Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Klabo Team ladí na Teterow

Milevsko – 8. května
Jenom náhodou jsem jel s manželkou Renatou ve svátečním čtvrtečním dni přes Prčici, abych navštívil kamaráda u koní, a viděl ceduli Milevsko. Řekl jsem si, tam někde má restauraci Antonín Klatovský. Zadal jsem na navigaci cíl a pokračoval v cestě. Po dobré večeři v restauraci Saloon Klabo a SMS Tondovi jsem zvedl telefon s jeho číslem na displeji a byl pozván k němu do dílny.

Naše ledařská jednička spolu s bratrem Janem připravovala půjčenou dodávku na cestu do Teterowa, kam jede obhajovat prvenství z loňska. Už jsme se připravovali s Renatou k odjezdu, když v tom vyšel z dílny také Antonín Klatovský starší. Podali jsme si ruce, popřáli si navzájem Šastnou cestu a vyrazili k domovu.

Tip: Restaurace na nás zapůsobila velmi dobře. Na jídle jsme si oba pochutnali a dostali sváteční dárek dne koláč s rebarborou.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Jakub Fencl zažil víkend plný dojmů

Praha – 15. dubna
Nabitý víkend prožil Jakub Fencl. Pražský závodník v plochodrážních kuloárech známý pod přezdívkou Rozruch v sobotu v Pardubicích debutoval v juniorském mistrovství republiky i v oficiálním závodě půllitrů vůbec. Při té příležitosti se svěřil magazínu speedwayA-Z, jaké to bylo a řeč se stočila také k jiným tématům.

„Mamka,“ odpovídá na otázku, kdo ho přivedl ke sportu levých zatáček. „Odmala jsem jezdil na motorkách. Bydlím na Hradčanský a jednou jsme se šli podívat na Grand Prix. Začalo se mi to líbit a od deseti jsem jezdil s klukama po závodech a učil se. Od dvanácti jsem trénoval na simsonu a pak se střídala stopětadvacítka s velkou.“

Hned ve svých začátcích si vykoledoval svou přezdívku. „To vymyslel pan Wolff,“ směje se Jakub Fencl. „Neuměl jsem jezdit a nedokázal to dát do smyku. On mi řek‘, že jsem Rozruch a od tý doby mi to zůstalo.“

Od primátu Pavla Pučka v sezóně 2004 hrála v mistrovství republiky stopětadvacítek prim slánská škola. „Pořád mi nejela motorka nebo nebyl udělanej‘ motor,“ říká pražský závodník, jehož nejlepším výsledkem se ve třídě kolibříků stalo loňské čtvrté místo. Nicméně dokáže na svých vystoupeních najít pozitiva. „Dalo mi to, že jsem si zvyknul na kontakty na trati a naučil se to dát do smyku. Měl jsem motorku v ruce.

V letošním roce figuruje mezi účastníky Markéta Cupu a bude závodit i na pětistovce. „Na stopětadvacítce už je to pro mě o ničem,“ vysvětluje své sezení na dvou židlích. „Markéta Cup pojedu, je to malá dráha, to je o něčem jiným. Chci vyhrát tu motorku, ale jinak mistrák jezdit nebudu.“

A jak si Jakub Fencl užil uplynulý víkend? „Jel jsem první závod na půllitru a pocity jsou dobrý,“ rozzáří se nad otázkou. „Konečně jsem si na to sednul a jel závod. A aspoň jsem udělal jeden bod. Jednou mi vypad‘ kabel z fajfky, ale jinak bomba! Pak jsem jel s Honzou Jarošem do Polska, přespali na hotelu a jeli v Gniezně. Stadión byl pěknej‘ a já se podíval někam jinam a pomáhal jsem Honzovi jako mechanik. Snad jednou bude pomáhat on mě (smích)!“

By stojí Jakub Fencl teprve na prahu své kariéry, má o svých letošních ambicích jasné představy. „Pojedu juniorák a devatenáctky a zkusím tak udělat maximum,“ tvrdí odhodlaně.

Jakub Fencl děkuje:
Panu Schneiderwindovi, panu Špinkovi a klubu za podporu. A mámě za to, že to se mnou vydržela. A jejímu přítelovi, že mi pomáhá.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

Dominik Jech by si nedokázal představit žít bez ploché dráhy

Praha – 1. dubna
Loni si dělal velké plány, nicméně v průběhu sezony se všechno otočilo vzhůru nohama. Rozčarování jej vedlo k úvahám o konci kariéry, kterou nakonec na podzim ohlásil. Dal si inzeráty, že prodá obě svá GM. Nakonec však dospěl k rozhodnutí, že by bez sportu levých zatáček nedokázal žít. A tak se jméno Dominik Jech bude ve startovních listinách objevovat také letos. Pražský závodník hovořil s magazínem nejen o svém těžkém období, ale i o svých letošních plánech.

Přestat nejde
„Plochá dráha je sport, co chytí za srdce a nedá se s tím seknout,“ vysvětluje Dominik Jech, proč se nakonec rozhodl pokračovat ve své kariéře. „Během loňský sezony jsem byl zklamanej‘. Cíle se mi kolikrát nepovedly. Přes zimu jsem měl čas přemejšlet. Vrátil jsem se k Tondovi Gallianimu a pomáhal mu s motorkama. Utvrdil jsem se, že je brzo, abych to zahodil. Nedokázal bych si představit žít bez plochý dráhy. Je to krásnej sport a přirostl mi k srdci.“

Do začátku sezony v Čechách už zbývá jen pár hodin a Dominik Jech do ní vstoupí po všech stránkách připraven. „Natrénoval jsem a dal do toho všechno,“ hodnotí. „Musím přiznat, že loni jsem se kolikrát nepřipravil a to byla velká chyba. Výsledky neplánuju, na prvním místě je zdraví. Chci ale dělat všechno pro to, aby to teď bylo lepší. Na prvním místě si dávám školu, tu musím dodělat. Samozřejmě pojedu oba české junioráky a chci dát do toho všechno. Kdyby se to povedlo, tak juniorský družstva, MACEC Cup a nějaký volný závody. Hlavně chci zlepšit výsledky a udělat ze sebe dobrýho jezdce.“

Jméno Dominik Jech se prozatím vyskytuje pouze na pražských soupiskách. „Jsem tam napsanej‘ na všechny závody,“ říká. „Ale mám jistotu jen, že za ně pojedu jen junioráky. Praha si totiž dala za cíl co nejlepší výsledky, a tak se nevejdu do extraligy a juniorskejch a tříčlenejch družstev. Rád bych ale někde nastoupil. Hostování je zatím na fázi domluvy. Na konci loňský sezony jsem se dostal do rozporů s vedením na Markétě. Cílem číslo jedna proto zatím bylo vrátit se, udobřit se a získat zázemí. Potom teprve můžu dělat zásadní kroky, abych moh‘ hostovat. Jistýho nemám nic.“

Co se na letošní rok nemění, je jeho strojový park. Motocykly GM dokonce svým způsobem zachránily kariéru Dominika Jecha. „Na konci sezony jsem je dal do špičkového stavu,“ vysvětluje. „Přemejšlel jsem, že bych je prodal. Naštěstí se nikdo neozval. Občas jsem je viděl v garáži a nakonec ty inzeráty stáhnul. Všechno je tak naladěný. Motorky, jezdec, protože jsem přes zimu cvičil.“

Sezóna plná rozporů
Loňská sezona přinesla Dominiku Jechovi spoustu zklamání. Zjara ovšem vypadalo všechno nadějně. „Loňská sezona mi začala už koncem předminulý,“ vrací se pražský závodník o tři sta pětašedesát dnů zpátky. „Pan Kasper mě vzal do Mšena na extraligu. Měl jsem domluvený také tříčlenný družstva Žarnovicu a tříčlenný za Liberec. Dělal jsem si velký plány a byl nabuzenej‘. Začátek sezony nebyl špatnej‘. Třeba po prvním junioráku ve Slaným jsem měl dobrej pocit. Zbavil jsem se kvalifikace pro další závody. Taky v kvalifikaci o mistrovství republiky jednotlivců v Pardubicích jsem si zazávodil a líbilo se mi to, obrovský cíle byly přede mnou.“

Nicméně tragédie Michala Matuly při pražském výjezdu na utkání druhé polské ligy v Krosně nechala na Dominiku Jechovi své následky. „Přišel zlom,“ přiznává. „Hodně jsem o tom přemejšlel a byl z toho sklíčenej‘. Byl to počátek neúspěchu. Odsunul jsem plochou dráhu na další místo a to byla chyba. Přišly neúspěšný závody. Žralo mě to a začal jsem přemejšlet, že se na to vykašlu.“

I ve své mizérii si však Dominik Jech dokáže najít pozitivní stránky. „Extraliga a druhá polská liga byly dobrý závody,“ nezastírá. „Nabral jsem zkušenosti, jak to funguje v Polsku. Kvalitní jezdci, cizinci, nabitý stadiony. Extraliga to samý. Když jsem si to pak pustil doma v repríze v televizi, byl to krásnej pocit. Viděl jsem se tam a připadal si dobře, i když jsem v záběrech moc nebyl.“

Takže nad rokem 2007 má rozporuplné pocity? „Kdybych to měl říct, loňská sezona byla zmatená,“ souhlasí Dominik Jech. „Někdy dobrý, někdy špatný. Přes zimu jsem našel chyby, zapracoval na nich, abych je odboural. To bude hlavní cíl. Hlavně musím zapracovat na profesionálním přístupu. Dám do toho všechno. Probudila se ve mně chu, která mi chyběla. A myslím, že s tímhle to půjde líp. Vidím, že někteří kluci se dostali nahoru, a já to musím dokázat taky. Musím odbourat takový ty naše srandičky. Sranda musí bejt, ale ne na prvním místě.“

Dominik Jech děkuje
„Hlavní poděkování patří tátovi, že mě k plochý dráze přived‘. Bez něj bych neměl zázemí, podporu, nic. Jsem mu dost vděčnej‘ za čas a trpělivost. A všechny sponzory, co mi sehnal. Taky mamce a rodině, že vydrželi, že nejsem doma a ty moje nálady. A pak pánům Kasperovi a Kollertovi, že mi dali šanci v extralize a tříčlennejch družstvech. Kdykoliv jsem zavolal, moh‘ jsem si přijet zatrénovat. Za to jsem jim hodně vděčnej‘.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

Dominik Jech pokračuje dál v závodění

Praha – 28. března
Na konci sezony Dominik Jech řešil dilema, zda ukončit aktivní kariéru, či nikoliv. Trošku chuti k pokračování mu dodal jeho finálový duel s Pavlem Pučkem v českém šampionátu devatenáctiletých. Přes zimu si všechno srovnal v hlavě a nakonec dospěl k rozhodnutí vyzkoušet si pražský ovál během úterního tréninku. By nakonec zůstal v depu, závodit bude, jak řekl magazínu speedwayA-Z.

„Nic zlýho se nestalo,“ rozptýlil stín obav. „Ale shořelo to na licenci a pojištění a pan Špinka mě nepustil na dráhu. Ale jdu do toho. Na příští úterý to všechno nahoním. Motorky mám připravený, všechno je v pohotovosti a fyzičku jsem přes zimu taky zdokonalil. Mám do toho chu a zájem, takže tomu nic nebrání. V úterý na sto procent poprvý vyjedu a zatrénuju si. A dvanáctýho je v Pardubicích první akce.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Martin Vaculík bude o týždeň opä na dráhe

Žarnovica – 26. marca
Dva týždne po tom, čo si na dráhe v Miskolci slovenský pretekár Martin
Vaculík zlomil k¾účnu kos, vrátil sa z po¾ského Rzeszówa, kde podstúpil
špeciálnu liečbu. Magazín speedwayA-Z sa ho preto spýtal na jej priebeh a na návrat
na plochodrážne ovály.

„Od minulého utorka som chodil v Rzeszówe na laserové ožiarenia a v tento utorok som sa vrátil domov. Je to už podstatne lepšie ako predtým. Teraz to mám stále pevne uchytené, aby som s tým nepohol.“

V minulotýždňovom minirozhovore pre magazín speedwayA-Z sa nádejný junior zveril, že by sa
na dráhy chcel vráti už na sparingu svojho klubu Rzeszówa s Tarnówom. Ako
to vyzerá v skutočnosti? „Zo sparingu nebude nič. Doktori mi dovolili zača s tréningami až od polovice budúceho týždňa. Chcel by som stihnú štartova aj v prvom kole po¾skej Extraligy v Toruni, uvidíme. Čo sa týka junioráku v Pardubiciach, tak tam pôjdem určite,“ objasnil svoje plány do blízkej
budúcnosti.

Magazín speedwayA-Z mu naďalej drží palce, aby mu už nič
neskrížilo plány o jeho návrate.


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Daniel Hádek loni překvapil i sám sebe

Chotíkov – 23. března
Proč se Daniel Hádek rozhodl vrhnout na sport levých zatáček, není vůbec nepochopitelné. By v českých zemích existují silné rodinné klany, Hádkovi ze západočeského Chotíkova by svým přínosem pro plochou dráhu jen obtížně hledali adekvátní srovnání. Po Janu Hádkovi nejstarším se na oválech objevili jeho synové Bořivoj a Jan. Nyní rodinnou štafetu převzali vnuci Michael a Daniel.

Spolužáci nejeli do Prahy zbytečně
„Na ploché dráze jsem začal závodit proto, že je to rodinná tradice a hlavně mě to baví,“ vypráví Daniel Hádek o okolnostech, které ho nasměrovaly do sedla plochodrážního motocyklu. „Ze své rodiny jsem viděl závodit jen bráchu. Tátovo a strejdovo závodění si vůbec nepamatuji. Krátce po tom, co jsem se narodil, tatín přestal i s Honzíkem závodit. Na videu si ale občas jejich umění prohlédnu. A dědu jsem viděl na motorce a v kombinéze jen na fotkách.“

Jenže speedway měla silného soupeře. „Bavil by mě motokros, hlavně freestyle,“ říká nejmladší z klanu Hádků. „Táta mi to ale rozmluvil, že když už Michal jezdí plochou dráhu, mám ji vyzkoušet taky, protože by neměl se mnou po závodech kdo jezdit.“ Fyzickou průpravu má Daniel Hádek dokonalou. „Hraji ještě fotbal za žáky u nás v Chotíkově,“ pouští se do vypočítávání svých dalších sportovních aktivit. „Pořádně si ale zakopu na turnajích jen na začátku a konci sezony. Většinu víkendů trávím na plochodrážních stadiónech. Ale v týdnu ještě chodím na karate.“

Závodní premiéra Daniela Hádka se odehrála při Velké ceně Královského města Slaný, který doprovázel ouverturu tříčlenných družstev. Tehdy uzavíral výsledkovou listinu, ovšem o čtrnáct dnů později v Chabařovicích stál na bedně. Rázem s ním museli počítat i zkušenější soupeři v mistrovství republiky.

Už ve druhém kole na plzeňských Borech skončil druhý za Romanem Čejkou. Do konce seriálu stačil ještě dvě třetí místa v Chabařovicích a Mšeně. V závěrečném účtování mu patří bronz. A senzačnost umístění Daniela Hádka vedle skutečnosti, že jej dosáhl při své premiérové sezoně, podtrhují skalpy favorizovaných Pražanů.

„Loňská sezona se docela povedla,“ říká Daniel Hádek skromně. „Měl jsem radost. Asi jsem překvapil hodně lidí včetně celé rodiny. Překvapil jsem i sám sebe.“ První rok na oválech přinesl i vítězství. Stalo se tak během doprovodného závodu Memoriálu Luboše Tomíčka.

„Byl to senzační závod,“ zrychluje plzeňský závodník tok svého vyprávění. „S Romanem Čejkou, Jardou Hladkým a Míšou Průchou jsme byli zkrátka ve formě. Před tolika fanoušky jsem ještě nikdy nejel. A byl to zároveň můj první závod při umělém osvětlení. Taky mi přijelo fandit hodně fandů z Plzně i někteří moji spolužáci. Jsem rád, že do Prahy nejeli zbytečně. Byla to zkrátka nádherná atmosféra a moc krásných zážitků. Zážitkem bylo už jen to, že jsem se mohl v depu pohybovat mezi takovými jezdci, jako jsou Hans Andersen, Matej Ferjan, Grzegorz Walasek…“

Stopětadvacítky čeká zajímavý rok
Zanechme však vzpomínání, protože nová sezona už rázně klepe na dveře. Daniel Hádek by měl být černým koněm nejmenšího mistrovství. A to nejen dle loňských výsledků, ale i podle finanční injekce do technického parku. „Investice do techniky určitě proběhly,“ netají se plzeňský závodník. „Ale jak veliké byly, je spíš otázka pro mého otce. Rodiče mi koupili motor od Romana Čejky, takže technické vybavení je lepší než loni. Snad technika nezklame…“

Dá se očekávat, že špička stopětadvacítek bude vyrovnanější než v předchozích dvou letech. A do boje o zlato se může zapojit více závodníků. „Letošní rok bude hodně napínavý,“ souhlasí Daniel Hádek. „Všichni už tak trochu víme, do čeho jdeme a co můžeme jeden od druhého očekávat. Je jasné, že každý z nás myslí na ten nejvyšší stupínek na bedně tak jako já. Porazit Edu a Jardu Hladkého nebude jednoduché. Uvidíme.“

Paralelně s šampionátem republiky proběhne letos také Markéta Cup na malé dráze. Nicméně z kuloárů zaznívá, že miniovály nejsou zrovna podle gusta Daniela Hádka. „Co se týče Markéta Cupu, některých závodů se určitě zúčastním,“ odpovídá. „Ale celý seriál nepojedu. Je to složité s dopravou, školou, prací rodičů a bráchovými závody, které se časově prolínají s mými. Malou dráhu jsem prakticky zkoušel poprvé loni na Markétě. Ve druhém případě to bylo letos v Míšni, kde se mi moc líbilo. Ale popravdě řečeno, malé dráhy nejsou opravdu nic pro mě.“

Nicméně závody stopětadvacítek jsou přece jenom průpravou pro boje na půllitrech. S nimi už má Daniel Hádek také své zkušenosti a nejde jenom o pobíhaní kolem bratrových strojů. „Je jasné, když stojí doma v garáži bráchovy motorky, že by byla blbost nevyzkoušet, jak se na nich jezdí,“ vidí Daniel Hádek celou věc pragmaticky. „Je to asi čtrnáct dnů, kdy jsem zkoušel porovnávat pětistovku se stopětadvacítkou. Řekl bych, že pětistovka jde do smyku líp než slabší motorka. Docela jsem si to v Plzni na stadionu užil. A některé přihlížející i příjemně překvapil.“

Daniel Hádek děkuje:
„Chtěl bych poděkovat všem fanouškům za přízeň. Všem, kdo mě a bráchovi pomáhají s motorkama a se střídáním se za volantem s tátou. Všem nadšencům, kteří ve svém volnu berou v Plzni na stadionu lopaty do ruky a dělají pro nás jezdce dráhu, která nám sedí a vytváří nám perfektní zázemí. Středisku mládeže ve Slaném, všem sponzorům, kteří nás s bráchou podporují, a hlavně celé rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach