Praha – 12. června
Sešli se tu kupříkladu v sobotu 2. července 1978. Během kontinentálního finále mistrovství světa jednotlivců v Praze se spustil d隝 a rozhodčí místo rozjezdů nařídil losovat. Jiří Štancl prohrál první místo, protože si Hans Wassermann vytáhl delší sirku. Marek Cieslak měl ovšem větší štěstí a díky losu nechal za sebou Jana Vernera a Petra Ondrašíka. Od té doby se Jiří Štancl a Marek Cieslak potkali ještě bezpočtukrát, konkrétně třeba ve světovém finále ve Wembley, kam se před pětatřiceti lety postupovali. Naposledy se potkali minulou středu na Markétě. Polák sem přijel v úloze reprezentačního kouče. Náš nejúspěšnější plochodrážník celé historie, jehož autobiografická kniha vznikající ve spolupráci s vydavatelstvím Antonín Škach – Angličtina v České Třebové přijde do prodeje v létě, dorazil jako divák.

Před vlastním test matchem si Jiří Štancl a Marek Cieslak dopřáli kelímkové pivko ze štědře zásobeného stánku. „Nejsem velkej‘ pivař,“ směje se Jiří Štancl. „Už jsem měl jedno předtím, tak to druhý bylo tak akorát.“

Se svým někdejším polským soupeřem by si mohli historky vyprávět celé dlouhé hodiny. „Sice jsme o tom nemluvili, ale oba víme, že jsme to spolu neměli nikdy lehké,“ svěřuje se. „Bojovalo se až do cíle. Jednou v Lonigu při dvojicích projel mezi námi, ale asi jsme jeli pomalu… Ale nyní jsme se v depu srdečně objali a byli rádi, že jsme se po delším čase viděli.“

Nicméně povinnosti velely Marku Cieslakovi vrátit se ke svým svěřencům, chystajícím se otestovat ovál, na němž by se příští měsíc rádi vrátili na nejvyšší piedestal. Jiří Štancl test match sledoval z tribuny.

„Bohužel jsem zůstal jenom kibic,“ krčí rameny. „Zato on může pokračovat v séftrenérské práci a sbírat zlaté medaile, což já nemohl.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Divišov – 20. června
Letošní reprezentační starty mu nevycházejí dle plánu. Vypadl v kvalifikaci světového juniorského šampionátu v Červenogradě i v její evropské obdobě v Pile. Nicméně chu by si chtěl spravit už v neděli v Divišově v rámci semifinále mistrovství Evropy juniorských družstev. Roman Čejka, který si divišovský ovál otestoval naposledy během včerejšího tréninku, se magazínu speedwayA-Z svěřil se svou vírou v postup.

„Jako v Africe,“ komentoval slánský junior teploty, které včera v Divišově panovaly. „Všechno bylo úplně bez problémů, jen kdyby nebylo takové horko.“ Milan Špinka připravil pro šestici juniorů jakýsi mini závod.

Roman Čejka, Zdeněk Holub a Eduard Krčmář, s nimiž jednoznačně počítal do svého výběru na neděli, jeli třikrát. Michal Škurla, Daniel Hádek a Ondřej Smetana, mezi nimiž se chtěl Milan Špinka rozhodnout, se na dráze objevili šestkrát.

„Rozbilo se startovací zařízení a tak ho Topas dělal uprostřed dráhy na gumu,“ líčí Roman Čejka své zážitky z tréninkového klání. „Jednou jsem byl třetí a dvě jízdy jsem vyhrál. Na neděli je všechno otestováno. Doufejme, že se dráha nějak razantně nezmění.“

Na divišovském ovále bude klíčovou roli hrát zejména povedený start. „Ano, určitě, vyhranej‘ start je tady devadesát procent úspěchu,“ souhlasí Roman Čejka a vzápětí dodává své prognózy na nedělní mítink. „Snad vyhrajem‘, když tu máme natrénováno. Snad mi to po tom Červenogradě a Pile aspoň jednou vyjde.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 15. června
Sotva se ve středu v podvečer ocitnul v sanitce, hlavou se mu mihla myšlenka na předčasný konec sezóny. Jenže tu rázně zaplašil, v čemž mu pomohla diagnóza, že z hrozivé kolize s Adrianem Miedzinskim vyvázl bez zlomenin. Jenže bolest v rameni neustávala a lékaři ho včera vyšetřili raději ještě jednou. Verdikt byl nemilosrdný. Prasklá lopatka. Světový šampionát v Debrecenu, na nějž se tolik připravoval, musel škrtnout tak či onak. Matěj Kůs však magazínu speedwayA-Z prozradil, že ze svých dalších cílů včetně účasti ve světovém poháru družstev a útoku na český mistrovský trůn nechce už slevovat ani v nejmenším.

„Mám největší radost, že vydržela krční páteř,“ svěřuje se Matěj Kůs z lůžka střešovické nemocnice. „Bolela mě ze všeho nejvíc. Nemohl jsem vůbec hnout hlavou a další den jsem vypadal jak po pořádný nakládačce. Krk je ale v pořádku, stehenní kost taky vydržela. Tam už ledují jen čtyřcentimetrovej‘ hematom.“

A potom příval pozitivních zpráv ustal. „Rozbolelo mě rameno,“ vysvětluje pražský závodník obrat k mnohem nepříjemnější diagnóze. „Doktoři si toho nevšímali. Začlo to bolet postupně s tím, jak odcházela bolest z jiných míst. Vnímal jsem ji stále víc a tak mi včera odpoledne udělali znovu rentgen. A lopatka je prasklá.“

Nicméně Matěj Kůs v sobě nezapře odhodlaného bojovníka. „Po pádu mě bolely žebra, pánev, páteř, noha, ruka, rameno,“ vypočítává. „Celá pravá strana těla, úplně vše. Teď už zkouším chodit. Ještě bolí, když se směju a kašlu. Mám ruku v gypsu, vždy jsem se ale hojil velmi rychle a budu na dráze dříve, než jsem čekal. Po pádu jsem toho moc nevnímal. Chvilkově jsem padal do bezvědomí, ale vím, že jsem byl smířený, že mám po sezóně. Jsem rád, jak to dopadlo. Můžu jen litovat škody, které budou v šestimístných číslech, a mistrovství světa, na které jsem se od začátku sezóny připravoval.“

Dnešní kvalifikační závod v Debrecenu pro seriál velkých cen na příští rok měl v hledáčku už dlouho. „Proto jsem si vybral mistrovství Evropy v Debrecenu, i proto jsem tam pak jel volnej‘ závod,“ připomíná, kolikrát se na maďarském ovále už letos objevil. „Vyzkoušel jsem si vše, co jsem potřeboval. I přes všechny pády a vzlety jsem se do tohoto závodu připravoval velmi sebevědomě a opravdu věřil v postup.“

Pražský závodník rozhodně nikdy nemluví jen tak do větru. „Věděl jsem, jaký závod mi čeká,“ říká. „V Anglii poslední dobou nebylo vůbec počasí a dráhy v příznivých stavech. Proto jsem pár závodů nechtěl riskovat. Když jsem odstartoval, jel jsem, když ne, nedělal jsem kraviny. Mistrovství světa bylo pro mě tento rok opravdu důležité.“

Nezaviněný pád během rozjížďky s číslem třináct středečního test matche proti Polákům však všechny ambice roztrhal na cáry jako papír. Matěj Kůs ovšem není zvyklý plakat nad rozlitým mlékem. „Teď dělám vše, abych se dal do pořádku na světový pohár,“ tvrdí odhodlaně. „A rozhodně budu bojovat o český titul.“

Foto: Wojta Zavřel

Praha – 15. června
Vedle závodění s pětistovkou rozhodně neplánoval odložit stopětadvacítku, kde přece jenom věřil větší šanci na úspěch. A vskutku. Jeho předpoklady se začaly zjara naplňovat. Po vítězství ve Slaném se ujal vedení v průběžné klasifikaci kolibřího šampionátu na klasických drahách. Vypustil juniorku v Divišově kvůli evropskému poháru 125 ccm v Pardubicích. Finále A mu uniklo o pověstný vlásek. V béčku upadl a od té doby ho potkáte v depu se sádrou na pravé ruce. Filip Hájek se ale magazínu speedwayA-Z svěřil, že by už v červenci mohl opět usednout za řidítka svých kanárkově žlutých motocyklů.

„Naštíplá kost,“ ukazuje Filip Hájek na svou pravačku a dodává, že takovou trofej si z Pardubic rozhodně neplánoval přivézt. „Škrtnul jsem si o zadní kolo Adama Fencla a šel přes hák.“

Přitom chybělo málo a v osudnou dobu by na dráze vůbec nebyl. Mika Meijer ho totiž bodově předstihl až v poslední rozjížďce základní části. A právě on při rovnosti bodů vystřídal pražského borce na startovním roštu finále A.

„Co se dá dělat?!“ vnímá Filip Hájek svou smůlu poněkud pragmaticky. „Bylo by lepší, kdyby se to nestalo, a dojel bych. Je to zklamání, aspoň nějakej‘ výsledek by byl.“

V Žarnovici i v Praze už pošilhával po soupeřích. „Stalo se to pětadvacátýho,“ uvažuje nad časovým horizontem, kdy se sám vrátí do závodního kolotoče. „Po měsíci mi pětadvacátýho sundaj‘ sádru. Pak budu mít dlahu. Dva mistráky jsou v prdeli, budu mít co dohánět. Je dobrý, že se posunula ta Plzeň. Budu rád, když stihnu desátýho ty Pardubice.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Praha – 14. června
Jeho pád při Markéta Open během večera pálení čarodějnic mátl svou nevinností. Stejně tak první verdikty, že z něho vyšel bez následků, by kulhal na levou nohu. Teprve na základě barvy jejího kotníku se vynořilo podezření na frakturu kůstek v kotníku, které se o pár hodin později naneštěstí potvrdilo. Původní prognózy o závodnickém šestinedělí však nyní berou za své. Když se ho zeptáte na možnost účasti v extraligovém klání svého Slaného proti pražskému Olympu, kroutí hlavou. Na dotaz po startu v důležitém semifinále mistrovství Evropy jednotlivců v Murecku příští týden, reaguje Martin Málek mnohoznačným pohledem. Přesně takovým, který u plochodrážních závodníků může znamenat zároveň ne, ale i ano.

„Po pěti týdnech mi konečně sundali sádru,“ pochlubil se Martin Málek minulou sobotu ve slovenské Žarnovici. Ještě se opíral o berli, kterou ovšem už během obou podniků na pražské Markétě nechal doma. Jenže konec rekonvalescence ještě není v časovém horizontu nejbližších dnů.

„Není to taková pohádka, jak jsem si myslel,“ říká březolupský závodník. „Jak jsem minulou středu odcházel zase se sádrou, bylo jasné, že takový rychlý comeback to nebude. Ptal jsem se doktora na ježdění a padly termíny v řádu měsíců. Takže těžko říct.“

Přitom léčba zraněné nohy probíhá bez komplikací. „Týden jsem na to nesměl došlapovat,“ svěřuje se Martin Málek. „Nepohlo se to, nemuseli mě operovat a rovnat. Lýtková kost by nevadila, ale zlomenina kotníku je špatná. Měl jsem to prasklé přímo v kotníkovém kloubu. Teď mi to docela natéká. Zkouším se o to opírat, ale bolí to.“

Takže otázka závodního comebacku není skutečně na pořadu dne? „Uvidím,“ krčí rameny. „Dali mně ortézu, mohl bych začít vyšlapovat. Jedna extraliga mi vyšla s přehozením. Že bych stihnul tu druhou, jsem spíš skeptický. Je to slabé a ztuhlé, čekal jsem, že to bude daleko v lepším stavu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 14. června
Středeční test match českého národního týmu s polskými reprezentanty skončil vskutku nešastně. Adrian Miedzinski a Matěj Kůs skončili po vzájemném pádu v nemocnici, kde je čeká několikadenní hospitalizace. První pozitivní zprávy dorazily ještě, než v sanitních vozech opustili pražskou Markétu. Polák se už probral s dlouhého bezvědomí a podezření na Pražanovu zlomenou nohu se naštěstí nepotvrdilo. Matěj Kůs byl večer v lepší náladě, soudě dle jeho komentářů na facebooku.

Pavel Ondrašík zraněného závodníka včera odpoledne navštívil ve střešovické nemocnici. Na pražských internetových stránkách se svěřil, že Matěj Kůs nemá žádné zlomeniny, ale že jeho pohmožděný krk zdobí krunýř. Po otřesu mozku si začal uvědomovat, kde je. Krevní sraženina vytvořila na jeho stehně velkou bouli, takže jej čeká chirurgický zásah.

„Už jsem toho měl hodně, ale takhle bolavej‘ jsem ještě nebyl,“ hlásil Matěj Kůs během večera. Vzápětí vtipně glosoval rovněž intenzitu rány, kterou v průběhu nešastné rozjížďky s číslem třináct inkasoval. „Kde je ten vlak, co jsem zastavil?“

Včera a dnes se měl ve čtvrtfinále KO Cupu britské Premier League postavit proti Josefu Francovi. Jenže redcarští Medvědi ho museli přesunout na status rider replacement, zatímco proti debutu Josefa France s vestou Škorpiónů se postavily administrativní překážky.

Vzhledem ke své hospitalizaci Matěj Kůs logicky nestihne zítřejší kvalifikační kolo pro SGP 2014 v maďarském Debrecenu, kam místo něho vyrazí Martin Gavenda. O středečním výjezdu pražského Olympu do Slaného je prozatím předčasné spekulovat.

„Nemám nic zlomenýho,“ přemítal Matěj Kůs nad svým závodnickým comebackem. „Kromě vazů v rameni nevidím problém. Večer jsem už udělal první kroky po svých a byl odcévkován. Nejerotičtější zážitek vůbec (smích). Do SWC bych chtěl bejt‘ zpátky.“

Samozřejmě přejeme rychlé uzdravení rovněž za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z.

Foto: Michal Kohout a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)