Pardubice – 28. prosince
Od říjnové valné hromady stojí v čele výkonného výboru Svazu ploché dráhy. Po mnoha letech funkcionaření tak jeho plochodrážní kariéra dospěla prozatím ke svému vrcholu. Vedle práce v řídícím orgánu vede také tiskový odbor pardubické Zlaté přilby a působí v roli manažera Dryml teamu. Petr Moravec v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z rozebírá aktuální problémy české ploché dráhy, ale poodhaluje také roušku do zákulisí pardubického klubu a týmu bratří Drymlů. Svých odpovědí se také dočkají rovněž naši čtenáři.
speedwayA-Z: „Tahle otázka se většinou pokládá závodníkům, nicméně také v případě funkcionáře může být odpověď zajímavá. Jak jsi se vlastně k ploché dráze dostal?“
Petr Moravec: „O Pardubicích se říká, že jsou městem sportu. Hraje se zde skvělý hokej, obrovskou tradici mají dostihy a mezi špičkové sportovní produkty města patří i plochá dráha. Jako každého kluka mě fascinovala rychlost a um plochodrážníků. Ovládání motocyklu na ne vždy ideální dráze. To vše v tak krátkém čase. Na rozdíl od ostatních motoristických disciplín je tato navíc k vidění z jednoho místa. To vše udělalo v mém srdci z ploché dráhy favorita číslo jedna. Dlouhá léta jsem ho vnímal pouze jako řadový příznivec, protože přiznávám, že tu odvahu závodit jsme nenašel a tak jsem aktivně provozoval hokej a fotbal. Přes patnáct let jsem oba sporty pískal a nebýt zranění kolena, asi bych u nich vydržel. Jenže přišlo ono zranění a můj velký kamarád Láďa Hlaváček, dlouhá léta propagátor pardubické ploché dráhy, mě přesvědčil k funkcionaření ve Zlaté přilbě. Nemám ve zvyku nic dělat polovičatě a když něco dělám, tak pořádně. Pracuji v tiskovém odboru Zlaté přilby a myslím, že tento odbor patří k těm lepším a velmi si vážím toho, že jsem byl osloven českými kluby pořádajícími významné světové podniky ke spolupráci. Vážím si každé nabídnuté příležitosti, ale podílet se na vrcholné Grand Prix v Praze je přeci jenom jeden z vrcholů. Pak přišlo další pozvání do orgánů české ploché dráhy. Měl jsem skvělé rodinné zázemí a mohl se této práci věnovat. Přiznám se, že to, co mně lákalo kromě práce v nejužší špičce, byla i spolupráce s Mílou Vernerem, člověkem působícím v nejvyšším orgánu FIM a také ta skutečnost, že se jednalo o jednoho z těch, jejichž sportovní kariéru jsem sledoval jako divák a fandil mu.“
speedwayA-Z: „Býval jsi hokejovým a fotbalovým rozhodčím. Přinesl sis něco s sebou z těchto sportů na plochou dráhu? A nelákalo tě někdy soudcovat také na plošině?“
Petr Moravec: „Jak toho fotbalového, tak i toho hokejového rozhodčího jsem dělal proto, že ty sporty mám rád. Mám rád pohyb, i když to na mé postavě není znát, a toto byl způsob, jak všechno pěkně spojit. Navíc se mi líbilo cestovat, nejprve po okresních, pak krajských a nakonec i celorepublikových stadionech. V souvislosti s prošetřováním korupční aféry v našem fotbale bude znít divně, když teď řeknu, že jsem mezi rozhodčími našel spoustu opravdu výborných lidí a dodnes na ně nedám dopustit. Rozhodčí v těchto sportech jsou takový malý tým tří různorodých lidí, složený nezávisle na jejich vůli většinou na jeden zápas. Přesto bych na prstech jedné ruky spočítal, kdy bychom si za těch několik let navzájem uškodili. To pro mě vždy znamenalo věř týmu, který má společný zájem. Tady a stejně je tomu tak i v ploché dráze, to je o to spravedlnosti a fair hře. Vždy se může najít někdo, kdo zneužívá situaci a hraje si pouze sám na sebe. To nejasné nebo nevyřešitelné by pak měl vyřešit princip demokracie, kdy většina by měla rozhodnout o tom, co je v jejím zájmu a čas pak ukáže, zda to bylo správné rozhodnutí. To je to, co jsem si přinesl z předchozího působení ve sportu. Plochou dráhu jsem nikdy soudcovat nechtěl. Za prvé, myslím, že nejlepším rozhodčím je ten, kdo tento sport poznal v roli jezdce. Musí mít cit pro tento sport a pokud možno nemít snahu být tím nejhlavnějším. S tím většina bývalých jezdců nemá problémů a jejich rozhodování je na úrovni, ale samozřejmě najdou se mezi těmi dobrými rozhodčími i ti, kdož dříve nejezdili, ale plní předchozí podmínky. Za druhé rozhodčí je individuální postava závodu a já jsem přeci jenom pro ten kolektiv.“
speedwayA-Z: „Po letech ve VV SPD a předchozím orgánu ČMF jsi byl letos v říjnu zvolen předsedou VV. S jakým cíli do nového období vstupuješ?“
Petr Moravec: „Nemohu říci, že bych prošel tolika orgány. Já jsem totiž vstoupil do dvou orgánů najednou. Při mém vstupu do řídích orgánů byla totiž do sportovní komise ČMF a VV SPD zvolena stejná jména a tehdejší válka o sportovní autoritu, ke které bych se již nechtěl moc vracet, přinesla tento paradox. Všechny plochodrážní kluby byly a jsou kluby AČR, ale řízení příslušelo ČMF. Takže dva orgány, jedni lidé. Později po vyřešení této situace zůstal pouze VV SPD. Ten, myslím, v mnoha věcech nastolil určitý pořádek. Byla dána pravidla, která se dodržovala a nebo se v jejich duchu rozhodovalo. Bohužel se nám nepodařilo úspěšně řešit a vyřešit ekonomické otázky. Plochá dráha se musela v řadách Autoklubu po té, co přešla sportovní autorita na tento subjekt, uskrovnit. Byla to daň za naše kroky v minulých letech. Autoklub se musel ekonomicky vyrovnat s tehdejší situací a to přineslo klubům problémy. První dotace na činnost jednotlivých klubů přišla až koncem letošního roku a já věřím, že nejhorší období pro tuto pomoc z centra je za námi. Nepodařilo se nám dotáhnout do konce jednání o sponzorství kolem extraligy 2004. Ta práce na této smlouvě měla tolik veletočů, že ustát je bylo nad sílu řadových funkcionářů a přiznám se, že ani dnes s odstupem doby jsem se v nastalé situaci příliš neorientoval. V roli předsedy jsem tedy přejal sportovní disciplínu, která má podle mého názoru jasně daná pravidla s výjimkou ekonomických záležitostí. Na všem se musí pracovat. Proto byly hned v úvodu vytvořeny subkomise a ty během následujících období zhodnotí všechno, co bylo vykonáno, a připraví cíle nové. Nechceme se vzdát toho dobrého, ale toho, co se nám příliš nepovedlo předělat. Celá naše práce by měla být koncepční a být prací pro budoucnost. K šestici, zastupujících nejsilnější kluby, proti jejichž práci neměly kluby výhrady a opět je v nastalé situaci nominovaly, přišla sedmička nových lidí, ale určitě ne nezkušených. Vždy třeba pánové Milan Hajný a Miroslav Musil stojí za vzestupem svých klubů a vzpomeňte na má loňská slova o tom, že pokud se mi něco nelíbí, je nejlepší přijít a změnit to. Slova jako ušitá na kluby v Divišově a v Mariánských Lázních. Další Antonín Klatovský táhne již několik let naši ledovou plochou dráhu a i pánové Vladimír Kovář a Jan Janů se pohybují v ploché dráze několik desetiletí. Musíme vytvořit tým, jenž najde svůj styl a pomůže především ploché dráze, protože sobě činností ve výkonném výboru nikdo ekonomicky nepomůže. Čeká ho jenom práce a co si budeme povídat, po některých rozhodnutích i nevděk.“
speedwayA-Z: „Díky třinácti členům je výkonný výbor vskutku impozantním řídícím tělesem. Mohl bys naším čtenářům přiblížit genezi jeho vzniku? Co vedlo kluby k nedůvěře dosavadnímu VV a snaze mít své zastoupení v tom novém?“
Petr Moravec: „Přiznám se, že ani já jsem si nemyslel, že by VV měl být tak velkým tělesem. Paradoxně představte si, že by i ostatní sporty byly řízeny všemi subjekty působícími v tom daném sportu. Kluby však vládnou české ploché dráze, ve vedení VV byly dříve pouze velké kluby z Prahy, Pardubic, Slaného, Mšena a Plzně, jediným nezávislým byl Míla Verner. Návrh na zastoupení všech klubů přišel od trojice Praha, Slaný a Mšeno. Zdůvodněn byl malou informovaností klubů majících zájem na dalším rozvoji, který jim právě velké kluby blokují. Tento návrh u menších klubů uspěl. Mají šanci ovlivňovat dění. Ještě, že plochou dráhu jich v tuto chvíli dělá „jenom“ třináct. Myslím si však, že se to dá v tomto početním stavu ještě zvládnout. Od začátku nás však čeká nesmírně náročná práce. Především musíme upravit Jednací a organizační řád. Musíme ve chvíli, kdy ve VV zastupuje klub jeho člen, dát klubu možnost ho odvolávat. Není tajemstvím, že někteří dosazení členové VV nebyli členy klubů, za které byli do VV zvoleni. Proto muselo první jednání VV tuto legislativní nesrovnalost řešit jako svůj první bod nového zasedání. Od 1. ledna, kdy oficiálně začíná nové funkční období, bude vše již plně v kompetenci klubů v souladu s rozhodnutím valné hromady.“
speedwayA-Z: „VV SPD je nejen početný, ale svým způsobem i nesourodý. Jsou v něm lidé, kteří plochodrážní problematiku nesledují celoročně nebo zástupci klubů a subjektů, které pořádají minimum závodů nebo vůbec žádný. Nemáš strach, že právě oni mohou zablokovat svým postojem a třeba i plným nepochopením problému některé slibné návrhy? A to třeba i takové, které se jich přímo netýkají?“
Petr Moravec: „To všechno se může stát. V tomto případě tak demokraticky rozhodla valná hromada a my se s jejím rozhodnutím musíme ztotožnit a pracovat s ním. Některé kroky, alespoň eliminovat tu naznačenou nesourodost, jsme učinili na svém prvním zasedáním. Většina členů začala pracovat v oblasti, která je jim blízká, a záleží pouze na nich, aby v té své oblasti přesvědčili, že jsou v ní odborníky. V podstatě jsme ustanovili takový systém řídících komisí, které bude řídit taková malá valná hromada. Není nutné, aby se celý výkonný výbor scházel v celé šíři, ale je nutné, aby fungovaly samotné komise. Ty se budou scházet dle potřeby a jenom na nich záleží, jaký rytmus své práce zvolí. V soutěžní oblasti budou v zásadě rozhodovat zejména ony a VV bude jejich závěry pouze korigovat a rozhodovat v případech, kdy bude docházet k takzvaně mrtvému stavu, popřípadě jako vyšší instance. V soutěžích klubů budou rozhodovat o svém osudu stejně jako v minulosti účastníci soutěží. V závodech jednotlivců pak členové VV mající k dané soutěži nějaký vztah a tudíž dostanou i odpovědnost. Co se týče strachu, že někdo zablokuje slibný návrh nebo něco, co se ho netýká, mohu jenom konstatovat, že tento systém nastavil nejvyšší orgán ploché dráhy, tedy valná hromada. Jsme patnáct let vzdáleni tomu, kdy by klubům někdo měl říkat, co mají či nemají v oblasti, ve které pracují dělat. Jsme v demokracii. O tom, co mají prosazovat rozhodují prostřednictvím svých delegátů, které volí členská základna. O úspěšnosti jejich práce pak rozhoduje spokojenost jejich členů, mezi něž patří i jezdci, a pak také ti, pro které tuto činnost jako součást zábavného průmyslu tvoří, tedy diváci a ekonomický výsledek. To jsou základní veličiny, které rozhodují. Období, kterým procházíme nazývané tržní hospodářství, nemá už s minulostí příliš společného. Musíme hledat a nacházet nové způsoby práce, to není fráze, ale skutečnost.“
speedwayA-Z: „V minulosti jsi stál u zrodu projektu Fujifilm extraligy, z něhož naše vyšší liga víceméně profituje dodnes. Vrcholem se stal její letošní ročník, který naplnil dlouhodobá očekávání, protože ve většině případů byla v depu připravena čtyři rovnocenná družstva a nikdo předem nevěděl, kdo vyhraje. Nemáš obavy, že se vystřídáním Mšena Plzní vysoko nastavená laka sníží, a to nejen po sportovní, ale i po organizační stránce podniků v Plzni?“
Petr Moravec: „Určitě nemám. Vím, že klub, který se extraligy zúčastnil, to bral jako nesmírně prestižní záležitost. MPM nám pomohli utvořit určitý společenský standard, který však v posledních letech držel každý účastník soutěže ve své režii. Zejména poslední ročník měl skvělou sportovní úroveň a za to patřil všem zúčastněným obdiv, protože zejména ekonomicky to bylo nesmírně náročné. Znám plzeňské závodníky a pamatuji dobu, kdy dojížděli první ligu za své peníze. Vím, že neprodají svoji kůži zadarmo. A snaha jejich funkcionářů zajistit si co nejkvalitnější kádr, je zárukou toho, že i následující ročník bude mít kvalitní sportovní úroveň. Organizační stránka podniků byla problémem i některých skutečně renomovaných pořadatelů. Chystáme takzvaný organizační manuál, který nebude platit jenom pro extraligu, školení před začátkem sezóny se bude také věnovat této oblasti a pracovat bychom chtěli i s hlasateli. Nakonec řeknu něco, co možná rozproudí malou diskusi. Mně osobně by se líbila extraliga s pěti týmy bez pauzírovaní a s pěti jezdci na dráze. To by byl z diváckého hlediska určitě zážitek.“
speedwayA-Z: „Právě Plzeň již několikrát dala najevo, že nebude pokorným nováčkem respektující dosavadní stav. Na valné hromadě její zástupci jako jediní hlasovali pro snížení počtu cizinců, tento měsíc zase ve spojení s Pardubicemi zmařili přeložení závodu z Prahy do Kopřivnice. Jak tyto problémy vnímáš ty osobně? Je jeden cizinec dost a nebo málo? A nestojí ohromné návštěvy v Kopřivnici za vynaložené náklady a úsilí s přeložením?“
Petr Moravec: „Plzeň prosazuje své názory a má na to právo, stejně jako každý jiný účastník. Jednoho cizince prosazuje na všech jednáních týkající se Extraligy i pražský Olymp, na poslední valné hromadě však zůstala Plzeň v této oblasti sama. Vím, že je k tomu vedla i situace v zemích kolem. Není tajemstvím, že jeden cizinec je v Polsku, omezení zahraničních jezdců je i v Německu. Příslušné země k těmto krokům vedly nejenom ekonomické důvody, ale i snaha zajistit více startů pro své závodníky. U nás zatím vítězí snaha o kvalitu, kterou v našich podmínkách reprezentují dva zahraniční jezdci. Tato tendence vedoucí k vysoké kvalitě soutěže je mi zatím bližší nežli ta s pouze jediným zahraničním jezdcem v závodě. Myslím, že naši jezdci mají díky systému farem možnost o účast v závodech nejvyšší soutěž bojovat. A jak se o místo v extraligovém týmu bojuje, ukázali pardubičtí jezdci v závěru loňské extraligy, kdy dokázali porážet i daleko kvalitnější sestavy soupeřů. Co se týče přeložení jednoho pražského závodu, musíme se držet řádů. Pokud by to Olymp uvedl ve své přihlášce v řádném termínu, nikdo by s tím nic neudělal. Olymp tak neučinil. Předložil až po termínu návrh a soupeři na něj nepřistoupili. Pardubický klub má taky svůj druhý tým na jiném stadionu. Všichni vědí, že pojedou do Svitav, vědí to dávno dopředu a nemají s tím problém. Možná, že i to by byla cesta pro kvalitní závody v Kopřivnici. Vždy třeba Markéta stále hledá cestu, jak pořádat závody co nejekonomičtěji a tady by byla možnost. 1.liga se již pojede v Březolupech, byla to a věřím, že i zase bude hodně kvalitní soutěží a myslím, že by severní Moravě slušela. Co se mě v tomto rozhodování týká, v tomto případě jsem hlasoval v souladu s hlasy vyřknutými na valné hromadě. Většina valné hromady se nesla v diskusích kolem ekonomické situace klubů. Ty omezují náklady na činovníky, bojují o každou nákladovou položku a najednou by jim měl VV přikázat, aby všichni na své náklady jeli do Kopřivnice? Třeba právě pro tu Plzeň je to nejméně o 600 km delší cesta a argumentují s tím, že za celkové cestovní náklady vydané navíc uspořádají jeden juniorský závod. Já jezdím do Kopřivnice hrozně rád už kvůli tamním lidem. Pokud se na tamní dráze rozhodnou uspořádat podnik, který je pouze v gesci VV, mají vždy šanci. Vždy když se tam v posledních letech rozhodli pořádat finále šampionátu dvojic nebo jednotlivců, měli plnou podporu. Soutěž družstev je o něčem jiném. Tu si kluby financují sami a tak mají v první řadě oni právo si o soutěži rozhodnout. VV dostal navíc od valné hromady úkol postupovat co nejekonomičtěji a proto se nakonec většina VV k této otázce takto postavila.“
speedwayA-Z: „Prázdné ochozy, mediální klid, svým způsobem stagnující stav jezdecké základny jsou dlouhodobým problémem české ploché dráhy. Má současný VV SPD připraven nějaký program na zlepšení celkového stavu sportu levých zatáček? Kam vlastně zapadla loňská myšlenka Vladimíra Wasyliwa, prezidenta PDK Mšeno, na vytváření koncepce dalšího rozvoje disciplíny?“
Petr Moravec: „Současný VV jsou vlastně všechny kluby mající co do činění s plochou dráhou. Každý z klubů je samostatným subjektem, který je také povětšinou i samostatnou ekonomickou jednotkou. Jakýkoli VV má tak velmi zúžené pole působnosti. Na nějakém programu své práce pro budoucnost jsme se na prvním jednání VV dohodli. Pevně věřím, že každý člen tohoto orgánu má zájem na rozvoji této disciplíny a podle toho ke svým úkolům přistoupí. Prázdné ochozy jsou noční můrou každého pořadatele, ale přiznejme si, že bojujeme o každého příznivce s nejrůznějšími soupeři. Taková konkurence v minulosti nebyla. Rozhodují maličkosti a schopnost fanoušky přilákat. VV může v této oblasti pomoci, ale ta nejdůležitější práce je na klubech. Pokud bych v tuto chvíli řekl, že máme připravený nějaký zcela detailní program, málokdo by mi věřil. Víme, kam chceme plochou dráhu dostat, známe cíl, ale cesta k němu není záležitostí dnů, ale měsíců tvrdé práce. Samostatný dokument nazvaný „Koncepce rozvoje ploché dráhy“ zpracován nebyl. Pan Wasyliw, původní iniciátor této myšlenky, se plně věnoval rozvoji nové mládežnické disciplíny a já osobně se domnívám, že spolu s dalšími členy VV pracujícími v této oblasti vytvořením životaschopného projektu vykonali více práce, než kdyby o tom psali nebo pouze mluvili. Stejně tak se uskutečnila mnohá jednání s nejrůznějšími mediálními pracovníky. Někde jsme byli úspěšní, někde holt ne. Podařilo se nám zajistit, aby naše největší tisková servisní organizace ČTK přinášela pravidelné informace. Mnoha funkcionářům se podařilo navázat úzkou spolupráci s regionálními redakcemi dvou největších vydavatelů MF Dnes a Deníků Bohemia a jejich prostřednictvím oslovit spoustu příznivců. Plochá dráha je pravidelným hostem na stránkách speciálních časopisů Motocykl a Supermoto. Mnohá jednání jsme vedli i s panem Štěpanovským ze Světa motorů, ale museli jsme pochopit, že současná strategie tohoto periodika podložená čísly, je jiná než zaměření se na pravidelné informace o nejširším motoristickém sportu. Velmi těžké je prosadit se na televizní obrazovky. Asi bude šokující informací, že plochá dráha byla statisticky s výjimkou MS silničních závodů motocyklů nejčastějším hostem televizních obrazovek v oblasti motocyklového sportu. Za to patří dík zejména televizní společnosti Galaxie a také i druhému programu České televize. Prosadit se na první program veřejnoprávní televize je neřešitelným problém i pro fotbal a televizní stanice Nova a Prima mají také jiné sportovní priority založené především na komerci. Už loni jsem říkal, že nejčastějším argumentem televizních společností bývá nezájem diváků. S tím se třeba potkal pan Stárek z agentury MPM, jemuž na jednání v ČT řekli, že neexistuje jediný dopis se zájmem o plochou dráhu. Pokud jde o stagnaci jezdecké základny, není to tak jednoznačné. V posledním období přišlo hodně mladých zájemců o plochou dráhu a je jenom na klubech, aby si tyto jezdce udrželi. Je to v zájmu jejich životaschopnosti.“
speedwayA-Z: „Jako příliš koncepčně promyšlený se mi však nezdá přechod nejmladších juniorů z kubatury 125 ccm na půllitry. V patnácti letech totiž mohou závodit výhradně v juniorských závodech. Přitom čtrnáctiletí mladíci mohou závodit na silničních motocyklech nebo v autech na uzavřených okruzích i do vrchu. Proč na ploché dráze musí na měření sil se seniory čekat na své šestnácté narozeniny? Podniká VV SPD nějaké kroky pro snížení věkového limitu?“
Petr Moravec: „Plochá dráha má v seniorské kategorii jednu jedinou třídu a tou jsou půllitry. Předpisy FIM jsou ještě tvrdší než ty naše a na rozdíl od nás neznají výjimku. Tam může junior závodit od svých 16 let a měřit své síly se seniory v jejich šampionátu od 17 let. U nás jsme se dopracovali k tomu, že vše je o rok urychlené. Na tebou zmíněné silnici je to srovnání těžší, těch tříd je tam daleko více a tím pádem to může vypadat, že má junior cestu mezi seniory rychlejší a jednodušší. Třeba pro závody mistrovství světa platí v třídě MotoGP, že jezdec může závodit od 18 let, ve třídě 250 ccm od 16 let a ve 125 od 15 let a i tady jsou národní limity o rok až dva podle národní soutěže nižší. Motokros je o něco volnější, tam jsou kubatury přístupné od 15 let. My jsme nastartovali projekt, jenž má za sebou první rok. Vycházel z věkových kategorií daných FIM a už v prvním roce jeho fungování ani nižší věk nebyl úplné dogma. Pokud dotyčný splnil náležitosti dané lékařským výborem mohl startovat ve vyšší kategorii. Takže odpověď, zda podniká VV nějaké kroky je, že máme mechanismus, jak umožnit zájemcům vstoupit na dráhu plochodrážního jezdce i dříve, než je dáno nejnižší věkovou hranicí, ale také dbáme, aby to bylo v souladu se všemi právními předpisy této země.“
speedwayA-Z: „Stejně problematický jako začátek juniorského věku je i přechod mezi seniory. České šampionáty totiž preferují závodníky do jednadvaceti let. Kdo překročí tuto hranici, začíná řešit akutní nedostatek závodů. Uvědomuje si VV SPD tento stav? A hodlá jej nějak řešit vypsáním nových šampionátů, rozšířením stávajících nebo propojením juniorských a seniorských soutěží?“
Petr Moravec: „Nejenom české šampionáty mají takto nastavené preference. Toto dělení vychází z dělení šampionátu v mezinárodních motocyklových organizacích. VV SPD samozřejmě o tomto problému ví, ale těžko někdo může na něm chtít, aby sám pořádal sportovní podniky. V žádném případě však není tento problém na vedlejší koleji. Snaha udržet první ligu nebyla jenom z důvodu mít dvojstupňovou soutěž, ale i pro to, aby jezdci seniorského věku měli možnost závodit. Ideální by bylo jezdit dřívější pohárový seriál seniorských dvojic, ale chtít musí především kluby po dohodě s jezdci. VV rád jakoukoli takovou soutěž vypíše a zajistí všechny náležitosti závodu (možnost pojištění atd.). Každý pořadatel má také možnost uspořádat jakýkoli jiný podnik. Dokonce nemusí ani platit povinné náhrady, může s jezdci uzavřít smluvní podmínky. Pro volné závody jsme dokonce zrušili povinnost nevybírat startovné. Mimochodem plochá dráha jako jediná motocyklová disciplína tyto poplatky v závodech mistrovství republiky u nás nevybírá. Dokonce je tady možnost pořádat takzvané bodované tréninky, které jsou v podstatě volnými závody a mají hodně volné pravidla. To zkusili v poslední době ve Mšeně, v Pardubicích jako samostatné bodované tréninky a v Praze při Tomíčkově memoriálu. Věřím, že v budoucnu se uskuteční i liberecký projekt pana Kollerta, který má vizi v pořádání závodů v rámci tamního regionu. Určitě nemusí mít obavu, že by mu VV něco přikazoval nebo ničil jeho práci. SPD musí plnit určité úkoly dané mu mezinárodními řády a dbát o naplnění těchto pravidel na území daného státu. Veškerá ostatní pravidla si, pokud nejde o podnik vypsaný VV, určuje pořadatel. Stejně tak může postupovat každý jiný pořadatel. Vždy Moravě se třeba nabízí spolupráce s polskými kluby a třeba v Kopřivnici to zcela určitě vědí a umí s tím pracovat. Pokud bude zájem jezdců přistoupit na volná pravidla pořadatelů, bude určitě i zájem pořádat závody. Skvělým příkladem byla příprava ledového šampionátu. Pořadatel přislíbil uspořádat závod. Nevypsal žádné finanční náhrady, s tím souhlasili všichni naši jezdci a za těchto pro plochou dráhu zcela nezvyklých podmínek se přihlásili i takové hvězdy jako Bauer a Zorn.“
speedwayA-Z: „Zatímco v nedávné minulosti Pardubice pořádaly závody z kalendáře FIM a UEM vesměs jako součást Zlaté přilby, příští rok po šesti letech pojedou opět kvalifikační kolo mistrovství světa juniorů. Znamená to počátek nového trendu? Jaké závody byste rádi ve Svítkově pořádali?“
Petr Moravec: „Přiznám se, že v Pardubicích se kvalifikační kolo uskuteční pouze proto, že ho musíme uspořádat. FIM totiž vzhledem k tomu, že má velký nedostatek pořadatelů závodů všech kvalifikačních kol rozhodla, že každý, kdo chce finále, musí uspořádat kvalifikační kolo některé ze soutěží FIM. Takže pokud jsme chtěli pořádat v rámci Zlaté přilby finále MS juniorských družstev, museli jsme se s tím vyrovnat. Pro pořadatele je to poměrně složitý ekonomický problém. Musíme totiž najít ve svém rozpočtu částku kolem 300 tisíc korun a přitom vědět, že možnost návratnosti této položky je ve hvězdách. Pořádáme nesmírně ekonomicky náročné mezinárodní volné závody o Zlatou přilbu a Zlatou stuhu, které se snažíme každý rok něčím doplnit, a to také není zadarmo. Když k tomu připočteme extraligu, ligový tým a juniory, je nesmírně těžké naplnit rozpočet. Takže to není určitě začátek nějakého nového trendu. My bychom rádi pořádali i třeba závody Grand Prix, vždy v Polsku a Švédsku se také jezdí dva závody nebo finále mistrovství světa družstev, ale je to především o penězích a ty v současnosti nejsou jen problémem pardubického klubu.“
speedwayA-Z: „Pardubice mají pro většinu svých závodů vyhrazeny středeční termíny. Neuvažovali jste o převedení především juniorských soutěží na víkendový termín, a to tím spíše, že se do loňského roku český juniorský šampionát konal v Pardubicích v sobotu?“
Petr Moravec: „Pro nás a naše diváky je nejvýhodnějším termínem středa. To nám prostě říkají čísla o návštěvnosti. Přiznáme se, že již dnes se bojíme termínu kvalifikačního závodu mistrovství světa juniorů, kterým je sobota. Návštěvnost uprostřed týdne je v našem městě až na jedinou výjimku, kterou je závod o Zlatou přilbu, vyšší. Jenže Zlatá přilba je v návštěvnosti o něčem úplně jiném. Ano, pořádali jsme juniorské závody v sobotu, ale divácky atraktivnější se tento termín neukázal. Naopak víc diváků přišlo ve středu. Po dobudování umělého osvětlení navíc máme možnost závod posunout do pozdějších hodin a tím eliminovat problémy se školní docházkou, se kterou navíc v červnu již není takový problém.“
speedwayA-Z: „Jak Lukáš, tak Aleš Drymlovi bohužel vypadli z elitní společnosti Grand Prix. Jaké bude mít Dryml team stěžejní aktivity? A co oba závodníci v současnosti dělají a jakých cílů by v nové sezóně chtěli dosáhnout?“
Petr Moravec: „Lukáš odjíždí na přelomu roku na Nový Zéland, kde bude účastníkem seriálu závodů. Aleš zůstává zatím doma. Oba už mají podepsané smlouvy v Anglii a Švédsku. Jak už bylo i v celostátním tisku publikováno, jejich cesty se rozcházejí. Aleš v obou případech zůstává ve svých součastných klubech v Peterborough a ve Vetlandě. Lukáš se vrací po dvou letech do Oxfordu, kde svoji kariéru i začínal, ve Švédsku bude startovat v týmu Vargarna Norrköping. V Čechách finišují práce na kontraktu v Pardubicích, v Německu budou zřejmě i nadále jezdit v Diedenbergenu, zřejmě ani v letošním roce se neobjeví v Polsku. V mezinárodním měřítku by se rádi kvalifikovali do závodů mistrovství Evropy a spolu s Bohumilem Brhelem obhajují evropský titul ve dvojicích. Zejména Lukáš však nesmírně touží po návratu do Grand Prix a chce svými výsledky přesvědčit BSI, že jeho umění do seriálu patří. BSI bude mít k dispozici sedm divokých karet a to je pro Lukáše, který už v této soutěži něco dokázal, určitá šance. Všichni věříme, že letošní sezóna byla jenom zlým snem.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Anonym: „Měl bych na Vás tento dotaz. Jak jste přijal fakt, že Lukáš Dryml přesedlal na jinou značku motoru. Souhlasíte sním, že v některém z rozhovorů uvedl, že Jawa je nespolehlivá a příliš poruchová?“
Petr Moravec: „Jako prostý fakt. Celý tým hledal důvod neúspěšných výsledků. Na přetřes přišla samozřejmě i technika. Dodnes je mi záhadou, že se stejnou technikou se stal Jason Crump mistrem světa. Na začátku měli oba stejnou techniku, stejného ladiče, ale výsledky zcela rozdílné. Lukáš měl neuvěřitelné množství defektů a nejenom on, ale i jeho bratr. To jsme v minulosti neznali. Lukáš se rozhodl situaci vyřešit radikálně, změnil značku. Je člověkem zcela otevřeným a prostě řekl, co si myslí. Byla kolem této změny trochu „Itálie“, ale dnes se na to již účastníci toho tehdejšího konfliktu dívají zcela jinak. Jawa má po letech individuální titul mistra světa, Lukáš před sebou jeden obrovský cíl, ukázat, že na té letošní mizérii se podílel motocykl.“
Antonín Vilde: „Dodatečně Vám gratuluji ke zvolení předsedy svazu ploché dráhy. A chci se vás zeptat, jak do budoucna vidíte mediální podporu plochodrážního sportu tak, aby byl dosažitelný co nejvyššímu počtu televizních diváků a neomezil se pouze na satelitní sítě a nebo krátké šoty na celoplošných televizích?“
Petr Moravec: „Děkuji za gratulaci. Na podobnou otázku jsem již odpovídal panu Škachovi. Jako člověk s médiemi pracující víš, jak těžká je tato oblast práce. V současnosti se pracuje na takzvaném mediálním plánu. Věřím, že i ty se zapojíš do projektu, který připravuje naše mediální komise a který brzo spatří světlo světa. Omlouvám se za tykání, ale s panem Vildem jsem už mnohokrát spolupracoval.“
Roman Beneš: „Mám pocit že plochá dráha na Moravě (Březolupy a hlavně Kopřivnice) je v krizi. Rovněž tak v severních Čechách (Chabařovice). Dle mého názoru to kopíruje i ekonomický úpadek těchto dříve průmyslových oblastí. Nicméně lidský potenciál diváků a fanoušků zůstává i nadále velký. Nemělo by vedení naši ploché dráhy pomoci udržet, případně rozvíjet plochou dráhu v těchto oblastech? Vždy ve srovnání s množstvím závodů které se jedou v okolí Prahy (Praha, Slaný, Mšeno) a v Pardubicích je to slabota. Myslím že jeden ze způsobů propagace tohoto sportu je uspořádat nebo pomoci uspořádat v těchto oblastech více kvalitních závodů. Pane Moravec, jaký máte na to názor? A ještě jedna otázka. Uvidíme plochodrážní závody konečně i v naši televizi? Hodláte pro to něco udělat? Má představa je že by bylo velice objektivní dát alespoň mistrovství republiky jednotlivců na krátké, dlouhé, případně na ledě.“
Anonym: „Proč se nedělá něco proto,aby na Moravě plochá dráha neupadala? Je to pro jezdce daleko jet na závody až do Kopřivnice nebo do Březolup? V okolí Prahy se jezdí tolik kvalitních závodů, pro fandu plošiny ze severní Moravy je to přece jen kus dojíždět tak daleko na většinu závodů. Proč se letos nejede v Kopřivnici opět nějaký významný podnik jako v několika posledních letech? Atmosféra na závodech v Kopřivnici je nesrovnatelná s atmosférou na jiných stadionech, tak proč se Kopřivnici trochu nepomůže, nejde to?“
Petr Moravec: „Spojím obě otázky. Moravské kluby, jak ten březolupský, tak i ten kopřivnický mají snahu plochou dráhu v této části země udržet. Jsem rád, že po mnoha letech se opět pojede větší počet závodů v Březolupech. V prvoligové soutěži tak určitě zužitkují svou dlouholetou práci s mládeží. Myslím, že to je důkaz, že v Březolupech to jde nahoru. I já si velmi vážím kopřivnických diváků právě pro tu atmosféru, kterou dokáží vytvořit. Věřím, že se podaří kopřivnickým pořadatelům uspořádat ledový šampionát, který bude právě tím letošním vrcholným podnikem. Strašně bych jim přál, aby se jim povedlo uskutečnit jejich sen s úpravou dráhy. Co se týče problému kolem extraligového závodu, již jsem zdůvodnil, proč VV rozhodl tak, jak rozhodl, i naznačil určité možnosti k rozšíření závodních aktivit ve vašem regionu. Určité oživení snad nastává i ve zmíněných Chabařovicích. O televizních přenosech jsem již mluvil a věřte, že snahu prosadit se na televizní obrazovky máme nezměrnou. Musím však vycházet z reality a myslím, že ta je zřejmá. Co se týče pomoci jednotlivým klubům, měl VV v posledních letech značně omezené možnosti. Ekonomické pomoci se klubům dostalo od Autoklubu až koncem letošního roku a to bez přímého vlivu VV. Věříme, že v budoucnu bude mít VV možnost tyto prostředky ovlivnit a ocenit přesně snahu klubů o rozvoj ploché dráhy. Jinak, ale musím zopakovat, klubům můžeme pomoci, ale největší tíha leží především na klubech samotných a na jejich práci.“
Ilona Nádvorníková: „Plochá dráha je náročný sport, který předpokládá časovou a finanční zainteresovanost i nejbližšího okolí závodníka. Takové podmínky dnes nemá každý, určitě ne všichni, kdo by tento sport chtěli dělat, a mají pro něj možná i velký talent. Existuje nějaký program na podporu takových mladých sportovců? Přece jenom, jak říkal v rozhovoru pan Robert Král – když chce kluk hrát fotbal, stačí kopačky a míč. V ploché dráze je to složitější a dle mého názoru, pokud nebude existovat podobný program, plochá dráha bude skomírat.“
Petr Moravec: „Ano, plochá dráha je hodně o zázemí jednotlivých jezdců. Závoděním většinou žije celá rodina a většina z nich dává do tohoto sportu i značné finanční prostředky z rodinného rozpočtu. Souhlasím s vámi, že ne každý na to může mít. Většina klubů do práce s mládeží investuje a také VV věnuje této oblasti hodně času, až je nám to někdy vyčítáno. V poslední době jsme začali pracovat s kategorií kolem 12 let věku. Do jednotlivých klubů v minulosti zakoupil VV motory pro jejich závodění a jsem rád, že se tato investice vyplácí. V některých klubech to byl jenom základ pro jejich další činnost v této oblasti. Investovali do dalších motocyklů, pokračují i s těmi nejtalentovanějšími při jejich přechodu na půllitry. Myslím tedy, že určitá pomoc tady je a věřím, že pokud se nějaký talent objeví, nezapadne.
V závěru dovolte, abych nejenom vám poděkoval za přání úspěchů nejenom v mé, ale především v naší práci. Přiznám se, že jsem v klubech nenašel nikoho, kdo by neměl zájem na rozvoji této disciplíny. Někomu ta práce jde, někdo má problémy a někde se to prostě nemusí povést. Všichni však chceme budovat úspěšnou sportovní disciplínu. Většina z nás to dělá při svém povolání a věnuje tomu svůj veškerý volný čas. Zejména těmto lidem bych chtěl v závěru roku za jejich práci poděkovat a popřát jim, aby se jim veškerá práce dařila, jim a samozřejmě i těm, které tento sport živí. Hodně úspěchů, podpořených zdravím v novém roce.
Děkuji za možnost vyjádřit některé své názory.“
Foto: Pavel Fišer
