Kopřivnice – 30. ledna

Vzhledem ke skutečnosti, že jako redaktor a stvořitel stránek Speedway Fakta jsem z Kopřivnice, jdu společně s kopřivnickým klubem do boje o zachování ploché dráhy ve městě. Uděláme vše proto, aby tady u nás plochá dráha zůstala. Návštěva na Větřkovické přehradě minulý týden byla úchvatná a je vidět, že je o plochou dráhu v našem městě velký zájem. Ukazují to i dobové fotografie z let nedávných. Pojďte do toho s námi a podpořte náš klub.

 

Ledy dávají plochodrážníkům vůli bojovat

Speedway Fakta: „Závody na Větřkovicé přehradě dopadly úspěšně. Bude klub spát na vavřínech?“

Vladimír Kovář: „Mistrovství ČR na ledové ploché dráze dopadlo úspěšně po stránce organizační i sportovní, ale pořádající kopřivnický autoklub teď musí čelit mnohem větší výzvě. Vedení Kopřivnice se totiž chystá bez náhrady vyhnat plochodrážníky ze stadionu, který na počátku 50. let pomáhali budovat a který dosud využívali. Po rekonstrukci zde má vzniknout nová lehkoatletická běžecká dráha a pro motorky zde údajně není místo.“

 

Speedway Fakta: „Oslovila vás radnice a jednala s vámi o tom? Nabídla vám nějaké řešení?“

Vladimír Kovář: „Ne, bylo to klasické ‚o nás bez nás‘. O projektu jsme se dozvídali útržkovitě a ne víc, než prošlo tiskem. Shodou okolností jsme začali na podzim rekonstrukci dráhy a mantinelů a na radnici oznámili, že příští rok chceme jet zjara závody. Nejdřív to vzali na vědomí, pak nám vzkázali, že to nebude možné, protože to už bude běžet rekonstrukce. Žádné řešení se nehledalo. Plochá dráha tu byla od roku 1954, motoristé byli jedni z nejaktivnějších při brigádách. Teď tohle. Prostě vám oznámí, že končíte.“

 

Speedway Fakta: „Jaká byla vaše reakce?“

Vladimír Kovář: „To jsou věci, které nečekáte. Klub prošel generační výměnou, mladí nemají dost zkušeností, byli v šoku. Staří skeptičtí, zda má něco smysl. Dva z užšího vedení pracujeme v zahraničí, doma býváme sporadicky. Já třeba v Rumunsku v horách nemám internet, někdy ani telefonní signál, když padá kamení, tak ani elektřinu. To se pak těžko něco podniká…“

 

Speedway Fakta: „To vypadá na ručník hozený do ringu…“

Vladimír Kovář: „Vypadalo to na to a podle nás vedení města s tím i kalkulovalo. Prostě je vyšoupneme ze hry a hotovo. Jenže přes Vánoce byl čas něco promyslet. Přišel vztek a ukrutánská chuť nenechat to jen tak. Nevzdat se. Chystaly se ledy, to nám dávalo sílu, počasí vypadalo nadějně, těšili jsme se, že to po pěti letech vyšlo. A pak přišel závod a to nás fantasticky nakoplo.“

 

Speedway Fakta: „Co vám dodalo sílu?“
Vladimír Kovář: „Diváci a jejich reakce. Když jsme se rozhodli připravit petici a sbírat podpisy na podporu, měli jsme smíšené pocity. Kolik lidí si to přečte? Osloví je to? Jak se k tomu postaví? Pak uvidíte tu ohromnou masu, vnímáte jejich odezvu. Jak jsou rádi, že se něco jede, že jsou závody. Na konci každému z nás děkovaly davy lidí, známých i zcela cizích. Zastavují vás a říkají, poslyš, co to tam chystají? To je hrozné, dělejte něco. Bojujte. A pak ty petiční archy. Byl jsem v šoku, když jsem viděl tu záplavu podpisů. Musíme je roztřídit a spočítat, ale jde to do stovek.“

 

Speedway Fakta: „Co vlastně chcete?“

Vladimír Kovář: „V první řadě důstojnost. Nejsme malí kluci, které vyženou z plácku: hybaj pryč, teď tu budeme my. Chceme dialog. Sednout si vedení města – atleti – my. Navrhujeme debatu v místní kabelovce. Oslovujeme zastupitele, chceme jim předložit náš pohled, domníváme se, že informace, které mají, jsou hodně jednostranné. Role ploché dráhy byla ze strany navrhovatelů bagatelizovaná a my chceme říct: jsme tady, existujeme, vyvíjíme činnost. A budeme bojovat. Když máme umřít, tak ne na kolenou, ale hrdě, ve stoje. Zahnali nás do kouta, jde nám o holé žití. Překvapivě jsem zjistil, že to má i své výhody: nemáte už co ztratit a ta motivace je neuvěřitelná. Jste ochotní rázem jít proti celému světu.“

 

Speedway Fakta: „To sice zní vznešeně, ale co konkrétní řešení?“

Vladimír Kovář: „Připravili jsme otevřený dopis, v něm uvádíme řadu argumentů. Doplňující dopis pro zastupitele. Na facebooku i jinde hledáme podporu. Chceme pokračovat ve sbírání podpisů. Co je cílem? Zastavit projekt, zastavit likvidaci naší dráhy. A jednat. Nebráníme se přestěhování. Ale jsme proti zrušení, když chcete stadion pro atlety, dobrá. Tak nám někde u průmyslové zóny postavte ovál, kde můžeme závodit. Ledy opět ukázaly, že plochá dráha není zábava hrstky pošuků, ale masová záležitost. Cítíme podporu veřejnosti. Uvažujeme o tom vyvolat místní referendum. Ať občané jasně odpoví na otázku, zda plochou dráhu zlikvidovat: jsem pro – proti. Ve volebních programech nic takového nebylo, proto my i řada lidí to bere jako podvod na voličích.“

 

Speedway Fakta: „Věříte v úspěch?“

Vladimír Kovář: „Když si vzpomenu, jak jsem na přehradě stál s mikrofonem před tou ohromnou masou lidí, jak nám fandili, říkám si, že to není ztraceno. Musíme zmobilizovat veřejnost, zatnout zuby a bojovat. Možná to bude trvat roky. Ale věřím, že zase v Kopřivnici zaburácejí motorky, že tradice nezemře.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Karel Herman a Eva Palánová

Mořina – 7. ledna
Letí to, letí. Před pouhými pěti lety bilancoval svou kariéru s dvěstěpadesátkou a do letošní sezóny nastoupí už jako senior. Nepovedlo se mu sice získat žádný juniorský titul, ovšem vzhledem k okolnostem se mu loňské stříbro, vydřené v Divišově, takřka rovná. Exceloval rovněž v přeboru a má za sebou i další zaznamenání hodné výsledky. Nyní coby zaměstnanec pražského Olympu může celou zimní přestávku věnovat pouze přípravě na novou sezónu. Ondřej Smetana se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že maká doopravdy naplno.

 

speedwayA-Z:  „Po prvním závodě loňského mistrovství republiky v Praze jsi rozhodně nepřekypoval spokojeností. Ovšem za pouhé dva krátké měsíce později tomu bylo v Divišově úplně jinak. Počítal jsi, že se nakonec staneš vicemistrem?“

Ondřej Smetana: „abych řek‘ pravdu, nepočítal. Po tom prvním závodě jsem byl šestej‘, nedostal jsem se tam ani do finále. To bylo velký zklamání. Pak jsem se postupně začal zlepšovat a zlepšovat. A Zdeněk Holub měl v Divišově otřes mozku a já měl šanci bejt‘ druhej‘. Chytli jsem ji za pačesy a bylo to. Celý závody jsem počítal, jestli mám šanci nebo ne a dopadlo to dobře. Neporazil jsem vlastně jenom švagra. Byly to dobrý závody, myslím, že konec v junioráku nebyl vůbec špatnej‘. Na mistra jsem sice nedosáh‘, ale mohlo bejt‘ hůř. Hlavně po tý Praze.“

 

speedwayA-Z: „Jediný, koho jsi v konečném součtu loňské juniorky neporazil, byl Eduard Krčmář, který šampionát pojal ve velkém stylu. Spolu jste pak vytvořili hvězdný tandem pro mistrovství republiky juniorských družstev. Jenže v Pardubicích tahal za delší konec pražský tandem Zdeněk Holub – Michal Škurla. Čím to?“

Ondřej Smetana: „Nedá se nic dělat, jsou to závody, tam nám to sebral Fíla, že nás porazil. Pokazili jsme si to vlastně sami. Aspoň vím, že příště nemám podceňovat nikoho. Pražáky jsme porazili, ale neporazili jsme Fílu s Adamem Fenclem. To jsem si představoval líp. Vlastně jsem ani jednou nebyl mistr v juniorským věku a to mě mrzí.“

 

speedwayA-Z: „A tak se tedy stalo, že juniorskou část své kariéry končíš bez titulu mistra republiky. Nicméně jsi vyhrál český přebor. Fenomenální série umístění na pódiu skončila až v devátém závodě v Pardubicích, kdy už bylo dávno rozhodnuto. Jak svůj výsledek hodnotíš?“

Ondřej Smetana: „Celou sezónu jsem to bral jako trénink, aby ze mě byl lepší závodník a seděl jsem pořád na motorce. To je potřeba a pak to musím zúročit ve větších závodech. Že jsem jezdil každou jízdu novou hranu, jak se říká, není zas až tak pravda. Naučil jsem se jezdit na všech drahách, přebor byl ve Svitavách, v Liberci, v Žarnovici, v Praze, všude. Aspoň jsem se tím ustálil, že mi nedělá problém přejít na jinou dráhu. Klidně můžu jet jeden den v Praze a druhej‘ třeba ve Svitavách. Kolikrát to byly i hezčí závody než nějaký velký. A je to bez stresu, nikdo na tebe netlačí a kluci se jedou bavit. Hezky si zazávodiš. Titul se počítá a beru to jako posun. Lepší než trénink, pořád jsi na závodech.“

 

speedwayA-Z:  „Tvé přeborové vítězství naznačuje, že jsi mezi seniory přestoupil již loni nikoliv věkem, ale výsledky na dráze. Tomu by odpovídalo i prozatím životní osmé místo v mistrovství republiky jednotlivců…“

Ondřej Smetana: „Vlastně letošní mistrák nebyl vůbec špatnej‘. V prvních závodech nic moc, už si to nepamatuju. V tý Plzni bych to bral jako jeden z povedenějších závodů, byl jsem pátej‘, nebylo daleko od bedny. Stačil jsem Mildovi, Kůsákovi taky a před Pepou jsem dokonce i jel. Dokázal jsem si, že klukům stačím. Byl to můj nejlepší výsledek v dospělým mistráku, snad to letos ještě vylepším. A letos poprvý nemusím jet kvalifikaci.“

 

speedwayA-Z: „Ale pojďme ještě zpátky mezi juniory. Ani v mistrovství světa, ani v mistrovství Evropy jsi nepostoupil do finále. V Pardubicích jsi skončil třináctý, při evropském semifinále v Lublani dvanáctý. Jak se na tyto výkony díváš?“

Ondřej Smetana: „To hodnotím jako špatný. V Pardubicích jsem odstartoval, jel i před Drabikem jako jeden z mála, ale závody byly strašně vyrovnaný. Člověk odstartoval, ve druhým kole byl druhej‘ a nakonec skončil třetí. Byl to nádhernej‘ závod, jeden z nejvyrovnanějších. Pak byla Evropa v Lublani, kde pršelo. Nevědělo se, jestli se to odjede. Odjely se tři série a mně prskal karburátor. Měl jsem na to postoupit, ale vůbec jsme nevěděli, co s tím karburátorem dělat. Jel jsem třeba první, prskalo to a dojel jsem poslední. Tam to bylo hlavně o tý motorce. Když jsem si vzal druhou, odjel jsem jednu jízdu a zrušili závody. Prostě to mi nebylo přáno, to mě mrzelo ze všeho nejvíc. To byla velká škoda, do finále jsem se dostal jen jednou, z Červenogradu jsem tenkrát postoupil do Opole.“

 

speedwayA-Z: „Když už bilancujeme tvá juniorská léta, není škoda, že tam loni ještě necinkla medaile s juniorským nároďákem? Kdybys v Plzni vyhrál víc rozjížděk než jednu, světový postup mohl být, o smůle v evropském semifinále v Daugavpilsu ani nemluvě.“

Ondřej Smetana: „Daugavpils byl zakletej‘. S tátou jsme se trápili s motorkou a s dráhou. Holubín s Edou pořádně zatáhli, chyběl tam jeden blbej‘ bod. To mě mrzelo hodně. Měl jsem stoprocentní motorku, kdy jsem na ní vyhrával. Dali jsme ji na repas před Lotyšskem a tam jsem se na ní trápil. Druhý motorce jsem nevěřil, vzal si ji až na poslední jízdu a všem jsem stačil. Pohnojil jsem si to sám. V Plzni, kde to nebylo špatný, jak to bylo nabitý, jsem neměl málo bodů. Sedm bodů, to není špatný. Škoda, že jsem s klukama nezatáhli víc. V poslední jízdě jsem porazil ty nejlepší. Aspoň jsem si dokázal, že to jde, škoda, že to nešlo hned od začátku závodu. To byla škoda, nedá se nic dělat, teď už budu muset koukat jen na dospělý a máknout tam. Taky se tam chci někam dostat, taky tam můžu zabojovat.“

 

speedwayA-Z: „Extraligu jste skončili na druhém místě, bez vítězství v jediném závodě. Pardubice měly Václava Milíka, pravda, ale také vyrovnaný tým. Tím jste však disponovali i vy. Proč jste tedy Východočechy ani jednou neporazili a navíc ani v první lize, kde Václav Milík nestartoval?“

Ondřej Smetana: „Pardubáci jsou silný, ještě měli Aleše, nám pokaždý chyběly v podstatě bod, dva body nebo rozjezd. Extraligu vyhrál Vašek, pan Vozár ví, kdy ho dát. A jak ho tam dá, je to jasný. A kdyby my tři junioři měli pokaždý o dva body víc, vyhráli jsme. V první lize sice Pardubice neměly Milíka, ale my neměli France a Kůse a oni jezdili se Suchánkem a jednou i s Hynkem. Máme smůlu, vždycky nám chybí kousek. Snad se to letos změní a konečně s klukama zatáhneme. Snad bude letos náš rok a všechno otočíme. Naposledy jsme udělali mistra v roce 2014, tak 2017 by taky bylo dobrý.“

 

speedwayA-Z:  „V mistrovství republiky dvojic jsi nastoupil po boku Sebastiana Ulamka. Mohli jste překvapit, nepřekvapili, nicméně co ti přineslo ježdění s parťákem takového kalibru?“

Ondřej Smetana: „Co mi přineslo? Vlastně jsme chtěli bejt‘ na bedně, to byl cíl udělat výsledek. Nepovedlo se to, měl jsem defekt, pak nás porazil někdo slabší a do semifinále nám chybělo hodně málo. O kousek se to nepovedlo. Byl jsem rád, že jsem se Sebou jela každou jízdu. Jeli jsme dvojici, byl jsem schopnej’ mu stačit. Snad letos pan Grepl bude chtít, abych to za něj jel znova. A zase s někým silnějším.“

 

speedwayA-Z: „Zajímavým debutem pro tebe byla dozajista Zlatá přilba SNP v Žarnovici, i když jsi tam měl nehorázný pech. Bylo by určitě skvělé se sem vracet častěji a vyzkoušet si naplno také Zlatou přilbu města Pardubice, že?“

Ondřej Smetana: „Na Zlatou přilbu v Žarnovici rád vzpomínám. Jsou to pěkný závody, je tam spousta lidí. Doufám, že to pojedu i letos. Chtěl bych poděkovat panu Erbanovi, ten mi k tomu pomoh‘, abych moh‘ jet. Nedostal jsem se dál na pomocný kritéria, kdybych jel letos, zkusím se dostat dál. Ostudu jsem neudělal, takže tak. Pardubická Zlatá přilba je srdeční záležitost. Jezdím tam od dvou let, to je taky jeden z důvodů, proč závodím, Zlatou přilbu jsem miloval. Byl jsem hrozne rád, že jsem dostal šanci aspoň na toho náhradníka. Doufám, že letos bych už moh‘ jet normálně. Musím se zlepšit, mám co dělat. Ale loni jsem ostudu neudělal, dělal jsem body na to, že jsem byl jen náhradník. Byla to dobrá zkušenost, stačil jsem třeba Zengotovi. Doufám, že dostanu letos ještě šanci jet celej‘ závod.“

 

speedwayA-Z: „První dny nového roku napadaly haldy sněhu a mrzne, až praští. V garáži máš připravený motocykl se šroubky v kolech, ale jak jinak ještě probíhá příprava na sezónu 2017 ve tvém podání?“

Ondřej Smetana: „Letos mám první zimu, kdy nechodím do práce, ani do školy. A můžu se soustředit na cvičení a přípravu na závody. Umožnil mi to Olymp Praha, že mě zaměstnal, za to jsem moc vděčnej‘, je to úplně na jiný úrovni, když se věnuješ jen plochý dráze. Chodím s Prahou cvičit pondělky, úterky a středy. S klukama chodíme na horolezeckou stěnu, posilovat v kruhovým tréninku a běhat. Do toho hraju hokej, což je úplně výborný na fyzičku. Cvičit chodím občas i sám. Už probíhaj‘ nákupy na motorky, včera jsme byli v Jawě a ve Stuze. Příští tejden dostanu motorky z Prahy po inventurách, tak s tátou začneme pořádně makat. Makám, co to jde, a motorky připravený budou. Sháněli jsme i ligy v zahraničí, hlavně Polsko. Povedlo se to v Opoli, za což jsem rád. Chtěl bych poděkovat Alešovi Drymlovi, že mi pomoh‘. Čtvrtýho února máme představení týmu, na což se těším, pak budou nějaký test matche. A pak doufám, že se svezu v nějakejch‘ ligovejch‘ závodech, neudělám ostudu a udělám nějaký body. Je nás tam jedenáct na sedm míst v závodě, to bude hodně těžký.“

 

---

Ondřej Smetana děkuje:

„Chtěl bych poděkovat za podporu především tátovi, Olympu Praha, AK Markéta, Autoklubu ČR, rodině Antalových nejen za sponzorství, ale i podporu při závodech, panu Bielmaczovi, Karlovi Svobodovi, Martinovi Švestkovi, mechanikům Martinovi, Standovi, Honzovi, trenérům Zdenkovi a Tomášovi, ladičům panu Tomíčkovi, Dvořákovi a Bogasovi, mému největšímu fanouškovi dědovi a celé rodině.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Karel Herman, Jiřina Šifaldová a Antonín Škach

Kolín – 18. prosince
Na dlouhých drahách, jež se mu zalíbily již loni, kde se mu letos dařilo v reprezentaci a postoupil jak do světového challenge a evropského travnatého finále. Medaile v šampionátu republiky jej letos ještě minula, ovšem i s bolavým ramenem byl pevným článkem v národním týmu v Mariánských Lázních. Světový bronz dokonce označuje jako největší úspěch své kariéry vůbec. Krátká dráha šla trošku na vedlejší kolej, takže se omluvil z posledního finále mistrovství republiky v Plzni. Nadto jej stále častěji vídáme i v roli funkcionáře. Nicméně Martin Málek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z říká, že vedle kravat, jež mu stejně žehlí milovaná manželka Gabriela, rozhodně nehledá pověstný hřebík pro své závodnické kombinézy.

 

speedwayA-Z: „Na konci minulého roku skončilo Mšeno v extralize a tys musel hledat nové angažmá. Projekt Žarnovica se tehdy ještě nerealizoval, takže ses stal součástí BP Teamu. Navzdory ambicím jste ovšem ani jednou nestáli na pódiu. Čím to?“

Martin Málek: „Ambice byly před sezónou větší. Bylo to taky tím, že Zdeněk Simota se zařadil do týmu až na poslední tři, čtyři závody. A mně zrovna ty poslední dva vůbec nevyšly. To byla taková bodová tragédie. Je to týmová soutěž a ten tým neodvedl takovou práci, jak se očekávalo. Byl jsem z toho víc zklamaný. Očekávání bylo rozhodně větší. Taky to způsobilo, že Honza Holub ukončil nebo přerušil kariéru. To samé Michael Hádek, v Plzni bylo asi nějaké nedorozumění, tak se extraligy nezúčastňoval. Najednou se tým rozsypal jako domeček z karet. Co se týká mých výkonů, neměl jsem zase tak špatnou sezónu v extralize. Škoda, že se ty lepší výkony nesešly s těmi od ostatních kluků tak nějak stejně. Vždycky je co zlepšovat. Je to škoda.“

 

speedwayA-Z: „Po roce ovšem BP Team skončil a ty opět musíš měnit klubové barvy. Zvažoval jsi Žarnovicu nebo Slaný, protože k oběma klubům máš z minulých let těsnější vazby. Už tedy máš jistotu, kde tě napřesrok budeme vídat?“

Martin Málek: „V tuto chvíli zatím ne. Konkrétní nabídky jsem žádné nedostal, jen se ptali, jak Milan Mach, tak kluci ze Žarnovice. To je zatím asi tak všechno, na čem to visí. Extraligu bych rád jel, protože závody extraligy jsou jedny z nejlepších tady v Čechách. A závodník se může udržovat v nějaké lepší kondici. Uvidím, jak to bude, nechávám tomu volný průběh. Chtěl bych se věnovat více dlouhé dráze a víc se na ní zlepšovat.“

 

speedwayA-Z: „Přece jen poněkud překvapivě zní zpráva o tvém podpisu v Opole. Polskou ligu jsi už nějaký ten pátek bral poměrně vlažně a doposud býval v sestavě Krosna. Cože teď taková změna?“

Martin Málek: „S polskou ligou jsem ani nepočítal, z Opole mě kontaktovali na poslední chvíli. V každém týmu je hodně závodníků, bude se vybírat asi podle sparingů a od výsledků v nich se bude všechno odvíjet. Je to spíš taková otevřená věc, jak to vyjde. A jestli to vyjde. Není to žádná nová strategie, připravím se na to jaro, jak nejlíp budu moct, a uvidíme, co se z toho vyklube. Kdyby se zadařilo, tak polská druhá liga má docela vysokou úroveň, pokud by se mi podařilo účastnit se některých závodů, byla by to dobrá příležitost, jak se udržovat na dobré jezdecké úrovni. Když se závodí s těmi lepšími, vždycky je snaha se pořád zlepšovat, než jezdit český přebor. Tam je jezdecká soupiska dost nevyrovnaná. Někdy když jedu s horšíma závodníkama, je to nebezpečnější, než jezdit na té vyšší úrovni. Z tohodle důvodu je tam ten podpis v Opole, neodmítnul jsem nabídku a podepsal. I to je taková motivace, jek se věnovat i krátké dráze.“

 

speedwayA-Z: „Hovoříme-li o změnách, další se bude týkat tvého působení v mistrovství republiky jednotlivců. Letos jsi po dvou finálových mítincích byl osmý, ale do Plzni jsi nepřijel kvůli zapíjení svobody a spadnul na desátou příčku. Takže nejen, že nepojedeš mistrovství světa a Evropy, ale budeš muset do přeboru, aby ses do finálové části vrátil…“

Martin Málek: „Zapíjení svobody nebylo tak důležité, spíš jsem ztratil motivaci zasahovat do krátké dráhy. V letošní sezóně jsem motivaci reprezentovat Českou republiku na krátké dráze ztratil. Musel bych se věnovat daleko poctivěji přípravě a víc sedět na motorce. A mám v plánu se příští rok věnovat i jiným projektům. Začal jsem se věnovat a trénovat pár kluků v Divišově, příští rok mají být čtyři nebo dokonce pět. Plus ještě projekt JRM Team Speedway mládeže, takže práce bude dost. Osmé, desáté místo mi přišlo jedno, opravdu jsem na konci roku neměl motivaci a už jsem vzdal nějakou reprezentaci v mistrovství světa a Evropy na krátké dráze. Vím, že kdybych chtěl předvádět výsledky, které bych si u sebe představoval, musel bych se vzdát víc věcí a to mi nepřijde fair vůči ostatním. Navíc Plzeň byla na poslední termín, kdy jsem mohl uspořádat rozlučku se svobodou. A kdybych se měl rozhodovat znovu, asi bych se rozhodl stejně. Bylo dobře.“

 

speedwayA-Z: „Přebor jsi už letos jezdil, pravda hodně sporadicky. Ale pokaždé jsi stál vždy na pódiu a tak jsi díky bodovému klíči mohl v závěru ještě trošku zatopit suverénnímu Ondřeji Smetanovi. Taková představa tě nelákala?“

Martin Málek: „Ani ne. Přebor jsem už vyhrál v roce 2010. Že by to přineslo nějaké ocenění, se říct nedá. Bylo tam ještě takové malé nedorozumění s Plzní, takže jsem z toho trošku rezignoval. Navíc mi to kolidovalo se závody české reprezentace na dvěstěpadesátkách, na kterých jsem chtěl být. I z tohoto důvodu jsem se nemohl zúčastnit všech závodů. Myslím si, že u těch dvěstěpadesátkařů jsem byl asi i platnější než honit Smetyše. Pokazil jsem si to v Žarnovici i Svitavách, že jsem to celé odjel na starších pláštích. Myslel jsem si, že trošku ušetřím. Nakonec, když má někdo lepší start, je daleko těžší ho potom předjet. Tak ty druhá místa, co jsem předvedl v Žarnovici a ve Svitavách, byly spíš mojí blbostí. Jestliže se budu chtít zúčastnit mistrovství republiky, budu muset do Pardubic na přebor. Asi se zúčastním, ale jsem zvědavý na systém. Je to z jara, může tam být i třicet jezdců. Ten systém se mi nelíbí, jednou je třicet jezdců, jednou dvanáct. Chtělo by to, kdo se přihlásí do přeboru, aby ho odjel celý. Ne, že jeden závod odjedu a druhý ne. Líbilo by se mi, kdyby přebor měl pravidelnější systém. Teď se skáče z extrému do extrému. Díky bohu za ty závody pro ostatní jezdce, já tím, že moje náplň závodění je i dlouhá, zase nemám tolik nouzi o závody. Vadí mi, že v přeboru není účast těch lepších závodníků pravidelná. Ale možná jsem svou neúčastí v přeboru myslel i na ty ostatní závodníky, abych jim na té bedně nepřekážel.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi překvapil svým čtvrtým místem při mistrovství republiky na dlouhé dráze. Začal jsi dlouhé i trávy jezdit, získal zkušenosti, naskočil jsi do reprezentace. Není proto letošní stejné čtvrté místo přece jen trošku zklamáním?“

Martin Málek: „Určitě trošku zklamáním to bylo, když to tak řeknu. Před závody jsem měl ambice na bednu. Přípravě jsem věnoval hodně času, financí a všeho kolo. V Mariánkách jsem předtím v rámci přípravy za dva dny najezdil kolem čtyřiceti ostrých kilometrů a při tom jarním tréninku se tam fyzicky úplně odrovnal. Přípravě jsem věnoval asi nejvíc ze všech závodníků. Bylo to určitě znát i na výkonu při mistrovství republiky. Přehnal jsem to však taky trošku s technikou, že jsem ne úplně důmyslně připravil motor. Jel úžasně dvě kola, pak se zadřel. Byla to moje nedůslednost při montáži. Takže to čtvrté místo nebylo zase tak špatné. Jsem vlastně druhý nejlepší Čech. A ten den jsem na víc neměl, když mi zbyla jen jedna motorka. Snažil jsem se předvést co nejlepší výkon.“

 

speedwayA-Z: „Roku 2010 jsi byl v sestavě českého nároďáku pro světový pohár družstev. Do reprezentačního družstva ses dostal zase až letos na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. Srovnávat obě soutěže nelze, už jen proto, že v západočeských lázních jste získali světový bronz. Jaké to bylo?“

Martin Málek: „Jak jsem už několikrát říkal, den před závodem v Mariánských Lázních jsem nevěděl, jestli se vůbec zúčastním. Do té doby se čtrnáct dnů se mnou táhlo zranění z mistrovství Evropy v Tayacu. Co se týká fyzičky, opravdu jsem na tom nebyl úplně nejlíp. Laboroval jsem s ramenem. Měl jsem nabídku jet ještě před Mariánkáma na volný závod do Marmande, ale to jsem už před Evropou odřeknul, abych byl čerstvý, odpočatý a dobře technicky připravený na mistrovství světa, protože jsem tam chtěl předvést nejlepší výkon z českých závodníků. Technicky jsem se připravil dobře, jen s tím zdravotním stavem to bylo horší. Jinak to byl po závodech moc krásný pocit. Je to můj nejlepší výsledek vůbec na celou mou závodní kariéru. Ale nebýt výkonů Pepy France a Hynka, ti předvedli luxusní výkon, by ten bronz určitě nebyl. Opravdu kluci jeli suprově, já se snažil jim to tolik nekazit a dovézt taky nějaké body, aby ten výsledek byl co nejlepší. Je to prostě bomba, musíme to minimálně zopakovat. A já bych byl moc rád, kdyby se to podařilo i vylepšit. Uvidíme, jaký výkon předvedeme v Rodenu. Radši bych bral ale klasickou dlouhou dráhu než trávu.“

 

speedwayA-Z: „V kvalifikaci dlouhodrážního mistrovství světa v Bielefeldu jsi těsně vypadl. Challenge v La Reole jsi nakonec jel a skončil dvanáctý. Jak daleko je ještě k postupu do finálové části?“

Martin Málek: „Co se týká reprezentace, jen Mariánky byly technicky perfektní. V Bielefeldu mi chyběl bod, doplatil jsem na zadřený motor. Přijde mi, že ten systém mistrovství světa je nespravedlivý. Zadřel jsem motor v jedné jízdě a pak mi jeden bod chyběl, abych sbíral body ještě v semifinálové a finálové jízdě. Byla to navíc moje druhá tráva v kariéře a zezačátku jsem se s tím pral. Jak se postupně závody blížily ke konci, docela jsem se zlepšoval a podařilo se mi dojet před Andy Appletonem a Jörgem Tebbe. Doplatil jsem jen na defekt a nedostatek zkušeností. Co se týká challenge, kde jsem před závodem byl v pozici prvního náhradníka, hrozně se mi v La Reole líbilo. Opravdu to bylo tak krásné svezení. Ale tím, že jsem jel jen s jednou motorkou, naskočil do závodu až od třetí jízdy a nedostal ani příležitost v tréninku si odstartovat s ostatními jezdci, tak dostat se do Grand Prix, by bylo velké překvapení. Kdybych startoval hned od začátku, tak nereálné by to, myslím, nebylo. Ve dvou posledních jízdách jsem dojížděl na druhých místech, ale pak se mi před cílem roztrhl řemen a další dva mě předjeli. Ale v těch posledních dvou jízdách jsem špatný výkon nepředvedl. Příští rok jsem zvědavý na kvalifikaci v Mariánských Lázních, challenge je pak na trávě v Berghauptenu. Hodně jezdců si tu dráhu chválí, takže uvidíme, jak se s tím poperu příští rok. Postoupit do finálové části je můj takový cíl, kterého bych chtěl dosáhnout. Hlavně bude potřeba doladit spoustu malých detailů, co mi chyběly letos. A mít taky štěstí.““

 

speedwayA-Z: „A jaký je tvůj přístup k závodům na trávě? V šampionátu Evropy jsi postoupil rovnou z Tayacu do finále, kde ti patří dvanáctá pozice. A to se jelo v atypických podmínkách britského Swingfieldu.“

Martin Málek: „Ta Evropy je kapitola sama o sobě. S Tayacem jsem už věděl, do čeho jdu, proto jsem si ho vybral. Ale zase jsem se tam trápil s hodně tvrdou a kluzkou dráhou. Vůbec jsem nepřišel, jak bych měl odstartovat, navíc ve finále B do mě Dubernard po startu poslal motorku, takže jsem se zvedal dost potlučený a moc dobře se necítil. Přece jsem zkusil sednut na motorku a zkusil dojet. V poslední zatáčce před cílem jsem si vyjel postup. Čekal jsem lepší umístění, měl to na ně rozjeté, ale důležitý byl hlavně postup. A to se povedlo. Ve Swingfieldu jsem tomu trošku přicházel na chuť. Ve druhé nebo třetí jízdě jsem ztratil větší ambice, když mi z prvního místa přestala jet motorka. Záhadným způsobem jsem si vykopnul kabel z fajfky, to se mi stalo poprvé v životě. To mě připravilo o dost bodů a tak jsem to pak už bral spíš na lehkou váhu. Hlavně dojet závod bez zranění, protože ujet čtyři kola bylo někdy dost obtížné.“

 

speedwayA-Z: „V posledních letech jsme tě vídali nejen za řidítky závodního motocyklu, ale také v roli mechanika divišovské Jawy či manažera různých stupňů. V jakém duchu se nese tvá příprava na sezónu 2017? Chystáš sebe a motocykly nebo si žehlíš kravaty?“

Martin Málek: „Všechno možné. Obojí, ale kravatu si nežehlím, tu mi žehlí manželka. Ale budu se víc objevovat i jako funkcionář při závodech. Po dohodě s panem Diatkou, majitelem JRM Speedway Factory, panem Moravcem a Vaškem Hromasem, novým předsedou AK Divišov, vznikl projekt JRM Speedway klub mládeže. V Divišově byla valná hromada, Vašek Hromas se stal novým předsedou, já se stanu členem AK Divišov, takže v příštím roce bych měl vystupovat jako manažer, trenér a učitel ploché dráhy pro nové začínající juniory, kteří přecházejí ze stopětadvacítky na půllitr. Letos jsem nestihl technické školení, to bych chtěl udělat na začátku roku v lednu. No, na příští rok to bude dost náročné připravit techniku jak na krátkou, tak dlouhou dráhu. Už to doufám, nebude tak hektické jako letos, i když se přidalo to centrum dvěstěpadesátek.“

 

---

Martin Málek děkuje:

„V první řadě bych rád poděkoval své manželce Gábi, za podporu a doufám, že se o mě bude pečovat a i v příštích sezónách. Děkuji taky rodičům, zejména taťkovi za jeho pomoc, podporu, společnost a práci a též doufám, že mu to vydrží i do další sezóny. Jinak taky velký dík pro Míšu Hádka – Kuličku za pomoc na závodech. A aby to nebylo moc dlouhé, tak díky Rodžikovi Bónovi, Ládovi Šímovi, Martinu Mejtskému, Karlovi Matuškovi, Luborovi Červinkovi, Rudymu Baniarimu, Hynkovi Štichauerovi, Káčovi Kadlecovi, Vaškovi Hromasovi, Karlu Karáskovi, Alanu Zubrovi a Jirkovi Beránkovi. A aby se to nepletlo, tak samozřejmě sponzorům JRM Speeway Factory s.r.o. – panu Diatkovi a panu Rezlerovi. Firmě Maliniak – Rafalovi a Darkovi, firmě Fuchs Oil – panu Cholenskému a panu Heršálkovi, taky panu Grossewachterovi. Rád bych taky poděkoval všem fanouškům a dalším kamarádům, co mi drží palce.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Kiril Ianatchkov, Karel Herman, Lenka Rejdová, Eva Palánová a Antonín Škach

Pardubice – 10. prosince
Během zimy pracoval na návratu mezi Tygry ze skotského Glasgow, avšak když nové angažmá nevyšlo, spustil naplno projekt dlouhé dráhy. A rozhodně nelitoval. Nebýt jeho výkonu v Mariánských Lázních, stupně vítězů by i nadále zůstávaly pro český nároďák nedostižnou metou. Ani na krátkých oválech neprožil špatný rok. Jeho vytíženost se na podzim ještě zvýšila zařazením mezi sportovce podporované CS MV, takže operaci kyčle svým způsobem bral jako jistou formu relaxace. Nicméně i toto je součástí plánu, protože Hynek Štichauer má ambice přepisovat historii, o čemž se můžete přesvědčit v dalším ze zimních exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Pro příští rok jsi náhradníkem finálové části mistrovství světa na dlouhé dráze. Této disciplíně ses hodně věnoval už letos. Neměl jsi britské angažmá a v Polsku jezdil za Rawicz jen sporadicky. Znamená to tedy, že se mění tvůj koncept celkového přístupu k plochodrážnímu závodění?“

Hynek Štichauer: „Můj přístup k plochý dráze je po léta stejnej‘. Potřebuju, aby mě to bavilo a motivovalo. Ať je to dlouhá nebo krátká, není rozhodující. Snažím se najít optimální cestu, abych byl spokojenej‘ a uživilo mě to. Přes zimu jsem chtěl do Anglie. Postavil jsem si dvě vybavení, ale chtěl jsem se vrátit do Glasgow. Nedopadlo to, tak jsem se chytil dlouhý dráhy, což jsem měl rozpracovaný už od roku 2015. To byla dlouhá ještě takovej‘ ťukaneček, jestli to půjde nebo ne. Jawa mi půjčila rám, našrouboval jsem tam nejsilnější motor z krátký. Vydřel jsem si sedmý místo v mistráku, dostal se do reprezentace, tím se to celé roztočilo. Anglický vybavení pořád mám, kdybych chtěl, moh‘ bych tam jít, ale příští rok bych se chtěl věnovat dlouhý dráze víc a pořídit si na to ještě lepší vybavení. Už jen ten náhradník je výzva, nemůžu tam přijet jako chudej‘ příbuznej‘. Na základě toho jsem už ani letos nekontaktoval žádné kluby v Anglii ani Polsku, což ovšem neznamená, že nechci jezdit krátkou. Speedway mě pořád baví. Nemůžu ale skákat z jednoho do druhýho, rok v Anglii, rok dlouhá, rok v Anglii. Letos mi to hlavně šlo tak nějak samo, když ti to jde, baví tě to a vyhráváš rozjížďky. Na trávě se trošku bojím, ale až získám zkušenosti, mohlo by se to zlepšit a myslím, že mě tam čeká hezká kariéra.“

 

speedwayA-Z: „Dlouhou dráhu jsi bral hodně vážně při mistrovství republiky v Mariánských Lázních. Už dlouho tě nebylo v depu vidět tak naštvaného a do sebe neprostupně uzavřeného, jako když ti zůstal v rukách černý Petr vyřazeného závodníka po dech beroucí bitvě ve finále B…“

Hynek Štichauer: „Rozčílilo mě to! Motorka byla nějak nastavená. Já dodnes nevím, jak nastavit převodovku a tlumiče. To mě čeká, abych se to naučil. Doteď jsem na to jen sedl a závodil. Zdeněk Schneiderwind mi vždycky řekl nějaký fígle. Jednou jsme si zatrénovali v Mariánkách a pak se jel hned mistrák. Od startu mi to nešlo, moc jsem chtěl se dostat do áčka. Měl jsem od druhýho kola rychlejší motorku než Míša Škurla. Ještě jsem si o něj líznul a málem šel na kasu. A do toho ta šílená cejcha v Mariánkách… Takže jsem po závodech byl takovej‘ vykolejenej‘. Jak dál, uvidíme. Jestli Mariánky rozparcelujou nebo ne. Ale to by byla velká škoda. Je to paní dráha s velkým D.“

 

speedwayA-Z: „Nicméně druhý letošní závod v Mariánských Lázních ti rozhodně musel rozjasnit tvář. Jak už to bývá, před finále mistrovství světa družstev, bylo v Čechách více skeptiků než optimistů. Nicméně vy jste jim bronzem vytřeli zrak. Jak vzpomínáš na sobotu, kdy jsi chodil po depu s medailí okolo krku, kterou jsi půjčil jen Karlu Kadlecovi?“

Hynek Štichauer: „Z mý strany byl docela risk, že jsem se rozhodl jet dva dny předem volnej‘ závod na trávě v Marmande. Přijeli jsme domů, umyli motorky a ten večer ještě přijeli do Mariánek s jednou jawičkou od Markéty a druhou jawskou rámovinou bez motoru. Čekal jsem, že si budu moc půjčit motor od Bartha. Nestih‘ jsem ani první trénink, zaspal jsem. Vzbudil mě až Jirka Havlíček telefonem, že mi Káča zajistil motorku od Klause Gerdemanna. Řek‘ jsem jim jen, ať mi tam daj‘ moje řidítka a protáhnou to přejímkou. O tréninku mi nepadla úplně do ruky. Měl jsem horší časy než Míša Škurla. Ale jak jsem byl unavenej‘, nevnímal jsem prostředí ani tlak okolí. Nechával jsem si poradit od všech. Kdo mi, co řek‘, udělal jsem to. Za prvý jsem sám věděl prd, za druhý jsem na to neměl energii. Klaus Gerdemann s panem Drymlem mi tu motorku nastavili. Zpátky jeho řidítka, mělkej hák, jinou jedničku, trysku… Po tréninku jsme ještě sundávali hydraulickou spojku a dávali tam klasický lano. Pak se to povedlo a motorka jela úžasně. Byla škoda, že jsem odcházel na fyzičku. Tím jsem ještě tak tři body ztratil. Byl jsem nevyspalej a unavenej. Navic jsem ještě ve Francii dostal do tlamy. Jak se říká, čím blbější sedlák, tím větší brambory. Tohle letos v Mariánkách sedělo na mě. Hlavně to nebyli jen fanoušci, kteří tomu nevěřili. Já taky tvrdil, že když nebudeme poslední, bude to úspěch. Pak ale vyhraješ nad Francouzema a vidíš, že to jde. Mrzí mě, že jsme se spokojili s bronzem a nenatáhli se po stříbru. Ale musíš to brát s pokorou, kdyby mi někdo před závodem řek‘, že budeme třetí, odpověděl bych mu, že se zbláznil. Není všem dnům konec, v tomhle složení, když pánbůh dá a nikdo se nezraní, je potenciál a medaili můžeme udělat i jinde. Čert ví. Jestli se k nám ještě někdo z krátký nepřidá. Třeba znovu za pár let přepíšeme historii podruhé, ale musí bejt‘ ta správná konstelace hvězd.“

 

speedwayA-Z: „Jak jsme se již bavili, v sezóně 2017 budeš mezi dlouhodrážní elitou coby náhradník. Nechybělo mnoho a mohl jsi být stálým účastníkem. Postoupil jsi z kvalifikace v St. Macaire a nebýt poruchy v challenge v La Reole, jel bys semifinále. A tam by se děla vůle boží!“

Hynek Štichauer: „V La Reole jsem měl trošku smůlu. Je to úžasná dráha, líbila se mi. Měl jsem zase motorku od Klause. Myslím, že to byl jedinej‘ defekt za celou sezónu. Zrovna to přišlo v challenge. Zase si ale myslím, že je na mě brzo jet Grand Prix. Bylo by to asi velký sousto. Je to jeden z kariérních cílů se tam dostat, ale myslím, že pro ten příští rok by to bylo ještě brzo. V poslední jízdě mě v posledním kole předjel Fabriek, trochu jsem zvadnul, je to přece jen osm set, devět set metrů dlouhá tráva. To byla škoda. V podstatě jsem ztratil dvě jízdy. Hodně mi pomohl Martin Málek, přehodil celý zapalování i s rotorem, jinak bych tu motorku od Klause už nerozpohyboval. Pak jsem jednou špatně odstartoval, chyběl bod, abych jel semifinále, ale tak to je.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství Evropy jsi postupoval z Tayacu do finále ve Swingfieldu. Specifika britských travnatých drah jsi ochutnal již na pouťáku ve Wainfleetu o dva týdny předem. Jak na tebe jejich atmosféra působí?“

Hynek Štichauer: „Britská tráva nemá nic společnýho s trávou ve Francii. Nevím, jak to vypadá v Holandsku nebo Německu, ale v Anglii je to spíš podobný motokrosu. Každej’, kdo tam přijede poprvý, musí koukat jako švestka, jak tam Angličani jedou. Musíš bejt‘ fit, mít neuvěřitelnej‘ morál a jak říká trenér, musíš držet. Všude je nasráno od oveček, je to pastva, ráno vyženou ovečky, vykolíkujou dráhu a jede se mistrovství Evropy. Nehledě na to, že kulíš do nájezdu a pět metrů za provazem sedí děda Anglán v křesílku. Pořád na to nemám hlavu, abych jel tak rychle a dobře, jak je třeba. Ale musíš na to bejt‘ připravenej‘ a věřím, že se to povede, že ze sebe vymačkám ještě víc. Poacher byl horší než finále, delší a den předtím pršelo. Aspoň jsem ale věděl, co mě ve Swingfieldu čeká. Bylo to dobrodrůžo jet do Anglie na otočku na pouťák, ale věděl jsem, do čeho jdu. Chtěl jsem bejt‘ do osmýho místa v mistrovství Evropy, to se povedlo. A vážím si toho. Po třetím místě v Mariánkách je to pro mě druhej největší úspěch na dlouhý.“

 

speedwayA-Z: „Na pardubických extraligových hodech sis letos pochutnal neskonale více než loni. Hodně lidí za vaším triumfem vidí zejména Václava Milíka. Pravda, fungoval jako hasič průšvihů, nicméně on sám hodně vyzdvihoval celý tým. Jak to vidíš ty sám?“

Hynek Štichauer: „Vašek vyzdvihuje tým, já bych zase vyzdvih‘ Vaška. Dělal body a byla to osoba, co ty závody rozhodovala. My tři si jeli svůj zlatej‘ standard, jednou byl lepší ten, podruhý ten. Vašek byl leader, jel všude k maximu. Podíl na titulu máme všichni, je to týmová soutěž, ale on z nás byl nejlepší.“

 

speedwayA-Z: „Novinkou extraligy 2017 bude, že se Aleš Dryml bude na vás chodit už jen dívat. Jaké to je, když odchází taková kapacita, která byla s tebou v týmu od chvíle, kdy tě Josef Laštovka poprvé povolal do extraligového družstva?“

Hynek Štichauer: „Aleš je ikona. Dlouhou dobu byl kapitán jak Pardubic, tak nároďáku. Jeho poslední závod byl emotivní. Určitě nám bude chybět zkušenostma a konzistencí, kterou si posledních pár let držel. Ale tak to je. Všechno jednou končí. A myslím, že odešel na vrcholu a jeho odchod byl just in time.“

 

speedwayA-Z: „Po letech smůly ses v mistrovství republiky jednotlivců opět zapojil do hry o stupně vítězů. Nakonec jsi pátý, čtyři body od bronzu. Jak své umístění hodnotíš?“

Hynek Štichauer: „Pozitivně. Je to jedna z věcí, co myslím, že se letos povedla. Závod v Praze jsem se z první zkažený jízdy zvedal nahoru, v Pardubicích si to naopak po dobrý první jízdě pokazil. V Plzni jsem měl problém s motorkou. Bylo po Zlatý přilbě, konec sezóny, motivace už nebyla taková. Obhájil jsem si tu svou pátou pozici a je to pro mě osobně úspěch. Máš tři příležitosti to vylepšit nebo zkazit, nikdo se nemůže vymlouvat, že neměl formu. Měl bych jet mistrovství světa a Evropy, což jsem letos byl jedinej‘, kdo takhle jel dlouhou a krátkou.“

 

speedwayA-Z: „Onen pověstný kousíček ti chyběl také v Praze, kdy jste spolu s Tomášem Suchánkem těsně nepostoupili do finálové části mistrovství republiky dvojic. Neviděl by ses radši v tandemu s Václavem Milíkem, s nímž jsi získal první titul v této soutěži pro Pardubice vůbec v Březolupech roku 2013?“

Hynek Štichauer: „Todle není otázka pro mě! To dělá manažer! Václav chce vyhrávat, sehnal si závodníka. Vyhráli, což je dobrá práce. My jsme si s Tomášem tak nějak zbyli. Čekali jsme, že to tak bude, nikoho to nepřekvapilo, nikoho to neurazilo. Kdybych byl lepší než Vašek, byl bych si vybíral já. Závod v Praze byl pokaženej‘ už od začátku. Měl jsem motor po servisu a Oloušovi se to zrovna moc nepovedlo. Víš, jak to je, když se to táhne od začátku. Odstartoval jsem na Simoťáka se Žagarem, ale z prvního výjezdu jsem už byl poslední. Nebyl to náš den.“

 

speedwayA-Z: „Byl jsi nejlepším Čechem při Zlaté přilbě města Pardubic. Ovšem u stupňů vítězů jsi nasadil kamennou masku drsného fousáče. O důvodech asi není nutno spekulovat, že?“

Hynek Štichauer: „Já strašně chtěl to semifinále. Přilbu rád jezdím od začátku, máš šanci nastavit motorku. Zase mi to uteklo o bodík. Vždycky se to tu poslední čtvrtfinálovou rozjížďku zamotá. Někdo udělá pětku a přeskočí mě. To mi nevyšlo. Osobní cíl jsem si nesplnil. Nešlo mi o to bejt‘ nejlepší Čech. Samozřejmě mě to potěšilo, vážím si toho. Ale je to sakra škoda, chtěl jsem do malýho finále. Jestli pánbůh dá, a doufám, že jo tak příští rok i v kombinaci s dlouhou by mi ty motorky mohly upalovat ještě o něco lépe a mohlo by se tam povýst ještě něco víc.“

 

speedwayA-Z: „Příprava na novou sezónu se bude evidentně odvíjet od operace kyčle. Jak to bude probíhat?“

Hynek Štichauer: „Myslel jsem, že si po sezóně trochu odpočnu, ale bylo to takový, že jsem měl dost práce, finišoval jsem v Tuff Builtu, kam chodím na brigádu, taky Sokolík z AH Bohemia mě nechal vydělat trochu peněz věšením reklam. Vyřizoval jsem si papíry k zaměstnání v centru sportu ministerstva vnitra, což byla taky dobrá pakárna. Jak je zvykem na konci sezóny, potkávám se se sponzorama, jednáme o podpoře na příští rok, a zaměstnávala mě i příprava reklamních dokumentací a fotodokumentací. Do toho trochu fyzická příprava, když jdeš na operaci fit, rekonvalescence je lehčí. Takže se i těším, až si v pondělí sbalím župan a půjdu si do nemocnice na pár dní lehnout. Udělám si home office, pak doufám, že zvládnu rekonvalescenci a na jaře budu zdravej a silnej jako nikdy. Začali jsme už trošku stavět motorky, mám to rozplánovaný, uvidíme, jak dopadnou penízky od sponzorů. Ale určitě se budu snažit vybavit se, co nejlíp to půjde. Na dlouhý ti to musí jet, ale na trávě jsem se přesvědčil, že to o motorkách tolik není. Musíš mít srdce a musíš jet kládu. Sebelepší motor ti je k prdu, když tam do nájezdu nepodržíš.“

---

Hynek Štichauer děkuje:

„Začal bych od mechaniků. To jsou lidi, co se mnou žijou a jezděj‘ šílený štreky v autě a v depu viděj, jak se to vyvíjí. Láďovi Kalinovi, co mi vytrh‘ trn z paty, když Partyzán odešel. I Partoškovi za půl sezóny, dokázali jsme spousta věcí. A Jirkovi Havlíčkovi, co se mnou byl na důležitejch‘ závodech. A Radimu Lamberskýmu, co byl takovej specialista na Francii. Pak bych chtěl poděkovat AMK Zlatá přilba, že mě letos dali víc příležitostí, pak AK Markéta a CS MV za podporu a technický zázemí na dlouhou dráhu. Jawě Divišov, že mi půjčili rámovinu na dlouhou. Oloušovi za motory. Přítelkyni Martince, že mi fandí a je na mě hodná. A naposledy partnerům, těm dlouhodobejm‘, i těm, co mám letos nový. Obrovsky děkuju, protože bez nich bych to nemoh‘ dělat: HT KOVO, AH Bohemia, VPSR, Broker Team, Realitní kanceláře Jork a Tuff Built. Ještě bych chtěl poděkovat Lucce Novákový a Ivanu Svědíkovi z tréninkovýho střediska ISTT, kde se připravuji už šest let plus Léně Konvalinové za veškerou fyzio péči. Musím poděkovat Honzovi Mroviecovi za správu facebookových stránek a Karolu Karáskovi za grafickou práci. Jsou to nadšenci, s kterými pracujeme na projektu Speedway Pro, ale o tom třeba až v dalším článku.“

---

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Kiril Ianatchkov, Lenka Rejdová, Radim Lamberský a Antonín Škach

Praha – 18. listopadu
Vyznává teze, že pohodlí je pro závodníka zabiják, a za třináct sezón v sedle plochodrážních motocyklů se naučil, že si plánovat může akorát, že podle plánu většinou nepůjde nic. Letošní rok toho byl výmluvným důkazem. Sotva se vymanil z kontraktu s Redcarem, kde se jeho duše cítila sevřená jako v okovech, přišlo tréninkové zranění. A prvním závodě za Newcastle druhé. Přesto se však rozjel ke své nejlepší sezóně v britské lize vůbec. Exceloval i v české extralize a během plzeňského vyvrcholení šampionátu jednotlivců se vyšvihl z šestého místa k bronzu. A když se chtěl přes zimu bez stresů připravit na plochodrážní rok 2017, BSPA změnila pravidla a on se nevešel do kádru Newcastle. Exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z s Matějem Kůsem má však daleko k pláči nad hračkami napadanými do kanálu.

 

speedwayA-Z: „Průlomovým okamžikem letošní sezóny, alespoň soudě dle radostných projevů, jimiž jsi doprovázel jeho oznámení, se stal kontrakt s Newcastle. Jak se to všechno schumelilo, a proč jsi chtěl opustit Redcar?“

Matěj Kůs: „S Brianem (Havelockem, promotérem Redcaru – pozn. redakce) to bylo dlouho divoký. Vlastnil můj kontrakt a diktoval si podmínky. Řekl, že budu závodit v Redcaru, nebo vůbec. Moje frustrace rostla delší dobu. Chtěl jsem se sportem bavit a nechtěl jsem, aby mi ten člověk bral do sportu nadšení. Směrem k Newcastlu to byl hodně odvážnej‘ krok. Byl to opravdu zlomovej‘ bod a věděl jsem, že se musím posouvat dál jako závodník. Proto jsem šel na dráhu, kterou nemá rád nikdo. A na technický dráze jsem se posunul dál v ovládání motorky, což bylo ideální. Samotnej‘ transfer se zakončil tejden před zahájením sezóny. Byla to nervová zima, co bude dál. Končil jsem sezónu 2015 se zraněním ze Scunthorpe. Nervozita, jestli Newcastle dopadne, byla velká. Ale klub mě podržel a dotáhl ten transfer do konce. Zaplatili Redcaru transfer, který nikdo jinej‘ nechtěl Brianovi dát. Letos jsem zakončil sezónu s nadšením, že mám jisté místo a nemusím už to řešit. Dohodli jsme se na podmínkách, týden nato změnili pravidla celé soutěže a stejnou situaci řeším zas.“

 

speedwayA-Z: „Ostrovní závodění bylo opět tvým hlavním závodnickým chlebem. S Newcastle jste se dostali až do finále KO Cupu Premier League. Ten tedy pro tebe nebyl vůbec povedený, ale jinak jsi musel být se svou sezónou ve Velké Británii spokojený. Je tomu tak?“

Matěj Kůs: „Z mýho úhlu pohledu byla sezóna desetkrát těžší, než jsem očekával. Věděl jsem, že bude těžká, ale že se z toho vyklube tohle, jsem nečekal. Začátek sezóny byl ovlivněnej‘ operací během zimy. Dlouho jsem se nemohl dostat do formy, břišní svaly se nehojily, jak bych chtěl. Nezačínal jsem stoprocentně fit a to se podepisovalo celou sezónu. Stihnul jsem ji na poslední chvíli. Co ten nahoře nechtěl, tejden před odjezdem do Anglie mi na tréninku na Markétě vyskočilo rameno. Hned jsem jel do vojenský nemocnice a myslel, že start v Newcastle je nereálnej‘. Bál jsem se jim říct ‚bojovali jste o mě takovou dobu, zaplatili přestupné a já za vás závodit nebudu‘. Znamenalo to tejdenní rehabilitace, docházel jsem tam na čtyři hodiny denně. Od manuální rehabilitace přišla elektrika a voda, pral jsem do sebe proteiny a železo a z toho, z čeho se lidi dostávaj‘ pět tejdnů, jsem se já dostal za tejden. Měl jsem ortézu pod chráničem, sice tam bylo nepohodlí při jízdě, ale nemoh‘ jsem start za Newcastle zmeškat, závodil jsem s ortézou asi do května. Při prvním závodě v Newcastle byl pád, prask‘ mi řetěz z prvního místa a Kenneth Hansen se mi nevyhnul. A udělal jsem si druhý rameno. To bylo hodně těžký, srovnával jsem se s tím až do června. Newcastle na mě nevyvíjel žádnej‘ tlak, z jejich strany to bylo fér, to mi pomohlo srovnat se a dostat se, kde jsem byl. Během sezóny jsem to nevnímal, ale statisticky to byla moje nejlepší sezóna, co jsem tady kdy odjel. V Newcastlu doma jsem skončil s average 2,30 na jízdu. Když se koukám zpětně, vyšla spousta věcí, poznal jsem nový lidi. A hodně mi tenhle rok dal.Ani náhodou nelituju toho kroku odejít z Redcaru. Všechno se děje z nějakýho důvodu a každá prohra je zkouška.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců pro tebe neodstartovalo vůbec optimálně. Ztracené body vinou poruchy motoru chyběly a druhý závod v Pardubicích pro tebe začal už prakticky na hradecké dálnici. Za tohoto stavu jsi přivítal formuli na tři finále, co?“

Matěj Kůs: „Za současných okolností mně to určitě pomohlo. Máš nějaký plány před startem sezóny. Ale nikdy nejde nic podle plánu a celá sezóna je vždycky jedna velká improvizace. Moje mistrovství republiky bylo poznamenaný poslední jízdou na Markétě, kde motor ztratil kompresi. To byla velká ztráta. Co jsme s Vláďou Dvořákem a Mihulkou absolvovali přes noc, toho si hrozně vážím a moc jim děkuju. Už jsem se o tom zmiňoval, ale rozhodně to ještě stojí za zmínku. Tyhle krizový momenty jsou dobrý, poznáš lidi, na který se můžeš spolehnout. S každým problémem poznáš lidi, co se za tebe postavěj‘. V Pardubkách to třetí místo bylo nejtěžší. Za normálních okolností bych s tím nebyl spokojenej‘, ale po tom všem, co se stalo, to bylo úžasný a byl jsem šťastný. Nechci, aby to vypadalo namyšleně, ať jsem v mistráku třetí, beru se jako česká dvojka. Na Mildu nikdo nemá.“

 

speedwayA-Z: „Při formuli třech finálových podniků pro tebe Plzeň představovala poslední naději, že udržíš sérii pódiových umístění, kterou ti od roku 2008 drasticky přetrhnul pouze Adrian Miedzinski při test matchi před třemi lety. Nakonec jsi vskutku za dramatických okolností dobyl třetí místo. Jak na tohle vzpomínáš?“

Matěj Kůs: „Závod v Plzni beru sám pro sebe jako historickej‘ moment a navždy si ho budu pamatovat. Já po těch závodech byl na sebe hrozně pyšnej‘. Podařilo se mi realizovat, co jsem chtěl. Během závodu, kdo tam byl a kdo to zažil, ví, že jsem ukázal svou mentální sílu. Věděl jsem, že když bůh dá a budu makat, vyjde to. Došlo na rozjezd, kde se mi to třetí místo podařilo získat. Byl jsem hrozně unavenej‘, ale spokojenej‘ a šťastnej‘, vzhledem k tomu, že jsem před závodem byl šestej‘ a skončil třetí. Celou noc jsem nespal ani minutu, celou noc jsem závodil. Celý závod, kromě rozjezdu jsem válčil se sebou a motorkou, byl jsem ztuhlej‘ a uvolnil jsem se až v tom rozjezdu.“

 

speedwayA-Z: „Podzim tě zastihnul v evidentně excelentní fazóně, kdy jsi prohrával doopravdy jen velice nerad. V extralize jste se rychle zbavili Slaného, jemuž jste vysvětlili, že stříbro bude rozhodně vaše. Ale ty Pardubice, ty Pardubice…“

Matěj Kůs: „Já myslím, že druhý místo pro nás rozhodně byl úspěch na to, co jsme během roku předváděli. Pardubice jsou nejvyrovnanější tým. Letos se lidi nesázeli, jestli vyhrajou Pardubice, ale o kolik. Oni vyhráli zaslouženě, vyhráli zásluhou, jak jeli celej‘ rok. Člověk musí bejt‘ realista.“

 

speedwayA-Z: „Tomáš Topinka se vyjádřil, že Praha v extralize neprohrála s Pardubicemi, ale s Václavem Milíkem. Dáš svému kouči za pravdu? A čím si Pardubičanovu převahu vysvětluješ? Je mladší, dravější, ale přece ve srovnání s tebou méně zkušený.“

Matěj Kůs: „V tom s Tomášem určitě souhlasím. Co Milda letos předváděl a nejen v český extralize, to je jako, když se pere David s Goliášem. A mít ho jako Čecha v týmu, je ohromná výhoda. Ale ve stejné situaci byla Praha, když se jezdily dvojky a byl jsem junior. Dobře, Venca je možná mladší, ale co umí dělat na motorce, jsem se já ve svým věku ještě nenaučil. Ve svejch‘ letech dokázal víc než já za celej‘ život. Má nade mnou teď náskok. Jeho jízda je přehlídka sebevědomí. Jede srdcem a závodění v polský extralize ho proti nám posunulo do kosmickejch‘ rozměrů. Jsem rád, že tady někdo takovej‘ je, je to pro mě motivace.“

 

speedwayA-Z: „Složení extraligových týmů bylo prakticky ve všech letošních případech čitelné jako písmena na obřích billboardech. Praha však strategii změnila, ty jsi šel na startovní číslo pět. Začal jsi mít raději nejistotu náhradníka než předem nalinkovaný program? Anebo jsi jako kapitán chtěl sevřít osud svého týmu pevněji do náručí?“

Matěj Kůs: „Snažím se nekecat do strategie týmu, od toho je manažer a já abych tu práci odvedl, případně ve mě vloženou důvěru nezklamal. Jak kdo si svoji práci odved‘, poznáš po závodech pohledem do programu. Nejdřív jsem byl dosazovanej‘, a měl jízdy napsaný předem. Ale spíš mi pomohlo, že jsem šel ke konci sezóny na rezervu. Vyndalo mě to z určité fáze pohodlí. Jak se znám, tak mě tohle vyhovuje asi lépe a nemam čas přemýšlet a plánovat. Myslím, že to pomohlo i Pepovi. Ke konci sezóny neměl nejlepší formu a mít předem dané jízdy mu dalo více pohody.“

 

speedwayA-Z: „Vzhledem k vašemu pódiovému umístění by mistrovství republiky dvojic mohlo znít jako obehraná písnička. S Josefem Francem jste se skvěle doplňovali, navíc v Praze nelétaly vzduchem blatníky a nepadalo se. Přesto šlo zlato do Pardubic. Bude odpověď na tuto otázku opět povídáním o Václavu Milíkovi?“

Matěj Kůs: „Ve finálový rozjížďce byl chytřejší než já. Vyhrál jsem start, ale zvolil lepší stopu. Kdybych se dostal dopředu z první zatáčky, určitě bychom jim to více znepříjemnili. Byl jsem rychlej‘, vyhrával jsem ten den s velkým náskokem. S Pepou jsme jeli dobrý závody. Začátek závodu měl lepší on, pak se to otočilo a závodem až do finále jsem ho táhl já. Snažili jsme si pomáhat a ve finále to byla sázka na jednu kartu. Dráha strašně ztvrdla, musel jsem na motorce něco změnit. Jednu jízdu to vyšlo, druhou taky, bohužel to nevyšlo ve finále. Závody dvojic jsou o tom nedojet poslední, ve finále se to povedlo mně.“

 

speedwayA-Z: „V Polsku jsi regulérně nepůsobil již drahně let. Jenže v pondělí 14. listopadu vešel v širší známost tvůj kontrakt s Gnieznem. Jak si něco takového vysvětlit, když Newcastle závodí v neděli, která je polským ligám tradičně vyhrazena?“

Matěj Kůs: „Jak bych chtěl kombinovat Gniezno s Newcastlem, když oba závoděj‘ v neděli, je dobrá otázka. To, že závodění na Ostrovech, je pro mě priorita, není tajemstvím. Do Polska jsem se nehrnul, i když v koutku duše jsem se chtěl vrátit. Ale nepřikládal jsem tomu žádnou velkou váhu. Snažil jsem se dělat krok za krokem v Anglii, kde můžu závodit dvakrát, třikrát týdně a nijak se tím nestresovat. Pak přišlo snížení bodového průměru na tým přes anglickou federaci a plány byly tatam. Moh‘ jsem si přes zimu zamakat a v klidu se připravit. Jenže klid trval jen, než byl mítink BSPA, kde se rozhodli úplně změnit pravidla všech britských lig. Zmenšili average týmu o 2,5 bodů, akorát Glasgow a Newcastle byly proti. Sezónu jsem ukončil s average skoro osm bodů. Teď je pro mě hrozně těžký, abych se vrátil do Anglie. Proto je to Gniezno dobrá strategie mít stále nasmlouvané závody. Problém v Anglii byl, že dozvědět se to o tejden dřív, měl bych kontrakt v ten stejný den za někoho jiného, ale teď už jsou týmy plný a já musím čekat na začátek sezóny. Ozvaly se čtyři kluby, co by mě chtěly, ale všechno ztroskotalo, že mám vysokej‘ bodovej průměr.“

 

speedwayA-Z: „Nyní na sklonku listopadu je k nové sezóně ještě daleko. Jak strávíš zimu a nakolik tvá absence v jarních závodech Premier League změní tvoji přípravu?“

Matěj Kůs: „Připravuji se s nejlepším vědomím a svědomím. Na motorkách pracujeme každý den a do konce prosince budu mít motorky hotové na další rok. Snažil jsem se zamyslet nad nedostatky a podle toho přizpůsobit také přípravu. Co z toho vyjde, vám určitě na jaře předvedu.“

 

---

Matěj Kůs děkuje:

„Děkuji mé rodině, všem fanouškům, kteří mně chodí fandit, a v neposlední řadě sponzorům. Děkuji mechanikům a přátelům: Jirka Sedláček, Milan Mihule a Andy Dale. Moc děkuji Michal Stárek MPM Párty Stany, Vladimír Vopat Květiny Bellis, Zdeněk Stuchl a Josef Vild FOXINTERIER, pan Cholenský s Petrou Vargovou a panem Heršálkem ve FUCHS OIL Česká republika, Alan Zubr LZ TRADING s.r.o., Centrum Sportu Ministerstva Vnitra, vedení AK Markéta, Martin Kurz, Colin Poole a Allyson Poole, John McCreanor RECOMMENDED FREIGHT LIMITED a JOHN BULL TYRES, Graeme Wilson MEDIA PRIMA, Alan Hedley SAPPHIRE ENGINEERING, John Courtney MAINTENANCE NETWORK. Také bych rád zavzpomínal, jako je u mě zvykem, na pana Kohúta, chtěl bych mu opět nahoru vyřídit: ‚děkuji‘.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Norbert Kalous a Antonín Škach

Přelouč – 4. listopadu
Osm let uběhlo jako voda. Kluk, který už se stopětadvacítkou uměl jezdit po zadním, dospěl. Křivka jeho výkonnosti se přitom nápadně začala podobat kolmici. Chuť provádět eskapády s motocyklem mu zůstala, avšak portfolio jeho úspěchů bytní rok co rok. A to až natolik, že se jeho letošní tituly v jednotlivcích, dvojicích a extralize berou jaksi automaticky nejen mezi diváky, ale i závodníky. Letos přidal evropské stříbro a kdoví, kudy by historie kráčela nebýt nešťastné kolize s Piotrem Protasiewiczem v polské extralize. Václav Milík je letos první také v řadě exkluzivních rozhovorů, jimž magazín speedwayA-Z bude zpestřovat již třináctou zimní přestávku.

 

 

speedwayA-Z: „Šťastným krokem ve tvé kariéře se stal podpis smlouvy s Wroclawí v polské extralize. Jak odvážné bylo opustit první ligu a začít závodit mezi elitou?“

Václav Milík: „Stoprocentně to první rok bylo složitý. Ale říkal jsem si, jak bude vypadat další rok, a jestli vůbec budou takový nabídky. Byl to riskantní skok, ale když se mi nabídla extraliga, šel jsem tam hned. Táta ve Wroclawi jezdil, i proto jsem tam chtěl. Líbilo se mi to, jezdil tam Macek Janowski, znal jsem se s ním. První rok byl hrozně těžkej‘. Dráhy byly jiný, neznal jsem je a byl jsem z toho vyjukanej‘. Začalo se mi dařit doma, ale jinak jsem byl všude poprvý. Nevěděl jsem, jak nastavit motorky, a kudy mám jezdit. Byl to těžkej‘ rok, ale co mi nejvíc pomohlo, bylo, že jsem se spojil s Rafalem Hajem. Stavěl mi motorky a já udělal krok, že všechno, co jsem vydělal, jsem poslal do motorek. S Mariem Cieslinskim jsem se připravoval fyzicky a na sezónu jsem byl super připravenej‘. Věděl jsem, že motorky jsou díky mechaniku Robertovi Ruskiewiczovi perfektně připravený. Jen jednou za celou tuhle sezónu jsem měl píchlý kolo, jinak jsem kvůli defektu nepřišel o jedinou jízdu. Za to mám radost. Riziko se vyplatilo, bylo velký, ale na druhou stranu se to obrátilo v můj prospěch. Kdyby to neklaplo, bylo by to úplně na hovno.“

 

speedwayA-Z: „Každopádně ses v polské extralize již druhým rokem neztratil. Letos možná chyběla jenom ta medaile, nicméně co pro tebe působení v nejlepší lize světa znamená?“

Václav Milík: „Podle mě je polská extraliga krokem k celý světový  plochý dráze. Každej‘ závod je tam jako malá Grand Prix, jsou to těžký jízdy. Chci jezdit se špičkou, sbíraj‘ se zkušenosti. Člověk si musí srovnat hlavu, brát to bez trémy. Je to o psychice. Není to jako, co se jezdí v Anglii. Dostal jsem se do klubu, kde to není takový, že by tam pořád za tebou běhali, že musíš, musíš, musíš vyhrát. To mě právě na tý Wroclawi baví. Myslím, že do celý letošní sezóny byl výbornej‘ krok, že jsem neměl jistý místo v týmu. Podepsali Wozniaka, byl tam Jedrzejak. Měl jsem se ukázat ve sparingách. Třikrát jsem v nich měl nad deset bodů. To bylo super, rozuměl jsem si s Robertem, motory začly fungovat. Šli jsme do sparingů, že já jsem připravenej‘ na sto procent, že mám dobrý motorky a motory, co maj‘ mistři světa. O sparingách jsem si to vyzkoušel, líp se mi závodilo, polský mechanici jsou přece jen krapet jinčí. Dělaj‘ to s láskou, rozuměj‘ tomu, jsou si vědomí, co dělaj‘. Robert za mnou kolikrát přijde s věcí, co jsem zrovna sám chtěl změnit, když jsem přijel z dráhy. Když všechno hraje, člověk do toho jde s čistou hlavou. Tým je v pohodě a líp se závodí. Medaile nám proklouzla, jak se nám do konce sezóny nedařilo. Ale nakonec jsme byli v play-off, to je super úspěch. Příští rok se vracíme z Lodže domů do Wroclawi. Já hlavně polskou extraligu podepsal, že bych měl dva roky na rozjezd. A až se vrátíme do Wroclawi, uděláme mistra. Je to těžší, dráha má jinou geometrii, budeme se to muset naučit, ať máme výhodu domácího prostředí.“

 

speedwayA-Z: „Tvoji čeští soupeři se už začali uchylovat k tvrzením, které se před nějakými čtyřiceti lety vžilo pro Jiřího Štancla. A sice, že je možné tě s obtížemi tu a tam porazit, avšak pravidelně vítězit nad tebou je zhola nemožné. Čím to je?“

Václav Milík: „Talent tam je taky, asi bude od rodičů. Ale tenhle rok jsem trošičku odskočil. Polsko mi hrozně osobně pomohlo, že všechno mám stoprocentní. Nemusím se starat o to, že mám ojetej‘ motor, a jak ho dostanu k ladičovi. U Rafala vím, že mám motor po dvou dnech zpátky. Pak už člověk přemejšlí jen o závodění. Jen závodím, nepřemejšlím o ničem jiným. A každou zimu se musí pracovat. V Polsku jsem čtyři dny v tejdnu, děláme tréninky na stabilitu a pružnost. Jsou zaměřený, aby člověk zhubnul a byl pružnej‘. To mi přijde jako dobrá volba. A hlavně jsem si říkal, když jsem začal porážet lepší závodníky, proč bych je neporazil taky podruhý? Kluci tady jsou mega dobře. Ale když přijedu sem a vím, že jsem porážel hvězdy, proč bych neporazil Čechy tady? Když je silná hlava, je silný i tělo. To jsem si vyzkoušel. Když je člověk připravenej‘ a chce, tak to dokáže.“

 

speedwayA-Z: „Nicméně mistrovství republiky jednotlivců se už druhým rokem muselo obejít bez nervy drásajícího boje o titul. Ty jsi totiž od Březolup 2014, kdy sis cestu za svým druhým zlatem zkomplikoval, neprohrál ve finále jedinou jízdu. Čím si svou převahu vysvětluješ?“

Václav Milík: „Určitě do sebe zapadá všechno, co jsem říkal o tom, když je člověk připravenej‘. Nejsou to ale jednoznačný jízdy. Ke konci sezóny se mi přestaly dařit starty. V Polsku se nepředjíždí, jak odstartujeme, tak dojedeme. Proto mi tady v Čechách přišlo super si zazávodit. Trošku mě štve, že je tady málo závodníků. To mě fakt štve! Plochá dráha tady byla hodně vysoko, v Polsku si dobře pamatujou Kaspera, ptaj‘ se mě, kdo je tady nejlepší. Fajn by bylo, kdyby bylo víc závodníků, je jich tady málo. Plochá dráha je hezká, hrozně by mě štvalo, kdyby zmizela. Je tady hodně talentovanejch‘ závodníků s malým nasazením. Zatím mám jen čtyři tituly, ale určitě jich budu chtít víc. Chtěl jsem udělat mistr republiky bez ztráty květinky, což se povedlo.“

 

speedwayA-Z: „Systém extraligy se zdá jakoby ušitý přímo na míru pardubické Zlaté přilby. Ať tak či onak, z posledních šestnácti závodů jste prohráli jen tři, přičemž v případě letošního červnového Slaného bylo spíše na vině předčasné ukončení vinou deště a přicházející tmy. Zdá se ti tedy model čtyřutkání lepší než osmičky?

Václav Milík: „Vzhledem kolik je tady stadiónů a týmů, je to stoprocentně lepší. Kdyby jich bylo víc, dvojky by byly lepší. Ale tady jsou čtyři závodníci v jedný jízdě, takže to je zajímavý. Je to zajímavější jak pro diváky, tak pro nás závodníky. Člověk nemusí brát ohled na kolegu, je to závodivější. Nám se extra dařilo v tomhle roce. Celej‘ tým jel výborně, já jsem spokojenej‘, každej‘ jel parádně. Hlavně Luboš nás krásně ved‘.“

 

speedwayA-Z: „V sestavě Lubomíra Vozára máš vyhrazenou pětku. Vyhovuje ti pozice náhradníka, kdy musíš být neustále připraven osedlat motocykl, abys vyjel na ovál hasit nějaký průšvih? Anebo je to úloha, kterou jako nový kapitán musíš plnit?“

Václav Milík: „Mám ohromnou radost, že jsem se dostal do pozice držáka týmu. Jestli mám bejt‘ kapitán po Alešovi, něco musím umět. Kolikrát jedu poslední dvě jízdy, na to připravenej‘ jsem. Když se pak povede otočit závod mojí zásluhou, je to krásnej‘ pocit. Ale to byly snad jen dva případy, jinak kluci jeli dobře a vyhráli by to i beze mě. Ale to bych tam ani nemusel bejt‘. Pětka to má krapet složitější. Kluci už jeli a já teprve nastupuju, ale s tím si musím poradit.“

 

speedwayA-Z: „Vedle pardubické kapitánské pásky tě s osobou Aleše Drymla spojuje také loňský titul mistra republiky dvojic. Dostáváš od klubu volnou ruku pro výběr svého kolegy, proč tvá volba padla právě na něho, a proč jej letos nakonec nahradil Szymon Wozniak?“

Václav Milík: „S Alešem jsem to chtěl jet, je to kapitán týmu a má za sebou řadu ohromnejch‘ úspěchů. Jak se řekne plochá dráha, mám hned na jazyku kluky Drymlovy. Byli ikonou, než jsem ještě začal jezdit. Lukáš už nezávodil, tak jsem chtěl Aleše, měl jsem ho jako nejlepšího českýho závodníka. Ale on už letos rezignoval. Chtěl jsem nejdřív Makse Drabika, ale byl po úraze, ještě nechtěl jet. Se Szymonem jsme kamarádi, řek‘, že pojede. Jeli jsme hezkej‘ závod, vyhráli jsme a on byl spokojenej‘. V Čechách ještě nejel a říkal, jak je to super, že se tady dobře závodí. Těší mě, že všechny tři pardubický tituly ve dvojicích jsem vyhrál já. Před sezónou jsem to chtěl, teď to dopadlo a je to nádhera. Prostě dobrej‘ tým.“

 

speedwayA-Z: „Letos jsi vystoupal na post vicemistra Evropy, koncovka jehož šampionátu v Rybniku nemohla být dramatičtější. Vyslovil ses, že se ti nová podoba šampionátu Evropy zamlouvá více než Grand Prix, do něhož jsi prozatím nakoukl jen coby divoká karty. Letos jsi přišel o šanci v semifinále kvůli díře v pneumatice. Česká plochodrážní veřejnost však doufá, že je jen otázka času, kdy v elitním světovém seriálu bude fandit také někomu jinému než Martinu Vaculíkovi…“

Václav Milík: „Já si myslím, že Vaculdovi budu stoprocentně fandit taky, mám ho taky rád. Mistrovství Evropy bylo famózní, to byl nejlepší zážitek, co jsem v kariéře zažil. Nebylo to jednoznačný, od třetího závodu to bylo hodně zajímavý. Nikdo neodskočil, byla tam rovnost, že před koncem závodu v Rybniku jsem moh‘ bejt‘ klidně první, ale taky osmej‘. To je věc úplně neuvěřitelná. Můžu říct, že v Rybniku byl závod, co jsem tam dal úplně všechno. O všechno šlo. Jsou tam dvě jízdy, co mě štvou a kde jsem udělal velký chyby. Přišel jsem o mistra, po dvacátý jízdě jsem zjistil, že pojedu poslední šanci. Ta se podařila dobře, Kasprzak měl na mě smůlu ten den. Dodneška tvrdím, že to bylo nevídaný. Mně osobně přijde SEC lepší z pohledu závodníka i diváka. Štve mě, že jsou jen čtyři závody, deset by bylo zajímavějších. Vedení SEC má podle mě nejlepší nápady, aby to bylo zajímavější. Hlavně tam zůstane jen pět závodníků a dávaj‘ jen tři divoký karty. A kdo se tam chce dostat, může se tam dostat. V Grand Prix se udrží osm lidí a challenge postoupí jen tři, což není nic. Postup je pak otázka obrovskýho štěstí než umění. A ty stálý divoký karty, to bych radši nedal žádnou a nechal těch sedm lidí postoupit rovnou. Já jel letos v Goričanu (semifinále kvalifikace o SGP 2017 – pozn. redakce) první závod po semifinále a nebyl rozjetej‘. Fakt jsem chtěl, ale závod se nevyvíjel dobře. V poslední jízdě jsem chtěl předjet Lebeděvse. Jezdil venek, až jsem najel blízko k prknům. Cejtil jsem náraz. Do třech čtvrtin byla dráha tvrdá, pak byl metr a půl hroznýho materiálu. Jezdíme nula šest v kole, jak jsem to tam poslal, kolo se ohnulo a už jsem věděl, že bude píchlo. A bylo… Když jsem pak viděl při challenge ve Vetlandě, jak závodivá je dráha, to mě fakt štvalo. To bylo strašně špatný, ale nenechá se svítit, musím se do Grand Prix dostat. Cesta je složitá, jak říkám, není to umění, ale spíš štěstí. Tři místa jsou málo. Kecal bych, že bych neuvítal divokou kartu, letos jsem tam malou naději hledal, ale nepřišla.“

 

speedwayA-Z: „Když už jsme si zabrnkali na strunu českého patriotismu, domácím uším dobře zní, že používáš spojky LZ. Jak se ti zamlouvá spolupráce s Alanem Zubrem, při přeboru v Pardubicích jste našli slibné vychytávky na příští sezónu?“

Václav Milík: „Úplně výborně! Já nikdy na tý spojce nejezdil. Měl jsem Jawy a na ně si koupil NEB. Asi tři roky zpátky jsem dostal motorku z Prahy, za což děkuju Centru sportu ministerstva vnitra. Na ní byla spojka Alana Zubra. Já na ni šel trénovat a zjistil, že se mi na ni suprově startuje. Líp než na těch svejch‘. S Alanem jsem se domluvil na nějaký spolupráci a vydrželo to až dodneška. V Polsku jsem si půjčil motorku s NEB a nemoh‘ na ní ani odstartovat. S LZ se mi dobře startuje, navíc s Alanem komunikujeme a není problém. A hlavně to je česká výroba, takže je to krásný. Pár věcí jsme v Pardubicích poznávali, spoustu věcí prozkoušeli a změnili k lepšímu. A přišli jsme na to, co bude lepší než doteď.“

 

speedwayA-Z: „Sezóna anno domini 2016 ještě nestačila doznít ve vzpomínkách. Ty jsi ji oficiálně uzavřel posezením s přáteli, sponzory a fanoušky v Přelouči. Ale jak to bude všechno napřesrok?“

Václav Milík: „Za měsíc začnu cvičit v Polsku a připravovat se na sezónu 2017. Dostal jsem možnost přípravy na sezónu i v Praze pod CS MV. Chtěl bych to kombinovat, tejden cvičit v Praze a tejden jezdit do Polska. Jiný cviky tady, jiný tam. Tady tyhle motorky chci prodat a koupit nový, abych byl svěží a měl to v hlavě jako doteď a věděl, že je všechno stoprocentní. Chtěl bych ještě jednoho mechanika, bude Švédsko. V Pardubicích jsem stoprocentně, ve Wroclawi stoprocentně a ve Švédsku stoprocentně. Jinou ligu už hledat nemůžu, protože to máme ohraničený. Já jsem spokojenej‘, uvidím příští sezónu. Jsem rád, že mám tři ligy, to budu muset nakombinovat. I když tréninky v Polsku jsou jako závody. U nás je závodů málo, ale pomohly mi, čím víc sedíš na motorce, tím je to lepší. Tahle sezóna byla fajn, ale když jeden závod tejdně přibude ve Švédsku, nic se nestane. Myslím, že příští sezónu to bude jedině k lepšímu.“

---

Václav Milík děkuje:

„Nejpřednější je rodina, který děkuju za obrovskou podporu. A mojemu týmu, Robertu Ruszkiewiczovi a Rafalu Hajovi. Chtěl bych taky poděkovat všem partnerům a sponzorům v sezóně 2016.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Antonín Škach