AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Pardubice – 24. dubna
Čtyřiadvacet závodníků přítomných na dnešním úvodním kole českého přeboru v Pardubicích nabídlo pohled na podstatnou část české jezdecké základny. Trojice finalistů mistrovství republiky to rozhodně neměla jednoduché a úlohu favorita splnil beze zbytku pouze Josef Franc, který triumfoval ve všech svých jízdách. Po dlouhém maratónu pětadvaceti jízd, kde se logicky nemohl střetnout každý s každým, na stupních vítězů skončili ještě Ronny Weis a Michael Hádek. Smolařem mítinku se stala Michaela Krupičková, které přišla hned o dva své motory a ani dvě druhá místa jí nestačila k přímému postupu do semifinále šampionátu jednotlivců. A také Zdeněk Růžička, který ve dvanácté jízdě ukázal výfuk Václavu Milíkovi, aby ovšem vzápětí na vzájemnou kolizi doplatil nejen diskvalifikací, ale bohužel i zlomenou klíční kostí.
Dva zadřené motory a zlomená klička na straně smolařů
Bráno ryze teoreticky, avšak přísně objektivním metrem, ještě po návratu z nástupu se každý z čtyřiadvaceti přítomných závodníků mohl nakrásně stát letošním mistrem republiky. Každý však měl k vysněné metě o poznání delší cestu.
Na jednu stranu tu byla trojice finalistů. Jak Václav Milík, tak Josef Franc a především Martin Málek toho v sedle plochodrážního motocyklu letos příliš neprožili. Přebor byl proto skvělým tréninkem v závodním tempu. Podobné motivy do Svítkova zavedly i pět borců, kteří v kvalifikačním pavouku českého šampionátu měli jasné semifinále.
Avšak pro zbývajících šestnáct závodníků šlo o existenční záležitost, protože vedle body do vlastního přeboru jim šlo především o jedno z jedenácti příček v českém semifinále. Nepřízeň osudu z minulých let přitom do této role stylizovala rovněž jezdce, o nichž bychom nepředpokládali nutnost bojovat z nejnižšího kvalifikačního patra. Nejkřiklavějším příkladem byli Hynek Štichauer, Jan Holub či Jaroslav Petrák.
Umístit se na jednom z jedenácti postupových míst za daných okolností nepředstavovalo vysoko posazenou laku. A vskutku všechna očekávání se splnila s výjimkou dvou plochodrážníků, v jejichž případě ovšem své slovo řekla i paní smůla.
Rozjížďka s číslem pět přinesla vzrušení ještě před svým startem. Stanislav Pouznar, který si v koutku svítkovského depa připravoval motocykl opět úplně sám, si cestou na rošt zapomněl brýle. Na nedostatek ho upozornil až startmaršál Jaroslav Kocek a s chybějící součástí závodnické výstroje přiběhl Michal Klein.
Mezitím Josef Franc objel kolečko, ale jeho vítězné tažení vzápětí zastavila červená světla blikající na znamení letmého startu. Teprve potom mohl vyrazit za prvním ze svých dnešních vítězství. Za jeho zády Michaela Krupičková hájila druhé místo před Stanislavem Pouznarem, jehož záhy vystřídal David Štěrovský. Jenže když dívka v zeleném zastavila kvůli defektu, nedokázal už zabránit kolizi.
„Ona zadře motor, já ji trefím a jsem vyloučenej‘,“ nemohl se smířit se rozsvíceným bílým vylučovacím světlem, které svou barvou odpovídalo jeho povlaku. „Co jsem s tím měl dělat?!“ V repete Michaela Krupičková skončila druhá, ale osud jejího druhého motocyklu se naplnil hned v sedmé jízdě.
Divišovská závodnice ji dokončila jako druhá, ale v cíli se opět musela sklánět ke svému pohonnému agregátu. „Rána jako sviňa,“ svěřovala se. „V první jízdě jsem si myslela, že je to řetěz, ale zadřelo se to na pístu. To jsou Pardubice. Když si tady nenabiju hubu, zadřu dva motory.“
Na další pokračování nemohla mít ani pomyšlení. A samozřejmě ani na rozjezd, v němž měla změřit své síly s Lubošem Velinským a Jaromírem Otrubou, kteří v průběhu večera její úvodní čtyři body vyrovnali. V libereckém semifinále na ni zbyla pouze nevděčná úloha náhradníka.
Zatímco si v potemnělém depu Jaromír Otruba a Luboš Velinský losovali umístění, Zdeněk Růžička dlel v péči lékařů pardubické nemocnice. Po dvou startech měl na svém kontě dva body, ale v rozjížďce s číslem dvanáct dal jasně najevo, že pověsti o jeho lepšící se formě nikterak nelhaly. K velkému šoku všech přítomných z úvodního oblouku vyjel první Stanislav Pouznar sledovaný Zdeňkem Růžičkou. Václav Milík byl za nimi, avšak s porážkou od mšenských mladíků se nechtěl smířit, by své ostré GM nechal doma.
V nájezdu do druhého kola se posunul před Zdeňka Růžičku. Avšak ten se v následující zatáčce pokusil o odvetu. „Chtěl jsem ho přibrzdit,“ líčil pardubický junior. „Ale on jak to nemá v ruce, to do mě poslal.“ Zatímco Václav Milík záhy vyskočil na nohy, Zdeněk Růžička se zlomenou klíční kostí skončil nejprve v sanitce a posléze i v nemocnici.
Pouze Josef Franc tančil sólo
Ale ani favorité to dnes ve Svítkově neměli jednoduché. Václav Milík sice repete rozjížďky s číslem dvanáct vyhrál, ale vedle hladkého sóla ve druhé jízdě měl za sebou i bodový výpadek z jízdy s číslem sedm. Jezdil v ní třetí za vedoucím Hynkem Štichauerem a Michaelou Krupičkovou, avšak ve třetím kole zůstal stát. „Zadřel jsem jako bejk‘,“ hlásil ve svém depu.
Martin Málek se na úvod blýsknul dramatickým duelem s Ronny Weisem. Saský závodník jel dnes také první závod na škváře stejně jako on. A start mu vyšel lépe, jenže březolupský borec se nehodlal jen tak vzdát. Rozhodující moment přišel ve druhé zatáčce.
Martin Málek v jejím výjezdu útočil z vnější strany a posunul se dopředu. Souboji však nebyl ještě ani zdaleka konec, jelikož Ronny Weis atakoval vedoucí příčku až k šachovnicové vlajce. Martin Málek své vítězství už nezopakoval, věnoval se hlavně testování a nakonec skončil třináctý.
Nicméně na umístění z dnešního závodu je nutno nahlížet jinou optikou než při běžném individuálním klání. A to nejen kvůli různě namíchaným kartám s ambicemi jednotlivých účastníků, ale i rozpisu. Navzdory pětadvaceti rozjížďkám není možné, aby se takové kvantum závodníků potkalo na dráze každý s každým. Proto bylo důležité, s kým se kdo setkal na roštu.
A právě Martin Málek figuroval v nabité rozjížďce s číslem dvaadvacet. Josef Franc, Václav Milík a Jan Holub mu ujeli a on za sebou nechal pouze Michala Škurlu. Nakonec skončil devátý. A že čtyři body za vítězství nemusí být katalyzátorem skoku ve výsledkové listině, by mohl dosvědčit i Daniel Hádek. Ten dokonce v šestnácté jízdě odvedl Martina Málka, ale na pozadí zaplněných boxů jeho třináct bodů stačilo na jedenácté místo. A co potom případ Zdeňka Holuba?
Pražan vítězil jako na běžícím pásu, aby jeho vítěznou sérii utnul až Josef Franc v rozjížďce s číslem čtrnáct. Přitom mu jeho mladší klubový kolega ukazoval záda celá dvě kola. Až v nájezdu do třetího okruhu dokázal Josef Franc najít cestu do čela. „Byl jsem vyjančenej‘, že byl Pepe za mnou,“ omlouval se.
Avšak o tři rozjížďky později mohl litovat mnohem více než jen nepovedeného startu, protože ve třetím kole zůstal stát s vyprázdněnou metylovou nádrží. I když poslední jízdu vyhrál, skončil šestý se stejným počtem bodů jako René Vidner. Pardubický junior na domácí dráze exceloval, aby se lepším umístěním z jeho týmových paráků mohl chlubit pouze Hynek Štichauer. Ten ovšem po závodech vyzdvihoval, že jeho motivaci určovala především vidina postupu do semifinále.
Na nejvyšším stupínku nakonec stanul Josef Franc. Po hladkých vítězstvím v páté a šesté jízdě se porval o vítězství se Zdeňkem Holubem, o čemž již tady byla řeč. Byla to největší překážka na triumfální dráze, jelikož své dva poslední starty dokázal proměnit v další brilantní ukázky své dominance.
Ronny Weis dokonale profitoval z příznivé konstelace svého startovního čísla, které ho uchránilo od střetů s většinou es. A po Martinu Málkovi jeho skalp získal už jenom Jan Holub, který po skvělém startu dokázal udržet útočícího Němce na uzdě. Přesto se však Ronny Weis vyhoupnul na druhou příčku pódia.
Jan Holub nakonec o stupně vítězů přišel o jediný bod, o nějž se ukázal lepší Michael Hádek. Mohl přitom hovořit o štěstí. Nejenže ve čtyřiadvacáté jízdě nepustil ke slovu Jaroslava Petráka, ale navíc pod šachovnicovou vlajkou projížděl po prázdné zadní pneumatice.
Hlasy z depa
„Zkoušel jsem různý varianty nastavení motorky a motorů,“ svěřoval se Josef Franc. „Beru jakejkoliv trénink a závod. Na extraligu se to tady, doufám, zúročí. Potřeboval jsem se už konečně svýzt taky jinde než v Praze. Teď jedeme s Vencou mistrovství Evropy dvojic, jsme pěknej‘ tým. Doufám, že to tam dopadne.“
„Byl to velmi dobrý závod,“ netajil se Ronny Weis spokojeností. „Pardubice je podobná dráha jako Míšeň. Ta měří 379 metrů a tady je to skoro to samé. Byl to můj první závod v tomto roce, v semifinále už jsem tak jako tak, ale z pódia mám radost.“
„Dráha mi sedla čím dál tím víc,“ pochlubil se Michael Hádek. „V posledním vinglu jsem probrousil gumu, takže peklo. Trénink to byl suprovej‘, líbilo se mi to až na tu dráhu. Zazávodil jsem si, starty mi vycházely, motor jel.“
„O něco lepší než včera,“ odpovídal Jan Holub na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Ale snad se to vrátí…“
„Byly to závody,“ říkal Hynek Štichauer. „Nezatrénoval jsem si. Pan rozhodčí si myslí, že může odrazovat dost lidí, že mě vyloučí za červený světlo. Má se jezdit fair-play, kdybych jel ostrý kolo, neřeknu. Dráha byla moc tvrdá a já jel hlavně na postup.“
„Dobrý, až na ten defekt,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Došel mi metyl, netuším, jak se to stalo. Jinak to jezdilo dobře. Škoda, že mě předjel Pepe. Byl jsem vyjančenej‘ z toho, že byl za mnou a předjel mě. Mohla bejt‘ bedna, ale uvidím v semifinále, Liberec mám docela rád.“
„Dneska dobrý,“ liboval si René Vidner. „Mrzlo mě, že jsem tu jednu jízdu ještě nevyhrál. Ale měl jsem v prdeli kolo, neměl jsem už hranu. Aspoň, že to dopadlo takhle, těším se na Březolupy.“
„Bral jsem to volně a tréninkově,“ připouštěl Václav Milík. „Jel jsem jawky. Lepší motor jsem zadřel a ten druhej‘ extra nejel. Kdyby nebyl pád, bylo by to super. Předjížděl jsem Zdeňka Růžičku. Chtěl jsem ho přibrzdit, ale jak to on nemá v ruce, poslal to do mě. Ale teď je hlavní Miskolc.“
| 1. Josef Franc, Praha |
4 4 4 4 4 |
20 |
| 2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) |
3 4 3 4 4 |
18 |
| 3. Michael Hádek, Mšeno |
4 3 4 2 4 |
17 |
| 4. Jan Holub, Mšeno |
2 4 4 4 2 |
16* |
| 5. Hynek Štichauer, Pardubice |
3 4 2 3 4 |
16* |
| 6. Zdeněk Holub, Praha |
4 4 3 E 4 |
15 |
| 7. René Vidner, Pardubice |
3 3 4 3 2 |
15* |
| 8. Václav Milík, Pardubice |
4 E 4 3 3 |
14 |
| 9. Jaroslav Petrák, Pardubice |
1 3 2 4 3 |
13* (los) |
| 10. Daniel Hádek, Mšeno |
2 3 1 4 3 |
13*(los) |
| 11. Martin Málek, Březolupy |
4 2 3 3 1 |
13 (los) |
| 12. Michal Klein, Mšeno |
2 3 2 2 2 |
11* |
| 13. Michal Škurla, Praha |
3 2 3 2 0 |
10 |
| 14. Ondřej Smetana, Praha |
1 2 1 3 3 |
10 |
| 15. Stanislav Pouznar, Mšeno |
3 – 3 1 – |
7* |
| 16. Tomáš Jůza, Pardubice |
0 2 1 2 2 |
7* |
| 17. David Štěrovský, Pardubice |
X 0 0 2 3 |
5* |
| 18. Luboš Velínský, Pardubice |
2 1 0 1 E |
4* (los) |
| 19. Jaromír Otruba, Pardubice |
0 – 1 1 2 |
4* (los) |
| 20. Michaela Krupičková, Divišov |
2 2 – – – |
4 |
| 21. Karel Kadlec, Kadlec |
0 1 2 0 0 |
3 |
| 22. Filip Hájek, Praha |
0 0 2 0 1 |
3 |
| 23. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) |
1 E – 1 1 |
3 |
| 24. Zdeněk Růžička, Mšeno |
1 1 X – – |
2 |
Poznámka: závod plnil také úlohu kvalifikace do semifinále mistrovství republiky jednotlivců v Liberci pro závodníky, kteří nebyli přímo nasazeni – jedenáct postupových míst je označeno hvězdičkou. O poslední dvě se měl konat rozjezd mezi Lubošem Velinským, Jaromírem Otrubou a Michaelou Krupičkovou, která na něj ovšem musela z technických důvodů rezignovat.
Průběžné pořadí seriálu:
| |
PCE |
TOT |
| |
24.4. |
|
| 1. Josef Franc, Praha |
25 |
25 |
| 2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) |
22 |
22 |
| 3. Michael Hádek, Mšeno |
18 |
18 |
| 4. Jan Holub, Mšeno |
16 |
16 |
| 5. Hynek Štichauer, Pardubice |
14 |
14 |
| 6. Zdeněk Holub, Praha |
12 |
12 |
| 7. René Vidner, Pardubice |
10 |
10 |
| 8. Václav Milík, Pardubice |
8 |
8 |
| 9. Jaroslav Petrák, Pardubice |
6 |
7 |
| 10. Daniel Hádek, Mšeno |
5 |
6 |
| 11. Martin Málek, Březolupy |
7 |
5 |
| 12. Michal Klein, Mšeno |
4 |
4 |
| 13. Michal Škurla, Praha |
3 |
3 |
| 14. Ondřej Smetana, Praha |
2 |
2 |
| 15. Stanislav Pouznar, Mšeno |
1 |
1 |
| NC Tomáš Jůza, Pardubice |
0 |
0 |
| NC David Štěrovský, Pardubice |
0 |
0 |
| NC Michaela Krupičková, Divišov |
0 |
0 |
| NC Luboš Velínský, Pardubice |
0 |
0 |
| NC Jaromír Otruba, Pardubice |
0 |
0 |
| NC Karel Kadlec, Kadlec |
0 |
0 |
| NC Filip Hájek, Praha |
0 |
0 |
| NC Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) |
0 |
0 |
| NC Zdeněk Růžička, Mšeno |
0 |
0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel
