Praha – 11. listopadu
Antonín Šváb řídil svou dodávku přes pražský Hlávkův most a dále Wilsonovou ulicí. Na ostrůvku autobusové zastávky na střeše hlavního nádraží dal pravý blinkr a odbočil, abych mohl vystoupit. Byl listopad 2005 a já si odvážel popsaný blok s exkluzivním rozhovorem. Pražský závodník v něm hodnotil loňskou sezónu, kdy se po zranění z britské ligy znovu etabloval mezi absolutní českou špičkou, a dokonce vyhrál závod světového šampionátu na dlouhé dráze. Hovořil také o další operaci kvůli vyndání želez ze zraněné nohy a své plánované cestě do Argentiny. V rodině své manželky chtěl rehabilitovat a zkraje roku začít závodit v tamním šampionátu. Podali jsme si ruce a já mu popřál mnoho štěstí. Nikdo netušil, že o dva měsíce později ho bude potřebovat celou fůru.

Přípravy na návrat
Antonín Šváb nastoupil až do třetího závodu otevřeného mistrovství Argentiny v Bahia Blanca. Hladce pronikl až do finálové rozjížďky, avšak nezaviněně se zapletl do hromadného pádu. S vážnými zraněními skončil v nemocnici, kde doslova bojoval o holý život. A nad nesmírně těžkým soupeřem zvítězil.

V dubnu se vrátil do České republiky, aby okamžitě začal rehabilitovat. A ani na chvilku nepřestal uvažovat o svém návratu do sedla závodního stroje. Začátkem června se poprvé přišel podívat na závody. A na mikrofon Miloslava Čmejly prohlásil, že by se pořád rád stal mistrem světa na dlouhé dráze. Protože se v ochozech plochodrážních podniků objevoval častěji, mohli všichni pozorovat jeho pokroky v rehabilitaci.

„Jsem v rehabilitačním ústavu na Slapech,“ říká Antonín Šváb na téma svého aktuálního programu. „Dávají mi zabrat. Mám celkem dobrý, že mně už povolili posilovnu a velkej bazén. Beru to jako přípravu na novou sezónu. A myslím, že mám lepší fyzičku než většina kluků, co závoděj‘.“

Antonín Šváb skutečně stále přemýšlí o pokračování své závodnické kariéry. „Připravuju se na návrat,“ nezastírá. „Největší problém byl přemluvit manželku. Naši se proti tomu stavěli odjakživa, takže táta taky není nadšenej. Ale to problém nebude. Teď se jen vrátit do tý špičky.“

Mezi elitou je prozatím tabulkově. „Jsem zase zaměstnancem Olympu,“ líčí Antonín Šváb. „Jsem jim za to vděčnej a doufám, že jim jejich trpělivost se mnou budu moct splatit i s úrokama. Byl to pan Ondrašík, s kterým jsem se domluvil, když jsem loni odlítal do Argentiny. Protože když jsem závodil v Anglii, jejich zaměstnancem jsem nebyl.“

Svůj comeback má Antonín Šváb rozdělený na etapy. „Teď je pro mě nejdůležitější pracovat na sobě a dát se dohromady,“ říká. „Motorky přijdou později. Měl jsem je už připravený na tenhle rok. Budu o nich přemejšlet, až se poprvý sklouznu. Používal jsem motory GM, laděný od Tondy Kaspera. Je to ohromná škoda a smůla, že ta spolupráce skončila. A mám i Jawy udělaný od Luboše Tomíčka.“

Už před svým argentinským pádem se Antonín Šváb objevoval na dlouhých a travnatých oválech, avšak klasický speedway nechtěl opustit. „Závodit jen samou dlouhou je dost problém,“ zůstává jeho stanovisko nezměněno. „Chtěl bych se určitě dlouhý a trávě věnovat nejvíc ze všeho a posunout si výkonnostní laku. Stát se třeba mistrem světa. Těch jezdců už tam tolik není, teď skončil Robert Barth.“

Velké ambice má pražský závodník i na krátkých drahách. „Chtěl bych v extralize pomoct Praze získat zpátky ten titul,“ plánuje. „Měli bychom ho mít už kvůli podmínkám, co tady máme. Do Anglie se mi moc nechce, možná Švédsko, ale uvidíme, jaký bude vývoj. Spíš se však chci soustředit na dlouhou a trávu. Když pojedu v Německu nebo ve Francii pouák, měl bych dostat dobrý startovný. Markéta mě drží, takže to není problém.“

Žádný přesný itinerář svého návratu si Antonín Šváb ještě nevytvořil. „Časovej harmonogram nemám,“ nechává celé věci volný průběh. „Chtěl bych začít v zimě na hřebíčkách, abych mohl naskočit do sezóny. Půjdu od začátku. Zahájím ligou a budu se snažit uplatnit své zkušenosti. Snad jsem závodit nezapomněl…“

Nešastná lednová neděle
Zato ze své úspěšné sezóny 2005 si mnoho nevybavuje, i když i tady činí velké pokroky. „Mrzí mě, že mi dost závodů z loňskýho roku chybí,“ krčí rameny. „Vůbec si nevybavuju třeba Tomíčkův memoriál. Je to vymazáno z paměti a nepodařilo se mi ještě získat ani video. Ale pamě se mi vrací zpátky a dost jinejch závodů se mi vybaví. Viděl jsem fotky z trávy nebo z dlouhý a už si na něco dokážu vzpomenout. Spíš je to tak, že třeba vím, že jsem závodil v Exeteru, ale nevybavím si jednotlivý závody.“

Nepříjemným soupeřem při návratech bývá v mnoha případech strach, ale Antonín Šváb dává najevo, že se s ním vypořádal. „Brácha manželky Adriany mi nahrál ten pád na cédéčko,“ hovoří klidně o svém lednovém pádu v Bahia Blanca. „Díval jsem se na to několikrát na počítači a ani to se mnou nehlo.“

Co se tedy v onu osudnou neděli 8. ledna přihodilo? „Vybral jsem si místo u prken,“ vzpomíná Antonín Šváb na finálovou rozjížďku zimního mistrovství Argentiny. „Táta mi to pořád dává za vinu, že jsem si nevybral lajnu. Ale říkej to závodníkovi, co chce vyhrát. Měl jsem dobrej start. Jel jsem druhej, ale když se do mě nabourali, už jsem byl první. Možná, kdybych jel z vnitřku, nestalo by se to. Jenže to je všechno to kdyby.“

I když byl závod zapsán do mezinárodního kalendáře FIM, vybavení stadiónu v Bahia Blanca zaostávalo za evropským standardem. „Mantinely byly špatný,“ komentuje toto téma Antonín Šváb. „Hrazení bylo podélný jako třeba v Peterborough. V zatáčce měli vrata a ty nebyly zajištěný. Vzadu bylo jenom takový malý kolečko. Stačilo do nich šouchnout a otevřely se. Za nima byl sloupek, o kterej sem se zastavil. Je to otázka, zda to dát na právníka FIMu. Ale to pak můžeš ten sport rovnou zrušit. Když už na to člověk vleze, musí počítat, že tam nebezpečí je. Musíš se rozhodnout, než to začneš dělat. Tak to beru já.“

Během své rehabilitace se Antonín Šváb objevil v hledištích mnoha českých závodů. „Je lepší sedět na motorce,“ odpovídá jednoznačně, jak se mu líbí pohled z diváckého úhlu pohledu. „Jsem hrozně špatnej divák. Doufám, že tam příští rok budu sedět. Ze špičky je nás dost zraněnejch a úroveň závodů tomu odpovídá. Ale začínaj se prosazovat junioři. Ukazujou, kam ten sport spěje. Už není legrace jít s nima na pásku. Asi s tím budu mít hodně starostí. Budou se snažit porazit jméno. Doufám, že to ve zdraví přežiju. Zkušenosti ti k ničemu nejsou, pokud je nemaj‘ i ti ostatní. Jako v Argentině…“

Antonín Šváb nezapomíná ani na lidi, kteří mu v nelehké situaci pomohli. „Hlavně děkuju sponzorům,“ pouští se do vyjmenovávání. „Stuha, MPM, SýS, Fuchs Oil, ND Pecerady, LNK procucts, Wulfsport, Alan Belham. Rodičům, že se o mě postarali, manželce Adrianě a malý Aničce. Zkoušeli mě probrat z kómatu tak, že mě pouštěli motorky. Ale nezabralo to. Teprve, když mi pustili Aničku, probudil jsem se.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a archív autora

Semily – 28. října
Zprávy z Polska hlásají pohnutou budoucnost celku Polonia Pila. Tým už v posledních letech byl jen slabším odvarem éry účinkování Hanse Nielsena či pořadatelství velkých závodů ranku mistrovství světa. Letos skončil v druhé lize poslední, aniž by získal do tabulky jediný bod. Nyní je další pokračování ploché dráhy v Pile na vážkách. Hovoří se o konci ligového klubu, který by měl být nahrazen pouze výcvikovým centrem mládeže. Magazín speedwayA-Z se na situaci v Pile zeptal Jakuba Hejrala, který v jejích barvách letos odjel devět závodů.

„V Pile se toho asi teďka moc neděje,“ nemá dostatek informací ani Jakub Hejral. „Náš trenér mi asi tak čtrnáct dnů nezvedá telefon. Chvíli slyším, že Pila končí, pak zase, že příští sezónu pojede. Snažím se bejt v kontaktu s ostatníma závodníkama. Ale zatím mi nikdo z nich taky nedokázal odpovědět, jak to bude. Poslední informace, co mám, že při mikulášským závodě v prosinci nám všem řeknou, co bude za rok. Doufám, že neřeknou, že končej. Já se zatím nikde jinde v Polsku neptal. Tak, abych se příští sezónu vůbec svez‘!“

Proslýchá se, že finanční problémy Pily vznikly už v průběhu sezóny. „Krize byla asi celou sezónu,“ připouští mšenský závodník. „První tři závody nebyl problém s penězma. Ale pak to trošku víc vázlo. A od půlky sezóny to bylo v prdeli. Pila se sice pyšní tím, že sezónu dojela, ale bylo to díky nám, co jsme jezdili na závody za 300 zlotých. Třeba sis vyjel tři tisíce, ale to je asi teďka už jedno.“

Dal by se však v polském angažmá přesto vystopovat nějaký přínos pro kariéru? „Starty v Pile mi přinesly mnoho závodů navíc,“ bilancuje Jakub Hejral. „Nějaký byly dobrý, na jiný bych nejraději zapomněl. V Pile je trošku problém, že tam není žádnej hodně dobrej jezdec, aby se od něj dalo učit. Nebo aby ti poradil jak s převodem a tak. Jinak myslím, že parta je tam dobrá. Když s nima jdeš na pivko, určitě se nudit nebudeš.“

Jakub Hejral absolvoval v barvách Pily devět druholigových klání. „Dráhy v Polsku jsou docela dobrý,“ vzpomíná. „Teda až na tu v Pile, tam je to většinou dobrej zážitek. Nejhorších závodů jsem měl jistě dost. Myslím, že nejednou jsem dělal jeden, dva nebo pět bodů. Těch lepších už tolik nebylo. Třeba v Pile s Rovnem jsem dělal devět bodů, to bylo dobrý. V Miskolci deset a v Rawiczi jedenáct. Myslím si, že ale můj nejlepší závod byl ten poslední. Jeli jsme doma s Gdaňskem. Měl jsem devět bodů. Kdybych však neměl problémy s tuhnutím svalů na předloktích, měl bych jedenáct. Ve dvou jízdách jsem totiž přišel o bod v poslední zatáčce, kdy už jsem byl rád, že jsem vůbec schopnej udržet se řidítek. To jistě čtenáři znají z pohledu na mě, když jedu čtvrtý kolo a jsem rád, že jsem rád. Do příští sezóny se to, doufám, změní. Měl bych v zimě podstoupit operaci v USA.“

Jakub Hejral se netají, že by ve druhé polské lize rád závodil také napřesrok. „Je tam spousta kvalitních soupeřů,“ nezastírá. „A nejednou jsem měl dobrej pocit, že si s nima vůbec můžu zazávodit. Jestli Pila pojede dál a zaplatí, co mi dlužej, budu za ně rád jezdit. Zatím žádnou jinou nabídku nemám. Jinak bych asi chtěl jezdit za Rovno. Jezdí ve druhý polský lize, navíc i v ruský. Měl bych tam tím pádem víc příležitostí. Ale bohužel nevím, koho kontaktovat, takže mám asi smůlu.“

A co třeba postup o ligové patro výš nebo britská liga? „Do první ligy bych v Polsku nechtěl v žádným případě,“ odpovídá Jakub Hejral. „O Anglii bych rád přemýšlel, ale nevím, jestli bych se tam plochou dráhou uživil. Tady mám zaměstnání, co mě nijak neomezuje. A nemusím si dělat nervy, jestli si něco vyzávodím nebo ne. A proto mě plochá dráha tolik baví. Snažím se tím maximálně bavit. Ne se stresovat, že musím, musím. Něco jako Vlado Višváder. Ten si z toho vysloveně dělá prdel. A koukni, někdy taky zajede jako pánbožko. Líbí se mi, jak to bere. A rád bych k tomu měl někdy takovej postoj jako on.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Praha – 25. října
Pardubická Zlatá přilba a pražský Memoriál Luboše Tomíčka jsou oblíbenou destinací britských fanoušků. Ti se tady scházejí se svými známými závodníky a nad půllitrem zlatavého moku lze ledacos domluvit. Adriana Rymela navštívili jeho britští sponzoři už týden před vrcholy českého plochodrážního kalendáře. Slovo dalo slovo a úřadující mistr republiky dostal pozvání pro sebe a pro Matěje Kůse na volný závod do skotského Glasgow. Pražský junior však své první vystoupení na Britských ostrovech neměl zrovna jednoduché.

„Vyjeli jsme minulej čtvrtek,“ líčí Matěj Kůs. „A v pátek, ještě než jsme dojeli do Berwicku, kde jsme spali, pořadatelé přesunuli závody až na další tejden. Tak jsme aspoň zůstali na víkend. Nechali jsme tam motorky a v neděli letěli z Glasgow do Prahy. A v pátek letíme do Newcastle. Letenky nám zaplatili.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Milevsko – 21. října
Krátící se dny, ranní mrazíky a pouze už jen liberecké Poslední nalévaní v kalendáři jsou nezbytnými příznaky blížící se zimy. Během ní bychom měli opět vidět ledaře v akci také na našem území. Divišov vyjednává s promotéry seriálu Golden Spike, Zdeněk Simota plánuje reprízu závodů v Českých Budějovicích a také Jan Pecina by se rád předvedl svým sousedům v severočeské Osečné. Na svou sezónu se chystají také samotní závodníci. Magazín speedwayA-Z zastihl při sledování Zlaté přilby oba bratry Klatovské. A samozřejmě se jich nemohl nezeptat na průběh příprav, protože první podnik v polském Sanoku je na programu už za sedm týdnů.

„Jsem pořád ve fitku,“ smál se Antonín Klatovský. „V Jawě připravujeme motocykly, protože sezóna se blíží. V Polsku je Sanok Cup, pak nás čeká Švédsko. Přípravu v Rusku asi vypustíme. Časově je to dost náročný. Navíc nám závody v Polsku dost ulehčí. Chce to jezdit, jezdit a jezdit. Do Ruska je to pět dnů cesty a loni tam tolik ledu taky nebylo.“

Mladší Jan Klatovský si přípravu poněkud zkomplikoval, protože se svítkovským depem pohyboval za pomoci berlí. „Spadnul jsem ze schodů a vyrval si kotník z jamky,“ vysvětlil příčinu svého dočasného handicapu. „Ale ve čtvrtek mi sundali sádru, takže začnu zase běhat. Shodil jsem dvacet kilo. Doufám, že to bude znát.“

Letní pauzu si Jan Klatovský prokládal motokrosem. „Jel jsem jihočeskej kraj a tři poháry u nás,“ svěřil se. Je to super. Dobrá příprava, navíc musíš pořád něco dělat s fyzičkou. Příští rok bych zkusil dlouhou dráhu, ale na motokrosu jsem na tom seděl každej tejden. Jsou tam minimální náklady. Koupíš jenom motorku a pak platíš tři kila za závod.“

Jan Klatovský vstoupí do sezóny se staronovou výzvou. „Doufám, že porazím bratra,“ svěřil se. „A rád bych konečně dobrej výsledek v mistrovství světa družstev.“ Klabo tým vyjede na led poprvé už příští měsíc. „Od patnáctýho do osmnáctýho listopadu máme trénovat v Sanoku,“ prozradil Jan Klatovský týmový program. „Pak budeme jezdit tejden na jezerech ve Švédsku. Hned na to máme Sanok Cup a na konci prosince Santa Cup. A když to vyjde, měli bychom jezdit za Gävle také švédskou ligu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)