Liberec – 21. května
Po úterním závodu seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup nás toho v Liberci čeká hodně. Stopětadvacítky a dvěstěpadesátky v neděli budou malou předehrou před libereckým sportovním E speedway kempem ve dnech 30. a 31. května, z něhož se budou závodníci nominovat na elektircký závod prvního června v Praze.
Při kempu v Liberci budou trénovat závodníci, co pojedou ukázkové jízdy na pražské Markétě při SGP. Jezdci a mechanici dostanou šanci se seznámit s novou technikou a dostatečně si vyzkoušet jízdu na E speedway.
Na SGP v Praze se ve čtvrtek 1. června představí dva Češi, Dán a Poláci. Jezdit se bude na malé dráze podobně jako vloni v Toruni. Praha je pro naše E speedway první velkou cenoou, moc děkujeme těm co nám to umožnili.
Liberec zároveň svým letošním prvním kempem otevírá sezónu pro mladé jezdce. Hlásí se jezdci z Wavrova, Zielonej Gory či Bydhostě. Trochu je mi líto, že se opakuje loňský rok, kde se z našich nikdo nepřihlásil. Kemp je určen především pro mladé a začínající závodníky.
Uplynulý týden zklidnil tempo českých závodů. Po úterní premiéře pohárových stopětadvacítek v Liberci přišel nádherný světový závod v Pardubicích. Bohužel se smůlou našich, především Daniela Klímy, který místo do Tarnowa odjel do nemocnice se zlomenými prsty u nohou. Našim závodníkům se postup nepovedl ani z dalších dvou kol. Podívejme se, kterak se jim vedlo v jiných zahraničních závodech.
Dnes začneme již v pondělí odloženým podnikem třetího kola polské extraligy v Lublině. Domácí v něm porazili Krosno 56:34. Václav Milík dovezl hostům pět bodů (2 0 1 2 0).
V úterý byl Václav Milík ve Švédsku. Inkasoval dvanáct bodů (3 2 2 2 3) pro domácí Piraternu Motala, jejíž duel s Gislavedem skončil 55:35.
V Polsku mezitím pokračovala extraliga U24. Petr Chlupáč nebodoval (0 0 0 -) pro svou Toruň, která v Krosně prohrála 53:37. Jaroslav Vaníček přispěl Wroclawi sedmi body se dvěma bonusy (1 2 2 1 0 1) v jejím výjezdu do Gorzowa s výsledkem 58:32.
Eduard Krčmář letos za svůj druholigový Rzeszow ještě nestartoval a ve čtvrtek klub oznámil, že jej uvolňuje pro hostování. Slánský závodník dostal nabídku z Gniezna.
V pátek prvoligový Rybnik vyhrál domácí duel s Lodží 48:42. Jan Kvěch měl na výhře lví podíl svými jedenácti body s jedním bonusem (1 2 3 3 2).
Extraligový duel Krosno vs. Gorzow skončil kvůli neregulérní dráze již po devíti rozjížďkách za stavu 26:28. Václav Milík inkasoval tři body (0 3), hostující Martin Vaculík také (1 0 2).
Krško a Vojens – 20. května
Obrovský pech Daniela Klímy a bojovnost Jana Jeníčka a Matouše Kameníka charakterizovaly výkony českých reprezentantů ve včerejší kvalifikaci o SGP2 v Pardubicích. Mezi čtyři postupující se však nevešel ani jeden z nich. Podobné to bylo bohužel i v ostatních dvou závodech. V Kršku Petr Chlupáč vyhrál své první tří jízdy, ale pak již nebodoval a skončil sedmý. Jaroslav Vaníček byl o příčku horší ve Vojensu.
Pardubice – 20. května
Nádherná sobota si usmyslela ukončit éru studeného a deštivého jara. Ve svítkovském depu vyložilo své propriety osmnáct účastníků kvalifikace o Speedway Grand Prix 2. Na počátku mítinku dvakrát zahaprovala páska. Své zaváhání již nezopakovala, jakoby chtěla dát najevo, že závěrečný účet o čtyřech postupujících se vystaví až na konci závodu. A vskutku, pouze dva z nich začali mítink vítězstvím. Keynan Rew se na první místo dostal díky čtveřici triumfů, přičemž Bartlomieje Kowalskeho poslal na druhou příčku svým triumfem v devatenácté jízdě. Casper Henriksson potvrdil bronz vítězným rozjezdem na Nicolaiem Heiselbergem. Bohužel smůla se nevyhýbala favoritům. Daniel Klíma se ve čtrnácté jízdě nestačil vyhnout padajícímu Ričardsi Ansviesulisovi a po srážce skončil v nemocnici na rentgenu své pravé nohy. Nazar Parnickij, jehož předcházely zprávy o skvělé počínání v polské lize, začal šesti body. Nakonec i jeho odvážela sanitka s levačkou v dlaze po nájezdu Daniela Gilkese, když vášně museli klidnit siláci od vrat vjezdu na ovál.
Konec nadějí českého favorita
Počasí jako malované. Pardubice se pro kvalifikaci SGP2 snad ani nemohly najít lepší termín. Pravda, jejich kropičce v předvečer závodu uletěl kardanový hřídel. Zajistit náhradní vozidlo nebyl zas až takový problém. Trať pro klíčový mítink byla optimální, jak je ostatně pardubickým standardem. V depu se chystala pětice Čechů. Bruno Belan a Matěj Frýza v pozicích náhradníků, Jan Jeníček a Matouš Kameník jako aspiranti na zisk cenných zkušeností. A Daniel Klíma v roli favorita. Jal se ji plnit hned zkraje závodu.
Z rozjížďky s číslem tři se vracel jako suverénní vítěz. Už na konci úvodního okruhu vedl bratru o pět metrů před Ernestem Matjušonoksem. A svůj náskok do cíle dokázal protáhnout až na čtvrtinu pardubické rovinky. Tři body byly doma.
V šesté jízdě čekal na českého borce Nazar Parnickij. Ukrajinský teenager, který se skvěle uvedl v polské extralize, za sebou na úvod nechal Erika Bachhubera, Keynana Rewa a Sebastiana Kösslera. A nyní v první zatáčce objel Daniela Klímu.
Český favorit se mohl opřít o slibných pět bodů. Dva další přidal v rozjížďce s číslem devět, v níž vedoucí Bartlomiej Kowalski odolal všem jeho útokům. Ve třech pětinách podniku byly Čechovu postupové ambice více než slibné. Ovšem přišla čtrnáctá jízda.
Vpředu upaloval Ričards Ansviesulis. Vyvezl ven Keynana Rewa, za nímž se upíchnul Daniel Gilkes, kdežto Daniel Klíma trčel vzadu. Celá čtyřka však byla jedinou skupinkou, v níž se bojovalo o každičkou píď dráhy.
Jan Jeníček komentuje závod:
„Dobrý. Dráha byla pěkná, první jízdy mohly bejt lepší. Jsou to zkušenosti, jednu jízdu jsem ved‘, ale oni prostě byli lepší. Nebyli to žádní chcípáci.“
Dostali se na začátek třetího okruhu. V jeho první zatáčce vedoucí Lotyš upadl. Oba borci za ním se vyhnuli. Daniel Klíma nikoliv. Po děsivém nárazu skončil na ovále také. Rozblikala se červená světla, traťoví komisaři zvedli praporky stejné barvy. A z depa vyrazila na pomoc sanitka.
Ve jménu českých zkušeností
Vyložená nosítka rychle skončila v sanitce, na jejíž palubě se Daniel Klíma odvezl na lékařské vyšetření do depa. Stěžoval si na bolesti v noze a nakonec skončil na vyšetření v pardubické nemocnici. Pro poničený motocykl dorazila červená klubová dvanáctsettrojka. Škody byly značné, zapalování doslova zmizelo.
Spolu s ním i české naděje na přímý postup do SGP2 z pardubické kvalifikace. Náhradníci Bruno Belan a Matěj Frýza vyrazili na ovál každý jednou místo Daniela Klímy. Inkasovali bod, shodou okolností v repete ve tříčlenné sestavě, když čtvrtého sebralo vyloučení za pád.
Zbývající dva Čechy nebylo možné na ovále přehlédnout. Pravda, Matouš Kameník dvakrát předvedl kousky spíše cirkusového charakteru. Divoké wheelie a nakonec naráz do nafukovací bariéry v rozjížďce s číslem dvacet. Rychle vyskočil na obě nohy a odtáhnul motocykl do bezpečí, ale červená světla přesto svítila.
Jan Jeníček se blýsknul v desáté jízdě. Na chvíli se objevil ve vedení, než jej z něj sundali Drew Kemp a Ričards Ansviesulis. Stejně jako Matouš Kameník skloňoval ve svém vyjádření především zisk nových zkušeností.
Matouš Kameník komentuje závod:
„V první jízdě se mi to zvedlo. Nečekal jsem to, stalo se to až po chvíli. Jinak to bylo dobrý a ta poslední jízda? Vjel jsem do materiálu a nějak to nevyšlo…“
Na nejvyšší stupínek si vyskočil Australan Keynan Rew. Po úvodním třetím místě neznal nic než vítězství. V rozjížďce s číslem devatenáct rychle předčil Drewa Kempa a přitom ohlídal Bartlomieje Kowalskeho, jenž stál na pódiu těsně pod ním. V rozjezdu o třetí pozici Casper Henriksson odvedl Nicolaie Heiselberga.
Zatímco obecenstvo a čtveřice postupujících poslouchala australskou hymnu, jury závodu čekala zapeklitá práce. V devatenáctou jízdu vyhrál Nicolai Heiselberg stylem start – cíl, jenže boj o druhé místo skončil pádem Nazara Parnickeho. Rozhodčí mu přiznal dva technické body a vyloučil Daniela Gilkese, jenž mu v poslední zatáčce pomohl k zemi.
Ukrajince nakládali zdravotníci na nosítka, aby později dostal dlahu na svou levou ruku. Britův rozvášněný doprovod ovšem museli krotit pořadatelé. Konečný účet za strkanici vystavila jury. Za násilí mechanika dostal Daniel Gilkes maximální možnou pokutu. Dva tisíce. Euro, samozřejmě.
V Polepech na Litoměřicku, kde jsem se v roce 1951 narodil, jsem100 metrů od baráku měl plochou dráhu. Můj otec, který byl učitel, byl v tehdejším svazarmu tajemníkem, a při závodech hlasatelem. Nutno říci, že byl v této roli vynikající. Já jsem začal chodit na stadión zhruba v pěti letech. Přičichl jsem, a bylo rozhodnuto. Moji životní láskou se stala plochá dráha.
Chodil jsem pomáhat, a v jedenácti letech jsem obdržel průkaz člen Svazarmu, který mám dodnes. V této době jsem zažil a viděl hvězdy tehdejší ploché dráhy na živo. Jména Tomíček, Kasper, Průša, Volfové, Mareš, Šváb, Ledecký, Holub a mnoho dalších, jezdila do Polep rádi. Jedno období, v roce 1968 až 1972 byly Polepy domovským přístavem pro celek Ústí nad Labem. Tehdy jsem se poprvé svezl na ESu.
Po návratu z vojny v roce 1972, jsem se stal členem a jezdcem celku Ústí, později po výstavbě stadionu členem Chabařovic, kde jsem zůstal po celou kariéru. Tu jsem ukončil v roce 1983. Už v tu dobu jsem koketoval s mikrofonem, hlavně akce pro děti, a tak jsem se stal od roku 1983 po vzoru svého otce plochodrážním hlasatelem v Chabařovicích. Tam v tu dobu nebyl žádný stálý spíkr.
Od začátku mě to hrozně bavilo. Měl jsem výhodu, že jsem plošinu jezdil, a tím pádem o ní něco věděl. Hned ten první rok, si mě všiml čakovický závodník a zároveň činovník a také kamarád Standa Klenovec, který mě nabídl, abych hlásil také v Čakovicích. Tam si mě všimli další a řetězec pokračoval. Dlužno říci, že hlasatelé určitě nestáli na každém rohu, a že jich mnoho nebylo.
Já jsem měl tři vzory. Legendu pana Pecháčka, další legendu pana Jenču, a mého otce. Já jsem si ale šel vlastní cestou. Líbilo se mi, když se lidi bavili. Velmi mě těší, že to, kam jsem se za 40 let dostal, bylo jen a jen mým přičiněním. Bez jakékoliv tlačenky a cizí pomoci. Za svoji kariéru, jsem vyhlásil odhadem 200 mistrů republiky, Evropy a mistrů světa. K tomu mnoho dalších vítězů různých závodů.
Před lety jsem měl na dosah rekord. Shodou okolností jsem vyhlásil v jednom roce osm mistrů z devíti. Ten devátý mi chyběl v juniorech na Markétě. No nevyšlo to. Měl jsem postupně u mikrofonu mnoho slavných jezdců a legend. G.RISS, R. BARTH, KYLMAKORPI, ADAMS, NIKI PEDERSSEN, MULER, LORAM, ZORN a mnoho dalších. Nejvíce si ale vážím, toho, že jsem měl u mikrofonu Grega HANCOCKA a Ivana MAUGERA.
V roce 1999, jsem spolu s německým spíkrem GUNTEREM KORNEM, hlásil světové finále na dlouhé dráze v MUHLDORFU. Čtyřikrát jsem hlásil závody v Žarnovici. Za tuto možnost zaslouží poděkování pánové REPISKÝ, BŮRI a můj veliký kamarád Jozef TREŠČÁK, který je na speedway veliký odborník.
V současné době jezdím moderovat již 10 let silniční závody do Holíče na Slovensku, kam mě zve legenda Peter BALÁŽ. Díky tomu jsem měl u mikrofonu 15tinásobného mistra světa AGOSTINIHO. V Holíči jsem také poznal člověka, který píše krásné knihy o motorismu a skvěle moderuje. Již asi pět let komentujeme závody v Holíči spolu. Je to pro mě vždy veliký zážitek. Jmenuje se Richard KARNOK a mám ho moc rád a vždy se velmi těším na setkání.
Za svoji karieru jsem hlásil na všech stadionech v české republice, a to mnohokrát. Měl jsem sen, že si někdy zahlásím alespoň jednou Zlatou přilbu v Pardubicích a Grand Prix v Praze. Jsou to jediné dva stadiony, kde jsem závodil, ale nikdy nemoderoval. Dlouho jsem se tím trápil. Říkal jsem si, vždyť by stačilo tak málo. No asi to už nevyjde.
Pak jsem si uvědomil, že světová legenda LENDL, taky nikdy nevyhrál Wimbledon, a přesto je legendou. No, ve svých vzpomínkách, chci poděkovat za spolupráci mnoha lidem. V Plzni Jardovi Lucákovi, klubům v Březolupech, Svitavách, Holicích, Kopřivnici, Liberci, Slaném, kde jsem hlásil 25 let, panu Václavu Harmáčkovi, který mě přijímal v roce 1994 do Mariánských Lázní, veliké poděkování patří klubu ve Mšeně,panu Jiřímu Opočenskému a panu Rudovi Greplovi. Byly to krásné doby.
Čas je neúprosný, ještě nedávno jsem hlásil mladé kluky na 125 ccm, a dnes jsou z některých reprezentanti. Krčmář, Kvěch, Milík, Chlupáč, a čerstvě Bednář jsou toho důkazem. Ve Slaném jsem vyhlásil mistrem české republiky sedmnáctiletého Martina Vaculíka, A podívejte, kde je dnes.
Ještě chci v tomto vzpomínání poděkovat všem sponzorům, a v neposlední řadě divákům, se kterými se po léta potkávám, a mám mezi nimi i spoustu fandů a přátel. Pokud zdraví dovolí, budu dál pořádat pro děti a veřejnost akce MOTOSHOW a pokud počasí dovolí, rád si zopakuji moji nejslavnější akci, to jest závody na ledě. Věřím, že spousta z Vás při čtení tohoto článku vzpomínala se mnou. Přeji všem milovníkům plošiny pevné zdraví, a těším se na setkání s Vámi.
Pardubice – 19. května
Jan Kvěch nebude sám český voják ve startovním poli Speedway Euro Championhstip. Patnáctku stálých účastníků byla doplněna o divoké karty. A jednu z nich obdržel rovněž Václav Milík.