Praha – 26. března
Loni se dokonale ztratil ze světa plochých drah přímo uprostřed rozjeté sezóny. Na vině byl paradoxně vlastní trenér, který mu jeho milovaný sport dokázal pořádně znechutit. Přes zimu přišla nabídka ze Slaného, přesto však zůstává v otázce prognóz poměrně opatrný. Dvacetiletý junior z pražské Markéty Jan Vondra v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z otevřeně hovoří o loňském konci kariéry stejně jako o možnostech začít letos znovu. Kromě toho se společně ohlédneme za jeho loňskými výkony, zamyslíme se nad sladěním barev motocyklu s přelivem hlavy a odpovědí na své dotazy se dočkají rovněž naši čtenáři.


speedwayA-Z: „V letních měsících minulého roku jsi se vytratil z plochodrážního světa. Jisté náznaky nasvědčovaly, že za tím stojí antipatie s Vladimírem Kovářem, trenérem pražské Markéty. Je tomu skutečně tak?“
Jan Vondra: „No, jejej. Rozjelo se to už předloni s tím distancem. Myslel jsem, že je to v pohodě. On je takovej, že je kamarád a za tvejma zádama je ale něco jinýho. V létě jsem byl s Pepem Francem v Anglii. Když jsem se vrátil a viděl, jak to funguje tam, a jak na Markétě, vzdal jsem to. Navíc Kovář dělal naschvály. Nenechal mě ani trénovat. Když jsem pak na to sednul, zlomil jsem si ruku. Třeba mi řekl, že nemůžu jet, protože nemám zaplacený příspěvky. A že to bude řešit výbor klubu a pan Ondrašík. Přitom když jsem volal jemu, on nic nevěděl! A divil se, proč netrénuju, protože mu Kovář říkal, že nechci! Kdybych neodešel, asi bych Kovářovi musel ublížit. Měl konflikt i s mým tátou, protože padaly narážky na celou naši rodinu. Přitom když přišel na Markétu, myslel jsem, že to bude fajn, protože ploché dráze rozumí. Ale asi jen teoreticky, protože místo plochý dráze asi holduje chlastu. Markéta má štěstí, že ho tady má, protože ten to určitě daleko dovede.“

speedwayA-Z: „Tvůj odchod přišel v půlce sezóny. Co jsi celou tu dobu dělal? Nechyběla ti plochá dráha?“
Jan Vondra: „Měl jsem klid. Po dvou letech jsem byl v klidu. Víš, já kvůli Kovářovi úplně ztratil chu. Mám plochou dráhu hrozně rád, ale co on dělal?! A tak jsem si jednou den před
závodama řekl, že už nepojedu. Chvíli jsem přemejšlel, co budu dělat. Dohnal jsem zkoušky ve škole a sehnal si práci. Našel jsem i starý kamarády, co jsem předtím tolik nevídal. Objevil jsem ten starej svět. Nebyl jsem žádnej super závodník, ale závodil jsem rád. Když je u nás takovej počet závodníků, měli by se k nám chovat jinak. A hrál jsem taky hokej, to je moje druhá zábava. Ve volným čase jsem si odskočil i na kriminálku (smích). Byl jsem podezřelej z pokusu o vraždu. Možná někdo viděl v Blesku nebo v televizi fotku podezřelýho, kterej mi je podobnej. Získal jsem nový zkušenosti a díkybohu jsem tady, protože česká justice naštěstí funguje.“

speedwayA-Z: „Nicméně počátkem letošního roku se tvoje jméno začalo skloňovat v souvislosti se Slaným…“
Jan Vondra: „To je takový jo a ne. Určitě bych chtěl jezdit. Se závoděním jsem skončil ve Svitavách a letos se tam jede semifinále… Já nad Slaným nepřemejšlel. Seděl jsem doma a Milan Mach zavolal mojí mámě. Pak sehnal číslo na mě. Neměl juniora a tak jsem mu řekl, že jo. Teď mi zavolal, že se mnou počítá, ale jinak od nich nevím nic. A já bez jistoty do toho nebudu investovat. Začátek sezóny bych ani nestihnul. Třeba naskočím v půlce sezóny, ale čekám, jak to s tím Slaným vlastně bude. Uvidíme. V tuhle chvíli to vnímám tak, že jsem kariéru skončil a buď to dopadne nebo ne.“

speedwayA-Z: „Slaný je vcelku ambiciózní celek a mohl by se ti tedy v kariéře naskytnout druhá šance. Nehodláš ji využít?“
Jan Vondra: „Hodlám ji využít. Z mý strany to možná vypadá bez zájmu, ale ten zájem tam je. I v práci jsem si to domluvil tak, že by nebyl problém s uvolňováním. Ale po tom, co jsem poslední dva roky prožíval na Markétě, do toho nechci vlítnout naivně. Proto volím vyčkávací taktiku. Je to tím, jak jsem zvyklej na jednání s Kovářem, že člověk už není takovej důvěřivej. Jsem ochotnej si vzít úvěr a pořídit si vybavení. Jenže nemám nic jistý a z toho mám strach. Milan Mach se teď ozval, že má pro mě motor. Ve chvíli, kdy ho dostanu, jsem do měsíce, možná čtrnácti dnů schopnej vyjet. Samozřejmě mi je jasný, že ve Slaným nedostanu tolik co na Markétě.“

speedwayA-Z: „Když jsi druhý půlrok sezóny nezávodil, bylo těžké vyrovnat se s představou, že tvá kariéra už skončila?“
Jan Vondra: „Proto jsem taky zmizel, jak jsem zmizel. Sebral jsem se a vytratil se jak rána bleskem do hlavy. Celej měsíc jsem o tom přemejšlel. A o tom, co bude dál. Pak jsem to řekl tátovi, ale Milan Špinka o tom nevěděl do poslední chvíle. Kovář měl možná radost. A tak jsem odevzdal motorky. Dal jsem jim i některý svoje věci, protože jsem jim jednu motorku zvalchoval. Dřív jsem třeba jezdil bez výsledků, ale najednou přišel závod, kdy se zadařilo a
sprášil jsem jiný. A člověk si pak řekne, vždy to jde. Myslím, že než přišel Kovář, byl jsem na tom líp než teď. S jeho příchodem to šlo do hajzlu. Trenér byl měl bejt psycholog a kór on, když je učitel. Plochá dráha je o psychice. Pan Špinka to umí, ale Kovář ne. Ten tě ještě víc srazí na kolena. A pak je to výsledkově ještě víc v prdeli. To jsem pak chodil na Markétu tak, abych se s ním nepotkal. Když jsem se potkali, řvali jsme na sebe jak koně. S Tondou Gallianim jsme dokonce dostali ultimátum, že bud‘ pojedeme, nebo nás vyhodí. Do konce roku jsme se měli zlepšit, protože je to tady vrcholový středisko. Proto nechápu, proč za mě chtěj něco od Slanýho, když se mě stejně chtěli zbavit. Asi maj‘ dost závodníků v záloze. Vzpomínám, jak Galič vodil na Markétě při semifinále dvě kola Lukáše Drymla. A Kovář ho pak v depu zjebal, proč ho pouštěl. Přitom mladej kluk přemejšlí, snaží se ho za sebou udržet a on pak přijde a vynadá mu. Měl přijít, říct, to byla bomba, a poradit a ne na něho vystartovat, proč ho pouštěl. Dryml je přece mazák a umí. Když jsem ho viděl, co třeba v Grand Prix zkusil na Rickardssona. Kromě Grand Prix má zkušenosti ze všech lig. A co dokázal v plochý dráze Kovář? Třeba já jsem jednou v šestnácti letech porazil v semifinále v Plzni Milíka. A pan Špinka přišel a řekl, že to byla paráda. Jenže Kovář to dělá obráceně.“

speedwayA-Z: „Pech v závěru sezóny 2003 tě odsoudil v letošním juniorském šampionátu do kvalifikačního procesu. Stačily však dva závody a dostal jsi se do hlavní dvanáctky. Jak na loňské mistrovství juniorů vzpomínáš?“
Jan Vondra: „Celý to bylo na hovno. Já závody psychicky nezvládám a v tak napjatý situaci v klubu to nešlo. V Pardubicích mi radil i Wolffík a po první jízdě to vypadalo dobře. Pak mě ale vyhnali do těch sraček a já lehnul. Motorka byla v prdeli a já měl bahno až za trenkama. Loni mi v junioráku nevyšla ani jedna rozjížďka. Moc si na to už nevzpomínám. Jen na Březolupy. Tam jsem odešel na fyzičku. Jezdil jsem tam přes ty díry a mít fyzičku, dělal bych hodně bodů. Na Věrouše jsem měl náskok, ale já už neměl sílu ani zahnout. A předjel mě i Matula. Snažil jsem se se sebou něco dělat a dát se do kupy. Nakonec jsem současně cvičil i trénoval, i když mě od toho mnozí odrazovali. Ale pak na tréninku vynášíš popelnice. Když si jdeš potom ještě zacvičit, Kovář tě u toho třikrát vydusí za kraviny, aby si dokázal, že je šéf. Nevím, jestli to byla z jeho strany snaha o likvidaci. Ale já nemám rád jeho a on nemá rád mě a o tom to asi je.“

speedwayA-Z: „Absolvoval jsi také dva závody šampionátu juniorských družstev za pražskou Markétu. Nejlepšího skóre jsi však dosáhnul až v tom třetím ve Svitavách, kde jsi hostoval za Pardubice. Mohl bys to okomentovat?“
Jan Vondra: „Začalo to v Pardubicích. Na Markétě není člověk, co by ti poradil. Lepší
závodník ti poradí, jako třeba mě radil Pepe. Ale on je menší a lehčí. V první jízdě jsem držel plnej kolík, ale přesto mě porazil i Málek z Pardubic. Naštěstí přišel Jéňa Verner a řekl, ty hovado, dej si tam lehčí převod. A já přitom myslel, že to chce ještě těžší. Předělal jsem to tedy podle něho a najednou to jelo jako kráva. Vodil jsem i Tomáše Suchánka a pak jsem předvedl tu super jízdu s Věroušem. Asi třikrát jsme se předjeli. Ve druhý zatáčce jsem jen koukal nahoru na Jéňu, kterej mě ukazoval, jak jet. Je vždycky dobrý, když je člověk, co ti poradí a ty vidíš, že ten problém je v motorce a ne jenom v tobě. A Svitavy jsou jediná dráha, co jsem si zamiloval. Znám to tam a vím, jak to tam jede. Tam mám vždycky sebevědomí, jak Mike Tyson před zápasem. Jezdím tam v pohodě a jen tak někdo mě tam neporazí. A kdybych neudělal chybu a nešel z blbý dráhy, aby pak na mě ještě odstartoval i Patrik, bylo by to ještě lepší. Slaňákům jsem stačil, ale nebylo je kudy předjet. Jít z trojky místo z jedničky, minimálně Páu bych udělal. A závody byly taky v pohodě, že jsem jel za Pardubice. Absolutně bez stresu a věděl, že pojedu všechny jízdy. Akorát se ještě chci omluvit Pavlovi Fuksovi. Jel jsem v první zatáčce na Galiče a vyvezl je všechny. A on, jak je mladej, tak to odskákal pádem.“

speedwayA-Z: „Pokud ti Vladimír Kovář úmyslně neujel klubovým autobusem jako ve Slaném, závodil jsi pravidelně v první lize. Jak na to vzpomínáš?“
Jan Vondra: „První liga je teď na Markétě těžkej Kocourkov. Přišlo mi to chvílema o ničem. Mladý by v sestavě měli bejt, ale tak maximálně dva. Pokud má tým šestnáct bodů a z toho čtrnáct udělá Wolffík, je to zbytečný. Na Markétě se teď traduje, že je to soutěž pro mladý. Ale já myslím, že by to mělo bejt stejně prestižní jako za mejch mladejch let. Jet tam s bandou mladejch a ještě říkat, že nevadí, když prohrajeme o dvacet bodů, je pro klub s největším zázemím u nás ostuda. Motivace pro ty kluky je takhle špatná. Pokud udělá tři body a klub vyhraje, ten junior si řekne, že na vítězství měl svůj podíl. Před třema rokama jsme to jezdili taky jen my mladý, ale to byl úplně jinej tým. Byli jsme schopný konkurovat. A chtěli jsme dokázat, že i bez Pepeho dokážeme porážet Smoldu nebo Jardu Petráka. Dnes jsou někteří mladý dokonce nasraný, že první ligu musí jet. A tam dají aspoň dva mazáky, protože jestli Markéta vyrazí s mladejma a Tonda Šváb je bude předjíždět o kolo, lidi na to budou těžko chodit. Moje výkonnost byla loni špatná. Ani jsem to moc nejezdil, už si na to nevzpomínám. Bylo to celý takový divný. Jedeš na závody a už v autobuse víš, že prohraješ. A já tam pak přijedu v teniskách jako do Slanýho a veze mě tam pan Špinka, protože mě Kovář ujel. A Kovář místo, aby se styděl, má z debaklu ještě prdel. Já bych stavěl sestavy, abychom konkurovali, ne prohráli. Pokud to takhle udělají všechny kluby, šlo by rovnou první ligu přejmenovat na Cirkus Humberto a vydělávat touhle parodií na plochou dráhu milióny. Třeba to Kovář prosadí (smích).“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi vypadl v semifinále v Praze. Jaký to byl závod? Zkusíš letos navázat na rok 2001, kdy jsi se kvalifikoval do finálové části?“
Jan Vondra: „Asi tak jak to řekl teďka ten týpek v super star. No, fiasko, no. Nesmyslný převody, těma jsem to absolutně zkazil. Snažil jsem se dávat pořád rychlejší a nakonec neměl ani tak malý rozety. Jak nejseš v pohodě, děláš samý blbosti a pořád se to točí dokola. Honíš to úplně nesmyslně, abys postoupil do finále a přitom blbneš. To už není o ježdění, ale o hlavě. Jestli to letos dopadne a já se objevím na dráze, mám jeden cíl. Semifinále se jede ve Svitavách. A to je jediný, proč bych chtěl jet. To je ohromná motivace, stejně jako jet za Slaný. chtěl bych ho vyhrát, protože ve Svitavách si věřím. Zní to blbě tohle říkat, když půl roku nejezdíš, ale dříve jsem vždycky jezdil blbě, ale přijel jsem do Svitav a udělal výsledek. Proto když tam letos pojedu, tak s tím, že chci vyhrát. Možná, že to nedopadne a já třeba ani nepostoupím, ale pojedu tam stoprocentně, že to chci vyhrát. Kdybych jel v Praze, budu chtít postup. Pokud pojede ve Svitavách Bogas, těžko ho porazím, ale proč ne, může mít defekt. Prostě ve Svitavách si věřím, a když bude štěstí, může to vyjít.“

speedwayA-Z: „Ledacos už vyznělo z našeho předchozího povídání. Přesto se tě zeptám, s jakými plány a ambicemi vstupuješ do letošní sezóny?“
Jan Vondra: „Já do ní ještě ani nejdu. Nevím. Když to vyjde, kromě těch Svitav nemám cíl. Samozřejmě bych chtěl jet a udělat všechno, aby Slaný všude vyhrálo. Osobní cíle nemám, chci jim pomoct, jet naplno a podílet se na nějakým výsledku. Ale nevím, teď to tady píšeme, ale možná zůstanu doma a budu v práci počítat rohlíky. Když nepojedu, vím, že se svět nezboří a budu si žít jako teď.

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Anonym: „Čau Johny, chci se tě zeptat, jestli ještě děláš mechanika Pepemu a jinak, kam jsi se vytratil a jestli se ti po plochý nestejská. Díky za odpověď?“
Jan Vondra: „Vytratil jsem se do života, jak ho žijou ostatní. Po plochý dráze se mi stejská, ale ne po lidech, co to v ní takhle kurví. Atmosféra je hrozná, ale po tom sportu se mi samozřejmě stejská. Na Pepeho není čas, ani jsme se nedomluvili. Za celou zimu jsme spolu mluvili jen jednou. Já bych mu dělal mechanika hrozně rád. Když bude mít zájem, budu se snažit mu pomoct.“

Petr Horáček: „Připadá mi, že někdy funkcionáři závodníky brzdí. Čekám netrpělivě na rozhovor s panem Liebezeitem, kterého nezvolilo do svého výboru Mšeno (dotaz byl vložen 22. března – pozn. redakce). Teď čtu, že trenér Prahy málem odrovnal svého juniora. Je tohle vůbec normální?“
Jan Vondra: „To si musí udělat obrázek každej sám. Mně jednání toho člověka normální nepřijde. S jeho vystupováním řeznickýho psa si dokážu představit, že by byl výbornej praporkář nebo pisatel, ale na týhle funkci ne. Ve fotbale nebo hokeji to normální není, tady asi je.“

Anonym: „Čau Johny, zajímá mě tvůj názor na dráhu ve Svitavách. Podle toho, jak jsem tě na ní viděl jezdit, soudím, že je to tvá oblíbená dráha. Jaká je tedy tvá nejoblíbenější dráha a která je naopak pro tebe nejhorší?“
Jan Vondra: „Ve Svitavách jsem se asi narodil. Určitě mi doma lhali, jsem Svitavák (smích). Líbí se mi tam i ten bufet, i když mě po těch párkách někdy bolelo břicho. Nejhorší je Kopřivnice. Z toho mám husí kůži už tři tejdny předem. Ale bombová atmosféra. Jako mechanik tam pojedu rád, ale jako závodník bych radši zastavil čas. Je to noční můra všech juniorů a některejch seniorů taky. Málokdo má Kopřivnici rád.“

Ilona Nádvorníková: „Dobrý den, Honzo, i kdybyste letos nejel ani jeden závod, což vám opravdu nepřeju, rozhodně se nedá upřít, že už teď udáváte tón – v image. To, jak jste barevně sladil motorku, kombinézu a přirozenou pokrývku své hlavy – opravdu dotažené. Jen mě napadá, co byste dělal kdyby motorka byla původně modrá nebo zelená – šel byste do toho taky? Hodně štěstí!“
Jan Vondra: „Motorka by asi nikdy nebyla zelená, ani modrá. Tyhle barvy nemám rád. Miluju žlutou a černou. Kdybych náhodou modrou motorku měl, do modrejch vlasů bych šel asi taky. Před dvouma rokama jsem měl motorku červenou a hlavu taky. Ale image je na nic, následuj instikt (smích). Oblečení a motorka byly dobře sladěný, ale ta hlava asi už ne. Teď jsem změnil image a vypadám asi líp než dřív.“

Jan Vondra děkuje:

„V první řadě musím poděkovat jedinýmu člověku, co mě to naučil a vždycky mi psychicky pomohl. Někdy jsem se na něj zlobil, že měl blbý řeči, ale byl to jedinej člověk, co mi pomohl se vším, co jsem kdy potřeboval. S motorkou, s převodama a stoprocentně ve všem. Mně pomohl i v životě s mejma blbejma názorama, co jsem měl v pubertě. A ten člověk je Richard Wolff starší. Doufám, že až změní tu Anglii, vrátí se zpět a změní to i tady v plochý dráze. Jeho stoprocentně uznávám. A pak musím poděkovat Pepemu Francovi. To je člověk, co mě taky moc pomohl. Spoustu věcí mi půjčil nebo dal. Ale hlavně mu děkuju za to, že vůbec je. Super člověk. Vzal mě i na světovej pohár a do Anglie a to bylo paráda. Pak děkuju všem starším klukům z Markéty, a je to Aďa, Pavel nebo Ríša. A už u Báby (hospoda proti stadiónu – pozn. redakce), v depu, na dráze, vždycky s nima byla pohoda a kamarádství. Za to jim díky, že jsem se těhle akcí zúčastňoval. Byla s nima hrozná prdel. Pak ještě poděkujeme Kovářovi. Díky němu jsem zjistil, že všichni nejsou tak dobrý. A změnil mi pohled na život, protože díky němu vidím, že ne každej, kdo se tváří jako kamarád, kamarád je. Za to mu díky a přeju, a to tady na Markétě dopadne líp než v Kopřivnici, když to tam vedl. Děkuju taky hrstce fanoušků, že vůbec chodí. Přeju jim pěkný závody a závodníkům, a to jede a vyhýbaj‘ se jim zranění a a se kluby nehádaj‘. A se chytnou za hlavy a začnou přemejšlet. Lidi potřebujeme, protože bez diváků nebude plochá dráha. Jmenovat nebudeme, oni vědí, koho se to týká.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.

Plzeň – 25. března
Kouzlo ploché dráhy nasál již ve svých dětských letech. Atmosféra poválečných Zlatých přileb jej okouzlila natolik, že sportu levých zatáček zasvětil celý život. Osudová se mu stala práce v Plzni, protože na plochodrážníky narazil i tady. Leopold Klíma, předseda PK Plzeň a dlouholetý člen VV SPD, v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z vzpomíná na doby minulé, ale také komentuje aktuální témata žhavé současnosti.

speedwayA-Z: „Jste součástí plochodrážní scény již pěknou řádku let. Co vás vlastně k ploché dráze přivedlo? A jak jste se dostal do řídících struktur klubu a VV SPD?“
Leopold Klíma: „Na plochou dráhu mně vzal poprvé otec v roce1949, tehdy ještě jako sedmiletého kluka, který asi ze závodu moc neměl. Ale upoutalo mne to ohromné množství diváků a hřmot motorek. Později jsem věděl, že diváků bylo přes 120 tisíc. Další ročník jsem navštívil v roce 1951a a to už si pamatuji, že vyhrál Jan Lucák. Od roku1961 jsem již sám navštěvoval závod o Zlatou přilbu včetně rozjížděk.To byl prakticky celý motoristický týden. Závod roku 1961 byl poznamenán havárii Ericha Stiegelmeiera z NSR a našeho Libora Dušánka, nebo svým zraněním v nemocnici podlehli. Prvenství získal Olda Klaudinger, protože v rozjížďkách brzdil čelo jezdeckého pole své kubatury a výsledek byl handicap, se kterým se nikdo nedokázal vyrovnat. Pohroma byla, že nikdo z plochodrážních jezdců se na stupně vítězů nedostal. V roce 1962 se prosadil Josef Seidl z NSR a stal se nejstarším vítězem ZP. Zde se začalo výrazně prosazovat Eso, divišovský speciál konstruktéra Simandla. Byl jsem přítomen i jubilejnímu patnáctému a poslednímu ročníku travnaté historie ZP. O vítězství rozhodl ve svůj prospěch až v závěrečné zatáčce Antonín Kasper. Před závodem se představilo pět vítězů minulých ročníků – Zdeněk Pohl, ing. Hugo Rosák a Jan Lucák, na startu pak ještě Olda Klaudinger a Josef Seidl. Zase šmouha přes závod, protože na následky zranění zemřel Antonín Vilde a byl pátou a poslední obětí travnaté dráhy pardubického závodiště. Ročníky 1964 a další byly již pořádány na klasickém oválu. Nemohu zapomenout na ročník 1968, kdy Kocour Tomíček po pádu s Volfem zemřel druhý den v nemocnici. Na plochou jsem také chodil v Chrudimi u nádraží a do Slaného. Od 3. ledna 1964 jsem pracoval v o.p. Škoda jako konstruktér a bydlel ve čtvrti Bory. Jakmile bylo slyšet motorky, trénovalo se a já už pospíchal na stadion. Individuelní tréninky měl Míra Šmíd. Ten patřil v té době do extra třídy. Pravidelným docházením na stadion jsem se seznámil s báječnými lidmi, mechaniky a závodníky. Byli jsme tak stejně staří a hlavně jsme si rozuměli. Na stadionu byl pouze ovál a motorky se myly v betonovém korytě dvakrát dva metry. Po každém tréninku byla schůze ve dřevěné hospůdce u Darebáka. To byly mé základy k aktivní práci v Plochodrážním klubu, dříve Sportovním klubu Svazarmu při AMK Plzeň-Bory. Kromě brigád, které byly na denním pořádku jsem při závodech dělal starmaršála, později hlavního pořadatele, místopředsedu a od roku 1969 předsedu klubu. Po politických událostech roku 1968 se mně podařilo v roce1969 náš klub osamostatnit a vytrhnout z AMK. A tak jsme byli jediní v republice jako ZO Svazarmu Plochodrážní klub Plzeň s plnou subjektivitou. Od tohoto roku jsem jako představitel klubu spolu s dalšími zastupoval a zúčastňoval všech jednání a koncem roku kalendářní porady všech klubů. I zde jsem získal mnoho přátel a navzájem jsme si pomáhali. Nejlépe s kluby Pardubic, Budějovic, Březolup, Kopřivnice, Slaného, Liberce, Mariánských Lázní, Čakovic, ale i Žarnovice a Zohoru. Amatérské kluby byly opravdu amatérské. Například si dobře pamatuji začátky Jana Hádka v roce 1969, tedy ve čtyřiadvaceti letech, kdy někteří končili a končí. On chtěl něco dokázat, tak třeba v 15 hodin po práci společně s mechanikem Janem Komárkem jeli za své do Kopřivnice na trénink. Přijeli až na závěr tréninku, kdy Ruda Duda zakročil a Honzík se svezl čtyři kola a jeli zase domů. Takto během krátké doby poznal mnoho stadionů a vypracoval se na velmi úspěšného reprezentanta naší vlasti. Mezi kluby se velmi dobře spolupracovalo a také to při závodech bylo vidět. V roce 1985 jsem byl zvolen do sportovní podkomise pro plochou dráhu, kde jsem společně pracoval s Karlem Mikuláškem, Josefem Mičánem a dalšími. Na toto období ploché dráhy nemohu nikdy zapomenout, protože se kluby praly o závody, kvalifikace – my jsme pořádali nejméně deset závodů ročně – a jezdci byli vždy připraveni, když se někdo nedostavil honem rychle předat technikovi tu svoji motorku. Na závodníky se vůbec nedostávaly místa v kvalifikacích. Jezdilo se mnoho přátelských závodů v NDR, Polsku nebo Maďarsku. A když jsme dostali pozvánku do NSR, kam jsme nesměli, tak za nás jela RH Praha. Po převratu roku 1989 byl zrušen Svazarm, vrcholově jsme byli pod ČMF a od roku 1990 pod AČR. Komise pro plochou dráhu se vytvořila po republikových jednáních ve Slaném a Pardubicích, kde jsem byl zvolen místopředsedou a vždy po čtyřech letech až do dnešního VV SPD. Od roku 2000 jsem řadovým členem tohoto orgánu.“

speedwayA-Z: „Počátkem devadesátých let zažívala Plzeň jedno z nejúspěšnějších období své historie. Na tituly ve dvojicích či juniorech a hlavně na legendární zlato z extraligy se zřejmě vzpomíná krásně, že?“
Leopold Klíma: „Máte pravdu, že počátkem devadesátých let jsme prožívali nejúspěšnější období, ale je také třeba připomenout, že druhý ročník mistrovství ČSSR, ČSFR a ČR dvojic 1978 nám přinesl mistrovský titul díky Janu Hádkovi a Jindřichovi Dominikovi. V následném třetím ročníku byli výše jmenovaní za RH Praha stříbrní. Rovněž musím připomenout mistrovský titul našeho družstva, ale České republiky. Tyto léta byly také pro nás úspěšné a měli jsme vždy velkou radost, když naši závodníci postoupili do mistráku. V roce 1986 vzniklo SVS se sídlem v Pardubicích a to byla pohroma pro nás amatérské kluby. Našeho klubu se to dotklo nejvíce. Smysl tohoto střediska byl pro reprezentaci a to se taky výkonama ve světovém měřítku projevilo. Snažil jsem se prosadit, aby při závodu družstev jezdci z SVS startovali za své mateřské kluby. Nikdy jsem nebyl vyslyšen a tím také prudce klesla úroveň závodů, protože ti nejlepší byli buď v RH Praha nebo SVS Pardubice. Tak to pokračovalo dále, jak jsme vychovali plochodrážníka, už byl v RH nebo SVS. Opravdu nás jedině hřálo, že je reprezentant a od nás. To zázemí měli, ale také i po zdravotní stránce. Prostě vše, co vrcholové středisko má mít. Po ukončení činnosti SVS se nám jezdci vrátili domů a bylo zase hej. To jsme v těch devadesátých letech, kdy díky Boříkovi Hádkovi a Jiřímu Štanclovi jsme získali titul 1993 ve dvojicích a následující rok byli stříbrní, stejně jako před patnácti lety otec Boříka Hádka s Jindřichem Dominikem. Nesmím zapomenout na juniorský titul 1989 Boříka Hádka, ale také juniorské tituly Jana Holuba, který byl jako jeho otec v našem klubu. Oba jmenovaní a k nim Jan Hádek byli také vítězi závodu o Zlatou stuhu. Další tituly byly díky Boříku Hádkovi na dlouhé dráze v letech 1990 a 1991. K zisku legendárního zlata z extraligy 1994 nám pomohl Simon Wigg jako host, ale to se jezdily sedmičlenná družstva. Také jsme loňského roku vzpomenuli desátého výročí a hlavně jsme vzpomněli na Simona.“

speedwayA-Z: „Nicméně po letech slávy přišla krize. Klub se propadl do první ligy. Jeden její ročník ani nedokončil, navíc se na Borech pořádalo minimum závodů. Co za tím vězelo?“
Leopold Klíma: „Ano, po těch letech slávy došlo k velkému zlomu, protože nás opustil sponzor ČSAD díky rozpadu této organizace. V letech 1993 až 1995 nám také finanční částkou přispěl MARCO POLO. Byli jsme úplně bez peněz a také žádné vyhlídky nebyly. Následky byly kruté. Pád do 1. ligy a ztráta diváků. Moje představa byla okamžitě založit společnost s ručením omezeným, která výdělečnou činností pro plochodrážní sport vynese Plzeň opět na výsluní mezi elitu. Z toho se nám podařilo pouze založit s.r.o., i když počátek této činnosti byl skutečně ve prospěch našeho klubu a to až do roku 2000. Od roku 2001 nebyl ve prospěch našeho klubu dán žádný finanční příspěvek a klub ukončil s s.r.o. smlouvu po soudním projednání. Díky s.r.o.byla provedena rekonstrukce klubovny. Museli jsme začít podnikat jako klub v reklamní činnosti, pronájmech a skládkování. To nás živí stále, protože žádného sponzora nemáme a všechny vydělané peníze věnujeme k zajištění pravidelných tréninků a závodů tak, abychom tento sport pro Plzeň zachovali. Proto jsme také pořádali mimo dvou závodů družstev jenom dva závody juniorské. To, že jsme jeden ročník nedokončili vzniklo tím, že jsme měli celkem pět jezdců zraněných a nebylo, kdo by nastoupil, aby byla sestava kompletní. Dnes se klidně dostaví družstvo k závodu bez náhradníka a nic se neděje. Dříve bylo družstvo diskvalifikováno.“

speedwayA-Z: „Letos je však Plzeň poprvé od roku 1998 v extralize. Co od své účasti ve vyšší lize očekáváte? Od vaší poslední účasti se však úroveň extraligy zvedla i po společenské stránce. U vás však léta používáte jediný prázdný program, v minulosti nedělali nástupy a po říjnovém prvoligovém klání neproběhlo opět ani vyhlášení vítězů. A to vaši závodníci, i když nevyhráli, postoupili. Zlepší se tohle v letošním roce?“
Leopold Klíma: „Nejsme v extralize žádnými nováčky, víme dobře, co to vyžaduje a také to vše bude zajištěno ke spokojenosti diváků a závodníků. V současné době máme již program 2005 kompletní a připraven do tisku. V říjnu 2004 bylo řádně vyhlášení vítězů připraveno. Sám jsem na to upozorňoval při rozpravě, ale než se jezdci snad rozhodli jít na stupně vítězů, tak diváci odešli. Po každém závodě provádím hodnocení na výborové schůzi a bylo mně řečeno, že jezdci neměli zájem. Je to pořadatelská chyba.“

speedwayA-Z: „Klíčovou otázkou je také propagace. Loni jste jeli čtyři závody. Na první dva jste vyvěsili plakáty, na zbývající nikoliv. A na divácké kulise to bylo znát. Proč jste nepokračovali v jarním trendu i na podzim? A jaké to bude letos?“
Leopold Klíma: „Že klíčovou otázkou je propagace, je samozřejmostí, ale nesmíte být mylně informován. Právě ten, kdo vás informoval, se rozhodl, že pomůže naší organizaci v oblasti propagace, kterou tak kritizoval, ale vydrželo mu to pouze na dva závody. Já osobně jsem sledoval přípravy propagace na první závod a v den konání jsem mu moc poděkoval s tím, že pokud má náklady na benzín, aby je s hospodářem vyúčtoval. Bylo mně odpovězeno, že ne. Pochopitelně ostatní faktury byly námi zaplaceny. Další členové výboru i klubu mu také poděkovali a někteří mu pomohli i při druhém závodě. V přípravách třetího závodu jsem kontroloval zajištění plakátů telefonicky a dozvěděl jsem se, že je dal do klubovny bez dotisku, že si máme zajistit sami. Tak jsem mu také moc poděkoval a řekl, že mně to mohl říci dříve. Přesto jsme nechali dotisknout dvacet plakátů, které byly umístěny na čerpací stanice do autoservisů a podobně. Hlavní propagace byla provedena výlepem v trolejbusech a tramvajích a u posledního závodu bylo provedeno stejným způsobem. Pokud se vám snad zdála menší návštěvnost, bylo to způsobeno počasím. Pokud je nejisté, tak mnozí zůstanou doma, protože si pamatují z dřívějších závodů, že při dešti není kam se schovat. Vedoucím propagace v novém volebním období je Václav Hanzlík, u kterého je záruka velmi dobrého vedení a přípravy propagace našich závodů a ne ze dne na den skončit. Jsem velice rád, že se mohu spolehnout i na ostatní členy současného výboru a většinu členů klubu, protože těm není lhostejný chod klubu, nedělají naschvály, ale pracují ve prospěch prosperity klubu. Rozhodně mně dáte za pravdu, že musím být vděčen každému, kdo dobrovolně pracuje hlavně pro začínající sportovce, kde musí být pravidelnost tréninků a tak dále a zázemí tohoto klubu. Nikdo z našich funkcionářů není odměňován, vše je vykonáváno zdarma tedy dobrovolně. Na některých stadionech po závodě každý organizátor dostane odměnu. My prozatím na to nemáme. V tom se projeví láska ke klubu a plochodrážnímu sportu. Členové, kteří nám v roce 2004 dělali naschvály a snažili se strhnout další tím, že třeba před pořádanými závody říkali nechoď tam, vykašli se na Klímu, a si to dělá sám, již mezi nás nechodí a jsem rád, že se ukázali v pravém světle po těch letech, ve kterých jsme úspěšně spolupracovali. Každý by si měl uvědomit, že já osobně je nepotřebuji, ale nutně je potřebuje klub-závodníci.“

speedwayA-Z: „Na valné hromadě se z čtveřice extraligových celků pouze Plzeň postavila za návrh snížit počty zahraničních závodníků ve vyšší lize. Co vás k tomuto kroku motivovalo? Myslíte si, že by redukce cizinců na jednoho nepostihlo úroveň vyrovnané soutěže?“
Leopold Klíma: „Valná hromada našich klubů v roce 2004 byla VV SPD řádně připravena, i když snahou některých zástupců bylo hlavně prosadit si své zájmy díky navrhovanému Ligovému svazu. Moc mne překvapilo vaše vyjádření ze 4.11.2004, jak na adresu Jana Hádka staršího, tak moji. Říkal jsem si, že jsme asi byli každý na jiné valné hromadě, nebo jste uvedl něco, co já jsem nikdy neřekl. Cituji: „Příliš šastná nebyla ani reakce plzeňského předsedy Leopolda Klímy na snahy jisté části delegátů zpochybňovat plzeňské odhodlání do extraligy 2005 skutečně nastoupit. Vyhrožování odstoupením z 1.ligy, pakliže toho okamžitě nenechají, nemělo skutečně pražádnou úroveň. Navíc používat nižší ligu jako rukojmí pro dosažení svého cíle je přinejmenším trapné.“ Mšeno, které bylo předem domluveno s Markétou, že bude prosazeno pět družstev v extralize (Slaný díky jednání výboru nesouhlasilo) přece nutilo návrh, že pokud někdo z extraligy odstoupí, musí se soutěž dojet ve třech. Co je to za nesmysl a úroveň, když stále tvrdí udělat něco pro plochou dráhu?! Nejenom, jak jim to vyhovuje. Tu zkušenost s nimi už máme, a se jednalo o přestup Zdeňka Simoty a nebo baráž, to se nedá popisovat. Ten výrok Mšena mne tak vzal, že na to jsem odpověděl, že pokud tak bude schváleno, že odstoupíme z 1.ligy. Nad tím, že by se měla soutěž dojíždět ve třech, jste se vůbec nepozastavil. Žádný rukojmí jsem si nebral, ale naopak, by Plzeň nemá farmu, chtěla družstvo do 1.ligy postavit. Co Jana Hádka vedlo k tomu, že prosazoval za Plzeň návrh jednoho zahraničního jezdce, je odpověď velice jednoduchá – hlavně, aby jezdilo co nejvíc našich jezdců. My s tím zkušenost máme, protože jsme právě v roce 1994 měli pouze Simona Wigga a ten byl motivací pro ostatní závodníky, kteří potom podávali vynikající výkony. Byl to prostě tahoun a ostatní se nenechali zahanbit. Dnes, když se jezdí čtyřky, tak je polovina zahraničních hostů. My je vlastně připravujeme do vyježděnosti a oni vylepšují si svoji formu (řekl vám už někdo kolik takový jezdec stojí?) a naši jezdci stojí a závodů jim ubývá. A to je také důvod, proč závodníků ubývá. Vždy některé rozjížďky 1.ligy byly na vyšší sportovní úrovni než v extralize a to se jede bez hostů. Sestavil bych proto extraligu s jedním zahraničním hostem pouze pro diváky a první ligu by mohla jezdit současná juniorská družstva se stejným počtem závodů jako doposud.“

speedwayA-Z: „Plzeň rovněž společně s Pardubicemi smetla pražský návrh uskutečnit jeden z extraligových závodů v Kopřivnici. Skutečně by závod před návštěvou mnoha stovek diváků nestál za vynaložené úsilí?“
Leopold Klíma: „My pojedeme do Kopřivnice hrozně rádi, ale až bude v extralize nebo 1.lize. My v Plzni bychom si vůbec nemohli dovolit odjet závody družstev v jiné lokalitě. Chodí tak 600 diváků a nikdy bychom jim to neudělali, i kdyby nebylo finančních prostředků. Praha nabízí závod, protože s návštěvností i na extraligu je to velmi špatné, náklady na pořádání jsou velké a nikdo jim to nebude vyčítat. Je hezké, když je závod před diváckou kulisou a proto závod našich špiček bude 28. září v Kopřivnici. Závodníci tak mají další závody a možnost pěkného výdělku, když tam bude moc lidí. Myslíte,že by bylo správné odjet tak významný závod v režii klubů a organizátor zaplatí pouze činovníky. Podle mého názoru je nutné něco takového předjednat a ne se s nikým nebavit a jednoduše na zasedání VV sdělit, že se extraliga jede v Kopřivnici. Není to kolegiální přístup nehledě na to, že nám, kteří jsme nejdál, to sakra zvedne náklady. To třeba Pardubice by mohli udělat závod v Anglii, protože tam chodí hodně lidí a mají tam všechny jezdce.“

speedwayA-Z: „Původní záměr PK Plzeň byl postavit také prvoligový tým ve spolupráci s AK Březolupy. Proč z tohoto záměru sešlo?“
Leopold Klíma: „Pro letošní sezónu jsme před konáním valné hromady v Praze jednali s vedením Březolup o farmě a jak to vzájemně pojedeme a kdo ponese, jaké náklady. Ovšem při jednání VV SPD v Divišově Petr Křikava veřejně prohlásil, že budou mít farmu s Březolupama. My jsme dále do toho nemohli zasahovat, protože vytvořit farmu znamená mít společně jezdce a pak by musel junior Martin Málek jezdit za Plzeň, a to nemůžeme kolegům ze Slaného udělat. Hlavně, že bude v 1.lize jezdit Martin Gavenda a ti druzí.“

speedwayA-Z: „V loňském roce se Plzeň odmítla zapojit do Ligového svazu. Jaké jste k tomu měli důvody?“
Leopold Klíma: „K Ligovému svazu bych rád řekl, že popud jeho vzniku dal dle mého názoru Petr Ondrašík, který se společně sešel s Petrem Křikavou, Vladimírem Wasylivem jako prozatímní výbor a zvolili předsedu Vladimíra Wasyliva. Potom začali svolávat jakési schůze, kam jsme ani nebyli pozváni. Mělo to být jenom pro extraligové kluby. Později však přišli na to, že pro všechny kluby a že bude dotace i do 1.ligy. Následovala schůze v Pardubicích a někdo Milanovi Kůsovi z Markéty řekl, a tam někdo z Plzně přijede a Kůs mě to telefonoval. Tak jsem mu odpověděl, když někdo, tak tam jeď. Po návratu mně řekl, že tomu vůbec nerozumí co vlastně chtějí. Následovalo velké jednání v Praze za přítomností všech klubů, které vedl předseda Ligového svazu pan Wasyliv. Očekával jsem, že celá záležitost bude řádně projednána a usnesením uloženy úkoly, jak projednat doma v klubech, kde se připravovaly valné hromady. Hlavním důvodem, proč odejít z AČR prý bylo nepodepsání smlouvy prezidentem AČR s agenturou, která měla dát asi tři milióny korun. Prezident Ječmínek byl jednání přítomen, ke všem problémům se vyjádřil a hlavně k tomu, že si řídíme sami, že se nám do ničeho neplete. Proto jsme odešli od ČMF. Když hovořil o dotacích na kluby, tak mně moc dobře nebylo, když jsem slyšel, že na Markétu bylo celkem poukázáno osm miliónů korun. Ostatní stadiony a vypadají jak chtějí a vše se drželo v tajnosti. Pokud by tato částka byla rozdělena na kluby, tak jsme mohli být zase jinde. Já jsem osobně řekl, proč nás vlastně zvali, když to shromáždění neměli vůbec připravené. Na schůzi VV SPD se o svazu vůbec nemluvilo a připravovalo se velké bum. Předseda svazu pan Wasyliv pouze složil funkci ve VV, že je nekoncepční a vše špatně. Dnes je opět ve VV a na jednání ještě nebyl. Z takového guláše těžko mohl někdo za klub rozhodovat, a tak jsem projednával při naší valné hromadě a členové si nepřáli přejít k Ligovému svazu. Další negativa, pokud by se tak stalo v té rozjeté sezóně, protože by nebyly povolené závody, nebyl by vyhlášen žádný mistr republiky, kdo by zaplatil pojištění závodů a tak dále.“

speedwayA-Z: „Jste dlouhá léta ve vedení ploché dráhy. Jaký je dle vašeho názoru současný stav této disciplíny? A co by jí pomohlo na výsluní mezi nejpopulárnější sporty v naší zemi?“
Leopold Klíma: „Máte pravdu, že jsem dlouhá léta ve vedení ploché dráhy a také mohu říci, že je střídavě oblačno. Přicházejí období dobrá, vynikající a zase paběrkujeme. Nedokázali jsme pravidelnost závodů, aby divák věděl a byl již předem zařízen. Kluby jsou chudé a tak s obtížemi zajišují pravidelné tréninky a závody, aby plochodrážní sport stále existoval. Povedlo se nám po stránce sportovní situaci vylepšit a bohužel ne po finanční. Když se kdokoliv podívá na naši soupisku, musí konstatovat, že v Plzni přijde období, kde zase budou špičkoví plochodrážníci jako dříve a to z vlastních řad. Z toho máme velkou radost a vše děláme jenom pro tuto mládež. Na to výsluní se ojediněle dostane jezdec, který třeba získá Zlatou přilbu, nebo se stane mistrem světa (jenom na ledech) nebo mistrem Evropy (Schneiderwind) a dále jsou to jezdci Grand Prix. Kámen úrazu, že naše disciplína není nejpopulárnější je určitě z doby před rokem 1989, protože třeba předseda ČSTV soudruh Himmel byl členem ÚV KSČ a dosáhl všeho, co chtěl a co bylo třeba pro tělovýchovu udělat. My jsme měli předsedu ÚV Svazarmu armádního generála Rytíře, kterého tam z ÚV KSČ odložili a již nikdy s ním nikdo nejednal. Byl, jak se říká, zastrčen. Při návštěvě u nás řekl, že by pro republiku mělo význam, pokud by jezdec v zatáčce zalehl, pětkrát vystřelil a pokračoval dál. Musím však ale poznamenat, že peníze na pořádání závodů jsme dostávali a jako motocyklové středisko jsme měli právo nakupovat v Jawě Divišov bez daně a někdy nám koupili i motorky. Toto jediné nám všem klubům chybí, protože výstroj a technika jsou drahé a rodiče talentovaných synů na to nemají. Věřím však, že se najde osobnost, bohatý a vážený člověk, který svojí působností na vládu a nebo ve vládě dokáže dát ploché dráze to očekávané výsluní. Nebudou potom ani chybět televizní přenosy z různých stadionů, kde se důležité závody pojedou. Přál bych, aby se toho dožili alespoň dnešní začínající junioři.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Milan Kohák: „Plzen se bude prát o body v extralize, no upřímně řečeno nevím, co chtějí v této soutěži dělat. Možná mě překvapí, ale moc tomu nevěřím. Neznám sice soupisku a nechci je předem odsoudit. Nenalezl jsem netové stránky a nemám tak potřebné informace. Zdeněk Simota bude asi stavebním kamenem týmu. Přeji extraligovému nováčkovi hodně štěstí a diváckou kulisu.“
Leopold Klíma: „Nevím, co vám mám odpovědět, když si sám odporujete, nemáte informace a upřímně řečeno nevíte, co chceme v extralize dělat. Nevěříte ani, že bychom vás mohli překvapit. Jestli chodíte na plochou dráhu, budete s výkonem Plzeňanů určitě překvapen.“

Petr Horáček: „Chtěl jsem se pana Klímy zeptat, zda v souvislosti s postupem do extraligy zlepší kvalitu své dráhy? Děkuji a a se v extralize daří!“
Leopold Klíma: „Určitě kvalitu dráhy zlepšíme – trápí nás to – tak, aby vznikalo co nejméně děr a nejlépe žádné. Ani si neumíte představit, co každým rokem do toho mletého lupku přidáváme mletého jílu, který dovážíme až ze Skalné za Chebem. Lupek je ostřejší a jíl se nám z dráhy vždy postupně vypráší.“

Leopold Klíma děkuje:
„Za dosažené výsledky Plzně v minulých letech bych chtěl moc poděkovat: Janu Holubovi, ale také jeho synovi, Jiřímu Štanclovi mladšímu, Jindřichovi a Zdeňkovi Dominikům, Vlastíkovi Červenkovi, Mírovi Musilovi, Vašku Hejlovi a Petru Vandírkovi. Poděkování také patří Janu Hádkovi a jeho synům Boříkovi a Jeníkovi, Jardovi Hauptmanovi, ale také za to, že stále pro naši plochou dráhu v Plzni pracují. Děkuji za současný titul mistra ČR juniorů do devatenácti let Zdeňkovi Simotovi a věřím, že v letošním roce nějaký titul přidá, a již ze soutěže juniorů do 21 let a nebo společně s Filipem Šiterou v juniorských družstvech. Město Plzeň zařadilo Zdeňka Simotu do desítky nejlepších sportovců.

Velké poděkování patří Vaškovi Vernerovi, který je úspěšným manažerem v našem klubu a nemohu zapomenout s velkým poděkováním všem našim produktivním členům, kteří bez ohledu na svůj volný čas stále pracují ve prospěch plochodrážního sportu a vytváří zázemí hlavně začínajícím jezdcům a juniorům. A žije plochá dráha v Plzni.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach a archív.

Bedřichov (Liberec) – 19. března
Bráno z plochodrážního hlediska patřil ke Mšenu téměř stejně neodmyslitelně jako hrad Kokořín. S osudem středočeského klubu spojil svůj druhý návrat na plochodrážní ovály v roce 2000. Postupem doby plnil spíše úlohu jezdícího kouče, přičemž vrcholem jeho úsilí se stal loňský urputný boj o extraligový bronz. Nicméně rozhodnutí mšenské valné hromady nezvolit ho do svého výboru jej donutilo řadu věcí přehodnotit. Také o tom hovoří zkušený František Liebezeit v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z. Řeč však přijde rovněž na loňskou sezónu včetně nešastné baráže, motivy jeho dvou návratů k závodění nebo plánech na letošní rok. Na své si opět přijdou samozřejmě i čtenáři, kteří vložili své dotazy.


speedwayA-Z: „S plochou dráhou jsi začínal v polovině osmdesátých let. Co tě k ní vlastně přivedlo?“
František Liebezeit: „První závod jsem jel v šestaosmdesátém. Byl jsem fotbalista, hrával jsem krajskej přebor v žákách a byl i v reprezentaci kraje a Čech. Pak jsem však šel na střední školu do Prahy. Přestoupil jsem do Poldi a ty mě vyjednali tréninky na Spartě. Tam to bylo dvoufázový. Já neznal Prahu a bylo to takový, že mě to otrávilo. Prostě mladej kluk v pubertě. Táta byl fanda do závodění. Jednoho dne se stalo, že mi v mejch dvanácti letech přivezl plochodrážního půllitra, údajně po Zdeňku Kudrnovi. Začal jsem na něm lítat po poli a fotbalovým hřišti. Taky jsem jezdil motokáry, ale to byla vize táty. Když pak přišly úspěchy ve fotbale, motorky utichly. Ale tréninky na Spartě mě otrávily a já začal chodit na Markétu. Bylo nás tam dvacet a do střediska jich šlo šest. A já byl ten šestej. Rozhodovalo se na kvalifikaci na Markétě. A někdo mi třeba i před jízdou povolil svíčku a ta mi za jízdy vystřelila. Ve středisku to šlo nahoru. Byli tam kluci jako Zdeněk Schneiderwind nebo Péa Vandírek. Třeba Zdeněk mě vůbec neznal, ale přišel za mnou a řekl, když budu mít problém, můžu za ním kdykoliv přijít. To mi zní dodnes v uších. Ale tehdy jsem tomu nedával sto procent. Jel jsem třeba na mistrovství světa s motorem, co dělal táta v dílně. Jiný možnosti nebyly. A lidi, co jsem v Poháru míru a přátelství porážel, mi pak dávali půl kola. Nikdy jsem se nepřehoupnul mezi nejlepší. Byl jsem dobrej, ale mezi ty nejlepší jsem se nedostal. Sem tam jsem se ale blýsknul. Z Prahy jsem pak trošičku ve zlém odešel do Slaného. A pak jsem z ekonomických a rodinných důvodů skončil. Navíc se tenkrát zabil Jirka Hurych a to sehrálo taky svoje.“

speedwayA-Z: „Krátce po sametové revoluci jsi se závoděním přestal, ale brzy jsi se opět do sedla plochodrážního motocyklu vrátil. Jaké jsi měl důvody k návratu a jaké k dalšímu konci?“
František Liebezeit: „Hlavně psychika. A předtím jsem to dělal dlouho a navíc já jsem impulsivní. Oženil jsem se a to je svoboda v háji a učíš se žít jinak. Chybělo mi vybouření se a adrenalin. A tak mi žena řekla, a jdu znovu závodit. A to nám oběma pomohlo. Podepsalo se na mě to, že jsem skončil. Navíc to bylo po rebelsku, že jsem řekl, že jim na to seru. Mrzí mě, že jsem přitom ublížil i lidem jako je pan Rosůlek. Mám ho rád, dokáže stmelit nestmelitelné. Choval jsem se, jak jsem neměl. První závod byl Divišov (čtvrtfinále mistrovství republiky jednotlivců v květnu 1993, v němž František Liebezeit skončil třetí za Janem Schináglem a Vladimírem Višváderem – pozn. redakce). Jel jsem tam, že to vezmu jako trénink. Předtím jsem měl za sebou jen jeden trénink ve Slaném. Objel jem jen čtyři kola a zadřel. Proto mě ten Divišov překvapil. A překvapilo to hlavně lidi ve Slaným. Nepočítali se mnou, ale já se tak dostal do extraligy. Jako nezapomeneš jezdit na kole, nezapomeneš ani plochou dráhu. Je to hlavně o psychice a jak ten sport máš rád. Druhej konec přišel v devadesátým čtvrtým. Měl jsem před dokončením barák a dceru na cestě. V Pardubicích se jelo čtvrtfinále mistrovství republiky. Řekl jsem si, že ten závod ukáže, jestli pojedu i dál. Když postoupím, budu pokračovat. Jel jsem rozjezd a nepovedlo se. Hned jsem všechno prodal, aby mě to nelákalo. Věnoval jsem se rodině a práci. A to trvalo pět a půl dlouhých let.“

speedwayA-Z: „Svůj druhý comeback jsi spojil se Mšenem přelomu tisíciletí. To jsi bez ploché dráhy nemohl být?“
František Liebezeit: „Změnil se rodinnej život. Rozešli jsme se a já byl psychicky na dně. Přišel jsem taky o práci a začal podnikat. A já nejsem typ, co se chodí vyplakat do hospody. Koupil jsem si silniční motorku, ale to mě neuspokojovalo. Začal jsem se jezdit dívat na závody. Sám jsem se hecoval, že tomuhle nebo tamtomu bych dal. A tak jsem oslovil Láďu Dvořáka. Hrozně mi pomohl. Také Milan Špinka, když jsem za ním přišel, jestli bych nemohl na Markétě trénovat. Poslal mě do Mšena, že tam obnovují tradici plochodrážních závodů. Nechtěl jsem to dělat na půl. Na ležáku jsem se nemohl srovnat. Ale třeba na prvním tréninku jsem dal Tomáši Suchánkovi půl rovinky. Nástup do závodů byl pozvolnější. Měl jsem štěstí, že v první lize nebyli tak dobrý jezdci. Bodoval jsem tam a dělal třeba deset, jedenáct bodů. pak se ale první liga začala vyrovnávat. Všichni se zlepšovali a přišli také noví a draví. Dnes jsem na tom jezdecky líp než v letech 2000 nebo 2001, ale mám přitom horší výsledky. Můj výkonností růst už není takovej. A teď přijde éra třeba Matěje Kůse nebo Adama Vandírka. To jsou další, co zas budou přede mnou. Začal jsem dělat i manažerskou práci, což mě bavilo a bylo zajímavější, než když jedeš.“

speedwayA-Z: „Mšenu jsi věnoval opravdu hodně. Přesto jsi počátkem měsíce nedostal od jeho valné hromady důvěru k práci ve výboru. Mohl bys to nějak komentovat?“
František Liebezeit: „Řeknu to upřímně. Do výboru se nehrnu a ani mi to nechybí. To, že ty lidi rozhodli, že v něm nebudu, beru jako jejich ocenění mý práce. Už ale to, že ve výboru je
zástupce jezdců, může být přínos. Ale jak říkám, beru to jako ocenění mý práce ve Mšeně. Na valný hromadě by se ve mně krve nedořezal, když mě lidi nechtěli. V tu chvíli jsem se rozhodl, že budu jen řadovej jezdec. A zkusím zvýšit svou výkonnost jako předtím, než jsem se začal věnovat mladším. Už jim nebudu dávat přednost, chci jim být konkurentem a vědět, zda jsou lepší nebo ne. Ve Mšeně mi nikdo neřekl ani popel. Třeba se fakt nehodím do výboru svým přístupem nebo náplní práce nebo jsem jim nepříjemnej. Vím, že jak sednu na motorku, celej výbor mě bude u prdele, ale teď jsem z toho smutnej. Ale museli mít důvod a já dospěl k tomu, že jsem asi něco dělal špatně. A taky k některým lidem měním svůj přístup. Budu to ale brát s nadhledem z pozice závodníka.“

speedwayA-Z: „Loni jsi v šampionátu jednotlivců nastoupil do semifinále v Divišově. Co stálo za tvým třináctým místem? A láká tě prestižní šampionát i letos, když má finále opět ve Mšeně?“
František Liebezeit: „Jediná věc. Nevyježděnost. Nevím, kolikátej to loni byl můj závod, ale psychicky to nebylo tam, co mělo. Bylo to jen v tomhle. To je to, že jsem se dělil na manažera, aby kluci jezdili a mělo to smysl, a na jezdce. A takhle to pak dopadlo. Už když jsem do Divišova jel, nedával jsem si moc velký šance dostat se do osmičky. Letos to bude už jenom na mně. Budu muset něco ukázat a ty kluky porážet. V každým případě se chystám na jednotlivce i dvojice. Nevím, jestli se však do semifinále dostanu. Nominace se dělá dle výsledků a už loni jsem se tam dostal jen tak tak. Letos to asi nevyjde. Ale i kdybych byl jen jako náhradník, určitě tam pojedu. Víš, jak to v semifinále vždycky vypadá. Jezdit budu, ale kde, to ještě nevím.“

speedwayA-Z: „Do mistrovství republiky dvojic jsi nastoupil s Jakubem Hejralem. Jaký to byl závod?“
František Liebezeit: „Kuba mě ohromně překvapil. Dravej, bojovnej. A navíc tu dvojici táhnul. Mně se povedla jediná jízda s Bogasem. Jinak jsem nestačil. Je chyba, že se Kuba tehdy v tom Divišově zranil. Trošku ho to přibrzdilo. Je to dříč. Myslel jsem, že to bude druhej Venca Milík. Taky začal pozdě. Kuba dokázal najít na závodění i peníze a loni během půl sezóny šel ohromně nahoru. Neskutečnej dříč. Je škoda, že zatím není vůbec ani na soupisce. Letos jsem zatím přihlášenej sám jako Mšeno 2. Mšeno 1 je zatím jen Áďa. Snad bude i Stojanowski. Uvidíme, kdo bude dál. Jestli Tonda Šváb nebo výkonnostně Karel Průša nebo Věrouš Kollert. Mšenský dvojice se budou uzavírat až podle toho, jak dopadne nominace do páru A. A pokud bude moje výkonnost slabší, neřeknu ani slovo, když v béčku pojede někdo jinej. Nebudu se někam cpát za každou cenu. Radši si dobře zatrénuju než špatně zazávodím.“

speedwayA-Z: „Loni prožilo Mšeno svou nejlepší sezónu v extralize vůbec. Přesto paradoxně skončilo až čtvrté, by jste dlouho okupovali bronzovou příčku. Stál za tím pech nebo něco jiného?“
František Liebezeit: „Už jsme neplatili nováčkovskou daň. Byli jsme otrkanější, i když jsme neměli papírově tak vyrovnanej mančaft jako Pardubice, Praha a někdy i Slaný. Spíš jestli oni nešli dolů. Byla tam i dost smůla ze strany Prahy. Tonda Šváb se zbořil a Bohouš Brhel, na kterým stavěli, měl výpadky. Je ale fakt, že jsme dokázali závodit se Slaným a ten podává stabilní výkony. Možná je to i tím novým systémem. Díky taktický rezervě jsme eliminovali to jedno slabý místo. A to je možná ten důvod, proč Mšeno šlo nahoru. Já se ve Mšeně snažil prosazovat sportovní věci a do jinejch jsem nekecal. A loňská extraliga je pro mě ohromnej úspěch. Nikdo nečekal, že bychom byli dlouhodobě vážným konkurentem Olympu. Proto je to jasnej úspěch.“

speedwayA-Z: „Kromě smůly však loňská sezóna přinesla Mšenu také vyřazení z extraligové čtyřky. Jak se dnes díváš na rozhodnutí vycouvat z baráže?“
František Liebezeit: „Byl jsem z těch, co se přikláněli k tomu nejet to. Převládala ekonomická stránka, ale ve skrytu duše jsem kalkuloval s tím, že se letos stejně pojede v pěti. Proto mi přišlo nerozumný vyhazovat peníze – jak naše, tak plzeňský. Je mi líto, že pak nepřevládnul rozum a vyhrál šprajc, když Mšeno nechtělo baráž, a nejede extraligu. A že se při rozhodování o podobě extraligy na to nedívali z našeho úhlu pohledu. Měli jsme finanční problémy a všichni to věděli. Mohli se zamyslet, že peníze chybí a že Mšeno je menší klub než Praha, Pardubice a Slaný a přesto jsme měli farmu, dvě juniorský družstva a zajeli zatím nejlíp v extralize. A že taky tohle způsobilo naše problémy. Stalo se to, že se dost lidí namíchlo, že naším odstoupením z baráže utrpěla sportovní stránka. To přiznávám. Věřím tomu, že už v příští sezóně se extraliga pojede v pěti. A já budu všema deseti pro. Jet nejvyšší ligu by mělo bejt umožněný každýmu klubu. A pak bude jedině plusem každýho celku, aby postavil farmu. Závodů je málo a extraligoví jezdci se ještě rádi svezou v první lize. Tam nejde o peníze, ale o to si dobře zazávodit. Tak by to mělo bejt stavěný. Když degraduješ tým, bude mít problémy se sponzorama a kluci budou naštvaný, že nepojedou extraligu. A pak ten klub třeba úplně skončí. Kdybych se o baráži rozhodoval dnes, řek‘ bych, že pojedem. A byl bych první, co na tom stadiónu v Plzni bude stepovat. Odstoupení beru jako svou chybu na konci sezóny. Ale chtěl bych, aby všichni pochopili náš úhel pohledu. My jsme prostě těch osmdesát tisíc neměli. Nebylo to o tom ušetřit a pak chtít extraligu v pěti.“

speedwayA-Z: „Na rozdíl od extraligy to Mšenu v první lize stejně jako předloni moc nešlo. Na stupních vítězů jste stáli pouze jednou, přičemž sestava nebyla vůbec špatná. Co za tím vězí?“
František Liebezeit: „Je to tím, že první liga šla ohromně nahoru. Stabilně jezdili extraligoví jezdci jako Robin Král, Radek Smolík, Ríša Wolff nebo Tomáš Suchánek. Ti klidně dokážou v extralize udělat až deset bodů. Já neměl špatnej mančaft, ale byl juniorskej. Kluci závodili. Nedá se říct, že by jako předloni dojížděli půl roviny za ostatníma. Přesto to na bednu nestačilo. I díky Plzni se první liga vyrovnala. Výkonnostně jsme dolů nešli. U nás ve Mšeně dost lidí zpočátku nebylo nakloněnejch tomu, abychom první ligu jeli. Já si to ale prosadil. Chtěl jsem, aby se naši kluci mohli vyrovnávat. To byl případ Filipa Šitery. A díky první lize vyrostl třeba i Zdeněk Simota. První liga urychlila nástup dalších novejch jezdců.“

speedwayA-Z: „A co 1. liga 2005? Objevují se i hlasy, že hostování Antonína Švába a Adriana Rymela ve Mšeně není příliš fair…“
František Liebezeit: „Filip Šitera ve Svitavách je ale přece to samý. Tohle hostování je vytvoření dalších závodů pro jezdce, co to chtějí. A právě, protože to ti kluci chtějí, je to až moc sportovní. I Tonda Šváb vidí, že první liga je pro jeho sebevědomí a pro rozjetí výborná. Z tohohle pohledu to sportovní je. Pokud se týká klubismu, a se na to podívá každej sám. Robin Král a Vlado Višváder jsou Březolupáci a jezdí ve Slaným a v Plzni. Z pohledu jezdce a soutěže to sportovní je. A jestliže někdo tvrdí, že ne, cejtím v tom averzi vůči Mšenu. S tím hostováním to navíc nebude tak horký. Při vyrovnanosti první ligy Mšeno ani nemusí v první půlce tabulky skončit. To bude záviset, kolik závodů posily pojedou a jak se chytnou naši mladý.“

speedwayA-Z: „Ty osobně jsi se v ligách loni objevoval spíše v roli kouče. V případě potřeby jsi však nastoupil. Jak to pojmeš letos?“
František Liebezeit: „Když jsem nastoupil do jízdy, chtěl jsem, aby kluci viděli, že jedou na hovno. Ale třeba taky, aby si mohli odpočinout. Neříkám, že to bylo u všech, ale taky to hrálo roli. Letos to koučovat nebudu. Pan Kasper chce, aby to zůstalo jako loni, ale já se rozhodl, že ne. Špatně se totiž hraje za tým, kde cejtíš, že na tebe koukají tak, že o tvou práci nestojí. Jak jsem řekl, z tý schůze ve Mšeně mám špatnej pocit a chci bejt jeden z jezdců, co čekají, jestli je kouč nasadí. Samozřejmě, že na závodech budu a pomůžu. V případě spornýho nasazení tomu nechám volnej průběh. Jak trenér tu sestavu postaví, taková bude. A klidně může někdo z těch výborů přijet na závody a zkusit si tu sportovní stránku taky. Vůbec se mi nelíbí, že nechtěj mezi sebou závodníka. To může bejt pro ty jejich žabomyší války nebo, aby kontrolovali jeden druhýho. Pro mě to trošku smysl ztratilo.

speedwayA-Z: „V Super Prix Mšeno jsi byl předloni na stupních vítězů se Slawomirem Drabikem. Loni jsi na nich stál téměř znovu s Vladimírem Višváderem. Jak se ti s ním závodilo?“
František Liebezeit: „O hodně víc si vážím Super Prix 2004. Předloni tu bednu udělal Slawek. Říkám na rovinu, že to byla špatně postavená dvojice. S Vladem se mi jelo líp, mohli jsme se hecovat. I když jsme skončili o stupínek níž, vážím si toho víc. Spolupráce s Vladem byla udělaná narychlo. Saša Kopecký připravuje motory jak pro mě, tak pro něho. A tak mě oslovil. Mně se to líbilo, s Vladem jsme kamarádi. Kdykoliv bude nabídka, určitě to zopakuju. Hezky jsem si zazávodil. A vždycky je lepší, když ta dvojice je vyrovnaná.“

speedwayA-Z: „Jsi Liberečák a právě v Liberci vzniká pod křídly Věroslava Kollerta staršího projekt nového plochodrážní stadiónu. Nezapojíš se do něho také?“
František Liebezeit: „V těch prvopočátcích jsem v tom byl zapojenej. Věroušovy myšlenky procházely i mou hlavou a opačně. Pak ale nastal soukromej zlom. Nepohodli jsme se. Teď je to však lepší. Pokud teď bude mít zájem, rád přijmu jeho nabídku. Cejtím, že má plochou dráhu hrozně rád a dělá pro to moc. A to já taky. Za tu krátkou dobu, co tu bydlím, to tady mám moc rád. A tak bych chtěl, aby tady plochá dráha byla. Liberecký dráze hrozně držím palce. Když bude zájem, rád pomůžu. Je to kraj lyžařů, fotbalistů a hokejistů, proč by tady nemohli bejt taky motorkáři?!“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Jiří Benda: „Vývoj ploché dráhy ve Mšeně jsem v minulých letech sledoval z pozice fandy – diváka s potěšením, loni ale jakoby se tam něco divného v zákulisí stalo. Stejně tak nerozumím tomu, jak výbor mohl nedat důvěru vám, který jste, myslím, tomu uplynulému pozitivnímu vývoji dal hodně osobních sil a času. Doufám, že vás to příliš neotrávilo! Jak to vypadá ve Mšeně s plochodrážními nováčky? Máte nějaké nové borce na 125 ccm?“
František Liebezeit: „V první řadě děkuju za zájem, a že z pozice fandy sledujete dění. A za vaši podporu. Co se děje ve Mšeně, nevím. To souvisí s tím, že jsem nedostal důvěru. Pokud se týká adeptů na 125 ccm, práce s náborem ustala. Vize byly jiný než realita. Teď je na novým
výboru, aby zajistil nábor a výchovu těhle nadějí. Kromě Martina Wasyliwa tam není už nikdo. Z Liberce tam na chalupu jezdí vnuk pana Luňáka. Zkoušel to také, ale nevím, jestli tam ještě je, v závěru sezóny jsem ho už neviděl.“

Michal Brouzdal: „Ahoj Fando, chtěl bych se tě zeptat, jestli jsi konečně našel tu pravou ženu. Ptám se proto, že tě pokaždé vídám s nějakou mladou slečnou.“
František Liebezeit: „Jo, našel. A věřím, že je to ta pravá. A díky za tvůj zájem o můj soukromý život.“

Petr Horáček: „Pan Benda mi vzal otázku. Skutečně je divné, že manažer, který téměř vyhrál bronz v extralize, nedostal důvěru. Mšeno je fakt divné, na stránkách nemají vůbec nic. Úplně na nás diváky kašlou. Pan nový šéf Grepl se asi stydí nebo je za tím nějaká prasárna? Stejně nikdo nekomentoval odchod Filipa Šitery nebo situaci Matyáše Hlaváčka.“
František Liebezeit: „Sám nevím, jaká koncepce se plánuje. Čekám, jak se to vyvine. Moje angažovanost už nebude taková. Chci si plnit povinnosti jako řadový jezdec. Pana Grepla se však chci zastat. Ani v náznaku si nemyslím, že by šlo o prasárnu. Naopak může to bejt člověk na svým místě a může to ve Mšeně posunout dál. Co se děje ve Mšeně bych nenazval prasárnama, ale pravděpodobně zákulisním bojem. Odchod Filipa Šitery souvisí s tou situací v klubu, jaká je.“

Ilona Nádvorníková: „Zdravím vás a chtěla bych se vás zeptat, jak vám chutnala ta posvícenská husa, kterou jste vyhrál v Divišově. A vyhrál jste někdy nějaké další neobvyklé ceny?“
František Liebezeit: „Nenazval bych to výhrou, ale cenou útěchy. Poprvé za svou kariéru jsem si ochutnal být poslední. A to mi ta husa okořenila. Mimo jiné mi z ní stejně moc nezbylo, protože dravců na mastnou pochoutku bylo více. Ale chci sklízet taky ceny z předních pozic. Neobvyklé trofeje asi ani nebyly. Nejlepší ceny jsem vždy dostal v Divišově. To, co přívítá každej závodník, věci na motorku.“

Karel Horňák: „Vážení přátelé, jmenuji se Karel Horňák. Na mšenském stadionu většinou slyšíte můj hlas, nebo s kolegou Mílou Čmejlou komentuji všechny závody. Byl jsem členem starého a nyní jsem členem nového výboru PDK Mšeno, a tak snad mohu srovnávat.
Především bych rád uvedl na pravou míru informaci, že Franta Liebezeit nedostal důvěru výboru našeho klubu. V sobotu 5. 3. 2005 proběhla valná hromada PDK Mšeno. Na kandidátce do nového výboru figurovalo 13 lidí včetně F. Liebezeita. Poté proběhly demokratické volby (29 hlasujících členů klubu), které určily devítku členů nového výboru. František byl mezi čtveřicí těch, kteří nedostali důvěru – ale ne od výboru, nýbrž od přítomných členů klubu, což je myslím podstatný rozdíl. To, že Fanda nesedí přímo ve výboru, přece neznamená, že nestojíme o spolupráci s ním. Ba právě naopak. Musíme však respektovat demokratické rozhodnutí členské základny.“
František Liebezeit: „Akorát mě mrzí, že mi ta členská základna nedala důvěru. Necítím se uraženej, ale nebudu vykonávat práci, o kterou nikdo nestojí. Demokratický volby samozřejmě respektuju.“

František Liebezeit děkuje:
„Chci poděkovat těm klukům, co nedostávají příležitosti a zůstávají, protože mají plochou dráhu rádi. Chci jim popřát, aby vydrželi a nenechali se rozházet. A panu Greplovi, že drží Mšeno. A za odvahu, že se pustil do vedení klubu. A přeju mu pevný nervy.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.

Praha – 18. března
Očividná averze ze strany pražského trenéra Vladimíra Kováře jej přivedla k rozhodnutí, aby ve svých dvaceti letech ukončil svou aktivní kariéru. Ostatně koho by bavilo o trénincích uklízet kompresor a při závodech se dívat z tribuny na své méně zkušené mladší kolegy? Od tedy července nezávodil, ale v zimě se jeho jméno dostalo do hledáčku Slaného. Nabídka středočeského klubu pro něho byla novým impulsem. Jan Vondra je dalším českým plochodrážníkem, který magazínu speedwayA-Z poskytne exkluzivní rozhovor. A samozřejmě také tentokrát budete mít možnost vložit své otázky i vy.

A to si slánští funkcionáři Jana Vondry všimli, když si do středočeského královského města přijel prohlédnout gotickou katedrálu sv. Gottharda? „Ne,“ odpovídá se smíchem Jan Vondra. „Zavolali mě. Proč, to by ses musel zeptat Milana Macha. Ve Slaným jsem zatím uvedenej na soupisce a to je zatím vše. Rok bych tam měl hostovat a pak bych měl bejt jejich.“

Svoje otázky pro Jana Vondru vkládejte jako komentáře k tomuto článku. Protože je rozhovor naplánován na příští sobotu, uzávěrka vašich příspěvků bude o den dříve, tedy v pátek 25. března.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Slaný – 11. března
Je prvním a zatím jediným produktem projektu závodění patnáctiletých mladíků z devětadevadesátého, jenž překročil limit juniorského věku. Svou poslední sezónu v kategorii do jednadvaceti let pojal vskutku velkolepě. Sice se opět nedostal do vysněného světového finále, nicméně na domácí scéně dobyl juniorské tituly v jednotlivcích a družstvech. S Miroslavem Fenclem v exkluzivním rozhovoru magazínu speedwayA-Z zavzpomínáme na uplynulou sezónu, ohlédneme se za jeho juniorskou kariérou a třeba si zahrajeme na prognostiky ve vztahu ke slánskému titulu v extralize či odhalíme tajemství jeho rychlé stopy jen vlásek od mšenských mantinelů. Na své si přijdou i naši čtenáři, kteří vložili své vlastní dotazy.


speedwayA-Z: „Loňská sezóna pro tebe skončila poměrně rozporuplně. V Praze jsi po nervy drásající bitvě dokázal vybojoval juniorský titul. leč pár dnů předtím sis ve Mšeně zlomil pánev. Proběhla rekonvalescence bez problémů?“
Miroslav Fencl: „Už nejsou vůbec žádný problémy. Zdraví je super a jsem v nejlepší kondici. V tom posledním závodě juniorů ještě nebylo. Už se zdálo, že je to srostlý, ale nebyl jsem rozjetej. Ale dneska už je ta zlomenina v pořádku. Díky bohu už necítím nic. Kdyby s tím byly problémy, byly by problémy i v ploché dráze. Už jsem zahájil přípravu na sezónu. Na poslední chvíli jsem sehnal nějaký peníze. A tak dolaďuju, co jsem nestíhal. Co jsem mohl udělat, jsem už udělal nebo to stihnu do začátku sezóny. Pak se uvidí, jak to pojede. Budu v seniorech, takže zase od začátku. Sice od úplnýho začátku to není, zkušenosti mám, ale závodů nebude tolik. Bude to míň o juniorský jednotlivce, družstva a volný závody. A taky o mistrovství světa. Teď je navíc i mistrovství světa juniorskejch družstev. A já na tom asi prodělám. Musím se tak snažit dostat do mistrovství Evropy. V Pradubicích musím zatáhnout, abych měl o tyhle závody víc. Jinak to bude asi bída.“

speedwayA-Z: „Ani loni jsi neprolomil smůlu v juniorském mistrovství světa. Z Rawicze jsi vypadl už v kvalifikačním kole. Jaké byly příčiny? A už třetí rok za sebou?“
Miroslav Fencl: „V Rawiczi hlavně zklamala technika. Měl jsem to rozjetý velice dobře. Ale pak jsem z prvního místa zadřel motor. A to mi scházelo na postup. Ty body chyběly, jinak bych tam byl úplně v pohodě. A to samý se mi stalo i předloni. Jak jsem zadřel, spadnul jsem
taky z prvního místa. Určitě to nebylo kondicí, ale takovouhle smůlou. Kdyby se to takhle špatně nevyvíjelo, ve finále bych byl. Když jsem to jel druhej rok, do finále v Peterborough jsem se dostal. Od tý doby jsem však měl smůlu. Většinou se to podělalo technikou. V nedůležitejch závodech nic, ale když jsem jel ty důležitý, přišel pech. Nebylo to ani v tom, že by tam byli silní jezdci. I když v takovejhle závodech mají ze sebe všichni respekt a musíš se soustředit na každou rozjížďku. Když se pak dostaneš do finále, je to jedno, kdo tam je. Každej jede dobře. Se svou kariérou v juniorech určitě spokojen nejsem. V posledním roce jsem se snažil, protože junioři už nikdy nebudou. S odřenejma ušima jsem sice udělal domácí titul, ale ze světa jsem zklamanej. Budu se snažit zatáhnout i v seniorech. Teď v Pardubicích budu chtít ukázat to nejlepší, co umím. Na to ale mám dost času, protože ze seniorů se už nikam nevypadává a můžu to zkoušet každej rok.“

speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi jel také mistrovství Evropy jednotlivců. Ve Mšeně jsi se dostal prakticky přes noc z pozice náhradníka do hlavní šestnáctky. Poté jsi udivoval brilantní jízdou milimetry od mantinelu a do Stralsundu postupoval ze skvělého druhého místa. Jenže o něm se pak i díky tobě psalo jako o černém dni české ploché dráhy…“
Miroslav Fencl: „Ze začátku jsem to vůbec nečekal! Byl jsem třetí náhradník a neměl vůbec jet. Nakonec jsem byl druhej a první, ale vůbec jsem nepočítal, že se svezu. Ani jsem po
Březolupech neměl umytý motorky. Nedělal jsem lamely, nic. Až večer mi dali vědět, že jsem ve startovce. Ve Mšeně to mám rád. Vždycky se mi tam dařilo a s klubem jsem začínal v první lize. Obecenstvo je skvělý a fandí mi. Dráha je vždycky dobrá nebo se o tom aspoň pokaždý snažej. A to se pak v rozjížďce vyžívám a baví mě to. To je pak pěkný jak pro mě, tak i pro diváky. Já jsem venkař, když je materiál, dávám to co nejvíc do něho. A ve Mšeně mi to vždycky vychází. Když tam vlítnu, jsem vždycky hnedka v půlce zatáčky a to mi pomůže. Nikde jinde jsem to tak zatím nejezdil. Je to pěkná, malá dráha. Pravidelná, ven za roh, takže tam tyhle věci jdou dělat. Na Evropě se mi tam dařily starty a vše vycházelo, jak mělo. Až na jednu blbost, jak jsem pustil Ríšu Wolffa. Postup byl, bedna byla a tak jsem mu rád pomohl. V semifinále se to ale obrátilo. Dvakrát mi to z prvního místa zastavili. A pak už se mi ty starty tolik nepovedly. A v poslední jízdě se mi podělala motorka. Rychle jsem přesedlal na druhou, co nebyla naladěná a vyzkoušená a honem spěchal na start. Kdyby mě Ríša pustil, rozjížděl jsem se o postup. Po startu se mi povedl start, ale Ríša mě vyvezl ven do těch sraček. Než jsem se vyhrabal, všichni mě předjeli. To asi bylo jeho poděkování za to Mšeno. Už to nikdy neudělám a nikoho nebudu pouštět. A vyřazením jsem přišel i o dotace. Za reprezentaci jsem letos nedostal nic. Jiní ano a o některých si myslím, že to nebylo spravedlivý a já na to doplatil.“

speedwayA-Z: „Opět se ti však dařilo v mistrovství republiky jednotlivců. Dalo by se říci, že už tradičně. Navzdory defektu, by v nejtěžší jízdě, jsi skončil na šesté příčce. Na Kopřivnici se ti tedy asi vzpomíná dobře, že?“
Miroslav Fencl: „Určitě. V Kopřivnici se mi však každopádně dráha nelíbí jako většině lidí. Je velká, dlouhá a špatně tvarovaná. Snad nejhorší vůbec. Mně se tam ale vždycky dařilo, proto mám ty hezký vzpomínky. Je to tím, že mi jdou starty a umím si s tím poradit. Někdo má z toho strach a přijede tam úplně vystresovanej. Já se toho nebojím, vím, že to dopadne. Snažím se najít ideální stopu, kde to jede a to mi tam zatím vycházelo. Ale dráha se mi nelíbí. Atmosféra je však perfektní. Mají závody vždycky jednou za čas a tak těch lidí přijdou mraky. Fanděj a jsou slyšet, když člověk přijede na start. V tý jízdě se mi nepovedl start a pak už to bylo v čudu. Jinak by to dopadlo jinak. A tak třeba letos. Nebo nepiš žádný třeba, doufám, že to letos dopadne. Každej rok postupuju vejš. Předloni jsem byl osmej, loni šestej, letos bych snad mohl bejt ve finálový jízdě. A ve Mšeně se mi daří, když bude dobrá dráha a forma, třeba to vyjde.“

speedwayA-Z: „Forma z Kopřivnice ti vydržela také druhý den do Mšena na mistrovství republiky dvojic. Vyhrál jsi všechny jízdy, ovšem po zranění Patrika Linharta jste do finálové části stejně nepostoupili…“
Miroslav Fencl: „Tady ten závod byl pěknej. Až na to, že tam Patrik udělal to rošambo. Jel jsem třetí závod za tři dny a byl rozjetej. To už je pak znát. Se vším jsem si byl jistej. Dobře
jsem startoval a všechno šlo, jak mělo. Kdyby Patrik sbíral body, minimálně bychom stáli na bedně. Byl to závod o štěstí, takový nevypočitatelný. Letos nevím, s kým pojedu, jak to vymyslej nebo nevymyslej. Určitě nastoupím, ale fakt nevím, koho ke mně vyberou. Divišov je dobrá dráha. Taková víkendová. Je to malý a když zaprší nebo je vedro, je to pokaždý jiný a každej na to není zvyklej. Mně to v Divišově jde, ale pro dvojice je horší, že se bude hůř komunikovat se společníkem. Když nejezdíte pořád spolu, je těžký se dohodnout, zvl᚝ na malý dráze. Myslím, že to bude tak, jak kdo odstartuje. Kdo umí jezdit dvojice, bude to tam moct zužitkovat. Když odfrknou a pojedou, jak se má, nikdo nemá šanci se přes ně dostat.“

speedwayA-Z: „Zpočátku sezóny jsi se ani ve Slaném, ani v Březolupech nedostal na stupně vítězů juniorského šampionátu. Pak však přišly triumfy v Pardubicích a Kopřivnici a ty jsi se usadil na čele průběžné klasifikace. V Plzni jsi lehce zaváhal, navíc o dva dny později jsi se při lize ve Mšeně zranil. V Praze pak byl titul přesto tvůj. To jsi ho tolik chtěl?“
Miroslav Fencl: „Určitě jsem ho chtěl strašně moc. Za každou cenu jsem toužil dokázat, že na to mám. A že ten můj odchod nebudou mít tak jednoduchej. Slaný jako dráhu nemám v poslední době rád. Je to hrozně děravý a zvláštní. Ani jsem tam moc netrénoval. Vždycky
když tam jedu, nejsem rád a jsem z toho znechucenej. Z tý dráhy mám prostě respekt a to je asi vidět i na těch výsledcích. A Březolupy – to bylo to samý. Prostě se nezadařilo. Nebyl den a když není ten den, tak do nejde. To ví každej. A to lámeš, jak to lámeš, nejde to. Je to v tobě a jseš z toho hotovej. Zkoušíš a všechno měníš a i tím si to třeba posereš. Snažíš se víc a víc a tím je to vlastně ještě horší. V Pardubicích to ale šlo. To ten den byl! Motorka jela, startovala a to je to nejdůležitější. A tak nebyl problém proměňovat jízdy ve vítězství. Když je bahno, člověk musí jet jako na suchu. Úplně stejně a nemyslet na to. Když se ladí s plynem a přemejšlí proč a jak, to je nesmysl. A hlavně nespadnout. Bejt rozvážnej a nejít do toho po hlavě. Jinak ti to uklouzne a je to v pytli. Kopřivnice pak byla jako vždycky. Nebál jsem se toho a vyšlo to. Pokaždý se mi to tam povedlo a tak z toho nemám depku. V Plzni jsem si to ale zkomplikoval. Den předtím se mi v Pardubicích na extralize zadřel motor a měl taky problémy s dvouma minutama. A Plzeň mi nesedí. Kdybych tam nemusel jezdit, nejezdil bych tam. I když ta dráha špatná není, nemám to tam rád. V Praze to pak vyšlo. Přemejšlel jsem, že vůbec nepojedu, ale nakonec jel. A udělal jsem dobře. Seděl jsem na tom po dlouhý době. Nezávodil jsem, ani netrénoval. Trochu to bolelo, ani jsem na tom pořádně nemohl sedět. Ale snažil jsem se, a to stojí, co to stojí. A o bodík se mi to povedlo.“

speedwayA-Z: „A teď přijde už pořádně otřepaná otázka. Kdy Slaný vyhraje extraligu? A proč vás letos Pardubice o tolik převálcovaly?“
Miroslav Fencl: „To nevím. Už třikrát jsme tomu byli hodně blízko. Scházel k tomu kousek. V tom nejlepším, kdybychom měli zatáhnout, vždycky něco kiksne. Nesedí nám Slaný. Je to o tý dráze. Myslím, že ani ty Poláci tady nejezděj rádi. Dráha je rozbitá a to je asi ten důvod. Pardubice byly lepší, co se dá jinýho k tomu říct. Je to tak! I těm našim Polákům se nedařilo tolik jako předloni. A tak to šlo se vším. Letos nevím. Bude to ve stejný sestavě, tak to asi bude to samý. Půjde o štěstí a jak se komu bude dařit. Nejde říct, kdo vyhraje. Ve všech klubech jsou dobrý jezdci. Může vyhrát Olymp, Slaný i Pardubice. Nevím, jak Plzeň, koho bude mít. Výsledek ale dopředu říct nejde.“

speedwayA-Z: „Triumf Slaného se očekával také v první lize. Po závodech ve Slaném v červnu a srpnu jste v pohodě vedli. Pak však přišel pořádný sešup a celkové třetí místo. Co se s vámi dělo?“
Miroslav Fencl: „Kolegové se blbě snažili. Spíš to bylo tady o tom. Nedělali výsledky jako v jinejch klubech. My jsem jednou vylítli, ale podruhý spadli. Jeden závod jsme vyhráli, ale pak byli čtvrtý. Tým prostě nemůže táhnout jeden člověk. Někdo se k němu musí přidat. Nedařilo se nám dle očekávání. Hlavní asi bylo, že se Robert na to vykašlal a já se zmáknul. Po tom Mšeně jsem jel normálně domů. Nemohl jsem se ani svlíknout, bolelo to, ale říkal
jsem si, že je to jen naražený. Pro jistotu jsem ale zašel na pohotovost a už si mě tam nechali. Řekli mi, že všechno, co mě bolí, mám zlomený. Palec na levý ruce a pánev. A bylo vymalováno. Stalo se to v poslední jízdě. Dvakrát se opakovala. Pokaždý jsem odstartoval a byl tam. Potřetí se mi to nepovedlo. Chtěl jsem předjíždět Tondu Gallianiho. Jenže on si do nájezdu ubral a já musel klapnout. A tím jsem vletěl do toho hrachu, kde s tím nešlo už nic dělat. Přetočil jsem se a šel. Normálně bych ho předjel, kdyby se tam tak nezavlnil. Když člověk jede do nájezdu, má mít plyn a ne ubrat. Když za ním jedeš, nemáš kam uhnout a ubrat nemůžeš.“

speedwayA-Z: „Zato juniorská družstva byla velkým sólem pro tebe a Patrika Linharta, jehož ve dvou případech zastupovali Martin Málek, resp. Antonín Galliani. Jen dva závody jste nevyhráli. Bylo to tedy snadné vítězství?“
Miroslav Fencl: „Vypadalo to jednoduše. S Patrikem jsme byli dva silný a zkušenější oproti těm dvojicím kolem. Tak, když někdo jel, měl druhýho slabšího. Já z nich jezdím nejdýl. Když bylo potřeba, Patrikovi jsem pomáhal. I když brzdit někoho nezkušenýho je tak o držku. Ale snažil jsem se. A vyšlo to. Určitě bylo pěkný zajet double. Krizovka snad ani žádná nebyla. Měli jsme to natolik rozjetý, že bylo nepravděpodobný, že by nás mohl někdo ohrozit. Pro mě to byl poslední juniorskej rok. A tak jsem udělal maximum, abych odešel jako nejlepší. Povedlo se a já odešel na vrcholu.“

speedwayA-Z: „Dařilo se ti rovněž v českých volných závodech. Vyhrál jsi Memoriál Jiřího Marxe a Divišov, v Memoriálech Emila Sovy a Josefa Leifra skončil druhý. Jak na to vzpomínáš?“
Miroslav Fencl: „Pouáky jsou určitě dobrý. Za prvé si člověk pomůže, protože si přivydělá k závodům, který jsou prodělečný. A je to taky pěkná vzpomínka. Pohár z toho Marxe mám doma. Těší mě, že je z vůbec prvního ročníku. A já jsem první v tý tabulce vítězů, co bude dál. Asi jsem to vyhrál naposled, protože je to jen pro juniory. To je blbý, že to nebudu moct obhajovat. Divišov byl taky pěknej. Jel jsem tam jen se svou holkou bez mechanika. Všechno jsem si dělal sám a vyhrál jsem. To taky potěší. Člověk přijede sólo, vyhraje a jede domů. Samozřejmě, že by pouáků mohlo bejt víc. Když člověk vystoupí z juniorů do seniorů, záleží mu na nich, protože má o závody víc.“

speedwayA-Z: „Druhý jsi byl také při Super Prix Mšeno. Jak se ti jelo ve dvojici s Alešem Drymlem? Slaný s ním dokonce vyjednával o extraligovém angažmá. Bylo by dobré mít jej v týmu, by by tě třeba mohl připravit o místo v sestavě?“
Miroslav Fencl: „V takovýhle dvojici jsem ještě nikdy nejel. Vždycky jsem to táhnul já a teď on. Byla to změna, že jsem se mohl na někoho spolehnout. Akorát jsem to jednou prokoučovali s Vladem. Předjel nás, Ála mu to vrátil, ale já už ne. A to nám pak v součtu scházelo. Hostování Aleše by pro klub bylo zajímavý. Je dobrej jezdec a pro tým udělá maximum. Ostatní by záleželo na mý formě nebo formě ostatních. Od toho by pak odvíjela nominace. Bylo by to dobrý, ale stejně to neproběhlo, takže je zbytečný o tom přemýšlet.“

speedwayA-Z: „Zato při Zlaté stuze jsi musel spolknout hořkou pilulku. Po zranění jsi zkusil jen trénink a raději odstoupil. Bylo těžké vyrovnat se s myšlenkou, že už se mezi vítěze tohoto slavného klání nikdy nezapíšeš?“
Miroslav Fencl: „Určitě, to je samozřejmý. Hlavně tím, že jsem to jel poslední rok, nechtěl jsem se jen zúčastnit, ale vyhrát. Co mě pustili z nemocnice, sednul jsem na motorku, ale nešlo to. Nebylo to srostlý. Kosti se hejbaly, bolelo to a píchalo. Navíc dráha byla hluboká a državá, tak pro mě závod nepřicházel v úvahu. Mrzelo mě to, ale jiný východisko nebylo. Byl to pech, ale co se dá dělat?! To je plochá dráha. Když se člověk zraní, tak se zraní a je to hotový.“

speedwayA-Z: „Vstupuješ do své sedmé sezóny, která bude pro tebe první seniorská. S jakými ambicemi, cíly a plány?“
Miroslav Fencl: „Cíle? Každopádně chci udělat mistra republiky! To je první a jedinej cíl, co tady můžu dosáhnout. Ještě titul ve dvojicích, i když ten už jsem měl na dosah. A pak se probojovat do světa a udělat nějaký výsledky tam. Vše se letos bude odvíjet od národní kvalifikace. Hlavně se v ní dostat do tý stupnice, kde se to rozděluje a pak zatáhnout v závodech, kam budu dosazenej.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Petr Horáček: „Mirdo, jak je možné, že se Slaňákům nedaří na vlastní dráze? To je nejhorší a jinde jsou lepší? Kde se ti závodí nejlíp a kde nejhůř? Už s tím Slaným něco dělejte, a konečně dopadne titul v extralize!“
Miroslav Fencl: „To už jsem říkali, že ta dráha není natolik dobrá, abychom uspěli. Neprospívá to ani nám, ani cizincům, co nám pomáhaj. A proto tady nezáříme. Nejlíp se mi závodí ve Mšeně, nejhůř asi v Plzni. Horší dráhy nevím, pak už je to takový průměrný.“

Bohuš: „Ahoj Míro, chtěl bych se zeptat, jak to vypadá s tvojí budoucností s plochou dráhou. Jak vidíš naděje Slaného na titul, moc vám ho přeju.“
Miroslav Fencl: „Naděje na titul vidím, že to je v nás. Jak se budeme snažit a pojedeme, tak bude. Jak funkcionáři, tak manažer i my si ho přejeme. A jak letos, tak v dalších sezónách se budeme snažit, abychom ho získali. Já chci zůstat v plochý dráze co nejdýl. A snažit se co nejvíc podle toho, jak budou peníze a jak bude plochá dráha v Čechách pokračovat.“

Vašek: „Mirdo, vyhrál jsi dva tituly mistra republiky juniorů. Zlatá stuha ti ale ve sbírce chybí. Nestálo za to to loni přece jenom zkusit?“
Miroslav Fencl: „Nestálo. Určitě mě to hrozně mrzí. Je pravda, že to byl poslední rok a chtěl jsem to jet a vyhrát. Zdraví to ale nedovolilo. Zkusil jsem si zatrénovat, ale nešlo to.“

Miroslav Fencl děkuje:
„Samozřejmě bych chtěl poděkovat tátovi. Ten stojí za tím vším, že jsem začal a dostal se tak, kde jsem. A pak sponzorům, který mě podporujou: Autobazar Šrámek Pataki, Auto PP, Milan Mach, Láďa Hradecký, Vobo speed, Protec, Auto Tatra, Stavební chemie a Automyčka Eda. A taky mechanikovi Láďovi Šímovi.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.

Liberec – 11. března
Svůj druhý návrat na světa plochodrážních závodů spojil se mšenským klubem. V roli jezdícího kouče byl u postupu do extraligy i u dvou závodů, které v ní Mšeno vyhrálo. Loni pak do poslední chvíle se svým celkem sváděl boj o bronz, který středočeskému týmu nakonec proklouzl doslova mezi prsty. Po odpískané baráži před ním stojí nová výzva v podobě návratu mezi extraligovou čtveřici. Mšenský závodník František Liebezeit je dalším českým plochodrážníkem, jenž magazínu speedwayA-Z poskytne exkluzivní rozhovor. Samozřejmě také tentokrát mohou jeho podobu ovlivnit také naši čtenáři.

„Budu chtít, aby jezdily opory,“ odpověděl František Liebezeit na otázku, jakou taktiku zvolí jako jezdící kapitán Mšena na blížící se první ligu. „Pak dám šanci našim klukům. A co zbyde, pojedu já. Nebude se to už dělat jako dříve, aby se svezli junioři. To si nemůžeme dovolit. Liga se musí vyhrát, přinejhorším musíme skončit na druhým místě.“

Na rozdíl od minulých let není František Liebezeit už členem klubového výboru. „Nedali mi důvěru,“ vysvětlil příčiny. „Pan Kasper ale chce, abychom spolupracovali. Do vedení však nemám, co mluvit. A z toho jsem rozčarovanej.“

Své otázky na Františka Liebezeita vkládejte jako komentáře k tomuto článku. Můžete tak činit od této chvíle až dvanácté hodiny příštího pátku 18. března. Rozhovor je naplánován hned na následující den.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)