Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Hynek Štichauer myl motocykl celý den

Pardubice – 7. června
Hynek Štichauer měl ve středu nastoupit za Pardubice ve druhém prvoligovém klání na plzeňských Borech. Avšak závodní comeback se odložil až do soboty, kde pardubický závodník skončil šestý v mezinárodním klání o Zlatý znak města Krška. A nyní má chu na šampionát Evropy v Braile a hned následující sobotu na mistrovství světa v Divišově.

„Vypadá to dobře,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z s aktuálním stavem svého ramena. „Nechci to zakřiknout , ale zatím drží. V Kršku jsem byl spokojenej‘. První závody od 16. dubna, co mi to vypadlo poprvé. Dobře jsem si zazávodil, vždycky je co zlepšovat, ale konkurence byla a já držel krok. První jízdu jsem odved‘ Adama Skornickeho a na Ulamka moc nechybělo. Pak jsem zase ztratil body se slabšími jezdci. Delší pauza byla znát a ke konci už trochu chyběly síly.“

Podmínky v Kršku ovšem nebyly zrovna optimální. „Dráha byla totál pod vodou, takže to bylo hlavně o startech a nechybovat,“ líčil Hynek Štichauer. „Takhle špinavou motorku jsem už dlouho neměl. Včera jsem to myl celej’ den, fakt pecka (smích). Jinak doufám, že zdravíčko vydrží. Mám zdravou chu do závodění a těším se o víkendu do Braily a další sobotu na Divišov!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Jaroslav Pták si opět mění roli se svým otcem

Karlovy Vary – 28. května
Dva blázni v jednom domě být nemohou. Tuto větu pronesl Jaroslav Pták starší někdy v jednaosmdesátém. S érou nástupu silničních dvouválců nešlo skloubit rostoucí náklady s počínající synovou motokrosovou kariérou. Jaroslav mladší později přešel k plochodrážníkům. Když skončil, vrátil se otec do sedla silničního stroje, ale letos se za nešastných okolností role opět obrátily.

Jaroslav Pták mladší jel svůj poslední závod v sezóně 2007. Netrvalo dlouho a v rodinné garáži se objevila závodní stopětadvacítka ČZ ročníku 1966 od renomovaného konstruktéra Václava Pauera. Otec s ní záhy začal startovat v závodech veteránů, které u nás vrátily silniční závody na přírodní okruhy.

Po spoustě let se u Ptáků role obrátily. Syn se začal bát o závodícího otce. Jenže ten si za úzkými řidítky vedl jako zamlada a připravoval se na letošní sezónu. Leč mozková příhoda zjara učinila jeho plánům přítrž a do sedla krásné stopětadvacítky se posadí Jaroslav Pták mladší.

„Musel jsem si koupit boty a helmu,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z minulou sobotu v Mariánských Lázních, kde spolukomentoval šampionát republiky a evropskou sérii veteránů na dlouhé dráze. „Táta má menší nohu a větší hlavu. Kombinézu si nechám přešít z dlouhý dráhy. Koženou, kevlarka se nesmí jet.“

Jaroslav Pták nikdy nezapomene, jak silný adrenalinový zážitek mu ve čtrnácti letech přivodila závodní MZ 125, na níž ho otec nechal svézt na letišti ve Lnářích. A jaký závodní program ho čeká letos? „30. a 31. července v Nepomuku a pak 9. a 10. září Branná,“ vypočítává. „Tam táta loni vyhrál.“

Veškeré plány jsou ovšem závislé na zdravotním stavu Jaroslava Ptáka staršího. „Všechno je podmíněný, aby byl táta zdravej‘,“ říká jeho syn. „Je dobrej‘, ale čeká ho sedmnáctýho června operace, budou mu roztahovat krční tepny. Je mi to líto, šlo mu to.“

A tak se otec znovu vrací do role mechanika svého syna, by kulisou mu nebudou plochodrážní ale silniční depa. „Já za ty dva roky, co on závodil, zestár‘ o pět let,“ vzpomíná se Jaroslav Pták mladší na sezóny, v nichž to bylo přesně naopak. „Mechanikovat je horší než závodit.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), archív autora a archív Jaroslava Ptáka

Goričan dostal přednost před lázněmi

Chotíkov – 18. května
První květnový víkend se zamotaly plány Michaela Hádka. Z utkání italské ligy v Lonigu si přivezl frakturu lýtkové kosti. Při juniorských družstev na Borech si vyzkoušel jen trénink, aby pak raději ze závodu odstoupil. A posléze ve svém závodnickém diáři jen škrtal a škrtal.

Přišel o kvalifikační kolo mistrovství světa v Mühldorfu, kde ho nakonec narychlo zastoupil jeho starší rádce Karel Kadlec. A aby nepřišel o juniorské mistrovství světa, byl promptně přeložen n bavorského Neustadt/Donau do chorvatského Goričanu.

Jenže ten se kryje s mistrovstvím republiky na dlouhé dráze, v němž po loňském pátém místě hodlal hrát úlohu černého koně i letos. „Sere mě to, ale jsem poslední rok junior,“ vysvětluje svou volbu. „Tak jsem usoudil, že bude asi lepší se tam naposled mrknout.“

A co zranění noha? „Válí se jako líný prase na stolku mezi tiskárnou a počítačem,“ směje se. „Už je docela v pohodě, dneska jsem zkoušel trénovat a je to v pohodě. Na motorce už nebolí. Zatím…“

Zítra se Michael Hádek poprvé v extralize představí se mšenskou vestou. „Fifty fifty,“ odpovídá na otázku, jak vidí šance svého klubu. „Takhle dopředu to nedokážu říct. Ani tipnout si nedokážu, asi se budu muset nechat sám překvapit (smích).“

Překvapením by ovšem nemusel být konec, protože do semifinále juniorského mistrovství světa dokázal zatím z našich reprezentantů postoupit pouze Jan Holub. „Když nebudu chrápat na startu, jak je někdy mým zvykem, tak by postup nemusel bejt‘ problém,“ vidí své šance střízlivě. „Ale stát se může úplně všecko, jen abych to nezakřik‘.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Aleš Dryml se bude učit řadit

Pardubice – 14. května
Již jen týden nás dělí od dlouhatánského maratónu rozjížděk na kilometrovém ovále v Mariánských Lázních, kdy vedle evropské série veteránů bude největší porce pozornosti upřena na mistrovství republiky. V něm se premiérově představí rovněž Aleš Dryml, který magazínu speedwayA-Z prozradil, že se bude v pondělí ve Svítkově učit řadit.

„Není moc šancí na dlouhý jet,“ svěřuje se Aleš Dryml. „Pepa už má závody za sebou, Martin Smolinski a Andy Appleton maj‘ nalítáno. Já bych si měl zkusit dlouhána v pondělí v Pardubicích, abych se naučil šaltrovat. O tréninku vytáhnu dlouhána, abych v nájezdu nezapomínal, že tam mám dvojku (smích).“

Sobotním mistrovstvím republiky v Mariánských Lázních ovšem dlouhodrážní program Aleše Drymla nekončí. „Tejden na to mám ve Francii kvalifikaci na mistrovství světa,“ říká. „Takovýhle dva závody jsou výzva. Člověk se musí naučit zacházet s motorkou a pak ji vyladit.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Karel Kadlec si dal předsevzetí vydržet do padesátky

Plzeň – 6. května
O historii je známo, že se opakuje. Když se Karel Kadlec zhruba před deseti lety vracel do závodního kolotoče, plánoval především veteránské závody na dlouhé dráze. A nakonec skončil jako platný člen reprezentace. Stejné to bylo i letos, kdy je jeho hlavním bodem programu evropská série veteránů. Jenže včera přišla prosba Petra Moravce, zda by v neděli nenahradil zraněného Michaela Hádka v mistrovství světa v Mühldorfu. A plzeňský nezmar kývl na souhlas.

Expresní pozvání nevadí
„Povídalo se o tom už ve středu večer, ale to bylo ještě v závorce,“ vypráví Karel Kadlec, co předcházelo reprezentační pozvánce. „Nevěřil jsem tomu. Míša si to zkoušel o tréninku, a protože má dlouhou rád, myslel jsem, že pojede. Až ráno mi Petr Moravec zavolal, že jedu. Motorku mám připravenou, jsem profesionál a není to pro mě problém takhle narychlo. Včera jsem si koupil licenci, podíval se na extraligu, udělal si služební cestu a sjednal pár kšeftů.“

Karel Kadlec startoval v mistrovství světa na dlouhé dráze loni, ale do sestavy národního týmu se už nevešel. „Nikam se necpu,“ reaguje. „Myslel jsem, že už v reprezentaci nepojedu. Míšu to baví, pomáhám mu, sehnal jsem mu závody. Díky tátovi fandím i Alešovi, poradil jsem jim i na tréninku v Mühldorfu. kdyby se dal nároďák Pepíček, Aleš, Michal, Ondrašík, možná Wolff a Schneiderwind, je to hodně lidí na výběr. Není to jak dřív, když nebylo z čeho vybírat.“

Hlavním závodnickým chlebem osmačtyřicetiletého borce bude evropská série veteránů. „Je to letos moje priorita,“ říká. „Loni jsem tam byl na pátým místě. Letos bych si to chtěl zlepšit. Jednou tam čtyřicetiletý kluci a já jsem ještě o osm let starší. Chtěl bych jet ty veterány plus další závody, aby se mi vrátily nějaký peníze, protože veteráni jsou zadarmo a jezdíš po celý Evropě.“

Absence v mistrovství republiky
Jeho zaměření na veteránský seriál ho však vyřadí z letošního mistrovství republiky. Vzhledem k finančním důvodům se totiž bude v Mariánských Lázních závodit pouze v sobotu, kdy boj o český titul doprovodí klání starších pánů.

„Chtěl jsem to jet,“ uvádí Karel Kadlec na téma své účasti v šampionátu republiky. „Ale kvůli penězům pojede jen dvanáct jezdců bez finančních náhrad. Dřív se třeba Appletonovi nebo Tebbemu platilo, ale letos ne. Bude tam sedm našich a zbytek se zaplní ostatníma klukama. Dalo se to na sobotu k veteránům, v neděli jedeme s Pepíčkem v Plattlingu. Dvakrát doktor, dvakrát kropička, dvakrát údržba by narušilo peníze, co se Míra Musil snaží připravit na Grand Prix. To je pak tři neděle po mistráku.“

Absolvovat dva závody najednou není možné? „Jel jsem to jednou v Norsku,“ kroutí Karel Kadlec odmítavě hlavou. „Lítal jsem z motorky na motorku. Myslel jsem, že jejich mistrák ošulím, ale najednou jsem vyhrál tři jízdy a dostal se do finále A. dvě áčka za sebou bylo moc a už jsem nemoh‘. V Norsku jsem to ale musel jet kvůli startovnýmu, teď jsem dal přednost veteránům, který se počítaj‘ do seriálu.“

Minulý týden se Karel Kadlec objevil v úvodním kole českého přeboru, ale krátkou dráhu nechce brát jen jako doplněk ke dlouhé. „Občas bych se svez‘, ale kde?,“ ptá se. „V zimě jsem nevěděl, jestli vůbec pojedu. Čas, peníze, všechno je proti závodníkům. Kolik stojí nafta a cesty. Všechno táhnu ze svýho, se změnou zaměstnání ubyli sponzoři. Ale snad se bude blejskat na lepší a lepší časy. Ne, že bych tuten závod v Pardubicích jel dobře, ale na to, že jsem na tom rok neseděl, jsem měl dobrej‘ pocit. Bál jsem se, že s novým vejfukem nebudu moct zatočit, ale šlo to.“

Konec kariéry je tedy prozatím v nedohlednu? „Něco jsem si předsevzal,“ odpovídá Karel Kadlec. „Chtěl bych to do padesátky vydržet, tak ještě dva roky budu otravovat (smích).“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Ondřej Veverka se příští týden vrací do plného tréninku

Praha – 4. května
Prasklá pažní kost, pravděpodobně zlomený malíček levé ruky a otřes mozku. Taková byla diagnóza mělnické nemocnice, kterou si Ondřej Veverka vyslechl po svém nedělním pádu. Všechny jeho plány na letošní rok vzaly rázem za své. Cestou domů si koupil novou přilbu, nicméně ještě netušil, že díky ostudné chybě zahraničního lékaře si ji na hlavu nasadí už příští týden.

„V Mělníku zvažovali operaci,“ dával Hynek Veverka, otec pražského juniora, k lepšímu neuvěřitelný příběh dnes odpoledne na plzeňských Borech. „Nakonec ho jen zafixovali. Manželka pracuje v Thomayerově nemocnici v Praze, tak Ondra šel na vyšetření tam. Znovu ho důkladně zrentgenovali a zjistili, že mu vůbec nic není. A že příští týden může začít jezdit a už teď začne rozcvičovat.“

Dobrá zpráva udělala náramnou radost Lubomíru Vozárovi, který opatrně sondoval možnost startu Ondřeje Veverky při čtvrtečním utkání jadranské ligy, v němž v Pardubicích budou soupeři českého týmu Chorvaté.

Foto: Wojta Zavřel