Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Minirozhovor

Richard Berger je navnaděný na další veteránské závody

Svitavy – 15. srpna
Téměř dvě desítky let nejezdil po plochodrážním ovále v závodním tempu. Proto na sobotní závod veteránů ve slovenské Žarnovici odjížděl s jistými rozpaky. Ty však rychle zmizely s rostoucím počtem bodů na jeho kontě. Výsledkem se stal postup do finálové jízdy do pětapadesáti let a čtvrté místo v něm. Richard Berger se magazínu speedwayA-Z svěřil, že je o to víc navnaděný na další veteránské akce ve Svitavách a v Liberci.

Žarnovica rozhodně neleží hned za svitavskými humny, takže si na cestu musíte buď přivstat anebo vyrazit předchozí den. „S mechanikem Milanem Sedláčkem jsme odjížděli už v pátek,“ svěřuje se Richard Berger se svým příklonem k druhé alternativě. „Nechtěli jsme odjíždět brzy ráno v sobotu. A taky abych zjistil, jaké je tam dráha, jelikož jsem tam jel naposledy někdy před dvaceti lety.“

Nocleh svitavské dvojice byl vskutku improvizovaný. „Vedro jako v prádelně bylo i v noci, tak jsme si ustlali pod tribunou vedle depa,“ vypráví Richard Berger. „Ráno nás probudil kropicí vůz na dráze. Posnídali jsme a šli vykládat motorky.“

Závodní program startoval tréninkem úderem jedenácté. „Koukal jsem na jezdce, kterých tam bylo přihlášených čtyřiadvacet, a viděl jsem to maximálně tak na sedm bodů,“ přiznává svitavský borec. „Na to kolik jim bylo let, tahali za plyn jako za mlada. Odtrénoval jsem, pocity byly různé, ale říkal jsem si ‚uvidíme, jak to dopadne‘.“

Po obědě se už šlo do akce naostro. „Samotný závod byl pro mě velký adrenalin, naposledy jsem závodil v roce 1994,“ připouští Richard Berger. „První jízdu jsem vyhrál. Pak jsem body ani nepočítal. Přišel konec a na řadu přišly finálové jízdy.“

Se svou účastí v nich ovšem ani nekalkuloval. „V boxu byl se mnou Fanda Liebezeit,“ pokračuje Richard Berger. „Povídá mi ‚jedeš finále, máš patnáct bodů‘. Ani jsem mu nevěřil. Ale finále jsem jel už na pohodu. Viděl jsem, že překropili dráhu, a chtěl jsem dojet celý. Ale i čtvrtý místo je velký úspěch, který jsem nečekal. A myslím, že ani nikdo jiný na to, kolik tam bylo jezdců. Atmosféra závodů úžasná, fajn lidi, fajn jezdci, no prostě paráda! Jsem jenom trochu zklamaný, že nemohl jet i Zdeněk Peša, protože mu to nedovolil zdravotní stav. Snad mu to vyjde příští rok.“

Závodní program veteránů však pokračuje na českém území. „Příští sobotu mě čeká svitavský kemp veteránů,“ přibližuje Richard Berger. „Mohl by být i s mezinárodní účastí. Čekám, kdo mi potvrdí účast, vypadá to na Slovensko, Rakousko a Maďarsko. A pak je 14. září Liberec.“

Foto: archív Richard Berger

Minirozhovor

Krzysztof Nowacki myslí na svého nástupce

Leszno – 13. srpna
Starty s českou licencí byly už před pěti lety pro Krzysztofa Nowackeho jediným možným východiskem, jak pokračovat ve své plochodrážní kariéře. Nicméně také on řeší obvyklý problém našich seniorů výkonnostního středu, jímž je nedostatek závodů, obzvl᚝ nemá-li prvoligový tým. Druhý přeborový podnik v Liberci toho byl dokonalým odrazem. Nadšeného závodníka vedle otce Romana a bratra Andrzeje poprvé doprovázel i jeho starší syn Martin. A podle všeho plochodrážní klan z polského Leszna rozhodně nevymře po meči.

„Měl jsem znovu pech,“ komentuje Krzysztof Nowacki liberecký mítink, v němž sice nešetřil svou obvyklou bojovností, avšak nakonec musel předčasně odstoupit. „Měl jsem dva pády, ale může mě těšit, že jsem se vyhnul nemocnici.“

Po dubnové ouvertuře přebor pokračoval teprve druhým kolem, protože červnové Pardubice spláchl d隝 a klub s reprízou počítá až na samotný konec sezóny.

„Těžko udělat dobrý výsledek,“ přemítá borec, který se před šesti lety probil až do polského juniorského finále a v sezóně 2004 vozil vestu extraligového Atlasu Wroclaw. „Málo startuji na závodech a tréninků je také málo, protože není kde trénovat. Ale nemá cenu se trápit, může být jedině líp! Už teď se těším na další závody ve Svitavách. A děkuju za pomoc svému bratru Andrzejovi a synkovi Martinkovi.“

Pětiletý Martin Nowacki už na první pohled nezapřel svůj plochodrážní původ, když šlapal na svém kole s plochodrážní dečkou na řidítkách a oblečený ve slánské vestě se symbolickou jedničkou na zádech.

„Byl to jeho první výjezd se mnou na závody do Čech,“ svěřuje se pyšný otec. „Moc se mu to líbilo a už plánuje další cesty.“

Není ovšem vyloučeno, že se během pár let u nás objeví sám za řidítky závodního motocyklu. „Od loňského července jezdí na takové malé krosce,“ přibližuje Krzysztof Nowacki. „U nás je taková malá dráha, na které jezdí. Všechno vypadá, že bude můj nástupce. Také mladší syn se do toho hrne, ale nejdřív se musí naučit jezdit na kole. A také dcera bratra Andrzeje Lenka, které jsou tři, má ráda plochou dráhu a líbí se jí jezdit na malé motorce.“

K plochodrážní kariéře má nejblíže nejstarší z trojice malých mušketýrů Martin Nowacki. „Plánuji zapsat ho do klubu pro minižužel,“ svěřuje se jeho otec. „Nejblíže to máme do Bakowa u Wroclawi. Chtěl bych mu opatřit osmdesátku a později stopětadvacítku, ale u nás se obtížně shání. Možná u vás, kde by Martin mohl jezdit také závody, až bude starší.“

Foto: Roman Nowacki

Minirozhovor

Eduard Krčmář překvapuje lékaře i sám sebe

Slaný – 11. srpna
Ve středu se Eduard Krčmář podrobil prohlídce své zlomené klíční kosti. Svého ošetřujícího lékaře zaskočil nejen skvělým průběhem hojivého procesu, ale i skutečností, že fraktura druhé klíční kosti utrpěná v půlce dubna je již prakticky neznatelná. Stále ještě úřadující mistr republiky juniorů nechyběl při středečním výjezdu svého Slaného do Pardubic. Magazínu speedwayA-Z přitom prozradil, že plánuje comeback ještě před finále juniorského mistrovství Evropy v Güstrowě přespříští neděli.

Před svou cestou do východních Čech se slánští závodníci v pondělí svezli na svém stadiónu. Eduard Krčmář mezi nimi nemohl chybět. Místo svého modrobílého GM ovšem osedlal postarší babetu. „Do smyku jsem ji nedal, ale na zadní jo,“ směje se.

Jeho dobrou náladu umocňují zprávy od lékaře. „Doktor říká, že to vypadá dost dobře,“ svěřuje se a připouští, že rychlost rekonvalescence předčila i jeho vlastní očekávání. „Čekal jsem to horší. Ano to nebolí. Kliky ještě nedělám, ale stisk je pevnej‘.“

Poslední srpnové dny se v jeho závodnickém diáři jenom červenají kroužky důležitých závodů. Ve finále mistrovství Evropy juniorů v Güstrowě bude s největší pravděpodobností jediný Čech. Václav Milik zřejmě dá přednost challenge o SGP 2014, jenž se uskuteční ve stejný den v Poole. V podobné situaci se ovšem ocitli i Piotr Pawlicki a Aleksander Loktajev, což by mohlo dostat Zdeňka Holuba alespoň na náhradnický post.

Ve středu po Güstrowě se začne také řešit tajenka soupeře Pardubic pro semifinále extraligového play-off. S nulami na svých kontech a bez pomocného kritéria vzájemných duelů, avšak s jedním výjezdem na ovál Pardubic, resp. Prahy jsou ambice Slaného a Mšena prakticky vyrovnané.

„Chtěl bych tu Evropu zkusit,“ přemítá Eduard Krčmář u vědomí situace, že by v Güstrowě nemusela česká vlajka vůbec vlát. „Chci jezdit co nejdřív, tu extraligu stihnu asi určitě, ale mám v plánu ještě tři dny předem trénovat.“

Nešastná kolize Eduarda Krčmáře s Lukaszem Bojarskim během pardubické juniorky:

Foto: Wojta Zavřel

Minirozhovor

Lukáš Dryml čeká na pondělí

Pardubice – 7. srpna
Být nahlášen jako rider replacement není rozhodně záviděníhodné. Vedle samotného zranění trápí takového závodníka, že sám nemůže zasáhnout do bojů na ovále. A nadto rozhodně není v boxech pouze nečinně přihlížejícím divákem. Sotva Joonas Kylmäkorpi ve středu ve svítkovských boxech spatřil Lukáše Drymla, jal se od svého bývalého kolegy z Eastbourne vyzvídat, kudy vede ideální stopa. Magazín speedwayA-Z ovšem zajímalo, kdy se pardubický borec opět vrátí za řidítka.

„Je podezření na zánět,“ vysvětluje Lukáš Dryml, proč se po finálovém podniku světového poháru v Praze opět vrátil na marodku. „Kůže odumírala a tkáň pod ní taky. Černalo to, rameno se muselo znovu otevřít, dát to pryč a znovu zase zašít. Byl jsem s tím ve Vrchlabí, strejda na to dohlídnul.“

Informace z úst pardubického závodníka znějí optimisticky. „Můžu začít, až se to zahojí,“ dodává Lukáš Dryml. „V pondělí jedu do Motola. Tam se uvidí, jestli se jen vyndaj‘ stehy nebo se to bude muset léčit dál. Kdyby se to nehojilo, musel by se tam dát šroub.“

Rekonvalescenci ke všemu komplikuje tropický ráz počasí současných dnů. „Je hrozný vedro,“ říká Lukáš Dryml. „Jak se člověk potí, hůř se to hojí. Je taky větší riziko infekce. Každej‘ den mi to převazujou a dohlížej‘, a je rána čistá. A tak by to mohlo vypadat dobře.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Minirozhovor

Hynek Štichauer radikálně změnil závodní plány

Pardubice – 7. srpna
Když se včera v rozjížďce s číslem tři před ním náhle objevil Stanislaw Burza, nestačil se ani leknout. Náraz byl nevyhnutelný stejně jako nedobrovolná katapultáž ze sedla. Během letu vzduchem mu hlavou bleskla myšlenka, jestli osud znovu dramaticky nepřevrací jeho plány. Jako v pondělí, kdy mu zazvonil mobil, a z druhé strany se ozval promotér Plymouthu, s nímž podepsal kontrakt. Naštěstí Hynek Štichauer z kolize se svým polským kolegou vyvázl bez vážnější úhony a může se dnes vydat vstříc další kapitole svého působení na Britských ostrovech.

„Opravdu jsem se Staszka lek‘,“ vyprávěl po závodech, přičemž si mnul naražený loket. „Objevil se tam zničehonic. Zvedlo se mu to, vjel do mý stopy. Byl bez plynu, já měl plnej‘ a trefil jsem ho.“

I když se Hynek Štichauer dostal do péče lékařů, už první zprávy o jeho zdravotním stavu hýřily optimismem. A vskutku po pár minutách zdržení mítink pokračoval opakovanou rozjížďkou s číslem tři. Sebastian Ulamek kraloval stylem start – cíl, avšak pardubický tandem vystavěl nepřekonatelnou hráz Martinu Málkovi. Vzápětí však domácí putovali do čela, z něhož je už hosté nedokázali sestřelit.

Hynek Štichauer se tím pádem může vypravit na druhý břeh kanálu La Manche., kde ho již zítra čeká první závod v Somersetu. Přitom ještě minulý týden přemítal zejména o obou českých ligách a těšil se na Zlatou přilbu SNP do Žarnovice.

„V pondělí jsme se domluvili,“ vysvětluje pardubický závodník příčinu rychlého přepisování svého diáře na druhou půlku letošní plochodrážní kampaně. „Volal promotér, jestli chci do konce sezóny. Kejvnul jsem, ve čtvrtek odjíždím a zůstávám tam do 30. srpna. Pak se uvidí, začátkem září jedeme doma extraligu proti Mšenu, budu se muset vrátit.“

Hynek Štichauer závodil za Plymouth Devils už předloni. V devíti závodech si vysloužil average 4,70 a jeho působení v klubu ukončila kolize s týmovým kolegou Jesperem Kristensenem, čímž kulminovala jeho série zdravotních problémů. Pardubický závodník se vrací s average 5,30, aby zastoupil Simona Nielsena, jehož trápí zranění ramene.

„Chci do profesionální ligy,“ má naprosto jasno o dalším směrování své kariéry. „Jestli se ukážu, rád bych zpátky do Elite League. Uvidíme, jak to půjde. Bylo to těžký rozhodování. Hlavně když ti v pondělí řeknou a už v pátek máš závody.“

Inu, podobné zvraty nejsou na ploché dráze zas až tak neobvyklé. „Trošku jsem se potlouk‘,“ vrací se Hynek Štichauer ještě ke smolnému počátku včerejší extraligy. „Z toho nejsem nadšenej‘, ale jsem závodník a musím závodit. Do Anglie se mnou jede mecháno Martin, bude to lepší. Chci jezdit, jezdit dobře a hlavně se tam nechci zmáknout.“

Foto: Wojta Zavřel

Minirozhovor

Eduard Krčmář věří v zářijový comeback

Slaný – 30. července
Loni ho juniorský šampionát v Pardubicích vynesl na mistrovský piedestal, letos mu zkomplikoval plány. Zadřený motor z rozjížďky s číslem čtyři ho nemrzel tolik jako nezaviněná kolize s Lukaszem Bojarskim v patnácté jízdě. Díky ní se letos už podruhé zotavuje z fraktury klíční kosti. Eduard Krčmář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že své plány na návrat na ovály osnuje na září.

„Byla to hrozná rána,“ vypráví Eduard Krčmář, co se minulou středu stalo ve druhé zatáčce patnácté jízdy, kterou vedl před polským závodníkem. „Hlavně, jak jsem spad‘, nevěděl jsem, co se děje. Byla to hrozná bolest.“

Slánský junior se hned ve čtvrtek podrobil operaci. „Je to rozdrcený,“ říká. „Mám tam dvě destičky a dvanáct šroubů. Vyndali drát z předchozí operace levé kličky a sešroubovali tu pravou.“

Po pádu během dubnových juniorských družstev nezbude Eduardovi Krčmářovi, než na marodce spřádat plány na závodní comeback. „Je to pech,“ krčí rameny nad připomínkou svých letošních pádů. „Ale snad jsem si to už vybral. Mám stát asi šest tejdnů, zrovna jedeme dvě extraligy, ale v září bych chtěl stihnout všechno.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)