Přelouč – 30. března
Zůstat pouze v Čechách, jeho závodní sezóna by se letos smrskla na pouhopouhý jeden jediný víkend. Klimatické podmínky mírné zimy nutí ledaře polykat kilometry za řidítky svých automobilů a on v tomto ohledu není výjimkou. Přesto si nedokáže představit, že by se věnoval jiné motocyklové disciplíně. Radek Hutla o tom přesvědčí naše čtenáře osobně, jelikož poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Poslední tři roky provází zimu v Čechách zelené louky se sedmikráskami a rtuť teploměru zahřívaná neustále svítícím sluníčkem se dostává do opačného spektra, než by pravověrný ledař očekával. Jsi přesvědčený, že sis vybral správný motocyklový sport? Přece jenom dragstery nepotřebují zamrzlý rybník.“
Radek Hutla: „Já vím, ale jak jsem už několikrát uved‘, draky mi znechutila paní Kneblová. V nich jsme se už nařádili a navyhrávali dost. A byl nejvyšší čas odejít. Pro mě jsou ledy vyhovující už jen, že přes léto můžu vydělat peníze, ale přes zimu není, co dělat. Zkoušel jsem je už zamlada a nešlo mi to. Dodneška říkám, že je to nejhezčí svezení na motorce. Tak proč u toho nějakej‘ pátek ještě nevydržet?! Příští sezónu uvažujeme o Rusku a ruský lize, která se bude rozšiřovat o evropský týmy. Jel by to mladej‘, ne já, ale kdybych jel s ním na soustředění, přemejšlel bych, jestli si motorku vzít s sebou nebo jet závody jen u nás. Ale vím, že mně to nedá a motorku si vezmu, i když upřednostním Lukáše, kterej‘ je vzhledem k věku perspektivnější než já.“
speedwayA-Z: „Odstartoval jsi ledařskou sezónu už v prosinci, kdy jsi nemohl chybět v partě, která zamířila na jezera v okolí švédského Strömsundu. Co vlastně obnáší vzít si motorky a vyrazit směrem na sever?“
Radek Hutla: „Mít peníze a auto, který tam dojede. Moje Iveco je už po smrti, takže jsme jeli s Peckou jeho Mercedesem. Zjistili jsme, že je taky těsně před smrtí. Najížděli jsme na loď a museli zastavit na šikmým nájezdu. Před náma zastavil Růžan, Pytlas (přezdívka Luboše Pytlouna – pozn. redakce) se lek‘ a dupnul na brzdu. Bouchla brzdová trubka a jak se ještě leknul, utrh‘ ruční brzdu. Sjeli jsme z lodi, trubku jsme odpojili a zaslepili, a dál se jelo na tři kola. Soba jsme nepotkali, byl jsem ve Švédsku potřetí a viděl jsem soba akorát plyšovýho. Nejdřív jsme byli ubytovaný u Stefana Svenssona a jezdilo se na stadiónu v Gävle. Dojížděli jsme tam každej‘ den ráno. Super, měli jsme auto s pluhem, kropičku, všechno za rozumný peníze. Trénovali jsme tři, čtyři dny, pak jsme přejeli do Strömsundu na klubovnu k MC Eis speedway. Jezdilo se na jezeře, kde nám pomáhal táta Jimmyho Olsena. Vždycky přijel s autem a traktorem, půjčili čerpadlo, když jsme to rozbili, abychom to zalili vodou. Super, měli jsme dvě dráhy. Nestálo to nic, nejlepší platidlo ve Švédsku je rum, tím jsme to všechno uplatili. Ale od Stefana jsme ještě jeli do Wilhelminy, tam bylo dvoudenní oficiální soustředění švédský a finský reprezentace. To nemělo chybu, jezdců bylo hodně. Bylo mínus dvaadvacet, masakr, foukal víte, ale my s Peckou měli altán s plachtou, takže jsme se schovali. Jediný, co nás překvapilo, že na nás při vyúčtování vybafli 2400 euro. Poslali jsme tam starýho Tondu s Růžanem a nějakým rumem a ukecali to na tisíc, to už bylo přijatelný. A pak jsme se zase vrátili do Strömsundu. Ve Švédsku jsem byl ještě jednou, Pecka měl jet mistrovství světa, ale volal, že z rodinnejch‘ důvodů nemůže. Ta cesta je hrůza, jen čtyři sta euro jsme dali za loď tam a zpátky. A kde máš naftu? Proto jsem volal Andrejovi a nabíd‘ mu to. Já jel jen jako doprovod a vzal si motorku jen, že si zatrénuju. Jezdil jsem jeden den, motorka nejela. Až doma jsem přišel, že byl rozjeblej‘ kabel od svíčky a šlo to do kostry. A motorka se vyzkoušela až tady na Pohraňáku před závodem v Chrastný.“
speedwayA-Z: „Zkraje roku nic nenasvědčovalo, že bychom se měli po třech letech dočkat závodů na ledě. Jenže mrazy vykřesaly přece jenom jiskřičku naděje. V Hamru na Jezeře se sice závodit nedalo, avšak řešení nabídla sousední Chrastná. Třemi triumfy jsi zamířil na pódiu, ale nakonec sis domů vezl naraženou ruku a černého Petra…“
Radek Hutla: „Tam byl průšvih, že mi ve čtvrtý jízdě odešla přední vidlice. Úplně se rozpad’ vnitřek, viděl jsem to, až jsem odstartoval a koukal, jak se motorka zvedá, že jsou ohnutý vidlice. Poslední jízdu jsem jel na rezervní motorce, nebyl jsem na ní zvyklej‘ a nemoh‘ se vejít do zatáčky. Odstartoval jsem, ale nezahnul a propad‘ se na třetí místo. Věděl jsem, že motorka na to má a řek‘ si, že je nebudu plašit. A nechám to na poslední zatáčku. Z výjezdu jsem už trefil kolej, co byla zahrnutá tříští a šel jsem. A bylo po finále! Není ale ještě všem dnům konec.“
speedwayA-Z: „Druhý den jsi spojil své síly s Janem Pecinou. V Holicích jste v soutěži dvojic byli bezesporu favority, jenže triumf vám nakonec protekl mezi prsty. To je sakra smůla, když zima trvala všeho všudy týden a tys během dvou dnů přišel o dva domácí tituly, že?“
Radek Hutla: „Bohužel, kdo nepadá, nezrychlí. Ale bohužel jsme každej‘ upadli jednou a to už bylo moc. To je život, tak to bejvá. Zaplaťpánbůh, že se to odjelo aspoň to. Lidí přišlo dost a myslím, že bylo na co koukat. Hlavně v Chrastný, kde pádů bylo dost a diváci si přišli na svý.“
speedwayA-Z: „Na začátku února sis sbalil svoje ledařské saky paky a zmizel jsi v Rusku. Jaké to je nasednout do svého VW Sharan a vydat se několik stovek kilometrů na východ?“
Radek Hutla: „Nesehnal jsem dodávku, na poslední chvíli z nouze ctnost, měl jsem zrovna sharana po větší opravě a rozhod‘ se, že pojedu s ním. Mám ho na LPG, modlil jsem se, ať ho v Polsku a Rusku maj‘. Plyn byl nakonec všude, takže cesta přišla jen na pár tisíc. V Rusku je plyn mezi pěti a šesti korunama, tankuješ plnou za 270 korun. Vlek s plachtou jsem si půjčoval v Břehách shodou okolností od vnuka bejvalýho plošináře Jardy Machače. Naložili jsme motorky, vyhodili prostřední sedačky, kde jsem udělal spaní a jelo se. Musím říct, že se to cestování v sharanu dalo, v osobáku by to nešlo, ale tohle je větší auto. A v tom porovnání a ceny za pohonný hmoty to byla nejlepší volba. Po zkušenostech z minulejch‘ let jsme věděli, co mám mít za papíry, takže jsme projeli bez problémů. Na ruskejch‘ hranicích jsme stáli dvě hodiny oproti třinácti před dvěma lety. Tam jsme jeli osmačtyřicet hodin, bylo to tři tisíce kilometrů, jeli jsme s přestávkama na tankování a občas kafe. Jsem línej‘ řídit, řídil mechanik Honza Machač, hodně odřídili i Modus a Růžan. Silnice jsou čím dál lepší, až to Togliatti výrazný zlepšení. Ale výrazný! Kam se my na ně serem‘! Policajti nás stavěli několikrát, ale ani jeden problém. Řekli jsme, že jedeme na závody, tak jen mávli rukou. Jednou Modus měl test na alkohol stylem, ať dejchne na policajta, trubičky se tam moc nevedou. Jinak se dejchá do beranice, ale tenhle policajt neměl ani tu, tak Modus dejchal rovnou na něj.“
speedwayA-Z: „V Togliatti jsi v roli náhradníka českého týmu vlastně nahradil svého syna Lukáše. Na ovál jsi nakonec nevyjel, ale jak jsi prožíval boj bratří Klatovských o obhajobu loňských stříbrných medailí?“
Radek Hutla: „Byly to nervy! Měl jsem tušení, že to nebude sranda. Švédi maj‘ za prvý dobrej‘ tým, za druhý jsou čím dál lepší. A loni ukázali, že jsou hodně dobrý, ale tím, že byli mladý, skončili čtvrtý. Letos se zklidnili, takže obhajoba nebyla sranda, i když to ve finále bylo jen o pár bodů. Doufejme, že až se na podzim vrátí Lukáš ze Zélandu, zlepší se to. Chtějí rozpis, aby od příštího roku jeli všichni tři. Pokud bude takhle změna, mohlo by to bejt‘ pro nás k lepšímu. I letos všechny týmy střídaly kromě nás. To ale bylo jasný, že já bych moh‘ porážet jen Švýcary.“
speedwayA-Z: „V Rusku jsi zůstal, jen jsi s ledařskou partou popojel na místní poměry kousek do Ufy. Čekal tě šampionát Evropy, v němž jsi skončil čtrnáctý.“
Radek Hutla: „Když jsem viděl rozpis, docela jsem se cejtil. Bylo hodně jezdců, co byli ve Švédsku na soustředění a já jim bez problémů stíhal. Ale oni maj‘ výhodu, že jdou ligu, a maj‘ kde trénovat. Kdežto my měli pauzu, byli jsme tam před Vánocema a v Rusku jsme jeli v půlce února. Fyzička špatná, i s lidma, co jsem si myslel, že je mám bez problémů na lopatě, jsem prohrál. Tím jsem byl zklamanej‘, ale co se dá dělat?! Je vidět, že je nutný jezdit, jezdit a jezdit. Modus jel s náma jako mechanik s tím, že když to dobře dopadne, udělali by z něj náhradníka aspoň kvůli penězům. A tři dyn před závodem jsme se dozvěděli, že má startovní číslo čtrnáct. Řekli jsme mu to, až když jsme přijeli na stadión. Takže mu spadla brada a dostal průjem. Tonda mu půjčil svou motorku, což bylo domluvený předem. Bylo to něco jinýho než jeho veterán, ale Modusovo heslo výpravy bylo, že není důležitý vyhrát, ale porazit Růžičku, což se mu oba dny povedlo. Ale jednou přejel čáru a byl vyloučenej‘. A aby se Robert nenechal zahanbit, druhej‘ den mu to ve finále vrátil. Bylo to perfektní, v paneláku jsme si v šestým patře za super peníze pronajali celej‘ byt. Vezli jsme hromadu jídal, ale víceméně jsme ani nevařili, nebylo proč. Všechno bylo levný, byla to pěkná zimní dovolená. V sobotu byl trénink, odtrénovali jsme, nechal jsem vlak odpřaženej‘ u zdi u depa. Vrátili jsme se a Tonda povídá, že vlek je na odtahovce. Vylez‘ jsem ven a říkám, co to je, ale borec ho už sundával. Šéf tam je Mustafin, všimnul si, že vlek je s českým číslem, došlo mu, že je náš, a zařídil, ať ho daj‘ zase dolů.“
speedwayA-Z: „V Čechách zima nabrala podobu předčasného předjaří, sníh byl opravdu jen sporadický, mráz prakticky žádný, takže jsi sezónu uzavřel na pouťáku v Assenu. Jaké to tam bylo?“
Radek Hutla: „Celou dobu jsem tvrdil, že do Assenu pojedu jako mechanik Růžana. Už jsem si řek‘, že na to letos seru. Jelikož lidi ubejvaj‘, hlavně ty mladý, rozpis je pro čtyřiadvacet, najednou zjistili, že nemaj‘ závodníky. A tak šáhli po starších ročnících. Asi tři dny před odjezdem jsem se stavil na Zlatý přilbě a nechal se ukecat, ať jedu. Nelitoval jsem, dráha to je perfektní. Aspoň jsem se svez‘, ale nebylo to dle mejch‘ představ. První dvě jízdy jsem dojel druhej‘ a šel dál. Pak jsem upad‘, přední guma byla unavená. Přišel jsem o možnost dalšího postupu a bylo to.“
speedwayA-Z: „Absence umělého oválu byla bolavou patou českých ledů již v éře Milana Špinky, ale za současných klimatických poměrů se stává ještě větším problémem. Jak tuto problematiku vnímáš coby pořadatel závodů v Mělicích, které se již tři roky nemohly konat? A to ani na louce, což byla rovněž jedna z alternativ.“
Radek Hutla: „Určitě existuje už několik projektů, byly minimálně na papíře. Jeden u Kolína, jeden u Pardubic, ale všechno ztroskotalo na penězích. Závody v Mělicích holt budou, když bude zima a bude led. Takže kdy se dočkáme dalšího ročníku, nikdo neví. Chtěl jsem od města Přelouče, aby mi poskytli do pronájmu pozemek, kterej‘ je jejich a není využívanej‘, ale nebyla ta pravá vůle. Bylo mi řečeno, že pokud by to bylo na hlíně, led by roztál dřív než na rybníku. Což je asi pravda, že na zemi to taje dřív. Pokud bych měl možnost pozemku k pronájmu, nebál bych se tam něco takovýho vybudovat, ale při těch zimách, co jsou, jsem od toho ustoupil. V dnešní době bys musel něco koupit.“
speedwayA-Z: „A jak to bude dál? Jak se budeš vyvíjet jako závodník na ledové ploché dráze, a kam podle tvého soudu bude tato disciplína u nás dále směřovat?“
Radek Hutla: „Já doufám, že se k nám zimy zase vrátěj‘, aby jezdci přibejvali a ne ubejvali. Když se taky jelo sedm závodů, lidi měli důvod přibejvat, teď je to obráceně. Co se týče mě, rád bych u toho pár let vydržel buď jako jezdec nebo mechanik. I když doufám, že jako jezdec, na což budu muset zhubnout. Lukáš se vrátí koncem října a tak nějak se budeme chystat na odjezd do Ruska, pokud se něco podstatnýho nezmění. Nevíš, může tě třeba přejet auto.“
Radek Hutla děkuje:
„Za finanční podporu Motobikes Bylany, za přípravu motocyklů tátovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach, Radek Hutla a jeho archív
