Živanice – 16. května
Sprinter se snaží svého nového majitele přesvědčit, že své jméno nedostal od svého výrobce náhodou. Pádí na sever jako blesk, krásně obkrouží kolečko na výjezdu z Hradce Králové. Ale v místech, kde se kdysi odbočovalo na stadión ve Svobodných Dvorech, se zakucká. Jeho motor ztrácí tah, z pod kapoty se vedle zlověstných zvuků valí šedivý dým. Takže blinkr doprava a šup s dodávkou na nejbližší volnou plochu. Autobusák v závěsu je stejně zelený jako boky jeho vozidla, může strhnout klakson, byť by se ztichlému mercedesu pohodlně vyhnul i obrovský jumbo jet. Vem‘ ho čert, posádka dodávky má jiný problém, za čtyři hodiny pokračuje PRO-TEC Speedway Mini Cup v Liberci a je třeba najít náhradní řešení.
Orlice na pískovcových pomnících připomínají mnohem horší pohromu, do níž se rakouská armáda v okolí dostala v červenci 1866. Pruské jehlovky dokonaly dílo zkázy a polnímu zbrojmistru Ludwigu von Benedeck nezbylo, než ustupoval na Moravu a dnešní Slovensko, kde se dočkal dalších porážek a nakonec i potupného míru.
Jenže Luboš Hromádka nechce kapitulovat jen tak. Pohled pod kapotu přináší vysvětlení. Propálená podložka pod vstřikem třetího ze čtyř válců vozu se hvězdou na přídi. Pokračovat dál není možné. Dodávka nemá výkon a navíc nafta stříkaná pod tlakem na žhavý blok motoru může způsobit požár.
Strategie je však na světě velice rychle. A na rozdíl od té historické velitele rakouských vojsk před bratru dvěma stoletími. Dojedeme do Živanic k Vladimíru Višváderovi. A to by v tom byl čert, abychom se do Starých Pavlovic nedostali.
Slovenský borec, který se svého času podílel na libereckých úspěších při tříčlenných družstvech, je ovšem v práci. Na pomoc však spěchá jeho někdejší mechanik Jiří Němec alias Fif. Z dodávky vyskočí nejen jeho syn, ale také Matouš Višváder.
Veškerý náklad z mercedesu Luboše Hromádky v jejím nákladním prostoru mizí stejně rychle jako Jonáš v útrobách biblické velryby. Zbývá vyřešit jedinou otázku. Má toto úsilí vůbec cenu? Hodinky ukazují něco po čtvrté odpoledne. Navigace měří vzdálenost mezi sto dvaceti až sto padesáti kilometry.
Čas je ve všech případech shodný, asi hodinu a půl. Plus mínus pár minut. Rychlý telefonát do Liberce. Počkáte? Deset minut možná, půl hodiny určitě ne, hlásí špatné počasí. Dobře, riziko je přespříliš velké, hnát se na sever zbytečně postrádá smysl. Ze Živanic se nejede nikam jinam než domů, Luboš Hromádka ovšem dopadne lépe než polní zbrojmistr císaře Franze Josefa.
Motor se dá do pořádku a další klání stopětadvacítek je na pořadu již následující soboty v Chabařovicích.
