Březolupy – 28. září
Bylo to velké pozdvižení! Objevil se na březolupské tribuně a dav lidí se vmžiku proměnil v pár dlouhých rukou. Jedna z nich držela program v touze získat autogram a druhá s mobilem prahla se stejnou touhou po selfíčku. V něm samotném se duše zmítala v rozpolcených pocitech. Bodejť by ne, když jeho bezmála pětadvacetiletá závodní kariéra o chvilku dříve vyvrcholila za řidítky motocyklu vypůjčeného od Jana Hlačiny.
Martin Málek přijel do Březolup i s manželkou Gabrielou a synem Martinem | foto Karel HermanMartin Málek se oficiálně rozloučil se svou závodní kariérou | foto Karel Herman
Oficiální loučení Martina Málka kalilo vodu už při svém ohlášení. Velikán jeho formátu z české plochodrážní scény přece jen neodchází každý rok. Jan Kvěch dokonce pro svého někdejšího soupeře sestrojil svérázný pitbike s lahví šampaňského.
Plánoval jej předat při slavnostním nástupu. Ovšem v ten moment ležel v sanitce. Čekal na rychlou ambulanci, aby s ním odhoukala do Uherského Hradiště na ošetření zlomené ruky. Martin Málek dostal okolo krku věnec, do ruky kytici a dárkový koš.
Pitbike od Jana Kvěcha | foto Karel Herman
Slavnostní okamžik si užil také se svou rodinou. Po nástupu přišel ke slovu trénink odložený po pádu Jana Kvěcha. A pak se naposledy za řidítky plochodrážního speciálu spustil z depa na ovál, kde před čtvrtstoletím podnikal své první krůčky ke slávě ve světě levých zatáček.
„Jeden z nejhorších zážitků, co jsem zažil,“ shrnul své dojmy. „Věděl jsem, že mi to bude líto. Ale že až tak? Byl to zvláštní pocit jet na motorce bez kombinézy. Mávat divákům a přitom vědět, že tady už nikdy závodit nebudu.“
Martin Málek se loučí s diváky | foto Karel Herman
Domácí plochodrážní scéna měla v posledních dvou týdnech opravdu bohatou nabídku. V zahraničí se ale naši závodníci neobjevovali. Tradiční pondělní kompilace magazínu speedwayA-Z se proto svého dalšího dílu měla dočkat až dnes. Ano, měla…
Jan Kvěch kráčí do březolupského depa | foto Pavel Fišer
Jan Kvěch nemohl nefigurovat v sestavě svého Rybniku v prvním finále polské první ligy na domácím ovále. Jenže pražský borec v úvodu tréninku na březolupské finále českého šampionátu upadl a zlomil si kůstky v zápěstí své levé ruky. Rybnik jej musel nahradit Pawlem Trzesniewskim a prohrál 40:50
Polská amatérská série Budex Amateur Speedway Cup pokračovala v sobotu v Pile. Jenže Daniel Halamka si léčí frakturu ruky z předchozího klání ve Wolfslake a tým libereckých éček byl na českém šampionátu v Divišově.
Opole – 1. října
Polská plochá dráha prožívá excelentní sezónu ve znamení návratů na trůny, které jí v posledních sezónách zůstávaly odepřeny. Jako v neděli v Opole, kdy domácí po třech letech vyhráli mistrovství Evropy dvojic. Kralovali závodu již od jeho úvodních fází, zatímco Dánové a Finové rozhodli o dalších místech až v poslední sérii.
Dánové, Poláci a Finové na stupních vítězů | foto FIM Europe
Toruň – 30. září
Byla to nervy, jak Bartosz Zmarzlik přiznal. Nakonec se stal sedmým plochodrážníkem, který se může chlubit čtyřmi tituly individuálního mistra světa. Přitom byl ve svých osmadvaceti letech nejrychlejším závodníkem, jemuž se taková meta povedla. A navíc v Toruni vyrovnal rekord Jasona Crumpa, který vyhrál třiadvacet velkých cen. Z Toruně přišly zprávy, které potěšily rovněž naše fanoušky. Martin Vaculík se konečně dočkal světové medaile a okolnosti dostaly na příští rok do série Jana Kvěcha.
Nejlepší trojice plochodrážní planety: Fredrik Lindgren, Bartosz Zmazlik a Martin Vaculík | foto FIM – Taylor Lanning
Když musíš, tak musíš
„Bylo to poprvé v kariéře, když jsem cítil, že prostě musím vyhrát,“ přiznával Bartosz Zmarzlik na tiskové konferenci. „Normálně je to, že mohu vyhrát. Nikdy, že musím. Ale po Vojensu jsem to vnímal tímto způsobem. Byla to moje chyba, na sto procent, bylo to špatné pro můj výsledek a situaci před Toruní.“
Jenže Vojens byla minulost a Toruň žhavá současnost. „Když jsem se ráno probudil, pořád jsem se koukal na hodinky,“ svěřoval se. „Dvanáct hodin do startu, jedenáct, deset, devět… Ráno jsem nevěděl, co se stane večer. Ale nyní jsem nejšťastnější člověk na světě, opravdu.“
Čtyři tituly mistra světa, třiadvacet triumfů ve velkých cenách. „Kolik toho ještě vyhraju,“ vytušil další otázku. „Nevíme, co se stane příští rok a pak v budoucnosti. Vždycky když jsem na trati, chci vyhrát každou jízdu. Tak to pokaždé cítím.“
První světová medaile na Slovensko
Martin Vaculík skončil v semifinále stejně jako jeho největší konkurent v boji o bronzovou medaili Jack Holder. Jenže Slovák se ukázal být o dva body lepší než Australan. A tak v zemi našich východních sousedů skončila historiky první medaile z plochodrážního mistrovství světa.
„Mám velkou radost z bronzu,“ netajil se. „Je to historický moment pro slovenskou plochou dráhu. Rád bych poděkoval své rodině, svému týmu, ladičům, polskému klubu Gorzow, všem mým sponzorům a fanouškům. Jsem tak šťastný, že mám tyto lidi okolo sebe.“
Martin Vaculík neopomněl ani své přemožitele. „Rád bych blahopřál Bartkovi, protože ukázal, že je opravdu velký šampión,“ rozhovořil se. „Velké gratulace jemu a Freddiemu, ukázal, že je úžasný a skvělý závodník. Jsem potěšený, že mohu být tady vedle těchto kluků.“
Martin Vaculík slaví světový bronz | foto FIM – Jarek Pabijan
