Pardubice – 2. září
Pětadvacet borců se v pětadvaceti rozjížďkách utkalo v dalším díle první ligy spojené s přeborem v Pardubicích. A vrch hráli domácí. Václav Milík vůbec nepoznal hořkost porážky a na nejvyšší stupínek pódia jej dostaly porážky jeho kolegů. Aleš Dryml se musel sklonit před Zdeňkem Holubem, zatímco Ronny Weis si výrazně vylepšil svůj bodový zisk na úkor Tomáše Suchánka. Ten nakonec podlehl v rozjezdu o stříbro Aleši Drymlovi, nicméně bez ohledu na výsledek nedělního vyvrcholení soutěže ve Mšeně si zajistil titul přeborníka. Díky bodovým hodům Pardubice dominovaly rovněž prvoligové klasifikaci družstev.

 

 

Pardubická elitní čtyřka neprohrává

Ještě nikdy v historii českého přeboru se v jednom závodě nesešlo pětadvacet účastníků. Při tréninku však upadl Radek Podhadský, jehož motocykl připravil perné chvilky i Martinu Mejtskému. Pardubický junior do závodu nastoupil, plzeňský bývalý flat tracker nikoliv.

Možnost zatrénovat si v závodním tempu do skvěle připravené dráze byla kromobyčejně lákavá. A tak jsme ve startovní listině měli vytištěná i jména, s nimiž se běžně při první lize nesetkáváme.

Aleš Dryml absolvoval teprve třetí závod první ligy, do níž se vrátil po předlouhých sedmnácti letech. Motivem jeho účasti bylo testování před Zlatou přilbou, jíž evidentně dá přednost před play-off druhé polské ligy. Podobnou jistotu však nemá Václav Milík, ani Hynek Štichauer, který netuší, zda jej nebude potřebovat jeho Glasgow v Premier League.

Speciální rozpis na pětadvacet rozjížděk se vyznačuje svéráznými specifiky. Předně na startovním roštu stojí pětice závodníků. S ohledem na respektování přeborových zásad vyrazí každý na ovál pětkrát, což samozřejmě vylučuje, aby se každý potkal s každým. A aby se navzájem neobírali o body zástupci prvoligových klubů, startovní čísla byla zvolena, aby se utkávali především s protivníky nikoliv sami se sebou.

Za těchto okolností bylo zajímavé sledovat, zda se čtveřice domácích ulrafavoritů setká nakonec s plným počtem dvaceti bodů. Plné tři pětiny závodu tomuto scénáři plně odpovídaly. Druhou jízdu nejprve zastavila červená světla blikající na znamení letmého startu. Napodruhé již Václav Milík zaúřadoval naplno.

Hned vzápětí Aleš Dryml objel Eduarda Krčmáře již v úvodním výjezdu. V rozjížďce s číslem čtyři uletěl Tomáš Suchánek, po něm zase Hynek Štichauer. Pouze úvodní jízda neměla ve svém cíli Pardubičana jako vítěze. Opanoval ji Josef Franc. Martin Málek si na něho sice vyšlápnul vnějškem první zatáčky, nicméně neuhlídal přitom Jaroslava Petráka.

Václav Milík vysvětluje důvody, které je přiměly startovat v dnešním závodě:

„S mejma kamarádama závodit je dobrý, je to kamarádský, dlouho jsem v první lize nezávodil. Trošku se mi zastesklo a taky, že je to poslední možnost testovat před Zlatou přilbou. Uvidíme, jak to bude, ve Wroclawi jsou boje o místo v sestavě pro play-off, je tam konkurence.“

A tak to šlo dál. Jaroslav Petrák se nedočkal čtyř bodů naráz ani v rozjížďce s číslem šest. Z tlačenice úvodního oblouku nejvíce profitoval Ondřej Smetana, zatímco bojovností překypující domácí rutinér předčil ve druhém kole pouze Ronnyho Weise. Jeho kolegové však záhy opět rozpoutali pardubickou smršť.

Václav Milík nechal Eduarda Krčmáře na čele sedmé jízdy pouze do první zatáčky. Aleš Dryml se rychle vrátil do čela rozjížďky s číslem osm, z něhož jej odstavil Josef Franc. Jenže ve druhém oblouku upadl třetí Adam Fencl, jehož lékař kvůli podezření na naraženou kostrč do další akce nepustil.

Repete osmé jízdy nabídlo největší vzrušení celého večera. Josef Franc sice ze své pozice u mantinelu v první zatáčce nestihl Aleše Drymla, který odstartoval nejrychleji. Pražan však nechtěl nechat stříhat svou vítěznou šňůru. Protáhl nájezd do druhé zatáčky a vmžiku vedl.

Avšak Aleš Dryml bezprostředně kontroval a do druhého okruhu vjížděl opět jako první. Během zbývajících dvou kol nejen, že odvrátil veškeré nájezdy Josefa France, ale navíc zvládl i vlastní krizovku s wheelie v závěrečném oblouku.

V deváté jízdě Zdeněk Holub proháněl Tomáše Suchánka stejně vytrvale jako marně. Vzápětí měl nejlepší start Michal Škurla, který prve v rozjížďce s číslem tři doplatil na nutnost přesednout na syrový náhradní motocykl, když mu cestou na rošt kvůli spojce prasknul řetěz. Brzy jej však překonal Hynek Štichauer. Ve druhém kole ovšem upadl Patrik Mikel, jenž v úvodní sérii kvůli explozi motoru ani neodstartoval. Při repete zatáhl Hynek Štichauer naplno.

Pomineme-li neohrožený pardubický kvartet, teprve rozjížďka s číslem jedenáct přinesla pohled na třetího vítěze. Michal Škurla připisoval čtyři body na úkor Jaroslav Petráka, který se spodem první zatáčky dostal před Richarda Geyera. A pak jsme viděli sóla Václava Milíka, Aleše Drymla a Tomáše Suchánka.

 

Závod zašmodrchal až jeho závěr

V rozjížďce s číslem patnáct se na dvanáct bodů dostal také Hynek Štichauer. Zdeněk Holub mu ukazoval svá záda až do třetího okruhu. V jeho druhém oblouku Pardubičan útočil až takřka u mantinelu. V nájezdu do posledního kola bleskově zlomil svůj motocykl na vnitřní stranu dráhy a v nájezdu do zatáčky šel dopředu.

V té chvíli se naplnila hrozba krvavého západu slunce, jenž sice nabídl úžasný pohled, avšak i neklamný signál blížícího se deště. Ten se ke konci třetí pětiny stal žhavou realitou, nicméně osud závodu předčasně zpečetit nedokázal.

Josef Franc v rozjížďce s číslem čtrnáct odstartoval hned za Tomášem Suchánkem, avšak v první zatáčce jej po vnějšku překonal Eduard Krčmář. Ani s devíti body nemusel být Pražan bez šancí na konečné pódium, a to tím spíše, dostával-li vítěz jízdy rovnou čtyři body. Navíc se po vylétnutí pásky sedmnácté jízdy dostal do vedení.

Václav Milík na Pražana zaútočil v první zatáčky, avšak vnější stopa mu předjetí nepřinesla. Proto do druhého oblouku zamířil vnitřkem. A ve výjezdu mu už vedení říkalo pane. „Měl jsem horší start,“ vysvětloval. „Ale zlomil jsem to na špičku a byl jsem tam.“

Start se vzápětí nepovedl ani Aleši Drymlovi, z čehož nemohl neprofitovat Zdeněk Holub. S náporem pardubického kapitána, jenž od druhého okruhu snesl přídomek zdrcující, se pražský závodník vypořádal se ctí. V první zatáčce třetího kola byl Aleš Dryml už takřka na čele, stejně tak o okruh později, nicméně Zdeněk Holub si jeho skalp nenechal vytrhnout z rukou.

V devatenácté jízdě se Tomáš Suchánek rychle dostal před Michala Škurlu a mohl prakticky slavit přebornický titul. O pár minut později se dělil o průběžné vedení pouze s Václavem Milíkem, jelikož na kámen narazila i vítězná kosa v rukou Hynka Štichauera. Pardubičan byl sice nejrychlejší po startu, ale po vnějšku úvodního oblouku se řítil Eduard Krčmář.

Tomáš Suchánek komentuje zisk titulu přeborníka republiky:

„Mám pocity jako menší mistr. To bylo jasný, že budu přeborník, dneska stačilo bejt‘ do sedmýho místa.“

Když se Václav Milík vrátil do boxů z dvaadvacáté jízdy s triumfem ve stylu start – cíl, mohl očekávat rozjezd o vítězství s Tomášem Suchánkem. Avšak všechno bylo jinak. Aleš Dryml nebyl spokojený s nastavením motocyklu, v jehož sedle neodstartoval na Zdeňka Holuba. Přesedl do sedla druhého stroje, s nímž kraloval rozjížďce s číslem dvacet tři.

Netrvalo dlouho a na dodatkovou jízdu se chystal právě pardubický kapitán. Tomáš Suchánek se totiž v předposlední rozjížďce nechal zaskočit od Ronnyho Weise. Sas, který doposud dojel do cíle nejlépe třikrát jako třetí, vystřihl start jako z příručky. Tomáši Suchánkovi se navzdory veškerému úsilí nepovedlo povznést se ze své druhé příčky před něho.

Tím pádem neporazitelný Václav Milík vyhrál celý závod, zatímco Tomáš Suchánek vyrovnal zisk Aleše Drymla. Do jejich boje o druhé místo se navzdory očekávání nezapojil Hynek Štichauerm, jemuž se v poslední jízdě nepovedlo vyzrát na Josefa France. Rozjezd pod dávno potemnělou oblohou se nakonec stal kořistí Aleše Drymla.

 

Hlasy z depa

„Komplet, takže paráda,“ pochvaloval si Václav Milík. „Testoval jsem motory na challenge v sobotu. Jeden jsem vybral, druhej‘ nebyl tak dobrej‘. Starty jsem mě dobrý, jen s Pepou byl horší. Ale zlomil jsem to na špičku a byl tam.“

„Dobrý, vyhráli jsme,“ ocenil Aleš Dryml výsledek prvoligového týmu. „Až pak jsem zjistil, že jsou dva závody v jednom. Uvidíme, jaká bude dráha na Zlatou přilbu. Zkoušel jsem dva motorky, hrál si s tím, tím pádem mi jeden start nevyšel. Skočil jsem na druhou motorku, na rychlost byla dobrá, na start jsem laboroval.“

„Dobrý, až na ten konec,“ svěřoval se Tomáš Suchánek. „Ztvrdlo to a nejelo to. Na rozjezd jsem zkusil dát ještě těžší a bylo to slabý od startu. Jinak pěkný závody.“

„V pohodě,“ komentoval Hynek Štichauer své dnešní vystoupení. „Je znát, že mám závody v Anglii. Pomáhá mi to. Když si věříš a jseš rozjetej‘, je ti jedno, kde jedeš. Jestli nebudeme mít závody v Glasgowě, pojedu Zlatou přilbu. Vypadá to, že budu moct jet.“

„Hezkej‘ trénink, porazil jsem Jardu Petráka,“ nešetřil Josef Franc sarkasmem. „Zatrénoval jsem si, zejtra se to na extralize zúročí, přečet‘ jsem si kluky před sebou. Jel jsem tyhle závody, že nemám, co dělat, takže v pohodě. Svez‘ jsem se, vyzkoušel si věci a zejtra se jede naostro. Zejtra už trénink není.“

„Moc nic,“ použil Zdeněk Holub svou obvyklou frázi. „S Hynkem jsem byl nasranej‘. Dobrej‘ trénink, teď se musím soustředit na zejtra. Trénoval jsem taky na víkend, pěkný.“

„Nic moc,“ hodnotil Jan Holub. „Takovej‘ trénink. Uvidíme, jestli se zejtra na extralize v Praze projeví, že jsem dneska jezdil…“

 

 

1. Václav Milík, Pardubice	4 4 4 4 4	20
2. Aleš Dryml, Pardubice	4 4 4 3 4	19+4
3. Tomáš Suchánek, Pardubice	4 4 4 4 3	19+3
4. Hynek Štichauer, Pardubice	4 4 4 3 3	18
5. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 3 4 4	17
6. Josef Franc, Praha	4 3 2 3 4	16
7. Zdeněk Holub, Praha	3 3 3 4 3	16
8. Michal Škurla, Praha	2 3 4 3 3	15
9. Jaroslav Petrák, Pardubice	3 3 3 3 2	14
10. Ondřej Smetana, Praha	3 4 2 1 3	13
11. Jan Holub, Mšeno	1 2 3 4 2	12
12. Ronny Weis, D – Míšeň	0 2 2 2 4	10
13. Martin Málek, Březolupy	2 1 3 2 2	10
14. Filip Hájek, Praha	3 1 2 1 2	9
15. Richard Geyer, D – Míšeň	2 2 2 2 1	9
16. Patrik Mikel, Březolupy	E X 1 2 2	5
17. Josef Novák, Pardubice	2 2 1 F E	5
18. Ondřej Vojtík, Březolupy	0 2 0 1 1	4
19. Štěpán Řezníček, Březolupy	0 1 1 1 1	4
20. Petr Babička, Slaný	2 0 0 1 E	3
21. Michal Tomka, SK – Žarnovica	1 E F 2 0	3
22. Martin Mejtský, Pardubice	1 0 1 0 1	3
23. Kryštof Rybář, Divišov	1 1 0 – 1	3
24. Adam Fencl, Slaný	1 X – – –	1
25. Radek Podhadský, Plzeň	– – – –	DNR

 

Klasifikace družstev:

1. Pardubice	Václav Milík 20, Aleš Dryml 19, Tomáš Suchánek 19	58
2. Praha	Josef Franc 16, Zdeněk Holub 15, Michal Škurla 15	46
3. Březolupy	Ronny Weis 10, Martin Málek 10, Richard Geyer 9	29
4. Slaný	Eduard Krčmář 17, Petr Babička 3, Adam Fencl 1	21
NC Mšeno	Jan Holub 12	12
NC Žarnovica	Michal Tomka 3	3

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Pardubice – 1. září
Speciální rozpis pro šestadvacet závodníků na pětadvacet rozjížděk, který Petr Moravec vymyslel dnes dopoledne pro zítřejší desáté kolo přeboru a první ligy v Pardubicích, byl prozatím uložen k ledu. Důvodem je informační šum při přihlašování slánských závodníků, protože se večer omluvil Jan Boháč, že vůbec neměl zítra ve Svítkově startovat. Ke slovu se tím pádem dostává rozpis na dvacet pět jízd pro stejný počet závodníků, v němž se bude závodit v pěti s bodovým klíčem 4 – 3 – 2 – 1 – 0.

Foto: Mirek Horáček

Pardubice – 1. září
Předloňský rekord čtyřiadvaceti závodníků během přeborového závodu, který neúspěšně minulý měsíc atakovala Žarnovica, s největší pravděpodobností padne zítra večer v Pardubicích. Pořadatelé totiž napočítali rovnou šestadvacet přihlášek a vzhledem k blížící se Zlaté přilbě jsou mezi nimi i borci, které bychom na této úrovni nečekali. A když už jsme u historických událostí, od posledního závodu první ligy letos uplynulo přesně čtvrtstoletí.

 

Pardubice budou své průběžné vedení hájit nejen s obvyklými jmény Tomáš Suchánek, Jaroslav Petrák, Josef Novák a Martin Mejtský. Možnost vyzkoušet si pardubický ovál v závodním tempu totiž využívají také Hynek Štichauer, Václav Milík a dokonce Aleš Dryml! Pardubický kapitán přitom v první lize startoval naposledy v Chabařovicích 20. září roku 1997. Přitom šlo teprve o jeho druhý start v české nižší soutěži, v níž debutoval na Markétě o pouhé čtyři dny před svou dočasnou derniérou.

Stejnou mincí oplácí i Praha, kde se vedle obvyklé juniorské čtveřice objeví Josef Franc. Patrik Mikel o víkendu vynechal nejen italský šampionát, ale i přebor ve Svitavách, aby piloval své starty. Zítra však nebude v březolupské sestavě chybět stejně jako Martin Málek a saská dvojice Ronny Weis – Richard Geyer. Do boje se zapojí o oba moravští juniorští nováčci.

Do klasifikace družstev se zítra nezapojí dva přihlášené týmy. Mšeno už nemůže dorazit s nikým jiným než Janem Holubem. Jednoho zástupce bude mít i Žarnovica, zatímco Slaný se vrací do hry čtveřicí účastníků na čele s Eduardem Krčmářem.

Dosavadní přeborový rekord z předloňských Pardubic činil čtyřiadvacet závodníků. Zítra jich přijede šestadvacet, což si vynutilo vytvoření speciálního rozpisu. Celkem pětadvacet rozjížděk vyžaduje někdy i šestici závodníků na startovní roštu každé z nich a bodování dle klíče 5 – 4 – 3 – 2 – 1 – 0.

 

První liga naposledy ve Svítkově:

Na kalendáři vládla sobota 28. dubna roku 1990. Rakušan v žarnovických službách Heinrich Schatzer neprohrál ani v jedné ze svých pěti jízd. Jeho patnáct bodů doplnilo třináct od Antona Bluska, jedenáct od Gašpara Forgáče, dva od Jozefa Tomky a juniora Mariána Šebiana a jeden od náhradníka Vladimíra Višvádera.

A tak se Preglejka Žarnovica dočkala svého posledního vítězství v československé první lize. Druhé skončilo béčko pardubického Racku, třetí byla domácí Zlatá přilba a Kopřivnice uzavřela pořadí. Zatímco Slováci při volném losu Březolup kralovali, zbývající tři celky se vešly do rozpětí pouhopouhých pěti bodů.

Důvod, proč prakticky celá jedna generace pardubických fanoušků neviděla na svém stadiónu první ligu, je nabíledni. V rámci převratných změn devadesátého roku zaniklo státem dotované pardubické Středisko vrcholového sportu. Jeho členové se vrátili do svých mateřských klubů, takže pardubická esa vcelku logicky skončila na soupisce Zlaté přilby. Ta po vzniku SVS doposud závodila v nižší divizi, ale od sezóny 1991 působila v extralize.

Vojenský klub Racek našel už roku 1987 zázemí domácí dráhy ve Svitavách, což mu vydrželo až do jeho zániku počátkem aktuálního milénia, ať už jezdil extraligu či první ligu. Jeho úlohu i s oválem v Cihelně poté převzalo béčko pardubické Zlaté přilby.

První liga se mohla vrátit do Svítkova už roku 2007, protože Mšeno zkraje října 2006 porazilo Pardubice v baráži o extraligu. Jenže po dopingové aférce skončil závod remízou, extraliga se rozšířila na pět týmů a první liga jako taková zanikla. Na scénu se vrátila až roku 2011, kdy však pardubický tým opět využíval svitavský stadión jako svůj domovský.

Startovní listina:

1 Jaroslav Petrák, Pardubice

2 Václav Milík, Pardubice

3 Aleš Dryml, Pardubice

4 Tomáš Suchánek, Pardubice

5 Hynek Štichauer, Pardubice

6 Martin Mejtský, Pardubice

7 Josef Novák, Pardubice

8 Jan Holub, Plzeň

9 Radek Podhadský, Plzeň

10 Kryštof Rybář, Divišov

11 Josef Franc, Praha

12 Zdeněk Holub, Praha

13 Michal Škurla, Praha

14 Ondřej Smetana, Praha

15 Filip Hájek, Praha

16 Martin Málek, Březolupy

17 Patrik Mikel. Březolupy

18 Ronny Weis, D – Míšeň

19 Richard Geyer, D – Míšeň

20 Štěpán Řezníček, Březolupy

21 Ondřej Vojtík, Březolupy

22 Michal Tomka, SK – Žarnovica

23 Eduard Krčmář, Slaný

24 Adam Fencl, Slaný

25 Petr Babička, Slaný

26 Jan Boháč, Slaný

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

Svitavy – 29. srpna
Martin Málek se na počátku dnešního devátého přeborového kola ve Svitavách potýkal s problematickým zadním kolem, ale své problémy záhy vyřešil a vydal se na vítěznou dráhu. Když se však po startu rozjížďky s číslem osm sklouznul do koleje plné vody, měl před sebou Ondřeje Smetanu a Jaroslava Petráka. Poradil si však s oběma a na závěr ve třinácté jízdě odvedl i Tomáše Suchánka. Pardubičan nebyl spokojený se svým motorem, přesto však jeho dominanci učinil přítrž až právě Martin Málek. Jenže březolupský závodník neměl navzdory svému maximu vyhráno. Rozpis totiž končil finálovou jízdou, do níž se nikomu v tropickém žáru příliš nechtělo. Ochotou nesršel ani Tomáš Suchánek, který však nakonec nelitoval a po sólu stylem start – cíl si přišel stoupnout na nejvyšší stupínek pódia.

 

 

Drama ve žhavých tropech

Meteorologové se zase evidentně s dlouhodobou předpovědí spletli. Už v červenci tvrdili, že tropická vedra skončí a srpen nebude tolik žhavý. Jenže počátek osmého měsíce trhal všechny dosavadní rekordy. Sotva se ochladilo a déšť po šesti týdnech vzal s sebou i juniorský test match s Němci v Pardubicích, rtuť teploměru opět vystřelila vzhůru vysoko nad třicátý dílek stupnice pana Celsia.

Tropický žár si ve svitavském depu užívalo dvanáct závodníků, kteří po Žarnovici a Míšní přivítali přebor s první ligou opět na české půdě. Program obsahoval patnáct jízd základního rozpisu s finálovou jízdou. A po třech sériích skládajících se ze tří rozjížděk se o průběžné vedení dělili Tomáš Suchánek a Martin Málek.

Pardubičan se na vítěznou dráhu vydal již v rozjížďce s číslem jedna a v souboji s trojicí svých klubových kolegů neměl s tříbodovým ziskem sebemenší problém. Stejně suverénně si v rozjížďce s číslem tři počínal i Martin Málek, jenž vedle svých saských kolegů za sebou nechal i Jana Holuba.

Ondřej Smetana v nájezdu do úvodní zatáčky druhé jízdy překonal vedoucího Michala Škurlu, avšak ob rozjížďku později zůstal trčet vzadu a připravil o bod jen Petra Babičku. Od startu byl nejrychlejší Jan Holub. Tomáš Suchánek ale vyčkával do nájezdu do druhé zatáčky, v níž mšenského borce podjel. V sedmé jízdě však pardubický závodník triumfoval stylem start – cíl, byť se Michal Škurla snažil procpat do vedení první zatáčkou po vnitřní stopě.

Martin Málek se k devíti bodům dostával o poznání pracněji. V rozjížďce s číslem pět se po vylétnutí pásky dostal do čela Michal Škurla. Březolupský borec byl vnějškem první zatáčky rychlejší. Avšak pravé drama se rozpoutalo v osmé jízdě.

Martin Málek líčí rozjížďku s číslem osm:

„Stoupl jsem si na pás mezi koleje a sklouzlo mi to do koleje, která byla nalitá vodou. Zůstal jsem tam trčet jako malý kluk a musel to dohánět. Nebyla to sranda, Ondrovi jsem trochu nahnal strach a Jarda pak už nevěděl, kudy má jet. A já taky ne, v tom vedru to dohánět nic příjemného.“

Nejlépe totiž odstartoval Ondřej Smetana, jehož v první zatáčce vnějškem předčil Jaroslav Petrák. Martin Málek měl v těch chvílích za zády pouze Richarda Geyera, ale pustil se do boje. Ve druhém kole se hnal vnějškem úvodního oblouku okolo Ondřeje Smetany. Pražan jej ve výjezdu nedovřel a Martin Málek úzkou mezerou pronikl do vedení.

Poté zkracoval svůj odstup od Jaroslava Petráka. Ve třetím okruhu již byl Pardubičanovi na dostřel a v nájezdu do toho posledního jej překonal. „Už jsem měl radost, že bych po dlouhý době zase vyhrál jízdu,“ litoval Jaroslav Petrák v depu. „Matesovi jsem říkal, proč předjíždí veterána!“

 

Finálová odveta

Martin Málek dnes nebyl sám, kdo produkoval dramatickou podívanou. Martin Mejtský do šesté jízdy vyrazil bez vesty, takže jeho otci nezbylo než sprintovat křížem přes trávu ke startovnímu roštu. Pardubičan se po vylétnutí pásky usadil na čele, které však ztratil ve druhé zatáčce druhého kola ve prospěch Ronnyho Weise. Ten posléze brzdil ze všech sil, aby zvýšil šance Richarda Geyera, jenž se vskutku v posledním oblouku natáhl pro dva body.

Na hrotu aktuální klasifikace měli Tomáš Suchánek a Martin Málek odstup od svých pronásledovatelů. Když Jan Holub v úvodním nájezdu rozjížďky s číslem devět podjel Martina Mejtského, stal se mužem číslo tři se sedmi body. Michal Škurla jich měl šest, Jaroslav Petrák a Ondřej Smetana po pěti.

Na rozložení sil pranic nezměnila ani třetí série. Jan Holub sice v desáté jízdě vystřihl nejlepší start, avšak už na začátku protilehlé rovinky měl před sebou Tomáše Suchánka. Martin Málek zase v rozjížďce s číslem dvanáct objel Ondřeje Smetanu v prvním výjezdu. A pak už diváky bavil Josef Novák, který na třetího Martina Mejtského tlačil až do cíle stejně vytrvale jako nakonec marně.

Mezi tím Michal Škurla objel Jaroslava Petráka, jemuž se začala vzdalovat finálové jízda. Pardubický matador se triumfu nedočkal ani ve čtrnácté jízdě, kdy před něj vystřelil Jan Holub. Skalp Ondřeje Smetany však získal, protože unikající vzduch ze zadní pneumatiky Pražanovi navlhčil veškerý jeho střelný prach. Přesto však Filipu Hájkovi natolik, že byl pod šachovnicovou vlajkou Zdeňka Pešy před ním.

Ondřej Smetana popisuje své patálie v rozjížďce s číslem čtrnáct:

„Píchnul jsem už ve druhým kole. To už jsem to cejtil. Pak to bylo víc a víc a do posledního nájezdu jsem přijel na ráfku. To se jede blbě.“

Duel obou neporažených ve třinácté jízdě byl až nečekaně přímočarý. Martin Málek odstartoval, zatímco Tomáš Suchánek dojel do cíle za ním. Jedním z faktorů určujícím poklidný průběh bylo samozřejmě pomyšlení na odvetu ve finále. Do něho se dostal i Jan Holub a Michal Škurla, jenž ovládl rozjížďku s číslem patnáct.

Jenže když došlo k vybírání startovních pozic na roštu, málokomu se chtělo v pětatřicetistupňovém žáru vyrážet na rošt ještě jednou. Ani Tomáš Suchánek z takové vyhlídky nebyl zrovna nadšený, ale nakonec nelitoval. Předvedl nejlepší start, odrazil útok Martina Málka po spodní straně první zatáčky a čtvrtým přeborovým vítězstvím se postavil na práh celkového triumfu v celé soutěži.

 

Hlasy z depa

„Teplo, ale dobrý,“ liboval si Tomáš Suchánek. „Na to, že jsem nejel motor podle představ. Od startu byl dobrej‘ skok, ale tři metry před zatáčkou jakoby se to zastavilo. Nechtěli jsme jet finálovku, ale pro mě to bylo nakonec dobrý. Odletěl jsem a tady ve Svitavách je start devadesát procent.“

„Dobré, až na ty starty,“ posteskl si Martin Málek. „Nedařilo se mi odstartovat. V základní části jsem Tomáše porazil, ve finále ale líp odstartoval. Na venku už to bylo suché. V tom vedru bylo náročné jet sedmkrát i s tréninkem. Na začátku jsme měli technické problémy se zadním kolem, ale doladili to. Jsem spokojený, ale splavený.“

„Hrozný, vedro, šílenost,“ vystihl Jan Holub atmosféru. „Závody dobrý, starty super, pak jsem to ale posral. Ve finále už spíš šlo o to doject rozumně. Dráha pěkná, akorát to vedro…“

„Dobrý, nebo spíš trošku horší,“ bilancoval Michal Škurla. „Docela to šlo. Ve finále jsem si vybíral mezi jedničkou a dvojkou a vzal si jedničku. Bylo to na hovno, suchý koleje, promydlil jsem hrozně, to asi rozhodlo. Snažil jsem se to dohnat, ale nevyšlo to.“

„Nejede mi to,“ posteskl si Jaroslav Petrák. „Je to trápení se. Už má motor odjetý a potřebuje naladit. Jinak jsem spokojenej‘, ale motor nemá sílu, vadne to a nejde dopředu. Myslel jsem, že jednu jízdu vyhraju. Matesovi jsem pak říkal, proč předjíždí veterána. Měl jsem radost, že bych po dlouhý době zase vyhrál jízdu.“

„Špatný,“ krčil Ondřej Smetana rameny nad svým šestým místem. „Nemám sílu, nejde to vůbec jet. Jedu, kam mě vede motorka, ne, kam bych chtěl já. To vůbec nejde.“

			FIN
1. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 3 3 3 2	14	1.
2. Martin Málek, Březolupy	3 3 3 3 3	15	2.
3. Jan Holub, Mšeno	2 2 3 2 3	12	3.
4. Michal Škurla, Praha	2 2 2 3 3	12	4.
5. Jaroslav Petrák, Pardubice	2 1 2 2 2	9
6. Ondřej Smetana, Praha	3 1 1 2 1	8
7. Ronny Weis, D – Míšeň	1 3 0 1 1	6
8. Martin Mejtský, Pardubice	0 1 2 1 1	5
9. Josef Novák, Pardubice	1 0 1 0 2	4
10. Richard Geyer, D – Míšeň	0 2 0 0 0	2
11. Petr Babička, Slaný	1 0 1 0 0	2
12. Filip Hájek, Praha	0 0 0 1 0	1

Tomáš Suchánek na cestě za svým dnešním vítězstvím

Klasifikace družstev:

1. Pardubice	Tomáš Suchánek 14, Jaroslav Petrák 9, Martin Mejtský 5	28
2. Březolupy/Míšeň	Martin Málek 15, Ronny Weis 6, Richard Geyer 2	23
3. Praha	Michal Škurla 12, Ondřej Smetana 8, Filip Hájek 1	21
NC Mšeno	Jan Holub 12	12
NC Slaný	Petr Babička 1	1
NS Žarnovica

Foto: Mirek Horáček

Svitavy – 27. srpna
Po zastávkách ve slovenské Žarnovici a saské Míšni se spojený přebor jednotlivců a první liga vracejí na české stadióny, které během osmi dnů uvidí jejich tříkolové vyvrcholení. To začíná již pozítří ve svitavské Cihelně, kde startovní listina obsahuje pouhých dvanáct jmen. Prvoligovou klasifikaci udrží pohromadě jen Praha, Pardubice a koalice Březolupy – Míšeň a to paradoxně po svém rozpadu.

 

Pardubičané nahlásili čtveřici jmen, což by bezesporu učinila i Praha nebýt startu Zdeňka Holuba v evropském finále juniorů v dánském Silkevorgu. Ve třech budou i Březolupy, když se po boku Martina Málka objeví Ronny Weis a uzdravený Richard Geyer, který ještě před dvěma týdny v Míšní ulevoval své noze jízdou na motocyklu.

Přitom spojení Březolupy – Míšeň se fakticky rozpadlo již na jaře a závod na saském území garantoval Liberec. Nyní oba Němci logisticky těží ze svého přesunu na nedělní ZP SNP v Žarnovici a Březolupy tím pádem naplňují nezbytnou kvótu dvou závodníků pro klasifikaci v první lize.

Té nevyhovělo Mšeno, protože mu po nešťastném zranění Filipa Šitery a konci kariér Michala Kleina a Zdeňka Růžičky, zůstal jen Jan Holub. Pouze s Petrem Babičkou dorazí Slaný, zatímco všichni žarnovičtí závodníci již žijí legendární Zlatou přilbou SNP a tak nepřijede ani jeden z nich.

Nicméně v popředí zájmu je přece jen závod jednotlivců. Vždyť pouze ve Mšeně, ve Slaném a v Míšni se na stupních vítězů vyhlašovala družstva, přičemž v Sasku nemohli jednotlivci přijít ke stupňům, protože jury selhala při rychlém určení jejich pořadí.

V sobotu přichází ke slovu rozpis na patnáct jízd. Každý závodník přijede ke startovnímu roštu pětkrát a pořadí první čtveřice určí finálová jízda. Ta se již nebude počítat pro klasifikaci družstev, která se uzavře rozjížďkou s číslem patnáct.

 

Startovní listina:

1 Tomáš Suchánek, Pardubice

2 Jaroslav Petrák, Pardubice

3 Martin Mejtský, Pardubice

4 Josef Novák, Pardubice

5 Ondřej Smetana, Praha

6 Michal Škurla, Praha

7 Filip Hájek, Praha

8 Petr Babička, Slaný

9 Jan Holub, Mšeno

10 Martin Málek, Březolupy

11 Ronny Weis, D – Míšeň

12 Richard Geyer, D – Míšeň

Foto: Mirek Horáček

Míšeň – 16. srpna
Saský závod přeboru a první ligy se evidentně nenarodil pod šťastnou hvězdou. Už byl škrtnut z kalendáře, nakonec se pro něho našel nový český garant a posléze i náhradní termín. Jenže touhy všech po odchodu tropických veder a vláze z nebes se naplnily v ten nejméně vhodný moment. Krátce před polednem se v Míšni rozpršelo a od té chvíle se minuty, kdy z šedivé oblohy nepadala voda v různé intenzitě, daly spočítat na prstech jedné ruky. Stav oválu se stále zhoršoval a většina účastníků přijala předčasný konec po rozjížďce s číslem dvanáct s velkou úlevou. Avšak diváci, když opouštěli stadión netušili, kdo vlastně vyhrál. Problém bodové rovnosti byl vyřešen a nejlepší tři celky si na pódiu převzaly ceny. Avšak k otázce patu mezi jmenovci Holubovými přistoupili rozhodčí Pavel Váňa a šéf jury Zdeněk Felix se stejnou aktivitou a vstřícností jako eritrejští uprchlíci ke své repatriaci z Anglie. Až po prostudování řádů na pozávodním zasedání jury bylo přistoupeno k losování, v němž byla Štěstěna nakloněna ke Zdeňku Holubovi.

 

 

Déšť, srážky a slejvák nad Labem

Meteorologové hlásili srážky již předem, ale kdo by jim po šesti týdnech sucha a tropických veder zase až tolik věřil?! Zaskočení cyklisté hledali úkryt okolo Labe, kde se dalo, a posádky dodávek s plochodrážníky neskrývaly obavy, jak se to s dnešním závodem vyvine.

Po příjezdu na stadión nevypadala dráha vůbec zle. Němečtí organizátoři neskrývali své obavy z největší dešťové tsunami, ovšem do jejího avizovaného příchodu úderem šestnácté však ještě nějaký čas zbýval.

Mnohem horší však bylo, že před nástupem naplánovaným na druhou po obědě nepřestalo pršet. Šedivé mraky zastínily sluneční svit natolik, že již někdy od jedné museli mít ve stánku s občerstvením rozsvícená světla. Byť se obloha od západu rozjasňovala, stále drobně pršelo. A když se na minutu přesně ve čtrnáct hodin vydali závodníci na nástup v sedlech svých motocyklů, nebeská stavidla se otevřela ještě více.

Zdeněk Holub vystihuje své pocity po vítězství ve čtvrté jízdě:

„Je mi strašný vedro. Dráha je v pohodě. V Anglii mi čtyři dny pršelo, asi jsem to přivez‘ sem.“

Michael Härtel dorazil do Míšně po ose rovnou z Lublinu, kde startoval ve druhém finále juniorského mistrovství světa. V rozjížďce s číslem jedna se ujal vedení, avšak hlavním hrdinou se měl stát Martin Málek. V prvním oblouku poslal za svá záda Ronnyho Weise, jehož záhy minul i Patrik Mikel. Vzápětí si to do druhé zatáčce namířil po spodní straně rovnou do čela.

Pardubický čtyřboj ve druhé jízdě ovládl Tomáš Suchánek. Jaroslav Petrák stihnul v úvodní zatáčce objet pouze Josefa Nováka. Debutující flat tracker Radek Podhadský chyběl kvůli technickým trablům nejen na nástupu, ale i na startu třetí jízdy.

Nicméně jeho absence byla naštěstí jen dočasná. První bod Radka Podhadského v šesté jízdě šel přece jen na vrub zaseknutého plynu Ondřeje Smetany. Nicméně plochodrážní debutant ve dvanácté jízdě za sebou nechal Josefa Nováka a dokonce ohrožoval Patrika Mikela!

Ale nepředbíhejme, třetí jízdu ovládl Jan Holub. Čerstvě patnáctiletý Kryštof Rybář si ze své první závodní jízdy v sedle pětistovky odvezl dva body na úkor Petra Babičky. Jako čtvrtý se dnes mezi vítěze zapsal Zdeněk Holub.

Ondřej Smetana se na něj tlačil po spodní straně první zatáčky, nicméně na výjezdu se sám stal obětí Michala Škurly. A ve druhém okruhu musel zastavit se zaseknutým plynem. Pro vývoj závodu však bylo více určující, že nepřestávalo pršet. Náklaďáček se stavební sutí, který před závodem utahoval dráhu, se vrátil zase do akce.

Hlasy, aby se místo kontraproduktivní úpravy oválu raději hnal závod dopředu, byly oslyšeny stejně jako návrhy před závodem, aby se kvalita oválu zachovala zrušením tréninku. Jury evidentně vsadila na kartu předčasného konce po třech pětinách, což ze sportovního hlediska bylo nejhorším řešením. A to tím spíše, šlo-li elegantně oddálit přinejmenším o sérii později.

 

Konec přináší úlevu

Po delší přestávce Zdeněk Holub odstartoval v rozjížďce s číslem pět na Tomáše Suchánka. „Provařil jsem to,“ nehledal pardubický borec příčiny své první dnešní prohry nikde jinde. I když zaútočil vnějškem úvodní zatáčky, dopředu se nedostal. Ronny Weis se stále bolavou rukou byl rád za svůj první bod, zatímco Petr Babička zůstal ve třetím kole stát po ztrátě tlumiče výfuku. „Hned to znělo líp a možná by to i líp jelo…“ žertoval v boxech.

Hned vzápětí se prosadil Michael Härtel, když slibný útok Ondřeje Smetany skončil předčasně. „Zase se mi zasek‘ plyn,“ lamentoval. „Tak teď už pojedu na druhý motorce.“ V rozjížďce s číslem sedm se Jan Holub triumfem ve stylu start – cíl stal druhým neporaženým mužem dne.

Martin Málek zaváhal při startu, ale v nájezdu do druhé zatáčky za sebou nechal Radka Podhadského. Vzápětí zaútočil na Jana Holuba, avšak když vymetl jednu z nově vzniklých kolejí, byl rád, že je rád.

Martin Málek s úlevou v hlase mluví o svých patáliích v sedmé jízdě:

„Už jsem viděl, že se zase válím po zemi. Byla tam hrozná kolej, čekal jsem, že se to dlábne. Děkuju pánubohu, že zase při mně stál.“

Někdy okolo šesté jízdy přestalo pršet, avšak dráha si začala vybírat svou daň. Ve druhé zatáčce osmé jízdy upadl Filip Hájek. Rozsvítila se červená světla a při repete se ve třetím kole na zemi ocitnul Kryštof Rybář. Patrik Mikel tím pádem ke svým prvním třem bodům musel na zkušeného Jaroslava Petráka odstartovat hned třikrát!

„Sám nevím,“ krčil březolupský mladík rameny, kterak tak rychle odstranil handicap svých horších startů. „Ten první stál ještě za hovno, ale tož teď už to bylo dobré!“ Co však nešlo zmiňovat v superlativech, byl návrat deště. Než skončila další úprava, náročná na čas i techniku, lilo jako z konve.

Zhruba hodinu trvalo odjet osm jízd s výsledkem, že se ovál proměnil v bahenní lázeň. Po jejím těžkém povrchu vedla prakticky jen jediná kolej. Jan Holub jí projel nejrychleji v deváté jízdě, když svým pronásledovatelům na čele s Martinem Mejtským ujel o celou rovinu.

Hned vzápětí se Tomáš Suchánek dočkal své další porážky. Sice nejlépe odstartoval, avšak Michael Härtel se vnitřkem první zatáčky dostal dopředu. Kryštof Rybář záhy upadl, ale byl povolán na start repete, které přineslo zase stejnou písničku. Tomáš Suchánek nejlépe odstartoval, avšak Michael Härtel se znovu v prvním oblouku dostal zleva před něho.

Ondřej Smetana v sedle druhého motocyklu odvedl v rozjížďce s číslem jedenáct Martina Málka. Zdeněk Holub si hned poté počínal neméně suverénně. A přijel do cíle dlouho před Patrikem Mikelem, který navíc v poslední zatáčce musel odrážet nájezd Radka Podhadského.

Ronny Weis vysílal v depu prosebné gesto směrem k nebesům. Nebyl sám, prakticky celé osazenstvo depa mělo závodu plné zuby. Rozhodnutí jury jej předčasně ukončit přišlo v pravý čas. I když pomineme možnost, že se mítink při troše dobré vůle mohl za půldruhé hodiny svého trvání odjet celý, jsou superlativy na straně vedení závodu u konce.

O pořadí družstev se při bodové rovnosti losovalo okamžitě, avšak otálení u soutěže jednotlivců je nepochopitelné. Výrok předsedy jury Zdeňka Felixe, že Zdeněk Holub se svým jmenovcem Janem mají pro určení majitele pětadvaceti tabulkových bodů po dráze sprintovat po svých, svého autora jasně nominoval do soutěže o největší hloupost roku. Obzvlášť byl-li reakcí na racionální připomínky ze strany klubových manažerů. Humor do plochodrážních boxů patří, ale oprávněná indicie, že s největší pravděpodobností i u Pavla Váni opět zaúřadovala neznalost řádů, mění komedii přece jen do trapné frašky.

 

Hlasy z depa

„Nevím, nevím…“ nebál se Zdeněk Holub dát průchod rozpačitým pocitům, když cestou ze stupňů vítězů netušil, zda vyhrál on nebo jeho jmenovec Jan. „Uvidím výsledek, jak to dopadlo. Škoda deště, že se to nedojelo.“

„Mokrý, mokrý,“ odpovídal Jan Holub na tradiční otázku, jaké to dneska bylo. „Byly to jen tři jízdy. Těžší mě ještě čekaly, těžko říct, jak by to dopadlo. Přežili jsme to ve zdraví, to je hlavní.“

„Na hovno,“ odtušil Tomáš Suchánek. „Závod o ničem v takovým počasí. Starty jsem měl dobrý, se Zdeňkem jsem to provařil a Härtel se mnou dvakrát vychcal, dvakrát jsem tam byl a dvakrát mě podjel. Rozhodli správně, že to ukončili. Jsou tady mladý, co se učej‘, tak ať se nezrakvěj‘.“

„Jedu druhý závod po hodně dlouhé pauze,“ připomínal Martin Málek sérii svých zdravotních trablů. „A klasickou plochou dráhu jsem nejel od května, když nebudu počítat dvě extraligové jízdy v Praze. Jsem rád, že to skončilo. Bylo to takové trápení. Kdyby nebylo deště, možná kdyby to kdyby dráhu nechali být a neupravovali, možná by se to vyházelo. Bylo to tvrdé, ale jak potom tlačili vodu do dráhy, stala se z toho taková guma a v některých místech byly nepříjemné koleje. Kdyby to pokračovalo, odjedu to, ale je dobře, že to zrušili. Zranění bylo už dost a jednou jsem měl namále i tady.“

„Zezačátku o tréninku super,“ bilancoval Patrik Mikel. „Super, ideální. V první jízdě jsem nebylo připravený, že to bude mokřejší. Druhá jízda byla už peklo a třetí ještě větší. Ale dráha jako dráha, problém je, že na mokrém mám hovno natrénováno.“

 

1. Zdeněk Holub, Praha	3 3 3	9 (los)
2. Jan Holub, Mšeno	3 3 3	9 (los)
3. Michael Härtel, Míšeň	2 3 3	8
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 2 2	7 (los)
5. Martin Málek, Březolupy	3 2 2	7 (los)
6. Patrik Mikel, Březolupy	1 3 2	6
7. Jaroslav Petrák, Pardubice	2 2 1	5
8. Martin Mejtský, Pardubice	0 2 2	4
9. Michal Škurla, Praha	2 1 1	4
10. Ondřej Smetana, Praha	E E 3	3
11. Kryštof Rybář, Divišov	2 X 0	2
12. Ronny Weis, Míšeň	0 1 1	2
13. Radek Podhadský, Plzeň	– 1 1	2
14. Josef Novák, Pardubice	1 0 0	1
15. Petr Babička, Slaný	1 E 0	1 (los)
16. Filip Hájek, Praha	1 X 0	1 (los)

Klasifikace družstev:

1. Březolupy/Míšeň	Michael Härtel 8, Martin Málek 7, Patrik Mikel 6	21
2. Praha	Zdeněk Holub 9, Michal Škurla 4, Ondřej Smetana 3	16 (los)
3. Pardubice	Tomáš Suchánek 7, Jaroslav Petrák 5, Martin Mejtský 4	16 (los)
NC Mšeno	Jan Holub 9	9
NC Slaný	Petr Babička 1	1
NS Žarnovica

Foto: Mirek Horáček