Žatec – 19. května
Polepy, půlka června roku 1969. Jan Holub nemá ještě svůj druhý titul mistra republiky jistý. Musí odrazit nápor Františka Ledeckého, který triumfy ve Vracově a v Liberci vyrovnal jeho vítězství ve Slaném a v Olomouci. Diváci se rozhodně nenudí. Již dopoledne viděli finále juniorů do třiceti let. A čeká je další atrakce. Šestiletého Karlíka s motocyklem, který mu postavil tatínek, již znají. Jenže nyní mu přibyl soupeř. Jen o chloupek starší Toník si ve vzájemném měření sil rychle získal vrch, protože jeho maličká Honda Monkey dovezená jeho otcem z Anglie má řazení. Oběma chlapcům stály u kolébek sudičky, které musely milovat plochou dráhu, jelikož se jejich jména stala pojmy nejen na domácích oválech. Dnes po padesáti letech se historie opakuje a Karlíkův syn Karlík v sedle doma vyrobeného motocyklu KPR statečně závodí s jiným Toníkem, který řídí továrně vyrobený speciál.

Sovětský velocipednyj dvigátěl vs. japonská Opice

Karel Průša, dlužno dodat, že toho jména prostřední, se s Antonínem Kasperem, pro pořádek připojme mladším, vskutku poprvé setkal v severočeských Polepech před půlstoletím. Kariéry jejich otců směřovaly ke konci a oba se snažili vychovat své nástupce.

Dnešní muži ze Shupy v té době ještě ani nestačili začít mutovat, proto bylo nutno stavět motocykly pro malé kluky svépomocí. Karel Průša sestavil motocykl s použitím pomocného motorku pro jízdní kola, jenž si dovezl kdysi ze závodů v SSSR. Vyrobil rám z cyklistických trubek, doplnil řidítka a kola z dvoukoláku.

Podobnou cestou se vydal i Antonín Kasper. Jenže jeho syn doma sestavený stroj záhy vyměnil za Hondu Monkey, jíž mu tatínek pořídil během svého britského angažmá. Je docela pravděpodobné, že se svého prvního vítězství dočkal právě v Polepech ve zvláštní jízdě s Karlem Průšou. Toho však nečekala podobně přímočará plochodrážní kariéra jako kluka, který jej před padesáti lety porazil.

Karel Průša starší totiž již napřesrok pověsil kombinézu na hřebík a se sportem levých zatáček ztratil kontakt, už jen proto, že žatecká Flóra dávno žila jen v plochodrážních dějinách. Karel Průša mladší se našel v motokrosu a k ploché dráze se dostal až po vojně ve svých třiadvaceti. Jak pozdě s ní začal, dlouho u ní vydržel, jelikož jeho posledním závodem se v říjnu 2006 stala baráž Mšena s Pardubicemi o extraligu.

Není to tak dlouho, co se jeho proslulý Renault Espace s dobrými osmi sty tisícovkami kilometrů na tachometru začal být k vidění poblíž našich minioválů. Synek Karel po nich kroužil s malým motokrosovým strojem Nitro. Minulý týden v Plzni však poprvé plochodrážní veřejnosti představil stroj KPR, s nímž se objevil i v sobotu ve Slaném. Podobně jako v předchozích letech mu tréninkovým sparingpartnerem byl Tony Katra, který od loňského léta sedlá první prototyp motocyklu Micro Shupa.

Zmenšený, ale opravdový plochodrážní motocykl

Rodinná tradice u Průšových pokračuje i v ohledu stavění motocyklu. „Je fakt, že motorku jsem udělal, ale ne úplně všechno,“ říká Karel Průša prostřední. „Nějaký díly rámu Stuha jsem dostal od Tomáše Uhra. Střední díl jsem vyráběl sám z velký motorky. Zkrátil jsem ho a upravil. Motor je z tý čínský motorky, co na ní Kája jezdil. Táta si přivez‘ motor z Ruska, to je kousek, já ho mám až z Číny (smích).“

Doba se pochopitelně mění a současný motocykl je na rozdíl od stroje ročníku 1969 na první pohled k nerozeznání od plochodrážního speciálu. „Vyřezával jsem šasi z duralovýho plechu,“ popisuje Karel Průša výrobu. „Rámovinu jsem rozřezal a posvářel, aby to byla plochodrážní motorka ve zmenšené podobě. V Shupě jsem koupil obě kola, lepší karburátor a vejfuk na stopětadvacítku. A vzniklo z toho tohle.“

Upřímně řečeno, ukazovací zájmeno tohle není příliš trefné pojmenování závodního motocyklu, byť v dětské velikosti… „Na dečce mám KPR,“ usmívá se Karel Průša nad náznakem otázky, jakou značkou své povedené dílo korunoval. „To znamená Karel Průša Racing. Dečky jsou ještě moje, ale ty sponzoři mi fungujou ještě i po dvanácti letech. Nebyl důvod je tam nenechat.“

Motocykl skýtá potenciál pro další vývoj. „Zatím je tam devadesátka z toho dirt bike,“ vidí Karel Průša prostor pro práci s pohonným agregátem. „Potřebuje baterku na startování, zadní kolo nejde roztočit kvůli odstředivý spojce, ale počítám, že ji odstřihnu natrvalo. V budoucnu bych chtěl používat stopětadvacítku motor. Šáska jsou jiný, ale držáky na motor stejný.“

A jak se Karel Průša dívá na výkony svého synka v soubojích Tony Katrou? „Tony jede hezky, smykuje, Kája se s tím seznamuje,“ hodnotí. „Naše motorka má jízdní vlastnosti jako plochodrážka a rozměry jako malá Shupa. Oproti dirt biku je to ale větší rozměrovej‘ skok a Kája je opatrnější. Nevadí mi to, je mu teprve sedm let a má spousty času se to naučit. Je lepší, když jezdí s respektem než, aby upad‘ a něco se mu stalo.“

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a archív Karla Průši

Větší expanzi motorů GM na ledová kolbiště brání zákaz používání čtyřventilových hlav, který FIM uplatňuje již od sezóny 1978. S italským pohonným agregátem se v polovině devadesátých let objevil v Německu naturalizovaný Rus Vjačeslav Nikulin. Nyní hlavu se dvěma ventily pro GM vyvinul také švýcarský ladič a světový ex-mistr na dlouhé dráze Marcel Gerhard. Na sklonku roku ho otestovali Günther Bauer a René Dünki. Ten ho plánoval před nasazením do mistrovství světa vyzkoušet ještě v neděli ve Flimsu, avšak konec jeho počínání zapříčinil brzký pád s naraženými zády. Švýcarský silničář, který nebude chybět o víkendu v českém šampionátu, však magazínu speedwayA-Z poslal snímek nového agregátu.

Foto: René Dünki

Praha – 19. prosince
V listopadu vám magazín speedwayA-Z přinesl humorné líčení Jaroslava Šůse o svérázném přepadení, které zažily dílny Shupy v Praze 10. Nicméně konec roku se nezadržitelně blíží, takže nadešel čas na poněkud serióznější informace o českém výrobci plochodrážních stopětadvacítek.

„Musím se přiznat, že se radši díváme dopředu, než abychom řešili, co už proběhlo,“ netají se Jaroslav Šůs, konstruktér motocyklů Shupa. „Každopádně jako pozitivní vidíme několik věcí. Rozjezd kluků z Chabařovic a nová malá dráha postavená z nadšení a zájmu o věc. Hodně příležitostí pro závodění, a to jak mistrovství republiky na klasické dráze a krátké dráze a samozřejmě Markéta Cup pod vedením pana Schneiderwinda. Zkrátka ve stopětadvacítkách se pořád něco děje. Celkem se nám daří prosazovat se s našimi motory na domácí půdě a jsme rádi, že jsme se takto podíleli na úspěších Michala Škurly i ostatních závodníků. A také naši aktivní účast na několika evropských závodech, která nám dává srovnání s konkurencí a rozšiřuje náš obchodní obzor.“

Jaroslav Šůs magazínu speedwayA-Z prozradil také novinky ze svého technického hájemství. „Loni touto dobou jsme finišovali s přípravky na výrobu rámů a potom se naše pozornost obrátila k motorům. Během jara jsme postavili první motory s hlavou Takegawa, zabudovali je do nových dlouhých podvozků a Michal Škurla s Ondrou Smetanou je testovali, kde to šlo. Byl to krok správným směrem a konkurenci jsme začali šlapat na záda. Víme také, kde máme rezervy a tak máme do nové sezóny rozdělané vlastní kliky na plný objem 129 ccm, chceme řešit metanolový karburátor a doladit zapalování.“

A co vlastní motor, o němž se v kuloárech povídalo už před třemi lety? „Shuplex, tedy vlastní motor Shupa, zůstává zatím v shuplíku,“ směje se Jaroslav Šůs. „Ale občas ten šuplík otevřeme a něco tam přidáme. Například už teď je jasné, že náš motor by měl mít větší kliku, než na jakou jsou stopětadvacítky nyní zvyklé, a také suchou spojku a oddělenou převodovku v plochodrážním stylu.“

Foto: Shupa

Poole – 19. září
Matěj Kůs se příští měsíc vrátí na Britské ostrovy. Dohodl se s klubem Pirátů z Poole na dočasné bázi pro konec sezóny 2009 a bude jejich vestu oblékat v přátelských utkáních proti Ipswichi a Eastbourne na počátku října. Promotér nezastírá, že je pražský junior v jeho hledáčku i na rok 2010. Matěj Kůs se poprvé objevil za kanálem La Manche na sklonku října 2006, kdy si při Heathersfield Golden Helmet nasadil na hlavu zlatou trofej. O rok později na podzim posílil řady Berwicku, avšak domů se vrátil se silným otřesem mozku.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 20. března
Marián Jirout už od podzimu úzce spolupracuje s Hynkem Štichauerem. Svému někdejšímu pardubickému kolegovi pomáhá nejen radami o závodní strategii či technice. Angažuje se i na poli získávání nových sponzorů. A v neposlední řadě dostal šanci projevit svůj výtvarný talent a navrhnout design motocyklů Hynka Štichauera. Čtenáři magazínu speedwayA-Z jsou první, kteří se na jejich dílo mohou podívat.

Foto: Marián Jirout a Hynek Štichauer

Doksany – 13. července
V naší technicky zaměřené rubrice se dnes objevuje další z plejády motocyklů Jawa, s nimiž startují čeští závodníci. Svůj stroj nám dnes představí Patrik Linhart. Pátý muž průběžné klasifikace juniorského šampionátu na něm dojel na stupně vítězů v Chabařovicích.

„Mám dlouhozdvih i devadesátku,“ popisuje Patrik Linhart svůj technický park. „Není v tom zas až takovej rozdíl. Ale devadesátka, když je naladěná, je hodně dobrá. Mně ladí Jiří Štancl a jsem s ním opravdu spokojenej. Venca Buranda, můj mechanik, říká, že výkon je 57 koní. Může být i 60 až 65, záleží, jak je motor udělanej. Když je super, má i 72. Karburátor používám BZ s plovák, spojky NEB a přítlačák je Zubr. Nemám žádné speciální věci, všechno je sériové.“

„Jsou to takové střihy,“ reaguje slánský junior na otázku rámu. „Středovej je Jawa, kyvky Stuha. Je to většinou tak, co máme na skladě. Nevidím v tom rozdíl, jak někdo říká, že se mu na něčem blbě zatáčí.“

Design motocyklu Patrika Linharta patří mezi ty nejvyvedenější, které v českých depech můžeme potkat. „Udělal ho Renda Juna,“ říká Patrik Linhart. „Hlavně, aby mi ladil s kombinézou. Ta dřívější modrá se k ní moc nehodila. A vyhovuje to i sponzorům, protože se snažíme držet jejich barvy.“

Patrik Linhart používá oblečení Troy Lee Design, přilbu Shoei, rukavice Troy Lee Design, boty Daytona a brýle Smith. „Mám rolo, ale přemýšlel jsem i o strhávačkách,“ připouští. „Ale nejsem na ně zvyklej.“

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)