Bernardov – 28. července
S nároďákem vycestoval prozatím jen v roli pohotovostní rezervy pro strýčka příhodu, kdyby se někomu z hlavního kádru něco přihodilo. Z účasti na loňském race-off ho paradoxně vyřadil vlastní motor, který mu při montáži do rámu přimáčkl ruku k zemi jeho dílny. Nicméně letos nemohl v hledáčku Milana Špinky chybět, a protože Česká republika hostila vyvrcholení světového poháru, Václav Milík v prestižním šampionátu debutoval rovnou v nejdůležitějším mítinku.

„Dráha byla jiná než o tréninku,“ připomíná pardubický junior svůj první poznatek z minulé soboty. „Měli jsme to nastavený podle pátku, ale já si kopnul do dráhy a viděl, že je jiná. Ale měli jsme jít ještě o zub jinam, bylo to pomalý.“

Navzdory vší snaze a bojovnosti se z prvních dvou rozjížděk vracel na štítě. „Ještě na druhou jízdu to nebylo ono,“ říká. „Ve třetí jízdě jo, ale zvingloval jsem to.“ Z pádu ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem deset se naštěstí rychle oklepal. A rychle se vydal na cestu, na jejímž konci měl být po Aleši Drymlovi druhým bodově nejproduktivnějším členem českého národního týmu.

„Dostal jsem nápad,“ pokračuje Václav Milík ve svém vyprávění. „Změnili jsme převod a trysku a bylo to rychlý.“ Šestnáctá jízda se nesla v duchu polského náporu na vedoucí Dány. Marek Cieslak vyslal do akce Jaroslawa Hampela a on v roli žolíka vedl od startu až do cíle. Nicki Pedersen naproti tomu skončil velice rychle a Václav Milík inkasoval svůj první bod v mistrovství světa družstev.

Shodou okolností na legendárního Dána narazil ještě jednou v rozjížďce s číslem osmnáct. Potomci dávných Vikingů potřebovali body jako sůl a Nicki Pedersen si nehodlal vítězství, jež jeho tým vrátilo zpátky do průběžného vedení, nechat vzít. Václav Milík se ho ovšem držel jako klíště, útočil na něho a přitom stačil odvracet nájezdy Jasona Doyleho a Patryka Dudka.

„Byl jsem rychlej‘ a najížděl si Nickiho,“ uvědomuje si. „Jeho skalp mám už z extraligy. Takový věci si člověk pamatuje. Jako loni Grega Hancocka ve Mšeně.“ Ani finále světového poháru družstev anno domini 2013 z jeho paměti dozajista nezmizí jen tak. „Závody měly začít až od pátý jízdy,“ povzdechne si nad dlouhým hledáním správného nastavení.

A jak vnímá, že se v soutěži vůbec poprvé objevil až v jejím finále? „Mám štěstí, že jsme to pořádali my,“ stojí oběma nohama pevně na zemi. „Ale až budeme já, Eda, Zdenda Holub nebo Čejen starší, probojujeme se tam. Budeme dobrej‘ tým a probojujeme se tam sami bez přímýho nasazení. Pak by bylo dobrý mít i tu medaili, kterou jsme letos nedali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Pardubice – 10. července
Včera bylo v pardubickém Svítkově rušno nejen kvůli večernímu pokračování juniorských družstev tradičně doprovázených stopětadvacítkami. Na ovále se trénovalo už dopoledne, avšak hlavní nápor začal po obědě až do sedmnácti hodin. Josef Franc ladil svůj dlouhodrážní speciál před odjezdem do Marmande, Karel Kadlec testoval svého stojatého veterána pro evropskou sérii veteránů poslední červencový pátek. Poprvé po zranění usedl do sedla Lukáš Dryml, podruhé Matěj Kůs, který se magazínu speedwayA-Z svěřil s touhou nevypadnout ze sestavy národního týmu pro světový pohár.

„Motorky fungujou skvěle, já se cejtím perfektně,“ říkal krátce před tím, než vyklidil svůj box. „Pauza mi prospěla po všech stránkách. Dostal jsem se k panu Kolářovi, nejlepšímu fyzioterapeutovi. V úterý jsem byl na magnetický rezonanci. Frakturu lopatky objevili po třech dnech, vazy po třech tejdnech a teď mi zjistili zlomenou kličku.“

A jak je to tedy s návratem do závodního rytmu? „Nechci to uspěchat,“ tvrdí pražský závodník. „Dělám, abych se vrátil co nejdřív. Hlavně kvůli světovýmu poháru. Patřím do toho týmu. Na jiný dráze bych to neřešil, ale Markétu znám a umím na ní zajet. Na Tomíčka se tam taky vždycky kousnu. Je to pro mě strašná motivace, ale rozhodnutí je samozřejmě na trenérovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Chotíkov – 9. července
Po čtyřech rozjížďkách pátečního extraligového duelu mezi Mšenem a Prahou se domácí drželi o dva body v průběžném čele. O chvilku později to s nimi vypadalo ještě lépe. Daniel Hádek v páté jízdě skvěle odstartoval a Jan Jaroš v první zatáčce objel Zdeňka Holuba. Pražský junior se záhy vrátil na druhou příčku, avšak marně dotíral na mšenského juniora v čele. Jenže na protilehlé rovince Daniel Hádek narazil do mantinelu. Z repete byl samozřejmě vyloučen a od té doby to šlo se Mšenem z kopce. O tom ale neměl ani tušení, protože dlel na palubě sanitky, která ho vezla na vyšetření do mělnické nemocnice. Podezření na frakturu žeber se naštěstí nepotvrdilo, nicméně plzeňský závodník si dopřeje zítra den závodního klidu a soustředí se na sobotní semifinále mistrovství republiky jednotlivců v Liberci.

„Chyt‘ jsem kolej a už jsem jel rovně,“ líčí Daniel Hádek, co se to vlastně v osudné rozjížďce s číslem pět seběhlo. „Než jsem srazil motorku dolů, narazil jsem na prkna. Odrazil jsem se na druhou stranu. Klika, že mě nechyt‘ Honza Jarošů.“

Zběžná diagnóza o zlomených žebrech byla naštěstí planá. „Jsem akorát pomlácenej‘,“ svěřuje se Daniel Hádek se svým aktuálním zdravotním stavem. „Chytly mě záda a mám hodně naražený žebra.“

Na cestu do Pardubic však nemá zítra ani pomyšlení. „Nejedu,“ říká jednoznačně. „Chci dát dohromady na Liberec sebe i motorku. Má malinko zohejbaný vidle. Chtěl bych postoupit. Záleží, jak mi sedne dráha. Je to tam jak kdy.“

Foto: Wojta Zavřel a Kiril Ianatchkov

Slaný – 3. července
I když byl při včerejším extraligovém duelu ve Slaném coby rider replacement, nevydržel v poklidu sledovat závod po boku svého otce Aleše z diváckého svahu. Čas od času sbíhal dolů do depa, aby se o své poznatky dělil s bratrem. Nicméně když přišla otázka jeho závodnického comebacku, odsunul jí na druhé místo. Lukáš Dryml si totiž se svou manželkou Terezou z hradecké nemocnice dovezli domů poklad.

„Jsem hrozně šastnej‘,“ dělil se Lukáš Dryml o svou radost. „Když manželka přivedla na svět Terezku, bylo to něco, co se nedá přirovnat k ničemu v mým závodění i životě. Bylo to překvapení, nenechali jsme si předem říct, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Snažil jsem se pomáhat, ale moje paní zvládla všechno s přehledem.“

Terezka Drymlová spatřila světlo světa v neděli dopoledne. „Přijeli jsme do porodnice v neděli ve tři čtvrtě na deset a v jedenáct jsme už měli holčičku,“ září pardubický závodník. „Váží 3320 gramů, měří 49 centimetrů a je nádherná! Obě Terezky všechno zvládly perfektně, jsem na ně hrdej‘. Byl to nejhezčí pocit v mým životě. Když se Aleš v Anglii probral po dlouhý době z komatu, bylo to hodně silný, ale nejde to srovnat. Děkuju svý ženě za to, co nám oběma dala. Je to nepopsatelnej‘ pocit, jsem hrozně šastnej‘. A celá rodina taky, táta s mámou jsou rádi, že je to holčička. Kluk by asi brzo chtěl motorky a oni si díky nám užili z plochý dráhy dost stresu.“

Pardubický závodník se už těší na otcovskou roli? „Budu se bejt‘ nejlepším tatínkem pro obě svoje holčičky,“ plánuje. „Jsem rád, že se Terezka narodila ještě před koncem školního roku, takže bude narozeniny slavit ještě s dětmi před prázdninama. Jak říkám, její narození byla nejlepší zpráva mýho života. Chci bejt‘ dobrej‘ závodník, ale hlavně dobrej‘ táta.“

A tak jsme se nakonec přece jen dostali k ploché dráze. „Jsem zraněnej‘,“ povzdechne se. „Je to smutný, snažím se zraněním vyhejbat. Řeknu to možná blbě, zní to sarkasticky, ale zranil jsem se ve správnej‘ čas. Můžu bejt‘ se svou paní a holčičkou.“

V Pardubicích jsou prý příští týden v pohotovosti kvůli případnému tréninku… „Chtěl bych kvůli naší zemi startovat ve světovém poháru,“ říká, přičemž si svou pravici klade na srdce. „Když se budu cejtit silnej‘, pojedu, když ne, nepojedu. Nemůžu bejt‘ poloviční a riskovat další zranění. Rozhodne se příští tejden. Uvidím po konzultaci s lékařem. A pak se rozhodnu.“

Foto: rodinné album Lukáše Drymla