Slaný – 22. září
V minulosti už dvakrát pověsil závodnickou kombinézu na hřebík. Pokaždé se však vrátil k aktivnímu závodění. Letos v roli jezdícího kouče dokonce dobyl pro Liberec přebornický titul ve tříčlenných družstev. Koncem srpna se aktivně zapojil do bitvy o postup do českého finále. Klíčovou roli v ní naneštěstí sehrál přetržený řetěz. Všechno však má svůj konec a tak se František Liebezeit při sobotním Memoriálu Antonína Vildeho rozloučil se závodnickou kariérou potřetí. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že definitivně.

V pracovní verzi startovní listiny figuroval původně se startovním číslem šestnáct. Jenže o jeho GM po Věroslavu Kollertovi projevil zájem Petr Babička. A tak se František Liebezeit, který do Slaného přijel v doprovodu dcery a přítelkyně, rozhodl zakončit svou dlouhou kariéru ve zvláštní jízdě.

Na startovní rošt si po rozjížďce s číslem dvanáct pozval Patrika Linharta, od něhož si na poslední start svého života vypůjčil motocykl, Pavla Pučka a Michala Dudka. Pral se s nimi až do druhé zatáčky, kde upadl. Bleskurychle se vyhoupl zpátky do sedla, ovšem vylepšit své čtvrté místo už nedokázal. Mladíkům alespoň vyřešil dilema, zda starší nemají ve svých rozlučkových rozjížďkách přece jenom přednost.

„Byla to rozlučka se vším všudy,“ řekl František Liebezeit, který do divácké tomboly věnoval minibike, magazínu speedwayA-Z. „Dobrej start a potom pěknej pád. Dá se v tom najít symbolika. Je to jako moje celá kariéra. Nahoru a dolů.“

A jaké liberecký donedávna ještě jezdící kouč zažíval ve Slaném pocity? „Byl jsem nervózní,“ přiznal se. „Když se loučíš máš takový prázdno. Letěl jsem do zatáčky a najednou nevěděl, co dělat. Vždycky, když upadnu, se ale naseru a jedu.“

František Liebezeit dal oválům adieu už dvakrát, ale vždy se vrátil. „Mám už to za sebou,“ odmítl myšlenku, že by třeba po dvou letech znovu začal závodit. „Dcera a přítelkyně by mě to nedovolily. A navíc si za dva roky budu už žádat o důchod, budu mít problém udržet moč a prostatiky na plochou dráhu neberou (smích).“

Z plochodrážního prostředí ovšem závodník, který prošel kluby v Praze, Slaném, Mšeně a Liberci, nechce odejít. „Jsou lidi, kterým bych chtěl pomoct,“ řekl magazínu speedwayA-Z. „Jsem rozhodnutej s nima spolupracovat. A když o to budou v Liberci stát, rád tam zůstanu.“

Foto: Pavol Pučko www.speedway-foto.ic.cz a Jiří Berenda

Slaný – 22. září
Každý závod v kalendáři dává fanouškům mnoho důvodů k radosti nad dalším mítinkem. Osmý Memoriál Antonína Vildeho byl však předevčírem poměrně nostalgickou záležitostí. Vedle Františka Liebezeita se s aktivní kariérou rozloučil také Patrik Linhart. Slánský nezničitelný nezmar se vždy po sebekrkolomnějších pádech spěchal vždy zpátky do sedla plochodrážního motocyklu. Nyní však už minimálně stokrát ujistil všechny, že je jeho rozhodnutí nezvratné. Svou závodnickou licenci však z rukou nedal.

Patrik Linhart se rozloučil vskutku parádně. Nejprve vyhrál extra rozjížďku Františka Liebezeita. Poté s přehledem proniknul do finále Memoriálu Antonína Vildeho. A Tomasze Jedrzejewskeho vodil až do poslední zatáčky. Teprve v ní mu suverén základní části sebral druhou příčku v posledním závodě kariéry.

Patrik Linhart však už jednou řekl, že se na ovály nevrátí. Stalo se tak po květové extralize v Plzni. Nicméně vidina možného úspěchu ve finále mistrovství republiky jednotlivců ve Slaném ho podnítila ke comebacku. Co když bude Slaný pořadatelem obdobného závodu také napřesrok?

„Už jsem se doloučil,“ vyvrátil Patrik Linhart hypotézu, že by se jeho letošní podzimní návrat mohl někdy v budoucnu opakovat. „Už by mě asi nic nemohlo tolik motivovat k návratu. Můj odchod je určitě na miliardu procent stoprocentní.“

Počátkem října však ve Slaném vrcholí extraliga. Předpokládá se, že teprve právě tady se odehraje definitivně poslední dějství bitvy Slaného, Plzně a Pardubic o letošní trůn. „Budu tam,“ slíbil Patrik Linhart. „Jako divák. Plochá dráha mi určitě bude chybět, přijdu se podívat. Ale abych tu extraligu jel, musel by se stát velkej průser.“ Ale když jsem ho však požádal o licenci do své sbírky, nedal ji z rukou.

Foto: Pavol Pučko www.speedway-foto.ic.cz a Jiří Berenda

Mšené Lázně – 23. srpna
By se Patrik Linhart rozhodl po květnové extralize v Plzni pověsit závodnickou kombinézu na hřebík, vidina možného úspěchu při finále mistrovství republiky jednotlivců ho podnítila k návratu. Jede se totiž ve Slaném, kde zná doslova a do písmene každý centimetr. A tak se objeví pozítří v Březolupech, aby ve druhém kole semifinálové skupiny A potvrdil svých deset kopřivnických bodů a kvalifikoval se mezi nejlepších šestnáct plochodrážníků naší země. Motivuje ho k tomu i svérázná sázka s otcem Alešem.

„Když postoupím, zaplatí mi cestu, pokud ne, bude to na mně,“ vysvětluje slánský závodník, který věří, že by ve finále ve Slaném mohl zajet životní výsledek své kariéry. Do Březolup se ovšem nechystá bez přípravy. Trénoval ve Slaném a minulý čtvrtek ochutnal i ovál v libereckých Pavlovicích.

Právě po něm padlo definitivní rozhodnutí startovat na jihu Moravy. „Řek‘ jsem tátovi, že si beru motorky a jdu to zkusit,“ vzpomíná Patrik Linhart. V případě úspěchu má slíbený start také při Memoriálu Antonína Vildeho v Divišově. A v koutku duše věří, že mu dobrý výsledek z mistrovství republiky otevře dveře i do extraligového výběru Milana Macha.

Ve Slaném končí letošní extraliga a právě tady by se Patrik Linhart chtěl se svou kariérou rozloučit definitivně. K otázce možného pokračování v roce 2008 říká kategorické ne: „Chci jen dojet tuhle sezónu.“

Foto: Antonín Škach

Mlčechvosty – 11. srpna
Pavel Pučko měl na začátku sezóny smůlu. Svůj první kontakt se záludnou kopřivnickou dráhou odskákal pádem. Kromě otřesu mozku si přivodil také frakturu klíční kosti. Po rekonvalescenci plánoval návrat na ovály už počátkem prázdnin. Jenže díky rychlému bílému vozu Porsche 944 zaznamená svůj comeback až za čtrnáct dnů při druhém kole semifinále A mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech.

Pavel Pučko se byl na začátku července se svým otcem podívat na pokračování šampionátu juniorských družstev ve Mšeně. Pršelo a mítink byl zrušen dvě hodiny před začátkem. Proto na nic nečekali, zasedli do své červené Tatry Beta a vydali se domů.

Konec jejich putování však přišel už v obci Střemy. „Chlápek na porsche nezvládnul zatáčku,“ popisuje osudné vteřiny Pavol Pučko, závodníkův otec. „Vlítnul do protisměru a trochu mi to pocuchal. Děkujeme všem od ploché dráhy, kteří zastavili a nabídli pomoc. Bylo jich hodně.“

Nikomu se naštěstí nic nestalo, ovšem rodinný dopravní prostředek rodiny Pučkových to odnesl. Pavlu Pučkovi se tak nucená přestávka prodloužila o tři týdny, než si pořídili nový vůz.

Přidaly se i komplikace s bolestmi za krkem. Ovšem pražský junior je už od minulého čtvrtka opět v plném tréninkovém procesu. A společně se svým otcem se chystá na semifinále v Březolupech. Shodou okolností jde o pokračování závodu, který ho v půli května dočasně vyřadil ze závodního kolotoče.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Pavol Pučko a Antonín Škach

Praha – 29. července
Ve včerejší pražské Grand Prix se Luboš Tomíček, česká divoká karta, neztratil. Diváky nadchlo především jeho předjetí Jaroslawa Hampela, pozdějšího druhého muže závodu, a dramatický souboj s Chrisem Harrisem, triumfátorem z Cardiffu. Dnes pražského juniora čeká šampionát dvojic, v němž nastoupí v barvách obhájce titulu po boku Adriana Rymela.

„Na motorech makat nemusím, na to mám mechaniky,“ složil včera cestou do sprch poklonu svému otci a Miroslavu Mihulemu, kteří se mu starají o strojový park. „Oni to všechno zorganizujou.“ Nabitý víkend Luboše Tomíčka bude mít pondělní prodlouženou v anglickém Belle Vue.

Ale zpátky do Divišova. Zatímco pro Grand Prix České republiky stanovily sázkové kanceláře na vítězství Luboše Tomíčka vysoký kurz, v případě dnešního závodu by to bylo jiné.

„Jsme pasovaný na favorita,“ uvědomuje si Luboš Tomíček. „Ale nebudu tolik riskovat. Je pro mě důležitější září. Za titul bych se ale nezlobil, ale prioritou pro mě zůstává reprezentace. Liga je práce.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)