Praha – 22. června
Anglie pro něho není neznámým pojmem. Startoval zde v Glasgowě s juniorským nároďákem, v Manchesteru absolvoval Speedway of Nations a při SGP2 poznal rovněž Cardiff. Místní liga pro něho zatím zůstávala plochodrážním polem neoraným. Až do pondělka, kdy se Jan Kvěch výrazně podílel na vítězství King’s Lynn nad hostujícím Oxfordem.
Jan Kvěch debutoval v britské lize | foto Pavel Fišer
„Vždycky jsem měl nabídky z Anglie,“ odmítá Jan Kvěch hypotézy, že by si jej za kanálem La Manche nevšimli. „Ale až teď jsem se rozhod‘, že tam podepíšu. Měl jsem málo závodů.“
Pondělní premiéra byla více než vydařená. Rozjížďka s číslem tři se opakovala. Pražský borec v repete dojel k suverénnímu triumfu ve stylu start cíl při svém debutu v ostrovní lize. Trojku dovezl také v deváté jízdě, v jejímž prvním výjezdu objel Chrise Harrise. Nakonec skončil s devíti body, jeho tým jich měl padesát, hosté čtyřicet.
„Tak první závody, myslím, že dobrý,“ bilancuje Jan Kvěch. „Dvě jízdy se mi povedly vyhrát, byl jsem určitě spokojenej. Je, co zlepšovat, pár bodů jsem ztratil.“
Martin Vacullík (žlutá) se potkává s Janem Kvěchem (modrá) nejen v SGP, ale také v extralize | foto Karel Herman
Do závodního diáře britský Premiership zapadá dokonale. „Logisticky je to skvělý,“ říká pražský závodník- „Pondělky a čtvrtky zapadají suprově. Pátek a neděle mám Polsko, Grand Prix v sobotu, krása.“
Ani s jiným typem tratí oproti kontinentálním zvyklostem nemá Jan Kvěch problémy. „Drány jsou jiný, technický, což mi vyhovuje,“ usmívá se. „Podepsal jsem, abych poznal nový dráhy a získal zkušenosti. Chci se zlepšovat.“
Mini Grand Prix již zásluhou Zdeňka Schneiderwinda na malé Markétě v minulosti byla. Ale v jiném termínu než česká velká cena, v jejímž rámci většinou kolibří ovál zůstává ležet ladem. Loni se na něm y prezentovaly elektrické motocykly bez větší odezvy, které se letošní SGP i kvůli přítomnosti slavných hvězd dostalo ve větší míře. Ale kdo by si pomyslel, že jde o generálku pro závod SGP4, spletl by se.
Všechno funguje
Karel Průša a Štěpánka Nyklová se zúčastnili SGP Academy | foto Petra Zahradníčková
„Při podzimním zasedání plochodrážní komise FIM za mnou s touto myšlenkou přišel Tony Rickardsson,“ přibližuje Pavel Ondrašík genezi vzniku akademie. „Oznámil jsem mu, že to na výboru probereme a pak již dostávala myšlenka svou podobu. Kdybychom to neudělali v Praze, určitě by to rádi udělali někde jinde.“
Před akademií ale pořadatelské práce na SGP České republiky finišovaly… „Tomáš, Zdeněk a ostatní členové týmu, co se na tom podíleli, měli plné ruce práce a to jak na malé, tak i velké dráze,“ uznává pražský sportovní šéf. „Jsem rád, i přes nepřízeň počasí se akce celkem vydařila a původní plány se měnily pouze částečně. Promotér WBD byl s celou akcí spokojen. Takže ještě jednou všem, co se na tom podíleli, děkuju.“
SGP4 vs. tradiční stopětadvacítky
Karel Průša a Štěpánka Nyklová si na akademii vzali své stopětadvacítky, přímá konfrontace se stroji specifikace SGP4 by byla dozajista zajímavá. „Ano, to asi ano,“ souhlasí Pavel Ondrašík. „Byla to ale akce WBD a oni to původně chtěli jen pro motocykly 190 ccm. Jsem rád, že naši zástupci mohli mít na akademii svoje motorky.“
Karel Průša dokáže svému synovi poradit stejně jako Tony Rickardsson | foto Pavel Fišer
A co třeba před velkou cenou prezentovat český model závodění dětí na malých oválech? Závod série PRO-TEC Mini Cup vymyšlený Zdeňkem Schneiderwind s motocykly provenience Shupa by byl skvělou ukázkou. Na druhou stranu loňský elektrický závod nebyl to pravé ořechové.
„Zdeněk, jako duchovní otec celého Mini Cupu, i AK Markéta bychom to určitě rádi udělali,“ dozvídáme se. „Ale program byl smluvně stanoven WBD. Tak třeba příště. Myslím, že se tady ukázalo, že stopětadvacítky jsou dost podobné. A určitě nejsou horší. Navíc v této kategorii máme spousty úspěchů, které ale bohužel neumíme přenést i na velké pětistovky. Myslím, že v české republice ještě chvilku u motocyklů 125 ccm zůstaneme a uvidíme, jaký bude další vývoj ve světě. Třeba v Polsku chtějí jít úplně jinou cestou. Abych se vrátil k závodu, tak asi by nebylo špatné ho uspořádat, ale prostě se to letos do programu nevešlo. A jak říkáte, z loňské chyby jsme se snad poučili a letos hlavně přesto, že to bylo tréninkového charakteru, všechno klaplo.“
SGP4 v závodě ne
A co třeba onen světový pohár SGP4, jehož druhý ročník opět hostila švédská Malilla? „Tak to určitě neplánujeme,“ zní rezolutní odpověď. „Ten závod je vypsán na čtyři jezdce v jízdě. Na naší malé dráze jsou tři strop. Myslím si, že by to určitě nebyl dobrý závod a ve čtyřech byl to mohlo být dost nebezpečné. Takže bohužel neplánujeme.“
Závod motocyklů specifikace SGP4 v Praze neuvidíme | foto Pavel Fišer
Praha – 28. května
Šestnáct děleno čtyřmi se rovná čtyři. Neboli čtyři kvalifikační závody pro podzimní pardubický challenge o postup do SGP 2024 by mělo nabídnout postup prvním čtyřem. Jenže již léta se uplatňuje úzus garantující pořadateli místo pro domácího závodníka. Pakliže by tedy z kvarteta kvalifikačních kol nepostoupil jediný Čech, z Žarnovice by v září do Pardubic cestovali jen první tři. Nic takového se nestalo, jelikož Jan Kvěch se odmítnul bratříčkovat s kompromisy.
Plány se mění
Před středeční českou extraligou se Jan Kvěch prezentoval novinářům na tiskové konferenci k pražské SGP | foto Pavel Fišer
Po pádech při polské lize v Lublinu a německé Speedway Grand Prix nebyl stoprocentně ve své kůži. Středeční extraligu raději nedokončil. Ostatně Markétě by na pódium nepomohla ani svěcená voda, ovšem bůh suď. Nadcházející víkend byl pro Jana Kvěcha opět natřískanými klíčovými kláními. V pátek polská extraliga proti Ostrowu, hned následující večer světová kvalifikace v Lonigu.
„Zapršelo a ligu mi zrušili,“ konstatuje Jan Kvěch, že se mu plány poněkud změnily, a dostává se do Loniga rychleji než nadzvuková stíhačka. „Jel jsem tam už loni, věděl jsem, do jaký dráhy jdu. Víceméně jsem už to znal. A dařilo se.“
Skvělý závodník nepotřebuje být výtečný zpěvák
Dařilo se. To je fakt. I tak jde vystajlovat hodnocení poměrně přesvědčivého triumfu do holé věty. Jenže mladý muž se zarostlými tvářemi již není chlapcem, který před devíti lety s obrovským pohárem v rukou za třetí místo evropského poháru stopětdvacítek nevěděl, co říct do novinářského bloku.
V české extralize narazíte na soupeře z cyklu velkých cen – Jan Kvěch (modrá) v duelu s Andrzejem Lebeděvsem (červená) | foto Karel Herman
„Porazil mě jen Daniel Bewley,“ vrací se k rozjížďce s číslem jedenáct, jež z jeho skóre srazila jediný bod. „Opakovalo se, předtím jsem byl první. V opakovačce se mi nepoved‘ start a dojel jsem druhej.“
V závodě ale skončil první a tak se hrálo Kde domov můj. „Hymnu jsem nezpíval, nejsem dobrej zpěvák,“ zasměje se a jedním dechem odmítne přemítat nad dalším kvalifikačním stupněm. „Do challenge je daleko, teď mě čeká Praha.“
Slepý by nevěděl
Ano, matka měst se svou velkou cenou, kde již zbývá pouze pár mastných vstupenek ke stání. „Teď přes tejden budou rehabilitace, abych se cejtil stoprocentně fit,“ svěřuje se, ale nad otázkou po ambicích si zamkne ústa na sedm západů. Nebo tedy skoro.
„Uvidíme,“ pokrčí rameny a vzápětí se rozesměje. „To řek‘ slepej a šláp‘ do hovna. V Praze budou nový závody, budu dělat všechno pro to, aby se dařilo.“
Jan Kvěch stojí v Lonigu na pódiu nad Danielem Bewleyem (vlevo) a Jackem Hoderem | foto laskavostí Jana Kvěcha
Pardubice – 22. května
Tak tohle nečekal vůbec nikdo! Natož pak on sám! Ne že by se v rozjížďce s číslem čtyři včerejší extralize v Pardubicích nesnažil. Jenže místo postupu vpřed si dojel pro velikánskou nulu. Se svými mechaniky si poradil, v závěru mítinku opět skóroval jako správný kapitán. Jenže Pardubice musely před svým publikem gratulovat Žarnovičanům. Není divu, že se Václav Milík usmíval stejně jako černé mraky pokrývající oblohu nad svítkovským stadiónem. Že mu bylo zrovna jednatřicet, mu připomněli až gratulanti.
Kapitán postrádá rychlost
„Bylo to úplně na hovno,“ nebral si vůbec servítky ve své dílně, jejíž červená vrata za ním zapadla jako brána nedobytného hradu. „Začal jsem na motorce, která tady v pondělí fungovala, ale dnes byla katastrofální. Nejelo to, dělali jsme změny. Skočil jsem na druhou motorku, ale neměl jsem rychlost.“
Václav Milík včera hodně vraštil čelo | foto Karel Herman
Kdyby někdo přišel do ochozů jen na rozjížďku s číslem dvanáct, rozhodně by nelitoval korunek za vstupné. Václav Milík byl pozadu. Během druhého okruhu se však přenesl jako blesk z třetí příčky rovnou do čela. Do druhé půle boxů přiléhající k oválu, kde rozbila svá depa Žarnovica, letěl jasný signál. V Pardubicích je levný možná perník, ale velké body do extraligové tabulky rozhodně ne.
„Zazávodil jsem si,“ připustil, jenže chmury z jeho tváře nezmizely. „Cejtil jsem, že nemám rychlost. Neměl jsem jiný východisko, než jet venek. Kluci se drželi u lajny. Dneska jsou ty body vydřený. Chyběla mi rychlost a musel jsem se o body prát.“
Řešením může být motor ze Švédska
A tak se z vítězství radovala Žarnovica. V půlce extraligy jsou prozatím Pardubice stále ve vedení. Na hrotu tabulky jej před Slováky drží jen skóre lepší o marginální dva maličkaté bodíčky. Obvyklé hecování, že soutěž ještě nekončí a v srpnu ve Slaném to mlže být opačné, padaly v jiných boxech. Václav Milík dlel v myšlenkách v Žarnovici. Nikoliv však coby dějiště závěrečné extraligy v říjnu, nýbrž sobotní kvalifikace SGP.
Martýrium čtvrté jízdy – Jan Kvěch (modrá) letí do vedení, Václav Milík (červená) se propadá za Jakuba Valkoviče (žlutá) a Jakuba Jamroga (bílá) | foto Karel Herman
„Změny, co jsme udělali, nefungovaly,“ povzdechl si. „Asi proudy neproudily, jak měly. Dneska jsem byl evidentně extra pomalej. To se v Pardubicích moc nestává. Proběhnou změny všeho, aby to frčelo. V Žarnovici to frčet musí, jinak cenu tam jezdit.“
Řešení rébusu by mohl přinést obsah zásilky ze Skandinávie… „Mám motor od tunera Kowalskeho,“ prozrazuje detaily. „Vzal jsem si ho do Švédska na ligu a teď jsem si ho nechal poslat zpět. Makáme na tom, aby to fungovalo.“
Práce více než na kostele
Václava Milíka čeká klíčový týden. Po sobotě v Žarnovici přijde další s českou velkou cenou v Praze. Český šampión pro ni dostal divokou kartu. Vzpomínka na jeho pódium je stále živá, ačkoliv ve Vltavě již proteklo hodně vody. Ale to v případě nejdelší české řeky rozhodně zvláštní není.
„Celej tejden před Grand Prix budeme makat,“ plánuje. „Pondělí a úterý tady budu trénovat. Teď taky, ať v Žarnovici postoupím. Děláme všechno proto, aby to dopadlo. Makáme, aby to bylo dobrý.“
Závěrečný triumf Václava Milíka (červená) před Robertem Chmielem (bílá), Adamem Bubbou Bednářem (modrá) a Jakubem Valkovičem (žlutá) | foto Karel Herman
Pardubice – 13. května
V Británii hodně prší. I na kanálem La Manche alias the English Channel se kvůli dešti ruší plochodrážní závody. Jemu to tentokrát přišlo vhod. Pravda, bankovní karta při přebukování letenky ronila pořádně velké a krvavé slzy. Volné pondělí si Václav Milík mohl užít ve Svítkově. Nejen mezi gratulanty k pódiu evropského challenge, ale s přítelkyní Nikolou a jejich dvěma synky.
Nahoru
„Výborná práce mechaniků,“ nešetří Václav Milík chválou na adresu Miroslava Mihuleho a Davida Vrtáčka, kteří si při challenge v Daugavpilsu počínali skvěle. „Krásně dopasovali motorku. Jela jako ďas.“
Piotr Pawlicki, Maciej Janowski a Václav Milík na pódiu | foto Jaroslav Petrák
V závodě, odkud pokračuje cesta jen pro pět nejlepších, je třeba kalkulovat s každičkým bodem. Český reprezentant ale nevstoupil do závodu ideálně. Rozjížďka s číslem čtyři se po pádu Bartlomieje Kowalskeho opakovala a on při repete skončil třetí.
„Špatný,“ odtuší hodnocení. „První jízda z trojky. Necejtil jsem se na tom. Změnili jsme motorku a to bylo ono. Startovalo to, jelo to.“
Osmá jízdě viděla excelentní triumf Václava Milíka ve stylu start – cíl. Nedohnal jej ani Mateusz Cierniak, sotva se zbavil dotěrného Jevgenije Kosticovse. Hned po přestávce pardubický borec před sebe v první zatáčce nepustil Jacoba Thorssella, aby posléze mizel z dohledu Timo Lahtimu.
A pořád nahoru
„V předposlední jízdě jsem se nechal předjet od Piotra Pawlickeho,“ poněkud vraští čelo. Přitom jeho start v rozjížďce s číslem patnáct opět naznačoval ty nejvyšší ambice. Jenže Anders Thomsen se dostal dopředu ještě v úvodním kole. A zmiňovaný Polák šel na druhé místo v nájezdu do závěrečného okruhu.
Miroslav Mihule a David Vrtáček se činí v depu Václava Milíka | foto Jaroslav Petrák
Zatímco Maciej Janowski s jedenácti body měl jistotu, že se mezi postupující pětku vejde, Václav Milík se opíral o osm bodů. „Místo, abych si jel svoje, ztratil jsem bod,“ sype si popel na hlavu. „Ale možná dobře. Nakoplo mě to a v poslední jízdě jsem ze čtvrtýho šel na první. Úplně nádherný.“
Rasmus Jensen nestačil zírat, kterak se ve druhém kole osmnácté jízdy ocitnul za zády Václava Milíka. Suma sumárum, postup z třetího místa se stejným bodovým ziskem jako druhý Piotr Pawlicki bez nutnosti absolvovat rozjezd. A na obzoru je žarnovická kvalifikace SGP2025 a start na divokou kartu při pražské velké ceně.
Lichnov – 26. dubna
V letošním roce si v Kopřivnici připomenou sedmdesát let od pořádání první ploché dráhy. Pro klub má svůj význam nejen letopočet 1954, ale také 2017. Právě tehdy ledy na Větřkovické přehradě daly do pohybu události, které po devítileté přestávce vrátily na plochodrážní mapu republiky také obří ovál na Letním stadiónu. Tehdy Radek Bambuch ještě nemohl tušit, že se po něm jednoho dne bude sám prohánět za řidítky závodního speciálu.
Mladý hasič usedá za řidítka pětistovky
Radek Bambuch si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
„Dříve jsem chodil jen do hasičského kroužku,“ vzpomíná kopřivnický závodník, jenž zítra při plzeňské juniorce zahájí naostro plochodrážní sezónu anno domini 2024. „Ve volném čase jsem si hrál s pionýrem po dědovi a jezdil na něm po vesnici s kamarády. To byla vlastně moje úplně první motorka. A pak jsem se šel poprvé podívat na závody ploché dráhy v roce 2017, kdy se v Kopřivnici jela dlouhá dráha.“
Plochodrážní půllitr byl šálek mnohem silnějšího čaje než obstarožní cestovní padesátka. „Bylo to šílené,“ sděluje Radek Bambuch své první dojmy z prvních tréninků. „Neskutečný přísun informací, co všechno by vlastně člověk na tý motorce měl dělat během jízdy. Co po jízdě a co po tréninku v dílně. Na tréninku mě vedl Richard Dufek a občas něco poradil i Honza Macek. Rozhodnutí, dát se do toho i závodně, přišlo asi po roce.“
Mezi našimi současnými závodníky je svým způsobem výjimka, protože začínal rovnou na půllitru. „Nevnímám jako handicap kubatury motorky,“ komentuje absenci stopětadvacítek a dvěstěpadesátek ve svém plochodrážním curriculum vitae. „Ale spíš délku naší kopřivnické dráhy, na které jsem začínal. Většina oválů v republice jsou úplně jiné, menší.“
Plochá dráha je to pravé
Ostrý debut se konal v červenci 2021. Kopřivnice pořádala přebor a v jeho startovní listině se vůbec poprvé objevilo také jméno Radek Bambuch. Nováček mohl při své premiéře zaknihovat patnácté místo ve výsledkové listině.
„Byl jsem strašně natěšený,“ shrnuje své dojmy. „Na druhou stranu dost nervózni. Nevěděl jsem, co do toho čekat, protože ve čtyřech jsem nikdy předtím na dráze nebyl. Upřímně jsem ani moc s jiným umístěním nepočítal. Holt první závody.“
Loňská sestava Kopřivnice Josef Franc, Radek Bambuch, Hynek Štichauer a Jan Macek po vítězství v Praze | foto Karel Herman
Do konce sezóny stihnul ještě juniorku a mihnul se rovněž v kopřivnické prvoligové sestavě. „Hrozně mě to chytlo,“ vyznává se, že v ploché dráze objevil ten správný sport. „I Když jsem dojížděl poslední, bavilo mě to, proto jsem u toho zůstal.“
A tak se Radek Bambuch rozhodl pokračovat. Roku 2022 jezdil opět přebory a juniorky. Startoval zase v první lize, kde měl trošku pech. Když Kopřivnice vyhrála závod před zraky svého domácího publika, zrovna hostoval za Pardubice.
„Určitě jsem byl rád za šanci odjet celý závod,“ směje se naivitě otázky, zda by přece jen nebylo lepší být nepoužitým náhradníkem, ale jít na nejvyšší stupínek pódia. „Pro mě to byly další zkušenosti.“
Být lepší a lepší
Roli náhradníka celku SPT Profil Kopřivnice plnil rovněž loni. Jeho celek se pustil do boje o mistrovský titul, přičemž mu cestu nejvíce křížilo slovinské Krško. Musel to být obrovský pech přijít o zlato až v rozjezdu po skončení posledního podniku v říjnu v Kopřivnici.
„Byla to fakt smůla,“ kroutí hlavou ještě dnes, když si vybaví dramatickou koncovku první ligy 2023. „V posledním kole nás o titul připravil Nick Škorja.“
Radek Bambuch (červená) se brání nájezdům Štěpána Ševčíka (modrá) | foto Karel Herman
Korály na niti jeho loňského plochodrážního příběhu byly opět zejména přebor a juniorský šampionát. „Snažím se každým rokem být lepší,“ bilancuje svou třetí závodní sezónu na oválech. „Sbírám zkušenosti a každý závod mě posouvá o kousíček dál.“
Zítřejší Plzeň bude v tomto trendu nepochybně pokračovat. „V předchozích letech jsem dělal během zimy kondiční box dvakrát, třikrát za týden,“ odpovídá jaru na dotaz, co dělal během předchozího ročního období. „Letošní zimu jsem si sestavil svůj tréninkový plán, podle kterého jsem cvičil a připravoval se. Jak bude letošní sezóna vypadat, to je ve hvězdách. Já doufám, že lépe než všechny ostatní.“
Radek Bambuch děkuje:
„Poděkovat bych chtěl hlavně mému bráchovi a taťkovi, jakožto mechanikovi a hlavnímu sponzorovi.“
S Janem Mackem a kopřivnickým doprovodem po loňském přeboru v Chabařovicích | foto Antonín ŠkachRadek Bambuch v akci | foto Karel Herman
