Lišov – 29. února
Čtvrtá příčka z loňského šampionátu jednotlivců je jeho prozatím nejlepším výsledkem z nejstaršího motoristického mistrovství republiky vůbec. Pravda skeptik by mohl argumentovat zrušeným plzeňským finále, od něhož si řada borců slibovala nápravu svých výsledků z prvního kola. Avšak realista by kontroval, že Bory jsou jeho domácí doménou. Navíc by přidal fakt, že mu desítka bodů na pražské Markétě nepřistála na kontě jen tak zbůhdarma, s čímž by souhlasil i Josef Franc. Jak tohle a další témata vnímá samotný Jan Holub, zjistí čtenáři magazínu speedwayA-Z z dalšího zimního exkluzivního rozhovoru.

 

 

speedwayA-Z: „Finále šampionátu jednotlivců v Praze tě evidentně zastihlo v ideálním rozpoložení. Skončil jsi čtvrtý, porazil i Josefa France, na druhou stranu jsi ztratil body, které jsi nemusel. Hodně jsi litoval především červených světel v rozjížďce s číslem devatenáct, že?“

Jan Holub: „Ukrutně, ukrutně. Věřil jsem, že by moh‘ bejt‘ rozjezd. A věřil jsem si, že by to v něm mohlo klapnout. Přišel jsem za Pepou, že jsem ho moh‘ porazit ještě jednou. Jel jsem motor GM, co jsem zkoušel, a tu jízdu vidím dodneška. Motor byl špičkovej‘ a hlavně mi sedla dráha. Nebyla to jednokolejka, jak na Markétě většinou bejvá. Z pár vyhranejch‘ jízd jsem měl radost. A myslel si, že by mistrák moh‘ konečně dopadnout líp než vždycky, protože mistráky mi nevycházej‘.“

 

speedwayA-Z: „Pražskou Markétu jsi opouštěl jako čtvrtý muž průběžné klasifikace. Pro říjnový vrchol šampionátu na Borech jsi měl startovní číslo čtyři, ale nakonec si na západ Čech přijeli finalisté pouze prohlédnout rozmočený ovál. Jak moc lituješ předčasného konce mistrovství republiky jednotlivců, v němž jsi mohl hodně získat, ale na druhou stranu třeba i hodně ztratit?“

Jan Holub: „Na jednu stranu mi to hrálo do karet. Kdyby to tak zůstalo, byl by to postup do mistrovství Evropy a moh‘ bych se někam dostat. Na jednu stranu mi to proto nevadilo, na druhou stranu, Plzeň je domácí dráha a mám to tam rád. Jel jsem tam hodně závodů, ale málokterej‘ se poved‘. Chtěl jsem se tam ukázat, že to mám najetý, ale málokdy to vyšlo. A vypadalo to, jak bych tam jel poprvý. Jsou různý názory na zrušení finále, ale já myslím, že úplně bezpečný by to nebylo. Kór ve čtyřech lidech. A je to mistrák, každej‘ jede sám za sebe a co může. Myslím si, že vzhledem k bezpečnosti, to bylo rozumný.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi zasáhl do kvalifikace evropského šampionátu jednotlivců v lotyšském Daugavpilsu jako náhradník za zraněného Martina Málka a skončil patnáctý. Letos ti čtvrtá příčka dává větší možnosti uplatnit se v reprezentaci. Jak jsi jich využil?“

Jan Holub: „Doufám, že jo, uvidíme, jak to bude, měl bych jet, mělo by to tak bejt‘, ale bejt‘ nemusí (v době vzniku rozhovoru Jan Holub jen tušil o změně pravidel o kvalifikaci do MS a ME jednotlivců – pozn. redakce). Daugavpils se úplně nepoved‘. Volal mi Milan Špinků, že by bylo volný místo ve Francii. To nedopadlo, jel jsem v Daugavpilsu, kus cesty to taky bylo. Celej‘ trénink jsem jel jedno kolo, pak začala hrozně pršet. Nakonec se jelo, ale připadal jsem si, jak kdybych jel svoje první závody. Dráha by byla dobrá, sjízdná, ale jako to oni jeli, byli o hodně rychlejší. GM nestíhalo a asi ani já jim nestíhal.“

 

speedwayA-Z: „Po roční přestávce se Mšeno vrátilo do české extraligy a ty do jeho sestavy. Jenže jste neprožili povedenou sezónu a skončili poslední. Pro letošní rok se Mšeno do ligy ani nepřihlásilo. Jak tohle všechno vnímáš?“

Jan Holub. „Toho Mšena je veliká škoda. Zranil se Filip, Martin Málek byl taky nějakej‘ ten závod zraněnej‘. Na každej‘ závod sháněli jezdce. Mně to taky úplně moc nevycházelo, některý závody se nepovedly. Myslím, že to mohlo dopadnout úplně jinak, ale bohužel to nevyšlo. A myslím si taky, že to je asi konec Mšena už jednou provždy. Nevím, problém je s tou dráhou, není to přímo majetek jejich klubu.“

 

speedwayA-Z: „Do letošní extraligy se vrací Plzeň. Byť půjde o koaliční tým s Březolupy, vůbec by nebylo špatné připomenout si rok 2007, kdy tvoje kariéra začínala a ty ses už ve svých šestnácti mohl těšit ze zlaté medaile…“

Jan Holub: „To jo, to by určitě bylo super. Ale těžko říkat. Když si to člověk naplánuje, je to většinou horší než lepší. Doufám, že to vyjde, a že s Haďasem využijeme domácí prostředí. V Plzni to občas bejvá motokrosová dráha, ale snad to tam na extraligu bude dobrý. Vím, že bude česká sestava, Martin Málek, Patrik Mikel, Haďas, já a když vypadnou z play-off tak i Simoťák.“

 

speedwayA-Z: „Ve svých juniorských letech jsi vytvořil nerozlučnou dvojici s Michaelem Hádkem. Ten si loni rozmyslel svůj předčasný plochodrážní důchod a znovu začal závodit. Setkali jste se opět jako kolegové ve slánském šampionátu dvojic. Tradiční čtvrtá příčka z toho nebyla, ale potrápili jste i Olymp. Jak se ti s ním spolupracovalo?“

Jan Holub: „Úplně stejně jako vždycky. Po těch letech to nezapomněl. Známe se, víme, co od sebe můžeme čekat, bylo to suprový. Škoda tý jízdy s Pražákama, že jsme je nepotrápili víc. Předem bylo řečený, když se mi povede odstartovat, mám jet a nemám se ohlížet na někoho. Povedlo se mi odjet, ještě jsem se kouknul na Haďase a viděl, že mu nevyšel start. Porazili jsme je, snažili jsme se. Skončili jsme pátý, řekli jsme si, že čtvrtý místo nechceme, to by bylo moc okatý, tak jsme to pustili (smích). Doufám, že než půjdeme do toho důchodu, že tu bednu utrhneme. Na Markétě by to šlo, no, uvidíme, zkusíme to a před závodem se pomodlíme. Ale nikoho lepšího než Haďase jsem si prostě vybrat nemoh‘.“

 

speedwayA-Z: „Na druhou stranu mezi tebou a Michaelem Hádkem panovala zdravá rivalita a trumfovali jste se, abyste navzájem porazili toho druhého. Mnohdy se zdálo, že se nejvíc z celých závodů těšíte na svůj vzájemný duel. Anebo ne?“

Jan Holub: „Asi jsme si nechávali to nejlepší na jízdy proti sobě. Bejvalo to na střídačku. Střídali jsme se, jak říkal Pepíček. Byly to vrcholný jízdy, Haďase musí člověk hlídat, nikdo neví, odkud se zjeví. Je dlouhodrážní venkař, umí to, má to rychlý, pak se musíš snažit. Ve Slaným jsem si říkal ‚tam už to dát nemůže, nebude rychlej‘. A přece jenom to tam dal. Myslel jsem, že překousnu řidítka.“

 

speedwayA-Z: „Předloni jsi o titul přeborníka přišel díky rozmarům počasí, loni jsi obhájil stříbrný post regulérně, jelikož Mšeno na vítězství Tomáše Suchánka už nemohlo nic změnit, aniž by ručník letěl předčasně do ringu. Jak se ti přebor spojený s ligou líbil a jak hodnotíš své umístění?“

Jan Holub: „Myslím si, že samotná liga byla lepší. Byla to taková česká extraliga, ale loni při přeboru byly jízdy, že člověk nevěděl, jestli má jet za tým a přitom se jely jednotlivci. Přišlo mi to nedořešený spojit dva závody do jednoho, což se úplně nepovedlo. Bejt‘ to druhý místo v mistráku, bylo by to hezčí. Je to taková útěcha, aspoň něco, neberu to jako úplně nějakej‘ velkej‘ výsledek. Je dobrý, že ty závody jsou, když to vezmu, mám pár extralig a tyhle závody se člověk moh‘ rozjet. Jet jen extraligu a po měsíci sednout na motorku, nejde. A kolikrát to byly pěkný závody na podívanou.“

 

speedwayA-Z: „V dubnu jsi využil dne otevřených dveří v Mariánských Lázních a svezl se na dlouhodrážním speciálu. Tím to ovšem pro tebe skončilo a v mistrovství republiky ses už neobjevil. Dlouhá dráha tě neláká?“

Jan Holub: „Bylo to hlavně o tom to otestovat. Zkusit si to, je to hezký svezení. Ale v tu dobu jsem neměl top formu, abych na mistrák měl. Byly tam nějaký pády a necejtil jsem se, že bych moh‘ v Mariánkách něco předvést a jet to na sto procent. Svezení suprový, ale je to fakt strašná palba. Do nájezdu mi to přišlo třikrát rychlejší než na krátký. Rychlost je znát, hlavně když jsem předtím byl trénovat v Plzni, kde je to za roh. V Mariánkách jede člověk po rovině a čeká, čeká, čeká. Nelituju toho, že jsem se svez‘. Určitě když budu moct, určitě se svezu, ale o závodech neuvažuju. Nikde není napsaný, že bych nemoh‘, ale uvidíme do budoucna, jak to bude s krátkou dráhou.“

 

speedwayA-Z: „Zima, která trvala všeho všudy dva týdny, je už u svého funkce a prakticky jen dny nás dělí do chvíle, kdy plochodrážní motory začnou na českých oválech burácet v pravidelném rytmu. Jak bude sezóna vypadat v tvém podání?“

Jan Holub: „Co zatím mám, jsou v podstatě extraligy a mistrák. Nic moc to není. Motorky ještě letos nemám hotový, začal jsem chodit do práce, ale pustím se do toho, co to půjde, abych neprošvih‘ začátek sezóny. Když bylo pražský soustředění na Šumavě, byl jsem v práci. Chtěl jsem tam jet, ale nevyšlo to, byl jsem pryč. Letos jsem to nestih‘, toho sněhu tady moc nebylo. Brusle mám v chodbě zaparkovaný ještě teď, věřil jsem, že zamrzne. Šroubky nebyly vůbec, jen hokej.“

 

---

Jan Holub děkuje:

„Určitě dědovi, bez toho by to nešlo. Ten mě u toho drží, co to jde, úplně nejvíc, pomáhá mi. Děkuju všem, co mi pomáhaj‘. A těm sponzorům, který nemám (smích).“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach a Lucie Hraběová

Ústí nad Labem – 20. února
Loni touto dobou doufal, že by sezóna se patnáctkou na konci svého letopočtu mohla konečně být jeho rokem. Částečně mu to vyšlo. Ve Svitavách vyhrál první závod domácí juniorky své kariéry, ujal se vedení v průběžné klasifikaci a nakonec zvládl duel s Eduardem Krčmářem ve svůj prospěch. Debutoval v britské i v polské lize, ale jak to už na ploché dráze chodí, jinde zůstal za svým očekáváním. O tom Zdeněk Holub ovšem hovoří Zdeněk Holub sám v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.

 

 

speedwayA-Z: „Prakticky již za měsíc budeš závodit, protože kontrakt se Scunthorpe tě zavede do Ipswiche již sedmnáctý březnový den. Ostrá sezóna pro tebe nikdy nezačínala tak brzy. Změnilo se něco ve tvé přípravě oproti předchozím zvyklostem?“

Zdeněk Holub: „Moc se nezměnilo. Ale už je teplo, chystám se na dráhu v Čechách. Snažím se finišovat s motorkama. Začátkem března už musím odjet do Anglie, třináctýho máme press and practise day, takže je to v časový m presu. Pětkrát tejdně jsme v Praze chodili cvičit, proběhlo soustředění na horách, naštěstí jsme se trefili do tejdne, kdy byl sníh a svezli jsme se na běžkách a sjezdovkách. A utužili jsme kolektiv. Letos je zima taková krátká, šroubků taky nebylo tolik. Něco tam nefunguje, jak má. Nebo ne že by mě to nefungovalo, ale Němcům to funguje líp. Každopádně se soustředím, abych závodil na škváře a ne na šroubkách. Anglie je nejdůležitější, samozřejmě hned po Česku. Je super, že se tam začíná brzo. Než tady přijdou důležitý závody, budu mít dost závodů odjeto tam.“

 

speedwayA-Z: „Tvůj kontrakt se Scunthorpe přišel loni poměrně jako blesk z čistého nebe a zrychlený přesun jsi zažil i na zpáteční cestě, kterou sis prodloužil o zajížďku do Žarnovice kvůli české juniorce. Jak sis Premier League užil?“

Zdeněk Holub: „Moje premiéra v Sheffieldu nedopadla dle mejch‘ představ. Nečekal jsem, že budu první závod zářit. A nezářil jsem absolutně. Odvez‘ jsem si tři nuly a pád, úplně mi to nesedlo. Nebudu to házet na motorku, prostě jsem byl psychicky z toho rozhozenej‘. Ale druhý den ve Scunthorpe to dopadlo slušně. Dráha pro mě byla nová. Je to krátký, ale po tý bídě ve Sheffieldu ty druhý závody dopadly suprově. Někteří se i divili, že to tak dopadlo, protože jsem na tý dráze jel poprvý. Pak přišel hektickej‘ přesun do Žarnovice. Když jsem si dřív myslel, že jsem na závody jezdil unavenej‘, proti tomuhle to nic nebylo. V Bratislavě jsem padnul do auta a spal celou cestu až do Žarnovice. Pak jsem přiletěl do Anglie a byl rain-off. Potom přišel suprovej‘ tejden, co jsem měl za sedm dnů šest závodů, a nedopad‘ slavně. Skončil pražskou extraligou. V Anglii se ten sport bere jinak, jsou tam všichni nadšený. Jednou jsem přijel na závod, že bude zase rain-off. Pršelo dva dny, přijel jsem tam a přestalo. Pak zase začalo, ale nezrušilo se to, v osmnáct třicet byla první jízda. Motorka byla úplně od bahna a nebyla poznat, čí je. Je to hlavně škola života, ne jenom sportu. Tam se musím postarat o sebe, abych přežil. Letos jsou moje největší priority mistrovství světa a Evropy juniorů. Chci se dostat do seriálu mistrovství světa a udělám pro to všechno, co budu moc. A samozřejmě do finále Evropy chci taky. Pak jsou Čechy a Anglie.“

 

speedwayA-Z: „Vedle Anglie jsi loni debutoval také v Polsku, kde ses upsal pro Rawicz. Jaký je rozdíl mezi ligou zde a Premier League?“

Zdeněk Holub: „V Anglii je liga taková, že nevolaj‘, jestli mám přijet na závody. Jsem na soupisce a ta se nezmění, pokud se něco nestane. V Polsku do poslední chvíle nevíš, jestli pojedeš. Jsou tam známější jména. V Anglii potkáš někoho, koho neznáš a on ti na domácí dráze naměří rovinu. Tam je hodně poznat výhoda domácí dráhy. Ne, že by to doma uměli líp, ale víc si tam věřej‘. V Polsku se nehraje moc na domácí nebo venkovní dráhy, každej‘ se snaží jet, na co má. V Anglii si na domácí dráze věřej‘ i úplně neznámí závodníci. Třeba česká extraliga mi přijde nevyrovnaná, zatímco v Polsku Rawicz nezáří hvězdnejma jménama, ale liga je tam na jiný úrovni. Hlavně přístupem těch závodníků. Přijde mi, že v Polsku a Anglii maj‘ jinej‘ přístup, že jedou ligu než tady.“

 

speedwayA-Z: „V české juniorce jsi prolomil letitou smůlu. Z počátku jsi profitoval z pechu Eduarda Krčmáře, avšak ve Svitavách jsi vyhrál svůj první závod a dostal ses na hrot průběžné klasifikace. Rozhodně jsi to neměl jednoduché, v Liberci za tebe na pódiu zaskakoval bratranec a Plzeň jsi musel vynechat. Do Březolup jsi dorazil s náskokem tří bodů. Kdy jsi uvěřil, že je titul tvůj?“

Zdeněk Holub: „V jednu chvíli mi spad‘ kámen ze srdce, když jsem dojel jízdu s Edou. Ale pořád jsem měl stres, aby nebyly dva defekty nebo něco. Když jsem vyhrál tu čtvrtou jízdu, úplně se mi ulevilo. A říkal jsem si, že teď se už může stát cokoliv. Nestalo se, byl jsem rád, že jsem v těch Březolupech potvrdil titul. Juniorskej‘ seriál byl super, ale to, že bylo tolik těch závodů, mi přišlo moc. Kdyby nás bylo šestnáct, bylo by to super, ale takhle mi to přišlo moc. Ale nebudu si stěžovat, když jsem to vyhrál. Je potřeba mít štěstíčko při tom závodění. Liberec se nepoved‘, bratránek si užil bednu, pak ta Plzeň, naštěstí se jeden závod škrtal. Konečně jsem porazil Edu, super. Na jednu stranu si říkám, že je nás tady málo, že to nic není, ale na druhou stranu, že je titul, se taky poslouchá dobře. Budu se snažit obhájit všechno, co mám. Mohli bychom to letos dotáhnout i s extraligou, když se takhle ob rok střídáme s Pardubicema. Teď budou mít mistrovskou kocovinku, takže budou zase porazitelný.“

 

speedwayA-Z: „Druhý den po Březolupech jste se s Eduardem Krčmářem spojili do juniorské dvojice a vyhráli, byť se to bez dramatu neobešlo, alespoň z vnějšího pohledu. V devatenáctkách ti však titul unikl, protože ti Eduard Krčmář ve finále ujel. Jak se díváš na fakt, že jste domácí juniorskou scénu opanovali právě vy dva?“

Zdeněk Holub: „To je takový trošku téma, že je česká plochá dráha v krizi. Měla by to bejt‘ motivace pro ostatní, že by se mohli kousnout, že bychom to zase mohli dotáhnout ve družstvech zase na nějakou placku v mistrovství světa a Evropy. V Divišově to vypadalo dramaticky i zevnitř nejen zvenku (smích). Na hovno je, když máš vyhrát a díky smůle to nemusí vyjít. Naštěstí po tom prvním Edově defektu další nepřišel. Měli jsme všichni nervy, další defekt by nám nepřines‘ nic šťastnýho do rukou. Dopadlo to takhle dobře, naštěstí jsme to otočili. Devatenáctky jsou moje nešťastná záležitost už od začátku, co jsem je jel. Nikdy pro mě nedopadly, že bych byl spokojenej‘. Bylo to v Liberci, první jízdu jsem spadnul, bolela mě nožička a úplně to nedopadlo, jak bych doufal. Byl jsem psychicky rozloženej‘ a nevěřil si. A dopadlo to takhle, že jsme si s Edou ty juniory pěkně rozložili.“

 

speedwayA-Z: „S účinkováním v českých juniorských závodech můžeš být evidentně spokojen, avšak na mezinárodní scéně asi ne. V mistrovství světa jsi vypadl v Pardubicích, v šampionátu Evropy v Silkeborgu jsi skončil až třináctý. Ze světového šampionátu družstev jste v Opole nemohli vypadnout za smolnějších okolností a medaile necinkla ani v evropské Plzni…“

Zdeněk Holub: „Mistrovství Evropy finále mě mrzí asi úplně nejvíc. Je to hodně o psychice. Cejtit se jinak na těch závodech, může to dopadnout úplně líp. Ten den mi to nesedlo. Dráhou to nebylo, psychicky mi to nesedlo, byl jsem z toho nervózní, možná až moc. V tom světovým semifinále v Pardubicích mě spíš rozložil ten déšť. Na začátku to špatný nebylo, ale ten déšť přijít neměl. Jak byla dlouhá pauza, dráha se změnila a já vychlad‘. Hlavně tam bylo moc lidí, co říkalo ‚musíš, musíš‘. Letos myslím, že budu odolnej‘ na psychickej‘ tlak, ještě se rozhodnu, jestli pojedu v Pardubicích. V Opole to byla škoda, že se Michal s Ondrou nekousli víc, ale stejně by nám to do toho finále nepomohlo. Austrálie by byl dobrej‘ vejlet. Plzeň nám nesedla ani jednomu. Dráha byla nevýhoda pro nás. Já tam netrénoval, i když tam předtím bylo soustředění, ale dráha byla katastrofální. Je pravda, že byla pro všechny stejná, ale nám to sedlo asi nejmíň.“

 

speedwayA-Z: „Medaile však přišla v mistrovství Evropy dvojic. Z bahenní lázně v Debrecenu jste spolu s Václavem Milíkem a Eduardem Krčmářem vydolovali bronz. Jak na ten závod vzpomínáš?“

Zdeněk Holub: „Pěknej‘ vejlet to byl pro mě. Udělali jsme si menší prázdniny, když to odložili. Nečekal jsem, že v neděli bude dráha tak dobrá. Měli to přikrytý, všude bylo bahno, akorát dráha byla krásná a rovná. Když jsem dostal šanci, měl jsem defekt, řetěz hned na startu. Medaili mám spíš za podporu týmovýho ducha. Jel jsem už v Herxheimu, tam se zranil Pepa, takže jsem od třetí jízdy pro změnu jel všechno. Tohle bylo lepší, ale úplně to samý, v Herxheimu taky pršelo a taky to bylo přikrytý.“

 

speedwayA-Z: „Finále mistrovství republiky jednotlivců se ve tvém podání neslo v obdobném duchu jako o rok předtím. V Praze jsi měl trošku smůlu na vypínač zapalování a místo finiše jako v Březolupech se druhý podnik v Plzni nekonal. Jak vnímáš své sedmé místo?“

Zdeněk Holub: „Pro mě je to trošku zklamání, chtěl jsem trošku vejš‘. Je potřeba štěstí, v Praze mě chybělo a v Plzni už nebylo, jak zabojovat. Takže to nevyšlo a sedmý místo není úplně podle mejch‘ představ. V Praze jsem neměl štěstíčko, vytáh‘ jsem si chcípák od startu, pak mě vždycky předjeli do cíle, což mě trápilo, jsou to přece jen dva body. V Plzni to určitě nešlo, to by mělo hodně rychlej‘ konec, kdyby nás pustila na dráhu. V jednom by se tam člověk vešel blbě, ve čtyřech těžko. A jak to finále je nevyrovnaný, nebylo by bezpečný jet závod. Kdyby to někdo v nájezdu pustil do hlubokýho, poslal by ty tři, protože by to byla zkratka o třicet metrů. Letos mířím vejš po všech stránkách. Zimní přípravy bylo o sto procent více než loni. A myslím, že budu mít víc závodů, kde se rozjezdím.“

 

speedwayA-Z: „Ani extraliga neskončila pro Markétu zlatým happy endem. Pokud to okolnosti dovolily, jeli jste bez zahraničních posil. Byl to dobrý tah nebo bys uvítal eso v sestavě, jež by garantovalo vítězství, byť na úkor příležitostí pro domácí?“

Zdeněk Holub: „Na jednu stranu je na hovno, že nemáme zahraničního jezdce, co by nás motivoval, ať bodujeme všichni, protože on sám bojuje, takže musíme taky. Je to udělaný, abychom jezdili my všichni. Extraliga je taková, že jsme parta lidí, co se pohybuje na Markétě, ale chtělo by to motivaci pro nás všechny, abychom začali všichni bodovat. Podle mě by stačilo, kdyby s nám byl tahoun a my nevěděli, že máme svý místo jistý a jeli se na závody předvést. A ne to, že je nás málo, takže to místo máme jistý. Čtyřky jsou zajímavější, že jsou čtyři týmy, ale světovej‘ trend je, že se jezdí závody ve dvojici a tohle je spíš závod jednotlivců. Dřív sis zvykal na druhýho měl nadhled nad motorkou, tady se snažíš jen ujíždět. Pravda ale, když se sejde pěkná jízda, musí to bejt‘ zajímavý. Ještě, co se mi na čtyřkách nelíbí, že není žádný play-off. To mělo něco do sebe, finále je desetkrát lepší než normální extraliga. Ve finále jsou emoce, všichni chtěj‘, všichni jsou namotivovaný. Letos se zase s Pardubicema vystřídáme, s českou sestavou samozřejmě.“

 

speedwayA-Z: „Mezi tvé loňské úspěchy bezesporu patří Zlatá přilba města Pardubic. Vítězství v poslední čtvrtfinálové jízdě tě dostalo do semifinále a potažmo i do malého finále. Když jsi v pátek dorazil do Pardubic na Zlatou stuhu, asi bys nečekal, že se ti nejvíc z celého víkendu podaří neděle? Nebo kladeš čtvrté místo ze Zlaté stuhy před jedenácté ze Zlaté přilby?“

Zdeněk Holub: „Jedenáctý místo ze Zlatý přilby zní líp. Zlatá stuha nebyla úplně podle mýho gusta. Nedopasoval jsem motorku, i když jsem se snažil. Jel jsem kvůli tomu v tejdnu do Anglie pro motorky. Pak jsem je celej‘ tejden ladil, až jsem to doladil v neděli na Přilbě. Už jsem věděl co a jak. Je pravda, že Zlatá přilba dá zabrat, to je fakt, to bylo pak vidět na Tomíčkovi. Každej‘ den jsem z Pardubic jezdil do Prahy dělat motorky a abych spal, kde to znám, a měl správnou koncentraci. Přilba vyšla dobře. Na hovno bylo to, že motor, na kterým jsem odjel Zlatou přilbu, jsem měl v pondělí vyndat na repas. A na Tomíčkovi motory z Anglie nejely a ten druhej‘ motor nefungoval. Hledal jsem chybu, že jsem neměl, na čem jet, ale fakt je, že se na tom nejvíc podepsala únava. Jedenáctý místo na Přilbě je dobrý, byl jsem jedinej‘, kdo se tam z Čechů dostal. Poslední jízdu ve čtvrtfinále jsem stál s Hynkem a říkal, že bych potřeboval vyhrát. A on, že on taky. Odstartoval jsem, měl jsem suprovej‘ start. Najednou jsem byl vpředu. Říkal jsem si, že musím vyhrát, a pelášil dopředu. A pak jsme si s Pepíčkem mohli říkat, že za poslední tři roky byl nejlepší Čech na Přilbě pokaždý Pražák!“

 

---

Zdeněk Holub děkuje:

„Hlavně CS MV, pak AK Markéta Praha, Fuchs Oil Silkolene, panu Vopatovi, manželům Chvapilovým. Rodině Robinson a Paulovi Trowerovi za to, že se o mě starali v Anglii a pomáhali mi. Topasovi a Zdendovi Schneiderwindovi, že maj‘ se mnou ty nervy a starosti. Lubošovi Tomíčkovi staršímu. Celý mojí rodině, hlavně taťkovi a strejdovi Mirkovi.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach a Zdeněk Holub st.

Pardubice – 7. února
Již pár podzimů se řeší otázka, bude-li napřesrok opět závodit. Na jednu stranu z jeho vrstevníků nejezdí pravidelné závody již nikdo a celá řada dnešních soupeřů nebyla ještě na světě, když se postavil na start svého prvního plochodrážního mítinku. Na druhou stranu sice již nepotřebuje do sprch nosit šampón s kondicionérem, jenže jeho srdce stále buší v závodním tempu a na oválech stále dokáže říct pádné slovo. Jak to bude s Jaroslavem Petrákem letos netuší ani prozatím on sám, jak pardubický matador vyprávěl v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

 

 

speedwayA-Z: „Na přelomu let 2013 a 2014 jsi zvažoval, že pověsíš kombinézu na hřebík. Filozofoval jsi, že všemu necháš volný průběh. Nakonec jsi ovšem zjara opět vyrazil do závodní akce. Bylo by vskutku natolik těžké říct dost?“

Jaroslav Petrák: „Sice to říkám pořád, stejně jednoho dne budu muset skončit. Když to vezmu, v roce 2013 to asi vyplynulo ze situace, že jsem znovu začal. To bylo po tom bouráku, kdy jsem řek‘, že se na to vyprdnu. Znovu jsem se oklepal a znovu jsem začal. Loni jsem řek‘, že končím. Všichni mě přesvědčujou, ať nekončím, ať závodím, že nejsem tak starej‘. Ale já řek‘, že skončím. Ale teď uvažuju, jestli zase nezačnu. Pro mě je plochá dráha relax. Zapomenu na všechny starosti a pořád mi to jde. Když přilneš k jakýmukoliv sportu, bude tě to držet na hodně dlouho. Na jaře budu spíš vycházet, jaká bude situace. Jak všechno dopadne na začátku sezóny, jak všechno vyplyne, veškerý problémy a tak. Musím se dát zdravotně do kupy, začaly blbnout kolena. Jedno jsem vyléčil a ozvalo se druhý. Fyzická příprava začala. Jedna motorka je připravená už od loňska, tu druhou mám na půl rozebranou. Na jaře prostě uvidím. Uvidím, jak veškerá situace vyplyne. Buď půjdu a udělám si licenci nebo ne. Roky neuberu, u tohohle sportu jsou sakra znát. Buď začnu nebo to opravdu pověsím na hřebík. Třetí možnost není.“

 

speedwayA-Z: „Byť jsi toho na oválech od devětaosmdesátého prožil bezpočet, právě sezóna 2014 tě poprvé viděla v nových rolích. Předně jsi působil v roli jezdícího kouče pardubického družstva a také jsi zkusil závod veteránů. Byly by tohle jakési možnosti, kdybys skutečně přestal závodit naostro?“

Jaroslav Petrák: „Při závodění dělat i kouče, je stresový, musíš všechno hlídat a nemáš čas se soustředit a vymejšlet strategii. A teď nevíš, jak jedou ostatní a jak máš nasazovat svoje jezdce. Je tam dost věcí, co musíš hlídat, abys moh‘ sbírat body. Kdybych nezávodil, uměl bych si to představit, teď ale jde o to, jestli by mě někdo jako kouče chtěl. Pomáhal jsem Lubošovi Vozárovi, tak do toho pronikneš, takže by se to nechalo. Ale to nezáleží na mně. Veteráni taky hladký nebyli. Když si vezmeš, že jedeš veterány a jseš jezdec, stejně musíš koukat, abys to všechno vydržel. Někteří veteráni nejedou špatně, akorát těžíš z toho, že jsi oproti nim mladší. Řekneš si ‚pojedu veterány‘ a ve finále to je jako když tady jedeš první ligu. Veteráni jsou taková sranda, jedeš, jedeš a nějak to skončí. Ale hlavně sranda, není to jako normální klasickej‘ závod. A jestli dojedeš první nebo poslední, je jedno.“

 

speedwayA-Z: „Jenže takový scénář loni nenastal a tys opět vyrazil závodit. Přitom jsi hodně zaměstnaný člověk, máš rodinu a přesto ploché dráze věnuješ další porce svého drahocenného času. Co pro tebe vlastně speedway znamená?“

Jaroslav Petrák: „Pokavaď to vezmu, začneš jsem jezdit, přiroste ti to k srdci a je to srdcová záležitost. Máš práci, máš rodinu a pak musíš všechno skloubit dohromady. Abys byl zdravej‘, neokradl rodinu o nic a moh‘ jet na závody. A tam v tu chvíli úplně vypneš. Kluci jsou už větší, můžeš je brát s sebou a můžeš si závody udělat jako výlet. Spojíš vlastně sport i se zábavou. Plochá dráha je obrovskej‘ kůň, kdyby nebyl, tak už dávno nejezdím. Motivuje tě to, drží tě to nad vodou, baví tě to. Musí tě to bavit!“

 

speedwayA-Z: „V extralize se pro tebe v pardubické sestavě nenašlo místo příliš často, takže jsi toho více najezdil za Mšeno. Přesto jsi v Divišově věděl, kam se na pódium postavit, a byť ve vestě středočeského klubu, rovnou jsi okupoval nejvyšší stupínek. Jak pardubický extraligový titul vnímáš?“

Jaroslav Petrák: „Jak to vnímáš? Určitě kladně, protože jsem v extralize jel a podílel se na něm. Nepřišel jsem k titulu jako slepej‘ k houslím. Hřeje mě to, Pardubice udělaly titul. A ty ses sklouznul, přidal jsi ruku k dílu, může tě to i těšit. Čtyřky se jezdily i předtím, je to akorát, že to jedou čtyři plus jeden a v tu chvíli nepotřebuješ mít tolik jezdců. A pokud chceš vyhrát, musí jezdit ty nejlepší. Sedmičky nebyly špatný, dvě družstva jedou proti sobě, akorát tam můžeš taktizovat. Těžko soudit, co je lepší. Bylo by dobrý, aby se jezdily obě, ale v dnešní době je to jen o penězích. Čtyřky nejsou špatný, když přemejšlím, co je lepší, jestli čtyřky nebo sedmičky, je to jedno, hlavně aby byly pěkný závody.“

 

speedwayA-Z: „Za Pardubice jsi mohl nastoupit i v závěrečném závodě ve Svítkově, avšak dal jsi přednost dalšímu startu za Mšeno. Znamená to, že jsi měl tady lepší podmínky nebo jsi doufal, že tě Jaroslav Líbal pošle do akce častěji než Lubomír Vozár?“

Jaroslav Petrák: „Tam to bylo, že spíš půjdu do akce a svezu se víc, než kdybych jel za Pardubice. Akorát mě mrzí, že mně to nevyšlo, jak jsem měl v plánu. Jedeš doma, víc co a jak, těšíš se, abys sbíral body, ale nějak nebyl den. Se Mšenem jsme na sebe narazili úplně náhodně díky tomu, že se Filip Šiterů zmáknul, neměli jezdce. Jarda Líbalů mi zavolal, jestli nechci jet za Mšeno. Řek‘ jsem mu ‚proč ne‘. Poprvý to bylo v Praze, to ještě koučoval Vanďa. Když se s koučem domluvíš před závodem, co můžeš čekat, odjedeš to. Pak jsme se domluvili s panem Greplem, že není problém, abych hostoval dál.“

 

speedwayA-Z: „Mít si větší porci závodění je také tvou každoroční motivací, proč při Zlaté přilbě města Pardubice volíš raději pozici náhradníka před nasazením do vylučovacích skupin. Jak moc si závod všech závodů užíváš?

Jaroslav Petrák: „Určitě si to užíváš. To je to, že vím, co od sebe můžeš čekat, kdybych zářil, je to hezký, potěší tě to, že porazíš jezdce, každopádně ano. Můžeš měřit síly s těma nejlepšíma. Každej‘ ví, že tam jseš, že se od tebe neočekává, že budeš střelcům sbírat body. Když překvapíš, je to dobrý. Kolikrát jsem Přilbu už jel, nevím, ale už jsem překonal Jirku Štancla. Sice ne ve výhrách, ale v účasti. Zlatá přilba je vyvrcholení celý sezóny, těší tě to, že tam můžeš jet.“

 

speedwayA-Z: „V přeboru jsi zjara vynechal jen Plzeň a Mšeno, nicméně od té doby jsi pilně objížděl všechna jeho kola, ať byla v Žarnovici nebo Míšni, o Čechách samozřejmě ani nemluvě. Soutěž nabídla poměrně zajímavé spektrum dvaačtyřiceti závodníků, kde jsi nebyl nejstarší. Jak se ti zamlouvala?“

Jaroslav Petrák: „Když je hodně závodníků, je to dobrý. Když jich je málo, je to krácení podniku a ochuzuje to lidi, co se přišli podívat. Začal jsem dýl, byl jsem po operaci a nechtěl jsem nic pokoušet. Přebor se poved‘. Jelo se skoro všude, to bylo dobrý. Závodilo se i v zahraničí. V Míšni se to nepovedlo, ale za déšť nikdo nemůže.“

 

speedwayA-Z: „V semifinále na domácí dráze jsi měl nakročeno k postupu do finále šampionátu jednotlivců. Škoda té nuly v poslední jízdě, ale z pozice prvního náhradníka ses na pražské Markétě stejně představil. Jak své účinkování hodnotíš?“

Jaroslav Petrák: „Člověče, ani nevím, jak bych měl hodnotit loňskej‘ mistrák. Semifinále jsem měl rozjetý, ale přímo jsem nepostoupil. Říkáš si ‚náhradník, jo, dobrý‘. Ale mistrák byl zvláštní, odjel se jen jeden závod v Praze a bylo rozhodnuto. Plzně byla škoda, tam by byly pěkný závody, kdyby dráha byla normální. Ale nebyla. Bylo by to zajímavý, že by se o ten stupínek nejvyšší hodně bojovalo.“

 

speedwayA-Z: „Již dvakrát jsi zasáhl do mistrovství republiky dvojic pod hlavičkou Speedwayclubu Žarnovica. V Pardubicích jsi nastoupil s Patrikem Búrim, loni s Michalem Tomkou. Jaké to bylo?“

Jaroslav Petrák: „Jo, dobrý. Na jiný dráze by to bylo možná lepší. Slaný byla zvláštní dráha, jsou tam hupy a v nájezdech rozbitý. Je tam skok, že jsem myslel, že mě tam Michal párkrát sundá. Ale tam jsem věděl, že nejedu na výkon, že se jedu pouze zúčastnit.“

 

speedwayA-Z: „Loni zasáhla české plochodrážníky vlna zvýšeného zájmu o dlouhou dráhu, ale tebe evidentně minula. Tato disciplína tě nikdy nelákala?“

Jaroslav Petrák: „Nikdy jsem ji nejel. Dlouhá je dlouhá a nikdy mě nelákala. Třeba bych se moh‘ svýzt, ale nelíbilo se mně to. Nebo abych jel a jen to zkusil, to ne. Bavil jsem se o tom s Káčou Kadlecem, ale nějak mě to netáhne. Je to super podívaná, když vidíš tu střelbu, to je super. Ale mě to nějak netáhne. Jsou tam daleko větší náklady než na tý krátký.“

 

---

Jaroslav Petrák děkuje:

„Děkuju fanouškům, který mně fanděj‘!“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Norbert Kalous a Antonín Škach

Otrokovice – 9. ledna
Dostat se za současného stavu do absolutní české juniorské špičky je stejně snadné jako prorazit led zamrzlého arktického jezera. Jemu se podařilo vyskočit na pódium naší juniorky jednou v Žarnovici, kde těžil nejen z bojovnosti, ale i shody okolností. Divišovský tandem ovšem dostal k mistrovskému bronzu vlastní neústupností v poslední jízdě. Může se pyšnit členstvím v mistrovském extraligovém celku nebo kouskem, kdy v žarnovickém světovém šampionátu tři kola ukazoval výfuk trojici pronásledovatelé na čele s pozdějším mistrem světa. Patrik Mikel si však uvědomuje, že stále musí sbírat cenné zkušenosti, o čemž bude řeč i v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.

 

 

speedwayA-Z: „Předloni v zimě jsi stál na prahu své kariéry s pětistovkami. Tvrdil jsi, že oproti stopětadvacítkám se musíš naučit milión nových věcí. Jak jsi na tom s učením po dvou sezónách s půllitrem?“

Patrik Mikel: „Už jsem se naučil půl miliónu, nebo čtvrt miliónu, něco mezi tím (smích). Pořád je, co se učit. Ale je to běh na dlouhou trať, stopětadvacítky pomáhají jen na něco, ale spíš nepomáhají než jo. Starty musím zdokonalovat, v přípravě motorek je co zdokonalovat, ve mně je co zdokonalovat. Není to dokonalé, ale dělám to tak, aby bylo. Umím předjíždět a nestartovat (smích). Ale byla to dobrá sezóna, pár startů taky vyšlo, lepší něco než nic. A ke konci sezóny to začínalo stát za to. V Itálii na bedně, suprové závody, Itálie nám prostě sedí. Jízda od jízdy se mi jelo líp a líp, i když chvilku jsem bojovat s nastavením a se starty. Měl jsem pád, ne mnou zaviněný, domácí mě tlačil na mantinel, až mi deflektorem chytil za přední kolo. Blázen spadnul, já musel taky. Schylovalo se, že mě vyloučí, ale starší Castagna na ně vletěl. Mám tam zastání u něho a Piera Scagnettiho. Zakončil jsem to bednou, to byl krásný závěr sezóny.“

 

speedwayA-Z: „Ze sedmého místa v závěrečné klasifikaci juniorského šampionátu republiky 2015 ses loni posunul na páté. Dlouho jsi přitom držel čtvrtou příčku, kterou jsi ztratil až doma v Březolupech a to jen proto, že Michal Škurla byl při stejném bodovém zisku v závěrečném závodě lepší. Jak bys své účinkování v juniorce okomentoval?“

Patrik Mikel: „Tož, čekal jsem to lepší. Myslel jsem, že budu lepší, ze sedmého místa na páté je jen malý skok. Něco se povedlo, něco ne. V juniorce se toho nepovedlo víc, než se povedlo. Podařila se maximálně Žarnovica. Škoda Březolup, nevyšlo to…“

 

speedwayA-Z: „Pozice čtvrtého muže průběžné klasifikace s sebou nesla také nutnost ve třetí sérii každého závodu bojovat proti nejlepší trojce, což tě rozhodně stálo pár bodů. Na druhou stranu bys stejně na favority narazil. Bylo lepší je mít za sebou naráz anebo bys dal přednost utkávat se s nimi odděleně?“

Patrik Mikel: „Nevidím v tom rozdíl. Třetí jízdy první čtyřky jsem byl většinou poslední, jednou třetí. Správně bych je měl porazit, když chci mít body. Kdybych s Edou, Zdendou a Ondrou jezdil postupně, vyšlo by to se stejnou pravděpodobností stejně. Musel bych ti to vybojovat, byť by to vyšlo tak nebo tak.“

 

speedwayA-Z: „V Žarnovici jsi prekérní třetí sérii zvládl nejlépe, inkasoval bod a nakonec jsi mával divákům z nejnižšího stupínku pódia. Jaké pocity jsi zažíval, když komentátorka do éteru vyhlásila, že třetí místo vybojoval Patrik Mikel z Březolup?“

Patrik Mikel: „Co by to mělo být za pocity než dobré spokojenosti. Ten bod ze třetí série byl tak půl na půl, Ondru bolela ruka. Zase jsem posral start, ale dal jsem to na venek a objel Ondru. Přiblížil jsem se Zdeňkovi, ale ten mě nepustil dál. Ten závod mi vyšel. V první jízdě jsem měl určitě nejhorší start, když tam byl Štěpán s Pepíkem, to se taky povedlo. Každou jízdu jsem byl vzadu a předjížděl jsem dopředu. i s Michalem Tomkou, pak i se Žigou a Patrikem Búrim. Podržel jsem to a prodral se tam. Pátá jízda byla taky těžší. Pak přišel rozjezd, to bylo bezšancový. Eda mi předvedl, jak to je. A pak pódium jako pódium! To bylo super i holky byly rády, že jsem byl na bedně. Dařilo se i druhý den, jak tam byla liga, celkově ten víkend byl super. Byl jsem zase na nějakém stupínku, dalo mi to energii zlepšovat se a jít zase dopředu.“

 

speedwayA-Z: „Český šampionát do devatenácti let nabízí paralelu s onou zapeklitou třetí sérií v jednadvacítkách. Eduard Krčmář, Zdeněk Holub a Michal Škurla byli favority jak loni Liberci, tak předloni v Praze, kde se k nim ještě přidal Ondřej Smetana. Dvakrát jsi byl pátý, když ti loni vzal finále Richard Geyer. Není tedy k vzteku, když bys letos mohl bojovat o stupně vítězů, že devatenáctky sloučili s okleštěnými jednadvacítkami?“

Patrik Mikel: „Ani nejde o bednu, ale o to, abych viděl, že se zlepšuju a porážím ty zkušenější. Mně to nějak nesere, že se zrušily devatenáctky. Byl by to víceméně jen jeden závod. Vůbec to neřeším.“

 

speedwayA-Z: „V Plzni jsi jel juniorská družstva s Patrikem Búrim, ovšem ve spojení s Kryštofem Rybářem jste vyskočili v Divišově na třetí příčku. Ovšem předtím jsi ještě musel překonat Filipa Hájka, který se vedení držel jako cikán sociálních dávek…“

Patrik Mikel: „No jasně. O Plzni se nechci bavit, to byl strašný závod. Byl jsem nemocný, a když jsem vedl, Zdenda Růžička si ustlal. Pak jsem se už před Mika Trzensioka nedostal, dokončil jsem to jen, aby se neřeklo. Divišov byl o dost lepší a maximálně jsem si spravil chuť z Březolup. Sedělo mi to už od rána, běhal kolem mě Martin Málek, dolaďoval nastavení. Jízda od jízdy super, i když ty starty… Kryštof se snažil, bojoval, docela mu to šlo. V první jízdě jsem postrašil Zdendu, ve druhé se Slovákama Kryštof udržel Mihálika, já si pohrál s Tomkou a čtyři body byly na světě. Smeták se Škurlíkem nás porazili, nedalo se nic dělat. Pak Pepa a Martin Mejtský, jeli jsme si pro pět bodů, ale Pepa vyzrál na Kryštofa. V páté jízdě jsem odstartoval na hovno a viděl Kryštofa, jak to chytá. Nasadil jsem stíhací režim a málem chytal motorku taky. Adam Fencl to odstavil. Bylo mi jasné, že to Fíla nedá do materiálu. Tak jsem musel já, ale až v poslední zatáčce, jak Fíla bojoval. V Divišově byla suprová dráha, to mě bavilo. Byla prdel, užíval jsem si to, v Divišově to mám rád, motorka byla nastavená, bylo to už jen o mně. A o Kryštofovi samozřejmě.“

 

speedwayA-Z: „Stupně vítězů ze Žarnovice a z Divišova jsou zatím největšími výkony tvé půllitrářské kariéry. A pak ještě samozřejmě extraligové zlato s Pardubicemi. Ve vyšší lize jsi však jako mladý závodník neměl rozhodně snadnou úlohu. Co ti tedy extraligové závody přinesly?“

Patrik Mikel: „Zkušenosti. Hlavně zkušenosti, aj nějaké body. Nebylo jich tolik, abych si řekl, že jsem titul vybojoval. Snažil jsem se každou jízdu jet nejlíp. Pár bodů bylo, bylo vidět, že to není zadarmo, v extralize jezdí špička. Sem tam byla změna, že v juniorské jízdě nebyli první tři z mistrovství republiky, ale Fíla nebo Martin Mejtský. Medaile, jak medaile, to se počítá. Bylo mi to určitě k něčemu pomáhali mi Drymlové. Hodně mi pomohli a dostávali mě postupně výš, mají co poradit. Doufám, že to bude přetrvávat a na jejich rady budu spoléhat i dál.“

 

speedwayA-Z: „V kvalifikaci světového juniorského šampionátu v Žarnovici ses postaral o husarský kousek, když jsi v roli náhradníka měl na dohled triumf v rozjížďce s číslem devatenáct. Asi nikdy nezapomeneš, když jsi vodil pozdějšího mistra světa Bartosze Zmarzlika, že?“

Patrik Mikel: „Určitě nezapomenu. Škoda, že jsem to nedotáhl do konce. Všichni za mnou se tam drali jako prase, nevěděl jsem, jestli hlídat venek nebo lajnu. Co jsem za ty tři kola zažil, jsem kolikrát nezažil za celý závod. Bylo to o startu, kdybych věděl, čím to bylo, že se mi povedl, odpálil bych tak vždycky. O tréninku se mi na udělaném motoru rozlítlo vahadlo, pak jsem měl problém se zápalkem a musel jsem odstoupit. Až ve třetí jízdě to bylo, jak to má být. Jenže ve výjezdu do posledního kola tam byl jeden, ve čtvrtém kole jsem ho chtěl zavřít, Bartek tam byl půlkou motorky a už si se mnou hrál. Byl jsem poslední, ale to jsou ty zkušenosti.“

 

speedwayA-Z: „Plnohodnotných debutem v české reprezentaci, když samozřejmě nepočítáme stopětadvacítky, se pro tebe stalo semifinále evropských juniorů v Debrecenu v srpnu. A v září jsi už na plzeňských Borech působil jako náhradník v národním týmu. Jak na tyto závody vzpomínáš?“

Patrik Mikel: „Na oba závody bych radši nevzpomínal. V Debrecenu se mi vyvalily oči, když jsem vstal. Dráha byla strašně tvrdá, ale kdyby dal o zub míň, nevešel bych se tam. První trénink jsem šel na tlamu, pak na starty to už bylo dobré, držel jsem se i Woryny. Měl jsem problémy s rámem, ale nějaké body jsem tam měl, udělal jsem jich jako Michal Škurla. A posbíral jsem zase nějaké zkušenosti. A ty Bory, na to vzpomínám míň rád. Nějaký bodík jsem vybojoval, ale zase ty starty. A nemohl jsem se srovnat s dráhou, byl tam tlak domácího prostředí.“

 

speedwayA-Z: „Letos se rozhodně budeš chtít v reprezentaci ukázat ve výraznějším a dozajista i lepším světle. Jaké další závodní plány chováš a jak se na novou sezónu připravuješ?“

Patrik Mikel: „Mám nové barvy, to je základ (smích). Černo, modro růžová, bílá se na hovno myje, už nebude. Cvičím jak prase, asi největší příprava za všech sezón, co jsem měl. Chtěl bych se ukázat co nejvíc na svěťákách a na Evropě a být i součástí národního týmu. Za angažmá v zahraničí bych se nezlobil. A doufám, že ta sezóna bude lepší než ta, co byla.“

 

---

Patrik Mikel děkuje:

„Největší poděkování patří taťkovi a mamce, taťkovému bratrovi Pavlovi, Petru Popelkovi a jeho PPlak a Vanapo. Rodině, která mě podporuje. Drymlům za podporu a rady a všem, co mě podporují.“

 

 

---

 

Foto: Mirek Horáček, Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Antonín Škach a Patrik Mikel

Kutná Hora – 2. ledna
Dvacátý listopad loňského roku byl pro většinu lidí normální podzimní pátek. On se však po operaci krční páteře rozhodl udělat tlustou čáru za minulostí. Termínové kolize nechávají přesnou podobu jeho závodního diáře ještě otevřenou. Nicméně už nyní má jasno, že vydává maximální úsilí, aby se udržel na výsluní nejen dlouhé, ale i krátké dráhy, kam nezpochybnitelně patří. Josef Franc o tom čtenáře magazínu speedwayA-Z přesvědčí sám, protože je dalším českým plochodrážníkem v řadě exkluzivních zimních rozhovorů.

 

 

speedwayA-Z: „Sezóna pro tebe začala stylově. Přesně do roka a do dne ses vrátil na mistrovství republiky do Mariánských Lázní. Mezi českými plochodrážníky nastal boom zájmu o dlouhou dráhu, nicméně tobě způsobilo patálie pouze prázdné přední kolo v rozjížďce s číslem jedna, kterou jsi přesto vyhrál. Domácí dlouhodrážní zlato bereš jako povinné, co?“

Josef Franc: „Už jako jo. Ale samozřejmě čím náročnější to je, máš větší motivaci vymačkat ze sebe větší výkon. Člověk se musí víc snažit, tak by to mělo být. Léta neúspěchů, kdy jsem sbíral jen druhá místa, jsou aspoň na dlouhé dráze zdárně pryč. Ale konkurence v Mariánkách zase nebyla tak náročná, když nepočítám Ríšu Wolfa. Milým překvapením byli mladí kluci. Byl jsem z toho nervóznější, ale vím, o co se opřít jak ve zkušenostech, tak v motorce. Byla by velká náhoda, kdyby někdo sed‘ na standardní motorku a vyhrál, ale vyloučit se to samozřejmě nedá. Budu rád na to vzpomínat. Ale je tady nová sezóna 2016 a jsou tady nové výzvy. Musím se rozhodnout, je tady střet zájmů mezi krátkodrážní a dlouhoudrážní fimáckou kvalifikací. Nejdřív je mistrovství republiky na krátký dráze, nevím, jestli pojedu, motivace to není, když pak nemůžu jet svět nebo Evropu na krátké. Jediný, co s tím počítám, je dlouhá dráha v Mariánkách. Mistrovství republiky a od toho se to bude odvíjet. A připravit se na finále mistrovství světa na dlouhé, kde bych chtěl navázat na umístění z roku 2012. Hlavní je, že je se mnou Zdenda Schneiderwind. To je jedna z nejdůležitějších věcí. Proto by se ostatní kluci měli snažit, aby se za ně nějak postavil pan Dryml, může jim hodně poradit.“

 

speedwayA-Z: „Jak jsme již zmínili, dlouhé ploché dráze se loni začala věnovat celá řada borců, s nimiž jsme se doposud setkávali pouze při klasickém speedway. Jak tento vývoj vnímáš, může ve spojení s existencí dráhy v Mariánských Lázních být skutečně ku pomoci dalšímu vývoji této disciplíny v Čechách?“

Josef Franc: „To je pěkně zapeklitá otázka! V Mariánkách je skupina nadšenců, kteří tomu dávají mnohem víc než svůj volný čas. Mají to v srdcích. Což je důležité ve fázi, kdy se kolem depa staví patrové činžáky. To není dobrá situace. Když se spojí s dalším srdcařem, což je pan Vopat, kterého nápad pomoc dlouhé dráze stál asi dost peněz, je to dobré. Několik lidí si dlouhou vyzkoušelo, odjelo závod, ale je to i o financích. Z mého hlediska je blbost, aby někdo jezdil na další motorce, když není schopný finančně udýchat krátkou. Nápad je to dobrý, fandím tomu, ale myslím, že to nadlouho nebude. Z pěti lidí z toho vycouval Honza Holub, díky zranění vypadli Hynek a Mates, to jsou padesátiprocentní ztráty. Kluci potřebují najezdit kilometry, aby jim motorka padla do ruky. Na některých drahách, kam vyrážíme, to žádný šlágr není, ale když budou mít srdíčko, tam se to projeví.“

 

speedwayA-Z: „V předloňském šampionátu dlouhodrážních družstev musel český tým na poslední chvíli zachraňovat Jan Klatovský, loni v Mühldorfu už byla tlačenice. I když pro zranění vypadli Martin Málek a Hynek Štichauer, na ovále jste byli vidět. Za těchto okolností je poslední šestá, příčka obrovským pechem…“

Josef Franc: „Já jsem jednoduše neměl sezónu, jakou jsem očekával a jakou jsem měl před dvěma lety. Největší odpovědnost za výsledek v Mühldorfu jsem měl já. Sezóna ale byla taková, jaká byla. Nemohl jsem ze sebe dostat víc. Body jsem dělal, ale nefungoval jsem jako leader týmu. Je mi to hrozně líto, klukům se omlouvám. Byly to krásné závody, papírově nejsilnější Německo na tom dobře nebylo a o zlato šlo taky Francouzům, Finům a Angličanům. Snažil jsem se jim to znepříjemňovat, ale dělal jsem chyby. Nechal jsem se od Jannicka předjet z druhého místa na první nebo jsem si vyměnil s Ríšou pozice. Ale do rizika se musí jít. Nemůžu se chlubit takovým výsledkem, co jsem na družstvech v Mühldorfu předváděl. Jako tým, co jsme nastupovali po zraněních Hynka a Matese, jsme měli to nejlepší, co se dalo vybrat. Michal Dudek narazil na člověka, co mu půjčil motor a hned dojel druhý. To bylo obrovské překvapení pro hodně lidí včetně mě.“

 

speedwayA-Z: „ Letos se světový šampionát družstev na dlouhé dráze bude konat v Mariánských Lázních. Pro řadu závodníků jde o obrovskou motivaci, fanoušci očekávají medaili. Nakolik jsou aspirace podobného druhu reálné?“

Josef Franc: „Šance je veliká, domácí prostředí může rozhodnout, že bude větší zájem závodníků, protože se nemusí jet daleko do ciziny. Bude větší mačkanice do týmu. Já osobně si ale počkám, jak to bude s termíny mistrovství světa a Evropy na klasické dráze. Jestli pojedu mistrák na krátké v dubnu, uvidíme, je taky možné, že v družstvu v Mariánkách bude volné místo i místo mě. Odjet soutěže je pro mě motivace, jsem za to i placený, a dosáhnout nejlepší výsledky v mistrovství světa a Evropy. A teď se tam kryjí Mariánky s prvním finále mistrovství Evropy v Güstrowě. Až po mistráku v dubnu můžu přijít se stanoviskem, co je pro mě priorita. Šance na medaile reálné jsou, ale takové byly i loni v Mühldorfu, ale stát se může se stát cokoliv. Musí se to brát, že je to týmová spolupráce, a musí se vozit body. Nehrotím to, pojedu si svoje, budu se soustředit jen na sebe. Klukům se budu snažit pomoct, já se můžu spolehnout na Zdendu. Budu rád, kdyby se na sklonku mé kariéry zrodil nějaký výsledek.“

 

speedwayA-Z: „S předloňským desátým místem ve finále mistrovství světa na dlouhé dráze jsi rozhodně nemohl být spokojen. Loni jsi měl na dohled pódia v Eenrumu a v Morizes a nakonec skončil pátý. Souhlasíš se svým trenérem Zdeňkem Schneiderwindem, který vidí tvůj potenciál ještě mnohem výše?“

Josef Franc: „No, určitě. Bohudík nebo bohužel, teď nevím, jestli bohudík nebo bohužel, ale potenciál tam vidím i já. Zdenda má čuch, v hodně procentech mu to vychází jako třeba s těmi prcky. Šance na dlouhé dráze je, před pár lety jsem věřil, že je i na krátké, a že můj čas přijde. Od roku 2012 jsem doufal, že bych mohl urvat angažmá v Polsku nebo jiné lize, ale čas utíká. Léta přibývají, dává se šance mladým klukům. Po Daugavpilsu a Holstedu, kdy jsem nevyužil šance, jsem krátkou vzdal. Nerad to říkám, ale stát se může cokoliv. Po dvacátém listopadu, kdy jsem prodělal operaci krční páteře, dělám ale tlustou čáru za minulostí. Doufám, že mě to dostane tam, kde jsem býval. Uvidím, přes zimu budu dělat maximum. Loni to v Herxheimu začalo dobře i špatně. Předjel jsem v první jízdě z druhého na první, měl jsem ale hned defekt motorky a už se to se mnou vezlo. Psychická pohoda nebyla ono, snažil jsem se, jednou jsem byl nahoře, jednou dole, někdy jsem i sám sebe přesvědčil, že to jde. Udělal jsem pár chyb po technické i jezdecké stránce. Páté místo vypadá dobře, ale s trenérem jsme spočítali, že jsem přišel o osm bodů a v Morizes jsem mohl i vyhrát. Nakonec mě to dostalo na páté místo, mohl jsem být jinde, ale když to jede pod prdelí, věřím si. Když to není, trápíš se, ale celkově to pátý místo beru. Nemám se, za co stydět, jsem rád. Každý říká, že by to mohlo být lepší, ale ono by to mohlo být i horší. Před mistrovstvím Evropy na trávě jsem taky věřil, že by to mohlo vyjít, jenže hned v první jízdě jsem udělal bouračku. Challenge ve Werlte jsem se jel zúčastnit, postup pro mě nepřipadal v úvahu, takže páté místo je dobré místo. A dává naději do dalších let.“

 

speedwayA-Z: „V červnu jsi při prvním finále mistrovství republiky jednotlivců v Praze stál na nejnižším stupínku vítězů. V rozjížďce s číslem devět tě porazil Jan Holub, při konfrontaci s Václavem Malíkem a Matějem Kůsem na závěr jsi doplatil na úpravy motocyklu, který navzdory dobrému startu nebyl dostatečně rychlý. Druhé finále v Plzni bylo kvůli počasí zrušeno, takže nejsi klasicky druhý, ale třetí. Stále tě neopouští sen o titulu?“

Josef Franc: „Kdybych byl jen hobbista, dávno by mě to opustilo, ale jsem závodník. Co se stalo v Praze, je vlastně výsledek celé mé sezóny. Úspěch se střídal s neúspěchem, byl to mix pocitů. Praha velký průšvih nebyl, ptal jsem se na podzim, jestli v té formě má cenu pokračovat, být v pozadí nemá smysl. Nakonec jsme se rozhodli, že do Plzně pojedeme. Co se dělo v depu, nechci komentovat. Co jiného, když Vencu bolela záda, je logické, že byl pro zrušení. Stejně jako Matěj, který nebyl v kondici. Nikomu se nechtělo do závodění, ale rozhodnutí nejet by průšvih. Závodník nemá myslet, jestli dráha je měkká a houpe. Dopadlo to, jak to dopadlo, což jsem očekával, protože to vyhovovalo Pardubičákům. Je mi to líto, myslel jsem, že bych to mohl otočit ve svůj prospěch. Ale to je česká plochá dráha. Musí se skousnout zuby a nesmí se na to myslet. V Plzni jsem neviděl jediný problém. Zašel jsem si na čaj do hospody. Když jsem se vrátil do depa, všichni začali balit a mně bylo jasné, že zákulisní boje vyplavaly na povrch. Vencovi výsledek přeji, je nejlepší závodník u nás. Ale je to škoda, myslím si, že bych to v tom závodě dokázal otočit. Kvůli náhradnímu termínu jsem musel zrušit termín operace, mohl jsem to mít o měsíc dřív za sebou. To mě štve, čeká se na to, čeká, ale měl jsem štěstí, že jsem do nemocnice nastoupil už v listopadu.“

 

speedwayA-Z: „Ve dvojicích ve Slaném se zdálo, že jste s Matějem Kůsem ze svého týmu vynechali pana Pecha, který byl tvým velkým rivalem v předchozích ročnících v Pardubicích a v Březolupech. Bez větších patálií jste zamířili do nadstavbové části, ovšem v semifinále přišlo jediné zaváhání. Bereš za těchto okolností třetí místo jako zklamání či zadostiučinění?“

Josef Franc: „Není to zklamání. Oba jsme vstupovali do závodu, že chceme vyhrát. Ale podle papírových předpokladů byl vítěz jasný a taky vyhrál. Matěj měl strašně dobrý nástup, já nebyl schopný nastavit motorku. Matěj to zachraňoval za mě. Jízdu před semifinále jsem se konečně dostal do rytmu. Vybrali jsme si startovní pozici, start se mi nepovedl. Matějovi taky ne, jel na krev, chtěl předjet Edu, díky tomu upadl. Vážím si, že do toho šel na sto procent a kryl mě na začátku. Já se snažil být rovnocenný parťák, dostal jsem se před Edu. Matěj se snažil taky. Třetí místo není ostuda, byly to pěkný závody. Ve Slaným je dnes jedna z nejhorších drah, mně se to líbilo, neříkám, že jsem si to užíval. Honili jsme nastavení a najednou ‚bum‘ a motorka začala fungovat. A jak nejde o vítězství, jestli jsem druhý nebo třetí, to už jde mimo mě. To je jedno, s tím se už nepárám.“

 

speedwayA-Z: „Extraliga byla od počátku především pardubickou záležitostí, než přišlo jejich zářijové zaváhání ve Slaném. Vy jste vyhráli a rázem jste byli v pásmu možného útoku na titul. Avšak z Divišova jako mistři odjížděli Pardubičané. Jak jsi extraligu prožíval?“

Josef Franc: „Vrátili jsme se k starému systému čtyřutkání, to taková strašná změna není. Mně by bavilo víc dvojutkání, ale z historický extraligový politiky ostatních klubů Slaného a Mšena, kde spousty peněz šly vniveč, jsme se dostali tam, kde jsme. Myslím, že kvalitní dvojutkání v mezích určitých pravidel by z mého pohledu bylo asi nejlepší. Je to škoda, na zkoušku to stálo za to, teď by se musely změnit pravidla díky tomu, že Slaný a Mšeno nemají závodníky a díky tomu, že v Čechách není tolik závodníků, aby každý klub měl své závodníky jedna až sedm, což je škoda. Ty diváci, možná ani samotní závodníci nevěděli, jak dvojutkání mají vypadat. I po stránce manažerů. Obyčejný člověk, když tady byl zvyklý na jednoduchý systém, nedivím se, že to zase zvítězilo. Ale z mého hlediska by byly lepší dvojutkání. Jestli jsme Pardubice potrápili, nepotrápili, to mě netíží. Politika našeho klubu se mění ze sezónu na sezónu. Finančně jsme podporovali, aby v týmu byli Pedersen, Kildemand nebo Batchelor. Stálo to nemálo peněz na úkor českých jezdců a budoucnosti do dalších let. Po několika sezónách jsme se dostali tam, kdy jsme měli být, a odjeli extraligu s českými závodníky. Pro budoucnost český plochý dráhy mi není líto, že jsme druhý. Nebyl jsem lídr týmu, neodvedl jsem stoprocentně svou práci, ale všichni jsme se domluvili a někteří překvapili. Jako kapitán jsem proto na kluky hrdý. Snažili se, mají se ještě co učit a každý den není posvícení. Na to si závodník musí zvyknout.“

 

speedwayA-Z: „Lubomír Vozár stavěl vedle české sestavy vcelku pravidelně zahraniční eso, Tomáš Topinka se držel filozofie ryze českého týmu, který měl oproti Pardubicím výraznou výhodu prakticky jen na pozici juniora. Ztotožníš se se svým koučem nebo bys na jeho místě vyrukoval s cizincem dříve než v září ve Slaném?“

Josef Franc: „To se odvíjí od politiky klubu, jak jsme se bavili, nevím, co si klub může z finanční stránky dovolit. S dobrým cizincem bychom mohli vyhrát titul, ale z mého hlediska bylo nejlepší jezdit jen s českými závodníky. A prostřídat je, třeba i na úkor mě. Pardubice mají dobrou českou základnu. Asi je stálo hodně peněz vozit na každou extraligu cizince, aby si potvrdili pozici leadera. Ani se nedivím, když přivezou do kanceláře pěkný pohár, dostanou výslužku. Stejně je ten mistr republiky k prdu tím, co ti přinese. Ještě jsem neviděl, že by mistr ze svého titulu měl lepší angažmá nebo že by se ho někdo chytil a podpořil ho finančně. Jde jen o výhodu nasazení do mistrovství svět a Evropy, jiný přínos v tom nevidím.“

 

speedwayA-Z: „Operace plotýnky krční páteře samozřejmě promluvila do tvé zimní přípravy, která však během Vánoc přece jen odstartovala. Nicméně z tvých předchozích odpovědí vyplývá, že přesná podoba sezóny 2016 není ještě známá. Nebude to nevýhoda oproti soupeřům?“

Josef Franc: „Asi měsíc po karambolu při finále Evropy ve Staphorstu jsem se dozvěděl, že musím na operaci. Měl jsem v plánu, že dojedu sezónu. Doktor mi dal termín a on byl na tu přeloženou Plzeň. Přeložili jsme to a dvacátého listopadu jsem byl v Motole. Jediný, co bylo jisté, že jsem ve finále mistrovství světa na dlouhý, ale jinak to řešíme. Fyzickou přípravu jsem vynechal a nechal to po operaci. Cítím se perfektně, už ve vánoční době jsem se začal připravovat. Začne mi sezóna o kousek déle než Anglánům, mám měsíc navíc připravit se psychicky a fyzicky. Udělám maximum, abych se dostal tam, kam v hloubi duše věřím, že ještě patřím.“

 

---

Poděkování přátelům a obchodním partnerům ve spolupráci k zisku pátého místo v mistrovství světa jednotlivců na dlouhé ploché dráze 2015:

Zdeněk Schneiderwind, Jiří Georgiev, Jakub Fencl, Jean Claude

AD MATUNA, AKM, ALZA.CZ, BELLIS, CRE8, CSMV, DESJOYAUX, 3FVISION, JAWA, JITKA KERN, K2L, LEPOR, LZ ENGINEERING, MITAS, MPM, NIKON, OTEC INTERNATIONAL, POLYMED, PROTEC, SCHNEIDERWIND RACING, FUCHS SILKOLENE, SPEEDWAY ANARCHY, STUHA FRAMES

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Antonín Škach

Freital – 19. prosince
Když koncem května s mechanikem Pavlem Fuksou překračoval českou hranici, nebylo mu do smíchu. Absenci v pardubickém extraligovém týmu si chtěl kompenzovat v britském Berwicku a nyní fraktura kotníku hrozila šestitýdenní závodní pauzou. Nakonec se naštěstí tahle kaše nejedla tak horká, jak se zpočátku zdálo. Ozval se Glasgow, o němž dnes hovoří v zásadě jen v superlativech, zatímco extraligový titul s Pardubicemi, který svým velkým přičiněním sám v Divišově vybojoval, nechce brát za svůj. V exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z po cestě na šroubky do Freitalu, Hynek Štichauer všechno vysvětlí sám.

 

speedwayA-Z: „Sezónu jsi zahájil standardně jadranskou ligou. Avšak po půlce dubna v Pardubicích jsi na nejvyšším stupni vítězů stál naposledy. Vyslyšel jsi totiž nabídku Berwicku a vrátil se do britské Premier League. Nakolik pro tebe bylo britské angažmá důležité?“

Hynek Štichauer: „Ten závod v Pardubicích byl těžkej‘. Odjel jsem ho s angínou, když se o den dřív jela jadranská liga v Praze, cestou domů už jsem cejtil, že to nebude dobrý. A v Pardubicích jsem jel pod práškama. V Berwicku se ukázalo nejdůležitější, že jsem si snížil average z 5,5 na tři, protože jinak bych se potom nedostal do Glasgowa. Rozhodnutí jít do Berwicku padlo na základě toho, že jsem se nevešel do pardubické extraligové sestavy. První liga a jadranská liga pro mě jsou tréninkový závody, co jezdím, abych je potom zúročil jinde. Když mi odpadla extraliga, potřeboval jsem závodit jinde za peníze, riskli jsme to a postavili jsme čtvrtou motorku. Neměl jsem dvě auta, Martin Mejtský mně půjčoval svoje, když jsem se vrátil sem, před sezónou Anglie vůbec nebyla v plánu. Poved‘ se mi mistrák ve Slovinsku, byl jsem třetí v Kršku. Matic Voldrih si tam ošklivě zlomil nohu. Druhej‘ den mi volali z Berwicku, jestli ho tam nechci nahradit. Začali jsme to řešit. Kontrakt nebyl dobrej‘, ale já byl rozzlobenej‘, co se tady děje v Čechách. A tak jsem do toho šel.“

 

speedwayA-Z: „Oficiální servis Banditů tě prezentoval snímky mladého holobrádka z před čtyř let, takže asi museli být překvapení, jaký vousáč se jim do sestavy vrátil. Jak jsi to prožíval ty?“

Hynek Štichauer: „Už jsem tam jednou byl, ale nežil jsem tam. Teď jsme tam s Pavlem Fuksou bydleli. Klub vlastní dům, kde ubytovávaj‘ závodníky. Berwick je krásný místo, holiday center, žijou tam úžasný lidi. Ale závodění je tam těžký. Nevedlo se mi tam, nemohl jsem se přehoupnout přes šest bodů. Je to hodně zvláštní dráha, ale tím, jak jsem byl nemocnej‘, chyběly mi zezačátku síly. Byly to galeje, hluboký a hodně fyzicky náročný. Nešly mi starty, čekal jsem od sebe víc.“

 

speedwayA-Z: „ Tvé spojení s Bandity přerval pád během odvety prvního kola KO Cupu v Ipswichi, po němž jsi skončil v sanitce, kde sis stěžoval na bolesti nohy. Byla z toho nakonec fraktura kotníku a závodní přestávka…“

Hynek Štichauer: „Jo, to se stává. Od venku jsem se tam nevešel. Ritchie Hawkins mě poslal od startu. Pád to byl úplně nula. Jenže mě klepla motorka přes nohu. Zlomenina vnitřního kotníku. Chtěli mi tam dát šrouby, že bych byl o tři tejdny dřív na motorce, ale to jsem nechtěl já. Berwick jasně řek‘, že na mě čekat nebude a tak jsme odjeli s celým vybavením zpět do Čech. Jak jsem se postavil na nohu, šel jsem na brigádu a tam jsem to rozchodil. Pak volali z Glasgowa a začátkem srpna jsem zase závodil.“

 

speedwayA-Z: „ Na mistrovství republiky jednotlivců míváš docela pech. Předloni jsi před druhým finále v Plzni onemocněl, loni ti chyběl bod na udržení se v první osmičce. Letos jsi dostal divokou kartu na finále, ale v Praze ses díval z tribuny. Může si závodník v takové situaci vůbec roli diváka užít?“

Hynek Štichauer: „Jo, mistrák je hezkej‘. Já tu plochou dráhu ale radši jezdím, než se koukám. Ale kdyby mě to nezajímalo, nepojedu se do tý Prahy podívat. A nekoukal jsem se na to poprvý, už je to možná i o zvyku. Nejlepší vyhrál, podle mě by ta Plzeň na tom už nic nezměnila. Škoda ostatních na dalších pozicích, tam by se možná něco změnilo. Když jsou vypsaný dvě finále a jedno se zruší, není to docela košer. Ale počasí neporučíš. V Plzni jsem se v prvním termínu omluvil, ale tan druhej‘ termín bych už jel. Letos uvidím, jak na tom budu s Anglií. Když bych měl přijít o ligovej‘ závod, zkusím požádat o divokou kartu. Když budu doma, semifinále pojedu. A odjedu ho rád. Předtím jsem se v roce 2014 neudržel v osmičce, podle mě je regulérní, abych semifinále jel.“

 

speedwayA-Z: „Sotva ses uzdravil, pospíchal jsi zpátky na ovály. V červenci jsi rovnou skočil po nabídce z Glasgow. Jak k tomu došlo a jak jsi spokojený s angažmá, díky němuž jste se dostali až do finále play-off Premier League?“

Hynek Štichauer: „Glasgow byl jeden ohromnej‘ zážitek. Myslím, že mě tam doporučil office manager z Berwicku, Denis McLeary se jmenoval. Hlavně z toho důvodu, že jsem se jim jako tříbodovej‘ jezdec vyplatil. Měl jsem dobrej‘ average, aby mě podepsali. A ten kontrakt, co jsem dostal, se nedal odmítnout. V Pardubicích jsem si jednou zatrénoval a skočili jsme do auta. První závod byl takovej‘ jalovej‘, jeli jsme proti Zdendově Plymouthu doma. Pak jsme jeli v Redcaru, to už bylo lepší. Začalo se to lepšit a skončilo to až ve finále, to bylo úžasný. Prošli jsme z čtvrtfinále s Plymouthem, v semifinále jsme porazili Somerset a finále bylo skotský derby s Edinburghem. To byla atmosféra! Do Glasgowa přišlo tři tisíce lidí. V Anglii jsem nic takovýho nezažil ani v Elite League. Edinburgh jsou profíci, co maj‘ vše vychytaný a super připravenou dráhu a všichni od rezervy až po jedničku to maj‘ najetý. Dráhu tam připravuje chlap, co to dělá celej‘ život a ví, co kde nasypat. My výhodu domácího prostředí neměli takovou jako ten Edinburgh. My jsme zvyklí jezdit v neděli odpoledne, teď jsme jeli v pátek večer. Jeli jsme to pod světly, v Glasgow byla docela tma a já se svejma očima radši jezdím ve dne. Ale když jsme se s Pájou (mechanikem Fuksou – pozn. redakce) koncem května vraceli domů, nenapadlo mě, že letos pojedem finále ligovýho poháru, finále KO Cupu, tam jsem hostoval za Somerset, a pak i finále ligy. Na příští rok Glasgow podepsal silnej‘ tým a potřeboval dvě tříbodový rezervy. Já se tam nevešel. Ani nevím, jestli by mě chtěli zpátky. Jsou profíci, chtějí to nejlepší. Já byl někdy super, jindy průměr, ale někdy to stálo za prd. Já tam chtěl, měl jsem i jiný nabídky. Čekal jsem, čekal, čekal, až Workington podepsal Adama Roynona. Ale připravujeme se na to tak, jako by Anglie měla bejt‘. Trošku o mně věděj‘, odjel jsem tam čtyřiadvacet závodů. Když mi to tady malinko půjde, average nemám velkej‘, a vím, že jsem víc než čtyřbodovej‘ jezdec, proč ne?! Záleží jen na tom, kde bych byl, kde bych bydlel, abych se moh‘ vracet sem a na dlouhou.“

 

speedwayA-Z: „Česká extraliga ti musela přinést vskutku pořádnou směsici pocitů. V půlce dubna ses chystal na její první kolo, avšak musel jsi netradičně obsadit box na straně depa, která je odvrácena dráze. Do sestavy Pardubic ses nevešel a tak jsi vyslyšel nabídku Milana Macha.“

Hynek Štichauer: „Od Milana to bylo fajn, hodil jsem se mu do týmu a já byl rád, že se svezu doma. Převládal ve mně dojem, že všem natrhnu prdel, zvednu si average a dokážu, že patřím do sestavy Pardubic. Vyvinul jsem si ale sám na sebe takovej‘ tlak, že jsem porazil jen sám sebe. Skončil jsem se třema bodama a zrovna ta pardubická extraliga pro mě byla tak důležitá. Do tý doby, co jsem jel, všechny závody se mi povedly. A zrovna když jsem potřeboval zajet, stálo to za vyliž kapsu. Na druhou stranu jsme to v depu měli blíž ke stánku na kuře (smích).“

 

speedwayA-Z: „Druhý závod v Praze byl odvolán kvůli dešti, takže extraliga pokračovala až ve chvíli, kdy jsi pauzíroval se zraněným kotníkem. Vrátil ses až v září v Praze, jenže v sestavě Mšena. Co stálo za tím, že jsi nastrojil další personální překvapení?“

Hynek Štichauer: „Za tím překvapením stály prachy. Řeknu ti, jak to bylo, Ruda mi zaplatil celou letenku i s motorem, abych si vzal ten nejlepší. Milan byl naštvanej‘, ale spíš asi na Rudu. Předtím jim schválili Zdeňka Simotu a on si myslel, že nás bude mít oba. Ale bylo to prd platný, stejně jsme byli poslední. Jediný body jsem dělal já a Seba Ulamek.“

 

speedwayA-Z: „Poté jsi však s Pardubicemi klesl ve Slaném až na dno, abys vzápětí v Divišově měl lví podíl, že jste se domů vraceli jako mistři. Máš také bronzovou medaili se Slaným, bramborovou se Mšenem, ale ta zlatá tě asi hřeje nejvíc už proto, že jsi pardubický závodník, že?“

Hynek Štichauer: „Ale ani ne. Abych to shrnul, tuhle sezónu jsem byl taková malá kurvička. A na tu příští sezónu to nechci. Extraligovýho titul s Pardubicema si nevážím, nebyl jsem na vyhlášení mistrů a ten titul nepovažuju za svůj. Příští rok nevím, čekám, jak se můj mateřský klub vyjádří. Od toho se všechno bude odvíjet, ale teď mi nikdo není schopnej‘ říct, jak to bude.“

 

speedwayA-Z: „Nebýt květnového pádu, odvíjela by se jinak i historie české dlouhé dráhy. Ochutnal jsi ji poprvé během prvního dne mariánskolázeňských otevřených dveří. Poté jsi přiletěl na domácí šampionát z Edinburghu. Pád tě připravil o přímý postup do finále A, Martin Málek ti zase v béčku sebral poslední šanci a tak jsi skončil sedmý. Jaký je tvůj vztah vůči dlouhé dráze dnes?“

Hynek Štichauer: „Já to loni bral, že si to chci vyzkoušet. Vzal jsem nejlepší motor na krátkou, v Jawě si půjčil rám, pak jsem se dozvěděl, že byl pro dvěstěpadesátku. Chtěl bych hrozně poděkovat panu Drymlovi, poradil mi moc. A díky Jawě, že mi půjčili tu rámovinu, jet se na tom dalo. Vypadá to, že budu na dlouhý pokračovat, uvidím, jaký na to seženu partnery, ale vypadá to, že dlouhá dráha bude. Mistrovství světa v Mariánkách je velká šance na medaili.“

 

speedwayA-Z: „Dnešní šroubky ve Freitalu nebereš ze závodního hlediska tolik vážně, chceš se především bavit. Ale co příští sezóna? Jak budeš jezdit?“

Hynek Štichauer: „Doleva (smích). Hlavně teď děkuju sponzorům, smekám kloboučky, děkuju, klaním se. Občas chodím do práce, dvakrát za tejden chodím trénovat. Popovídat si s klukama do tělocvičny. Dáme si kafe, sedneme na benč, dvakrát skočíme přes švihadlo a jdeme domů. Něco se renovuje, něco se koupí, něco se nechá. Jak šrajtofle dovolí, hlavně ta dlouhá bude něco stát.“

 

Hynek Štichauer děkuje:

„Určitě Partoškovi, že se mnou odjel celou sezónu. Přítelkyni Martince a celý rodině, Marťasovi Mejtskýmu za pomoc a půjčení auta, lidem z Berwicku: nejvíc Robenovi, Carol a Pamele. Lidem z Glasgowa: Davidovi, Michaelovi a Gerrymu Facenna a Giovi. Samozřejmě sponzorům: www.ahbohemia.eu/en, www.htkovo.cz, www.vpsr.cz/en, www.jostovarealitni.cz, www.tuffbuiltproducts.com/index.html, panu Vopatovi a Herbýmu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach a archív Hynka Štichauera