Přelouč – 11. ledna
Příchod nového roku jej zastihnul ve Švédsku. Před trojicí závodů švédského superpoháru si bylo třeba zatrénovat. Všechno klaplo ještě lépe, než si plánoval, protože průběžné druhé místo v seriálu je skvělé, ale přece jenom nečekané. Nicméně Lukáš Hutla na vavřínech nespí. Už jen proto, že se má na sever vrátit zase v příštím týdnu.

Třídenní záhul

Třikrát ve třináct. Od soboty do pondělí. Tři závody totiž startovaly úderem jedné hodiny po obědě. Nejprve v Östersundu, kdy za dvacetistupňového mrazu Lukáš Hutla rozehrál své skóre nulou z rozjížďky s číslem jedna. Následovala ale smršť trojek.

„Začal jsem nulou,“ souhlasí český závodník. „Pak jsem vyhrával, ale na přímý postup do finále to nestačilo. Jel jsem poslední šanci, ale Heikki Huusko mě v cíli porazil o čtvrt motorky. Druhý den ve Strömsundu jsem taky začal nulou. Dvanáct bodů ovšem stačilo na finále.“

A v něm Lukáš Hutla dorazil do cíle jako první a pódium neměl daleko ani v pondělí v Örnsköldsviku. „To jsem nulu na začátek neměl,“ směje se. „Ale ve finále jsem dvakrát vymet‘ díru po startu. Ale jinak dobrý, obě motorky jedou.“

Není čas zahálet

Prodloužený víkend byl opravdu náročný. „V pondělí toho měli všichni už plný brejle,“ souhlasí Lukáš Hutla. „Fyzičku jsem měl nahnanou už z Čech, to byl základ. Pak jsme trénovali ve Švédsku. Pondělí, úterý, středa pauze, čtvrtek trénink a v pátek zase volno. Říkal jsem si, ať tam ty tři dny přežiju bez zranění. Jel jsem udělat co nejlepší výsledek, ale že budu druhej, to jsem nečekal.“

Martin Haarahiltunen je před ním o dva body, Maxi Koivula ztrácí jeden, Heikki Huusko už pět bodů. „Obě moje motorky jsou konkurenceschopný,“ uznává Lukáš Hutla, přičemž dodává, že rozhodně v přípravě nepolevuje. „Přijeli jsme ze Švédska, dva dny jsem byl v práci. Včera v posilce, dnes hokej, v neděli hokejbal. V pondělí posilka, pak voraz, v pátek zase letíme do Švédska, beru přítelkyni, tátu a sponzora.“

Co na to vy, pane Únor?

Mimo Ruska, které je od svého napadení Ukrajiny mimo světové dění v motocyklovém sportu, je totiž Švédsko pupkem ledařského světa. „V Gävle mám vlek,“ plánuje Lukáš Hutla. „Přivezou mi ho do Avesty, kde se v pátek jedou dvojice.“

Ledařský kolotoč začne nanovo. „V Avestě je dráha kolem dokola, moc rovinka tam není,“ říká přeloučský ledař. „Má se oteplit, ale ledu je tam dost, není to na rybníku, takže vodou vymetou.“

V sobotu a v neděli vyvrcholí super pohár v Gävle a v Böllnasu. „Pak bude Sant Johann,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „Proto mám jednu motorku tady, měl bych v Rakousku jet, ale nikdo mi to ještě nepotvrdil. Potom ve čtvrtek zase letím do Švédska na svět. V lednu mám sedm závodů, ale únor bude plonkovej. Bylo by super, kdyby zamrzlo u nás.“

Sydney – 8. ledna
Jeho kolegové z Olympu jsou na soustředění v Krkonoších. On si užil lyže na Šumavě, než odjel na druhý konec světa. V Austrálii mají o devět hodin více než my ve střední Evropě. Ale Jan Kvěch je napřed ještě v jednom ohledu. Po tříměsíční přestávce odjel jako první český závodník dva ostré mítinky. A je náramně spokojený.

Ze šumavské zimy na australské pódium

„Cesta byla dlouhá, ale zase jsem neřídil,“ žertuje český šampión. „Trvala asi dvaadvacet hodin, jeden přestup, čekal jsem čtyři hodiny. Nevydržím dlouho sedět na jednom místě. Letadlo jsem měl prochozený celý. V Austrálii jsem byl první dva, tři dny trošku rozhozenej. Časovej posun byl znát.“

Na závody ale byl aklimatizovaný skvěle. „Hezká dráha, taková evropská,“ popisuje ovál v Gillmanu. „Po dvouměsíční pauze jsem skončil na motorku a cejtil jsem, že jsem nebyl uvolněnej. Ale říká se, že se to nezapomíná.“

Jana Kvěcha skutečně závodnická skleróza nepostihla a v závodě o medaili Leigha Adamse nechyběl na pódiu. „Ke konci se dařilo, byl jsem třetí,“ kvituje. „Konkurence byla dobrá, Australani rozjetí, bylo těžký držet krok. Jel jsem na půjčený motorce, měl jsem jen svůj motor. O tréninku se dolaďovaly poslední detaily.“

Pražan si musel poradit i bez svého týmu, protože na cestu vyrazil jen sám. „Jsem tu trošku i jako mechanik,“ říká Jan Kvěch. „Pomoh‘ mi jeden místní klučina. Lidi jsou tu přátelští, pomáhají, ale je to trošku taková Anglie, hlavně si pomáháš sám.“

Ještě jednou na ovál

Druhý závod, Phil Crump Solo Classic, hostila Mildura. „Taky hezká dráha,“ ujímá se Jan Kvěch opět slova. „Trošku víc technická. Bavila mě víc, byla v anglickým stylu, trošku za roh. Trápil jsem se trošku ze startu, bylo to hlavně o nich.“

Do finále postupovalo prvních pět ze základní části a vítěz poslední šance. „Sam Masters si vzal jedničku,“ líčí český závodník. „Vybíral si jako první. Odjel a už se mi ho nepodařilo předjet. Byly to hezký závody, bavilo mě to, užil jsem si to. Jsem rád, když jsem na dlouho neseděl na motorce, že jsem schopnej držet krok s klukama, co jsou rozjetý.“

Zatímco se jeho kolegové připravují ve Špindlerově Mlýně, Jan Kvěch si užívá Austrálie. „Teď mám prázdniny,“ svěřuje se. „Bohužel soustředění jsem vynechal, ale u nás doma byl sníh, tak jsem to využil. A teď jsem napřed i na motorce.“

Dovolená s plochou dráhou i se vším všudy

Když prázdniny, tak se vším všudy. „Hodně cestuju,“ přibližuje svůj program. „Byl jsem v Brisbane, teď jsem v Sydney, letím zase do Adelaide. Chodil jsem hodně, turistika, užívám si volno, ale nějaký cvičení do toho dávám. Líbí se mi tady, pořád je co dělat.“

A co klokani? „Je jich tady požehnaně,“ rozesměje se. „Z Mildury jsme se vraceli do Adelaide, byli horší než u nás srnky. Pořád nám skákali do cesty. Ale hlavně, že jsem si moh‘ zatrénovat, když se u nás nejezdí. Vracím se osmnáctýho, utíká to tady rychle i tím cestováním, nebyl čas nudit se, kdybych se jen válel na pláži.“

Örnsköldsvik – 2. ledna
Jan Kvěch byl posledním českým plochodrážníkem, který závodil v loňském roce. Lukáš Hutla získá primát prvního v sezóně s pětadvacítkou na konci letopočtu. Na rozdíl od horké Austrálie, se postaví na startovní rošt třech ledařských závodů ve vymrzlém Švédsku. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že se po tréninkovém programu cítí báječně.

„Dobrý, mrzne, až praští,“ vypráví český závodník přímo z paluby své dodávky na cestě z Örnsköldsviku do Östersundu, zatímco zbytek výpravy si dopřává zasloužený odpočinek ve vyhřátém voze. „Modus vaří, pere, žehlí, máme srovnaný košile (smích). Táta je tady přes strategii a management.“

Na prahu nové sezóny panuje v týmu evidentně skvělá nálada. „V Östersundu jsem domácí, mám tam garáž, byl tam skvělej trénink,“ souhlasí Lukáš Hutla. „Pondělí a úterý jsem tam zatáhnul, všechno sedí. Ve čtyři ráno jsme vypadli do Erviku a potrénovali čtyři jízdy. Zejtra pauzička. Nabrat síly před náročnými třemi dny.“

Letos se ve Švédsku nepojede liga, ale Supercupen dle formule závodů jednotlivců. „V sobotu Östersund, jak se jezdí biatlon,“ přibližuje natřískaný ledařský prodloužený víkend. „Neděle Strömsund, kde má Franky Zorn svou základnu. A pondělí Örnsköldsvik. Pak nechám motorky na vleku v Gävle. Čtrnáct dnů pauza a vrátím se letadlem na dvojice v Masarně a pohár v Gävle a v Böllnasu.“

Přelouč – 26. prosince
Mistrovství republiky na ledové dráze nemá opět žádné pevné termíny. Jako v předchozích letech stojí v kalendáři poznámka o upřesnění na základě vývoje povětrnostní situace. A protože pro ledaře nevypadá nikterak příznivě, je potřeba vyrazit na sever. Jako Lukáš Hutla.

Novoty, novoty, samé novoty

„V létě jsem se připravoval na zimu,“ usmívá se Lukáš Hutla nad obligátní otázkou pro ledaře na prahu nové sezóny. „Chodil jsem do posilovny, abych měl sílu. Od září jedu, makám na fyzičce. Jsou noví sponzoři. Jednu motorku mám komplet novou. Novej rám, jeden motor od Tondy, jeden další půjčenej. Nová hlava, má spodek, z výjezdu má sílu. Nový dečky.“

A na nich nový design s převažující modrou. „Sponzoři platí, proto mám nový barvy, ale svou oranžovou jsem si zachoval. Ta je rodinná barva. Ale prostě to tak je, až mi někdo dá milión, budu třeba růžovej (smích).“

Směr Švédsko

Na rozdíl od loňské improvizace s comebackem během závodní pauzy, nyní evidentně všechno zapadá do sebe. „Deset kilo jsem od léta shodil,“ pokračuje Lukáš Hutla. „Měl jsem devadesát sedm na váze a to už byl extrém.“

Přeloučský ledař je připraven vyrazit na led, ale bohužel musí za ním cestovat daleko. „Přes Vánoce rodinná pohoda,“ říká. „V neděli ráno ve dvě odjíždíme, uvidíme, kam pojedeme. Jestli na jezera u Gävle, jeden Holanďan nám je poradil. Ale začíná obleva, uvidíme, jak se to vyvine.“

Závodní plány

Po tréninku se vrátí domů, ale záhy přijdou závody, sedmnáctého nastoupí s Filipem Jägrem v Masarně v National Pair Cup. „Teď jedu s vlekem, motorky nechám u Anny,“ plánuje Lukáš Hutla. „A za čtrnáct dnů přiletím o půl třetí a přejedu do Masarny. Přespím a pak pojedu čtvrtou a pátou ligu, letos to jsou jednotlivci, švédskej pohár. Budou se mnou Modus a Radim Lamberský, slíbili mi, že se mnou pojedou celej rok.“

Petříkovice – 23. prosince
Neříkejte mu, že letošní Vánoce budou opět bez sněhu. Dnes odpoledne dal na běžkách jen patnáct kilometrů jen proto, že haldy bílého nadělení zasypaly projeté stopy. Vše se pro něho změní v rádu hodin. Jan Kvěch se totiž vydává na velkou cestu, o níž se spisovateli Bohumilu Říhovi před nějakými sedmdesáti lety mohlo jen zdát. Ostatně úřadující český šampión na rozdíl od svého knižního jmenovce Tichého již dávno není předškolákem. A místo k babičce do fiktivních Koníkovic má namířeno na druhou stranu Zeměkoule.

„Na kolo je moc zima, ale za barákem máme sníh,“ nemůže si Jan Kvěch vynachválit rodnou Šumavu pro zimní přípravu. „Jezdíme každej den. Dneska ale jenom patnáct kiláků. Nebyly projetý stopy, včera napadlo hodně sněhu. Jinak dáváme dvacet, pětadvacet.“

Zítra si v rodinném kruhu užije rozzářený vánoční stromeček. Pokud se ale u Kvěchů bude odstrojovat na Tři krále, jak velí tradice, ruku k dílu rozhodně nepřiloží. O dva dny později s ním totiž dopravní letadlo usedne na ranvej v australském Adelaide.

„Pětadvacátého ráno letím z Prahy do Dauhá,“ přibližuje své plány. „A odtamtud do Adelaide. Cesta bude dlouhá, zabere dvacet dva hodin. Ze zimy do vedra to bude asi šok. Dnes na Kvildě bylo mínus pět a v Austrálii je plus třicet tři. To je rozdíl.“

Aklimatizaci plánuje řešit operativně. „Zimní bundu si asi brát nebudu, jen tričko a kraťasy,“ neztrácí Jan Kvěch svůj pověstný humor. „Osmadvacátýho a devětadvacátýho mám dva závody. V Milduře a v Adelaide, pak nevím, odpočnu si.“

Jeho návrat jej do studené Evropy vrátí až po krkonošském soustředění Olympanů. „Budu zpátky až osmnáctýho ledna,“ svěřuje se. „Krkonoše nestihnu. Ale běžky jsem si vynahradil sám. Od tý doby, co je tady sníh, jezdím na běžkách. A za těch čtrnáct dnů mám hodně naběháno.“

Zlín – 22. prosince
Personální stav české ploché dráhy se letos dostal na historická minima. Shodou nešťastných okolnost í se klíčové finále českého šampionátu nemohlo obejít bez hobíků, dvěstěpadesátek i pomoci ze zahraničí. Napřesrok ale přebor dostane novou posilu.

Filipu Hromasovi je dnes šestadvacet. Byť by jeho příjmení mohlo prozrazovat napojení na Divišov, není tomu tak. Byť ve středočeském městysu na dohled od bájného Blaníku jeho závodní příběh vlastně odstartoval.

„Děda mě sem ve třinácti vzal na závody,“ říká Filip Hromas, jenž záhy po svém zážitku zamířil do Březolup. „V šestnácti jsem seděl poprvé na plochodrážní motorce, kterou mi půjčoval Petr Popelka. Rok jsem se vozil, ale moc jsem se neposouval. Skrz svůj blbý přístup jsem to vzdal.“

Závodní motory slýchal z bezprostřední blízkosti i nadále. „Přišla éra rallye,“ nepřekvapí Filip Hromas pocházející od centra legendární Barumky a dalších epických soutěží. „Jezdil jsem soutěže jako řidič i spolujezdec. Až jsem se, i když pozdě, dostal zpět na plochou dráhu. Koupil jsem si motorku GM a příští rok bych chtěl zkusit přebor republiky.“

Letos si Filip Hromas vyzkoušel kostěnický ovál, byl také na rozlučkách v Kopřivnici či v Divišově. „Chci poděkovat všem, co mě podporují,“ říká. „Lidem, kteří mi pomohli k tomu, aby plochou dráhu jezdit šlo, jako je například Jan Macek. A celé své rodině.“