Článek obsahuje jubilejní 13 000. fotografii publikovanou magazínem speedwayA-Z

Milevsko – 11. října
Sezóna škvárových drah nezadržitelně směřuje ke svému konci. O to s větší intenzitou slyšíme o přípravách ledařů. Magazín speedwayA-Z hovořil také s Antonínem Klatovským a mimo jiné se dozvěděl i o revolučních technických novinkách, s nimiž se letos KLABO Team představí.

„Chystám se na závody,“ říká Antonín Klatovský. „Budeme mít tři druhy rámu. Jednu úplnou novinku, co nebude mít nikdo. Jeden jako Krasnikov. Má vsazenou hliníkovou nádrž, dělali jsme mu to na zakázku. Základ je pérování a hlavně desénové změny. Černá bude konturovaná bíle a bude více červená, protože teď to vypadalo jako černej‘ brouk.“

Závodní kolotoč se začne odvíjet už za pár týdnů. „Řešíme švédskou ligu,“ svěřuje se česká ledařská jednička. „Hamarby nám poslalo podmínky. Řeší se tréninky, buď Rusko nebo Švédsko.“

Antonín Klatovský se během léta připravoval rovněž v sedle motokrosového motocyklu. „Jel jsem republiku v motokrosu,“ vypráví. „V Jiníně jsem byl v první jízdě třicátej‘, ve druhý sedmadvacátej‘. Jel jsem to naposledy před třinácti lety, jinak jsem závodil v kraji. To jsem vyhrával s přehledem o dvě minuty. V Jiníně jsem odstartoval, ale pak jsem upaď a než jsem se zvednul, skončil jsem třicátej‘. V tý druhý jízdě jsem spadnul taky. Čtyřicet minut je očistec, prvních pět, deset lidí, co jednou naplno, obdivuju.“

Stejně jako v předchozích letech si Antonín Klatovský nenechal ujít pardubickou Zlatou přilbu a se zájmem sledoval také pondělní mistrovství republiky jednotlivců v Praze. „Krátká dráha se mi líbí,“ připustil, aby vzápětí dodal, jak je to s jeho avízovanými pokusy si jí osobně vyzkoušet. „Možná příští rok. Uvidíme, jak vyjdou finance. Ale ta úroveň u nás je velmi slabá, to bylo vidět na Zlatý přilbě. Je to jako v motokrosu, tady se závodí, ale když jedeš ven, je to o něčem jiným.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Přelouč – 6. října
Během pardubického víkendu měl na starosti prodejní stánky. Obvyklé starosti s prodavači či kontrolory obchodní inspekce, větřící při velké akci příležitost udělit pokuty, zvýšilo časové posunutí Zlaté stuhy. Zvýšený elektrický příkon hrozil energetickým výpadkem v přilehlých částech města. Radek Hutla si však přesto našel krátký okamžik, aby se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými plány na zimu.

„Musím začít hubnout,“ nezastíral. „Sice tady teď běhám po stadiónu, ale bolej‘ mě z toho kyčle, tak radši jezdím na skútru.“ Rovněž v nadcházející sezóně bude Radek Hutla sedět na dvou židlích. Vedle závodění chce znovu pořádat závod na písníku v Mělicích.

„Když počasí dovolí, budu pořádat Mělice,“ rozvíjel své plány. „Chtěl bych zase začátek února jako letos. Bylo na hovno léto, ale zima má bejt‘ dobrá. Věřím tomu. Mám postavenej‘ novej‘ rám, ještě jeden budeme stavět. Jednu starou motorku prodáme, jednu necháme jako rezervu.“

Vedle jeho syna Lukáše se letos do sedla ohybovaného speciálu vrátil také otec Václav. Při hamerské show ale prošel nezaviněným pádem, po němž se vyjadřoval, že bude jezdit jenom s regulérními závodníky, kteří mu podobné horké chvilky nepřipraví. Navíc se záhy vynořily hlasy, že si staví motocykl s motorem BM Alexandra Kopeckého.

„Táta si postaví motorku nebo může jet na naší rezervě,“ komentoval Radek Hutla záměry svého otce. „Nevím, jestli se požene do mistráku, ale někde by se svez‘. Možný ale je, že pojede i tam, když nebudou lidi. Ale další ledaři mají zase přibejt‘. Bude asi honička, koho z cizinců pozvat.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 29. srpna
Pouze jediný sandál potřeboval Hynek Štichauer, aby se včera pohyboval po svítkovském depu. Levou nohu měl bosou, opíral se o berle a magazínu speedwayA-Z se svěřil se svými plány po operaci poraněných vazů.

„Vykuchali mě jako kapra,“ žertoval pardubický závodník. „Postranní vaz sešili, křížovej‘ a meniskus udělali laparoskopicky. Vypadá to, že je pro letošek konec. Než abych to dojel se zraněním, rozhod‘ jsem se, že se dám do kupy, aby netrpěla příští sezóna.“

Již potřetí si Hynek Štichauer zkomplikoval život úrazem o letních prázdninách. Vezme si tedy příští rok dva měsíce dovolenou? „Tak se nedá uvažovat,“ směje se. „To je plochá dráha, to se nedá ovlivnit. Bohužel se mi to stává v ty samý datumy…“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlý návrat do formy.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 4. července
David Štěrovský se přijel do Chabařovic připravovat na ostrý začátek své půllitrářské kariéry pod vedením polského trenéra Jana Chudzikowskeho. Naneštěstí si při pádu zlomil ruku a ostrý debut při juniorských družstvech příští středu se musí odložit. Naneštěstí se však nic nejí tak horké, jak to při servírování vypadá.

„Doktor Brož a primář traumatologie doktor Carda se podívali na snímky z Ústí,“ svěřuje se Ladislav Štěrovský, závodníkův otec. „A rozhodující je, že se nebude operovat. Budou častý kontroly. Dnes se udělají další snímky, zhodnotí se to a sundá se sádra. Mohli by mu dát kratší sádru. Na můj dotaz o tom, zda by příští středu moh‘ David startovat, primář málem upad‘ ze židle a prohlásil, že kolem plochý dráhy jsou jen blázni. Škoda, těšili jsme se na to,měl to bejt‘ dárek k Davidovým patnáctým narozeninám, který měl ve čtvrtek.“

Ladislav Štěrovský nezapomíná na slova díků. „Chtěl bych poděkovat Janu Chudzikowskemu za péči v Chabařovicích,“ říká. „Ved‘ Davida k úspěchu a zlepšení stylu. A díky všem doktorům a sestrám v Pardubicích a celýmu týmu oddělení D2 v Ústí nad Labem.“

Foto: Eva Palánová

Těsně po závodech jsme si vyměnili korespondenci s vítězem Zlaté trofeje FIM v St. Macaire
Romano Hummelem. Pohotově nám poslal své upravené logo – Romano Hummel – Mistr světa 2011. Je tedy vidět jak vážně se berou tyto prestižní závody na západ od našich hranic a vítěz Zlaté trofeje FIM je pro Holanďany, Němce a Francouze zkrátka mistr světa.

Romano Hummel měl pro závody připravené dvě Shupy. První Shupa (modrá) je se starším typem zadní vidlice a kompletním motorem od našeho tunera Petra Schmída s červenými víčky na hlavě motoru. Druhá Shupa (černá) je již s novou zadní vidlicí a s motorem od konkurenčního tunera. Romano má své vlastní webové stránky www.romanohummel.nl, o které se mu stará jeho mamka.

Z jeho profilu na webu nás kromě jiného zaujala výška 141 centimetrů a váha 31 kilogramů. Když to porovnáme s našimi velikostí skoro už dospělými borci Michaelou Krupičkovou a Michalem Škurlou, tak nám přebývá takových třicet kilogramů, které naši závodníci museli dohnat bojovností a motocykly výkonem. O to více vynikne jejich úspěšný boj při samotných závodech.

Vůbec všichni naši účastníci zasluhují obdiv, protože tyto závody se u nás nejezdí a vlastně se porovnáváme s konkurencí, která je na těchto dlouhých travnatých drahách odrostlá.
Každopádně Romano Hummelovi gratulujeme a přejeme mu hodně dalších sportovních úspěchů.

Foto: AK Divišov

Mořina – 12. června
Druhého ročníku zlatého poháru FIM v kubatuře 250 ccm ve švédském Norrkoepingu ae příští měsíc zúčastní tři čeští závodníci. Zatímco Eduard Krčmář a Michal Průcha zažili už loňskou premiéru ve Slaném, Ondřej Smetana bude na slabším stroji závodit poprvé. Magazínu speedwayA-Z se svěřil se svými dojmy.

Pražský závodník si dokonce vyzkoušel dvěstěpadesátku v přímé konfrontaci s půllitrem. minulou sobotu v Chabařovicích odvedl Dominika Hinnera. Při tréninku na pražské Markétě mu silnější stroje ujížděly po rovinkách, přesto jednou porazil Michala Škurlu.

„Pro závodníka je to úplně stejný styl jen s rozdílným výkonem,“ líčí rozdíly mezi oběma stroji. „Na dvěstěpadesátce si dovolím víc vjet do materiálu, hodně zasednout nebo jet kousek od prken. Asi největší rozdíl je ve startu. Na půllitru musím páčkovat, abych si to nehodil za ucho, ale na dvěstěpadesátce musím páčkovat, aby se to rychlejc´ rozjelo. Ta motorka nemá takovou sílu, na rovince a po startu je pomalejší než velká. Hodně mi ale pomohla. Za těch pár tréninků jsem se na ní hodně naučil, teď to jen všechno přenést na pětistovku a bude to super.“

Švédsko se však kvapem blíží… „Už se připravujem´,“ reaguje Ondřej Smetana. „Jedeme tam ani ne za měsíc. převody a předstih jsme doladili v Chabařovicích, už to jede dobře. Necháváme dělat motory u Oldy Řezníčka, tak to pojede ještě líp. Už jsme skoro připraveni, jen se musím ještě pořádně naučit starty. Jedeme tam ve třech, já, Eda a Michal Průcha, snad uděláme dobrej´ výsledek. doufám, že vydrží motory, každej´ tam jedeme jen s jedním.“

A co nový tlumič výfuku na dvěstěpadesátce? „Podle mě tam není tak velkej´ rozdíl mezi výfukama oproti pětistovce,“ přemítá Ondřej Smetana. „Výfukem je to ještě horší, hodně se ty motory přehřejvaj´. Snad nebude v tom Švédsku takový vedro.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiřina Šifaldová