Kladno – 13. června
Po svém návratu z vítězného finálového závodu mistrovství světa na dlouhé dráze ve Forsse, měl Josef Franc nabitý diář. Kromě test matche proti Polákům jej čekaly dva mítinky za britské Scunthorpe. Jenže plán Škorpiónů nahradit zraněného Dána Thomase Jörgensena právě pražským závodníkem ztroskotal nejen na aritmetických hrátkách s average, ale i na startovní povolení od AČR datovaném od příštího pondělí. Bez zajížďky za kanál La Manche se výprava na druhé dlouhodrážní finále v norském Forusu stává o poznání méně hektickou záležitostí.

„Bylo tam slunečno,“ vypráví Josef Franc o podmínkách, které provázely úvodní kolo finálové série mistrovství světa na dlouhé dráze ve finské Forsse. „Má to asi 1050 metrů, je to velká koňská dráha, tvrdší.“

Spokojenost v Pražanově týmu mohla pokračovat i nadále. „Trénink bez problémů,“ pokračuje. „Závody až na jednu poruchu OK. V cíli mi z prvního místa vylítlo zapalko. Musel jsem pokračovat na rezervní motorce. A ta byla ještě rychlejší.“

Josef Franc si nemohl stěžovat na práci svých mechaniků. „Kluci makali perfektně,“ skládá jim poklonu. „Doladili to na maximum. Už na lodi byla při dlouhý plavbě zábava. Hráli jsme prší o kotouly a ostatní lidi se divili, že se někdo pořád kutálí.“

V základní části Josefu Francovi nesebral body zmiňovaný defekt. Pouze v rozjížďce s číslem osm byl před ním v cíli Joonas Kylmäkorpi. V semifinále se pražský borec skláněl před Jannickem de Jongem. A pak už konečně přišlo finále.

„Na startu jsem přidal plyn a nikdo mě nechytil,“ usmívá se Josef Franc. „To byl start jak za mlada. Věřil jsem si na motorce, bylo to v pohodě. Já šel z třetího místa na první. V prvním výjezdu jsem obtáh‘ Martina Smolinskeho, v dalším nájezdu Jannicka de Jonga. Kluci vyprávěli, jak ta finálovka byla nádherná, ale já nic neviděl.“

Nyní se Josef Franc hřeje na první příčce průběžné klasifikace. Joonas Kylmäkorpi ztrácí bod, Jannick de Jong pět, Jörg Tebbe sedm a Martin Smolinski dokonce deset. Před sobotním pokračováním v norském Forusu je obhájce bronzové medaile v ideální pozici.

„Nesmíme to zakřiknout a usnout na vavřínech,“ je v otázce svých ambicí opatrný. „Teď je to spíš na mně, abych nepodleh‘ špatnejm‘ vlivům.“

Jeho původní plán byl po skončení test matche s Poláky opravdu hodně nabitý. Měl se odebrat za kanál La Manche. V Redcaru ho dnes čekal debut ve vestě Scunthorpe, přičemž čtvrtfinálová odveta KO Cupu na domácí dráze byla na plánu již zítra. Bezprostředně po ní musel Josef Franc naskočit na letadlo do Stavangeru. Sobotní dlouhou dráhu by stihnul, avšak trénink nikoliv.

Nyní však jeho putování nebude tolik hektické. „Scunthorpe se odkládá,“ vysvětluje Josef Franc. „Jsou problémy s average. O minimum se nevejdu do týmu. Od pondělí budu mít povolení od AČR, tak bych tam moh‘ jet, jestli budou mít zájem. V pátek letíme se Zdendou do Forusu, Maiki zatím s Ríšou Wolffem přejíždějí rovnou z Finska. A v sobotu to začne zase nanovo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Kladno – 4. června
Ještě během zimy dával Josef Franc najevo, že počátek britských lig se obejde bez jeho přímé účasti. Přitom ovšem nevylučoval, že by posílil nějaký klub v průběhu rozjeté kampaně. Nabídka ze Scunthorpe ovšem přišla v nejméně vhodný okamžik. Přestože se chystá na vstup do letošního finálového seriálu mistrovství světa na dlouhé dráze, pražský závodník řekl ano.

„Nabídli mně to,“ vysvětluje Josef Franc, jak k námluvám došlo. A vzápětí přidává důvody, proč nabídku britského klubu přijal. „Potřebuju závodit. Je málo závodů a já se musím dát do závodní formy.“

Přitom už v sobotu ve finské Forsse vstoupí do dlouhodrážního šampionátu světa. Do norského Forusu, kde seriál pokračuje hned o týden později, však rovnou po ose zamíří pouze mechanik Michael Gregor.

„Já se vracím domů,“ popisuje Josef Franc. „Ve středu jedu test match na Markétě a hned ve čtvrtek letím do Anglie. První závody jedeme proti Redcaru. Je to hodně nabitý, čeká mě snad nejtěžší tejden v sezóně. Ale musím se dostat do formy a rozpumpovat adrenalin.“

Vstříc jeho debutu v novém působišti vyrazí rovněž Zdeněk Schneiderwind, od něhož si Josef Franc slibuje získání cenných rad při nastavení motocyklů, s nímž loni laboroval prakticky po celou sezónu.

Foto: Wojta Zavřel

Březolupy – 27. dubna
Diváci plochodrážních závodů ho letos prozatím mohli vidět v akci pouze za řidítky pitbike, s nímž se proháněl minulou sobotu po březolupském areálu. Pro vítěze zlatého poháru UEM stopětadvacítek, což klidně snese označení evropského šampióna, je to vskutku netradiční stroj. Jenže ze stopětadvacítek už vyrostl, na pětistovku je ještě mladý a dvěstěpadesátky se u nás nejezdí. Patrik Mikel se magazínu speedwayA-Z svěřil, jak tento rébus vyřešil.

CISLO „Letos je to taková tréninková sezóna, abych se zlepšil,“ vysvětluje Patrik Mikel. „Na fyzičku a všechno. Stopětadvacítky už nechci jet, to je krok dozadu. Možná mistrovství Evropy a svět bych jel. To uvidíme, ale jel bych ho rád.“

Jenže dvěstěpadesátky se u nás nejezdí, takže by se březolupský závodník letos vůbec nemusel už svézt v závodním tempu. „Uvidíme,“ krčí rameny. „V Německu to docela žije. Budu hlavně trénovat na pětistovce. Všechno je ve hvězdách.“

S dvěstěpadesátko debutoval během zlatého poháru mládeže v Teterowě, kde obsadil osmou příčku. „Nevyšlo to,“ nechce se pouštět do delšího vyprávění. „Nedařilo se. Prostě to nevyšlo. Bylo to zkraje sezóny. Ale bylo to i ve mně, těch faktorů se tam sešlo víc. Druhý den jsem už něco zajel. Každopádně bych to rád jel za rok znovu.“

Patnácté narozeniny, které ho opravňují k závodění s pětistovkou oslaví 21. srpna. „Nic už asi nestihnu,“ uvědomuje si pozdní termín. „Nepočítám s ničím, ale možná se něco najde. Uvidí se, jek to všechno bude. Teď musím trénovat, trénovat, trénovat a posilovat. To jsou nejdůležitější věci.“

Pitbike, který dostal společně s rytířským mečem AČR jako nejlepší elév motocyklového sportu, jeho závodnický apetit neuspokojí. „Párkrát jsem trénoval v Březolupech, zítra jedu do Divišova,“ říká. „Trošku mě už svrbí ruce. Přes zimu jsem hodně makal, síly není nikdy dost.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Eva Palánová