Pardubice – 6. prosince
Rozhodně nebyl jen pasivním pasažérem na zlaté vlně, která zaplavila pardubický Svítkov záplavou zlatých medailí v letošních seniorských šampionátech České republiky. Aktivně se podílel na triumfech v extralize a první lize a nádavkem vyřešil přeborový duel se Zdeňkem Holubem ve svůj prospěch. Želí nedokončení mistrovství republiky jednotlivců, jelikož odsud mu titul uniká stejně jako ve dvojicích. Tomáš Suchánek je dalším z řady českých plochodrážníků, který magazínu speedwayA-Z poskytl zimní exkluzivní rozhovor.

 

speedwayA-Z: „Ve světovém poháru družstev jsi byl dlouho členem širšího výběru, loni náhradníkem a letos ses konečně dostal mezi čtveřici reprezentantů pro Gniezno. Bral jsi to jako zadostiučinění, když jsi absolvoval soutěž, která se může měřit velkým cenám?“

Tomáš Suchánek: „Určitě je to největší soutěž a jelikož jsem to dlouho nejel, těšil jsem se a připravil se. Byl jsem rád, ty dva roky jsem se na tom nějak dohadoval s panem Špinkou. Z hlediska, kdo tady je v Čechách, když to vezmu, byl jsem tam správně. Podle mýho jsem si nominaci vyjel. Jsou tady sice mladý, ale ty to maj‘ před sebou. A tolik zkušeností, aby jeli světovej‘ pohár, nemaj‘. Udělal jsem si všechny motory, vzal si to nejlepší. Půjčil jsem si od Poláka motor na takovou tvrdší dráhu. Když jsem ho zkoušel, nebyl špatnej‘, ale nakonec jsem stejně jel na svém motoru, protože se mi zdál lepší. Přípravy byly určitě větší než běžně. Na ten závod musíš všechno zkontrolovat, všechno musí bej’t tip ťop. Vrták lítal jako čert.“

 

speedwayA-Z: „V Gniezně to zpočátku vypadalo, že se dostaneme do race-off, nicméně nakonec na nás zbyla poslední příčka. Jak bys závod a své účinkování v něm zhodnotil dnes s půlročním odstupem?“

Tomáš Suchánek: „Byla to škoda. Vlastně do půlky závodu to vypadalo dobře, soupeři to kazili nebo odpadali. Pak se to úplně otočilo, ne pro nás, ale pro Rusy. Z hlediska týmu jedinej‘ Venca táhnul, my zbytek se vezli. Co se týče mě, já byl o zub, dva s nastavením pozadu. Jednou jsem stál, pak páska, to máš, že to půlka závodu vlastně uteče. Dopasoval jsem to až na poslední jízdu. Ještě to nebylo to správný, ale už jim to stíhalo. Jenže to už bylo pozdě. Už jsme se těšili do Dánska, v půlce závodu to vypadalo, že tam pojedeme na další dobrej‘ závod. Bylo to zklamání, od tý druhý půlky závodu to bylo zklamání. Myslím si, že to nikdo nečekal na to, jak to vypadalo zezačátku.“

 

speedwayA-Z: „V Abensbergu ti chyběl bod k postupu do race-off kvalifikace o SGP 2016. Stejné minimum tě připravilo v Lamothe-Landerron challenge evropského šampionátu jednotlivců. Je to pech skončit těsně vyřazený dvakrát po sobě?“

Tomáš Suchánek: „Určitě, ale když to vezmu pár let zpátky, každej‘ rok mi to uteklo o bod. Ta Evropa ani tak ne, ale svět jo. Takže pro mě už žádno novinka (smích). Nejvíc mě mrzela ta Evropa, challenge jsem moh‘ jet. Dva dny předtím mě volali, ať jsem připravenej‘, že se nikdo neodhlásil, ale že někdo určitě nepřijede. Do Lendavy jsem přijel, byl jsem tam náhradníkem. Když jsem byl na cestě do Gniezna, začali mě v pět hodin shánět z Toruně, kam to z Lendavy přeložili. Další mě to vědět trošku pozdě, bylo jich tam patnáct bez náhradníků, takže bych byl v závodě. Mám na tu Evropu smůlu na challenge. Loni jsem taky musel zůstat v Berwicku, letos zase tohleto. Sice jsem se tam nekvalifikoval, ale jak odpadali ostatní, kdyby dali vědět aspoň odpoledne, stihnul bych to, Z Gniezna to není tak daleko. Abensberg jsem zkazil trošku sám. Hlavně starty. Skoro celej‘ závod to bylo tvrdý, jednokolejka a tam ten start hrál největší roli. A já mám druhým, třetím rokem problém s nastavením, jak je dráha tvrdá, a tady jsem to úplně nedopasoval.“

 

speedwayA-Z: „V prvním finále mistrovství republiky v Praze sis stěžoval na malou rychlost po startu, protože jsi měl část svých motorů na servisu pro Gniezno. Skončil jsi šestý s odstupem šesti bodů na Václava Milíka a plánoval ofenzívu do Plzně. Jenže pršelo a závod byl dvakrát zrušen. Jak bys komentoval skutečnost, že se už nenašel prostor pro další náhradní termín?“

Tomáš Suchánek: „Ukončili to docela dost předčasně. Kdyby počkali čtrnáct dnů, tejden, viděli sami, že by to odjet šlo. Plzeň jsem potřeboval, s tou šestou příčkou spokojenej‘ nejsem. V Praze motor, co jsem tam měl odzkoušenej‘ od začátku sezóny, byl na servisu. Ze začátku to vypadalo dobře, byl tam materiál a to mně fungujou motory dobře. Jak je známý, od sedmý, osmý jízdy to v Praze začne tvrdnout, jak se vyhází materiál. A jak to tvrdne, jsem víc a víc pomalejší, jak bylo vidět v tom závodě. V Plzni by to bylo už moc, pár by nás to zvládlo, ale myslím, že i ti zkušenější by s tím měli velký trable. Tři finále příští rok jsou lepší než jeden závod jako letos. Když se nepovede, nemáš už šanci. Když se udělaj‘ aspoň dvě finále, je to lepší. Není to jen o tom, jestli ten den máš šanci nebo ne. Akorát by to mohlo bejt‘ trošku rozdělenější, ne dvě finále v dubnu za sebou. Ale jako jezdec s tím nic neuděláš.“

 

speedwayA-Z: „Václav Milík si pro slánský šampionát dvojic vybral za parťáka Aleše Drymla, s nímž zamířil za titulem. Ty jsi vytvořil sestavu s Patrykem Malitowskim a dostali jste se až do finálové části. Jenže v ní jste inkasovali dvakrát KO, nejprve od svých kolegů v semifinále a poté od Matěje Kůse a Josefa France v malém finále…“

Tomáš Suchánek: „Máme s Patrykem stejnýho ladiče. Přes něj a Jimmyho, co mě sponzoruje a obchoduje s jeho otcem, jsme se seznámili. Pardubice mi nabídly, ať si někoho najdu a řekly částku. Patryk byl po zranění, na ligu ho moc nezvali, byl rád, za ten závod a přijel. Z mýho hlediska to bylo v pohodě, vyhrával jsem. Patrykovi se nedařilo, nebyl rozježděnej‘, nemoh‘ to dopasovat a ve Slaným byl poprvý. Největší pech byl, že jsme v semifinále narazili na Pardubice A. To bylo jasný, že Venca s Álou nás udělej‘, bylo vidět, že jim to šlape. Byla škoda Pepíčka s Matějem, že jsme je neudělali. Dopadlo to, jak to dopadlo. Uvidím letos, jestli pojedu s Vencou nebi si někoho seženu. A jestli dopadnu líp než letos. Ten titul ve dvojicích bych už chtěl. Dvojice a jednotlivci mi pořád chyběj‘.“

 

speedwayA-Z: „Letošní model extraligy jako by byl střižen na míru pardubického týmu. Nervy svých fanoušků jste pocuchali jen ve Mšeně, ale vaše triumfální šňůra se přetrhla až v září v promočeném Slaném. Hned v Divišově jste však probudili Pražany ze zlatých snů a sami usedli na trůn. Jak jsi váš extraligový titul prožíval?“

Tomáš Suchánek: „Každej‘ rok extraligu prožívám dobře. Pokaždý máme dobrej‘ tým a letos jsme to rozjeli už na začátku. Akorát Slanýho je škoda. Víš, jak to je, jednou tam musíš pustit někoho jinýho, aby se nabudili, a dát jim šanci (smích). Ve Mšeně to vypadalo, že budeme poslední, ale díky Vencovi a Álovi se to zachránilo. Mně se tam nedařilo a nedaří se poslední roky, vůbec mi to nesedí. Buď je to ve mně nebo to blbě dopasuju a tím se mi i blbě jede. V Divišově se mi docela dařilo, starty a hlavně se mi líbilo, jak jsem předjel Edu. Měl náskok a já to dohnal všechno za jednu zatáčku. Celej‘ tým tam jel dobře, hlavně Hynek. Byl jsem rád, že se jede tam, pro mě je to teď momentálně o dost lepší než Mšeno. Těm lidem tam si myslím, že se to líbilo. Po dlouhý době se tam jel pěknej‘ domácí závod, takže to pro fanoušky mohlo bejt‘ pěkný. Pro nás to byla bomba, že jsme vyhráli a na Pardubice jeli bez nějakýho stresu a na pohodičku. Každej‘ se už těšil na oslavy.“

 

speedwayA-Z: „Renesance čtyřčlenných družstev měla garantovat extraligu, jejíž systém by nutil její účastníky jet naplno od začátku až do konce, což se však nepovedlo. Viděli jsme krásné jízdy, avšak míchání průběžného pořadí družstev nabídl prakticky jen divišovský mítink. Byl konec dvojutkání krokem kupředu?“

Tomáš Suchánek: „Já si myslím, že dvojutkání tady neuspěje. Na to musí bejt‘ sedm, osm nebo víc týmů. Tady v Čechách, kde nejsou týmy, jsou dobrý a pro lidi zajímavější čtyřky než dvojky. Kdyby bylo klubů víc, jsem pro dvojutkání, ale takhle jsem pro čtyřky. Jak jsou kluby na tom finančně, je to pro ně lepší i z tohohle hlediska.“

 

speedwayA-Z: „První liga se napojila na přebor jednotlivců, čímž vznikl seriál, který zaplnil sezónu od dubna až do září a přivedl účastníky na stadióny ve třech státech. Skončil tvým vítězstvím v klasifikaci jednotlivců a pardubickým triumfem v družstvech. Jak ceníš tato vítězství.“

Tomáš Suchánek: „Pro mě to jsou bonusový závody. Neměl jsem žádný angažmá, byl jsem rád, že jsem to jezdil. Beru to jako přípravu. Určitě si to cením, přebor jsem jel prvním rokem, vždycky jsem to odmítal a nechával to mladým. Nic jinýho jsem nebral než první místo, druhý by bylo zklamání. A asi to tak brali ostatní. Byl jsem rád, že jsem to dokázal vyhrát. A když nejsem mistr v jednotlivcích, jsem aspoň takovej‘ menší mistr. Největší konkurent byl Zdeněk Holub. Nebylo to špatný, bylo to zajímavý, čtyřiadvacet závodníků se už zase dlouho nikde neuvidí. Proti loňsku jsme se v lize o dost zlepšili, všichni tahali a dělali body. Dřív jsme vyhrávali všechny první ligy, tak se ani letos od nás nic jinýho neočekávalo.“

 

speedwayA-Z: „Pravidelně usiluješ o obě zlaté přilby. V Žarnovici jsi skončil třetí, když jsi měl jako na dlani fantastický souboj Martina Vaculíka s Václavem Milíkem. V Pardubicích tvá účast v závodě všech závodů skončila již ve čtvrtfinále.“

Tomáš Suchánek: „Co se týče Žarnovice, počítal jsem, že finále proti Vencovi a hlavně proti Vaculdovi, bude těžký. Start jsem neměl nejhorší. Viděl jsem, jak do sebe ťukaj‘ a v nájezdu u depa jsem už myslel, že budou na zemi. Říkal jsem si, že půjdou nebo mi to otevřou a bude tam já. Ale prd, ustáli to. Když jsem jel za nima, na ně dva byla pěkná podívaná. Celejch‘ šest kol šli po sobě pěkně. Takový finále už tam nebylo hodně dlouho. S třetím místem jsem byl docela spokojenej‘. Venca jezdí dobře, Vaculda je v Žarnovici těžko k poražení. Pardubice jsem promarnil nějak na motoru. Počítal jsem, že bude tvrdá dráha, že těch rozjížděk bude hodně. Zkoušel jsem to na jinejch‘ drahách, ale na každý dráze to jede jinak. Myslel jsem, že to bude fungovat, ale nefungovalo vůbec. Skočil jsem na druhou motorku a nestačilo to. Ten motor, co mám na Pardubice a nejvíc ho tam používám, jsem nechal v dílně. A to byla největší chyba, měl jsem ho vytáhnout a zkusit v jízdě. Zlatá přilba v Pardubicích byla letos největší zklamání. Cejtil jsem se na malý finále, ale nevyšlo to. Ještě to párkrát pojedu, ale roky utíkaj‘, už se to pomalu krátí, taky už nejmladší nejsem. A doufám, že finále jednou v životě pojedu. To bych chtěl stoprocentně. Letos neříkám, že jsem se nepřipravil, připravil jsem se, ale překombinoval jsem to motorama, měl jsem nechat, co mám vyzkoušenej‘. Na příští Zlatou přilbu si to vezmu víc k srdci a určitě se na to líp připravím. Možná jsem udělal chybu, že jsem jel až od čtvrtfinále. Váhal jsem, jestli jet už od vylučovaček. Byl jsem rozhodnutej‘, že si je rozjedu, ale nakonec jsem se rozhod‘ pro čtvrtfinále a to jsem taky udělal chybu. Kdybych šel do vylučovaček, líp bych to dopasoval a věděl víc, jak bych na tom byl. Když skočíš do rozjetýho závodu, musíš hned, nemůžeš si dovolit žádnou chybičku.“

 

speedwayA-Z: „Na počátku prosince se už dá plánovat, kterak bude vypadat nová sezóna na oválech. Jaká bude v tvém případě?“

Tomáš Suchánek: „Co se týče ligy, Pardubice to budou stoprocentně (smích). O Polsku se jedná a Anglii jsem už vyloučil. Spíš se soustředím sehnat si to Polsko. To je pro mě v první řadě. Jelikož mám už rodinu, Polsko by pro mě bylo dobrý. Uvidíme, to je všechno teprve v jednání. Klub vím, ale nebudu ho zveřejňovat, dokud to nebude potvrzený. Ale vypadá to, že se přikloním k tomuhle, odkud jsem měl první nabídku, jestli se s prezesem dohodnu, ale vypadá to na dobrý cestě. Příprava začala, to je hlavně na Vrtákovi (David Vrtáček, mechanik – pozn. redakce), co se týče motorek. Rozebírá to, připravuje. Teprve teď začnu všechno dávat dohromady, co bude potřeba. Prosinec je takovej‘ lámací měsíc, jak v podpisování, tak co budu potřebovat za vybavení.“

 

 

---

Tomáš Suchánek děkuje:

„Určitě rodině. Tátovi musím poděkovat, že mi půjčoval auto, moje se ke konci sezóny rozletělo. Hodně musím poděkovat Jimmymu – Autodíly Škoda Mnětice, pomáhá mi hodně, takže největší dík. DaK Moto, Hybešovi a Zlatý přilbě. Potom všem fanouškům, co mně fanděj’, mý přítelkyni, že mě v tom podporuje. A synátorovi, jak vstane, musím mu hned pouštět plochou. Mechanikovi Vrtisovi. Pak Angličanům Andymu, Barrymu, Ann a Mauricemu, že každej‘ rok za mnou přijížděj‘ a navštívěj‘ mě o Přilbě.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Petr Makušev a Antonín Škach

Kolín – 28. listopadu
Dlouhá dráha mu přinesla nové výzvy, ale také bohužel dvě zranění a takřka tříměsíční závodní pauzu. Nicméně pozitiva převažují a světový šampionát družstev v Mariánských Lázních v půlce července je pro něho novou výzvou. Přesto však neodchází ze světa klasického speedway, o čemž se čtenáři magazínu speedwayA-Z mohou přesvědčit sami. Martin Málek totiž startuje letošní sérii zimních exkluzivních rozhovorů.

 

 

speedwayA-Z: „Vrátíme-li se do října 2014, neměl jsi důvody vraštit čelo. Po výhře v Březolupech jsi v šampionátu republiky jednotlivců skočil z desáté příčky na konečnou pátou. Udržel ses ve finále i pro letošek, navíc sis vyjel evropský šampionát, v němž ses dostal až do challenge. Všechno vypadalo ideálně…“

Martin Málek: „Jo, na konci loňského roku po takových slabších výsledcích v létě jsem byl víc v psychické pohodě. Spíš jsem se těšil, až bude konec sezóny. Co se týká toho vítězství v Březolupech, hodně tomu prospělo domácí prostředí. Byla dobře připravená dráha a už po tréninku jsem věděl, jak si připravit motorku. Až na tu jednu nepovedenou jízdu, kdy jsem byl třetí. Předpokládal jsem, že se změní stav dráhy a to se bohužel nestalo. Proto ten jeden výpadek v rozjížďce. Ale jinak historicky první moje vítězství v mistrovství republiky docela potěšilo a navnadilo na tu sezónu letošní. Zima byla docela krátká. Vzhledem k pracovnímu vytížení už mi nezbylo dost času na přípravy, takže jsem všechno naháněl na poslední chvíli. Asi jsem to trošku i podcenil. Letošní začátek sezóny nebyl asi tak nejhorší, ale pak přišla dlouhá zdravotní dovolená.“

 

speedwayA-Z: „Netajil ses myšlenkou vyzkoušet si dlouhou dráhu, což se ti povedlo v půli dubna během dne otevřených dveří v Mariánských Lázních. Tehdy jsi neskrblil nadšením, čím tě dlouhodrážní sport tolik oslovil?“

Martin Málek: „Já jsem chtěl dlouhou dráhu vyzkoušet už v roce 2014. Nedošlo k tomu, zranil jsem se v květnu při první lize ve Mšeně. Když přišel pan Vopat s Káčou Kadlecem podpořit dlouhou dráhu tady v Čechách, v Divišově bylo už pět šasí. Já využil první příležitosti, dali jsme dohromady motorku a vyrazili jsme do Mariánek se svézt. Dlouhá dráha mě docela okouzlila svou rychlostí, je to trošku jiný styl jízdy, hodně mi to připomíná plochou dráhu v Kopřivnici. Akorát musím trošku vychytat starty a to řazení. To mi doopravdy nejde. Asi nad tím hodně přemýšlím. Jel jsem na Jawě, zkoušeli jsme tam vačku Tornado. Už v tom dubnovém tréninku to vypadalo, že bych mohl být rychlý. A že to, na čem, jedu by mohlo být i konkurenceschopné. Po dvoudenním ježdění bylo jednoznačné rozhodnutí, že se chci zúčastnit mistrovství republiky. Musím ale přiznat, že největší strach jsem měl z létajících kamenů a té bolavé cejchy. Jezdili jsme tam každý sám, ale jednu sadu jsem tam schytal od Pepíčka. Nic příjemného to nebylo. První ostré zkušenosti přišly až při mistrovství republiky.“

 

speedwayA-Z: „Ostrý dlouhodrážní debut při květnovém mistrovství republiky je nutno hodnotit ze dvou stran. Předně čtvrté místo, na něj sis zadělal již ve finále B porážkou dalšího nováčka Hynka Štichauera, nečekal nikdo, možná ani ty sám. Avšak na druhou stranu ti zranění nohy sebralo část sezóny a to i na krátké dráze. Převažují ve tvém hodnocení pozitivní či spíše negativní tóny?“

Martin Málek: „Musím říct, že při debutu jsem si odnesl hodně i těch nepříjemných zkušeností. Do třetí jízdy jsem přemýšlel jen nad závodama. A potom po startu třetí jízdy, kdy jsem si nešťastně položil nohu na zem a chytil díru. Potrhal jsem si postranní vazy v koleně a utrhnul si část menisku. Už jsem měl myšlenky, jestli dojet závod nebo ne. Celkově čtvrté místo se tady po těch věcech dá brát jako obrovský úspěch. Na kdyby se nejezdí, může se jen spekulovat, jak by to bylo jinak, kdybych se nezranil. Než jsem se dostal do postele, bylo všechno ještě v pořádku, ale když jsem se druhý den ráno probudil, už jsem věděl, že je zle. To už potom každý ví. Po pěti týdnech jsem zkusil zajet ke svému doktorovi, tam jsme se rozhodli, než se s tím trápit do konce sezóny, bude to lepší zoperovat. Tím se rekonvalescence natáhla. Dělal jsem vše pro to, abych se vrátil do mistrovství světa družstev, ale to jsem bohužel taky nestihl. V mém zdravotním stavu opravdu nebylo možné postavit se na start. Nebo bylo, já bych ti asi vydržel, ale určitě bych dobrým výsledkem nepřispěl. Radši jsem tam přenechal místo ostatním.“

 

speedwayA-Z: „V Mariánských Lázních jsi oslnil Milana Špinku natolik, že ti nabídl rovnou místo v českém národním týmu. Řekl sis rovněž o místa v semifinále evropského travnatého šampionátu v Bielefeldu a světové kvalifikaci v Tayacu. Jenže odtamtud ses vracel s dalším problémem a vidinou nové závodní pauzy.“

Martin Málek. „Musím říct, že zranění mi ubralo hodně sil. Přijel jsem tam po dvouměsíční pauze, ani jsem nikde netrénoval. Taťka z rozhodnutí jet do Tayacu nebyl vůbec nadšený. Ani se mu nedivím, asi měl hodně velké obavy i z nedostatku mých zkušeností, vypravit se hned do semifinále do Grand Prix. Ale taky jsem měl trošku strach z toho, co se o trávě povídá. Ale chtěl jsem v závodění pokračovat a nechtěl odmítnout úplně všechno. Dost nám dala zabrat cesta do Tayacu, bylo to šestnáct set kiláků. Ale musím říct, že než jsem šel do poslední jízdy, nešlo mi to úplně tak nejhůř. Myslím si, že jsem v závodě udělal docela dobrý výsledek. Přišla poslední jízda a ve druhém kole se mi zadřel motor. Jen si pamatuju, že jsem vymáčknul spojku a zpomaloval, najednou jsem se válel na zemi a nevěděl, co se stalo. Jak byla dráha rozbitá, najel jsem přes nějakou díru, sekla se mně motorka a já přelítnul přes řidítka jako učeň. Stačil mi bod a měl bych postup v kapse, aniž bych jel semifinále a možná finále. Odvezl jsem si zlomenou klíční kost. Dalších šest týdnů zabralo léčení a to už jsem se chtěl jen párkrát svézt, než ta sezóna úplně skončí. Ale ti trávaři to jsou fakt magoři, jinak je to docela hezká disciplína.“

 

speedwayA-Z: „A jak vidíš svou budoucnost na dlouhé dráze? Finále šampionátu družstev se koná v Mariánských Lázních a zachová-li se letošní trend, mohli bychom opět oživit medailové sny. Na druhou stranu z Tayacu ses kvalifikoval do challenge, v němž jsi však nestartoval, což by mohlo signalizovat konec dlouhodrážní etapy tvé kariéry.“

Martin Málek: „Zúčastnit jsem se nemohl. Jinak co se týče mistrovství světa v Mariánkách, budu dělat všechno pro to, abych se mohl zúčastnit. S taťkou jsme koupili i větší auto, neboť do mé červené dodávečky se mi motorka na dlouhou nevešla. Už jsem začal s přípravama a chci postavit dvě svoje motorky. Zatím mám přislíbenou podporu z Jawy, ale je tam ještě spousta dalších věcí, co je potřeba mít. Ty drobnosti jako tlumiče, karburátor, kola a převodovka na motorku, jsou hodně finančně náročné. Takže na jaře budu chtít vyjet se dvěma svýma motorkama. Sice si můžu motorku půjčit v Jawě, ale pokud chci konkurovat světovým závodníkům, opravdu nejde jezdit na erárních motorkách, které se půjčují několika závodníkům současně. U Maliniaka se mi šije kombinéze speciálně na dlouhou dráhu. Kožená a snad motorka bude vypadat taky hezky, design zůstává.“

 

speedwayA-Z: „Stojaté personální vody české extraligy rozvířil tvůj odchod ze Slaného. Představil ses s vestou Mšena. Nakolik bude vzdálené pravdě tvrzení, že si od spojení Martin Málek – Grepl PDK Mšeno slibovaly podstatně více obě participující strany?“

Martin Málek: „Já jsem čekal víc. Bohužel mi nevyšel první start v Pardubicích. Ten závod se mi vůbec nevydařil, potom přišlo zranění a k tomu se připadalo ještě ošklivé zranění Filipa Šitery. A bylo skoro po týmu! Já a Filip jsme byli hlavní příčinou, co hodně oslabilo výsledky Mšena. Ale abych byl upřímný, před sezónou jsem měl daleko vyšší ambice. A obě zranění, která jsem měl, mě hodně vysílily a hodně srazily moji jezdeckou kondici dolů, takže letošní start v extralize bych přiřadil ke svým nejhorším sezónám v mé kariéře. Mrzí mě, že jsem panu Greplovi v extralize nepomohl. Chtěl bych mu poděkovat za důvěru, kterou ve mně vložil. A je škoda, že Mšeno příští rok už nestartuje.“

 

speedwayA-Z: „Kříženec přeboru a první ligy prospěl spíše individuálnímu šampionátu, zatímco kolektivní soutěž šla mnohdy do pozadí a to až tak, že se nedočkala svých stupňů vítězů. Jak vnímáš své účinkování s vestou Březolup a jak vidíš návrat svého mateřského klubu do extraligy anno domini 2016 v koalici s PK Plzeň?“

Martin Málek: „Letošní systém první ligy se mi vůbec nelíbil. Závody byly dost nevyrovnané, takové zmatečné a někdy byly i nezáživné. Vůbec se mi nelíbilo, že se jedny závody sešlo čtyřiadvacet závodníků a druhý zase jenom dvanáct. Myslím si, že to hodně ublížilo jménu týmové soutěže. Ty výsledky pro mě nebyly tak důležité. Většinou nebylo, o co jet. No a co se týká extraligy, spíš jsem čekal, že se do extraligy přihlásí Žarnovica. Zatím vůbec nemám od Březolup nabídku a stanovené podmínky, za jakých bych měl jet extraligu, takže opravdu nevím, co se od toho dá čekat.“

 

speedwayA-Z: „Vedle Tomáše Suchánka a Jana Holuba jsi jediným českým závodníkem, který letos absolvoval zlatopřilbové závody jak v Žarnovici, tak v Pardubicích. Jak bys tento svůj primát ohodnotil?“

Martin Málek: „Slovenská Přilba se nevyvíjela vůbec ideálně už od začátku. Největší zaváhání přišlo v semifinále a pak v opravě, kdy se start třikrát opakoval. Dvakrát se mi podařilo dobře odstartovat, ale po třetím startu se mi nepodařilo dostat dopředu a dojet na postupových místech, takže výsledky bych hodnotil jako velmi neúspěšné. A Zlatá přilba v Pardubicích se mi taky moc nevydařila. Dojel jsem třikrát předposlední. Nedokázal jsem se poprat s tak tvrdou dráhou, jaká tam byla stejná jako každý rok. Prostě jsem se letos v Pardubicích většinou trápil. Byl jsem rád, že můžu startovat na Přilbě, ale výsledy v letošní sezóně byly fakt tragédie.“

 

speedwayA-Z: „Minulý měsíc sis v rámci divišovské Jawy vymyslel dvoudenní technické školení. Co tě k takové akci motivovalo a je reálné, že se v úloze mentora nastupující plochodrážní generace budeš objevovat i nadále?“

Martin Málek: „Minulý rok jsem si udělal licenci trenéra, ale zatím jen céčko. No, a ke školení mě hlavně k tomu trošku přivedla i organizace Jawa Cupu, na které jsem už druhým rokem dělal pro Jawu. A taky nápad z doby mé rekonvalescence, kdy jsem jezdil po závodech a sledoval závody a práci v depu u různých závodníků. Byl jsem hrozně zděšený, co jsem letos viděl, co se v těch depech děje. Takže jsem na vlastní pěst oslovil hlavně mladé kluky, jestli by nechtěli přijet do Divišova, protože jsem dlouho přemýšlel, kde to udělat. Jestli třeba objet stadióny, ale v Divišově to bylo nejlepší. Hodně se mi komplikoval termín. Chtěl jsem to stihnout do konce sezóny a spojit to třeba i s nějakým tréninkem. Do toho byla ale spousta dalších doplňkových akcí, ve Slaném rozlučky se sezónou a nakonec i výstava v Lysé nad Labem. První den se sešlo osmnáct účastníků, druhý den třiadvacet. Začalo to pátkem, kdy jsem kluky seznámil s technickými řády, aby mohli bez problémů procházet technickýma kontrolama. Druhý den jsem přednášel o práci kolem motorky a připomínal zásady, že pracovní prostředí by mělo být čisté a udržované v pořádku jako ve formuli jedna. Jak se starat o spojku, karburátor, řetězy a jak se přezouvají pneumatiky. Taky tam byla část, jakým stylem se umývá motorka. A v první řadě, jak má vypadat práce profesionálního mechanika, jak má vypadat nářadí a jak má vypadat struktura boxu s nářadím. A jak by měla být motorka sestavena, aby se maximálně zrychlila práce kolem ní. Budu to určitě opakovat ještě na jaro. To bylo jen takové první seznámení, aby kluci měli, o čem přemýšlet přes zimu. Musím říct, že mi to dalo docela zabrat. Zkusím pokračovat a vydávat postupně návody, jak se mění ložiska a tak dále. Zkusit to dovést do nějaké digitální podoby. Budu doufat, že to klukům pomůže pro jejich budoucí závodění. A děkuju Autoklubu Divišov a taky všem účastníkům.“

 

speedwayA-Z: „Zimní přestávka je prakticky ještě na svém počátku, takže by se mohlo zdát, že příprava na novou sezónu má ještě dost času. Je to opravdu tak?“

Martin Málek: „Docela mi dá zabrat příprava dalších dvou motorek na dlouhou dráhu, protože dokoupit převodovku, řetězy, karburátor, kola a vše, co se týká řemenu a spojky, není nic jednoduchého. Přibudou mi dvě dlouhodrážní motorky, uvidíme, jak se bude dařit v téhle disciplíně. O nějakém zahraničním angažmá na krátké dráze už ani neuvažuju, je to čím dál těžší. Plánuju jen závody v Čechách a pár volných závodů v zahraničí. Asi se spíš víc soustředím na tu dlouhou. Hlavně sháním nějakého šikovného mechanika, který by se mnou absolvoval větší část příští sezóny.“

 

---

Martin Málek děkuje:

„Tak v první řadě hlavně děkuji rodičům za jejich pomoc a jejich odhodlání mě stále v mém bláznění podporovat. Poděkování taky míří do Jawy, panu Diatkovi, Rezlerovi a Kmínkovi za podporu v mém závodění. Ještě jedno poděkování patří Sašovi Kopeckému, jen škoda, že si to už nepřečte. Taky děkuju doktorům, panu Brožovi, Rychterovi a Kubovi za údržbu a doufám, že je už nebudu potřebovat. Jinak díky Rudy, Gábi, Miro, strejdo Petře, pane Němec, Ládo, pane Vopat a všichni, co mi držíte pěsti a fandíte!“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Martin Mesiarik, Gabriela Bubeníková a Antonín Škach

Slaný – 14. března

Sezóna pro něho prakticky nikdy nekončí. Sotva se nad plochodrážními kolbišti usadí zvířený prach letní sezóny, přemýšlí o přípravě motocyklu na šroubky. Jejich konec připadá pokaždé na březen, v němž se opět začíná rozbíhat termínový kalendář ploché dráhy. S loňským rokem nebyl příliš spokojený, především v souvislosti s šampionátem jednotlivcům neváhá použít slůvko propadák. Na prahu nové sezóny je však Michal Dudek plný optimistické naděje, což je patrné i z odpovědí v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Jsi již prakticky stálým inventářem Speedway-on-Ice pod taktovkou Ronnyho Weise, takže sezóna pro tebe de facto ani nekončí. Pořád své starty na saských kluzištích vnímáš pozitivně? Obzvlášť, když porazíš Ronnyho Weise jako naposledy v Chemnitz?“

Michal Dudek: „Určitě je pozitivní, že sedmí na motorce. Ronny má svoje podmínky, nechci se na to vymlouvat, když se povede start, dá se porazit. Laborujou s převodama, já mám svůj převod. Jednašedesátku, když se povede start, dal jsem mu čtvrt kola jako teď v Chemnitz. Ronny je možná těžší než my, líp mu to zabírá. Dá se porazit, ale dělá si to pro sebe, aby vyhrával. Ale je dobrý, že člověk není zalezlej‘ doma a jede se někam podívat. Jezdí tam Hynek a Zdeněk Holub, je sranda. Když se to jelo na celej‘ víkend, přespali jsme v autě, byla sranda. Je to celkem dlouhý, závod je třeba od třech a trénink už od jedný. Kdyby to udělal půl hodiny předem, stačilo by to. Každej‘ si stejně zkusí tři kola, je nás dvacet plus ty malí a motokáry, netrvalo by to dlouho.“

 

speedwayA-Z: „Při šroubkařských závodech je pro tebe charakteristické, že nikdy netrénuješ. Tvrdíš, že mistři trénovat nemusí, což je samozřejmě nadsázka. Trénink by v tomto specifickém prostředí tvé výsledky asi nevylepšil, že?“

Michal Dudek: „Jasný, když vidím, že dráha je menší, člověk si to vyzkouší. Jinak je to pokaždý stejný, převody se neměněj‘, přijde

mi to zbytečný. Motorka se tady ovládá plynem, když dáš moc, je jasný, že to bude mydlit, když míň, bude to strkat dopředu. Takže takhle. Ronny má výhodu, že mu chodí dost lidí, dá vstupný osm éček za dospělýho a pět za dítě, má sponzora a zaplatí led. U nás to nejde, už vidím, jak jedu do Slanýho, ať nám půjčí stadión. Čejen to tady jednou zkoušel a nekoukali na to dobře. Asi by tolik lidí jako v Německu nepřišlo, kdy když to člověk nezkusí, neví. Abys do toho dal nějakou částku, to se nechce. Určitě by závodníci přijeli, ale je potřeba mít na to peníze, udělat reklamu, vytisknout plakáty, dát ceny pro jezdce a zaplatit cesťáky. Do toho se nikomu nechce. Kolikátej‘ rok se bavíme, že to uděláme v Ledcích na rybníku, ale teď bychom potřebovali ploutve nebo museli dávat na motorky vodní banány. Jinak nevím…“

 

speedwayA-Z: „Závodů už ani zdaleka nemáš tolik jako v juniorských časech. Není potom škoda takových nedorozumění, jako jsi měl s Milanem Machem, když jsi před domácí extraligou proti Pardubicím odletěl na dovolenou do Egypta, a pak jsi další závody stál?“

Michal Dudek: „To se nedořešilo. Bylo mi řečeno, že mě Milan

nenasazoval ne kvůli tomu Egyptu, ale že se mu Piotr Dziatkowiak líbil víc. Beru to jinak, ale nechce se k tomu vyjadřovat. Jednou jsem za ně jel, přistoupil na jejich podmínky a udělal jedenáct bodů. Plácali mě po ramenách a už to bylo dobrý.“

 

speedwayA-Z: „Slaný nevstoupil do extraligy rozhodně špatně. Play-off však bylo jisté tak či onak a ani v jeho semifinále jste nepatřili k outsiderům. Možnost vrátit Pardubicím porážku na vlastním ovále se ovšem už nenaskytla. Nebyla to škoda?“

Michal Dudek: „Určitě byla. Myslím si, že bychom na ně měli. Byla by výhoda domácí dráhy. Ale nešlo na tom jet. Kdyby byla hlubší, bylo by to velký plus, protože hodně Pražáků má na hlubině problém. Stalo se, stalo. Nenašel se termín, odpískalo se

to. Ale kdyby se jelo, třeba bychom je neporazili, ale hodně velkej‘ rozdíl by to nebyl.“

 

speedwayA-Z: „Zato první liga se nevyvíjela dle slánských představ. Pár vítězstvím vám těsně uniklo, domácí závody se nikdy nedojely, avšak nakonec jste bronzoví. Jak bys to okomentoval?“

Michal Dudek: „Celkově to byly hezký závody, jedou tam výkonnostně stejný jezdci. Bylo to zajímavější, když jezděj‘ čtyři týmy. Byl pech, na jednu stranu za to můžu já. Zezačátku sezóny jsem měl blok, nedokázal se soustředit a upad‘ i z prvního místa. Začalo to ve Mšeně, pak se ve mně něco cvaklo a přijel jsem ze závodů a měl jeden bod. Pak se do toho člověk

dostal, ale vím, že bych měl na víc. Mělo to vliv i na ten výsledek týmu. Musel jsem se uklidnit, pomohla mi i ta dovolená, že jsem všechno vypustil. Zničehonic se to stalo, pády začaly ve Svitavách, kde to bylo kvůli technice. Rozeta mi shazovala řetěz, to tomu moc nepomohlo. Od tý doby se to odvíjelo, jak se člověk ale uklidnil, bylo to lepší. U mě je nejhorší, když se mi nepovede první jízda. Strašně moc si to beru, že jsem to posral celýmu týmu. Jsem nervák, když se povede první jízda, je to lepší. Ale v první lize jsme si zajezdili pěkně. Letos bych chtěl, aby to bylo lepší. Jdu do toho, aby byla lepší sezóna než ta loňská. Začínám na Prague Open.“

 

speedwayA-Z: „Podle modelu čtyřčlenných družstev se letos pojede také extraliga. Líbí se ti tento krok? Sice se snížila kvóta pro cizince, nicméně pět míst v sestavě je přece jen méně než sedm.“

Michal Dudek: „Je to šance, že každej‘ může něco udělat. Pamatuju si ten systém, když jsem začínal. Nebude to roztahaný

po dráze, budou všichni vyrovnaný a každej‘ bude mít větší šance něco udělat. Když se tam vejde, to doufám, že se vejdu. Myslím si, že čtyřky budou lepší. Hlavně aby všechno vyšlo, jak má, nepršelo a podmínky byly dobrý. Aby nebyly neshody a domluva by byla dobrá.“

 

speedwayA-Z: „Tvůj otec Antonín původně do mistrovství republiky přihlásil svou vlastní dvojici. Z plánu ale sešlo. To tě Miletice přeplatily, abys jel s Romanem Čejkou?“

Michal Dudek: „Ne, to ne. Bylo to tím, že jsem sháněl jezdce. Bavil jsem se s Piotrem Dziatkowiakem, slíbil, že se ozve do čtrnácti dnů a nedal ani vědět. Přišel pan Vilde, jestli bych to nechtěl jet s Romanem. Tak jsem mu řek‘, že jestli bude

možnost, určitě. Byli jsme trochu domluvený s Edou, ale přišel Slaný, že pojede s Martinem Vaculíkem. S Romanem to bylo v pohodě, stačí se dohodnout, aby člověk jel na dráze dvojici, a potom už to jde samo. S Romanem jsme dvojka, že nám to jednou jde, jednou nejde. V Pardubicích se nám jelo dobře, byl jsem tam já, jel jsem, byl tam on, jel on. Škoda, že nebylo finále, první jízda se nám povedla, porazili jsme Filipa s Jéňou Holubem. Dráha je dlouhá a tvrdá, musí se to sladit s převodem. Měl jsem silnej‘ motor a nedokázal jsem ho zkrotit. Jel jsem malý převody a trhal gumu. Byla vařící, přijel jsem a nebyly tam špalky. Skončili jsme třetí ve skupině, žádnej‘ zázrak, ale špatný to nebylo.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi hovořil o ambicích vylepšit své výsledky. V mistrovství republiky jednotlivců se ti to však nepovedlo. Alespoň soudě dle poklesu z osmého na dvanácté místo…“

Michal Dudek: „To byl hroznej‘ propadák! Bylo to asi tou

psychikou, byl jsem roztěkanej‘ a nedokázal se soustředit. Jedna věc k druhý a už jsou z toho dvě věci. A pak se daří. To mě nasralo, mrzelo, teď musím jet semifinále, loni jsem se do osmičky dostal v pohodě. Nedá se nic dělat, stalo se, stalo. Letos to musím zase dotáhnout, abych byl v první osmičce. Praha a Plzeň, to je v pohodě, Prahu znám, v Plzni jsem dva roky nejel, ale pořád je to ten samej‘ ovál. Hlavně, aby sedlo všechno, jak má. A nebyly problémy s technikou nebo se mnou.“

 

speedwayA-Z: „S výjimkou Plzně jsi pravidelně objížděl přeborové podniky. V Liberci jsi vyskočil na pódium. Seriál se však nedokončil, litoval jsi toho hodně?“

Michal Dudek: „Jako určitě, že bylo zase o tři závody míň, to člověk nese špatně. Je to hodně dobrej‘ trénink, jedeš pět jízd se čtyřma jezdcema na pásce. Měl jsem málo závodů, to mě mrzelo. Nebylo přáno, stalo se to. Bedna dobrá, v Liberci je dráha taková zvláštní a nevyzpytatelná. Vypadá to hluboký a pak se to

vyhází a je tvrdá. Není špatná, malinkatá a rychlá. Člověk musí vědět, kudy jet, a hlavně nesmí pršet. I když při přeboru se to otočilo a proschlo a dráha byla dobrá.“

 

speedwayA-Z: „Jak ses přes zimu připravoval, se již záhy zeptá přímo jarní sezóna sama. Co bys jí na to odpověděl právě nyní?“

Michal Dudek: „Připravenej‘ jsem. Koupili jsme krosku, teď na ní lítám, kde se dá. Když mám čas, jezdím. Radim, Chod si vyjezdil v lese dráhu, byl jsem u něj. Jsem domluvenej‘ s Edou, že tam bude taky jezdit. Takže sezóna může jakž takž přijít. Cíl je určitě bejt‘ v lepší formě než loni se dostat se vejš v mistráku. Aby lidi na mě koukali jinak než v loňský sezóně, kdy jsem měl tyhlety problémy.“

 

---

 Michal Dudek děkuje:

„Děkuji rodině, že se mnou je, a tátovi, že má se mnou trpělivost a moc mi pomáhá. Pak městu Smečno, rodině Langových, že mi pomáhají. Fandovi Moulisovi za pomoc s autem a Radkovi Hartmannovi. Mechanikovi Zdeňkovi Uhlovi a všem ostatním, co mně pomohli ve všech směrech v týhle sezóně.“

---

Michal Dudek v duelu s Jaroslavem Petrákem

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Antonín Škach

Slaný – 14. března

Před rokem kul plány, kterak ve své poslední sezóně mezi juniory udělá pořádnou díru do světa. Ve Slaném vykročil za domácím titulem do jednadvaceti let a záhy byl na vrcholu blaha, když mu pořadatelé z pražské Markéty přidělili startovní vestu s číslem osmnáct pro Speedway Grand Prix České republiky. Leč nakonec se všechno zamotalo způsobem, že by se nikdo nedivil, pokud by vzniklo plochodrážní rčení mít pech jako Čejen. Jak se na to všechno dívá Roman Čejka se čtenáři magazínu speedwayA-Z dozvědí v exkluzivním rozhovoru.

 

speedwayA-Z: „Do loňské sezóny jsi triumfem ve slánské juniorce vlétl způsobem adekvátním skutečnosti, že šlo o tvůj poslední rok strávený ve věkové kategorii do jednadvaceti let. Avšak v Praze už to šlo dolů, závěrečný dvojzávod v Pardubicích jsi docela vynechal. Osmé místo se ve světle nastíněných skutečností asi moc dobře nebilancuje, co?“

Roman Čejka: „Sezóna to byla poslední v juniorech, to je pravda. Dělal jsem, co jsem moh‘. První závod mi vyšel bombově. I pro mě to bylo překvapení, ale spíš pro fanoušky. Pak to šlo z kopce. Nesedla mi dráha v Praze, šel jsem tam na hubu. Připletl se tam i ten slepák, to tě taky zastaví, než se člověk zase vrátí, chvilku to trvá. Ke konci sezóny jsem nejel ten dvojzávod. Nebyla technika, neměl jsem, na čem jet. Už jsem jakoby viděl, že

mistrem nebudu, ale důvod, proč jsem nejel, bylo, že jsem neměl na čem. Dráha v Pardubicích je dost dlouhá, tam je potřeba lepší motor. Nestálo za to tam vůbec jet, to by byla ostuda a o ničem. A ještě jsem do toho byl nemocnej‘, to byl spíš ten nejhlavnější důvod.“

 

speedwayA-Z: „Ve světovém šampionátu juniorských družstev jsi nestartoval, avšak v evropském ano. Ovšem Herxheim byla ošidná dráha, když mantinely nevedou, kam má člověk jet…“

Roman Čejka: „Semifinále se jelo v Plzni, domácí dráha, super, tam mi to jde, to bylo vidět i ve výsledkách, dotáh‘ jsem to tam do finále. Sedlo mi to, jel jsem dokonce na Jawě a fakt to upalovalo slušně. Měl jsem chuť do toho jít, těšil jsem se na Grand Prix.

Pak finále v Herxheimu… Tam jsem jel taky na Jawách, oba GM byly na servisu. O tréninku se mi dráha nelíbila, ani jsem se do toho nemoh‘ vejít. Při prvním tréninku jsem se dostal mimo dráhu. Zrovna všichni Češi stáli u startu a viděli mě, jak jedu po trávě. Slyšel jsem ty záchvaty smíchu a do toho jsem ještě upad‘. Všichni se mi smáli, bylo to vidět i z depa, tak se mě to drželo celej‘ závod. Jel jsem jen jednu jízdu, poněvadž mi to tam fakt nešlo. Kluci to dotáhli sami, medaile je bronzová, odvezli jsme si ji domů. Zasloužili jsme si ji všichni. Já ne z toho závodu, ale ze semifinále, odkud jsme se dostali do finále, ano.“

 

speedwayA-Z: „Leicester a Macon uzavřely tvoje účinkování v individuálních mistrovstvích světa a Evropy. Jak na ně vzpomínáš?“

Roman Čejka: „Leicester, Anglie, trošku jiná dráha, než jsme zvyklí tady. Bylo to hodně za roh, na takový dráze jsem nikdy předtím nebyl. O tréninku to vypadalo celkem dobře, vešel jsem se tam, i když mantinely byly z výjezdu dost blízko. Byl jsem překvapenej‘. Dost pršelo, když přišel závod, bránovali to, ale to vysychalo a bylo to hrubší. Starty se mi vůbec nedařily, nevím proč, jestli ve spojce byl problém nebo ve mně. Do první zatáčky jsem se kolikrát nemoh‘ vejít, výsledek nic moc. Macon taky nic moc, dráha krásná malinkatá, taková pěkná, ale prostě mi to nesedlo. Necejtil jsem se tam, nerozuměl jsem si s dráhou, výsledek žádnej‘. Dá se říct, že to byl spíš takovej‘ hezkej‘ vejlet do Francie. Bohužel už žádný příště nebude, v juniorech jsem jel naposled. Reputaci v mistrovství světa si zlepším v seniorech! (smích).“

 

speedwayA-Z: „A jak se celkově díváš na uzavřenou část své juniorské kariéry? Roku 2008 jsi oživil poněkud stojaté vody naší juniorky, máš světové a evropské medaile, na druhou stranu domácí titul jsi získal jen ve družstvech a v jednotlivcích zvítězil v jediném závodě. Jsi spokojený?“

Roman Čejka: „Hele, já si myslím, že junioři byli dobrý. Jak na stopětadvacítce, tak pětistovce, mohlo to bejt‘ lepší, ale nějaký výsledky byly. Podíval jsem se po světě, body jsem udělal, nebylo jich moc, ale šlo to. Jednu sezóny, kdy jsem jel v Krosně, což mě bavilo, to byla paráda. Mimo mistrovství světa a Evropy to byl asi nejlepší úspěch, kam jsem se dostal. Měl jsem i zranění. Dvakrát kličku, levej‘ ukazováček, nějakej‘ otřes mozku a ten slepák. Jsem celkově spokojenej‘, říkal jsem si před čtyřma rokama, co mám ještě času. Ono se to zhouplo. Sezóna, druhá, třetí, čtvrtá. A najednou je konec, uteklo to strašně rychle. Ale na každýho dojde a já už jsem mezi dospělejma.“

 

speedwayA-Z: „Stojíš na prahu ošidného období, jímž bývá přechod z juniorů mezi seniory. Jak jej prožíváš?“

Roman Čejka: „Já vůbec nevím, do čeho jdu. Bude to překvápko.

Juniorský závody mi budou chybět, když se na ten první ve Slaným půjdu podívat, asi budu i trošku slintat. Kluci budou jezdit a já jen dívat. Těším se, první závod bude Prague Open, tam se ukáže, jestli se budu starším klukům rovnat. Nechám se překvapit.“

 

speedwayA-Z: „Mezi seniory ses mohl uvést parádním způsobem. Jenže místo nástupu při velké ceně jsi ležel po operaci akutního zánětu apendixu ve slánské nemocnici. Co si představíš, když někdo řekne, že má pech jako Čejen s Grand Prix?“

Roman Čejka: „Je to obrovská smůla. Budu toho litovat celej‘ život. Čekal jsem na to dlouho, až budu mezi nejlepšíma. To je obrovská smůla. Najednou slepák! Nemohlo to dva dny vydržet?! To je fakt smůla největší. Jet nešlo, doktoři mě rozřízli a zjistili, že to bylo opravdu jen taktak prasknout. Možná, že je to dobře, že mi to v tý nemocnici zjistili. Zdraví je přednější než ten sport.

Aspoň jsem byl vytisklej‘ v programu s číslem osmnáct. Mám ho doma, je to jediná vzpomínka.“

 

speedwayA-Z: „Letos ti každopádně ubudou juniorské závody. Je tvůj zájem o dlouhou dráhu snahou jejich absenci nějakým způsobem kompenzovat? A jak to proběhne v praxi?“

Roman Čejka: „Já bych to chtěl určitě zkusit. Je to moje taková druhá šance, na krátký už asi prd udělám. Nevím, myslím, že na dlouhý bych moh‘ mít větší šanci. Neseděl jsem na tom, třeba kecám, ale zkusit bych to chtěl. Měl bych mít zapůjčenou motorku z Prahy a chtěl bych ji dát do cajku a připravit, aby to fungovalo a svézt se. Když to nepůjde, holt to nepůjde, a zůstanu tam, kde jsem.“

 

speedwayA-Z: „V loňské extralize se Slaný prezentoval vcelku slušným způsobem v základní části. Ani v semifinále play-off jste se nemuseli cítit zahanbeni. Pak však přišlo odvolání odvety na vaší domácí dráze, kde jste chtěli zlikvidovat osmibodový náskok Pražanů. Jak jsi to prožíval z pozice závodníka?“

Roman Čejka: „Snažili jsme se všichni Pražáky udělat, ale asi jsme na to neměli koule. Měli jsme šanci to dotáhnout. Problém byl, že se závod odložil a nenašel se termín, kam by se přesunul. Takže jsme to jet nemohli. Loni pro mě extraliga byla další závod navíc, že se sešli lepší závodníci. Nebylo to špatný, občas jsem nějakej‘ bod udělal, snad to v budoucnu bude trošku lepší. Asi bych měl trošku zabrat. Těch závodů asi už moc nebude, nechme se překvapit, jsem na to sám zvědavej‘.“

 

speedwayA-Z: „Letos se pojede extraliga ve čtyřkách, což drtivá většina lidí vnímá pozitivně. Argumentují podobností systému s loňskou první ligou, která se náramně vydařila. Jak se ti zamlouvalo rozhodnout boj o bronz až v závěru posledního závodu?

Roman Čejka: „Já myslím, že s extraligou je to super, první liga fungovala, tak to bude určitě lepší a závody zajímavější. I pro fanoušky to bude na oko lepší, jsem pro, aby se to tak jelo. Ten způsob, co jsme jeli doposud, je dobrej‘ spíš pro Polsko, kde je týmů a závodníků víc. Pro nás, kde je závodníků málo, je tohle lepší. První liga byla super závody, to mě bavilo víc než extraliga, když to shrnu, extraliga mě nebavila a první liga byla super. Sešlo se víc známejch‘ a celkově to bylo lepší. V posledním závodě se mi dařilo úplně náramně. Po první jízdě jsem si říkal, že už nepojedu, protože neudělám ani bod a je to v pytli. Pak jsem startoval od venku. Odstartoval jsem špatně, říkám si ‚tak to ne‘. Dal jsem to na venek, tam bylo hodně pod kolem. Myslel jsem, že půjdu na držku. Nešlo to ukočírovat, drželo to, ale to bylo

zrychlení! V zatáčce jsem jel rychlejc‘ než do nájezdu! Vyjel jsem první! Pak jsem se srovnal, dá se říct, že zezačátku jsem se dráhy bál, bylo to typický Mšeno. Pak to bylo super, dost bodů jsem udělal, dokonce jsme přeskočili Březolupy a skončili jsme třetí. To bylo super, bronzová medaile je dobrá.“

 

speedwayA-Z: „V našich exkluzivních rozhovorech se poslední otázka vždy týká přípravy na nadcházející sezónu. A tak se nemůže vyhnout ani tobě.“

Roman Čejka: „Příprava začala v zimě v posilovně a tak. Šli jsme do toho s Edou naplno, chodili i do bazénu a kruhový tréninky taky proběhly. Cejtil jsem se unavenej‘, loni jsem měl boreliózu a myslel jsem si, že se vrátila. Doktorka ale zjistila, že je to EB viróza a to znamená, že musím držet dietu a hlavně nesmím cvičit. To mě určitě zastaví. Tři měsíce nesmím mít žádnou fyzickou zátěž jako běhání a posilovnu. Na motorce se vozím, to by šlo unýst. Jinak se snažím připravit motorky, motory mám pouze dva, aby bylo těch deset závodů na každým motoru. Bude to tak ňák příprava do těch prvních závodů. Doufám, že se mi s motorkama při prvním tréninku nic nestane, to by bylo špatně. Budu se snažit tu sezónu dojezdit.“

 

---

 

Roman Čejka děkuje:

„V první řadě chci poděkovat rodině, hodně mi pomáhaj‘. Pak panu Antonínu Polákovi, stráví se mnou spoustu času a dělá to z lásky. Michalovi Průchovi, že mně pomáhá s motorkama. A sponzorům: Češka Autodíly, Šrámek elektro, panu Vopatovi, Altman Motor, Rákos a Macek, Autobusová doprava Rubeš a firmám f a PROTEC. Moc děkuju a doufám, že se uvidíme v letošní sezóně i v dalších letech!“

---

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach a Zdeněk Holub st.

 

 

Slaný – 14. března
Pobyt na stupních vítězů mu rozhodně není cizí. A to už od dob, kdy si v sedle stopětadvacítky budoval pověst zázračného dítěte slánské ploché dráhy. V loňském roce se však postaral o svou prozatím nejlepší sezónu vůbec a prožil úchvatný podzim. Během necelého měsíce se stal mistrem republiky do devatenácti a jednadvaceti let a k tomu dodal zlaté medaile z českých a evropských dvojic. Povedlo se mu mnoho dalších věcí, jinde zase cítil prostor pro zlepšení. Eduard Krčmář se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřuje, že by ve sběru cenných kovů chtěl pokračovat také v letošním roce.

speedwayA-Z: „Na závody v Čechách budeme ještě chviličku čekat. Avšak ty již máš zimní přípravu vlastně za sebou, také jsi už trénoval. Jaké jsou tedy nejnovější zprávy z tvého týmu?“
Eduard Krčmář: „Po zimě dobrý. Přípravy jsem nepodceňoval, byly dost dobrý. Teď v úterý jsem trénoval na Markétě, ve čtvrtek podruhý. A myslím, že dobrý. Je to pořád stejný, na novejch‘ vejfukách jsem nepoznal rozdíl. Ještě jsem to úplně nedotestoval, ale tolik ladění asi nebude. Myslím, že to bude změna k lepšímu, motor nebude tolik trpět, jako když tam byly ty přepážky. V zimě jsem se snažil makat čtyřikrát, pětkrát tejdně. Běhal jsem, makal na kruháčích, něco podobnýho, jako jsem měl i loni. Letos, jak mě vyndali šroubky z kličky, měl jsem s tím chvilku problémy a začal pozdějc. Teď jsem v dobrý kondici a hrozně se těším na sezónu. Ještě dodělat motorku a bude to.“

speedwayA-Z: „Loni ses v Polsku konečně uchytil v Rawiczi, kde to snad ani nemohlo být lepší. Tvůj podpis do Gdaňsku se proto zdál riskantním krokem, obzvl᚝ při pověsti klubu o finanční stabilitě. Co tě k tomu vedlo a jak vypadá situace dnes?“
Eduard Krčmář: „Oni měli nějaký dluhy u několika závodníků. Už to maj‘ potvrzený, snad se domluvili a teďka čekaj‘ jen na Leona Madsena. Co jsem mluvíl s trenérem, říkal, že by všechno mělo dopadnout dobře a pojedou. Příští víkend bychom tam měli jet na trénink. Snad to dopadne dobře, věřím tomu, že snad jo. V Rawiczi to bylo skvělý, hnedka v prvním závodě v Ostrowě jsem udělal čtrnáct bodů. Právě z Ostrowa trenér šel do Gdaňsku, kdyby zůstal v Ostrowě, šel bych tam. Celou zimu jsme byli v kontaktu, jestli podepíšu. Stal se ten problém s licencí, věřím, že to dostanou, tři jezdce už maj‘ podepsaný a čekaj‘ jen na toho Madsena. Byli jsme tam na setkání jezdců se sponzorama a je to trochu dál než do Rawicze (smích). Z hotelu jsme skoro koukali až na trajekty.“

speedwayA-Z: „Nicméně od žhavé situace se přece jen musíme vrátit zpátky k roku se čtrnáctkou na konci. Byla to jedna z tvých doposud nejúspěšnějších sezón, ne-li vůbec ta nejlepší, procházku tvými úspěchy můžeme začít třeba v Divišově, kde jste s Václavem Milíkem vyhráli mistrovství Evropy dvojic.“
Eduard Krčmář: „To byla super sobota. Akorát jsem měl zezačátku problémy s dráhou. Tohle dávám za svůj největší úspěch vůbec, mistr Evropy dospělejch‘. V Divišově jsme byli jednou trénovat, zkusili jsme si tam s Vencou dvojice. Padli jsme na tý dráze k sobě, ale kdyby se něco stalo, Suchoš by nás nahradil. Byly nervy, pád s Karpovem, byl jsem vyloučenej‘. A jak přilít vrtulník, nebylo to dobrý pro psychiku. Ale dali jsme se do kupy, celý závody jsme šli na vítězství a podařilo se. Nejlepší jízda byla s Polákama. Ale odstartovali jsme, po startu jsme tam byli o půlku motorky. Pak jsme si to s Vencou hlídali a dotáhli to do konce. Fanoušci tam byli super, na to jak jich bylo málo, udělali skvělou atmosféru. To je závod, na kterej‘ rád vzpomínám.“

speedwayA-Z: „Divišovské zlato bylo možná pro řadu lidí překvapení, o něco větším se ale stal tvůj debut s národním týmem ve světovém poháru. S devíti body jsi byl ve Västerviku nejlepším členem české sestavy, v Bydhošti o jeden méně. Jak na to vzpomínáš?“
Eduard Krčmář: „Tak na ty dva závody vzpomínám dobře. Přijeli jsme do Västerviku, začal trénink, v pohodě. Půl hodiny do závodu začaly pracovat nervy a bylo to hrozný. Nastupoval jsem do první jízdy, dráhu udělali hlubší než na tréninku a museli jsme překopat motorky. Myslím, že jsme to doladili nakonec dobře. Udělal jsem si radost, že jsem udělal trojku v závodě. Tady je každá jízda těžká. Nejhorší emoce byly na nástupu, při první jízdě jsem se srovnal a bylo to v pohodě. A jelo se do Bydhoště. To bylo taky dobrý, až na tu první jízdu. Byl jsem poslední, to mi moc nepomohlo. Nemohli jsme doladit motorku, je tam dlouhá dráha a každá zatáčka je jiná. O tréninku nepoznáš nic, když s těma klukama nejedeš. Na začátku se nám to nepovedlo, ale pak to bylo taky dobrý. Tyhle dva závody byly pro mě suprový, snad se do nároďáku dostanu i letos. Teda snad… Chci to jet, udělám proto to maximum, musím tahat, abych jel.“

speedwayA-Z: „Povedenou sezónu jsi prožil rovněž s juniorským národním týmem. Po výhře v Plzni jste v Herxheimu obhájili loňský bronz. Vyhráli jste i světovou kvalifikaci v Teterowě. Škoda, že vám ve finále ve Slangerupu pár bodíků k medaili chybělo…“
Eduard Krčmář: „Ve Slangerupu jsme se po první sérii viděli, že už jsme mistři světa. Všem se dařilo, ale pak už to šlo trochu níž. Myslím si, že všeobecně nám to všem nešlo. První jízdu jsem vyhrál, zadařilo se všem, ale pak jsem i nějakou jízdu nedojel. Měl jsem problém s motorem a skočil na druhou motorku. Škoda, že jsme nebyli aspoň třetí, každá medaile je dobrá. Tak to prostě vyšlo, škoda že nás ty Švéďáci porazili. V Herxheimu to bylo dobrý. Malinká dráha uprostřed velký. Tam to bylo celkem dobrý. Letos nám bude Venca a Čejen dost chybět, jedeme do Austrálie (smích). Bude to hodně těžký, ale budeme se snažit co nejvíc. Budu se snažit udělat všechno, uvidíme, jak to dopadne. V Plzni ve finále mistrovství Evropy už jsme, máme o kvalifikaci míň. Budeme se snažit udělat výsledek. Budeme mít výhodu domácí dráhy, v Plzni se mi jede pěkně.“

speedwayA-Z: „Kde jsi ovšem nebyl zřejmě spokojen, bylo juniorské mistrovství světa a Evropy. V Leicesteru ti těsně unikl postup, takže jsi mezi elitou jel opět jen na divokou kartu v Pardubicích. V Rybniku jsi ve finále Evropy nechyběl, nicméně ambice byly evidentně vyšší než devátá příčka, že?“
Eduard Krčmář: „Tak letos se chci dostat do seriálu mistrovství světa juniorů. Je to můj cíl, abych ho už jel. Loni mi to uteklo o kousek. Do mistrovství Evropy se chci taky dostat, letos jsem sice jel, ale nejdřív jsem byl náhradník. Vůbec mi nesedla dráha, nebyl trénink, jezdili jsme jen dvě kola před jízdou. Nestačili jsme je ani objet, protože někdo spadnul. Dráha byla špatná, víc jezdcům to tam nešlo. To jsou cíle na letošek, jedu v Pardubicích, musím tam jet zatrénovat a naladit to, abych tam hnedka vyhrála a bude to super.“

speedwayA-Z: „V českých devatenáctkách jsi byl favoritem prvního řádu, i když si možná v Praze mysleli cosi jiného. Tvůj primát v jednadvacítkách se už tolik nečekal, přece jen Václav Milík není jen tak snadno k poražení. Čím si vysvětluješ, že se ti to povedlo?“
Eduard Krčmář: „V prvním závodě v Pardubicích mě porazil, ale měl defekt. Ve druhým závodě jsme jeli spolu druhou jízdu, já startoval nad ním. To jsem ho porazil já, pak jsem si to musel hlídat celej‘ závod, abych nešel do rozjezdu. To by bylo zase drama. Podařilo se mi udělat titul, byl jsem spokojenej‘, měl jsem už devatenáctky, do toho Evropu a dvojice s Martinem Vaculíkem. O devatenáctkách si stejně myslím, že by je měli udělat z jednadvacítek. Je nás tady osm, to je málo závodníků na závod. Ale jsem spokojenej‘, že jsem to vyhrál. Po první zatáčce jsem to dobře neviděl, když jsem před sebou viděl Škurliče a Smetáka. Podařilo se mi vyhrát, taky byly spokojenost po tom závodě. Letos se budu snažit vyhrát devatenáctky, snad to bude jako loni, budu se snažit posbírat co nejvíc titulů.“

speedwayA-Z: „Skvělým tahem slánského kouče Jaroslava Drbala bylo, když před pardubickým šampionátem republiky dvojic nahradil Jakuba Jamroga Martinem Vaculíkem. Výsledkem se stal titul. Jak se ti s takovým borcem spolupracovalo?“
Eduard Krčmář: „Určitě se mi s ním spolupracovalo dobře. Je to špička, jely se mi ty závody krásně. Chtěli jsme to vyhrát a vyhráli. Bylo to super, s Martinem jsme si poradili. Když něco nešlo, zeptal jsem se ho, on se zase ptal mě, rok v Pardubicích nejezdil. Nebyly to jednoduchý závody, museli jsme bojovat kór ve finále s Kůsákem a Pepou. V první zatáčce jsme byli poslední, pak se to otočilo. Bylo to super, mistra dvojic jsem ještě neměl. Určitě jsem byl spokojenej‘, to jsem měl ty devatenáctky a chtěl k nim přidat další titul. Letos to bude na domácí dráze ve Slaným a tak se budu snažit vyhrát.“

speedwayA-Z: „Máš ojedinělý double, ve dvojicích jsi mistrem republiky i Evropy. Mohl být také hattrick, pakliže byste s Romanem Čejkou vyhráli mistrovství republiky juniorských družstev v Plzni…“
Eduard Krčmář: „Je škoda, že jsme s Romanem nevyhráli. Dráha byla dobrá, měli jsme to dobře rozjetý, až na to, že Roman měl to vyloučení. To byla škoda, mohlo to klidně bejt‘ 5:1. Aspoň to druhý místo, to je taky pěkný, ale první místo by bylo lepší. To se nedá nic dělat.“

speedwayA-Z: „Finále mistrovství republiky jednotlivců jsi nezačal ani nejlépe, ani nejhůře. Ale v Březolupech to bylo ještě horší. Závěrečné šesté místo si určitě budeš chtít letos v Praze a v Plzni rozhodně vylepšit, že?
Eduard Krčmář: „Letos bych chtěl bejt‘ celkově na bedně. To by mi stačilo, ale mistr by byl lepší. Jak jsi říkal v Praze to nebylo ani nejhorší, ani nejlepší, ale v Březolupech mi to nešlo. To mě štve, že jsem tam nezatáh‘. Zkoušel jsem tam nejdřív motor, neosvědčil se. Skočil jsem na druhou motorku, ale jak se skáče z motorky na motorku, není to ono. Dráha byla pěkná a rovná, ale mě to tam prostě nejelo. Takže zlatá Plzeň letos, tam se těším, tam se mi líbí, snad se tam bude dařit i letos.“

Eduard Krčmář děkuje:
„Rodičům za podporu. A ještě bych chtěl poděkovat Frantovi Němcovi, panu Heršálkovi z Fuchs Oil, mechanikovi Kubovi Růžičkovi, Bohoušovi Brhelovi, Tomáši Uhrovi a firmě Stuha, CS MV, Milanu Piknovi a všem fanouškům, co mně fanděj‘.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Petr Makušev, Antonín Škach a Zdeněk Holub st.

Chemnitz – 7. března
Sezóna pro něho nezačala optimálně. Z velikonočního pouáku v Pockingu si přivezl berle, které však záhy odložil. Další zranění se mu naštěstí vyhýbala, ovšem sportovní štěstíčko v mnoha případech rovněž. Pár plánů nevyšlo, avšak triumf v jadranském poháru dvojic a přeboru jednotlivců, o němž dlouho netušil ani on sám, si dobře užil. Heslo z dveří jeho bílé dodávky, že speedway isn’t a job, but a way of life, vám přijde na mysl mnohokrát při čtení exkluzivního rozhovoru, který Hynek Štichauer magazínu speedwayA-Z poskytl cestou do saského Chemnitz.

speedwayA-Z: „Cestujeme na Speedway-on-Ice, v Chemnitz je závěrečný šestý díl seriálu, pro tebe se ale jedná teprve o třetí. Máš samozřejmě ambice potrápit Němce, nicméně v závěrečné klasifikaci v podstatě o nic nejde. Začíná se trénovat na škváře, ty přesto jedeš do haly na šroubky. Jaká je tvá motivace?“
Hynek Štichauer: „Pro mě motivace do závěrečné klasifikace není žádná. Na celkovým výsledku mi nezáleží, jde mi o pocit z jednotlivejch‘ závodů. Když není, není to ideální. Někdy jsem spokojenej‘, když mám čtvrtý místo, jindy šestý, ale někdy nejsem spokojenej‘, i když jsem třetí. Šroubky jsou sranda, vypadneš z domu, obklíkneš se do kombinézy, vezmeš si helmu na hlavu, měníš si povlaky a dostaneš se do závodní rutiny. A hlavně mě to baví, je to show, chodí dost lidí. K tréninku na škváře zatím nebyla příležitost. Jet trénovat do Goričanu, je drahý, Pardubicích je problém, že začali předělávat manáky, prkna i nafukovačky budou nový. Uvidíme, jestli budou Svitavy nebo jestli nás vezmou do Prahy. S Tomkem máme jet jadranskou ligu v Lublani, pak jedu na pouák do Pockingu, tak uvidíme.“

speedwayA-Z: „Bráno nominální hodnotou umístění, svého nejlepšího výsledku jsi loni dosáhl v přeboru. Celkově jsi vyhrál už v červnu, ale dozvěděl ses o něm nedávno, protože se seriál nedokončil a AČR vyhlašuje mistry, nikoliv přeborníky. Jak se ti tyto závody líbily?“
Hynek Štichauer: „Jsem přeborník asi tři dny, když jsi mi to řek‘, předtím jsem si toho nebyl vědom. Přebor je super, když se sejde šestnáct lidí a nejezdí se rozjížďky jen ve třech. Filip, Holubín a další jsou dobrý závodníci. Bral jsem to jako dobrej‘ trénink, a když to nakonec skončí titulem, super. Před sezónou pro mě nebyl plán, abych byl přeborník, ale než abych seděl doma, jel jsem na přebor. Když sedíš na motorce a podaří se ti vyhrát, sebevědomí jde nahoru a jseš schopnej‘ to zúročit na dalších závodech. Dobrej‘ trénink, co dobrej’ trénink, stokrát lepší než trénink. Letos je to dohromady s první ligou, uvidíme, abych pravdu řek‘, nestudoval jsem to moc, takže se v tom systému nevyznám. Podle mě je to guláš, ale nechci to odsuzovat, třeba se mi to bude líbit. V první lize pro nás bylo pátý místo zklamání, měli jsme na víc, já byl třeba v Míšni tragickej‘. Když jsme v roce 2013 byli mistři a loni poslední, je to slabota.“

speedwayA-Z: „Na nejvyšším stupínku pódia jsi stál i při jadranském poháru dvojic. S Tomášem Suchánkem jste tady jen obtížně hledali soupeře. Jak sis tohle užil?“
Hynek Štichauer: „V Lendavě jsme byli druhý. Jadranská liga byla super. Co se týče financí, je to placenej‘ trénink, z ekonomickýho hlediska to vychází šul nul. Byli tam dobrý závodníci a vítězství jsme neměli zadarmo, třeba Voldrih nebo Gregorič, v Goričanu jel i Pavlic. Ale bylo to super, Tomek jel skvěle, loni mě to bavilo asi nejvíc. Bylo dobrý, že ses podíval i na jiný stadióny mimo Čechy. Bylo to moc fajn, užil jsem si to. Letos se Pardubice přihlásily znova, doufám, že se mi to nebude s ničím krejt. Kdyby vypad‘ já nebo Tomek, bude to problém, většinou jedem jedním autem. Pohodička, řízečky… A letos je to ještě o dva závody víc. Takže se těším, já se těším na všechny závody. Kdybych se netěšil, tak se dneska nejedu vychladit na šroubky do haly.“

speedwayA-Z: „S Tomášem Suchánkem jste také vytvořili tandem pro mistrovství republiky, které se nakonec z Divišova přesunulo na vaši domácí dráhu. Nicméně místo obhajoby titulu jste skončili před branami finálové části. Proč se to stalo, když vaše papírové předpoklady nebyly nikterak špatné?“
Hynek Štichauer: „Prostě ten den tam byli lepší než my dva. Nevím, co bych měl říct víc. Nechci se vymlouvat na rozlosování nebo dráhu. Snažili jsme se, jednou jsem upad‘, ale byli tam ten den rychlejší. To je celý. Matěj s Pepčou jeli hezky, o Edovi v Matěm ani nemluvím. Prostě ten den byli lepší, to se holt tak někdy stane. Třetí byl Vašek s Pieszczekem. Letos je to daleko, to záleží na panu Moravcovi s panem Vozárem, jak rozhodnou kdo s kým pojede. Slaný je pro Pardubice taková druhá domácí dráha. Uvidíme, jak se kdo vyspí a jak to půjde. Je to věc pudová, ale bych se neopakoval (smích).“

speedwayA-Z: „V sezóně 2013 jsi kvůli nemoci vynechal druhé finále mistrovství republiky jednotlivců v Plzni. Své patnácté místo jsi tehdy komentoval, že rozhodně není adekvátní aktuální situaci, protože rozhodně nejsi česká patnáctka. Nyní jsi devátý, o bod za Zdeňkem Holubem. To asi nebude tím, abys letos mohl vyhrát semifinále již potřetí v řadě, že ne?“
Hynek Štichauer: „To jako fakt ne. Nechci se stát rekordmanem semifinále, i když každý vítězství tě těší, ale lepší je vyhrát finále než semifinále. Mistrák je největší zklamání sezóny. Hlavně z Prahy, tam jsem jel celej‘ rok hovno, povedla se mi tam snad jen extraliga na jaře. Po semifinále jsem prohlašoval, že chci bejt‘ v top pět, ale bral bych top osm. Je to největší zklamání, ale pořád je to progres o šest pozic (smích). Jestli to půjde dál, příští rok budu třeba šestej‘. Cesta dolů je vždycky rychlá, cesta zpátky delší. Chce to bejt‘ trpělivej‘ a čekat na tu správnou chvíli. Jsem v těch blbejch‘ plochodrážních letech. Když odejdeš z juniorů, jseš buď hvězda nebo tě čeká pár blbejch‘ sezón jako mě. Třeba se to zhoupne před třicítkou, třeba mě čeká pár lepších roků. Uvidím. Chce to trpělivost, buďto to přijde nebo nepřijde. Nevím, jestli jsem dosáh‘ vrcholu nebo mě to ještě čeká. Ale jsem ochotnej‘ tomu tu energii ještě nějakej‘ čas dávat, protože to miluju a baví mě to. Březolupy nebyly špatný, ale bylo to finále, zariskoval jsem s převodem. Jelo to hezky, ale chtěli jsme, aby to jelo ještě líp. Doplatili jsme na to, pak se vrátili zpátky. Tím jsem si zkazil jízdu se Škurličem, možná dvě jízdy, ale to byly ty dva body, co mě chyběly do osmičky. Asi ani ty Březolupy nebyly z mý strany ideální.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o šampionátech republiky, nemůžeme obejít extraligu. Ani v tomto případě by se nedalo předpokládat, že ve finále skončíte tak snadno poraženi…“
Hynek Štichauer: „To asi nejseš sám, kdo si to myslel. Jsou to závody, proto se jezděj‘, kdyby to tak nebylo, můžeme zůstat doma. Pražáci jeli líp jezdecky i takticky. Já jsem z toho zklamanej‘, finále extraligy jsem jel na novým motoru. První jízda zero, nechali mě stát, přišlo další zero a pak ještě jedno. Tu depku jsem si z Prahy odvez‘ i do Pardubic. Nedokázal jsem se připravit, stál jsem za hovno. Nechci brát tu vinu na sebe, ta je vždycky kolektivní, ale já stál za hovno už od začátku. V základní části jsme vyhráli všechno, ale co to bylo za základní část?! Extraliga jako celek byla nejhorší, co pamatuju. Vyhráli jsme všechny závody, nebylo to zadarmo museli jsme to vybojovat. Vlk se nažral, a koza zůstala celá, ale podívej se na to semifinále. Napíše se, že Milan Mach je pryč, všichni ze Slanýho jsou pryč a nejelo se to. Bavíme se o extralize, kterou vysílá televize, není to vesnickej‘ turnaj ve fotbálku nebo hospodskej‘ v kulečníku. V Polsku se kvůli plochý dráze zhasne půlka města, a se vyhraje baráž, u nás tady nejsme, tak nejedeme? To je něco špatně!“

speedwayA-Z: „Loni ses vyslovoval, že model čtyřčlenných týmů by se ti v extralize zamlouval víc. Dokonce to byl i jeden z pardubických argumentů při přechodu do tábora odpůrců sedmiček. Myslíš, že je extraliga na dobré cestě? A že neztratí zánikem play-off?“
Hynek Štichauer: „Extraliga je na dobrý cestě. Ale když ti řeknu pravdu, myslím, že kdyby se vědělo, že Lukáš končí, čtyřky se jely už loni. Sedmičky byly dělaný proto,aby jsme se svezli všichni. Praha chtěla taky sedmičky, že se to jezdí všude ve světě a mají na to lidi. My jsme na to malej‘ národ, pro nás jsou super čtyřky. Těším se na to, bude to atraktivní pro všechny. Všechno má něco, když si objednáš řízek s bramborovým salátem, nemůžeš brečet, že nemáš hranolky. Máme čtyři týmy místo třech, nemáme play-off, může bejt‘ rozhodnuto v šestým závodě. Ale holt těch pět závodů předtím může stát zato a navíc se třeba bude až do konce bojovat o bednu nebo nebudeš vědět, kdo bude třetí, kdo bude čtvrtej‘.“

speedwayA-Z: „Už jsme se bavili o pár závodech, kde to lepší umístění uniklo o onen pověstný vlásek. Mezi ně se dá zařadit i loňská Zlatá přilba. Kdybys totiž v poslední čtvrtfinálové rozjížďce porazil Josefa France, byl jsi v semifinále.“
Hynek Štichauer: „To byla škoda, to by bylo super. To je můj sen, jet jednou malý finále. Pepa mi docela ujel, měl to rychlý, od startu jsem tam byl. Třeba příští rok. Rád jedu Přilbu od vylučovaček, víš, jaká je dráha. Není to, že jseš nasazenej‘ do čtvrtfinále a tam vyletíš jako pták. Když ve vylučovačkách něco zkazíš nebo ti to nejede, dá se to ještě vychytat. Podívej se na Pepeho, byl desetkrát na dráze. Zlatá přilba je prostě svátek. Nemyslím, že bych udělal ostudu, ale v plánu bylo semifinále. Nebyl jsem z toho ale zklamanej‘, zatím je ještě příště.“

speedwayA-Z: „Již pár týdnů koketuješ s dlouhou dráhou. V jaké stadiu se tento projekt nachází a nakolik je reálný?“
Hynek Štichauer: „Poslední zprávy jsou, že v Mariánkách budou v dubnu dělat soustředění. Přivezou motorky z Prahy a snad i z Divišova. Kdo chce, sveze se, kdo bude dobrej‘, tomu pomůžou. Pro mě je nereálný, abych si koupil vybavení. Chtěl bych jet na to soustředění a uvidí se. Těším se, až tam vrazím dvojáka! Dlouhá dráha je pro mě další možnost se realizovat, co se týče krátký, nejsem v oslnivý formě, že bych měl výsledky. Jdou mi dlouhý dráhy, plynulý vingly, proto si myslím, že by mi dlouhá mohla jít. Chci to vyzkoušet.“

speedwayA-Z: „O kvalitě zimní přípravy nás přesvědčí již nová sezóna, která na ovály vtrhne už za pár dnů. Jak se chystáš ty kromě občasných výjezdů na saské šroubky?“
Hynek Štichauer: „Chystám se, chystám se. Letos jsem se nepřipravoval tolik jako loni, neměl jsem čas, trochu jsem pracoval a dělal svářečský kurz. Chodím na krosku s kámošema do Chvaletic na odkaliště i do Rosic na dráhu. Když mě nebolí koleno, jdu se proběhnout s fenou. Od příštího tejdne začnu s dakaristou Ondrou Klymčiwem chodit do tělocvičny, což by mohlo bejt‘ super. Motorky jsou víceméně hotový, čekáme na jeden motor, uvidíme.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Moc děkuju všem fanouškům, rodině a sponzorům. Do detailu mamince, celý rodině a popkovický babičce. Pak sponzoři: ECOTECH,
HT KOVO, VPSR,
Joštovy realitní kanceláře ,
AH Bohemia, panu Vopatovi a Vláďovi Peškovi. Přítelkyni Martince a Martinovi za pěkný motorky na letošek a celou loňskou sezónu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Antonín Škach