Racková – 17. dubna
Přeložení slánských juniorských závodů vzbudilo reakce mnoha druhů. Mezi ty závodníky, kteří je uvítali, patří také Martin Málek. Jak řekl magazínu speedwayA-Z na ovál zatím vjel jedenkrát. Hodně jeho času zabrala škola, nicméně s tím je úřadující juniorský mistr republiky ochotný poprat. Mnohem víc však želí ztráty svého mechanika.

„Mám se celkem fajn,“ vzkazuje Martin Málek z jihu Moravy. „Zimní příprava nebyla nijak extra velká. Jen tak lehce jsem něco dělal na fyzičce, trochu běhal a posiloval. Ovšem trošku mě zlobí rameno, tak to bylo takové nepravidelné. Snad ještě sezónu vydrží (smích). Ale hlavně jsem chodil do školy, ale už mě to nebaví. Ti, co nám vymýšleli rozvrhy, jsou opravdu profíci! Každému bych dal obrovskou flašku slivovice, kterou by museli povinně vypít, než by začali dělat rozvrhy příště, aspoň bychom se tak nedivili, proč jsou ty hodiny tak blbě naskládané.“

A jak se Martin Málek dívá na odložení začátku juniorských šampionátů. „To, že Slaný zrušili, jsem velice uvítal,“ netají se a vzápětí se pouští do vysvětlování svého stanoviska. „Měli jsme hrozně dlouho sníh. Poslední kopa nám na dvoře roztála asi před dvěma týdny. Nedalo se tu vůbec jezdit a tak jsem netrénoval. I když jsem mohl jet do Goričanu, nešlo to kvůli škole, protože to bylo zorganizované v týdnu. Takže můj první a jediný trénink byl až teď ve středu 12. dubna v Březolupech.“

První ostrou akcí tak pro Martina Málka bude národní kvalifikace o mistrovství Evropy, která se pojede na Markétě už pozítří večer. „Do Prahy se už celkem těším,“ říká Martin Málek. „Sice mi je jasné, že tam asi nebudu předvádět nějaký excelentní výsledek, ale moc se těším, až se zase svezu. Docela mi to chybělo! S přípravou motorů mi pomáhal přes zimu pan Šváb, takže by to mělo jet. No uvidíme, seděl jsem na tom jen jednou, takže v Praze se do toho budu asi ještě pomalu dostávat…“

Do nové sezóny ovšem tým rodiny Málkových vstupuje oslabený o jednoho člena. „Sestra se zbláznila, vůbec se nechce vrátit ze Švédska,“ vysvětluje Martin Málek letošní absenci nejhezčího mechanika českých dep. „Toš néni hlópá? V květnu se prý na nás přijede podívat, tak se docela těším. Jsme s ní ve spojení skoro každý den přes internet, takže aspoň to. Ale chybí mi. Já si asi budu muset dělat ty motorky zase sám (smích).“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív Martina Málka (uveřejněno se závodníkovým souhlasem).

Žarnovica – 8. dubna
Už příští víkend začíná slovenskému jezdci Martinu Vaculíkovi opět dlouhé cestování na závody do Čech. Loni společně se svým otcem Zdenem, na jehož bedrech řízení přepravní dodávky spočívalo, najezdili minimálně deset tisícovek kilometrů. Martin Vaculík se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými zážitky z Goričanu. A soupeřům vzkazuje, že už se na ně moc těší.

„V Goričanu to bylo super,“ pochvaloval si Martin Vaculík své první letošní ostré svezení. „Dráha sice mohla být trochu lepší, ale jinak dobrý. Taky se mi tam dobře jezdilo a v tom test matchi jsem měl devět bodů.“

V pátek na něho ve Slaném čeká první kolo českého šampionátu juniorských družstev, kde spolu s Patrikem Linhartem bude hájit barvy domácího celku. A druhý den startuje české juniorské mistrovství.

„Už aby to bylo,“ těší se žarnovický junior. „Letos pobiju Čechy a budu mistr republiky (smích). Ale už dost snění, uvidíme ve Slaným.“

Foto: Martin Búri

Březolupy – 4. dubna
Březolupský junior Martin Gavenda se takřka stal obětí letošní kromobyčejné zimy. Vzhledem k záplavě sněhu se málem dostal na ovál až příští pátek ve Slaném, kde začíná šampionát juniorských družstev. Nakonec si však společně s pražskými jezdci, Hynkem Štichauerem a Martinem Vaculíkem zatrénoval minulé úterý v chorvatském Goričanu. Magazín speedwayA-Z prohodil před startem sezóny s osmnáctiletým juniorem pár slov.

Samozřejmě první dotaz se týkal zimní přestávky. „Pauzu jsem prožil jako každý,“ komentuje Martin Gavenda dlouhé měsíce závodnické nečinnosti. „Přípravou na sezónu. Hlavně jsem jezdil na běžkách. Letos to totiž šlo, protože sněhu bylo až až…“

Paní Zima se dlouho nechtěla pustit otěží své vlády a zkomplikovala začátek nové plochodrážní kampaně po celé Evropě. „Myslel jsem, že na to skočím rovnou ve Slaným na junioráku,“ říká březolupský junior napůl vážně, napůl v žertu. „Ta zima byla fakt až moc dlouhá. Ale zahájil jsem už v chorvatském Goričanu. Chvála bohu, že se tak stalo. Nedovedu si představit, co bych ve Slaným jinak předvedl za výsledek!“

Právě umístění bývá alfou i omegou každého sportovního klání. „Že bych měl přesně vytipované výsledky, tak to ne,“ nechce Martin Gavenda prozradit žádné své soukromé cíle. „Samozřejmě, že bych chtěl být mistr, asi jako každý. Ale že by to vyšlo, to asi ne. Ale rozhodně bych se nezlobil (smích).“

Nakonec však magazínu speedwayA-Z prozradil, že se mu v hlavě honí především věková kategorie do devatenácti let. „Hlavně bych chtěl zase poskočit o několik míst nahoru,“ plánuje. „A nejvíc se chci soustředit na devatenáctky. Jak české, tak i v mistrovství Evropy. Loni nic, tak a to vyjde letos! To bych se už chtěl postavit na nejvyšší stupínek.“

Za jednoho z favoritů českého mistrovství do devatenácti let platil Martin Gavenda už loni v Plzni. Jenže vinou přetrženého řetězu se ocitl na zemi, když na vedoucí příčce statečně čelil Adamu Vandírkovi. Paradoxní byl na tom fakt, že už rozjížďka byla zastavená kvůli pádu Ladislava Kratochvíla. Pochroumaný kotník pak březolupskému jezdci zabránil závody dokončit.

A jak vlastně Martin Gavenda loňskou sezónu hodnotí? „Byla dobrá,“ netají se. „Se sedmým místem v junioráku su spokojený. Čekal jsem desáté, dvanácté místo. A že to bude zrovna sedmé jsem počítal akorát ve snu. I družstva byly zdařené. Akorát ty devatenáctky mi nevyšly. Ty mě nejvíc mrzí. Chtěl jsem aspoň zkusit bednu. A rozjetý to bylo dobře. Říkal jsem si, že to snad vyjde. A… A nakonec jsem to od třetí rundy sledoval z depa. Bohužel to tak chodí a letos si to, doufám, vynahradím.“

V letošním roce by se Martin Gavenda mohl objevit také v polské lize. Těsně před uzávěrkou soupisek se upsal prvoligovému Krosnu. „Nejdřív jsem zkoušel posílat e-maily do druholigových Lodže a Pily,“ líčí březolupský junior své kroky. „Jenže mám takový pocit, že jim ani jeden snad nedošel. Už jsem se startem v polské lize nepočítal. Pak se však na poslední chvíli ozvali z Krosna. Bude to těžké, ale snad se mi tam bude dařit.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Berlín (Wilmersdorf) – 18. a 19. března
Český nároďák sestávající se z bratří Klatovských a náhradníka Jana Peciny, který se však ani jednou nedostal ke slovu, bojoval o uplynulém víkendu v berlínském mistrovství světa družstev na ledové dráze. Po sobotní porci jednadvaceti rozjížděk se udržoval na čtvrtém místě se třetími Finy na dohled, nicméně druhý den nás s jistou dávkou pomoci polského sudího Wojaczka překonali ještě domácí Němci. Nicméně potenciál Klabo teamu dává naděje především do budoucna. Spolupracovník magazínu speedwayA-Z vyzpovídal oba bratry bezprostředně po berlínském závodě.

Kulhající Jan Klatovský se nejprve vyjádřil ke svému zranění. „Rozhodčí nás zastavil v poslední jízdě s Němci,“ řekl magazínu speedwayA-Z. „Brácha si toho hned všiml a zpomalil, já si pak o něj škrtnul kotníkem. Jestli se to do příštího týdne srovná? No musí!“

A jak nejmladší z českého ledařského klanu viděl celý závod? „Co k tomu mam povídat?,“ pokrčil rameny. „Zastavení v poslední jízdě s Němci absolutně nechápu, Nikulina jsem nesundal. Tam nás ten Polák (rozhodčí – pozn. redakce) zařízl. Jinak v družstvech musíš mít štěstí, nás se pustilo už v Assenu, kdy si Anton udělal kličku, tady to pak pokračovalo.“

Lepšící se výkony obou bratrů dávali naději na útok na stupně vítězů. „Skoro všichni asi očekávali medaili,“ souhlasil Antonín Klatovský. „Já taky v duchu čekal, že by to mohlo být lepší, ale reálně jsem to viděl tak na třicet procent. I bez těch Rakušanů byli ostatní silní a rozjetí.“

Nicméně do budoucna jsou vyhlídky na cinkot medailemi stále reálné. „Dobrý je, že v těch družstvech jsme letos zase o krok dál,“ komentoval toto téma úřadující mistr republiky. „I brácha pomůže, pro mě je to pak taky ulehčení a jede se líp. Dneska se vymlouvat nechci, i když po tom pádu v Assenu mě ruka bolela jako kráva. Opakování poslední jízdy nechápu, stálo nás to čtvrté místo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)