Čelákovice – 7. prosince
Junioři bývali Achillovou patou mšenského klubu. Avšak nedostatek vlastních odchovanců se zdá být historií, protože letos s vestou extraligového šampióna startovali hned tři. Stanislav Pouznar, nejzkušenější z nich, magazínu speedwayA-Z vyprávěl o své dosavadní kariéře.

„K ploché dráze jsem se dostal přes vnuka pana Grepla, s kterým jsem se seznámil v Čelákovicích, kde bydlím,“ vzpomíná Stanislav Pouznar na své první kontakty s plochodrážním sportem. „Jednoho dne mě oslovil, abych se s ním jel podívat na trénink ve Mšeně. A nadchlo mě to na tolik, že jsem si to chtěl také vyzkoušet. Po nějakém čase se tato příležitost naskytla a od té doby mě tento sport učaroval na tolik, že jsem ploché dráze naprosto propadl.“

Onen trénink byl jeho prvním kontaktem s plochou dráhou. „Začal jsem trénovat asi v patnácti letech,“ svěřuje se. „A předtím jsem žádný jiný sport nedělal a do té doby na žádných závodech nebyl. Motorky byly vždy v té době mou oblíbenou činností, když jsem jako asi každý honil fichtla po vesnicích. Poté jsem si udělal radost první dvěstěpadesátkou, ale pořád to bylo jen projížděni po polňačkách bez pořádného vzrušení, až do té doby, co jsem přišel k ploché dráze.“

Ostrým debutem prošel loni v červnu během české juniorky v Liberci. Nyní má za sebou už druhou sezónu. V diváckém podvědomí je nejvýrazněji zapsán jako junior mšenského klubu, s nímž se již podruhé v řadě zapsal mezi české šampióny.

„Extraliga je pro mě ohromná zkušenost, kde vnímám ohromné napětí všech závodníků a mechaniků a vůbec všech okolo,“ popisuje Stanislav Pouznar. „Do těchto závodů jsou nasazováni ti nejlepší závodníci daného teamu, a proto jsem rád i za to, že jsem nasazen jako náhradník a věřím, že jednou se mezi tuto elitu také jednou probojuji. Už jen to stát v depu vedle Grega, letošního mistra světa, je pro mě velký zážitek. A zároveň výzva ke zlepšení v nižších závodech tak, abych jednou v extralize byl svému týmu užitečný.“

Nicméně není mu trošku líto, že ho rozpis jízd nepouští do akce častěji? Třeba při letošním finále jezdil kromě tréninku prakticky jen k vratům na dráhu, když Petr Vandírek mlžil a nechtěl dříve odhalit své strategické plány…

„Extraligové závody jsou o těch nejlepších,“ stojí Stanislav Pouznar oběma nohama pevně na zemi. „A také o taktice, a proto nejsem do závodů nasazován. A jelikož letošní závody byly velice vyrovnané a některé vítězství se vybojovalo jen o jediný bod, tak v takových závodech mě nemrzí, že nenastupuji. Ale v těch, co jsou rozhodnuty, bych rád získal více zkušeností.“

Naproti tomu obnovená první liga mu poskytla příležitostí přehršel. „Letošní sezóna byla pro mě první ostrou zkouškou v závodním poli, jelikož v roce 2009 jsem tolik závodů neodjel, proto každá příležitost závodit je pro mě důležitá a velice přínosná,“ uvědomuje se. „První liga byla velice náročná a s vědomím, že pojedu vedle Filipa a Honzy také hodně nervózní. Ale kluci byli super a v každém ohledu mě podporovali a velice pomohli, jak s teoretickou částí závodů, tak i s přípravou motorky.“

Největší dojem zanechal Stanislav Pouznar v přeborovém podniku v Liberci. Atakoval stupně vítězů, které mu sebrala jen velká smůla. Porucha, nešastné najetí do pásky. O to větší škoda, že při pražském závěru soutěže v depu nestál.

„Přebor je pro začínajícího závodníka asi nejlepší závod u nás,“ uznává. „Protože plno dobrých kluků ho jede jen, když má čas, tak tam je vyrovnanější startovní listina a potom každé umístění člověka strašně nabíjí do dalších závodů. V Liberci mně utekla bedna kvůli přetrženému řetězu a najetí do pásky, což mě velice mrzelo. Byl to asi můj nejlepší závod, protože se dařilo, tak to jelo samo. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit posledního závodu, jelikož jsem měl povinnost ve školní lavici.“

Nahoru by se ovšem dalo jít i v jednadvacítkách a devatenáctkách… „V juniorských závodech byla tato sezóna poněkud méně úspěšná,“ dotýká se Stanislav Pouznar ožehavého tématu. „Protože mé umístění je tam, kde je, tak spokojen nejsem a doufám, že nadcházející sezóna bude vydařenější.“

Dříve měl Mšeno problém s vlastními odchovanci, avšak v letošním roce se na dráze vedle Stanislava Pouznara objevili ještě Michal Klein a Zdeněk Růžička. „Myslím, že je dobře, že do klubu přišli Michal a Zdenda,“ přemítá Stanislav Pouznar. „Konkurence jezdců je pro každého tou nejlepší motivací se zlepšovat a bojovat o každý bod a následně nasazení do závodů. S klukama jsme začali jezdit družstva v juniorech, a jelikož jsme bezva parta, doufám, že i tyto výsledky v nadcházející sezóně zlepšíme. Je škoda, že konkurence není větší, ale je to asi dáno i finanční náročností tohoto sportu.“

Stanislav Pouznar děkuje:
„Doufám, že v příští sezóně mi bude přát více štěstí a mé vystoupení bude mšenskému klubu více nápomocno k dosažení dalších úspěchů v tomto nádherném sportu. Rád bych poděkoval hlavně panu Greplovi, který mi tuto šanci dal a dále mě v ní podporuje, a všem klukům z klubu. Závěrem bych rád popřál všem jezdcům hlavně zdraví a žádné pády.
Všem Vám přeji příjemné svátky.“

Internetové stránky Stanislava Pouznara: www.speedwaystanda.webnode.cz.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Liberec – 1. prosince
Slavnostní večer k vyhlášení mistrů republiky v motocyklovém sportu měl svou princeznu. Michaela Krupičková se představila ve stylu pohádkové princezny. Na pódiu se objevila z všech účastníků nejčastěji a za své reprezentační úspěchy ukořistila rovněž rytířský meč určený pro nejvýraznějšího mladého závodníka. Magazínu speedwayA-Z se liberecká závodnice svěřila, že se už těší zpátky do své zelené závodnické kombinézy.

„Bylo to určitě hodně nezvyklý,“ vzpomíná Michaela Krupičková na páteční setkání se spoustou lidí z plochodrážní branže oblečených ve společenských oděvech. „Ale byla to příjemná změna. Byl to krásný večer plný překvapení. Ale už se těším zase zpátky do kombinézy.“

Všem přítomným však nemohl uniknout ani ve svých bílých plesových šatech, protože na pódiu byla častým hostem. „Byl to suprový pocit, na který se nezapomíná,“ svěřuje se. „Určitě jsem počítala, že tam půjdu, ale že nakonec budu mít ten meč, tak to určitě ne.“

Na předávání cen za úspěšně zvládnuté závody je Michaela Krupičková zvyklá, avšak podobné ocenění přebírala poprvé. „Byl to nádherný pocit,“ neskrývá. „Ale můžu říct, že na oválech je to o hodně lehčí. Spíš to byla taková úžasná tečka na konec. Meč zaujme místo na čestném místě, řadím ho mezi nejlepší trofeje spolu s tou z mistrovství světa.“

Nicméně záhy zaklepe na dveře nová sezóna a Michaela Krupičková rozhodně nezahálí. „V zimě se chystám na led na šroubky,“ plánuje. „V další sezóně bych chtěla jet mistrovství světa a Evropy na stopětadvacítce, ale i na dvěstěpadesátce jak na travnatých drahách, tak na normálních. Jakmile budu moct, tak na pětistovku. Myslím, že mě čeká velmi zajímavá sezóna. Doufám, že bude stejně zajímavá jako ta letošní. A nebo ještě lepší!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Chabařovice – 24. listopadu
Svět ploché dráha ho poprvé zaznamenal loni v srpnu. Společně s partou chabařovických stopětadvacítkářů přijel do hlavního města, aby při Markéta Cupu pod sponzorskou patronací společnosti Smestav prošel ostrým závodním debutem. Skončil předposlední, ale od té doby stoupá vzhůru. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že by se rozhodně nechtěl zastavit u letošního druhého místa ve Speedway Mini Cupu.

„Na motorce, čínské padesátce, jsem začal jezdit už od svých šesti let,“ vypráví Jakub Ondroušek o svých motocyklových prvopočátcích. „Postupně jsem přesedlával na větší a silnější motorky. Jako amatér jsem zkoušel jezdit motokros na chabařovické dráze. Taka jezdil plochou dráhu a jednou se mě zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit. Zezačátku mě to moc nechytlo, ale později mě to začalo bavit a na plochou dráhu jsem přešel úplně.“

Chabařovická parta má skvěle našlápnuto pro vytváření podnětného prostředí pro růst nejmladších plochodrážníků. Uvnitř velké dráhy vznikl miniovál pro stopětadvacítky a s legendárním písmenem CH na vestě se objevuje stále víc a víc závodníků.

„Ano, prostředí v Chabařovicích je perfektní,“ souhlasí Jakub Ondroušek. „A to jenom právě díky skvělé partě všech dospělých, kteří nám pomáhají, za což bych jim chtěl zároveň poděkovat. Jsem opravdu rád, že vyrostla malá dráha. Je to opravdu dobrá příprava na velký motocykl. A za nový závodníky jsem taky rád, hned je víc kamarádů.“

Výtečné podmínky pomohly Jakubu Ondrouškovi, aby se stal klubovou jedničkou. Prožil povedenou sezónu, pohyboval se na stupních vítězů a vrcholem se stalo druhé místo ve Speedway Mini Cupu. „Myslím, že se mi sezóna povedla,“ říká obrýlený závodník. „Až na začátek, který mi opravdu nevyšel. Hned při prvním závodě mistrovství republiky mi odešly hned dva motory. Taková ztráta už nešla dohnat, abych se mohl poprat o lepší místa v tabulce. Rozdíl mezi minicupem a mistrákem je jasnej‘. V minicupu jezdí víc jezdců, při mistrovství republiky jsme rádi, když se nás sejde šest až sedm.“

Speedwayclub Chabařovice se při svých aktivitách neomezil jen na české území. Navázal vcelku kontakty s polskými kluby, což vedlo k čilému ruchu na obou stranách hranice. „Polsko nám zařídil trenér Láďa Šifalda a jeho manželka Jiřina,“ svěřuje se Jakub Ondroušek. „Myslím, že mi to dalo hodně. O polských závodnících se říká, že patří mezi špičku. Je perfektní vidět, jak k tomu přistupují, a zároveň je skvělý si s nima zazávodit a porovnat, jak na tom jsem. Setkali jsme se i s Tomaszem Gollobem. Moc jsem si s ním nepopovídal, protože jsem mu tolik nerozuměl, ale byl úžasný pocit ho vidět na vlastní oči a zároveň si s ním potřást rukou.“

V průběhu sezóny se Jakub Ondroušek začal objevovat v sedle motocyklu Shupa s metylovým motorem. „Byl to krok dopředu,“ uznává. „A myslím, že mi to pomohlo k mým výsledkům. Proto bych chtěl poděkovat celému týmu Shupa.“ Jenže sezóna 2011 je už minulostí a na jaře se na oválech začne bojovat nanovo.

„Na novou sezónu se už chystám,“ odhaluje Jakub Ondroušek zákulisí svých příprav. „Teď hlavně v posilovně, chtěl bych shodit pár kil. A hlavně nabrat fyzičku, aby se mi lépe ovládala motorka. Cíle mám obrovské. Chtěl bych se stát mistrem republiky na malé dráze a zároveň se poprat o přední příčky na velké dráze. A samozřejmě vyhrát Speedway Mini Cup. Na konci sezóny jsme plánovali, že bych zkusil půllitra. Ale taka rozhod‘, že mám ještě čas. Takže asi příští rok. Reprezentace ve stopětadvacítkách a travnatá dráha je pro mě výzva, ale uvidíme, co bude, a jak to bude dál.“

Jakub Ondroušek děkuje:
„Strašně moc bych chtěl poděkovat všem, kteří do mě investovali svůj čas a peníze. Jmenovitě především rodičům, Láďovi a Jiřině Šifaldovým, Shupa Teamu za skvěle připravené motory, Davidu Gakschovi za skvěle připravené dráhy, panu Zobalovi a všem ostatním, na které si teď rychle nemůžu vzpomenout.“

Foto: Antonín Škach, Eva Palánová a Jiřina Šifaldová

Žarnovica – 6. novembra
Sezóna 2011 je nenávratne za nami a jazdci sa väčšinou venujú krátkemu nieko¾kotýždňovému odpočinku, či vyjednávaniu s klubmi o nových zmluvách. Trochu inak to však vyzerá u Martina Vaculíka.

Martin Vaculík má totiž na sezónu 2012 už uzavreté zmluvy vo švédskej Elitserien, dánskej Superlige, ale čo je najhlavnejšie zmluvu má už od minulého roka podpísanú aj v po¾skej Extralige v Tarnówe. Takisto čo sa týka vo¾ného času vyhradeného na oddych, využil ho trochu inak než väčšina jazdcov. Už počas sezóny si totiž dohodol termíny operácií, v rámci ktorých mu mali z tela vybra už nadbytočné titánové spevňovače od zlomenín hojacich sa kostí, ku ktorým prišiel počas sezón 2009 a 2010.

„Vo štvrtok 27. októbra som absolvoval prvú operáciu, v rámci ktorej mi vybrali titán z k¾účnej kosti, ktorú som si zlomil v Taliansku minulý rok,“ začal rozprávanie o sebe Martin Vaculík. „Druhú operáciu som mal tento týždeň v stredu, keď mi vyberali zase titán z nohy. Ten je aj pekne ohnutý od záaže z dvoch sezón,“ ukončil referát o operáciách Martin.

A ako sa cítil slovenský pretekár v piatok po druhej operácii? „Je mi už fajn. Teraz síce trochu krívam lebo s tým stehnom to bolo trochu ažšie, mám tam 25 stehov. No do dvoch týždňov by som mal by v poriadku a o mesiac plánujem zača fyzickú prípravu na sezónu behaním a jazdením. Mám teraz taký pocit, že som ¾ahší o to železo, je to lepšie,“ ukončil rozhovor o rekonvalescencii Martin Vaculík.

Foto: Martin Búri

Praha – 31. října
Smlouva mezi pražskou Markétou a Pavlem Pučkem, která dnes vypršela, už nebude obnovena. Závodník, který do světa plochých drah vstoupil před sedmi lety v role obtížně porazitelného krále stopětadvacítek, se rozhodl zůstat u závodění na oválech. Jenže místo klasické speedway půjde o flat track. Magazín speedwayA-Z zjistil důvody.

„Škoda to je,“ připouští Pavol Pučko, aby vzápětí odhalil, co ho k jeho rozhodnutí vedlo. „Přiměly mě k tomu finanční důvody a problémy spojený s častými pády a úrazy. Když jsem neměl prostředky na techniku, šel jsem do toho o to víc. A upad‘ jsem. Když upadneš, nic nevyděláš. A tak jsem se po dvou letech plácání rozhod‘, že to ukončím.“

Jeho další kroky povedou k flat tracku, který poprvé ochutnal při exhibici před loňským Tomíčkovým memoriálem. „Jdu do flat tracku, ve světě je to docela střelba,“ má Pavol Pučko jasno. „Příští rok by mělo bejt‘ mistrovství světa. Pořádá ho Armando Castagna, kterej‘ ho sám jezdí. Tam je to palba, ale toho nejlepšího jsem jednou porazil ve Slaným, když jsem jel na dvě a půle. Myslím, že je možnost se tam chytit. Za rok se domlouvaj‘ závody v Praze, slyšel jsem i o Goričanu…“

Nicméně flat track se prozatím neukázal jako příliš silný magnet na diváky. Mítink před zářijovým střetnutím jadranské ligy se ve Svitavách obešel prakticky bez divácké přítomnosti a finálová rozjížďka rozhodně plochodrážní osazenstvo depa nikterak nenadchlo.

„Plochá dráha trošku upadá,“ argumentuje Pavol Pučko. „Ale flat track se rozjíždí, proto chci bejt‘ u toho. Pocit, když jedeš pod plným plynem na plochodrážce do nájezdu ničím nenahradíš, ale nechci jezdit vzadu. To ne! Chci vyhrávat, ve flat tracku bych se moh‘ časem chytnout. Snad, snad… Když ne, tak jsem se netrefil. Určitě je škoda přestat závodit na ploché dráze, ale nevidím v tom budoucnost.“

Pavol Pučko dál rozvíjí své myšlenky. „Za rok končím juniory,“ připomíná. „A co pak dál?! I větší hvězdy než já potom byly prdeli. Teď jsem v situaci, že jdu shánět zaměstnání a sponzory. Flat track je víkendovka, můžu přes tejden‘ chodit do práce, ale plochá dráha se jezdí hlavně ve všední den. Já si plochou dráhu nevybral. Chci závodit, tehdy to byla jediná alternativa, jak závodit. Teď je pro mě flat track jediná alternativa. Motorka je pro mě důležitá, motorka! Chtěl bych ještě poděkovat všem sponzorům a kamarádům, co mu za celou kariéru pomohli a také CS MV.“

Sezóna flat tracku končí v sobotu ve Svitavách. Pavla Pučka ovšem čekají ještě lékařská vyšetření po pádu během druhého finále českého šampionátu v Praze, takže se nezúčastní ani jako divák, by by z pozice celkově druhého mohl směle útočit na titul.

Foto: Wojta Zavřel a Antonín Škach