Bořice – 26. listopadu
Ještě loni mohl sloužit jako synonymum pro technické patálie. Trápil se, trápil a mnohdy se již po tréninku ocitnul s prázdnýma rukama, když mechanická srdce obou jeho motocyklů praskla. Letos však investoval do techniky a během nadcházející zimní přestávky chce hodně pracovat také na sobě. Josef Novák se totiž v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že napřesrok chce postoupit zase o kus dopředu.

 

speedwayA-Z: „V sezóně 2016 jsi byl jediným pardubickým juniorem, takže jsi extraligu ve vestě s bílým koníkem absolvoval od začátku do konce. A ty ses do historie zapsal jako extraligový šampión. Jaký to byl pocit?“

Josef Novák: „Byl jsem v sestavě jako junior a měl jsem tři povinný jízdy. Jezdil jsem ještě Jawu, bylo to divoký. Jelo to nebo nejelo. Měl jsem třeba jen jeden bod a největší zásluhu na titulu měli ostatní. Ale aspoň jsem jezdil se silnejma soupeřema. To pro mě byla motivace se jim přiblížit. Poslední extraligu v Praze jsme už jeli bez Aleše, zkoušeli jsme, jak budeme silný. A vypadalo to velice solidně. Titul byl hezkej‘, podíval jsem se mezi ostatní motoristy na vyhlášení mistrů.“

 

speedwayA-Z: „Nicméně po rozpadu BP Teamu se Patrik Mikel vrátil do ZP Pardubice už jako kmenový závodník. Tím pádem měl více příležitostí on. Ty jsi většinu závodů odseděl v depu a výrazněji sis zazávodil prakticky jen, když jsi v Žarnovici hostoval za Slaný…“

Josef Novák: „Letos to bylo daný výkonností, Patrik byl lepší. Je o několik kroků přede mnou. Tak jsem stál. Je to týmová taktika. Já to hraju taky, je jasný, že Vašek se z postu náhradníka dá do jízdy, aby udělal body. Když už jsem jel já, bylo to v rozjížďce, kde se věřilo, že nějakej‘ bod přivezu. Když jsem jel za Slaný v Žarnovici, měl jsem čtyři body. To byl jedinej‘ závod, kdy jsem jel čtyři jízdy. Nevyhráli jsme titul, je to škoda. Když se to ale nepovedlo letos, získáme ho příští rok. Je to sport, všechno je možný.“

 

speedwayA-Z:  „Avšak pardubickému klubu se nedalo vytknout, že by se nestaral o závodní příležitosti pro svoje závodníky. I proto postavil do první ligy dvě družstva. Jenže tys byl v tom druhém, jemuž nebylo souzeno soutěž vyhrát.“

Josef Novák: „Ta ligy byla rychlá, pamatuju si jen Divišov. Nečekalo se, že budeme zářit, ale snažili jsme se. Je pravda, že nás rozdělili do dvou družstev, ale zase jsem měl závody. Kdyby Pardubice měly jen jedno družstvo, nesvez‘ bych se, takže dobrý. Určitě jsem nelitoval, bylo to udělaný normálně, jedno družstvo, aby dělalo výsledek, a my, abychom si zazávodili. To je důležitý jezdit a sbírat zkušenosti. Člověk se učí.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky juniorů ses dočkal pódia na Markétě, kde jsi sebral třetí místo Filipu Hájkovi. On ti to ale v Pardubicích vrátil i s úroky, nicméně jak hodnotíš své závěrečné páté místo v jednadvacítkách a třetí v samostatné klasifikaci devatenáctiletých?“

Josef Novák: „První závod byl v Plzni, rozjížděl jsem se a nebylo to ještě úplně ideální. V Praze to bylo dobrý. Prohrál jsem s Edou a Patrikem, ale závod se mi podařil. Dráha byla dobrá, sedlo mi to. Fílu jsem porazil v základním rozpisu i ve finále. Ale on si to zase vybral v Pardubicích. To bylo katastrofický! V první jízdě jsem porazil Zdeňka Holuba a každej‘ čekal, že to bude dobrý. Ale ve druhý jízdě jsem spálil spojku a pak to šlo od deseti k pěti. Nakonec mě porazili i Honza Kvěch a David Pacalaj. To už byl vrchol! To byly hodně špatný závody! Po Praze jsem měl na třetí místo v jednadvacítkách a druhý v devatenáctkách. Teď jsem skončil až okolo osmýho místa, celkově pátej‘ a v devatenáctkách třetí. To stálo za prd!“

 

speedwayA-Z: „Pražské pódium ti otevřelo cestu do startovní listiny pardubického semifinále mistrovství světa, v němž jsi skončil čtrnáctý. Příležitost se pro tebe naskytla rovněž v evropském semifinále v Nagyhalaszu, kde ti patřila dvanáctá příčka. Jak na tyto závody vzpomínáš?“

Josef Novák: „V Pardubicích jsem nějakej‘ bod udělal, ale přece je to semifinále mistrovství světa. To je hodně těžkej‘ závod. Všichni jsou připravený na sto procent a chtějí postoupit. Já se fyzicky zvednul, ale mám těžší motorky. Na začátku sezóny jsem byl těžkej‘ i já, přes zimu jsem přibral a musel jsem to trošičku snížit. V Nagyhalaszu jsem jel se soupeři jako Härtel, Fienhage nebo Čugunov. Přijel jsem jako náhradník a díky tomu, že Rusa nepustili přes hranice, jsem jel já. Měli jsme technický problémy, odešla mi spojka, tak jsme jeli před přeborem v Chabařovicích ještě domů. Přijeli jsme ve čtyři ráno, prospal jsem se a zase jsme jeli dál. Na to jsem si už zvyk‘, i když to bylo krutý, to odřídit. To samý byla extraliga v Žarnovici, když jsme se vraceli z Ukrajiny. Jsou to přesuny přes noc, táta je přece už starší, tak už po tmě tolik jezdit nemůže.“

 

speedwayA-Z: „S juniorským národním týmem jsi absolvoval světové semifinále v Esbjergu a evropské v Abensbergu, kde přece jen k postupu do finále nebylo daleko. Není to škoda, když napřesrok opouští družstvo osvědčené opory ročníku narození 1996?“

Josef Novák: „V Esbjergu jsem odjel jednu jízdu a udělal nulu. Na trénink nám připravili měkčí, hlubší dráhu. Měla jiný rozměry, na ničem takovým jsem ještě nejel. Na závod to utemovali, byl to beton. Pak začalo pršet a závody skončily po desátý jízdě. Nepostoupili jsme a z mistrovství Evropy nakonec taky ne. Milan Špinka počítal, že Eda, Zdenda a Patrik budou dělat body. Ale Patrik neměl den, Zdenda si jednou vytrh‘ chcípák a přejel čáru. Jedinej‘, kdo dělal body, byl Eda. Na Abensberg jsem od Aleše koupil motor GM a mám klid. S Jawama jsem měl dva, tři motory pryč každej‘ měsíc, tady jsem měl dvakrát, třikrát problém, ale nebylo to fatální. Na údržbě motoru jsem ušetřil šedesát, sedmdesát procent toho, co jsem musel investovat do Jaw. Bylo jedno, kdo mi to dělal, stejně se to zadřelo. V Abensbergu postup nevyšel, byla to smůla. Příští rok to bude těžší, Eda a Zdeněk Holubů už nejsou junioři.“

 

speedwayA-Z: „Juniorská družstva ve Slaném jsi absolvoval po boku Václava Kvěcha. Jak se ti s ním spolupracovalo a jak bys bilancoval vaše páté místo?“

Josef Novák: „Byli jsme narychlo udělaný družstvo. Měl jsem nastoupit s Fílou, ale ten se mnou nechtěl jet, protože nebyl spokojenej‘, jaký jsem měl výsledky. Vybral si Chlupa a jali pěkně. Vašek Kvěch je ještě trošku pohrkanej‘. Upad‘ a serval si z motorky i držáky, co jsem si myslel, že ani urvat nejdou. Tak jsem to zachránil. No, zachránil, výsledek mělo přivézt první pardubický družstvo. Byl to ale další závod, sbíral jsem zkušenosti, jak říkám, nejdůležitější je pořád jezdit, bejt‘ v souboji a nejezdit sám.“

 

speedwayA-Z: „Když vyznáváš filozofii co největšího počtu závodů, potom ti přebor musel být ušitý přímo na míru. Navíc se konkurence nebyla špatná a tobě se dařilo kvalifikovat se do finále mistrovství republiky jednotlivců. Chybělo snad jen aspoň jedno místečko na pódiu, že?“

Josef Novák: „Přebor je úplně nejlepší, je to spousta závodů. Ten je fakt dobrej‘, většinou je nás závodníků hodně a výkonnost je různá. Přebor mně dá asi nejvíc, těch hodně závodů pomáhá, vyplní volný místa, když jiný závody nejsou. Letos to bylo nacpaný, jezdil Simoťák, Smetyš, Holub… Vím, že ty kluci jsou k poražení, ale musím na sobě zamakat. Techniku už mám, teď ještě pracovat na sobě a trošku se posunout. Nejlíp jsem byl čtvrtej‘ v Chabařovicích, ale tam nás bylo málo. Díky rozpisu jsem se dostal do áčka. To byl nejlepší výsledek, ale ne úplně nejlepší závod. Hodně dobrej‘ byl Liberec. Pršelo, ale pak tak dráha byla nejlepší, co jsem tam zažil.“

 

speedwayA-Z: „Příležitost k závodění ti nabídly rovněž podniky MACEC Cupu a Poháru přátelství, které Pardubice obsazovaly. I když v obou případech se dostaly do termínových kolizí s jinými závody. A závěr sezóny ti nakonec vzal pád při závěrečném žarnovickém pouťáku.“

Josef Novák: „Rumunsko kolidovalo se Stuhou, nejeli jsme tam. Škoda, sehnali nafukovačky. Ještě loni se jelo proti plotu. Cestou na Ukrajinu nás na hranicích drželi osm hodin a pak nám navigace vybrala takovou cestu, kde jsem neměl odvahu jet více než třicítkou. Deset kiláků jsme jeli rovně, nikde žádná zatáčka, ale samá díra. Zpátky jsme už jeli po jiný trase a ta byla jakžtakž. Po finále v Březolupech jsem řek‘, že pojedu pohár v Žarnovici, protože každej‘ závod je dobrej‘. Chlup upad‘, motorka se vrátila do dráhy přede mě a já ji trefil. Na Pardubice jsem se díval a do Gorzowa ani nejel. A to jsem se tam tak těšil. Pohár přátelství jsem jel v sobotu v Debrecenu, skončili jsme třetí. To jsem ještě měl problém, nevím jak, ale se svíčkou jsem vytáh‘ i rotor zapalování a nemoh‘ chytit nastavení. Další závody byly Swietochlowice, ale to jsem byl v Dánsku, místo závodu na Ukrajině jsem jel v Maďarsku a mistrovství Evropy. Poslední závod byly Pardubice a Žarnovica, ale tam to v neděli zrušili kvůli dešti.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi jezdil i saský Drift-On-Ice, nicméně při letošní ouvertuře ve Freitalu jsi chyběl. Znamená to, že jsi šroubky ze své zimní přípravy vyškrtnul?“

Josef Novák: „Letos to asi nedopadne. Dal jsem přednost práci a penězům, co si můžu vydělat. Když se budu chtít svýzt na šroubkách, obuju si gumu a půjdu na rybník. Ronny ti sice přispěje, jsou to pěkný závody, ale stačí to tak na naftu. Jestli pojedu, připravím se líp než loni. Ronny a Ritchie už věděj‘ co a jak. Na tom stadiónu je to jiný než na rybníku. Umělej‘ led víc drží, na rybníce je to takový klouzavější.“

 

speedwayA-Z: „Do nové sezóny sice zbývá dost času a závodníci ještě vesměs relaxují po letošních závodech. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty?“

Josef Novák: „Plán už mám. Musím udeřit na tělo a ještě zhubnout. Šedesát pět kilo je to, co musím, a čím míň bych vážil, tím to bude líp. Je znát, když je člověk lehčí, líp se cejtí na motorce, líp se na tom hejbe. Jím míň a zdravějc‘, chodím cvičit, nejvíc ve škole, máme novou posilovnu. Je to udělaný na work out, to je paráda. Tělocvikáři mi aktivně pomáhaj‘, vždy mi půjčí klíče. Teďka chci ještě začít plavat. Pořád zůstávám u GM, nabídnul se mi Hynek Štichauer, že mi pomůže udělat motorku na sezónu, jak by měla bejt‘. To přijmu, to jsem rád, toho využiju. Hynek má zkušenosti, ví, jak má všechno vypadat.“

 

---

Josef Novák děkuje:

„Rodině, tátovi a mámě, všem sponzorům – Vakuování s.r.o. a Autodoprava Tetřev. Hynkovi Štichauerovi, Aleši Drymlovi, Honzovi Vaňátkovi a všem, kteří mi jakkoliv pomohli v sezóně.“

---

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Jan Vaňátka a Antonín Škach

Pardubice – 14. dubna
Otázkou, zda pokračovat ve své plochodrážní kariéře trvající již více než čtvrt století, se zabýval již několikrát. Jenže přišlo jaro a důvody pro konec závodění ustoupily do pozadí a on vždy našel motivaci, aby opět usedl za řídítka. Stejné tomu bylo loni, kdy se konečně dočkal reprezentační vesty a prožil sezónu, s níž byl navýsost spokojený. Nicméně letos zjara v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z hovoří Jaroslav Petrák už zcela vážně, že na podzim již doopravdy pověsí svou kombinézu na hřebík.

 

 

speedwayA-Z: „Na konci sezóny pokaždé krčíš rameny nad otázkami, zda budeš závodit i napřesrok. Ani v zimě neznáš odpověď, ale nakonec tě jaro opět zastihne za řidítky plochodrážního motocyklu. Letos to nebylo jiné, co tě motivovalo k pokračování kariéry tentokrát?“

Jaroslav Petrák: „Takhle ti to řeknu. Opravdu, ale opravdu jsem chtěl skončit. Není na to čas kvůli práci, teďkom ještě děti. Letos byl leden, únor, začal jsem přemejšlet, jestli budu ještě závodit a řek‘ jsem si ‚proč ne?‘, že ještě tu poslední sezónu odjedu. Moji kluci jsou už větší, můžou se mnou jezdit po závodech a odkoukat nějaký věci. Nakonec jsem si řek‘, že jo. Nebudou sice nějaký extra výsledky, protože ten čas letí. Bude to ale poslední sezóna, teď jsem opravdu rozhodnutej‘, že se na to potom vyprdnu. Ty peníze jsou potřeba jinde, tak nebude jich tolik na utrácení, protože potečou jinak. Je to můj verdikt, všichni okolo říkaj‘, ať se na závodění vykašlu. Jenomže pak vzniká plonkovej‘ čas. Seknout se s tím dá vždycky. Prostě je to tak, jak říkám, leden a únor jsem přemejšlel a nakonec jsem řek‘, že jo.“

 

speedwayA-Z: „Sezónu jsi loni končil nešťastně díky zranění ruky z pardubického přeboru. Limitovalo tě to nějak v zimní přípravě nebo nyní při trénincích, případně Prague Open, jímž jsi po zrušení přeboru v Pardubicích otevřel sezónu?“

Jaroslav Petrák: „Ve finále to bylo tak, že úraz mi zkomplikoval konec roku. Spíš kvůli práci než kvůli závodění. Z jedný zlomeniny byly tři. Měl jsem štíplý zápěstí a zlomenou pátou a čtvrtou kost prstu. Nejdřív se vědělo jen o jedný, tím se léčení protáhlo. Teďka to pobolívává, není to takový, ale čas všechno spraví. Myslel jsem, že se rozjedu. Prague Open jsem bral jako trénink, aby si člověk zvyknul na ten kontakt. Vůbec, vůbec jsem do toho nešel. Hlavně jsem si vzal druhou motorku, to vím, že v Praze nejede. Mám ji jakoby druhou, když nemám jinou, skočím na ni. Nechci se vymlouvat, ale je začátek sezóny a pro mě je každý svezení dobrý. Začátek závodu byl zajímavej‘, než se dráha otočila. Pak to chytalo grády v závodění u všech. Zezačátku měli všichni respekt, pak to začalo bejt‘ ostrý a byly tam pěkný jízdy. Byla škoda přeboru, ale počasí neporučíš.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi v přeboru vynechal jen Mšeno a Chabařovice. V závěrečné klasifikaci jsi dlouho atakoval stříbro, které ti nakonec sebral v Pardubicích Michal Škurla ve chvíli, kdy jsi odjížděl do nemocnice. Jak své třetí místo hodnotíš?“

Jaroslav Petrák: „Jak to hodnotím? Ale jo, dobrý, v mejch‘ letech to beru, že je to dobrý umístění. Už to beru i z toho pohledu, že já těm mladejm‘ můžu zatopit. I když letos jsem koukal, že s těma mladejma to budu mít těžký, viděl jsem, že jsou hodně rychlí. Ale i loni jsem měl pomalejší začátek a pak se to otočilo. Na loňskou sezónu si nestěžuju, byla pro mě opravdu dobrá. Dostal jsem se i na mistrovství Evropy, vůbec poprvý v kariéře, proto jsem zvědavej‘, jaká bude sezóna letos. V přeboru jsem třetí podruhý, jednou jsem spadnul z prvního místa, to bylo v Plzni (2010 – pozn. redakce), teď jsem moh‘ bejt‘ vlastně druhej‘. Chabařovice mi nevyšly kvůli termínu a to Mšeno jsem vypustil. Všechno se může zlepšit. To se teprve uvidí, jestli se to zlepší nebo zhorší.“

 

speedwayA-Z: „První liga byla soutěž, kde šly Pardubice od vítězství k vítězství a na přebornický trůn zasedly již v předposledním závodě ve Svitavách. Jak se ti její závody líbily?“

Jaroslav Petrák: „Když se jede normální systém první ligy, odjedeš si svoje jízdy. Tohle je lepší než, aby se počítali jednotlivci. Měl jsem podíl na titulu, některý závody byl lepší, jiný horší, ale nějakej‘ bodík jsem vždycky přihodil.“

 

speedwayA-Z: „Podobné vítězné tažení prožil pardubický klub rovněž v extralize. Jenže tady tě Lubomír Vozár povolal do sestavy až pro poslední závod na pražské Markétě, takže jsi loni do vyšší soutěže poprvé nakouknul se Slaným. Ke všemu jsi na ovál vyjel pouze ke dvěma rozjížďkám. Neuvítal bys pravidla, která by neprotěžovala juniory, ale seniory a tým musel mít povinně jednoho borce nad čtyřicet let?“

Jaroslav Petrák: „To je zajímavý! Že by v týmu byl někdo nad čtyřicet let, to je dobrá teorie! (smích) Pardubice by měly výhodu, nevím, jak ty ostatní týmy, jestli by někoho měly. Ale to by ty závodníci nad čtyřicet let museli jezdit spolu. Extraligu jsem sledoval, vyhrávali jsme, vyhnula se nám marodka. Ze Slanýho mě oslovili, proč ne, jinak bych se nesvez‘. Až na finále Luboš chtěl, abychom tam byli všichni domácí, tak jsem jel i já.“

 

speedwayA-Z: „Loni ses vrátil jako plnohodnotný finalista do mistrovství republiky jednotlivců. V součtu všech třech závodů jsi skončil jedenáctý, což nezní nikterak špatně…“

Jaroslav Petrák: „Nezní, určitě ne. Kdybych věděl, že to takhle dopadne, moh‘ jsem skončit i líp. Do Prahy jsem si vzal tu horší motorku, která nejela. Skočil jsem na tu lepší a bylo to hned někde jinde. Pak jsem si nadával, že mně ty body chyběly. V Plzni jsem moh‘, ale tam došlo k pádu, tak jsem zase o body přišel. Ale beru to zase jako dobrý umístění.“

 

speedwayA-Z: „Letos bylo semifinále zrušeno, takže o postupujících do finále šampionátu jednotlivců rozhoduje pořadí přeboru. Jak se ti tato změna zamlouvá, a jak se chystáš na první finále v Praze?“

Jaroslav Petrák: „Tam budou střelci, co budou chtít sbírat body. Určitě se budu snažit, abych neskončil poslední a eventuálně se nějak umístil. Pro mě, když to vezmu, je každej‘ bod dobrej‘. A prostě uvidíme. Semifinále zrušili, když by ti nevyšel přebor a skončil vzadu, bylo by to nefér. I kdybys třeba ze semifinále nepostoupil, můžeš dělat náhradníka. Dá se z toho vycházet, ale taky nemusí. Těch jezdců na doplnění osmičky zase není tolik. Letos to dávali po zrušeným přeboru, vycházej‘ z toho, jak na tom jezdci de facto jsou.“

 

speedwayA-Z: „Zajímavou zkušeností pro tebe musel být květnový Memoriál Antonína Vildeho. Zastoupil jsi potlučeného Michaela Hádka a nastoupil po boku Josefa France. Jaké to bylo a jak jsi byl spokojený s druhým místem?“

Jaroslav Petrák: „S Pepíčkem to bylo dobrý, je jasný, že mu nemůžeš dělat ostudu. Před závodem jsem mu to říkal, ale do víš, že on chce bejt‘ na bedně a ty mu to nesmíš kazit. Štvalo ho, že nebylo první místo. Ve finále jsem tam Pepu málem sestřelil, byli jsme tam prostě všichni čtyři. Teď nevím, jestli Škurlič nebo Ondra mě vyšťouch‘ tam, kde byl Pepíček. Musel jsem klapnout, abych ho nesundal. A pak jsem to už nedohnal. Ale bylo dobrý, že jsem neudělal ostudu. Druhý místo není špatný a s Pepíčkem se mi závodilo dobře, bylo to nečekaný.“

 

speedwayA-Z: „Loni ses poosmnácté postavil na start Zlaté přilby v Pardubicích, čímž se nemůže pochlubit nikdo jiný. Dotáhneš svůj rekord alespoň na dvacítku nebo zase nastane období zimní nejistoty?“

Jaroslav Petrák: „Ne, ne, ne. Určitě by bylo hezký jet jubilejní ročník a mít co oslavovat. Ale myslím, že to stejně nedopadne. Nebo bych se musel domluvit s panem Erbanem, že bych příští rok jel jen jeden závod, abych měl tu svou jubilejní dvacátou Zlatou přilbu. Beru ji jako každej‘ jinej‘ závod, pro mě je to dobrá zkušenost, že jedu v šesti a můžu se svýzt s těma dobrejma jezdcema, abych zjistil, kde ztrácím. A co mně na ně chybí. Hlavně roky mi chyběj‘. Když jedu Zlatou přilbu, samozřejmě se těším. Vím, že je tam plno fanoušků. A za to, že ti fanděj‘, i když jedeš poslední, jim můžeš poděkovat. Takovýho blázna na splašenejch‘ trubkách málokdy viděj‘.“

 

---

Jaroslav Petrák děkuje:

„Všem, co mně fanděj‘, děkuju. To ti taky něco dodá. A pak děkuju jedině tátovi a dětem, ty se pořád těšej‘, kdy kam pojedeme.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Karel Herman a Antonín Škach

Pardubice – 18. března
Za řidítky plochodrážního motocyklu prožil prozatím dvě ostré sezóny. Jednu jako junior, aby se už loni věkem přehoupnul do společnosti seniorů. Nicméně svůj přechod nevidí tolik dramaticky jako borci, kteří závodí už od patnácti. Martin Mejtský se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil mimo jiné, že také letos bude ochotně brát každou příležitost k závodění.

 

speedwayA-Z:  „Patříš k závodníkům, kteří již v této sezóně vrčeli motorem. Využil jsi mrazů a jezdil šroubky. Dokonce jsi byl vyhlášen nejlepším borcem při tréninku na Ohrádce. Co ti vlastně tato disciplína přináší?“

Martin Mejtský: „Ty šroubky, to je nejlepší příprava na sezónu. Není to v takový rychlosti, ale člověk dostane rytmus, hraje si s tím plynem a je to pěkná příprava na sezónu. Složil jsem něco z pod ponku, a když to šlo, jezdil jsem trénovat. Jak říkám, je to nejlepší příprava. Pořád tam je kontakt s motorkou. Jezdili možná měsíc, možná dýl, zima se fakt po dlouhý době vyvedla. To říkaj‘ i ledaři.“

 

speedwayA-Z: „Samotné ledové tréninky by ovšem byly pramálo platné, abys získal potřebnou kondici pro sezónu. Jak ještě probíhala tvá zimní příprava?“

Martin Mejtský: „Snažil jsem se připravovat každej‘ den po práci. Skončil jsem v pět odpoledne. Dvakrát tejdně jsem chodil na kruháč do 2H šance, jednou tejdně plavat, s klukama na florbal, běhat a jednou do lázní. O víkendu jsem hrál přeloučskou hokejbalovou ligu za Kenyu jako Lukáš Hutla. Byli jsme ve finále, povedlo se to. Abych pravdu řek‘. Motorky nejsou ještě připravený. Pořád jsem v práci, začal jsem dělat na živnost, a když byl čas, makal jsem na sobě. Teď to doháním, chtěl bych to o víkendu dát do kupy a příští tejden snad už bude nějakej‘ trénink. Ve středu by měl bejt‘ první, jestli to počasí dovolí. Nakoupil jsem nový věci, dva karburátory, nějakou spojku. Snažil jsem se zainvestovat, aby to bylo zase o chlup lepší než loni. Dostal jsem taky nějaký věci od Pavla Fuksy a od Marka z Rybniku, moc jim děkuju, že mně pomohli s technikou.“

 

speedwayA-Z: „Máš za sebou dvě sezóny, přičemž každá z nich byla diametrálně odlišná. V roce 2015 jsi byl junior, loni už nikoliv. Co pro tebe přestup mezi seniory znamenal?“

Martin Mejtský: „Nepocejtil jsem úbytek závodů, neměl jsem jich tolik, co bych si představoval. Začínal jsem pozdějc‘, nemůžu to tak brát jako kluci, co jezděj‘ od čtrnácti nebo patnácti. Jezdil jsem obě sezóny, co jsem moh‘. Jsem vděčnej‘ za každej‘ závod, co jsem moh‘ jet. Dělám to, protože mě to baví, a nekoukám, jestli za to jsou nějaký peníze nebo nejsou. Kdybych byl junior aspoň ještě minulej‘ rok, moh‘ jsem jezdit v extralize. Ale s věkem nic nenaděláš a lepší pozdě než vůbec.“

 

speedwayA-Z: „Hodně se ti zalíbilo v přeboru. A nejenže ses ho pravidelně účastnil, ale atakoval i konečné stříbro. Jenže po skvělých Svitavách přišel smolný Liberec a nakonec jsi ovšem skončil až čtvrtý…“

Martin Mejtský: „Ten přebor byl celkově dobrej‘ seriál. Bavilo mě ho jezdit. Na Liberec nevzpomínám rád, začal jsem tam závodit až od třetí jízdy. A to bylo pozdě, nedokázal jsem nastavit motorku. A v poslední jízdě jsem měl jedinej‘ defekt celý sezóny, měl jsem píchnutý. Musím to zaklepat, že jsem jinak žádnej‘ defekt neměl. Řetěz nic, motor nic. Na defekty jsem háklivej‘, ale přece jenom jsme jen lidi. Svitavy se mi předtím povedly, nevím, jestli to bylo, že jsme tam tu první sezónu jezdili trénovat, ale dost mi to pomohlo. Byla to škoda, mohlo bejt‘ o pár bodíků v celým přeboru víc, ale oproti tý první sezóně je to asi trošku skok. Přebor mě bavil víc než první liga, jel jsem všechny závody až na ten poslední v Pardubicích. Tam jsem vlastně loni nejel ani jeden závod. MACEC uchcal a místo přeboru v Pardubicích mě poslali na MACEC do Rumunska. V přeboru se mi některý závody povedly, některý ne, vždycky přemejšlím, kde jsem udělal chyby a snažím se jich příště vyvarovat. Škoda, že pokaždý není šestnáct jezdců, někdy jich je víc, někdy míň. Takhle se s někým potkáš dvakrát, s některým závodníkem zase vůbec.“

 

speedwayA-Z: „Přebornický titul ti však neuniknul v první lize. S Pardubicemi jste šli od vítězství k vítězství. Skutečně se ti tato soutěž nelíbila, jak jsi zmínil ve své předchozí odpovědi?“

Martin Mejtský: „Abych to řek‘ na rovinu, moc se mi liga nelíbila. Radši jsem jezdil přebor. V první lize se někdy stalo, že jsem jel jen dvě jízdy. Jak nejedeš všechny jízdy, je to k prdu. Že jsme to vyhráli, to byla se Suchošem v týmu povinnost. Vážím si víc toho přeboru, tam máš svejch pět jízd, který si odjedeš, v první lize ne.  Třeba v Žarnovici jsme jeli první dvě jízdy s Pepou a pak už ne.“

 

speedwayA-Z: „S výjimkou předloňského hostování za Mšeno jsi prozatím nestartoval v extralize, která je přitom již druhým rokem jakoby na míru ušitá Pardubicím. Sleduješ účinkování svého klubu, byť tě Lubomír Vozár ještě nepovolal do sestavy?“

Martin Mejtský: „Pardubice jsou Pardubice. Řeknu to takhle, nehodlám se cpát na extraligu, když na ni nemám výkonnost. Nezlobím se, když ji nejezdím, vím, že teď na to nemám a tak se tam rozhodně cpát nebudu. Když to jde, snažím se jet na extraligu podívat. Ale jak říkám, chodím do práce. Ta je pro mě přednější, abych si vydělal na ty motorky. A ta extraliga třeba přijde.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců je další seniorskou soutěží, kam jsi ještě příliš neproniknul. Loni jsi vypadl v semifinále ve Slaném kvůli pádu. Letos vede do finále cesta přes přebor. Líbí se ti tato změna?“

Martin Mejtský: „Je to asi lepší krok. Motivuje to lidi, aby jezdili přebor. V tom Slaným jsem si semifinále loni hodně pokazil. To jsem udělal vlastní chybou. Chtěl jsem postoupit. A když jsem pak viděl, kolik lidí postoupilo, vyčítal jsem si to ještě víc. Ale praštil jsem se do hlavy a neviděl do druhý zatáčky, tak jsem to zabalil. Ale to je plochá dráha. Nevím, jak první závod v Pardubicích, tam asi bude tlačenka. Já mám první závod v Žarnovici na náhradníkovi, přebor v Pardubicích bude můj druhej‘ závod, tak uvidíme.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi pravidelně startoval v MACEC Cupu a díky němu jsi přišel i o pardubický přebor. Jaké to byly závody?“

Martin Mejtský: „Byl to seriál o čtyřech závodech. Ukrajina odpadla, Pardubice uchcaly, zbylo Polsko a Rumunsko. Polsko to je sen plochodrážníka, že přijede na takovej‘ stadión. Ale tím to skončilo, spráskali mě tam jako nějakýho psa. A kluci jsou někde jinde, ne o třídu, ale o dvě nebo tři třídy. Ale bylo hezký si v Leszně zazávodit, třeba se tam už vůbec nepodívám. Pak bylo Rumunsko, to byl vejlet! Závody nebyly špatný, dráha hrozná, kolem jen pletivo. V první jízdě jsem se v nájezdu posral, ale v poslední jízdě jsem si věřil, že to vyjde na rozjezd do finále. Neodstartoval jsem a uteklo to. Mrzelo mě to. Tam to bylo, kdo podrží na rovince nejdýl. Ale nakoplo mě to na další sezónu.“

 

speedwayA-Z: „Letos tě čeká bohatý program. Pardubice jedou ligu, pohár přátelství i MACEC Cup. Jak vlastně bude sezóna v tvém podání vlastně vypadat?“

Martin Mejtský: „Vůbec nevím. Hlavní cíl je ukočírovat to finančně, to je to nejdůležitější. Pak se nezranit a odjet co nejvíc závodů, co budu moc. Chtěl bych ligu, přebor, MACEC Cup, pohár přátelství. Psal jsem do Itálie, jestli bych moh‘ jet zase mistrák. Odpověděli mi, že snad jo, že ještě daj‘ vědět. Jsou to víkendy, v pátek po práci zabalím, sobota a neděle závody, pak skočit zase do auta a v pondělí zase do práce. Je to problém skloubit, ale naštěstí mě strejda (někdejší pardubický plochodrážník Petr Málek – pozn. redakce), když potřebuju, takže s tím nemám problém. V dubnu jsem psal na pouťák do Slovinska, takže bych měl mít snad každej‘ dubnovej‘ víkend závody. Kdyby bylo něco každej‘ víkend, bylo by to super.“

 

---

Martin Mejtský děkuje:

„Nejvíc děkuju taťkovi. Odjezdil se mnou sezónu jako mechanik, za to jsem mu moc vděčnej‘. Pak děkuju rodině, všem fanouškům, co mně fanděj‘, a lidem, co jsou ochotní poradit. A pak sponzorům: Renovace autosvětel Mejtský, Auto Pneuservis Málek, Květinářství Levandule, Nářadí Škaloud, Speedway Pro a ZAJDO s.r.o.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Eva Palánová

Slaný – 11. března
Loni si chtěl vylepšit renomé své předcházející sezóny. Hodně laboroval se svou technikou a díky pracovnímu vytížení nemohl odjezdit všechny závody, které by chtěl. Nechyběl na stupních vítězů, přesto jeho záměr pro loňský rok zůstává jeho mottem i pro nadcházející závodní kampaň. Michal Dudek se magazínu speedwayA-Z svěřil mimo jiné i s přáním věnovat se dlouhým drahám, které pro něj startují již příští měsíc v Balkbrugu.

 

speedwayA-Z: „Zjara jsi plánoval, že sezóna 2016 má být v tvém podání lepší než ta předchozí. Zpočátku to tak i vypadalo, v semifinále mistrovství republiky ve Slaném jsi mířil na pódium za Hynkem Štichauerem. V poslední jízdě tě ovšem zradil stroj. To naštve, i když se člověk kvalifikuje do finále, co?“

Michal Dudek: „Nebylo mi nějak souzený, zklamala mě technika. Bylo to tak daný, že mi to uteklo. Odešel mi motor, loni mi jich odešlo víc, i o extralize mi taky odešel. Nevím, že nedržely, měl jsem sepsaný, kolik maj‘ závodů. Měl jsem ho dát na repasi po semifinále, ale měl odsloužíno. Asi dostal moc záhul. Nepodařila se mi bedna, to byla škoda. Život jde ale dál.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi nakonec obsadil třinácté místo. S takovým umístěním rozhodně spokojený asi nejsi…“

Michal Dudek: „Určitě ne. Chtěl jsem bejt‘ do osmýho místa, což se mi už jednou povedlo. Pral jsem se s tím, celou sezónu jsem se pral s motorama. Střídal jsem GM a Jawky. GM se chová jinak, Jawa je takovej‘ divočák. Když je hlubší dráha, je to víc splašený než GM. Do toho práce, chodím ranní a odpolední, to je taky těžký. Nemůžu bejt‘ doma a věnovat se jen motorkám, to nemám prachy. V Praze jsem měl nově udělanej‘ motor. Přivez‘ jsem ho ráno, zajížděl ho ještě doma v ulici a pak jsem ho ještě zahřál na plochý. Odjel jsem na něm trénink, v pohodě, odjel jsem kolo a půl a zadříno, konečná. Rychle jsem tam doma musel dávat Jawu a předělávat to na Pardubice. Tam musí bejt‘ motor, jak je to dlouhý. A hlavně Pardubice nemám moc rád. Je to nevyzpytatelná dráha, jednou je taková, pak zase taková. Po tréninku se to třeba vyhází a na venek tam moc nemůžeš, to bys musel mít nějakou raketu. Plzeň je většinou rozbitá a já si na takovejch‘ rozbitejch‘ drahách nevěřím. S tím já nejsem kamarád.“

 

speedwayA-Z: „Na úvod jsme filozofovali na téma dopadu defektů a mistrovství republiky na dlouhé dráze by mohlo být pokračováním. Vypadnul ti karburátor, bod ti nakonec chyběl na béčko. Céčko jsi nakonec vyhrál, ale na reprezentační místa to ale bylo sakra málo. Připomněl sis tuto chvíli, když se kluci v mistrovství světa fotili s medailí?“

Michal Dudek: „Připomněl jsem si to, sralo mi to. Ale to nebylo, že mi upad‘ karburátor, ale utrhla se mi guma na motoru. Je to technika, je to nevyzpytatelný. Stalo se mi to o tréninku, to jsem tu gumu od příruby karburátoru měnil. Jsou tam zarážky. Dal jsem tam novou a ta praskla. Bál jsem se, že se to zadírá, ale bylo to tohle. Každej‘ bod se platí zlatem a mně tenhle bodík chyběl. Stane se, stávaj‘ se horší věci. Stane se to v nejblbější chvíli. Kdyby se to stalo o tréninku, člověk by nad tím mávnul rukou. Ale stalo se to ve chvíli, kdy o něco šlo. To je ten pech. Sralo mi to, že jsem tam s klukama nebyl. Aspoň, že udělali bronz. Dali dobrej‘ výkon, měli to těžký, bojovali, odjeli všichni a měli suprovej‘ výsledek.“

 

speedwayA-Z: „Ve Slaném ti utekly stupně vítězů v šampionátu republiky, avšak v extraligovém závodě nikoliv. Jaké to bylo stát úplně nahoře před publikem, v němž jsi měl spoustu známých?“

Michal Dudek: „Bylo to na domácím stadiónu, to bylo dobrý i pro diváky. Udělali jsme jim určitě radost, dlouho se to nestalo. Když stojíš na bedně, je to vždycky dobrej‘ pocit, kór když je to první místo. Bylo to pěkný pro všechny, porazili jsme Pardubice!“

 

speedwayA-Z: „Pardubice šly jednoznačně za extraligovým titulem. Vy jste je jako jediní dokázali porazit, byť s pomocí mraků na obloze. Prahu jste však trápili permanentně. Jak to že vám nakonec vyfoukla stříbrnou medaili?“

Michal Dudek: „To bylo v těch Pardubicích. Nevím, kdo tu dráhu má rád. Pardubičáci jo. A pak se jelo v Praze, kde je zase výhoda Pražáků. Vědí, jak jet, a co tam dát. Tentokrát nám počasí nepřálo jako ve Slaným (smích). Já měl v Praze problém s motorem, to taky přispělo. Lepší by bylo stříbro než bronz, ještě lepší zlato, ale radši se budu držet při zemi. Pak totiž padáš z menší vejšky. Loni nám taky stříbro uteklo, letos to dopadne, do třetice všeho dobrýho. Je tam sice Žarnovica, ale každej‘ člověk je porazitelnej‘. Všichni jsou jenom lidi a každej‘ udělá chybu. Všichni jsou porazitelný.“

 

speedwayA-Z: „Novinkou sezóny 2016 se stal návrat první ligy. Tady se opakovala situace z extraligy s dominancí Pardubic a vašim duelem s Prahou o stříbro. Prohráli jste ještě těsněji. Jak se ti tato soutěž líbila?“

Michal Dudek: „Mně se to líbilo. Byly to, dá se říct, tréninkový závody. Člověk jezdí s jezdcema, co jezděj‘ celou sezónu. Pro mě to je, abych otestoval motorku a získal zkušenosti. Nejezdila to špička, ostatní ale jo. Pro mě to byly dobrý závody. V Žarnovici jsem byl na postu manažera, ale pomoh‘ mi hodně pan Vozár. Jinak jsem o zvládnul špičkově. Možná jsem tam jednu jízdu moh‘ prohodit, ale bral jsem to tam, aby jeli všichni a každej‘ si tu svou jízdu odjel. Letos se to spojí s Divišovem, tak to bude to samý jako v extralize a dopadne to!“

 

speedwayA-Z: „Přebor se vyvinul v celoroční soutěž, která trvala od jara až do podzimu. Ty jsi však startoval pouze v Plzni a v Žarnovici. Proč ses tady neobjevoval častěji?“

Michal Dudek: „Protože chodím do práce. Uvolňovali mě jen na důležitější závody jako extraliga, první liga nebo mistrák. Tolerujou mi plochou dráhu, ale odsaď podsaď. Byly i zrušený závody a náhradní termíny. Nechci zneužívat, že mi to tolerujou a nechat se vyhodit. Jsem na dobrý místě a nechci o to přijít. Moh‘ bejt‘ výsledek, ale musím chodit do práce. A ta je přednější, musím se nějak živit.“

 

speedwayA-Z: „Novinkou letošní sezóny se stalo zrušení semifinále individuálního šampionátu. Pakliže není závodník v elitní osmičce, musí do přeboru, jehož pořadí bude směrodatné pro kvalifikaci do dalšího finále mistrovství republiky. Jak se ti to zamlouvá?“

Michal Dudek: „Letos to budu muset odjezdit. Asi si nadělat hodiny, abych si bral náhradní volno. Odjezdit to musím, abych se do finále dostal. Budu muset jet už v Pardubicích. Pojedu, udělám všechno, abych se tam dostal. Kdyby se povedlo se tam udržet, bylo by to dobrý. Osmej‘ jsem už jednou byl.“

 

speedwayA-Z: „Loni jsi v mistrovství republiky dvojic hájil barvy Miletic spolu s Michalem Škurlou. Víš už, jak to bude letos, když se na rozdíl od předchozí praxe pojede o titulu již zkraje sezóny?“

Michal Dudek: „Nevím, jak to bude. Nikdo mi nedal nic vědět. Myslím, že pan Vilde říkal, že letos nepostaví tým. Jsou tam asi nějaký neshody. Loni nám to moc nevyšlo, body chyběly, neodjel jsem ten závod, jak bych si představoval. Letos se uvidí.“

 

speedwayA-Z: „Sezóna 2017 pro tebe začne už příští měsíc. Po Prague Open přijde evropský šampionát na travnaté dráze v Balkbrugu. Jak ses připravoval a jak dál to bude vypadat?“

Michal Dudek: „Budu střídat krátkou a dlouhou. Chtěl bych se hodně věnovat dlouhý. Oslovilo mě to, líbí se mi to, je to větší adrenalin. Loni jsem měl jen Mariánky a Willing,tam jsem nevěděl, jak nastavit motorku. Začala zdechávat, vyměnili jsme trysky. Pak mi Michael Hádek poradil ‚dej tam převody jako na klasice, dozadu padesát osm, startuj na dvojku a zalehni jako na klasice‘. Měl jsem těžkou skupinu, jednu jízdu jsem jel s de Jongem, Smolinskim a Rozenbergem. Jak mi Haďas poradil, skončil jsem třetí a nevěřil. V poslední jízdě mě ale neprávem vyloučili. Zdechla mi motorka, ale ještě předtím někdo upad‘. Byl jsem vyloučenej‘, řekli mi, že jsem se nehnul ani od startu. To bylo nefér, dojel jsem do první zatáčky. Balkbrug uvidíme, jak to dopadne. Jinak Slaný, Slaný, extraliga, první liga. Připravenej‘ jsem, kupoval jsem novej‘ fungl motor. Další mám na opravách, Jawy jsou taky na opravách. Snad to bude dobrý. S kámošem, co mi pomáhá, chodíme cvičit.“

 

---

Michal Dudek děkuje:

„Tátovi, nebejt‘ jeho, nejezdím. Potom rodině, že mě drží. Pak bych chtěl poděkovat Ládovi Šímovi, že se mnou odjezdil konec sezóny. A pak Zdeňku Uhlovi, že se mnou taky jezdil.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Lucie Pechmanová a Antonín Škach

Uherské Hradiště – 4. března
Kvůli pochroumanému kotníku při špatném doskoku z dodávky a diagnóze na boreliózu předloni prožil tak krátkou sezónu, jakou snad plochodrážní historie ani nepamatuje. Loni se zdálo, že se podobný scénář zopakuje, avšak nakonec se z následků kolize při semifinále šampionátu republiky zotavil rychle. Přišel sice o pár klíčových závodů, avšak nakonec se s BP Teamem zapojil do většiny extraligových závodů a blýsknul se naplno proměněným žolíkem před zraky pardubického kapitána na jeho domácím ovále. Martin Gavenda se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že je na prahu nové sezóny připraven.

 

speedwayA-Z: „Předloni trvala tvoje sezóna prakticky jen dva týdny. O to víc ses těšil na plochodrážní rok 2016. Jaké to bylo vracet se do závodního kolotoče po takové pauze?“

Martin Gavenda: „Je pravda, že původně jsem se chtěl ještě na podzim před sezónou svézt, ale nechal jsem to až na jaro. Před prvním tréninkem v Březolupech jsem byl nervóznější. Jak jsem přidal plyn, spadlo to ze mě. V klidu, bez problémů, vůbec mi to nepřipadalo, že jsem měl pauzu. Těch tréninků moc nebylo. Svezl jsem se asi dvakrát nebo třikrát a přišel první závod. Byl jsem spíš plný očekávání, jak to bude probíhat na závodech. Celkem můžu říct, že už na extralize v Plzni jsem už čekal, že začátek bude dobrý, a že sezóna bude dobrá.“

 

speedwayA-Z: „Novinkou se stal tvůj přestup z pražské Markéty zpátky do svých Březolup. Již dlouho nejsi v Praze zaměstnaný, byl jsi však kmenovým závodníkem klubu z hlavního města. Proč ses nyní rozhodl vrátit na Moravu nejen fyzicky, ale i úředně?“

Martin Gavenda: „Jako je fakt, že jsem už dlouho v Praze ani nebydlel. Vesměs trénování bylo tady v Březolupech, připravoval jsem se tady, člověk tady běhal a věnoval se taky začínajícím jezdcům. Techniku jsem měl svou. Prakticky se toho moc nezměnilo, v Praze jsem odevzdal motorku a techniku si pořídil svoji. Díky tomu, že se Březolupy přihlásily do extraligy, bylo to rozhodující, že nastal čas přestoupit. V Praze jsem prožil hodně, dalo mi to taky docela dost, nemůžu srovnávat Markétu a Březolupy v rámci nějakých možností. To asi ne. Co se týče mě, stejně jsem si všechno hradil sám, takže se to v ničem nezměnilo. Že bych na tom byl líp nebo hůř, to ne.“

 

speedwayA-Z: „Když Březolupy naposledy jezdily v extralize, bylo ti dvanáct let. Co pro tebe jejich comeback do vyšší ligy, byť ve spojení s Plzní znamenal?“

Martin Gavenda: „Pamatuju si to, ten další rok jsem už zkoušel jezdit na motorce. Možná už ten rok jsem se párkrát zkusil svézt. Nějaká doba to už je. Bral jsem to, že jsem se těšil, že se do Březolup vrátí extraliga. Byly tam vždycky pěkné závody a extraliga může být hezká. Že můžou přijet zahraniční jezdci, i když máme problém s mantinelama lidi se přišli podívat, udělali pěkné závody. Škoda, že ty peníze nejsou, aby to fungovalo. Ani jezdci ne.“

 

speedwayA-Z: „Sezóna se ani nestačila pořádně rozběhnout a přišla kolize s Josefem Novákem při semifinále mistrovství republiky jednotlivců, když ti prasknul podruhé sekundární řetěz. Další přestávka během dvou let musela být k vzteku, co?“

Martin Gavenda: „To víš, že mě to naštvalo. Začátek sezóny se vyvíjel, že to bude dobré. A najednou se to pokazí. Přišel jsem o nejdůležitější závody sezóny, skončil pro mě mistrák. Odjel jsem dvě extraligy a o prázdninách nebylo nic. Pak zas až v září a přišel konec. Ta sezóna mi připadala taková hodně krátká, tím pádem, jak začátek vypadal dobře, konec byl špatný. Ve Slaným nepraskaly řetězy, ale kolečka za spojkou. Asi únava materiálu. Když jsem to kolečko sundal, bylo natřikrát zlomené a úplně holé. I když mi spadnul řetěz, něco takového jsem nikdy neviděl. Řetěz mi neprasknul, ale prostě spadl.“

 

speedwayA-Z: „Na marodce jsi naštěstí nebyl dlouho a už v červnu ses vrátil do sestavy BP Teamu. Přestože jste měli poměrně velké ambice, nakonec jste ani jednou nestáli na pódiu. Jak je to možné?“

Martin Gavenda: „Je fakt, že jsme ambice měli stanovené někde jinde, nepočítali jsme, že budeme poslední. Že bychom vyhrávali a udělali mistra, to nebylo reálné, ale nějaké body ano. Přišli jsme o Jéňu, potom i o Haďase a ten tým už byl takový oslabenější. Hlavně ta druhá půlku extraligy to fakt stálo za nic. Přišel jsem ještě o motor. Měl jsem jeden půjčený a nemohl jsem si na něj za boha zvyknout. Je škoda, že BP Team skončil. Byly náznaky, že bychom to ještě rok jeli, ale jako samotný klub to nejde. Nemáme na to jezdce. Třeba ale někoho vychováme, kdo ví, co bude.“

 

speedwayA-Z: „Skvělou chvíli jsi však v extralize zažil koncem června v Pardubicích. Kouč Vladimír Kosina ti dal žolíka a ty jsi dojel do cíle jako první před Alešem Drymlem. Vzpomeneš si na tuhle jízdu ještě dnes?“

Martin Gavenda: „V extralize jsem žolíka nikdy nejel. Ani jsem si to moc nebral. Dal jsem si přilbu na hlavu, sedl na motorku. Otevřela se závora v depu a jelo se dolů. Akorát jsem se odrážel, že pojedu dolů, když mi pan Kosina řekl, že pojedu žolíka. Ptal jsem se v duchu ‚proč já, proč to já mám zkazit?‘, ale pak jsem si řek‘, že je to už stejně jedno. Odstartoval jsem, byl jsem tam a zuby nehty to udržel. Ála kousal, ale aspoň něco se mi loni povedlo. Jel jsem prvního žolíka a hnedka za šest.“

 

speedwayA-Z: „Z českého přeboru se po nenápadných začátcích stal slušný celoroční seriál. Ty se v něm však jen dvakrát mihnul v Březolupech a v Žarnovici. Proč jsme tě nevídali častěji?“

Martin Gavenda: „Pro mě je to všechno daleko. Kdyby byl aspoň cesťák… Prostě se mi tam nevyplatilo jet. Je blbé říkat ‚z toho člověk nic nemá, tož tam nepojedu‘.“ Je fakt, že když musím otáčet každou korunu, musel jsem se hodně ptát, jestli tam mám anebo nemám jet. To víš, že jsem přemýšlel nad dalšími závody. Musel bych ale třeba udělat motor dřív. Nevycházelo mi to, kdybych odjel dva nebo tři přebory, musel bych motor dělat dřív, než bych si to mohl dovolit. Prostě jsem s tím musel kalkulovat.“

 

speedwayA-Z: „České dvojice s Patrikem Mikelem se ti moc nepovedly, v jednotlivcích ses dostal ke slovu jen v Plzni, kde jsi ke všemu odstoupil kvůli nemoci. Tady bude letos asi co zlepšovat, že?“

Martin Gavenda: „Jo. Otázka je, jestli se dostanu na to finále, jestli se před ním zase nezrakvím. Loni bylo pro mě bylo úplně ztracené, nemám k tomu, co říct. Dvojice ještě nevím, jak budou. Loni se jely v tom období, kdy jsem honil motor a nefungovali mi to pod prdelí, jak bych si představoval. Trápil jsem s motorkou i sám se sebou a od toho se to celý odvíjelo.“

 

speedwayA-Z: „Dostal jsi nabídku od Lubomíra Vozára být zařazený na pardubickou soupisku. Nakonec však pojedeš za Žarnovicu. Proč jsi dal přednost slovenskému družstvu?“

Martin Gavenda: „Já žádnou nabídku nedostal, bylo to jen o první lize, ale nikdo o tom se mnou nemluvil. Nechal jsem tomu volný průběh. Žarnovica se ohlásila, oslovili mě, jestli bych za ně nejel. Čekal jsem, jak to s extraligou dopadne, ozvali se ze Žarnovice, proč to odmítat?! Slovensko je mi blíž než Česko, z Moravy to není tak daleko.“

 

speedwayA-Z: „Za okny svítí sluníčko, Uherské Hradiště je po obědě plné lidí a nová sezóna se kvapem blíží. Sezóna se za chvilku zeptá, co jsi dělal v létě. Jak odpovíš a jak to bude vypadat?“

Martin Gavenda: „Zkoušel jsem kontaktovat Lublin. Nic. Uvidíme, jak to bude probíhat v sezóně. Možná se něco podaří, ale uvidíme. Tlačit se někam, abych si udělal ostudu, nechci. Připravený jsem, daří se. Zrovna jsi mě vyrušil z práce na motorech, snad mi ta hodina nebude moc chybět.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Antonín Škach

Kolín – 18. února
Ze svého věku si tropí žerty, jako když si loni nejsoukromější část své kombinézy opatřil nápisem o mladém veteránovi. Více než letopočet na jeho licenci je však obdivuhodnější fakt, že stále patří mezi členy nejužší české plochodrážní špičky. Kdyby se Václav Milík svého času rozhodl místo motocyklů zůstat u skákání na trampolíně, stal by se loni absolutistickým králem českých šampionátů. Takto musel zaknihovat další stříbra, avšak nesmíme zapomínat na jeho reprezentační úspěchy a zejména fantastický bronz z mistrovství světa dlouhodrážních družstev. Josef Franc je kromě skvělého závodníka také báječným vypravěčem s neotřelými názory, což ostatně prezentuje sám v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Byl květen, v Mariánských Lázních se jelo mistrovství republiky na dlouhé dráze. Startovní listina byla slušná, závody pěkné. Ale nakonec, světe div se, Pepe neobhájil své předchozí mistrovské tituly. Čím to?“

Josef Franc: „Byl to závod jako každej‘ jinej‘ závod. V průběhu zahajovacích jízd všechno fungovalo výborně. V první z jízd s Kattem jsem ho ve druhým nebo třetím kole předjel. Věřil jsem, že ve finále vybojuju titul, protože motorka jela výborně. Měl jsem nejvíc bodů, vybral jsem si na finále venek. Věřil jsem si, že odpálím od startu. V prvním vinglu jsem byl druhej‘ za Kattem, ale přichomejtl‘ se tam ten zelenej‘ Eibl. Říkal jsem si ‚mám na to čtyři kola, musím udržet nervy na uzdě, nesmím dělat chyby‘. Vymyslel jsem plán, jak se dostat před ně. Eibl nepovolil, to samý Katt, cejtil vítězství. Nepovedlo se mi to a bohužel jsem musel sklonit hlavu. Mrzalo mě to, neměl jsem ani chuť slavit třetí místo, když mě porazili závodníci o nic lepší než já. Mrzelo mě to, je to o souhře náhod a štěstí. Je škoda, že se rozhoduje v jedný finálový jízdě. Celodenní dřina pak vyjde vniveč. Ale to jsou výmluvy, spíš omluvy, že jsem nedokázal vyhrát. Všechno špatný ale je pro něco dobrý. Člověk ví, že nesmí usnout na vavřínech, ale pořád se musí zlepšovat. Motivační nervozita je, že si člověk přemítá v hlavě jednoho závodníka po druhým, jak na něj může vyzrát. Ta nervozita přichází každej‘ závod. S tím se závodník musí porvat a nesmí druhýmu ukazovat ani svoje slabiny, ani přednosti. To je třeba se naučit a já potřebuju ještě tu jednu, dvě sezóny, abych získal více profesionality.“

 

speedwayA-Z: „Po závodech v Mariánských Lázních jsi své třetí místo glosoval, že je to jakási forma tréninku na prohry. Tvá slova se tak trochu ukázala jako prorocká v Mühldorfu. Dvanácté místo v mistrovství světa na dlouhé dráze nepamatuješ, že?“

Josef Franc: „To bylo špatně. Optimální podmínky nebyly, když den v kuse pršelo. Musím na svoji obhajobu říct, že jsem na ten závod byl maximálně připraven jak materiálně, tak v rámci ostatních možností. S tím jsme tam jeli, ale počasí se podepsalo z velký části na výsledku. Strašně mě to mrzelo, jak jsem v úvodu finále mistrovství světa vyhořel. Mělo to další dohru a je to spíš velká ostuda. Několik dnů před tím závodem jsem si pořídil novej‘ motor na dlouho, ani jsem si netrouf‘ s ním vyjet. Nepřišlo mi, že by to v těch extrémních podmínkách bylo přínosem. Když trenér elektronickou tužkou dělal zpětně rozbor, shodli jsme se a občas i neshodli, v čem byl problém. Samozřejmě hodně v jezdeckejch‘ chybách, ale i v nastavení motorky. Jsem si toho vědom a nesu za to plnou odpovědnost. A připojuju velkou omluvu realizačnímu týmu.“

 

speedwayA-Z: „Smůla se ti ve finálové části světového šampionátu na dlouhé dráze lepila na kola i nadále, třeba v podobě defektu během semifinále ve Forsse. Mohutný finiš, kde ti ve Vechtě nakonec chyběl krůček na bednu, tě nakonec dostal na sedmé místo závěrečné klasifikace. Jak jej hodnotíš?“

Josef Franc: „Já nad tím nepřemejšlel… Teď se rozmejšlím, jestli je to špatně nebo dobře. Ale v seriálu se úvodní chyba špatně dohání. Když se ti daří, myslíš si, že jsi nadčlověk, a uděláš z dobrýho výsledku maximum. To dokáže jen pár závodníků. Po tý úspěšný neúspěšný předchozí sezóně se na to špatně odpovídá. Člověk se připravuje hodně podobně na pouťák i mistrovství světa a pak neúspěch mrzí. Po těch dvou sezónách, kdy se mi dařilo, jsem věděl, kde můžu jet dobře. A že na těch špatnejch‘ drahách se budu muset víc snažit. Částečně se to dařilo, ale tím prvním závodem v Mühldorfu jsem si to hodně pokazil. Musím říct, že po tom, co jsem předváděl, je sedmý místo dobrej‘ výsledek. Nebo uspokojivý na to, kdybych nevěděl, že jsem postoupil z challenge. To už totiž do zbytku finále vstupuješ s tím, že tam pojedeš i další rok, je tam jistota a to je lepší.  Jsou to výsledky mojí práce, což není k chlubení, když vezmu standard, z něhož jsem chtěl vycházet před třemi lety. Můžu si udělat rozumnou rekapitulaci dozadu, co za tím vězí. Ale největší přínos je trenér, vidí ve mně potenciál a chtěl by víc než já. Vidí ve mně dobrýho závodníka a je mi líto, když to pak prezentuju takhle špatným výsledkem. Už teď čerpám z toho nejlepšího, co mi Zdenda může dát. On tím prošel, v mnoha případech mi proto dokázal pomoct a ví, o čem mluví. Teď už je na mý vyzrálosti, jak s jeho pomocí a radama můžu naložit. Moc bych si přál, kdybych to přeměnil v individuální úspěch. A moh‘ mu to vrátit. Byl by to náš společnej‘ úspěch.“

 

speedwayA-Z: „Kdo se v sobotu v půlce července nepřišel podívat do Mariánských Lázní, mohl jedině litovat. Sluníčko rychle vyhnalo mraky z oblohy a vy jste v báječném závodě podobně naložili s pesimistickými náladami domácích fanoušků. Jak se na český bronz v mistrovství světa dlouhodrážních družstev díváš s odstupem více než půl roku?“

Josef Franc: „Chtěl bych hlavně poděkovat AMK Mariánské Lázně, že dokázali uspořádat takhle velký závody. Nevím, jestli se to bude moc ještě opakovat, ale doufám, že jo. Děkuju jim taky za kus prostoru, o kterej‘ jsem je poprosil na moje propagační místo. Moc si toho vážím a děkuju, že mi vyhověli, vím, že to není jednoduchý. Sen nejenom nás závodníků o medaili se proměnil ve skutečnost. Hodně lidí si to přálo už moc let předtím, kdy už k tomu bylo i nakročeno. V průběhu závodu byly náznaky, že by byla šance na ještě lepší umístění, než je bronzová medaile. Byl bych rád realista. Važme si bronzu, co jsme získali jako jeden tým. A každej‘ z nás splnil úkol, co si v tom závodě určil. Z mýho úhlu pohledu jsem si odved‘ svou práci dobře průměrným výkonem. A nebudu se nadvyšovat nad výkon Hynka, kterej‘ zainvestoval tak trochu naslepo a hodně se mu to vyplatilo. Určitě ho to nakoplo to dalších závodů a teď už víme, že letos pojede celej‘ seriál finále mistrovství světa. Nakoplo ho to motivačně k dalším úspěchům. Je to víc než jeden závod, je to seriál, to není jednoduchá záležitost. Uvidí se, jak na tom bude, jestli bude mít chuť se tomu věnovat i v dalších sezónách. Vím, jak to funguje v zákulisí, co není moc vidět. Proto jsem se v Mariánkách rozhodoval, jestli mám zasahovat do rozjížděk, protože vám, že se mi podobný strategický čáry můžou negativně vrátit v případě neúspěchu jako na podnosu. Proto jsem do toho nakonec jako kapitán nezasahoval, nechal jsem jet férovej‘ závod, i když byly možnosti, jak získat víc bodů. Není to jednoduchý při velkým závodě, v Mariánkách chodí spousta lidí radit a pomáhat, což může někdy fungovat i negativně. Já už vím, kdyby mi radil kdokoliv, jdu stejně svým směrem. Je tady Zdeněk Schneiderwind, já bych se nenechal ovlivnit nikým jiným. Uvidíme letos, je těžký hovořit o ambicích. V Rodenu jsem byl jednou nebo dvakrát, je to trošku specifická dráha, ale na Holandsko dobře sjízdná, to musím říct. Ale když se nestartuje, je tady absolutně nemožný bojovat zezadu. Obhajoba bude hodně těžká, Holanďané budou hodně dominovat. Když bude všechno fungovat jako v Mariánkách, šance na dobrý umístění je. Když to fungovat nebude, je ale šance i na horší výsledek. Je to i o koulích, jak jsem si přečet‘ (smích).“

 

speedwayA-Z: „Swingfield coby dějiště finále mistrovství Evropy na travnaté dráze nebyl mezi závodníky přijímán s otevřenou náručí. Tebe zastavil defekt, avšak po vítězství ve finále B jsi v áčku skončil čtvrtý. Kousíček od medaile…“

Josef Franc: „Swingfield, velký zakoulení očima. A jé, jé! Podle zkušeností mých a trenérovejch‘ je tohle nejlepší a jediný místo v Evropě, kde se jede líp, když je po dešti nebo mokro. V základních rozjížďkách jsem po závodnických chybách postoupil do béčka. Jedna z posledních možností, jak postoupit, byla vyhrát. Jel jsem z šestky. Zrovna z ní se v průběhu závodu moc nevyhrávalo a nebylo moc velká procentuální šance vyhrát ani teď. Takže jsem vstupoval do nejistoty a zároveň poslední šance dostat se do áčka. Povedlo se mi odstartovat a projet první zatáčkou. Když se ti to povede, ve Swingfieldu už není šance to pustit. Spad‘ mi kámen ze srdce. Shodou okolností jsem do áčka získal taky šestku. Věřil jsem si, že by se to mohlo povýst ještě jednou, ale konkurence byla už našlápnutější než v béčku. Jedině svou vlastní chybou jsem nakonec přišel o medaili do sbírky. Je to moje chyba, že jsem nedokázal získat lepší umístění než čtvrtý místo. Jízda byla zastavena po pádu. Nebylo už vidět, jelo se naslepo. Na tý šestý pozici bylo prachu hodně, takže se jelo jakoby do území nikoho. Jak říkám, je to moje chyba, že jsem nedokázal odstartovat. Na vítězství byla i rychlost, kdyby se mi podařilo odjet, takový pozice se nepouštěj‘ ani na hranici možností. Po závodech byly smíšený pocity padesát na padesát. Po cestě domů nám navíc odešlo ložisko na předním kole, takže se nám v Belgii prodloužil víkend o dva dny. Tohohle čtvrtýho místa si vážím, skončit dvanáctej‘ by mi nepříslušelo, proto si vážím, že jsem se ve finále B vrátil do áčka.“

 

speedwayA-Z:  „Loni jsi neměl ani polské, ani britské angažmá a v reprezentaci na krátké jezdil prakticky jen s nároďákem. Na klasických oválech jsi proto býval k vidění hlavně u nás. Tady však pevnou rukou vládnul Václav Milík. Čím si jeho převahu vysvětluješ, když zrovna ty bys mohl do banku duelů s ním položit celé pohoří svých zkušeností?“

Josef Franc: „Číslo dvě, ač s ním nejsem spokojenej‘, přísluší mně. Ať se to užší veřejnosti líbí nebo ne a reaguje, jak chce, poznámky, že by česká dvojka byl někdo jinej‘, jsou nemístný a mně se nelíbí. Od toho máme sezónu 2017 a prostor, aby si umístění, o kterým se mu zdá, obhájil na dráze. A tečka! Milerád se s Matějem utkám na dráze, a pokud se mu podaří dostat se přede mě, upřímně mu pogratuluju. Ale komentáře, že on je právoplatná česká dvojka, se mi nelíbí. Na to jsem alergickej‘, to je přesně jako, když na slyším, že plochá dráha nemá žádný výsledky. Musím uznat i jako dalších devadesát devět procent závodníků, možná kromě tý český trojky, že Venca je daleko nejlepší závodník Český republiky. Stal se z něho profesionál, má velice dobře nakročeno a stal se obávaným konkurentem v Evropě a možná i v mistrovství světa. Bývá to pro mě osobně hodně často velkým zklamáním, když vezmu sebe a jeho jezdecký schopnosti. V mezinárodním měřítku se od sebe vzdalujeme. Loni jsem ho oficiálně porazil dvakrát, i když mi loni rozhodčí při extralize v Pardubicím svým verdiktem o naší kolizi uškodil. Sebral mi to třetí poražení, to byla Vencova kolize. Každej‘ dělá chyby, ale já byl třeba pětkrát, šestkrát po startu na vedoucí pozici a Venca to během jednoho, dvou kol změnil ve své vítězství. Zas tak velká tragédie to není, úplně často se tolik nepotkáme. V Čechách není tolik závodů, utkáme se možná šestnáctkrát za sezónu. Dá se s ním závodit na dvě kola, to není špatný, ale závodit na čtyři kola s ním nejde. On je talent, má to od boha a zdědil ho po otci. Na co sedne, mu hned jde. Dneska už ví, co chce, není to už jen o tom, že jen přijede na závody a vyhraje, ví, že to toho musí dávat hodně i v zimě. Stává se z něho profesionál s velkým P. Pro nás je dobře, že máme konkurenta. Možná je to na posměch, ale na druhou stranu se těm mladším otevřely oči. A už jdou v jeho stopách, i když to není jednoduchý. V Polsku má díky otci spoustu dveří otevřených a já mu to přeju. Má štěstí, že neprošel větším zraněním, což některé závodníky přibrzdí. Co ale předvádí na motorce, je neuvěřitelný. Věří si a je vidět, že je neporazitelnej‘.“

 

speedwayA-Z: „Jsi asi po milión třetí českým vicemistrem. Na jednu stranu je více závodníků, kteří se v celé historii tak vysoko ani nedostali. Ovšem na druhou stranu by možná bylo na čase dát svému primátu v šampionátu ČSMS konečně bratříčka s lvíčkem v logu AČR. Jak tohle vnímáš?“

Josef Franc: „Abych řek‘ pravdu, snažím se o to už o jednadvaceti, to je sedmnáct let. A jak vidíš, nejsem toho schopen. Nenašel jsem dost dobrej‘ recept, abych porazil jedničku. Nemám spočítaný, kolikrát jsem byl vicemistra, nešťourám se v historii. Přistupuju k tomu jako každej‘ rok. Samozřejmě už to mrzí, závodím, abych byl nejlepší. Ale vlastníma chybama jsem to nedokázal vyřešit. A historik ví, že chybama plus neovlivnitelnejma faktorama jsem to ještě nedokázal. Mám pořád možnost to napravit. Ten jeden největší možnej‘ konkurent je tam tom moc dobře, je to takový volání do tmy. Jsou to závody, výsledky hovoří, každej‘ dělá chyby. Musím tomu dát prostor a uvidíme na podzim. Bylo by hezký si dát dárek na rozloučenou a proměnit mistrák ve svý vítězství.“

 

speedwayA-Z: „Budeme-li se bavit o mistrovství republiky dvojic v Praze, zase otevřeme causu Milík. Tvoje ambice ve spojení s Matějem Kůsem však nebyly nikterak malé. Ve finále jsi neváhal pardubického závodníka atakovat, proč jsi před ním nepřijel také k šachovnicové vlajce v rukou Stanislava Klenovce?“

Josef Franc: „Jede se to ve dvojicích, když to někdo nepokazí, vyhraje se. Nemám na to názor, nemyslím to špatně, kolikrát jsem to zkazil parťákovi já. Pamatuju si, že i kolega to zkazil mně. Mistrem republiky jsem se stal jen se Simoťákem. Na to musí vyjít všechno. Loni první půlku tahal Matěj, než jsem se chytil já. To k závodění prostě patří. V závěru jsem byl konkurenceschopnej‘ a dokázal to zhodnotit. Ale jiný než druhý místo jsme z toho nedokázali vytěžit.“

 

speedwayA-Z: „Bavit se o loňské extralize by svým způsobem vyznělo jako opakování toho, co jsme si už řekli, protože potenciál Václava Milíka roztopil vysokou pec, z níž proudilo pardubické zlato. Proto se tě spíše zeptám na změnu strategie, kdy jsi nechal svou pětku Matěji Kůsovi.“

Josef Franc: „Abych to uved‘ svejma očima. Průměrnými výkony v několika sezónách, úspěšnějšíma či neúspěšnýma, se pokusím říct, že Praha se může spolehnout na průměrný nebo dobrý výsledky v jakýmkoliv závodě. Po navržený změně týmu, kdy jsem z pětky šel do základní sestavy, jsem pochopil, že se manažer snaží pomoct Matějovi zorientovat se v průběhu závodu, aby založil nějakej‘ bodovej‘ základ na svým kontě. Já si nemůžu stěžovat. Měl jsem daný jízdy, i když v tom nevidím změnu. Myslím si, že Matěj potřeboval odlehčit ve svých jízdách a dát tomu svůj styl. Určitě se nemůžu chlubit, že jsem získal dvanáct bodů a vítězil nad více či méně slabšíma závodníkama a získal jsem to na pozici číslo pět. Jsem závodník, musím sbírat body, jestli bylo potřeba tuhle změnu udělat, nehodnotím.“

 

speedwayA-Z: „Zima byla letos pěkná, ledaři si hodně zazávodili. Ty ses byl na jejich závodech také podívat, ale určitě jsi spřádal plány na novou sezónu. Prozradíš nám, jak probíhá zimní příprava v tvém podání?“

Josef Franc: „Tojkoalice Centrum sportu, AK Markéta a AČR nám po vzájemné dohodě nabídla systém spolupráce a já se jako i další reprezentanti rozhod‘ stát se jeho součástí. Je tam asi osm členů. Počínaje prvním pondělím v prosinci doteď mám od našich trenérů a nadřízenejch’, který se skupinově snažíme dodržovat. Spíše se to přeneslo do individuálních přípravnejch‘ programů. Já si celej‘ listopad dal takovej‘ odpočinkovej‘ a stoprocentně neplochodrážní.   Odpočíval jsem, zhubnul šest, sedm kilo, což mě nakoplo do navazující zimní přípravy. Ještě jedno takový měsíční kolo bych chtěl podstoupit, abych se dostal na provozuschopnou váhu odpovídající věku a vejšce. V březnu máme jet na soustředění do Goričanu. Jestli vyjde počasí, je možnost nuceně nenuceně jet trénovat. Koncem března se už plánuje hvězdnej‘ test match. To je novinka za posledních pár dnů. Jsem překvapenej‘, ale těším se, až si zajezdím. Takže jsem úplně připravenej‘. Obnovuju motocyklový park a chci postavit dvě a dvě nový motorky, abych byl maximálně připravenej‘ dle možností i financí, co budu schopnej‘.“

 

---

Josef Franc děkuje:

„Trenére děkuju a vydrž to, bejku!! Dále mechanikům Bulharovi (Jiří Georgiev) a Rozruchovi (Jakub Fencl). A sponzorům: OLYMP Centrum sportu Ministerstva vnitra, AK Markéta, K75GRAPHICS, Rezidence Vítkovka, AD MATUNA, IP Polná, cre 8, Desjoyaux bazény, BTS Express s.r.o., Jitka Kern, 3F, HP sporting, LR, stuha, Lepor, Mitas, Nicon, P+P spol. s.r.o., OTEC, POLYMED, PROTEC, Schneiderwind racing, SPEEDWAY A-Z, JAWA, bellis KVĚTINY, FUCHS, Silkolene, MPM, Speedway Anarchy, LZ ENGINEERING.“

---

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Kiril Ianatchkov, Lenka Rejdová a Antonín Škach