Mladá Boleslav – 2. února
Dnes chtěl Filip Šitera pokračovat v tréninku na šroubkách, avšak jeho záměru zatnula tipec obleva. Minulou sobotu si však ledu užil více než vrchovatou měrou. Společnost mu přitom dělali Jakub Hejral a Vladimír Višváder. Řeč se dozajista stočila i na zážitky z jejich někdejšího působení v MACEC Cupu, což pro Filipa Šiteru mohlo být hodně symbolické. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že by letošní rok chtěl pojmout stylem ze svých závodnických prvopočátků, do čehož zapadá i podpis varšavského kontraktu v Lodži, k čemuž se uchýlil také jeho mšenský kolega Jan Jaroš.

„Abych měl větší šanci podepsat jinde v Polsku,“ vysvětluje Filip Šitera důvody uzavření varšavského kontraktu, který ve své podstatě negarantuje vůbec nic. „Když ho nemáš, můžeš podepsat až po šesti závodech, protože v Polsku se transfer window otvírá až v červnu.“

První kola polské ligy tedy Filipa Šiteru v akci nezastihnou. „Můžeš jet sparingy a klubový tréninky,“ dodává další výhody varšavského kontraktu mšenský závodník, který letos prozatím nepomýšlí na návrat za kanál La Manche.

„Anglii nechci,“ netají se. „Trošku se mi to znechutilo díky loňským výsledkům. Spíš chci závodit tady a jít cestou, jako když jsem začínal. Pouáky v Německu, Polsko, když dopadne a pak možná Švédsko. To je lepší kvůli letenkám a nepotřebuješ mít ani dvě auta.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Racková – 2. února
Doslova na poslední chvíli se jméno Martina Málka objevilo na soupisce krosenských Vlků. Bylo to tak blízko uzávěrce, že Petr Moravec zbystřil pozornost kvůli povolení startu. Avšak březolupský závodník se nenechal vyděsit, protože svou šestou smlouvu v Krosnem uzavřel už 10. ledna a všechny patřičné formality měl již vyřízené.

„Podepisoval jsem už na začátku ledna,“ přibližuje Martin Málek okolnosti svého kontraktu s Krosnem. „Ale nemluvilo se o tom. Nevím, proč dělali tajnosti se soupiskou. Všechno jsem už měl zařízené, i když to Krosno zveřejnilo až poslední den před uzávěrkou.“

V loňském roce ovšem s vlkem na vestě absolvoval jen jediný závod v Rawiczi, než klub předčasně vycouval ze soutěže. „Měli finanční problémy a vyřešili to dobře,“ obhajuje Martin Málek krosenský krok. „Aby se nezadlužili ještě víc, radši odstoupil. Ale chtějí pokračovat dál. A mně zaplatili všechno ještě před koncem sezóny. A letos by měli mít ještě silnějšího sponzora, tak uvidím.“

Krosno je pro Martina Málka už tradiční štací v polské druhé lize. „Ptal jsem se i jinde,“ odhaluje závodník, který ani letos nechyběl na ledech v Sanoku, kde litoval pechu českého nároďáku. „S mojema výsledkama jsem ovšem víc šancí v jiných klubech neměl. Sice jsem jezdil Evropu, ale tam jsem dělal jen pár bodů.“

Foto: Wojta Zavřel

Kladno – 31. ledna
Loňská sezóna na Britských ostrovech Josefu Francovi nevyšla vůbec podle jeho představ. Letos se za kanál La Manche na úvod sezóny příliš nehrne. Zato s polskou Lodží vedl jednání už od prosince. Ve středu bylo jejich spojení oficiálně potvrzeno. Pražský závodník se magazínu speedwayA-Z svěřil, že polský kontrakt plně zapadá do jeho konceptu roku, který ve své kariéře pokládá za zlomový.

„Řek‘ bych, že by pro mě Polsko mělo bejt‘ zlomový v kariéře,“ tvrdí Josef Franc. „Jestli se tam chytnu, můžu závodit na úrovni ještě třeba pět let. Když se to posere, můžu to zabalit. Ve svým věku už musím jezdit za peníze. Poláci o mně psali, že jsem pětatřicetiletý veterán! Měla by to bejt‘ zlomová sezóna a makám na tom, aby to bylo co nejlepší. Už od druhýho víkendu v březnu bych chtěl sedět na motorce, a to všechno dopadne. Musíme myslet pozitivně.“

Na přístupu vůči britské lize Josef Franc nic nemění. „Po nevydařený loňský sezóně neplánuju nic,“ říká. „Jak po osobní, tak po klubový stránce to nevyšlo, byla to moje nejhorší sezóna v Anglii vůbec. Stálo to hodně peněz a výsledek nula. Nikdo mě nevolal, nepsal. A tak se spíš zkusím kousnout v tom Polsku.“

Foto: Michal Kohout

Pardubice – 30. ledna
Mohlo by se zdát, že se stálým místem ve finálové sérii dlouhodrážního mistrovství světa a ve finále mistrovství Evropy a s postavení první rezervy Speedway Grand Prix, je všechno růžové. Ale chyba lávky. Každý šampionát zastřešuje jiný subjekt, takže se termíny navzájem kryjí. Proto se Aleš Dryml ještě nemohl definitivně rozhodnout pro své priority a k možnosti manévrování pardubického šampióna Evropy přispívá i varšavský kontrakt, který včera podepsal s Grudziadzem. Blízko podpisu je i v britské Elite League.

„Gniezno nedopadlo, byl jsem v kontaktu i s jinými kluby,“ vysvětluje Aleš Dryml svůj krok a připomíná blížící se uzávěrku polských soutěží. „Potřeboval jsem rychle něco podepsat. Zatím jsme se nedomluvili na detailech, ale abych moh‘ eventuálně přestoupit někam jinam, musel jsem podepsat do konce ledna.“

Zato v Anglii by měla být jednání finalizována během nejbližších dnů. „Jednám a jsem blízko podepsání, ale nic není oficiální,“ nechce se pardubický kapitán pouštět do detailů. Běžná praxe totiž je, že si britský klub vyhradí právo informovat o podpisu smlouvy jako první, takže závodník o ní nemluví veřejně, by by nakrásně měl oboustranně podepsaný exemplář již na svém stole.

Ovšem jeho účast v prestižních šampionátech je zašmodrchaná a pořádně ostrý meč na rozetnutí tohoto gordického uzlu nemá evidentně ani samotná FIM. „Pořád čekáme, v únoru mají mít jednání,“ krčí Aleš Dryml rameny. „Poslední informace od nich byla, že pro ně má největší prioritu moje dlouhá dráha, pak je Speedway Grand Prix a Evropy je to poslední. Ale oficiální rozhodnutí nemám.“

V tomto směru si FIM evidentně přihřívá svoji vlastní polívčičku, protože pouze v mistrovství světa na dlouhé dráze figuruje jako pořadatel. Aleši Drymlovi se takový názor nelíbí. „S tím se nechci ztotožnit, nelíbí se mi to,“ nezastírá. „Oni podělali termíny. Chtějí,aby plochodrážní závodníci jezdili dlouhou dráhu, a najednou dva termíny kolidují. A do toho je ještě jedna Evropa! Zatím teda čekám. Jak je možné, že to koliduje? V Grand Prix jsem sice náhradníka, ale kdybych nebyl a to postup byl loni blízko, neumím si to představit už vůbec!“

Foto: Wojta Zavřel a Michal Kohout

Praha – 9. ledna
Cesty do sedla plochodrážního motocyklu mohou být inspirovány různými událostmi. Filip Hájek dostal chu si sport levých zatáček vyzkoušet, když viděl expozici pražské Markéty při motocyklové výstavě. A letos se vedle ostrého debutu s pětistovkou mohl pochlubit také třetím místem v klasickém šampionátu republiky stopětadvacítek.

Premiérové pódium a let vrtulníkem ohraničily jeho první sezónu
„K ploché dráze jsem se dostal na výstavišti, kde měli kluci z Markéty vystavený motorky,“ vypráví Filip Hájek, jak se dostal do sedla plochodrážního motocyklu. „Hrál jsem fotbal, na závody jsem moc nechodil a do tý doby jsem nikde nezávodil. Ale zaujalo mě to a chtěl jsem to zkusit.“

Ostrý začátek sezóny 2011 ještě nestihnul. Svým ostrým debutem prošel během květnového Speedway Mini Cupu v Chabařovicích. „Když jsem tam jel, nikde jsem na to netrénoval,“ vzpomíná s odstupem téměř dvou let. „Těšil jsem se na svůj první závod. Měl jsem z toho dobrý pocit. A když se dnes podívám na své tehdejší poslední místo, řeknu si, že to prostě byl první závod.“

Sečteno a podtrženo, roku 2011 skončil osmý v klasickém šampionátu stopětadvacítek, šestý v mistrovství republiky na krátké dráze a sedmý při Speedway Mini Cupu. „Na to, že to byla první sezóna, tak to bylo docela dobré,“ bilancuje. „Ale mohlo to být i lepší.“

Nicméně pozorná část publika ho začala vnímat už tehdy. Do jeho povědomí se dostal především díky dvěma událostem. Ta první byla příjemná. V šampionátu republiky v Divišově mu přálo štěstí. Dostal se do finále A, jehož cílem projel třetí, jenže Zdeněk Holub byl dodatečně diskvalifikován a on stanul místo něho na druhé příčce stupňů vítězů. Druhá výrazná událost roku 2011 v jeho podání byla už horší. V září ve Mšeně se stal historicky prvním českým plochodrážníkem, pro něhož letěl na stadión vrtulník.

„Na své první pódium vzpomínám dobře,“ směje se. „Vůbec jsem to nečekal. A byl jsem strašně rád. Ale na ten vrtulník ne moc dobře. Nějaký kolo jsem jel první, ale vjel jsem do měkkýho materiálu. Nemohl jsem z něj ven, hák se mi zaháknul do nafukovaček a bylo to. Takže doufám, že mě to už nepotká.“

Stopětadvacítky v kombinaci s pětistovkami
Vrtulníkové extempore mělo naštěstí šastný konec, protože podezření na vnitřní zranění se nepotvrdila. Zima se rychle přehoupla do jara a Filip Hájek netrpělivě očekával své patnácté narozeniny. Na ně si musel ovšem počkat až do poloviny května. Mezitím pilně jezdil se svou žlutou stopětadvacítkou, kde to jen šlo.

„Bylo dobrý zůstat na stopětadvacítce,“ hájí svůj krok věnovat se ještě kolibříkům, by se někteří jeho vrstevníci specializovali na pětistovku. „Na ní se naučím nejvíc. Bylo by lepší soustředit se na pětistovky, ale půllitr jsem neměl v pořádku, takže jsem na něm nemoh‘ trénovat. A tak jsem aspoň jezdil na klasické dráze na stopětadvacítce, kde jsem udělal v mistráku celkový třetí místo.“

Třetí místo v klasickém mistrovství republiky stopětadvacítek bylo pro Michala Hájka doposud nejvýraznějším výsledkem. Na krátké dráze byl sedmý v šampionátu AČR, v jeho protějšku pod logem ČSMS sedmý, při Speedway Mini Cupu také sedmý.

„Hodnotím to docela dobře,“ svěřuje se. „Byl jsem rád, že jsem udělal třetí místo na klasické dráze a to mě nejvíc těšilo. Navíc v květnu přišlo zranění. Trénovali jsme na klasické dráze, kde jsem si zvrtnul kotník a musel zůstat nějaký čas v klidu.“

Tím pádem se odložil rovněž jeho závodní debut v pětistovkách. Ten přišel až v půli července, když v Pardubicích pokračoval český přebor. „Byl jsem asi po dvou tréninkách na půllitru,“ vybavuje si další klíčový moment své závodnické kariéry. „Přišel za mnou pan Schneiderwind, a jedu na přebor do Pardubic. Dělal jsem tam náhradníka, ale pocit jsem měl dobrej‘. Byl jsem rád, že jsem začal na pětistovce nejen trénovat, ale i závodit. Vím, že výsledky nebylo dobré, ale aspoň jsem si to moh‘ zkusit už v minulý sezóně.“

Nicméně nové boje na oválech začnou co nevidět. „Příprava probíhá dobře,“ svěřuje se Filip Hájek. „Chodíme čtyřikrát týdně cvičit. Chci dosáhnout co nejlepší výsledky na stopětadvacítce.“

Filip Hájek děkuje:
„Hlavně chci poděkovat tátovi, který mě v závodění podporuje a pomáhá mi. Také panu Schneiderwindovi, který mi radí a pomáhá na závodech a na tréninkách. I firmě Shupa, která mi dost pomohla a všem okolo, kteří mi můžou poradit a pomoct.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Eva Palánová

Přelouč – 19. prosince
Za uplynulou sezónou se Václav Milík může ohlížet s uspokojením. Probojoval se do finále juniorských mistrovství světa a Evropy, o debut v národním týmu ho připravil jen úraz ruky při výměně motoru a vedle dvou domácích titulů na juniorské scéně se do historie zapsal jako nejmladší český mistr republiky jednotlivců AČR. Na setkání se sponzory a příznivci minulou středu v Přelouči se však Václav Milík díval už do roku se třináctkou na konci. Magazínu speedwayA-Z se svěřil s novou taktikou na soupeře, kterou už otestoval při dvou posledních mítincích v Bahia Blanca.

„Určitě výborná,“ bilancuje Václav Milík sezónu s dvanáctkou na konci. „Štvou mě akorát ty jednadvacítky, to by se říkalo líp, že jsem trojnásobnej‘ juniorskej‘ mistr. Ale spokojenost nade vše.“

Na rozdíl od většiny plochodrážníků si pardubický junior prodloužil letošní kampaň o dvě finále juniorského mistrovství světa v Bahia Blanca. „Chtěl jsem uspět co nejvíc,“ komentuje Václav Milík své ambice na druhé straně zeměkoule. „To jsem říkal už takovi, když jsme tam letěli, abych vydělal co nejvíc na zimu. Závody se mi tam podařily, pár lidí sice chybělo, ale podařilo se mi porazit i ty, co jim šlo o tituly,“

Přitom zdravotní stav Václava Milíka nebyl zrovna optimální. „Na prvním závodě jsem měl teplotu a rýmu,“ svěřuje se. „Po závodech jsem tři dny ležel. Ale pak mi bylo už dobře, měl jsem na závodění chu. Chtěl jsem si to ještě před zimou užít. Přišel jsem na to, jak se na závodech soustředit. Měl jsem čistější hlavu na startě, takže to zkusím stejně hned od jara. Chce to pročistit hlavu, v tom mistrovství světa držej‘ všichni plnej‘ plyn a dělaj‘ všechno podobně. Pak už je to o detailech, proto bych na tom chtěl zapracovat. A nahonit fyzičku a příští rok ten titul v jednadvacítkách bude!“

Václav Milík by se ovšem rád etabloval rovněž u našich severních sousedů. „Doufám, že se ozve nějakej‘ dobrej‘ tým,“ říká. „Chtěl bych do první ligy, zatím se ozvaly jenom Krosno a Pila. A já bych potřeboval peníze za podpis, abych to vrazil do techniky a dělal co nejlepší výsledky. Ve druhý lize se za podpis nic nedává, snad se najde skulinka v první. Na post juniora může bejt‘ jenom Polák, to mi zkomplikovalo situaci. A tak se musím ukázat hned od prvního závodu, jinak se už nesvezu.“

Úřadující mistr republiky AČR logicky uvízl v hledáčku Milana Špinky, který by chtěl co nejlépe vyžít domácího prostředí nejen ve světovém šampionátu juniorských družstev, ale i v prestižním finále SWC.

„Teď měním motor jedním prstem,“ směje se Václav Milík na připomínkou události, která ho vyřadila z národního týmu pro letošní race-off. „Hlavně si už pod něj nedávám šroubovák a jde mi to už líp. Chtěl bych se dostat co nejdál ve světě a v Evropě. Letos jsem si říkal, abych bylo do desátýho místa v juniorskejch‘ mistrovství světa a Evropy, což se zadařilo. Teď chci bejt‘ do pátýho místa a na další rok na bedně. Samozřejmě udělám všechno, abych byl na bedně už teď, ale to bych do pátýho místa byl spokojenej‘. Chystám se i na seniory v mistráku, ale teď to bude těžší. Udělal jsem mistra a tak se jinej‘ výsledek od mě nebude už čekat.“

Foto: Eva Palánová