Česká Třebová – 21. prosince
Každý má rád Vánoce, pravda? Jenže podsaditý kurýr, jenž vykládal dvě těžké krabice ze své modré dodávky, klel jako pohan, jimž jsou křesťanské souvislosti úplně buřt. Ať tak či onak, na světě vezdejším je letošní třetí plochodrážní kniha s rukopisem vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebová. Březolupská šedesátka aneb historie ploché dráhy na slovácké návsi již svým názvem prozrazuje své nosné téma. Hlavní porce prodeje obstará její vydavatel AK Březolupy, ale pár kousků máme i v redakci. Zjara je dovezeme na stadióny spolu s připravovanou knížečkou Česká plochodrážní ročenka 2024. A zamyslíme se také nad bezpečným posíláním poštou. Tedy pokud jste byli celý rok hodní.
Archiv pro měsíc: Prosinec 2023
Český termínový kalendář letos předběhl Ježíška
Praha – 20. prosince
V posledních letech se stalo tradicí, že kalendář domácí ploché dráhy dostávali fanoušci symbolicky na Štědrý den. Letos se s ním sportovní komise pochlubila již dnes. Tedy vlastně s jeho provizorní podobou, kterou musí definitivně schválit na svém zasedání okolo půlky ledna. V tomto ohledu má jít o pouhou formalitu a tak termíny mohou být v zásadě směrodatné. Byť na první pohled vypadají opticky jako by z oka vypadly svým starším sourozencům, pár novinek přece jen zaujme.
Především slůvko OPEN před titulem u extraligy, dvojic, dlouhé a ledů, u nichž ale žádná data pochopitelně nejsou uvedena. Jde o reakci na krok mezinárodní motocyklové federace FIM, z jejichž kalendáře vypadává termín mezinárodní mistrovství. Budou nahrazena názvem národní závody s mezinárodní účastí, nicméně anglické OPEN je přece jen slušivější.
V takových šampionátech se mistrem České republiky může stát i cizinec. V ostatních případech pojedou držitelé zahraničních licencí bez nároku na umístění v závěrečné klasifikaci. Novinkou je pevné pravidlo pro seriály. Pakliže se budou skládat z více než čtyřech podniků, jeden nejhorší výsledek se bude pokaždé automaticky škrtat.
Po odchodu Žarnovice a Krška z první ligy se české nižší divizi vrátil statut přeboru. Šampionát stopětadvacítek se prvně představí v Žarnovici. Speedway Club má tři kolibříky, kteří plánují pravidelné výjezdy do Čech. Na Slovensku se podnik uskuteční spolu s tradičním Speedway Friendship Cupem.
Český plochodrážní kalendář 2024:
závody MS a ME: | |
30.3. | finále A – Pardubice |
20.4. | kvalifikační kolo ME družstev U23 – Plzeň |
1.6. | Speedway Grand Prix – Praha |
29.6. | semifinále ME U19 – Plzeň |
10.9. | ME družstev 250 ccm – Praha |
4.10. | Speedway Grand Prix Challenge – Pardubice |
mistrovství republiky jednotlivců: | |
3.8. | Kopřivnice |
11.9. | Plzeň |
přebor republiky jednotlivců – Pohár AČR: | |
26.3. | Praha |
8.5. | Kopřivnice |
2.6. | Slaný |
15.6. | Březolupy |
23.6. | Svitavy |
30.6. | Chabařovice |
27.7. | Liberec |
25.8. | Plzeň |
OPEN mistrovství republiky družstev – extraliga: | |
18.4. | Praha |
22.5. | Pardubice |
28.8. | Slaný |
13.10. | Žarnovica |
přebor republiky družstev – 1.liga: | |
20.6. | Praha |
17.7. | Plzeň |
17.8. | Divišov |
18.9. | Pardubice |
28.9. | Kopřivnice |
OPEN mistrovství republiky dvojic: | |
19.6. | Slaný |
mistrovství republiky juniorů: | |
27.4. | Plzeň |
11.5. | Divišov |
7.8. | Pardubice |
29.8. | Praha |
mistrovství repuliky juniorských družstev: | |
26.5. | Plzeň |
OPEN mistrovství republiky na dlouhé dráze: | |
25.5. | Mariánské Lázně |
mistrovství republiky juniorů 250 ccm: | |
7.4. | Krško (SLO) |
28.7. | Liberec |
7.8. | Pardubice |
24.8. | Liberec |
TBA | Pardubice (při MACEC Cup zřejmě v červnu) |
mistrovství republiky 125 ccm: | |
27.4. | Plzeň |
18.5. | Slaný |
2.6. | Slaný |
28.7. | Liberec |
30.6. | Chabařovice |
11.8. | Žarnovica (SK) |
24.8. | Liberec |
mistrovství republiky 125 ccm na krátké dráze: | |
20.4. | Slaný |
4.5. | Chabařovice |
11.5. | Divišov |
18.5. | Slaný |
25.5. | Mariánské Lázně |
26.5. | Plzeň |
28.7. | Liberec |
24.8. | Liberec |
19.10. | Praha |
volné závody: | |
TBA | polský šampionát juniorských družstev – Pardubice |
18.5. | Memoriál Antonína Vildeho – Slaný |
5.10. | 50. Zlatá stuha – Pardubice |
6.10. | 76. Zlatá přilba města Pardubice – Pardubice |
7.10. | 55. Tomíčkův memoriál – Praha |
TBA (zřejmě červen) | MACEC Cup – Pardubice |
12.10. | volný závod – Kopřivnice |
Nové nafukovačky vrací Plzeň do plochodrážní Evropy
Plzeň – 19. prosince
Stadión na Borech roku 2010 patřil k prvním českým plochodrážním areálům vybaveným nafukovacími mantinely. Proto od té doby rok co rok pořádal západočeský klub nějaký podnik světového či evropského kalendáře. Jen zpropadený covid roku 2021 plzeňskou sérii přerušil. A letošek, kdy homologace bezpečnostních prvků vypršela. Příští červen se ale v tomto ohledu všechno vrátí do normálních kolejí.
Nové nafukovací mantinely jsou klíčovou podmínkou pro znovuzískání licence FIM, o níž borský ovál letos přišel. Klubu pomohl magistrát města Plzně, jehož dotace z velké části náklady pokryla.
V současné době se dokončuje nákup nových vaků u polské firmy Admar. Na jaře se postupně objeví v obou zatáčkách. A v sobotu 29. června se při plzeňském semifinále evropských devatenáctek představí zástupci deseti zemí včetně dvou Čechů.
Češi a Slováci v akci 490
Vánoce jsou tady. V sobotu se fanoušci v Gorzowě měli možnost na vánočním jarmarku potkat s plochodrážníky místní Stali. Pochopitelně nechyběl Martin Vaculík. A své první veřejné prezentace se dočkal rovněž Adam Bubba Bednář.
Spíkr pro jeho představení předal mikrofon šéfovi klubu, který přítomné nechal hádat, kdože onen šestnáctiletý český vicemistr je. Padala jména jako Tomáš Topinka či Bohumil Brhel, ale spíše v žertu. A nakonec se přece jen z více úst ozvalo Adam Bednář.
Vzápětí junior pražské Markéty nakráčel na pódium. Česky odpověděl, že jeho domovský Jindřichův Hradec leží v jihočeském kraji. „Bardzo dobré podmínky, bardzo dobří trenéři,“ překonával úspěšně jazykovou bariéru při odpovědi, proč se rozhodl podepsal kontrakt právě v Gorzowě. „I nové zkušenosti.“
Rekordům Jiřího Štancla začíná táhnout na padesátku
Štancla je možné porazit, nikoliv porážet. Rčení, které medializoval Petr Dufek, vzniklo ve druhé polovině sedmdesátých let. Fenomenální závodník byl v excelentní fazóně a na domácích kolbištích bral jeden titul za druhým. V individuálním šampionátu republiky jich sesbíral celkem dvanáct, z toho deset v řadě za sebou. Nevídaný rekord provokuje generace dalších plochodrážníků, kteří se však dostali maximálně za polovinu výkonu Jiřího Štancla. Václav Milík letos zvedl svou laťku do dvou třetin.
Jaký je Váš názor?
První mistr bez vítězného závodu
Přitom všechno napovídalo, že do seznamu českých šampiónů přibude nové, již osmadvacáté jméno. V prvním finále v Plzni totiž naplno zaúřadoval Jan Kvěch, jemuž prozatím v nejstarším motoristickém šampionátu naší země nepřálo štěstí.
Václav Milik ztratil bod jedině s ním. Při vzájemné konfrontaci navíc upadl, do repete sice mohl, jenž po závodech potřeboval lékařské ošetření. Pohár za něho na stupních vítězů přebíral mechanik David Vrtáček.
A pak přišly Březolupy. Jan Kvěch dorazil jen, aby v samém začátku tréninku upadl a slavnostní nástup strávil se zlomenou rukou v sanitce čekáním na rychlou ambulanci houkající z Uherského Hradiště. Podnik opanoval Adam Bubba Bednář.
Václav Milík prohrál jen s pražským juniorem. Podruhé inkasoval čtrnáct bodů, které mu pohodlně zajistily osmý titul českého šampióna. A to přitom nevyhrál ani jeden dvojice mistrovských závodů!
Rekordy se dají najít všude
Aby mistr republiky nevyhrál v roce své korunovace jediný závod, se v našem šampionátu ještě nestalo. Historie si však pospíší s jiným příkladem. Mark Loram podobným způsobem v roce 2000 vyhrál titul mistra světa.
Václav Milík se svým výkonem posunul na pozici muže číslo dvě historických tabulek. Od překonání nepřekonatelného Jiří Štancla jej dělí pět vítězných ročníků. Sám si ale uvědomuje náročnost takového zadání. Mladí borečci totiž zkušeným mazákům šlapou na paty. Na druhou stranu takovou hozenou rukavici český šampión vnímá jako hozenou rukavici.
O celkové stříbro jeli rozjezd dva junioři. Ze stříbra se radoval Adam Bubba Bednář, byť mu Daniel Klíma nedopřál sebemenší chviličku oddechu. Další rekord je tak na světě. Česká plochá dráha nikdy neměla šestnáctiletého vicemistra. A také stejně starého vítěze finálového závodu.
Mezníky navždy?
Nejmladším vítězem našeho šampionátu je Martin Vaculík, jemuž se kousek hodný husara Hadíka povedl v sedmnácti letech. Václav Milík pro změnu drží v tomto ohledu primát českého závodníka. Prvně jej za domácího mistra vyhlásili v jeho devatenácti letech.
Aby je Adam Bubba Bednář letos oba překonal, potřeboval by více štěstí v plzeňském závodě. Každopádně pro český šampionát je mladá krev příslibem krásných bojů do budoucna, ať už výjimečné výkony Jiřího Štancla budou překonány nebo ne. Zatím platí. Přesně čtyřicet let.
Mistři republiky jednotlivců:
12x | Jiří Štancl (1970, 1972 – 1981, 1983) |
8x | Václav Milík ml. (2012, 2014 – 2016, 2019, 2021 – 2023) |
7x | Antonín Kasper ml. (1985 – 1987, 1990, 1994, 1997, 2002) |
6x | Bohumil Brhel (1992, 1993, 1998, 2000, 2001, 2004) |
5x | Luboš Tomíček nejst. (1961 – 1965) |
4x | Hugo Rosák (1949, 1954 – 1956) |
3x | Lukáš Dryml (2005, 2008, 2009) |
2x | Rudolf Havelka (1950 a 1957), Antonín Šváb st. (1966 a 1967), Jan Holub nejst. (1968 a 1969), Aleš Dryml st. (1982 a 1984), Tomáš Topinka (1996 a 2003), Aleš Dryml ml. (2011 a 2013), Josef Franc* (2017 a 2018) |
1x | Richard Janíček (1958), František Richter (1959), Jaroslav Machač (1960), Václav Verner (1971), Roman Matoušek (1988), Petr Vandírek (1989), Václav Milík st. (1991), Zdeněk Tesař (1995), Michal Makovský (1999), Adrian Rymel (2006), Martin Vaculík (2007), Matěj Kůs (2010) a Eduard Krčmář (2020) |
Poznámka: *roku 2012 se Josef Franc stal mistrem republiky federace ČSMS
Roman Štola chce závodit a vyhrávat
Praha – 16. prosince
Stopětadvacítky. U nás nejslabší plochodrážní kubatura nabízí sportovně založené motoristické mládeži rovnou tři pravidelné závodní seriály. Představují ideální odrazový můstek pro úspěšnou kariéru v sedlech silnějších motocyklů. Jistotou je také fakt, že každý rok vyprodukují nečekané překvapení. Závodník z chvostu najednou úspěšně atakuje stupně vítězů. Letos by za takového skokana roku mohl být označen Roman Štola, Pražan závodící pod hlavičkou AMK Mariánské Lázně.
Kolo, čtyřkolka a kroska
„Než jsem nasedl na první plošinu, znal jsem speedway z Tomíčkova memoriálu,“ bere Roman Štola svůj plochodrážní příběh od samotného začátku. „A z Mariánských Lázní, kam jezdíme za rodinou a podílet se na organizaci různých závodů.“
Plochodrážní Shupa nebyla prvním motocyklem, který osedlal. „Začal jsem vlastně na čtyřkolce,“ vzpomíná. „Následovala padesátka kroska, poté plochodrážka stopětadvacítka s malým rámem. A dnes už jezdím na stopětadvacítkové klasice.“
Nicméně pojďme na začátek. Vstupenky na Memoriál Luboše Tomíčka, práce v Mariánských Lázních. Čtyřkolka a malá kroska. Jak kombinace toho všeho může mladého muže nasměrovat k závodění na plochodrážních oválech?
„Odmala jsem byl veden ke všem druhům sportu, turistice a dalším aktivitám,“ neopouští Roman Štola obšírný styl svého vyprávění. „Nejvíce mě baví horské kolo, s kamarády zkoušíme stavět i menší traily. Na svém prvním výletě ve dvou letech jsem ujel deset kiláků. Sice po rovině, ale přece…“
Bicykl jej provázel i nadále. „V šesti letech jsem poprvé přičichl k motorsportu,“ vypráví. „Od rodičů jsem dostal motorovou čtyřkolku o obsahu 50 ccm. Táta vedle mě jezdil na horském kole a já si užíval nové záliby. Ale děda Roman proti quadu trošku protestoval.“
Jeho motivace byla nasnadě. „Za svého mládí jezdil plochou dráhu za pražské Čakovice,“ vysvětluje Roman Štola. „Později sbíral starší motoveterány a také vystřídal pár chopperů. Motorky jsou jeho srdcová záležitost. Pravidelně chodí v Praze na plochou a já s tátou s ním. Snažil se rodiče přesvědčit k výměně čtyřkolky za malou krosku. V osmi letech jsem ji dostal a poprvé ji proháněl po mariánskolázeňské dráze.“
Mariánské Lázně a Praha
Mariánské Lázně se pro plochodrážní osud Romana Štoly staly osudné. Zdejší malý ovál pravidelně hostí pohárové i mistrovské závody stopětadvadvítek. V červenci 2020 se stal svědkem jeho premiéry před zraky publika, když se v rámci série PRO-TEC Speedway Mini Cup představil ve vložených samostatných rozjížďkách.
„V roce 2020 mezi mým devátým a desátým rokem jsme toho stihli docela hodně,“ připouští. „Přešel jsem z krosky na malou plošinu a během roku i na střední rám. Dědův sen mít svého nástupce v ploché dráze se přiblížil. A mně se začaly otevírat nové obzory. Další záliba a postupně sen jezdit a vítězit.“
Proč ale Pražan začal v Mariánských Lázních, když se hlavnímu městu nedá rozhodně upřít, že zde stopětadvacítky žijí mnohem bohatší život? „Máme tady část rodiny a přátele, kteří jezdili nebo se kolem ploché dráhy pohybují,“ vysvětluje. „Také jsme tady přiložili ruku k dílu, pomáháme se starat o lázeňský okruh a účastníme se pořádání závodů.“
Lázeňské město se zkrátka a dobře může dostat do krve nejen běžného turisty, nýbrž i plochodrážního kolibříka. „Mariánky jsou úžasné,“ vyznává se Roman Štola. „Je to krásné a klidné místo plné překvapení a zážitků. Kromě tréninků a závodů se těším na zahájení lázeňské sezóny v historickém centru, procházky a turistiku po okolí. Napít se minerální vody přímo z pramene nebo si třeba zajít s rodinou na houby.“
Na druhou stranu nezapomíná ani na Prahu. „Markétě jsem také moc vděčný,“ říká. „Zejména Zdeňku Schneiderwindovi. V sezóně se těším na místní tréninky, moc mě baví zimní posilování v místní klubovně. Také je skvělý běžkařský týden se spolujezdci i staršími hochy.“
Konečně se závodí
Ostrá kariéra Romana Štoly tedy začala v létě před třemi léty vloženými rozjížďkami v Mariánských Lázních. „Byl jsem rád, že se svezu v mezijízdách zkušených závodníků,“ vybavuje si.“Těšil jsem se na vlastní rozjížďky. Když oni jeli ve skupině, hltal jsem jejich zkušenosti. Hlavou mi běhaly myšlenky o správném startu, bezpečném průjezdu zatáčkou s ostatními, jak nedělat chyby. Například nezapomenout si otevřít metyl, což se mi párkrát vymstilo.“
V duchu vložených jízd uběhl i rok 2021. „Jezdil jsem exhibice mezi závody,“ vypráví. „Seznamoval jsem se s jízdou před publikem, zlepšoval techniku a sbíral zkušenosti od závodníků. Všechno jsem si ještě osvojoval. Tréninku v roce 2020 bylo poskrovnu a stále bylo co zlepšovat. Chtěl jsem být lépe připravený.“
Zjara 2022 však už nebyl důvod vyčkávat. „Pocit to byl skvělý,“ komentuje své sedmé místo v pražském závodě série PRO-TEC Speedway Mini Cup. „Konečně jízda s ostatními, závodit a hnát se společně po okruhu. Před závodem jsem měl trochu trému, hlavně dobře odstartovat. Potom super atmosféra, vyhlášení výsledků, společné focení.“
Bylo rozhodnuto. Roman Štola se svým tatínkem a dědečkem zapadli do kočovné společnosti pravidelně putující po plochodrážních štacích. V závěru zaknihoval deváté místo v poháru a osmé v šampionátu republiky na krátké dráze. Stejné umístění mu patřilo rovněž na klasice.
„První sezóna pro mě byla nová zkušenost,“ svěřuje se. „Perfektní zážitek a vytoužený vstup do závodění.“
Fenomenální závěr sezóny
Letos se Roman Štola posunul výsledkovými listinami nahoru. Jeho výkony charakterizují samé šestky. Šestý skončil v obou mistrovských seriálech, šestý byl také v pohárovém PRO-TEC Speedway Mini Cup.
„Tento rok se dost závodů zrušilo nebo posunulo,“ uvažuje. „Do některých termínů nám také skočila dlouho plánovaná dovolená, škola v přírodě a nějaká rodinná událost. O to víc jsem ale potrénoval v Mariánských Lázních, za což musím poděkovat dědovi Romanovi. Dostal jsem zde další rady a moudra od Míry Musila, Jirky Dubského, Romana Tomanyho a mohl bych jmenovat dále. Za rady a hlavně za skvělé fotky musím poděkovat Tomášovi Rambouskovi a Štěpánu Ševčíkovi. Také mi přišly vhod tréninky na Markétě nebo v Chabařovicích.“
Přelom léta a podzimu patřil v kariéře Romana Štoly k tomu prozatím nejlepšímu. Přišly bedny v Mini Cupu. Kdyby jel seriál celý, dost možná i v celkové klasifikaci. Nicméně co stálo za takovým pronikavým zlepšením?
„Víc jsem trénoval,“ má okamžitě jasno. „Soustředění v Mariánkách bylo také celkem přínosné, radil mi a pomáhal i Pepa Franců. Chvěl jsem být lepší, chci závodit, chci vyhrávat. Přes některé vynechané závody bylo to více tréninků, každý mě posouvá vpřed. A těším se vždy na další závod.“
Pauza v zimě není
Na další závod si ale ještě pár týdnů přece jen počkáme. „Zima je tady,“ souhlasí Roman Štola. „Motorka je v přípravě na další sezónu, pro trénink není počasí. Každopádně nejsem zrovna sedavý typ. Jak jsem říkal, sportu miluji snad v jakékoliv podobě.“
O časovou náplň je tím pádem postaráno. „Hraju fotbal z PVA, což je Povltavská fotbalová akademie,“ souhlasí. „Čekají mě tak zimní tréninky a snad i nějaký turnaj. Ještě víc se těším s rodiči na zasněženou sjezdovku nebo poznávací běžkotoulky. Určitě vytáhnu i kolo na zasněženou projížďku. A s tátou si zajdeme třeba zaplavat, do sauny nebo si doma trochu zaposilujeme. A po náročném dnu si i s mamkou zahrajeme třeba šipky.“