Racková (Zlín) – 5. března
Za loňskou sezónou se příliš rád neohlíží. Skládal v ní zdravotní účty za pády a zranění předchozích dvou let. A snad také proto myslí na zadní kolečka a za svůj hlavní letošní cíl si stanovil úspěšné ukončení zlínské průmyslovky. Nicméně jak březolupský junior Martin Málek prozradil v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z, neznamená to škrt jeho plochodrážních ambicí. Řeč však přijde třeba i na školu, dlouhé cesty na závody či březolupský ligový comeback. A na své si samozřejmě přijdou také čtenáři, kteří do rozhovoru vložili své vlastní otázky.


speedwayA-Z: „Loňská sezóna pro tebe začala operací zraněného ramene, kvůli níž jsi vynechal dokonce i národní kvalifikaci. Je už s tebou dnes po zdravotní stránce všechno v pořádku?“
Martin Málek: „Od loňska jsem žádnou větší komplikaci neměl. Občas mě to bolívá, ale žádný větší problém s tím nemám. Doktoři odvedli super práci. Loni mě akorát pozlobil Tonda Galliani, jak jsme se po projetí cílem v Praze zahákli do sebe. To byl jedinej pád. Ještě si to kolo musím nechat vyplést. Celou sezónu nepadat, to je hlavně o tom, mít štěstí. A být v dobré psychické kondici. Nemyslet na další různé věci, jako je škola nebo nějaké jiné problémy. A soustředit se na závod. Ty pády byly dřív z blbosti. Většinou jsem se cpal, kde jsem neměl. A pak byla taky ta smůla.“

speedwayA-Z: „Vedle závodění ještě stíháš studovat strojní průmyslovku. Jak to dokážeš skloubit? Většina závodů se v Čechách koná ve všední dny…“
Martin Málek: „Většinou jezdíme tak 200 až 300 kilometrů. Čtyři, pět hodin cesty je to vždycky. A pak zase to samý zpátky. Škola se dohání dost špatně. Když se pak učím, je to většinou skoro do rána. Když jedu za závody, cestou dospávám, co jsem nenaspal přes školní dny. Na závodech se učit nejde. To bych se na ten sešit musel dívat zpovzdálí a jen si kazit náladu. A jak jsem řekl, cestou spím. Občas si však nějakou knížku vezmu. Z toho ale stejně přečtu jen minimum. A doháním to většinou, až po těch závodech přijedeme. To už někdy nemá cenu ani jít spát. Ve škole je to spíš nevýhoda, že jezdím plochou dráhu. Radši se o tom ve škole moc nebavím. Protože když se někomu daří, je hezké se pochválit, ale když se
nedaří, což byl případ loňské sezóny, je lepší, když se nic neptají a radši nic neví. Tak se mi hodně špatně chodilo do školy, když jsem byl zraněný. Byl jsem častým terčem zlomyslných vtipů. Nejvíc mě baví strojírenství a CAD systémy. Maturuju z fyziky, matiky, češtiny a odborných předmětů jsem si vybral strojírenství. A výška? Tož to uvidim, co z teho nakonec bude.“

speedwayA-Z: „Ani loni se ti nepodařilo dostat mezi nejlepší šestnáctku této republiky. Na rozdíl od roku 2003, kdy ti v účasti ve finále jednotlivců zabránilo zranění, jsi se tentokrát nekvalifikoval. V Divišově chyběl buď bod v základní části nebo štěstí v rozjezdu. Jaké to bylo loni? A co letos?“
Martin Málek: „Loňský rok byl pro mě velice špatný. Hlavně z psychický stránky. Zaměřil jsem se na určité závody. Většinu jsem jich jel takovým způsobem, abych je odjel. Nezáleželo mi tolik na výsledcích. Z těch předešlých pádů jsem byl dost otrávený. Potom takové závodění je o ničem. A Divišov byl na vrub těchto nálad. V rozjezdu byla šance, ale špatně jsem odstartoval. A potom jsem se už na to vydlábnul. Venek byl dost tvrdý a suchý. A letos začnu závodit hned po maturitě. Do té doby to bude jenom takový, že se uvidí, jestli se na nějakém stadióně vůbec ukážu. Zkusím zabrat v prvním juniorském závodě ve Slaném. Pak si dám do maturity voraz a hned po ní začnu zase dračit. Sezóna u mě začíná letos po maturitě.“

speedwayA-Z: „A jak se díváš na své účinkování v mistrovství republiky dvojic. S Robertem Králem jste asi měli vyšší ambice, než byl nakonec výsledek.“
Martin Málek: „První dvě rozjížďky jel Robin. Pak jsem se rozjel já, ale on přestal. Měl tam nějaký defekt. Taky to byl docela divoký závod. Adrian si přišel zaskákat (smích). Hlavně, že se mu nic nestalo. Kaskadérské kousky předváděl už den předtím v Kopřivnici. A pro březolupský tým se nějak nevydařil den. Letos ještě ani nevím, s kým pojedu.“

speedwayA-Z: „Rozjezd po operaci se projevil také v juniorském šampionátu. A tak jediné stupně vítězů přišly až v září v Plzni. Jsi za daných okolností se svým celkovým šestým místem spokojený?“
Martin Málek: „Vůbec ne. Když se na to podívám zpátky, můžu být rád, že to šesté místo vůbec je. Když si vzpomenu, s jakým nasazením jsem jel v závodech, tak se i divím, že jsem i nějaké body měl. Začalo to tak, že jsem se na tu sezónu kvůli operaci na začátku ani pořádně netěšil. Slíbili mi, že to nebude tak velký zákrok, ale bylo to daleko komplikovanější. Dlouho trvala rehabilitace a když jsem sedl na motorku, byl jsem ještě docela vysláblý. V Plzni jsem měl takový vydařený den. Ostatním se nedařilo a mně zrovna jo. Ale ještě lepší závod byl v Žarnovici, kde jsme ve dvojičkách byli s Martinem Gavendou druzí. Na Žarnovicu se vždycky těším a rád tam jezdím. Je to tam dlouhé, rovné a velké. Ale Plzeň byla taky dobrá. Měl jsem po školním výletě do Prahy dobrou náladu. Nejhorší byly Březolupy. To byl takový černý den. Nejhorší byl ten domácí tlak. Březolupy jsou pro mě typické tím, že dráha na závod je jiná, než na které trénuju. Jak kdybych vždycky jezdil na cizí dráze. Nemá cenu, abych si předem zkoušel motorku nebo převody. Ale možná jsem přišel, jak na Březolupy naladit motorku. Udělám to úplně obráceně, než jak ji tam mám na trénink (smích)!“

speedwayA-Z: „Šampionát juniorských družstev jsi jezdil ve spojení s nováčky Martinem Gavendou a Vladislavem Trojákem. Vyhovovala ti role učitele? Nebo bys radši silného kolegu a ambice na titul, který jsi v jednom případě pomáhal Slanému loni vybojovat?“
Martin Málek: „Role učitele? Nejsem učitel, ale spíš taky pořádný učeň. Zezačátku sezóny to nešlo vůbec jezdit spolu. Potom jsme ale začali na dráze komunikovat. Myslím, že jsme to trochu předvedli hlavně v tom posledním závodě v Březolupech. Mít silného kolegu by nebylo špatné. Závody by byly o něčem jiném, než jsem doteďka znal. Ale myslím si, že s Martinem by to letos nemuselo být špatné. Rozjíždí se. Avšak pokud bude Filip jezdit se Zdeňkem, o titulu se vůbec nedá uvažovat. To je docela silná dvojička. Teoreticky je ale možné, že mistři budeme my. Šampionát juniorských družstev je perfektní trénink a příprava na další závod. Je to ale střídání týmů, takže se neztotožníš s klubem. Letos bych měl však jezdit hlavně za Březolupy.“

speedwayA-Z: „Český šampionát devatenáctiletých ve Mšeně byl atraktivní už na první pohled do startovní listiny. Ty jsi pátou příčkou potvrdil roli favorita, ovšem ke stupňům vítězů chyběl jediný bod…“
Martin Málek: „Začalo to podivně už od první jízdy. S Patrikem jsme přejeli cílem zároveň. A první bod byl v čudu. Pak se to tak nějak táhlo celým závodem. Myslel jsem si, že minimálně druhé místo bude. Ale nevyšlo to. Příčina byla většinou ve startech. Pokazil jsem ale tu první a poslední rozjížďku. Je škoda, že už nemám šanci na reparát. Ledaže bych se ještě jednou narodil (smích).“

speedwayA-Z: „Právě z devatenáctek mi v paměti utkvěla jedna epizoda. Čtyři kola jsi kroužil za Věroslavem Kollertem a nezkusil útok. Změnil se tvůj postoj k závodění do rozumovější roviny? A nebo svou roli sehrály vzpomínky na předloňský mšenský pád?“
Martin Málek: „I vzpomínky hrály svou roli. Už jsem si tolik nevěřil jako dřív. A ve Mšeně je taky docela málo místa. Na ten závod byla ale dráha pěkná. Loni jsem hodně ztratil na bojovnosti, doufám, že to nebude pokračovat. Myslím si, že to s tím Věroušem bylo epizodní.“

speedwayA-Z: „V extralize jsi se do sestavy dostal jen dvakrát. Jak jsi to vnímal? A jaké jsou vyhlídky na letošek?“
Martin Málek: „Na jednu stranu se nedivím, že jsem neměl takovou důvěru. Ale jediné, co mě mrzelo, byly Pardubice. Mám rád takové ty velké, široké dráhy. Tam bych si věřil. Jde o to, aby hlavně jela motorka. Letos bych chtěl udělat víc bodů než loni. Třeba to vyjde. Garanci závodů zatím nemám. Ale chtěl bych určitě nasbírat co nejvíc zkušeností. A extraligový závod jich dá hodně.“

speedwayA-Z: „Naproti tomu první liga byla pravidelně s tvou účastí. Slaný stavěl ambiciózní celek, ale nakonec jste skončili až třetí. Co za tím vězelo?“
Martin Málek: „To by mě taky zajímalo. Hlavně u mě byly dost mizerné výkony. Na loňský rok musím rychle zapomenout. Ale docela rád vzpomínám na první ligu ve Svitavách před Kopřivnicí. Od pana Švába jsme koupili vačku. Hodil jsem ji do motoru. Motorku jsem zkusil v tréninku a jela perfektně. Akorát se mi pokazila ta, co jsem na ní chtěl jet tu ligu. A tak jsem si musel vzít tu, která byla připravená na Kopřivnici. Nakonec mi ale v poslední jízdě z prvního místa nevydržela klika. Letos se v první lize nemění nic. Akorát název klubu. A Martin Gavenda v týmu (smích)! Z hostování v Praze přejde do Březolup. Už se docela těším, ale Březolupy jsou zatím jen na jeden rok. Co bude další sezónu, nikdo neví.“

speedwayA-Z: „By jsi byl průběžně pátý v českém juniorském šampionátu, do Zlaté stuhy jsi se nedostal bez problémů. Jak se ti v ní jelo? A co další pouáky? Není jich málo?“
Martin Málek: „Na Zlatou stuhu jsem se těšil. Jenže pak nepřálo počasí a dráha byla na mě docela těžká. I když byla stejná pro všechny. Trvalo dlouho, než jsem se přizpůsobil. Na Stuhu nemám štěstí na počasí. Vždycky, když jedu, je to taková divočina. Pouáků by mohlo být víc. Nejvíc se mi líbilo na Zlaté přilbě SNP v Žarnovici. Líbil se mi začátek. V první jízdě jsem byl vyloučen za to, že za mnou někdo spadl. Ale druhou rozjížďku jsem pak už vyhrál. Pak mě motorka začala dělat problémy, ale dostal jsem se do semifinále. V poslední šanci jsem vůbec neodjel od startu. Žarnovica byla lepší než Slovácký ovál, protože na Březolupy jsem měl větší ambice. Ale nějak to zase nevyšlo.“

speedwayA-Z: „Budoucnost ploché dráhy v Březolupech nevypadá špatně. Pojedeš juniorské týmy s Martinem Gavendou a síla tohoto spojení se projevila na stupních vítězů už loni. Do Březolup se opět vrací liga, po letech pořádají velký mezinárodní závod. Jak bys toto téma okomentoval ty?“
Martin Málek: „Pro letošní rok to se závodama vypadá dost dobře. Pak je horší říct, co bude za rok. Je dobré, že by Slovácký ovál mohl pokračovat i v dalších letech. Třeba se ta plochá dráha na Moravě víc zviditelní.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Petr Horáček: „Chtěl bych se Martina Málka zeptat na jeho nejvíc a nejmíň oblíbenou dráhu. Jemu asi bude vyhovovat 1. liga v Březolupech, ale přesto není škoda, že ve Slaným nebude? Děkuji a a se daří!“
Martin Málek: „Nejvíc oblíbená dráha je asi Žarnovica. Jak jsem už řekl, mám rád velké a široké dráhy a většinou se mi tam dařilo. Jsou tam i pěkné holky. Nedá se říct, že bych nějakou dráhu vyloženě neměl rád. S první ligou to pro Slaný asi škoda bude. Mně vyhovují Březolupy, protože to nemám tak daleko. A děkuji za přání.“

Ilona Nádvorníková: „Chtěla bych se tě zeptat, kam letos víc napřeš svoje síly – do školy nebo na plochou dráhu? Děkuji a přeji, a se daří.“
Martin Málek: „Zdravím, Ilono. Svoje síly budu směřovat hlavně na školu. Zezačátku sezóny se zaměřím jen na první závod juniorů ve Slaném, potom hlavně odmaturovat a sezóna může začít. A také tobě děkuji za přání.“

Pepa: „Viděl jsem Slovácký ovál v Březolupech. Myslíte si, že toto je cesta, jak pomoci ploché dráze na Moravě? Spojit folklór v názvu s moderním sportem? Mně se to líbilo, divákům určitě taky. Ani jsem předtím nevěděl, že se v Březolupech plochá dráha jezdí. Předtím jsem chodil na extraligu, ale to už bude možná deset let zpátky. Proč není těchto závodů víc a větší reklama i na ostatní závody, třeba v Hradišti nebo Zlíně?“
Martin Málek: „Tož myslém, že kdyby sa spojil folklór s moderním sportem, by nemoselo byt špatné, kdyby sme jezdili v kroju (smích). Třeba by sa vám to líbilo víc. A divákům asi taky. O reklamu na závody se stará každý klub sám. Spíš si myslím, že nejsou lidi, co by věšeli plakáty po Zlíně nebo Hradišti.“

Martin Málek děkuje:
„Určitě bych chtěl poděkovat takovi za všechno, co pro mě dělá, bez něj by to vůbec nešlo. Mamce za dobré svačiny a obědy a za starost. Sestřičce za pomoc v roli mechanika. Strejdovi, že vydrží to moje otravování, když po něm něco potřebuju. Pana doktora Richtera jsem naštěstí od loňska moc nepotřeboval, ale dík mu určitě taky patří. Nesmím zapomenout poděkovat taky březolupskému týmu, hlavně panu Plzákovi a panu Mizerovi. Děkuji taky mému ladiči panu Galíkovi. Rád bych poděkoval i té malé hrstce sponzorů, které mám a kteří mě podporují.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.

Měchnov (Divišov) – 26. února

V loňském roce na vlastní kůži zažil, jaké je přejít mezi české seniory a nepatřit přitom do užší špičky se zahraničními angažmá. A potýkat se s nedostatkem závodů, zatímco v juniorských letech sedával v sedle plochodrážního motocyklu i několikrát do týdne. Tohle je však jen jedno z témat exkluzivního rozhovoru, který divišovský jezdec slánského klubu Jan Hlačina poskytl magazínu speedwayA-Z. Čtenáři se také dozvědí, jak prožíval své loňské závody, o novinkách v Divišově nebo o přípravách na blížící se sezónu. A samozřejmě se dočkají rovněž odpovědí na své otázky.


speedwayA-Z: „Když jsme domlouvali tento rozhovor, zmiňoval jsi rapidní pokles počtu závodů až o tři čtvrtiny ve srovnání s posledním rokem svého juniorského věku. Co to pro závodníka přináší v praxi? A jak jsi se s tím dokázal vypořádat ty?“
Jan Hlačina: „Když byl závod každej tejden, člověk hlavně nasbírá zkušenosti. Co s převodama, motorem, karburátorem. Je pravda, že se ušetří na technice, když se nezávodí, ale proto se přece plochá dráha nejezdí. Je to o tom, že se závodí. Jdou čtyři na pásku a jedem! Je tam taky pokles formy, když nemáš tolik závodů. Trénink je dobrej, aby sis zkusil styly nebo převody. V závodě je to pak jiný. Na tréninku si myslím, že jedu dobře, ale v praxi to tak třeba není. Nemám to tolik v ruce, abych měl takovou jistotu. Na tréninku to může bejt nebezpečnější, protože tam není sanita. Ale fakt je trénink jen na vyzkoušení různejch věcí, protože zkušenosti přináší minimální.“

speedwayA-Z: „Nedostatek závodů pro seniory je obecně známým, přitom však v zásadě neřešeným faktem. Jako jeden z návrhů zlepšení stavu padl i systém bodovaných tréninků. Co ty na to? Pomohlo by to?“
Jan Hlačina: „Určitě. Předloni jsem na bodovaný tréninky jezdil do Polska. Byl to trénink, ale s atmosférou závodu. Klukům, jako já, to pomůže. Chce to, aby člověk na tom seděl minimálně jednou za tejden, aby pak, když jde na pásku, něco neprovedl. Copak když provedu něco sobě, ale druhejm, to je horší. Kdyby každej klub udělal pět bodovanejch tréninků, do rozpočtu by jim to tolik nevlezlo. V Divišově jsme o tom zatím neuvažovali. Plánujeme tréninky, který budu organizovat já. To není problém. Máme kropičku i traktor a upravíme si dráhu sami. O bodovaným tréninku jsme zatím nepřemejšleli, ale určitě bychom to mohli zrealizovat. Chtělo by to vložit do období, kdy není tolik závodů. Asi to na nejbližší schůzi navrhnu.“

speedwayA-Z: „Nebyla by pro tebe šance v Německu ve stylu, jaký praktikoval tvůj divišovský soused Robert Král? Neuvažoval jsi třeba o licenci DMSB?“
Jan Hlačina: „Určitě jsem přemejšlel, jestli bych to neměl udělat. Částka za licenci je sice velká, ale asi by se vrátila. Když Robin přestal jezdit, mohl by mi pomoct. Dát kontakty na lidi, s nimiž to vyřizoval. V týhle sezóně to ještě nebude. Českou licenci jsem ještě nekupoval, ale ani zatím nevyřizoval německou. Na šampionát dvojic bych ale chtěl pozvat Ronyho Weise a kdyžtak se domluvit s ním. Loni jsem v Německu jel dva závody. Nejdřív dvojice s Mirdou, potom na konec sezóny Zlatou botu v Míšni. To byl moc hezkej závod. V Míšni se mi líbí. Atmosféra velkejch závodů a taky celkově je v Německu všechno hezký. Je dobrý, že teď můžu Němce pozvat sem do Divišova. A oni mi pak to pozvání třeba oplatí.“

speedwayA-Z: „Semifinále českého šampionátu jednotlivců jsi jel na své domácí dráze v Divišově. Naděje na postup tu byly, ovšem vzaly za své v hrozivém karambolu…“
Jan Hlačina: „To bylo největší zklamání. Měl jsem málo natrénovanýho a myslel si, že to vyjde. Jenže hned v první jízdě v první zatáčce přišel ten karambol. Sice je sporný, kdo ho zavinil, ale stalo se. Pak jsem se srovnal, ale zápěstí bolelo. Tu poslední jízdu nešlo ani dojet. Asi je pravda, že když člověk něco hodně chce, nevychází to. Ale postup do finále se může povést příště. Letos mistrák určitě pojedu. Uvidím, kam mě rozlosujou. Pro mě jsou lepší Svitavy. Jsou podobný jako Divišov. Konkurence je však velká. Chce to co nejdřív začít jezdit a dostat to do ruky, abych tam nejel jako nějakej čudla.“

speedwayA-Z: „Do extraligy jsi se dostal až po sérii zranění tvých klubových kolegů. Nastoupil jsi dvakrát v sestavě, odjel jen dvě jízdy. Není to moc, přesto ze zeptám, jak na tebe extraliga působí?“
Jan Hlačina: „Atmosféra extraligy je atraktivní. Jede se to s cizíma závodníkama. Spíš by se mohlo stavět na Češích, i když jejich kvalita není, jak by manažeři potřebovali. Ale jinak český jezdec nemá moc nadějí se propracovat k těm zkušenostem, aby mohl v extralize bodovat. I když jsem nenastoupil, jezdil jsem se na extraligy dívat nebo je sledoval v televizi. Pořád jsem věděl, jak to vypadá. Letos se může změnit cokoliv, ale spíš nevěřím, že bych jezdil víc. Člověk musí bejt soudnej. Abych se cpal do extraligy a pak tam dělal nulu, to zase ne!“

speedwayA-Z: „V první lize jsi začal vcelku slušně, pak jsi ale mírně slevil. Slaný měl vítězství na dosah, ale ve smolném závěru klesl až na třetí místo. Jak jsi první ligu prožíval?“
Jan Hlačina: „Jako velký zklamání. Byla škoda, že jsme to nedotáhli do konce. Ale ke konci už nejezdil Robin. Snížili nám bodovné a za stovku za bod se mu asi nechtělo jezdit. Když totiž člověk udělá deset bodů, dostane tisícovku, cesák a konec. Výpadky byly ale u všech. Můj začátek byl dobrej, ale pak to šlo dolů. Zkraje se po zimě všichni rozjíždějí. Pak ostatní mají závody a vyšvihnou se. Když ale závody nemáš, začneš na začátku sezóny na stejný úrovni s nima, ale pak jim nestačíš a skončíš spíš v těch zadních řadách. Mně se první liga líbí. Jsou v ní vyrovnanější kluci a z mýho pohledu je to určitě atraktivnější než extraliga. Pro diváka je to asi jiný, ale já to vidím takhle. Letos je ta představa horší. Jestli bude mezi sedma závodníkama rvačka o pět míst, spíš vzplanou emoce. Už jsem se však setkal i ve Slaným s tím, že nominovali někoho jinýho a nakonec byli rádi, že jsem to jel já. Žádnou garanci závodů nemám. Ve smlouvě se Slaným stojí jen to, co musím. Nominace záleží na manažerovi. Ne na mně, abych si určoval, kde pojedu. Určitě by nebylo na škodu, kdyby těhle závodů bylo víc. A hlavně celků. Škoda, že jsme tu ligu nedostali do Divišova. Bylo to hlavně kvůli penězům. Navíc jsme neměli žádnou garanci, že je seženeme. A slibovat něco a pak to nesplnit? To by bylo jako loni ve Slaným, kdy nám nedali peníze, co slíbili.“

speedwayA-Z: „První řádný pouák české sezóny přišel až koncem srpna v Divišově. Jak se ti v něm jelo?“
Jan Hlačina: „V Divišově je vždycky větší tréma. Je to tím prostředím se spoustou známejch lidí. Každej závod v Divišově je dobrej a atmosféra je jiná než jinde. A ten výsledek? Nula, dva, jedna, jedna a nula. To mě vůbec neuspokojuje. I když v týhle konkurenci… Ale na to, že jsem tady měl natrénovaný, mohlo by to bejt lepší. Budu se snažit, aby to bylo lepší letos. Zatím jsme napsali jen jeden pouák, protože si nechceme moc vyskakovat. Do budoucna se budeme snažit dělat víc závodů. Ale celá plochá dráha upadá. Málo závodů, málo závodníků. Není o to takovej zájem lidí, sponzorů a není to vidět v médiích.“

speedwayA-Z: „Semifinále šampionátu jednotlivců, osm prvních lig, jeden pouák a dvě rozjížďky v extralize – to je vlastně kompletní bilance tvé loňské sezóny v Čechách. Nezdá se ti paradoxní, že závodník chce jezdit, jenže nemá kde?“
Jan Hlačina: „Určitě to tak je. Lidi, co chtějí jezdit, nemají v Čechách šanci. Když se člověk podívá do výsledků, závodů fakt není moc. Ani takoví Radek Smolík nebo Jarda Petrák se tady taky moc nesvezou. Kdyby neměli něco venku, už na tom neseděj. Závodů by mělo bejt víc. Všechno jde. Kdyby se v klubech víc snažili a bylo víc nadšenců, šlo by to. Problém je, že většina klubů si udržuje svoje a jede ve svejch kolejích, ale nepřidá nic. Vidím to u nás. Za starýho vedení nešlo nic a teď jedeme tolik závodů jako nikdy. Říkáme si, že když ten stadión tady jednou je, a se využije a jezdí se na něm i jiný akce. Samozřejmě pro mě jako plochodrážníka by bylo lepší, kdyby se jezdila hlavně plochá dráha. Připadá mi, že Divišov je klub, kde to jde nahoru. Viděli jsme včera v Krušovicích, jaké to je ve Slaným, kde pan Křikava jen přepíše datumy a všechno ostatní je stejný. Je dobrý, že jedou vrcholný podniky, avšak pro Čechy by bylo lepší, kdyby udělali víc závodů pro nás.“

speedwayA-Z: „Nemohly by ti v ohledu vyššího počtu závodů pomoci AK Divišov a AK Slaný? Jsou to tvé kluby, navíc podobné problémy začne letos řešit také Miroslav Fencl.“
Jan Hlačina: „Mirda určitě bude ve stejný situaci, co já. Ale on má známý, co mu ty závody seženou. Tohle já postrádám, i když Milan Hajný (předseda AK Divišov – pozn. redakce) je teď ve výkonným výboru a tak by mohl něco vyřídit. Zatím mi ale závody sehnal jedině pan Moulis, za což jsem mu vděčnej. Sice byly jen dva, ale pomohly. Manažeři z ostatních klubů si shánějí závody jen pro sebe a na druhý se nedostane. Spolupráce mezi Slaným a Divišovem by byla možná. Myslím však, že pan Křikava nám teď trošku závidí úspěchy a na tom to asi troskotá. Je však pravda, že když jsme uvažovali o první lize, dali by nám svý kluky, ale to je asi to jediný.“

speedwayA-Z: „Za necelé dva měsíce všechno vypukne nanovo. S jakými plány, vyhlídkami a cíli vstupuješ do sezóny 2005?“
Jan Hlačina: „Jestli mě postaví, chtěl bych tu první ligu dotáhnout do vítěznýho konce, což se nám v posledních dvou letech nepovedlo. To pro mě bude to hlavní. Taky budu preferovat dvojice tady v Divišově. Ale opravdu bych nechtěl, aby to dopadlo jako loni, kdy byl hned v první jízdě pád. Za kolegu si můžu vybrat, koho chci. Samozřejmě ne někoho z Grand Prix. Uvažoval jsem o Rony Weisovi. A hlavně bych chtěl co nejmíň pádů a bejt zdravej. Soustředím se na závody, teď už i jako pořadatel. Samozřejmě jen u pořádání závodů bych nechtěl zůstat.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Sportage: „Mám otázku, jak by se podle tvého dalo udělat, aby závodů, kterých, jak čtu, máš poskrovnu, bylo víc? A jak se plochá dráha projevuje v tvém osobním životě?“
Jan Hlačina: „Víc závodů by se dalo pořádat formou bodovaného tréninku. To by určitě ten počet zvedlo. Šéfové týmů by se měli snažit pro závodníky udělat víc. Pro představu, jen jedno nastartování motorky stojí 800 korun. Samozřejmě to leze do osobního času, ale nejezdím to pár dnů. Když už člověk něco dělá dlouho, ten čas si tomu dokáže přizpůsobit.“

Huvo fans: „Když jsi viděl doma ledovou plošinu, nemáš chu ji zkusit jezdit? Jak na tebe jako klasického plošináře tato specifická disciplína zapůsobila?“
Jan Hlačina: „Rád bych se na leďáku někdy svezl. Ale nastoupit na týhle cirkulárce do závodu bych nechtěl. Obdivuju ledaře, že mají odvahu na to ve čtyřech na oválu jako Divišov vůbec sednout. Atmosféra závodu byl nepopsatelný zážitek. Na takovýhle dráze jsem to viděl poprvý. Bylo to opravdu velkolepý.“

Bobo: „Taky mám na tebe jeden dotaz. Zda máš nějaký mezník, čeho bys chtěl v plošině docílit?“
Jan Hlačina: „Určitej mezník nemám, ale chtěl bych docílit co nejlepších výkonů. Jako junior jsem pořád měl nějaký plány, ale teď se to rozplynulo. Hlavně chci mít ze závodění dobrej zážitek, brát ten sport v pohodě a dělat ho pro zábavu a ne pro nějaký nervy. Když se člověk nervuje, nestojí to za nic.“

Brepta: „Otázek mám habakuk, ale stačí mně, když odpovíš jen na tuhle jedinou. Někde jsem zaslechl, asi vrabci na střeše cvrlikali, že bys kvůli své lásce chtěl pověsit závodění na hřebík a být za hodného. Jo?“
Jan Hlačina: „Určitě bych se nechtěl stát hodným. Pro letošek kombinézu na hřebík pověsit nechci. Do sezóny 2006 určitě nastoupím jako pořadatel plochodrážních závodů. A jestli i jako jezdec, je ve hvězdách.“

Milan Hajný: „Ještě než začnu, tak bych ti chtěl poděkovat za pomoc v našem klubu (pisatel je předsedou AK Divišov a jeho zástupcem ve VV SPD – pozn. redakce), kdy i přes povinnosti, které ti dává pozice jezdce, jdeš pomoci divišovské ploché dráze. Teď už ale není prostor na komplimenty. Uvažuješ už o konci kariéry? Proč? Není to předčasné?“
Jan Hlačina: „O konci kariéry pro letošek nepřemejšlím. Do dalších roků se ještě uvidí. Nevím, co bude zítra, natožpak příští rok. Kdyby bylo po mém, neuvažoval bych o tom vůbec.“

Petr Horáček: „Chtěl bych se Honzy zeptat, zda je nějaká šance na divišovský tým. Má nějaké zprávy, jestli Robert Král skutečně ukončil kariéru? A ještě jaký má názor na kritizovanou dráhu ve Slaném? Jsou ještě horší?“
Jan Hlačina: „Šance na tým by tady byla. Uvažovali jsme o tom, ale finance nám nedovolily to dát dohromady. Do budoucna se ale o to budeme snažit. Robin už definitivně zakončil kariéru a rozprodal techniku. Doufám, že mi stále bude pomáhat se závoděním. Podle kvality bych soudil, že dráha ve Slaným je jedna z horších. V nájezdech byly hupy a šlo opravdu o zdraví. Ale jestli je nejhorší, nevím. Ale budou se ji snažit zlepšit, jak včera v Krušovicích přislíbil i pan Křikava.“

Jan Hlačina děkuje:
„Chtěl bych poděkovat klukům z našeho klubu z Divišova. Hlavně Milanu Hajnýmu, tátovi, panu Mannovi a samozřejmě všem ostatním členům. A taky Jawě.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.

Slaný – 2. března
V posledním roce své juniorské kariéry dosáhl na domácí scéně opravdu maximum. S Patrikem Linhartem a s pomocí Martina Málka a Antonína Gallianiho vybojoval titul v juniorských družstvech. Pak se zranil, přesto mu ve strhujícím finiši šampionátu jednadvacetiletých zlato neuniklo. Připočtěme tradiční slánské stříbro z extraligy, skvělou šestou příčku z šampionátu jednotlivců nebo famózní vystoupení v mistrovství dvojic a vychází nám sezóna jako hrom. Na jeho výsledky, ale i cokoliv jiného se jej můžete zeptat také vy. Miroslav Fencl, čerstvý vítěz ankety Plošinář AK Slaný v roce 2004, totiž přislíbil magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

„Nezmění se nic,“ odpověděl Miroslav Fencl, jak se připravuje na svou první sezónu po přestupu mezi seniory. „To je pořád stejný, senior nebo junior, to chystání je stále to samý. A v juniorech byla konkurence taky velká. Se závody to už ale bude horší. V seniorech jich u nás moc není, tak se to asi odrazí i u mě. Nebudu asi tolik vyježděnej jako, když jsem teď v juniorech pořád seděl na motorce. Letos jsem v cizině nic nenašel a nemám nic podepsanýho.“

Otázky pro Miroslava Fencla můžete vkládat pomocí komentáře k tomuto článku. Rozhovor je naplánován na příští sobotu. Mějte tedy na paměti uzávěrku vašich příspěvků, jejíž termín je v pátek 11. března ve 12:00.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Racková (Zlín) – 25. února
Obrovský talent a nehorázná smůla. Zhruba v tomto duchu se o něm mluvilo a psalo v letech 2002 a 2003. Loni se mu fatální pády naštěstí vyhnuly, ovšem počátek sezóny měl stále ještě poznamenaný operací předchozího zranění. Přesto dokázal, že vyhrávat nezapomněl a v kombinaci s dalším moravským talentem Martinem Gavendou o něm soupeři hovoří jako o nebezpečné sestavě pro nadcházející ročník šampionátu juniorských družstev. Březolupský junior Martin Málek je dalším závodníkem, který magazínu speedwayA-Z přislíbil exkluzivní rozhovor. A naši čtenáři ani tentokrát nebudou ochuzeni o možnost vložit své vlastní otázky.

Martin Málek je jedním z mála plochodrážníků, který vedle závodění úspěšně studuje střední školu. „Moc to nestíhám,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z. „Je toho moc. V garáži jsem nebyl ani nepamatuju. Ale něco tam stojí (smích).“ Březolupského juniora totiž zaměstnává maturitní zkouška a také přijímačky na vysokou školu. „V dubnu bych měl dělat testy a v květnu ústní zkoušky,“ prozradil Martin Málek. „A přemýšlím o strojařině na ČVUT v Praze nebo na Fakultě Tomáše Bati ve Zlíně.“

A jak do jeho studijních plánů zapadá plochá dráha? „Zatím vymýšlím, abych to skloubil dohromady,“ odpověděl. „Musím odmaturovat. Uvidíme, jak se to podaří. Zdraví je dobré, to je hlavní. Ale chtěl bych, aby ten sníh vydržel co nejdýl, aby se začalo závodit co nejpozdějc.“

Své otázky na Martina Málka můžete od této chvíle vkládat jako komentáře k tomuto článku. Protože je rozhovor naplánován na sobotu 5. března, uzávěrka pro vaše dotazy je pátek 4. března ve 12:00.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Plzeň – 24. února
Za dlouhá léta funkcionaření a předsednictví v plzeňském klubu zažil hubené i tučné roky. V nedávné historii titul ve dvojicích 1993 i fenomenální tažení Plzně extraligou 1994. Avšak potom také sestup do první ligy. Počínaje sezónou 2002 však Plzeň začala pomýšlet na svůj návrat o ligové patro výše. A ten se jí loni v říjnu podařil. Také na toto téma přijde řeč v exkluzivním rozhovoru magazínu speedwayA-Z s plzeňským předsedou Leopoldem Klímou. Tradice pokládání čtenářských otázek nebude samozřejmě přerušena ani tentokrát.

Do startu letošní extraligy zbývají ještě necelé dva měsíce. Jak se na ni plzeňský nováček chystá? „Naši jezdci se připravují v posilovně a bazénu,“ řekl magazínu speedwayA-Z Leopold Klíma. „Funkcionáři se pravidelně každou středu zabývají přípravami stadionu, tvořením programu a honí peníze.“ I když na veřejnost pronikly už jisté informace o sestavě, složení plzeňského družstva stále zůstává otazníkem. „Soupisku máme hotovou,“ komentoval tuto otázku Leopold Klíma. „Ale nechci se motat trenérům do jejich práce a neprozradím ji. Z hostů budeme využívat Poláky a Němce. Určitě budeme důstojným nástupcem Mšena, jak se obáváte a moc se těším, až na svých stránkách odvoláte ten predikát extraligového buranova.“

Otázky na Leopolda Klímu vkládejte jako komentář k tomuto článku. Uzávěrka vašich příspěvků je příští pátek, tedy 4. března ve 12:00.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Praha – 19. února
Je příkladem rychlé kariéry a důkazem, jakým tempem může čas pádit. Zatímco před třemi léty se musel do širšího podvědomí probíjet, dnes není závodník či divák, který by neznal jeho jméno a dravý a odhodlaný styl. Pražský junior Jan Jaroš poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. A ohlíží se v něm za uplynulou sezónou, ale třeba také popisuje svou zimní práci barmana, vysvětluje důvody své zářijové závodní absence a líčí pozadí dramatického boje o domácí juniorský titul. V neposlední řadě se odpovědí na své otázky dočkají také naši čtenáři.


speedwayA-Z: „Zbývá ti již jen necelý týden do odjezdu do Anglie. Jak jej vyplníš? A jak jsi vlastně strávil zimu?“
Jan Jaroš: „ Budu se válet u televize (smích)! Doladím motorky, sbalím si dvoje trenky, dvoje ponožky a zubní kartáček. Beru to normálně. Teď čekám, až budou spojky. Už pětadvacátýho tam máme večeři se sponzorama a seznámení s týmem. Zimu jsem strávil pracovně v Anglii. Zdokonalil jsem si jazyk a poznal Angličany i z druhý stránky. Ve finále jsem tam nakonec podepsal kontrakt. Spřátelil jsem se se spoustou místních lidí. Dělal jsem v hotelu v baru, kde pátek, sobota a neděle byly diskotéky. Byl to nářez a v noci to bylo párkrát hodně drsný. Taky jsem tam pracoval na fyzičce. Chodil jsem běhat a do práce jezdil na kole. Tam a zpátky je to šestnáct kiláků. A když jsem tam jel první den, hned se mi rozsypala přehazovačka a já dojel pozdě. V práci jsem nachodil minimálně padesát kiláků denně. Nikdy bych nevěřil, že se barman takhle nalítá.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o Velké Británii, jaká byla tvá tamní loňská sezóna? Starty za King‘s Lynn v Premier League nedopadly, ale objevil jsi se v Belle Vue v Elite League.“
Jan Jaroš: „Byla zajímavá tím, že jsem tam odjel s tím, že budu závodit za King‘s Lynn. A tejden před odjezdem mi řekli, že se nevejdu do týmu. Sice o málo, ale nevejdu. Až prej vstoupíme do Unie, average spadne. Dva měsíce jsem tam žil, jezdil s klubem na závody a trénoval. Pak jsem se vracel na kontrolák a čekal, že ten average spadne, jak říkali. Jenže nespadnul. Tak jsem všude sháněl něco jinýho. A nakonec mi Tesáček (Zdeněk Tesař – pozn.
redakce) vyjednal Belle Vue. Určitě to byla super zkušenost. Šel jsem do Elite League s cílem snížit si average na Premier League. Přitom jsem jezdil s Jasonem Crumpem, Joe Screenem, Kennethem Bjerre a Rory Schleinem. Zkušenost to byla fakt suprová. A average jsem si sundal, takže teď můžu jet v King‘s Lynn. Bez problémů s dráhama to nebylo. Chce se to naučit. Je to o tom, jít tam a naučit se to. Dráhy jsou úplně jiný než u nás. Třeba Swindon byl velkej, ale klopenej, což v Čechách není. Rye House je zase malinká dráha, ale hrozně tvrdá. Tyhle dlaždičky, co tady mají na podlaze (rozhovor se uskutečnil v jedné pražské pizzerii – pozn. redakce), jsou proti tomu hlubina. Nejlepší dráha je samozřejmě King‘s Lynn. Není až tak malá, je trošku klopená a hluboká. Nebo možná ani ne tak hluboká, ale je tam jíl, takže je to takový državý.“

speedwayA-Z: „Jako většina Čechů jsi v Anglii sám a nikdo se o tebe nepostará. Jaké tam máš zázemí? A jak řešíš přesuny do Čech?“
Jan Jaroš: „Super je, že tam mám Topase. Bydlí sice jinde než já, ale když je nejhůř, poradí. Když jedeme někde venku, zeptám se ho třeba na převod. Bydlím v jedný anglický rodině a jsou to super lidi. Rychle mě přijali skoro jako za svýho. Spousta Angličanů je hodně přátelskejch. Teď tam jedu autem, na závody budu lítat. Možná abych ušetřil, zkusím autobus nebo jít na stopa (smích). Motorky budu mít taky tady a budu je vozit klubovým autobusem. Přemejšlel jsem taky, že bych si objednal helikoptéru a nechal se odvézt třeba rovnou do Pardubic na stadión rovnou na motorku (smích). Ale to je přísně tajný, to bude jako bonbónek, tak to tam nepiš (smích). V Anglii se o motorku starám sám. Ale na závody se mnou jezdí jeden Angličan, Tom. Pomůže mi i s řízením.“

speedwayA-Z: „Reprezentace se pro tebe omezila prakticky na jeden start – semifinále juniorského mistrovství světa ve Wiener Neustadtu. Jaké to bylo? A nelitoval jsi, že jsi v pardubické národní kvalifikaci skončil až jedenáctý a nikam jinam jsi se tak nekvalifikoval?“
Jan Jaroš: „Výsledky z Wiener Neustadtu mám ještě v živý paměti. Byl to skoro můj nejhorší závod, co jsem kdy absolvoval. Hlavně co se týče psychiky. Zbytečně jsem se nervoval. Kdybych jel v klidu, musel bych postoupit. Takhle to dopadá, když člověk chce až těžce přes wint. Třeba jsem odstartoval, jeli jsme do chumlu. A já si říkal, rychle, rychle, musím je předjet, jinak je postup v prdeli. Šel jsem do toho, ale ono to nevyšlo. Pomalu každou jízdu jsem byl na držce. Byly to ale další zkušenosti. V Pardubicích rozhodlo, že jsem měl v jedný jízdě kiks. Ke konci se to hodně předjíždělo. I v tom rozjezdu se to pořád mydlilo. Já z toho vyšel nejhůř. Ale svezl jsem se v mistrovství Evropy ve Mšeně. Jako náhradník jsem jel dvakrát a vždycky se přetočil na stejným místě.“

speedwayA-Z: „Loni jsi určitě nebyl spokojen se svým účinkováním v mistrovství republiky jednotlivců. Z Divišova jsi do finále postoupil jen jako náhradník. Jak k tomu došlo?“
Jan Jaroš: „Měl jsem problémy s technikou. Zradila mě! Nebudu to vokecávat, blbě jsem se připravil technicky. Rád závodím, chu byla veliká, ale ta technika… Nemá cenu to dál rozvádět. Asi propustím mechanika. Takže mám padáka jako mechanik (smích)! Kopřivnice je škoda. Ale já stejně nebyl fit, protože jsem měl po Pardubicích rozseklý koleno. Možnost jet byla, ale já byl rozbitej. Letos pojedu semifinále ve Svitavách, protože středa na Markétě se mi kreje s domácím závodem v Anglii. Dráhu neřeším, prostě závody beru jako závody. Stejně si moc vybírat nemůžu. Prostě se to tam jede, mám volno a tak do toho jdu. Mšeno se pak jede v úterý a hned ve středu zase závodím v Anglii. Takže hodně nabitý a hned po Mšeně poletím. Buď ještě večer nebo ráno. Oslava titulu by tedy musela bejt krátká (smích)!“

speedwayA-Z: „Český juniorský šampionát pro tebe začal velice slibně. Triumfem ve Slaným. O zlato jsi se statečně pral až do konce, nicméně nakonec jsi skončil až třetí a pouhý bod od titulu. Jak jsi to všechno prožíval?“
Jan Jaroš: „Jako těžký zklamání. Třetí místo absolutně neberu jako úspěch. Už třetí sezónu jsem třetí! Tím se chlubit nemůžu. Slaný bylo dobrý. Vyhrál jsem. V Březolupech jsem pak byl třetí. V Pardubicích jsem měl na vyhrání, ale v poslední jízdě jsem tam udělal to show. Když se teď zpětně ohlížím, o ten titul jsem přišel možná tady. Pak jsem ten juniorák měl hodně hektickej. Před Kopřivnicí jsem závodil v Anglii. Přijel jsem nevypalej a nemocnej. Nechápu, jak jsem mohl v létě nastydnout a mít horečky. Navíc jsem jezdil před Filipem Šiterou a v poslední zatáčce mi bouchla zadní guma. Prošudlal jsem se aspoň pro bod. Plzeň už byla s nervama. Každej věděl, že se tady láme chleba. Nejelo se mi tam ale dobře. Byl jsem unavenej. A pak ještě ty bláznivý hádky. Bral jsem je tak, že to jde úplně mimo mě. A pak jsem si dal voraz. Nazbrojil jsem se na Zlatou stuhu. Měl jsem naplánováno dojíždět všechny jízdy a bodovat. V první rozjížďce mě změřil Simoák. Ale říkal jsem si, že dva body jsou dobrý. Pak byla druhá jízda. Neodstartoval jsem vůbec dobře. Dal jsem to pod Tomáše Suchánka. Čekal jsem, že ho to vytáhne ven a mě to kopne před něj. V půlce zatáčky jsem ale viděl, že se na lajně drží jako klíště. Chtěl jsem to tedy dát nad něho. Jenže mě to natáhlo a brknul jsem si o něj. Zavřely se mi rejdy a vystoupil jsem z toho. To si ještě pamatuju, pak už jen rentgen v nemocnici. Řekli mi, že mám otřes mozku. S Hynkem jsme si tam do rána pospali. Druhej den jsem jel do Prahy. Přišel jsem domů a přestal hejbat rukou. V pondělí
jsem si došel do Motola a tam mi oznámili, že mám zlomenou lopatku. Když jsem řekl, že mám za tejden mistrák, doktor se mě zeptal, jestli jsem nespadnul z jahody na znak. Dal mi ortézu, ale den před závodem přišel, aby mi dal injekce. Ve finále mi ta ruka ztuhla, jako kdyby mi ji zavařil. Sice to nebolelo, ale ruku jsem vůbec necejtil. Takže ta Praha probíhala tak, že zkusím trénink a uvidím. Zdálo se mi, že je to dobrý. Věděl jsem, že to nemůžu dát do hlubiny, kde potřebuju sílu. Šel jsem do toho s tím, že chci vyhrát. Jenže v první jízdě jsem přijel do nájezdu a potřeboval to dát do hrany, ale byl jsem pomalej. Bylo to špatný a po třech jízdách to bolelo jako prase. Nemohl jsem si natáhnout ani povlak na helmu. Říkal jsem si, jdi do toho, jseš blízko, třeba budeš mít štěstí a zamíchá se to. Jenže to štěstí nepřišlo. Mrzelo mě to hodně. Bylo to fakt o kousek.“

speedwayA-Z: „Nastoupit za těchto okolností do posledního závodu byl vskutku heroický výkon. Prahnul jsi tolik po titulu? A nebo to byl příkaz klubu, pro něhož by titul byl hojivou náplastí na neúspěchy v extralize?“
Jan Jaroš: „Touha byla. Někdo si možná řekne blbej titul. Jenže já ho chtěl. Sezóna byla dobře rozjetá. Rád vyhrávám a chtěl jsem bejt mistr republiky v jednotlivcích. To jsem ještě nebyl. Každopádně titul by byl dobrej i pro Markétu. Od Pepeho neměli v juniorech mistra a já tomu byl hodně blízko. A ještě na domácí dráze. Ale z klubu na mě netlačili. Já jsem chtěl i kvůli tátovi. Aby na mě byl pyšnej, že se mi odmalička věnoval a teď by měl mistra.“

speedwayA-Z: „Co se s tebou vlastně dělo v září? Po juniorském šampionátu v Plzni jsi nezávodil ani doma, ani v Anglii a vynechal i evropský pohár klubových družstev…“
Jan Jaroš: „Udělal jsem si volno. Mám totiž únavovej syndrom. Byl to i jeden z důvodů, proč jsem skončil s motokrosem. Vytrvalostní sporty jsou totiž pro mě problematický. Mám známou, co trpí tím samým a teď jde na transplantaci jater. To je následek, když nedodržuješ správnej režim. Kolem mě to bylo takový téma a spousta lidí si to vykládala, že jsem se vykašlal na Markétu s evropským pohárem. A že jsem nechal klub ve štychu, protože jsem si usmyslel, že jsem unavenej. Jenže v daným okamžiku to bylo nejlepší řešení, už s ohledem na bezpečnost.“

speedwayA-Z: „Svůj jediný start v šampionátu juniorských družstev jste s Lubošem Tomíčkem proměnili v jasný triumf. Kdyby jste jeli celou sezónu, Slaňákům byste určitě zatopili, že? A proč jsi s Lubošem Tomíčkem nejel šampionát dvojic?“
Jan Jaroš: „Myslím, že kdybychom startovali s Lubošem, toho mistra uděláme. Třeba by se něco stalo, ale když to vezmeš, velkou šanci bychom měli. Je to ale plochá dráha, takže nikdy nevíš. Mistrák dvojic byl v období, kdy jsem marodil s tou nohou z Pardubic. Nehledě na to, že my s Lubošem jsme taková dvojice, že každej chce vyhrát sám. Nejsme super sladěná dvojka. Je tam pořád taková rivalita. Milionkrát si v depu řekneme taktiku, pak odstartujeme a každej jede jináč. Po stránce dvojic si neumíme moc vyhovět. Vždycky to bylo stylem jednotlivců. Nechci to svalovat na něj, ale s Mirdou mi přišlo, že ten je v tomhle lepší. Jel jsem s ním jednou nějakej pouák. On je venkař, já univerzál, takže by bylo dobrý jet s ním.“

speedwayA-Z: „Ve více než půlce extraligy jsi aktivně ovlivňoval její dění. Olympu se však moc nedařilo. Jak jsi to viděl ty?“
Jan Jaroš: „Tahle otázka je taková ošidná. Nemůžu mluvit za ostatní kluky. Já jel každou extraligu s tím, že tam předvedu maximální výkon. Nakonec to ale dopadlo dobře, baráž nebyla. Pro mě byla nejhorší extraliga na Markétě. První jízdu jsem měl juniorskou. Trenér očekával tři body a s tím jsem do toho šel i já. Utáhl jsem si spojku, ale když jsem si zkoušel start, přišla mi hodně tvrdá. Povolal jsem teda mechanika. Přeskočil prkna a já se s ním domlouval nacvičenejma gestama. Jenže jsme si blbě rozuměli a on mi tu spojku povolil úplně celou. Já na něj nekoukal, hlídal jsem si čas. Pak jsem si na startu stoupnul do kolejky. Rozsvítilo se zelený světlo a vylétla páska. Reflex jsem měl výbornej, ale jel jsem jako na babetě. Nejdřív jsem koukal, co se děje, ale pak mi to došlo. Spojka byla rozžhavená jako blázen. Vrátil jsem se do depa a myslel, že mě trenér zaživa stáhne z kůže. Nejlepší extraliga byla asi ve Mšeně. Měl jsem od Tondy Kaspera udělanej jeden motor speciálně na Čechy. Dařilo se mi na něm. V první jízdě jsem dokonce tři kola vodil Aleše Drymla. Ale pak to přestávalo jet. Ála mě předjel a já nakonec dojel druhej. V druhý motorce jsem měl půjčenej sériovej motor z Jawy. Nebyl přizpůsobenej a naladěnej, tak jsem ho nechtěl jet a jen přehodil karburátory. Ve druhý jízdě jsem odstartoval a jezdil vepředu, ale pak to mělo zase ten samej průběh. Už to ztrácelo kompresi. V depu jsme to dali na stojánek a já odchytil Tondu. Vzali jsme za kolo a komprese byla zase dobrá. Něco jsem poladil. Běhal jsem tam jak makrela a nevěděl, co s tím. Potom jsem objel dvě kola a zastavilo se to. Ve čtvrtý jízdě jsem skočil už na tu druhou motorku. Šel jsem z červený. Neodlítnul jsem dobře, ale zabojoval jsem. Ve druhý zatáčce jsem se proboxoval, ale jak motor nebyl dělanej na mě, odcouval jsem. Byl to ale bojovnej závod. Takhle jsem to loni měl celou extraligu. Jednou jsem zajel, ale pak se tam vždycky něco vypastilo. Letos vyhrajeme! Máme osm závodů a v klubu jsme na extraligu dva junioři. Vychází to tedy čtyři závody ku čtyřem. Další starty se samozřejmě budou řešit podle vývoje.“

speedwayA-Z: „Před svým druhým odjezdem do Anglie jsi závodil také v první lize. Jak se ti to zamlouvalo?“
Jan Jaroš: „Na skóre to bylo lepší než extraliga. První liga je taková záležitost, že to jsou pomalu juniorský závody. Takovej lepší juniorák. Jsou tam ale i dobrý starší závodníci. A na ty závody se dá určitě koukat. Kolikrát mi přijde, že je to pestřejší než extraliga. Předjíždí se a to je dobrý pro diváky. Náš výsledek byl ovlivněnej tím, že já a Luboš jsme jezdili v Anglii a přestali se sem na první ligu vracet. Tým táhnul Richard Wolff a byl na to sám. A co si budeme povídat, když se nevyhrávaj jízdy a vidíš, že druhý jezděj vzadu v pasti, nálada je vždycky horší. Mančaft se skládal z mladejch kluků a byl celkově takovej oslabenej.“

speedwayA-Z: „V průběhu roku jsi zkoušel GM od Antonína Kaspera, ale pak jsi jezdil Jawy. U nich zůstáváš také v letošním roce. S italskými motory jsi nebyl spokojen?“
Jan Jaroš: „S GM jsem byl spokojenej, nicméně z finančních důvodů jsem zůstal u Jaw. Trvalo mi tři závody si na GM zvyknout. To pak chce už mít celej strojovej park s GM. Aspoň dva nebo tři, kdyby se ti něco stalo. Jenže to už dělá velkej ranec. A proto zůstávám u Jaw. Jsem s nima spokojenej a mám je dobře udělaný.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Petr Horáček: „O Slaným se často říká, že to není plochá dráha, ale motokros. Myslí si to Jan Jaroš jako bývalý motokrosař také? Kde se mu závodí nejlíp a kde nejhůř? U nás, v Evropě a v Anglii? Děkuji a a se daří!“
Jan Jaroš: „Slaný je takový rozbitější, nicméně do motokrosu to má trochu daleko. Je to však dráha, která se u nás řadí mezi nejvíc hopsavý. U nás je ale pro mě nejlepší. Nejhůř se mi loni dařilo v Pardubicích. V Evropě jsem toho v loňské sezóně moc nejel, ale mám rád Debrecen a nerad Wiener Neustadt. A v Anglii je nejlepší King‘s Lynn a blbá třeba Arena Essex nebo Rye House.“

Anonym: „Už uteklo dost vody od Plzně, kde jsi měl defekt, ale byl to údajně letmák. Rozhodčí byl Pražák, ty jsi taky Pražák. Řekneš nám teď, jak to bylo doopravdy? Byl tam defekt nebo ti chtěl pomoct?“
Jan Jaroš: „Na to bych odpověděl, že v první řadě jsem zadřel motor. Zůstal jsem stát. Stalo se to, když vylétla páska. Jak to bylo v otáčkách, setrvačností jsem přejel čáru. A koukám, jízda byla zastavená. Pražák a jako co?! Já jsem závodník a rozhodčí rozhodl jízdu zastavit. Měl k tomu asi důvod a já to nezkoumal. Bafnul jsem druhou motorku a jel na jízdu. Dál jsem to neřešil. A na rozdíl od vás se pod to podepíšu.“

Ilona Nádvorníková: „Jak zvládáš náročné přesuny z Anglie do Čech? Může se po takové cestě letadlem ještě závodit? Děkuji za odpověď a přeji hodně štěstí!“
Jan Jaroš: „Určitě je to náročný, nicméně to bychom se zase vraceli k tý jedný otázce v rozhovoru. Cesta je náročná a já loni měl ještě blbý spojení. Musel jsem vstávat ve dvě ráno. Člověk si přeruší noční režim a je nevyspalej. V letadle se moc spát nedá. Kdybych jezdil autobusem, bylo by to lepší. Lehnul bych si tam na podlahu a dlouho spal (smích). Jenže na to nemáš čas, závody jsou ze dne na den. Možná bych to mohl zkusit přeplavat. Jeden den bych plaval sem, závodil, pak plaval zpátky a zase závodil v Anglii. Možná bych se tak zapsal i do Guinessovky (smích).

Jan Jaroš děkuje:
„Chtěl bych poděkovat v první řadě tátovi. Potom rodině, přítelkyni, Tesáčkovi a Topasovi. A samozřejmě sponzorům. Bez nich by to bylo těžší a komplikovanější tenhle sport provozovat. Jsou to pan Stárek z MPM trading, který mi hodně pomohl, pan Cholenský z Fuchs Oil, Tonda Kasper z TK motors, pan Uher z firmy Stuha, společnost LJ line, pan Kříž z Čerpací stanice MK Strakonice, pan Sladký ze SýS, firma Scott a Alan Zubr z Z engineering. Můj dík patří také vedení AK Markéta. A rád bych všechny čtenáře pozval na své internetové stránky www.jan-jaros.com.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív Jana Jaroše.
Fotografie z internetových stránek Jana Jaroše www.jan-jaros.com byly publikovány se závodníkovým souhlasem.