Most – 7. srpna
V průběhu Olympiády probíhal v Mostě olympijský festival. Do olympijského městečka proudily davy lidí. A především děti měly možnost seznámit se s různými sporty. Pozadu nezůstala ani plochá dráha.

Centrum sportu Ministerstva vnitra měl na místě svůj stánek, kde se každý den prezentoval s některým ze svých odvětví. Minulý den zde byl přítomný flat trackerský mistr světa Ervín Krajčovič, Adam Bubba Bednář a Tomáš Topinka. V pondělí se vedle šlapačkáře Davida Fabiana představil také Václav Milík.

Kladno – 3. června
Kam jinam vyrazit hledat nové talenty a fanoušky ploché dráhy než přímo do míst, kde je nejvyšší koncentrace malých začínajících sportovců? Takhle uvažovali zástupci AK Slaný, když organizovali ukázkovou akci pro žáky jedné z kladenských základních škol. 12. základní škola v Kladně pořádala pro své žáky sportovní den, jehož cílem bylo představit jim netradiční sporty a motivovat je tak k pohybu. Na prezentaci slánského plochodrážního stadionu se žáci obzvlášť těšili, jeden z jejich spolužáků totiž tento klub reprezentuje, a tak už předem věděli, co mohou od této nevšední návštěvy očekávat.

Své příznivce si Jakub Hejkal a jeho mechanik Tomáš Hejkal získali hned v prvních minutách. Na nádvoří školy totiž přivezli hned dva plochodrážní speciály a kompletní výbavu jezdce. Motorku s objemem 125 ccm představil svým spolužákům Jakub, druhou, s kubaturou 500 ccm laskavě zapůjčil Daniel Halamka.

Během hodinové prezentace Jakub s Tomášem představili plochodrážní sport, Kuba se několikrát oblékl do kompletní závodní výstroje a vysvětlil všem funkci jednotlivých chráničů, popsali obě motorky a nechali děti hledat rozdíly mezi běžnými silničními stroji a těmito speciály. Nejočekávanější částí prezentace bylo samozřejmě samotné nastartování strojů a poté možnost pro všechny vyzkoušet si na motorku sednout a zaujmout správnou jezdeckou pozici.

Jediné, co žákům bylo líto, že nemohli vidět závodníky přímo v akci. I na to ale byli slánští připraveni a dětem rozdávali letáčky s termíny závodů, kde, jak doufáme, se potkáme s novými fanoušky, nebo novými reprezentanty, kteří rozšíří řady začínajících plochodrážníků.

Zohor – 10. února
Chodil sem jako malý kluk, když jeho bráškové závodili. V ochozech davy. Stejně jako když pomáhal u startu. Mezitím zde plochá dráha musela skončit. Šel za ní do Pardubic. Musel by v tom mít prsty sám čert, kdyby se na ovále ve svém městě nesvezl. Jeho starší bráškové dali hlavy dohromady a v červenci dvaadevadesátého získali výjimku k pořádání mezinárodního pouťáku. Úspěch byl obrovský. Stejně jako o bratru dekádu později, kdy stačilo jen zavrčet motocyklem se šroubky. Lidi prostě plochá dráha v Zohoru vábí i čtyřicet let po jejím oficiálním konci. Minulou sobotu to jasně prokázal křest knihy Davida Mackoviče.

Plochá dráha na stadiónu…

„Na stadión v Zohoru jsme přijeli asi půl hodiny před začátkem akce,“ vypráví Vladimír Višváder. „Začali se scházet hosté, panovala super atmosféra. Všichni byli hrozně natěšení a spontánní. Povedlo se to.“

A tak po letech plochodrážní motocykl opět burácel Zohorem. „Startoval jsem na rovince naproti startu,“ pokračuje československý plochodrážní veterán. „Provětral jsem to decentně hore a dole, tam a zpět.“

Není bohužel příliš reálné, že by se do Zohoru sport levých zatáček vrátil. „Jsem poslední, co tady jezdil na ploché dráze,“ uvědomuje si. „Před třinácti lety jsem tu trénoval na šroubkách, předtím závodil v devadesátým druhým. Lidi to mají stále zafixovaný, mají zájem, přišlo jich asi čtyři sta.“

…i na pódiu kulturního domu

Program pokračoval v kulturním domě, kde kniha Plochá dráha byla pokřtěna. „I tady jsem na stojánku nastartoval ležáka,“ nepřekvapuje Vladimír Višváder. „Křest byl strašně krásný. David tu knihu nejdřív dělal jako školní práci, pak získal první cenu. Není to kronika, ale fotografická kniha, hezká, zajímavá. Taková spontánní, zohorská…“