Plzeň – 10. února
Prosincový hokejový zápas Nezastavíš rozhodně nebyl posledním podobným počinem Richarda Wolffa. V sobotu 17. února v devatenáct hodin vyzvou v plzeňské ICE aréně na ploše A své tradiční rivaly a konec konců i věčné přemožitele HC Nýrsko 2009. Akce Za sklem 2024 má charitativní charakter a pomáhat plochodrážnímu týmu k vysněnému vítězství bude pomáhat také mistr světa v běhu na lyžích Martin Koukal, jehož dres se po utkání bude dražit.
„Jak jsem už říkal na podzim, hokeje budou tematické, ať setkání posuneme na lepší úroveň,“ říká Richard Wolff. „Požaduji od účastníků hrdost reprezentovat, což se daří. Nás host, co nasadil zlatou z mistrovství světa, není z ranku ploché dráha, ale ťukne si hokej s námi. Podpoříme organizaci Za sklem.
Co je Za sklem?
Nestátní nezisková organizace Za sklem o. s. byla založena ve Zlíně, 22. února 2011. Jejímu vzniku předcházela neformální iniciativa PAS Klub (2006- 2011), jejíž jádro tvořily především maminky dětí na spektru autismu, které chtěly zlepšit úroveň péče o své děti a to především v oblasti vzdělávání, zdravotní a sociální péče. Rostoucí počet členů a postupné rozšiřování činnosti vedly k rozhodnutí o transformaci občanské iniciativy PAS Klub v občanské sdružení Za sklem o. s.
Martin Koukal a Richard Wolff | foto laskavostí Richarda Wolffa
V týmu plochodrážníků se pod taktovkou kapitána Richarda Wolffa objeví kupříkladu Josef Franc, Ondřej Šebela, Zdeněk Simota, Miroslav Musil, Lukáš Dryml, Ondřej Smetana, Pavel Fuksa či René Juna. Martin Koukal a další přátelé ploché dráhy. Bohužel blížící se sezóna na oválech a obava z možného zranění vyřadila další závodníky.
„Věřím, že už vyhrajeme,“ doufá Richard Wolff. „Martin Koukal spolupracuje s charitou, na kterou budeme vybírat mezi hokejisty i v hledišti. On bude hrát v našem plochodrážním dresu, který všichni podepíšou, a pak se bude dražit.“
Hokejové mače plochodrážníků budou mít pokračování, ale to až zase na podzim. Další akce je ale na pořadu úterý druhého dubna. Na pražské Letné se koná akce Česko běží modře, jehož se účastní Riky PD Team.
„Registrace je na internetových stránkách, do kolonky týmů je nutné zadat náš tým,“ přibližuje Richard Wolff. „Příznivci ploché dráhy se mohou vidět s Pepou Francem, účast už potvrdil také Adrian Rymel, bratři Šebelovi, pochopitelně já. Srdečně všechny rádi uvidíme. Pětikilometrovou trasu mohou ujít klidně pěšky a zvýšit povědomí o problematice autismus.“
Plochodrážní hokej se stává tradicí | foto Sebastian Wolff
Silvestr – 2023
Konečně vyhrajete Zlatou sthu. Aplauduje vám plný svítkový stadión. Spoustu gratulantů a mezi nimi nikdo menší než Ove Fundin, který vás dekoruje hlavní trofejí. Hymnu hrají jen a jen pro vás. Všude jen samé úsměvy. Všude? Pavel Fišer zvěčnil svým Canonem něco jiného. Ale považte, že otec i přítelkyně Daniela Klímy nejsou žádní škarohlídové a smějí se nejen poslední den roku.
Navzdory momentce je výhra při Zlaté stuze úžasná | foto Pavel Fišer
Silvestr – 2023
Být továrním závodníkem, je terno. Tým se o všechno postará. Ale kázeň musí být, to je hlavní. Těžkou soudit, jak to chodí u libereckých éček. Každopádně snímek Štěpána Ševčíka může napovědět, kterak to bylo s ostříháním vlasů Adama Nejezchleby.
Zbyněk Nejezchleba uklidňuje svého syna Adama, že na dlouhých vlasech zase tolik nezáleží | foto Štěpán Ševčík
Silvestr – 2023
Miroslav Rosůlek žije u ploché dráhy celý svůj život. Vášeň pro sport levých zatáček z něj udělal uznávaného trenéra, jehož slova hltají nejen nejmladší kolibříci. Že rád rybaří, zůstávalo dlouho tajemstvím. Až do letošního léta, kdy se ve slánských boxech chlubil kapitálním úlovkem. A David Hrbek byl ve střehu.
To musela ale být obrovská ryba! | foto David Hrbek
Slaný – 27. prosince
Společnost Sport Actions opět přichází se svým projektem o Nejúspěšnějšího sportovce roku. Letos zavítá do dvaatřiceti měst, z nichž mezi prvními je Slaný. Zde vyhlášení v místním divadle je na pořadu pátku devatenáctého ledna. A zda se na jeho prknech objeví rovněž plochodrážníci, máte ve svých rukou také vy.
Eduard Krčmář aspiruje na ocenění rovnou ve dvou kategoriích | foto Karel Herman
Hlasovat můžete až pro pět nominovaných. Mezi nimi je také Eduard Krčmář. Nad letošní sezónou zlomil hůl již v jejím průběhu s plánem vrátit se napřesrok v mnohem větším stylu. Jeho příslušnost mezi absolutní českou plochodrážní elitu nelze zpochybnit.
Svůj hlas mu můžete dát coby výrazné individualitě, tak jako členu týmu, který získal titul mistra republiky dvojic. V seznamu nominovaných slánských sportovců neschází ani dvojnásobný český šampión Karel Průša.
Pro řadu diváků velkých závodů jde o běžný kolorit. Koupit si vstupenku, program a zamířit k polskému stánku se suvenýry. Sortiment je opravdu široký. Nejmenší jsou ale nejvíce zaujati malými motocykly. A nejen oni, jejich kouzlu propadli i dospělí, kteří si mnohdy postaví vlastní plochodrážní stadión v obýváku.
Pestré závodní pole malých motocyklů
„Figurky plochodrážních jezdců,“ usmívá se Piotr Kin, jenž suvenýry nabízí nejen v dějištích závodů, nýbrž také prostřednictvím internetových stránek https://pamiatki-kibica.pl. „Existuje jich několik typů. Nejoblíbenější jsou ty nejmenší s točícími se kolečky, kdy jde jezdce z motorky sundat.“
Modely malých motocyklů se závodníky si našly své fandy rovněž v Čechách | foto Antonín Škach
A kde se vlastně berou jejich série, nad jejichž počty by každý producent opravdových motocyklů jen vydechl závistí? „V Polsku jsou tři výrobci,“ dozvídáme se. „Všechny figurky jsou ručně malované a jsou stále dražší kvůli zvyšujícím se mzdovým nákladům. Navíc lidé, kteří je malují, stárnou a je těžké najít někoho mladého, kdo by je nahradil.“
Přitom polští producenti se mohou chlubit nejen tradicí, ale také operativností. Gary Havelock na sklonku srpna dvaadevadesátého roku slavil svůj jediný titul individuálního mistra světa jen pár hodin. A nazítří si diváci při revanši světového finále v Zielonej Goře mohli koupit jeho figurku na motocyklu včetně startovního čísla, který ve Wroclawi vezl na své vestě.
Souboje malých závodníků se odehrávají také v dětských pokojích | foto Antonín Škach
„Zhruba před čtyřiceti, padesáti lety se do Polska dostala forma na motocykly se stojatým motorem,“ říká Piotr Kin. „Byly to první motorky, které se objevily v Polsku. Tato forma je stále dobrá a výsledkem jsou motocykly se starými závodníky jako Ove Fundin, Zenon Plech, Ole Olsen a další.“
Technický pokrok neminul ani malé modely. „Když se na plochodrážce objevily ležaté motory, vznikly formy pro takové moderní plochodrážní jezdce,“ pokračuje tok našeho vyprávění. „Jsou nejoblíbenější a nejčastěji kupované hlavně dětmi. Celé je to nalakované, závodník má na břiše nálepku s vestou a vlaječku na řidítkách.“
Model GM od firmy Maisto je skvělý, stejně tak dečky Tonyho Rickardssona, jenž však v té době byl továrním jezdcem Jawy | foto Antonín Škach
Všechno lze dotáhnout k dokonalosti. „Jeden výrobce z Tarnowa vyrábí kromě malých i střední a velké figurky,“ souhlasí Piotr Kin. „Jsou velice pečlivě malované, ale jsou mnohem dražší. U středních a velkých postav lze hlavu a helmu závodníka sundat. Jsou baleny v průhledných fóliových obalech. Závodníka střední třídy je v balení umístěn na zadním kole, ale může být i na dvou.“
Ještě větší a propracovanější
Velcí motocykloví producenti se vlastně nikdy do výroby plochodrážních strojů nehrnuli s ohledem na nízké série. Zřejmě proto se jim vyhýbá i svět plastikového modelářství. Čestnou výjimku představuje letitý kit Jawy od Italeri, který je oproti originálu dvanáctkrát zmenšený.
Domácí dioráma plocho dráhy zkrášlí i model kropící liazky | foto Antonín Škach
Před bratru dvaceti lety firma Maisto uvedla na trh modely ledařské Jawy a GM z klasických oválů v měřítku 1:18. „Mám je na skladě a také na ně se modelují figurky,“ pochlubí se Piotr Kin. „Motocykl má dečky jako jeho originál a jezdec je speciálně vyroben modelíny.“
Jejich produkce splňuje nejpřísnější nároky. „Vyrábějí se v Gniezně,“ dostáváme další informace. „Člověk, který je vytváří, dělá menší i větší závodníky. Per Jonsson byl vysoký, proto je vyšší i na motocyklu. A třeba Erik Gundersen zase menší, takže i na modelu bude menší. Závodník se vyrábí z modelíny, která je vytvrzena a potom malovaná a následně polepená samolepkami. Vše je pochopitelně odvozeno od skutečných závodníků.“
Kropící sedm set šestku mají dodnes v Chabařovicích a za jejím volantem sedí Ladislav Šifalda | foto Štěpán Ševčík
V Polsku se evidentně vedle opravdického žužlu daří i jeho miniaturní obdobě. „V osmdesátých letech byly u nás dostupné plastové motorky,“ vzpomíná Piotr Kin. „Bývaly také k mání v malých obchůdcích se suvenýry a drobnostmi ve městech. Byly ještě menší než ty, které jsou dnes nejmenší. Kola se neotáčela a jezdce nebylo možné sundat. Nebyly ani příliš barevné, byly stříbrné. Jen přilby ve čtyřech barvách a číslo měl závodník nalepené na břiše. Bohužel se velmi snadno rozbily a už jsou dávno pryč.“
Náklaďáky na oválech
Nejmenší modely plochodrážních motocyklů inspirují šikovné lidičky, aby si k nim postavili také miniaturní plochodrážní stadión včetně tribun, diváků a depa. Nyní jejich dioráma dostávají vítané oživení. Společnost DeAgostini se totiž v letošním roce prezentovala se svým dalším projektem Kultovní náklaďáky minulé éry.
Na domácí ploché dráze se neztratí ani modely dakarských kamiónů | foto Antonín Škach
Vedle útlého časopisu každé číslo čtrnáctideníku obsahuje model nákladního automobilu z produkce bývalých socialistických zemí v měřítku 1:43. Československé značky pochopitelně nevyjímaje.
Masová produkce ruku v ruce s požadavkem na nízkou cenu z modelů nikdy neudělá kousky vyhledávané fajnšmekry jako výrobky jiných firem. Do prostředí domácího plochodrážního závodiště ale zapadnou naprosto dokonale.
První z nich je kropící Liaz 706 RTH. Oranžový a někdy šedivý vůz brázdil ulice našich měst více než dvě desetiletí a udržoval čistotu a pořádek.
Kamióny z Rallye Paříž – Dakar poutaly pozornost i na československých závodištích – jako na snímku při motokrosu v Litomyšli v létě 1987, ačkoliv nešlo o ostrý vůz, nýbrž doprovodný Liaz Africa | foto Antonín Škach
Tak svůj model představuje DeAgostini, jenže plochodrážní fanoušek tyto nezničitelné automobily potkával ještě dávno po jejich plánované životnosti. Ostatně v Chabařovicích tento typ slouží spolehlivě dodnes.
A pak tu jsou dakarské závoďáky Tatra 815 4×4 a Liaz 100.55 D. Co proboha mají závodní trucky z pouštního období slavné rallye společného s plochou dráhou, možná se ptáte.
Odpověď je vpravdě jednoduchá. Jejich účast změnila československý pohled na africké dobrodružství. Do té doby jej domácí média vnímala jen okrajově. A když už tak jen jako akce pro šílence a sebevrahy.
Vše se změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Týdeník Svět motorů s dlouhými reportážemi o Rallye Paříž – Dakar byl beznadějně vyprodán do dvou hodin od otevření trafik. A ty se s ohledem na pracovní dobu tehdy otevíraly proklatě brzy.
Jiří Moskal se svým dakarským spolujezdcem Pavlem Záleským krotí bavoráka při SS během letošní Berounky na plochodrážním stadiónu ve Slaném | foto Antonín Škach
Bylo otázkou prestiže dostat úspěšné vozy k exhibičním jízdám na tehdejší motoristické akce. Svitavy v osmaosmdesátém pořádaly plochodrážní pohár míru a přátelství. A příjezd dakarské tatry zapříčinil, že se diváci dlouho prodírali úzkým hrdlem u vstupu, aby si koupili lístky a vůbec se dostali dovnitř.
Popularita Rallye Dakar je velká i dnes. A majitelé obou vozů si před pěti lety pozvali rovněž pardubičtí organizátoři pro doprovodnou akci během evropského šampionátu jednotlivců. Proč by se tedy nemohly vyjímat také na závodišti ve vašem obýváku?
A co víc. Jiří Moskal, který svůj liaz jako první Čech v pětaosmdesátém dovedl až do Dakaru, pravidelně startuje v rallye revivalech Eduarda Patery. Jeho Show Sections se pravidelně konají také na slánském stadiónu. Legendární líza s číslem 627 renovovaná Petrem Pourem zde účinkuje v úloze předjezdce. Její tehdejší pilot krotí žlutý bavorák a po jeho pravici sedí jeho dakarský navigátor Pavel Záleský.
