Liberec – 16. srpna
Flattracková sobota začala v Liberci jako z hororu. Celou noc lilo, jako měl být konec světa. Když jsme se sešli a viděli, co se děje, hned se začalo makat. Jen málokdo věřil, když jsem říkal, že odpoledne budeme kropit.
Do tréninku se podařilo vše připravit a dráha byla jako na mistrovství světa. Jezdci si pochvalovali, že se nemusí kropit, to ovšem vydrželo jen do začátku závodu. Žíznivá dráha se lehounce průběžně upravovala a závod se povedlo dotáhnout až do cíle. Italové měli dvojnásobnou radost, když se jim donesla zpráva o úspěchu v Rize.
A propos, dráha jako na světový šampionát a mistrovství Evropy dvojic. Liberec dostal ještě jeden dárek na rok 2017. Po závodech semifinále evropského šampionátu jednotlivců by se mohli naši jezdci ukázat na nejkratší dráze u nás v šampionátu starého kontinentu v soutěži dvojic.
Mezinárodní mistrovství ČR už Liberec dokázal v roce 2009 dovést do zlatého konce. Byla by to velká čest ukázat náš stadión v dalších závodech ME a a přitom pomoc našemu národnímu týmu. Vše je zase na úplném začátku a tak nám držte pěsti. My se vám odvděčíme krásnou plochou dráhou.
Liberec – 12. srpna
V pořadí čtvrtá sezóna flat tracku pod hlavičkou Autoklubu ČR začala na konci května ve středočeském Divišově, o čtrnáct dní později jsme pokračovali v Pardubicích a hned o dalších čtrnáct dnů později se po letech vrátil flat track do Slaného. Čtvrté pokračování na mariánskolázeňském kilometru bylo bohužel zrušeno, a tak máme za sebou tři odjeté závody ze šesti. Pojďme se poohlédnout za uplynulou polovinou. Ta druhá startuje zítra v Pavlovicích na dohled Ještědu.
Divišov – nejen motory umí bouřit
Konec května znamenal pro české flattrackery začátek závodní sezóny a jako obvykle sem přijely i zahraniční posily v čele s loňským mistrem, Italem Emanuelem Marzottem. V přeboru Veteránů kde slovo veterán neznamená věk jezdce, ale věk motorky, se sešlo osm jezdců. Závody byly hodně vyrovnané a jejich dramatičnost ještě podtrhla bouřka, která doprovázela finále této třídy.
Nejlépe se s rozmary počasí vypořádal Jiří Slezák starší na krásné bílé ČZ. Na stupně vítězů ho doprovodili dva nováčci v tomto sportu a to na druhém místě Václav Kvíz a na třetím Jaroslav Franců.
Do kategorie Classics, kde jedou motocykly vyrobené do roku 1989, se přihlásilo dvanáct jezdců. Takováto startovní listina slibovala napínavé souboje a tohoto slibu i dostála. Finále opanoval už několik sezón neporazitelný Michal Hloušek na Yamaze, za ním dojel druhý Petr Mrázek na Harley Davidssonu a třetí David Havlíček na Yamaze.
Nejrychlejší třída FT1 přivedla na start třináct jezdců z pěti zemí. Závod plný předjíždění opanoval obhájce titulu Emanuele Marzotto. Za nim se rozpoutal souboj o druhé místo až na cílovou pásku patnáctého kola finále, ze kterého lépe vyšel Rakušan Hanson Schruf a třetí místo zbylo na mě.
Pardubice – doprovázíme dlouhodrážní ELVS
Druhé kolo přivedlo flat tracky na ovál Zlaté přilby do Pardubic. Veteráni se sjeli opět v počtu osmi jezdců, jejich závod opět ovládl Jiří Slezák starší zatímco se ale zbytek osazenstva stupňů vítězů proti předchozímu závodu úplně změnil. Druhé místo si vybojoval Stanislav Pavelka na Jawě a na třetí stupínek vystoupil Jakub Štěpánek taky na Jawě.
V kategorii Classics se o slovo přihlásil bývalý FT jedničkář Pavel Balšínek na Rotaxu a celý závod vyhrál. Na druhé místo si polepšil David Havlíček s Yamahou a hned za ním si dojel pro svoje první pódium Jiří Kraus na dvoutaktní ČZ.
FT jedničky nastoupily v patnácti jezdcích a v patnáctikolovém finále sváděly pěkné souboje. O vítězství se utkali Emanuele Marzotto a Hanson Schruf, zatímco já bojoval sám se sebou na třetím místě.
Slaný – začátky české flat tracku pamatuje jen málokdo
Do Slaného se vrátil tento původem americký sport po pěti letech, kdy se tady jela mezinárodní série Mefo cupu. Ze současných jezdců tehdy ve Slaném jeli pouze Jan Vondrášek a já coby tehdy ještě plochodrážní jezdec, tudíž pro většinu jezdců to byla ve Slaném premiéra.
Tak jako v předešlých závodech tak i tentokrát veterány ovládl Jiří Slezák starší. Po několika pádech v základních jízdách dojel ve finále z posledního místa na druhém Václav Kvíz a za ním Jakub Štěpánek. Závod klasiků poznamenala hrozivě vyhlížející hromadná kolize, ze které její hlavní účastníci Jirka Kraus a David Havlíček byli odvezeni sanitkou do nemocnice.
Ve finále se potom utkali o vítězství obhájce pardubického vítězství Pavel Balšínek s rodinnou dvojici Hloušků. První dojel Pavel Balšínek za ním Michal Hloušek a trojici uzavřel Petr Hloušek. Jako poslední přišla na řadu FT1.
Po startu šel do vedení Ital Marco Buzzi v těsném souboji s Emanuelem Marzottem a se mnou. Po osmi kolech se na první místo dostal Emanuele Marzotto a po dalších čtyřech jsem na druhé proniknul i já.
Liberec – boje pokračují
Po šestitýdenní přestávce, ve které se odjel světový pohár v Mariánských lázních přichází na řadu čtvrtý závod mistrovství republiky. Odjede se zítra od čtrnácti hodin a startovní listina zatím slibuje veliké boje!
Průběžná klasifikace:
Mistrovství České republiky FT1:
1. Emanuele Marzotto
60
2. Pavol Pučko
44
3. Hanson Schruf
44
4. Marco Buzzi
37
5. Aleš Exler
31
6. Roman Janošťák
25
7. Jan Vondrášek
23
8. Yasmin Poppenreiter
21
9. Rob Sijbring
17
10. Georg Katzler
13
11. Michal Špaček
12
12. Martin Sulzbacher
8
13. Zekir Avci
7
14. Tomáš Kis
0
Mistrovství České republiky Classics:
1. Pavel Balšínek
44
2. Michal Hloušek
36
3. David Havlíček
36
4. Martin Hakl
35
5. Petr Mrázek
35
6. Jiří Mikšovský
29
7. Jiří Kraus
27
8. Ladislav Suk
26
9. Petr Hloušek
25
10. Aleš Plecháč
12
11. Alois Petrovský
11
12. Petr Kolář
10
13. Jan Volák
8
14. Vladislav Hudák
2
Pohár AČR Veterán:
1. Jiří Slezák st.
60
2. Václav Kvíz
40
3. Jakub Štěpánek
38
4. Stanislav Pavelka
36
5. Jiří Slezák ml.
34
6. František Chvojka
33
7. Jiří Wurm
28
8. Jiří Kozák
17
9. Jaroslav Franců
14
10. Matěj Hakl
7
Foto: Mirek Horáček, Lenka Rejdová, Václav Buřič a archív Pavla Pučka
Liberec – 11. srpna
Po námluvách s partou jezdců flat tracku došlo k dohodě o spolupráci s libereckým klubem. Potvrdila se tak informace o prvním podporovaným týmem této disciplíny v Liberci. Jednáme i s Pavlem Pučkem, kterého bych rád viděl jako tahouna pro případné nové zájemce.
Vidina ježdění flat tracku v juniorské nebo dětské kategorii by totiž mohla oživit nejen stadiony, ale i základnu jezdců kroužících po plochodrážních stadionech po vzoru v Itálie.
Příkladem fungování takového koncepce ukazují třeba v Chabařovicích.A tak v Liberci sobota třináctého bude třeba jako šťastný den, kdy mezinárodní mistrovství ČR ve flat tracku posune tuto disciplínu blíže k našemu plochodrážnímu srdci.
Pardubice – 18. července
Karel Kadlec neměl od posledního závodu evropské veteránské série ELVS v Mulmshornu zrovna klidné období. Stačil letmý pohled otvorem pro výfuk, aby bylo nad slunce patrné, že ventily jeho GM opustily svá místa. Nicméně plzeňský matador opět prokázal, že mu přídomek nezmar nepatří podle sladkovodního žahavce, nýbrž kvůli nezdolné povaze. Spolu s Michaelem Hádkem a Romanem Tomanym dlouho do noci šroubovali ve svítkovské dílně Drymlových, aby konečně hodinu po půlnoci zaburácela v rámu jeho stroje Jawa vypůjčená od Johna Hartleye. V jejím sedle vyhrál všechny tři rozjížďky základního rozpisu. Ve finále A nejlépe odstartoval, během prvního kola ovšem klesl na třetí příčku, kterou mu v posledním oblouku před cílem sebral Bob Dolman. A tak jej v dílně očekával jen malý pohárek za statečnost, který mu věnoval Aleš Dryml. Tropické pardubické odpoledne nabídlo více než čtyři hodiny akční podívané, protože vedle veteránů se představily i všechny tři flat trackové kategorie.
Palčivé sluneční paprsky vrtají díry do startovních listin
Tápete-li, kdy si vzít v práci dovolenou, abyste chytili dokonalé počasí, podívejte se do plochodrážního kalendáře, kdy do Pardubic zamíří evropská dlouhodrážní série veteránů. Letos sem staří pánové přijeli už potřetí a rtuť teploměru se opět drápala ze své baňky takřka na vrchol skleněné trubičky.
Dnešek lámal teplotní rekordy. Padl i ten absolutní z roku 1983, jelikož řada meteostanic hlásila až sedmatřicet. Důsledek byl nabíledni. Jelikož srdce velká jako traverza mohou v tropickém žáru prasknout, do Svítkova nepřijela celá řada přihlášených borců. A to nejen z řad dlouhodrážních veteránů. Chyběli i flattrackisté a to i z prestižní kategorie FT1.
Jiní jako kupříkladu John Hartley se vzdali myšlenky na závodění až v rozpáleném Svítkově, kde si především pod plastovou střecho depa museli připadat přesně jako ingoty vedle roztopené vysoké pece. Nicméně dlouhatánský Angličan zachránil start Karla Kadlece, jemuž by po explozi jeho GM v Mulmshornu jinak zůstaly oči pro pláč.
Osazení Angličanovy Jawy do rámu uzpůsobeného pro GM předělaný na stojatý však přineslo večerní směnu nejen plzeňskému nezmarovi, ale i jeho mechanikům Michaelu Hádkovi a Romanu Tomanymu. Když se okolo jedné v noci motocykl rozburácel skrz dílnu Dryml Teamu, celá trojic musela být blažená, jako kdyby právě slyšela andělské zvony.
I přes škrty ve startovní listině se depo zaplnilo nejen ve své horní části, ale flattrackové kategorie Classics a Veterán našli útočiště na dolní ploše. Tam se uchýlila i část plochodrážních veteránů. Usměvaví starší pánové stejně jako jejich mladší protějšky dávali najevo hrdost nad svými motocykly. A technicky orientované duše pookřály už jen při pouhé procházce mezi odpočívajícími skvosty.
Problémy Jana Boháče:
„Generálkovaná převodovka se v Mulmshornu rozpadla. Přes Káču Kadlece jsem od Jawy koupil novou na třiadvacet tisíc. A teď už asi až do vejplaty nebudu vůbec jíst.“
Při neúčasti fenomenálního Hartmuta Ernsta ovládl závod dvouventilů Kevin Teager. Ve druhé a ve třetí jízdě opakované kvůli pásce Rainera Borcherse, měl lepší start Franz Greisel. V prvním případě byl Angličan až třetí, ovšem z první zatáčky vyjel již na čele.
Podruhé mu Němec vzdoroval až do druhé zatáčky, v níž jej Kevin Teager nakonec podjel. Rozjížďku s číslem čtyři posléze suverénně vyhrál. A protože se vzhledem k nízkému počtu účastníků nekonala finálová jízda, čekala jej už jen cesta na nejvyšší stupínek pódia, jež pořadatelé umístili netradičně v depu. Diváci totiž měli volný vstup nejen na tribuny, ale i do míst, kam jinak vstoupit vůbec nesmí.
Neporažený končí čtvrtý
Závodníků v sedlech čtyřventilů se však ve Svítkově sešlo rovnou osmnáct. A než se seřadili do trojice finálových jízd, museli projít sítem dvanácti rozjížděk základního rozpisu. Nepovedlo se to bohužel nejstaršímu z nich. Devětašedesátiletý Francesco Barbetta upadl v rozjížďce s číslem osm, když jezdil třetí, a zbytek závodu dokoukal s bolavou nohou z depa.
Dlouhodrážní rozpis tradičně neumožňuje, aby se každý střetnul s každým, proto na sebe někteří borci narazili až ve finále, jiní vůbec. A to samozřejmě platilo rovněž po okruh největších favoritů. Nicméně po dvanácti jízdách byl jediným neporaženým Karel Kadlec.
Hned v rozjížďce s číslem dvě profitoval ze svého proklatě rychlého startu, díky němuž zmizel z dohledu Barta Uila. V sedmé jízdě něco podobného předvedl Manfredu Giertzovi. V těch chvílích se mu deseti body mohl vyrovnat pouze Arne Andersen.
Dán byl dnes pekelně rychlý, o čemž se přesvědčil jako první Ulrich Büschke, jehož Arne Andersen odkázal do role statisty hned po vylétnutí pásky třetí jízdy. Wolfgang Barth v rozjížďce s číslem čtyři v první zatáčce objel Boba Dolmana, aby Angličanovy nájezdy posléze odvracel až do cíle. Jenže hned v páté jízdě narazil na Arne Andersena, jenž si na Němcův úkor prodloužil sérii své neporazitelnosti.
Jenže Wolfgang Barth se měl s Arne Andersenem utkat ještě jednou v jedenácté jízdě. A tentokrát to byl on, kdo tahal za nejdelší konec provazu hned od startu. Naproti tomu Arne Andersen trčel až na třetím místě, protože ho před sebe nepustil stylový Graeme Brown.
Wolfganga Brown skončil se čtrnácti body stejně jako Bob Dolman a Ulrich Büschke, kteří po svých úvodních zaváháních neznali nic než vítězství. Karel Kadlec je však trumfnul všechny. V rozjížďce s číslem patnáct triumfoval i potřetí, když Barta Uila změřil podruhé už současně s letem pásky směrem ke žhavému nebi.
Ještě než evropská série veteránů dospěla ke svému vyvrcholení, viděli jsme finále tří flat trackových kategorií. František Chvojka ovládl veterány. V klasicích upadl Tomáš Matička a Michal Hloušek jen zvyšoval náskok před Davidem Havlíčkem. V prestižní FT1 vypálil do čela Hanson Schruf, za sebou měl dvojici Italů a Pavla Pučka.
Ve druhém okruhu spadl favorizovaný Lucas Nicolas Foresti. Jeho krajan Emanuele Marzotto už jel v čele, zatímco Pavol Pučko byl v nájezdu do třetího kola třetí daleko před Simone Masou. Stejně pořadí vydrželo až do cíle patnáctého, tedy posledního okruhu. Úspěch českých barev podtrhl pátý Jan Vondrášek.
Pak už dostal slovo Bart Uil, který na mikrofon Petra Moravce, jenž se opět zhostil úlohy speakera prosil nálezce ztracených klíčů od jeho Peugeotu o vrácení. A poté už závod čtyřventilů spěl ke svému konci. Ve finále C startoval i Jan Boháč. Ten prve ve třetí jízdě skončil poslední, aby v rozjížďce s číslem pět na poslední chvíli připravil Rainera Arndta o čtvrtou pozici.
„V první jízdě jsem málo zmáčk‘ páčku, musel jsem mačkat znova,“ vysvětloval Jan Boháč. „Teď jsem se po startu zahrabal. Ale předjel jsem ho. Mám radost, to už se mi dlouho nestalo!“ Nakonec byl Jan Boháč čtvrtý, zatímco metu finále C protínal jako třetí.
Béčko se stalo kořistí Graeme Browna. Bart Uil odvrátil nápor svého krajana Hilberta Tela, jenž se navíc dostal ve druhé zatáčce moc ven a klesl i za Johana Lasta. Pravé drama však nabídlo finále A, kde Karel Kadlec opět odstartoval nejrychleji.
Finálová jízda čtyřventilů v líčení Karla Kadlece:
„Start byl vynikající, ve druhým nájezdu mě ale Büschke vyhnal ven. A Bob Dolman je technik. Čekal na mou chybu. Byl jsem čtvrtej‘, ale za sebou mám Henka Snijdera, mistra Evropy, a Wolfganga Bartha, kterej‘ nejede špatně. Loni mi zlomil nohu, teď jsem ho aspoň porazil na dráze. A od Aleše Drymla mladšího jsem dostal pohárek, že jsem se neposral.“
Arne Andersen byl ovšem opět proklatě rychlý. Vnějškem první zatáčky minul plzeňského nezmara, před nímž na konci protilehlé rovinky měl už desetimetrový náskok. Ve druhé zatáčce se pod Karla Kadlece nacpal ještě Ulrich Büschke. A Bob Dolman, číhající na příležitost se dočkal v poslední zatáčce třetího, tedy posledního okruhu.
Na stupně vítězů se Karel Kadlec nedostal, nicméně pohár od pardubického kapitána potěšil. Zatímco se v jeho dílně svěřoval se svými dojmy, obloha se konečně slitovala nad vyprahlými lidmi ve Svítkově. Pod obloukem duhy se začal snášet déšť, který byl stejně vydatný jako osvěžující. A to tím spíše, že ustal ještě dříve, než se účastníci vydařeného odpoledne rozjeli do svých domvů.
Hlasy z depa
„Strašná honička celejch‘ čtrnáct dnů,“ ulevil si Karel Kadlec. „Na co sáhnu, je špatný. V Mulmshornu se rozlít‘ motor, na druhým jel Honza Boháč a rozlítla se mu převodovka. Rozhodoval jsem se, jestli vůbec pojedu, ale organizuju to tady a bylo by mi to líto. Proto jsem se domluvil s Johnem Hartleyem, že mi půjčí svůj motor. Riskli jsme to, všechno naložili, on musel vzít kolena, šáska a další věci, který jsou na Jawě jiný než na GM. Včera jsme přijeli v devět večer, Aleš Dryml starší na nás čekal s otevřenou dílnou. Pak jsme s Hadem a Romanem Tomanym dělali a v jednu v noci jsme ji natočili. Jak jsem byl dneska psychicky unavenej‘ a bolelo mě břicho, ostudu jsem neudělal.“
Mariánské Lázně – 10. května
Už třetí ročník mistrovství republiky flattracku pod hlavičkou AČR odstartoval v neděli v Mariánských lázních. Hned od rána se začalo depo plnit závodníky a po technické přejímce se počet napříč kategoriemi zastavil na čísle 32. V kategorii FT1 se objevilo sedmnáct jezdců, a jelikož do finálové jízdy postupuje prvních šestnáct nejrychlejších, na jednoho vyšel černý Petr. V kategorii FT Classics se předvedlo devět borců na krásných strojích vyrobených do roku 1989. Třída Veterán nastoupila ke svému pohárovému závodu v šesti jezdcích.
Veteráni poprvé na kilometru
Dvoutaktní motory motocyklů třídy Veterán na kilometrovém oválu byly opravdu nepřeslechnutelné a jezdci si vyzkoušeli poprvé jak jsou na tom jejich stroje s topspeed.
Nejlépe stroj uháněl Jiřímu Kozákovi, který v základních jízdách dvakrát vyhrál a jednou dojel druhý. Výrazně mu sekundoval Stanislav Pavelka, jedoucí své první závody flattracku.
Ve finále ale kvůli technickým potížím nastoupil na vypůjčené motorce od Davida Havlíčka, který se soustředil na FT Classics. Finále vyhrál Jiří Kozák, na druhé příčce přijel František Chvojka a pro bronz dorazil ve své premiéře Jiří Wurm. Čtvrté místo vyšlo na Leoše Rejdu a páté na Stanislava Pavelku.
Classicům vládly Harleye
Ve třídě Classics startovaly tři stroje značky Harley Davidson a všichni tři byly od začátku vidět vepředu. Do třetí jízdy ale nenastoupil ani jeden a tak se promíchalo pořadí.
Ve finále nejlíp začal Petr Mrázek, ale jeho motorka, kterou dodělal az večer před závodem, si postavila hlavu a tak se propadl až na čtvrté místo.
Do čela tím pádem prošli Luděk Šimůnek a loňský vítěz Radek Pecina. Oba dva svedli souboj bok po boku až na cílovou čáru a dozvěděli výsledek až od rozhodčího.
Závod tak poprvé vyhrál Luděk Šimůnek a Radek Pecina stál o stupínek níž. Svoji premiéru na stupních si užil třetí Dan Bukovský. Krásné souboje se taky děly během celých závodů i místech mimo pódium.
FT1 se stalo kořisti Marzotta
Už od počátku probíhaly boje o každé místo. Po šesti základních jízdách měl nejnižší součet výsledků úřadující mistr Itálie Marzotto, čímž se kvalifikoval do finále jako první. Jako druhý jsem si pozici na startu vybíral já, třetí Foresti a místa v první řadě doplnil Schruf.
Finále se neobešlo bez problémů, v druhém kole při nájezdu do druhé zatáčky měl hrozivý pád Jan Willem Jansen. Po pádu skončil až za mantinelem. Táto nehoda poškodila mantinel natolik, že jej bylo nutné opravit.Závodník naštěstí vyvázl bez fraktur.
Do Jansenova pádu byla zatažena i Yasmina Poppenreiter která v opakované jízdě nenastoupila. Po startu šel do předu hned Marzotto a za nim Vondrášek, já s Forestim a Sijbringem. První půlka jízdy byla ve znamení čtyřkolového souboje o stříbro.
Vondrášek skvěle odolával mým útokům celé čtyři kola. Po několikátem útoku jsem se dostal na druhé misto. O kolo později šel před Vondráška Foresti, který zahájil stíhací jízdu za mnou a poslední tři kola mě nenechal vydechnout. Druhé místo jsem ale uhájil.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Mariánské Lázně – 7. května
První kolo flattrackového šampionátu láká rekordní počet závodníků, v kategorii FT1 jsou přihlášení borci ze šesti zemí. Vedle stálic na českých dráhách se představí i italští jezdci a navrátilec na české dráhy Jan Wilem Jansen. Toto startovní pole slibuje zajímavé závody. Kategorie FT Classics čítá jedenáct jmen, což je taky pěkné číslo. A o to hezčí tím, že se jedná čistě o tuzemské zástupce. Vůbec poprvé se v Mariánských Lázních pojede i přebor kategorie FT Veterán.
Předběžná startovní listina:
FT1
8 Fabio Rigon, I
KTM
13 Marcel Oravec
Kawasaki
15 Jan Wilem Jansen, CH (ACCR)
Rotax
21 Rob Sijbring, NL
Honda
44 Roman Janošťák
KTM
48 Vittorio Emanuele Marzotto, I
Yamaha
68 Hubert Brunner, A
Kawasaki
69 Michal Špaček
Yamaha
72 Georg Katzler, A
Yamaha
73 Lucas Nicolas Foresti, I
Yamaha
84 Tomáš Kis, SK
KTM
85 Manuel Dal Molin, I
Fasciani
93 Yasmin Poppenreiter, A
KTM
94 Pavel Balšínek
KTM
112 Hanson Schruf, A
KTM
175 Pavol Pučko
KTM (833 Racing Team)
298 Jan Vondrášek
KTM
FT Classics
2 Jiří Kraus
ČZ
7 Tomáš Matička
Rotax
34 Petr Kolář
Suzuki
36 Jiří Mikšák
Yamaha
50 Radek Pecina
Rotax
73 Petr Mrázek
KTM
77 David Havlíček
Yamaha
81 Luděk Šimůnek
Harley Davidson
311 František Klauz
Yamaha (Flat track storks racing team)
312 Jan Rousek
Suzuki (Flat track storks racing team)
313 Dan Bukovský
Harley Davidson (Flat track storks racing team)
FT Veterán
5 Tomáš Sochor
Jawa
63 Jiří Wurm
Jawa
65 Stanislav Pavelka
ČZ
68 František Chvojka
Jawa
71 Jiří Kozák
Jawa
74 Leoš Rejda
Jawa
77 David Havlíček
Jawa
Foto:Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)