Praha – 5. listopadu
Po komplikované zlomenině stehenní kosti, kterou utrpěl loni v květnu v Belle Vue, prožíval na jaře krušný návrat do sedla plochodrážního motocyklu. Jak sám připouští, napadaly jej také myšlenky na pověšení kombinézy na hřebík. Nakonec zatnul zuby a statečně bojoval. Jako bonus označoval samotnou skutečnost, že může vůbec na motorce sedět. Pak se však dostavily skvělé úspěchy a cinkot medailí. O tomhle všem hovoří pražský závodník Antonín Šváb v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl. Na přetřes se dostanou také další témata a v neposlední řadě i odpovědi na dotazy čtenářů. Jim Antonín Šváb podepsal svou fotografii.
speedwayA-Z: „S plochou dráhou jsi začínal shodou okolností před patnácti lety. Jaké jsi měl tehdy motivy? A vzpomeneš si ještě vůbec na svoje začátky?“
Antonín Šváb: „Určitě to vzniklo od táty. Je mistrem světa a já jsem se v motoristickém prostředí pohyboval odmala. A on se nebránil, když jeho syn chtěl jezdit. Předtím jsem závodil aktivně na kole. Rozhodoval jsem se mezi ním a plochou dráhou. Ve třinácti letech jsem však měl první úraz. Už jsem načerno jezdil na půllitru. A zlomil jsem si žebra a propíchnul plíce. Mám menší objem plic a tím jsem byl vyřazen z aktivního sportování na kole. A mohli jsme se vrhnout plnou silou na motorky. Bral jsem to automaticky, že ze mě bude plochodrážní závodník. Až do svých dvanácti let jsem sice měl motokrosovou motorku, ale nikdo mě neučil, abych na ní třeba skákal. Měl jsem ji jen pro zábavu. A už třeba v osmi letech mě na ní táta učil základy smyku. Plochou dráhu jsem tak bral jako samozřejmost a nepřemejšlel jsem o něčem jiným. Začínal sem s Tomášem Uhrem na divišovským stadióně. To tam ale ještě bylo psí cvičiště. Já měl dvouventila, Tomáš nějakou sedmičku. Trénovali jsme na malinkatým okruhu, ale už ten rok mě táta bral i jinam. Byli jsme v Chabařovicích a na Markétě. Ten úraz ve třinácti mě zastavil. Rok jsem nejezdil. Pak jsem se pověsil na kluky, co tady na Markétě jezdili sedmdesátky Simsony. Bylo nás tam hodně, ale jedině já a Topas jsme stále ještě přeživší. Mnoho z nich se pohybuje ještě okolo, ale už nezávoděj. A můj první závod? Mám za to, že to byla juniorská kvalifikace v Chabařovicích. Tenkrát vyhrál Honza Hádek, druhej byl Jirka Hurych a já skončil třetí.“
speedwayA-Z: „Tvůj otec patřil k absolutní jezdecké špičce své epochy. Na ledech se dokonce stal prvním Čechem, který vůbec kdy vybojoval titul mistra světa v motocyklovém sportu. Byl také tvým vzorem nebo byl odstup mezi vámi přece jen příliš velký?“
Antonín Šváb: „Vzorem určitě ne. Na dráze jsem ho nikdy neviděl jezdit. Jedině z fotek, takže jezdecky mým vzorem nebyl. Protože jsem byl dost vysokej, za vzory jsem měl samozřejmě 
Hanse Nielsena a Pera Jonssona. To byli dva, který jsem obdivoval. To jsou ty osmdesátý léta, co člověk vnímal a věnoval tomu pozornost. Jméno mě nikdy nesvazovalo. Táta byl mistrem světa na ledě a já nikdy nestudoval, jak jezdil na krátký. Ale byl mistr republiky, tak asi špatně ne. Nikdy jsem o tom nepřemejšlel. Ale výhoda, že jezdil plochou, to určitě v začátcích byla. Táta mě naučil jezdit. Když se koukám zpátky, před tím úrazem jsem byl menší postavy. A říkali, že jsem talent. Jenže pak jsem vyrostl, jako každej v pubertě. Nevěděl jsem, co s rukama a nohama. Když si prohlížím svoje fotky z tý doby, sám bych si to zakázal. Táta mě to ale naučil a bez něj bych tady teď s tebou neseděl jako jezdec. Pomáhá mně i dnes. Sice jinde, než aby mě učil jezdit, ale zajišuje jiný věci.“
speedwayA-Z: „Tvá kariéra se už v juniorském věku nasměrovala směrem na Britské ostrovy. To byl vskutku šastný tah, že?“
Antonín Šváb: „Určitě. Ve svých juniorskejch časech jsem hrál druhý housle Tomáši Topinkovi. Občas jsem ho porazil, ale většinou porážel on mě. A v roce 1993 mě o titul připravil Jirka Štancl. Podařilo se mu to v Divišově. Ve stejném roce se mi otevřely dveře do Anglie. Pomohlo tomu i vítězství ve Zlatý stuze. Byl jsem už zaměstnanej na Markétě a musel jsem podat výsledek, abych mohl v klubu přežít. A tehdy, kdo chtěl něco znamenat, musel do Anglie. Pro juniora to byl krok nahoru. V roce 1994 jsem za pomoci Václava Vernera podepsal do Exeteru. A byl jsem oceněnej jako nejlepší nováček ve druhý lize. Krok to byl 
určitě správnej. Člověk musel mít dostatek závodů a musel jezdit s nejlepšíma. Časy to však byly krušný. Poprvý jsem tam odjel s tátovým Golfem s vlekem, teprve později jsem měl dodávku. Motorky jsem si přes noc nechával v autě a dělal je na ulici. Nebyly to lehký podmínky a člověk neuměl ani slovo anglicky. Každopádně začínání není lehký pro nikoho.“
speedwayA-Z: „Letos jsi se do britské ligy vrátil, rok po svém fatálním pádu v Belle Vue, kde sis tehdy zlomil stehenní kost. Nicméně s Exeterem jsi se nakonec rozloučil ještě před koncem ligové kampaně…“
Antonín Šváb: „Odzávodil jsem za ně necelé čtyři měsíce. Co se stalo? Tak nějak se ukázalo, že jsem nebyl schopnej držet krok s financováním plochý dráhy v Anglii, na kontinentu a na dlouhý. Před sezónou jsem se zadlužil, abych investoval do dlouhý. A nezbylo mi dost, abych to dal do motorů v Anglii. To byl spornej bod. Řekl jsem jim, a mi pomůžou k technice a výsledky tam budou. Nebo že musí počkat, až si seženu peníze. Pomoc nepřišla. Na poslední závody jsem tam jel jen s jedinou motorkou. Jednou jsem závodil na Pavlově, podruhý mě sestřelili už v první jízdě a zničili mi techniku. Klub na tom byl špatně a někdo musel odejít. Bylo to svým způsobem politický rozhodnutí, protože jsem zrovna byl druhej v average. Jenže za mě museli platit Ipswichi, což je můj mateřský klub, takže mě nahradili Tressarieum. To je jejich jezdec, za kterýho nemuseli platit nic. Na příští rok se musíš přijít zeptat za nima (smích). Pro mě je Premier League horší, protože se závodí o víkendech, kdy mám dlouhou. A na organizování je to tak složitější. Letos jsem se chtěl na začátek sezóny rozjet. Rozhodnutí jít do Anglie bylo udělaný na poslední chvíli. Nebylo by pravý ořechový zůstat v Čechách, kde sezóna začíná koncem dubna. Jsem rád, že jsem to v Exeteru vzal. Po prvním tréninku mě bolelo koleno. Nebyl jsem si schopnej stoupnout do háku a minimálně tejden přemejšlel, že půjdu od válu. V tom mi Anglie pomohla. Zdaleka jsem nejel na, co jsem měl, ale přesto jsem body dělal. Splnilo to svůj účel na sto procent. Co se týče příští sezóny, na začátku mě tam nikdo neuvidí. Pokud bude někdo chtít, abych poslední měsíc závodil v Anglii, proč ne. Nikdy neříkej nikdy, ale pro mě je priorita Evropa. Neříkám, že se tam nikdy nevrátím, ale na začátku sezóny určitě ne.“
speedwayA-Z: „Letos jsi pravidelně závodil s motory GM od Antonína Kaspera. Co tě ke změně strojového parku vlastně vedlo?“
Antonín Šváb: „První GM jsem koupil předloni. Měl jsem pocit, že to chci vyzkoušet na dlouhý a zjistit, jestli se to tam zlepší nebo ne. Letos byl hlavní důvod přechodu na GM, že celou sezónu mám problémy s nohou. Chybí mi v ní síla. A změnil jsem styl, takže v tom víc sedím. Díky průběhu motoru GM je motorka ovladatelnější a mám s ní klidnější jízdu. Dalším motivem byla nabídnutá pomoc od Tondy Kaspera. Jezdil se mnou i po závodech a to jsou pak cenný informace. Společně bychom chtěli budovat na úspěchu z Morizes, kde se nám s GM podařilo vyhrát. Každopádně motor sám o sobě nestačí k vítězství. Na dlouhý je velice důležitá rámovina, protože určuje jízdní vlastnosti motocyklu. S panem Stejskalem a Tomášem Uhrem z firmy Stuha připravujeme na rok 2006 speciální rám.“
speedwayA-Z: „Loni jsi vyhrál čtvrtfinálový závod mistrovství světa jednotlivců. Od VV SPD jsi dostal divokou kartu pro národní kvalifikaci o mistrovství Evropy jednotlivců. Jaký byl důvod, že jsi nakonec na svou účast rezignoval?“
Antonín Šváb: „Jednoznačně výkonnost. Spočítal jsem si, že na národní kvalifikaci po tom zranění mít nebudu. Reprezentace jsem se nevzdal. Třeba v družstvech bych reprezentoval rád. Ale národní kvalifikace byla brzo, takže jsme se rozhodli, že ji vynechám.“
speedwayA-Z: „O to víc jsi se zaměřil na dlouhé a travnaté dráhy. V mistrovství světa jsi dělal radost všem českým fanouškům. Vyhrál jsi čtvrtfinále v Artigues de Lussac a osmým místem ze semifinále v Pfarrkirchenu postoupil do finálové části. V ní jsi po osmnácté příčce v Mühldorfu, šesté v Marmande, třinácté v Parchimu a senzačním vítězství v Morizes skončil pátý. Jaké dojmy z toho máš?“
Antonín Šváb: „Určitě pozitivní. Tuhle sezónu jsem k tomu přistupoval, že jedinej cíl je znova závodit s chutí a zkusit, jestli se budu schopnej vrátit. A jedinej další cíl byl postoupit do finále mistrovství světa na dlouhý. Když se nad tím zamyslím, kdybych v něm skončil poslední, i to bych bral jako pozitivum. Přes ty počáteční problémy jsem se rozjel a zranění nenechalo následky, i když rezervy tam ještě jsou. A na tom, že jsem skončil pátej, můžeme budovat další sezónu. A je to lepší, než kdybych byl poslední. Můj přístup se nezměnil a před začátkem sezóny jsem si na sebe nedělal žádnej nátlak. Chtěl jsem se bavit. A po dlouhý době mě to bavilo. To jsem bral jako plus. Samozřejmě do mistrovství světa jsem šel s větší vervou a byl ochotnej riskovat víc. Jinak jsem jezdil hodně hlavou. Nepouštěl jsem se do husarskejch kousků, protože další zranění by znamenalo totální stop v kariéře. Závodil jsem s železem v noze a radši bral nulu než další zranění. Pocit z vítězství Morizes byl skvělej. Měl jsem klukovskej sen. Vím, že je to sice seriál, ale aspoň na jeden den jsem se stal mistrem světa. To se nepoštěstí každej den. A znamenalo to, že můžu závodit s nejlepšími jezdci. Nejlíp to vystihl Robert Barth, když mi řekl, že konečně viděl zase toho starýho Švába. Je to 
povzbuzení pro další sezónu, i pro mechaniky a kluky, co mi pomáhají. Doufám, že naznačuju, že se mnou na dlouhý musí počítat. V tom Morizes jsem nemohl udělat nic špatně. Ten den se všechno sešlo. Jelo mi to skvěle. Kde mě dřív předjížděli, předjížděl jsem já je. Kdybych nevyhrál, tak jedině jezdeckou chybou. A když mě Robert Barth a Gerd Riss před finále A pasovali na vítěze, to už je co říct. Legrační na tom je, že při první jízdě jsme s mechanikem Dušanem Kšírem koukali na závodníky a já mu říkal, jak rychle sakra jedou. A pak jsem jim nadělil rovinu, což už je na dlouhý co říct.“
speedwayA-Z: „Z tvých výsledků by jeden mohl nabýt dojmu, že se ti jezdí líp na trávě než na dlouhé. A nebo je to snad fakt?“
Antonín Šváb: „Možná je to daný tím, že závodů na dlouhý není tolik. Klasický tisícimetrovky člověk napočítá na prstech jedný ruky. Některý dráhy mi seděj, ale možná další důvod je, že na dlouhý záleží hodně na technice. A konkurovat Němcům, který se soustředí jen na dlouhou dráhu a stojí za nima velký sponzoři, je těžký. To bude ten největší důvod. Já mám radši dlouhou. Je to nádherný svezení, ale pokud to není vysloveně motokros, tráva mi taky nevadí.“
speedwayA-Z: „Ve finále mistrovství Evropy na trávě ve Schwarme se však kvůli dešti jely jen tři série. Jak na tenhle závod v psích podmínkách vzpomínáš?“
Antonín Šváb: „Hrozně se mi líbí, jak všichni organizátoři vykřikují, že bezpečnost jezdců je první. Pak se ukáže politika mezi federacema a nesoudržnost jezdců. Ve Schwarme se opravdu jelo za psích podmínek. Po první sérii začalo pršet a dráha se změnila v úplný bahniště. Pořadatelé to vyřešili tak, že posunuli lajnu víc dovnitř. Udělali to o půl metru a bylo to k ničemu. Kvůli rádiusu se muselo stejně jezdit v bahně. Stávkovali jsme a závody se mohly klidně přeložit. Pořadatelé však rozhodli, že v tolik a v tolik se musí jet. V tu chvíli tam stál jedině Dirk Fabriek v přilbě. A tak jsme museli taky. Nakonec odstoupil jen Gerd Riss. Já jsem pak zažil ještě černou tečku. Zakousl jsem se do toho, dal tam všechno a snažil se závodit. Ve svý druhý jízdě jsem dojel druhej. Potom jsem závodil s Mathiasem Krögerem o první místo. To byla jediná jízda za celej den, kdy se někdo snažil bojovat. A já údajně někde přejel čáru! Ta v tom bahně byla neviditelná, navíc dráha byla úplně jiná než o tréninku. Jenže třetí o celou rovinu za mnou jel Angličan Glenn Philipps. A rozhodčí byl taky Angličan. Já jsem byl penalizovanej za přejetí čáry, i když jsem tím nic nezískal. Krögera nepředjel a navíc ten třetí byl rovinu za náma. V tom momentě pro mě závod skončil. Prožíval jsem obrovský zklamání. V tý poslední jízdě zase začalo pršet. Pořadatelé obcházeli všechny závodníky a 
tvrdili, že počkáme. Věděl jsem, že do áčka už nemůžu postoupit. Chtěl jsem vyhrát aspoň béčko. A než jsem se nadál, všech šest nás najednou bylo vyloučenejch za tři minuty. Paul Hurry ani sám za titul nepřijímal gratulace. To nebyl závod, ale fraška. A já můžu říct, že mě ten anglickej rozhodčí připravil o výsledek. Když už se jim člověk snaží vyjít vstříc a závodit v tom marastu, je nesmyslně vyloučenej!“
speedwayA-Z: „V české extralize jsi se stal jedničkou pražského Olympu. Ztotožnil jsi se s touto rolí? A jak jsi vlastně celou ligu prožíval? Třeba v Plzni, kde jste místo útoku na titul nakonec klesli na třetí místo?“
Antonín Šváb: „Není to nic příjemnýho, když tlačí trenér, že musíš udělat body. Ale nevidím v tom problém. Závodil jsem v Anglii, Švédsku a Polsku a ten nátlak není nic novýho. V každým závodě chci udělat co nejvíc bodů. Každou jízdu chci vyhrát a nic jinýho mi v ten moment na mysl nepřijde. Ale jeden člověk tu ligu nevyhraje, potřebuju, aby i zbytek týmu dělal svoje a pak můžeme něco vyhrávat. Proto je to tým. Letos byl mančaft v rozkladu a klukům se jezdecky nedařilo. Jenže třeba už příští sezónu já můžu dělat pět bodů a někdo z kluků třeba patnáct. Snad se však dáme dohromady a když budeme každej mít devět bodů, můžeme vyhrát. V extralize si myslím, že jsem body dělal vždycky. A když se člověk podívá 
zpátky, vidí, že jsem jednička nebyl jen letos. Extraliga byla hodně vyrovnaná. Výkonnost celý soutěže jde nahoru. Poláci jedou dobře, daří se i našim juniorům, což přidává na zajímavosti. Plzeň osobně zvláš nemiluju, je to moje nejslabší dráha vůbec a podle toho odpovídají ty body. Naše třetí místo odpovídá tomu, co ten tým jel. Výkony nebyly standardní a kluci nepřivezli ty body, co by měli. A zachraňovat ligu v posledních dvou závodech se nedá.“
speedwayA-Z: „Hodně zajímavou záležitostí se stalo tvé účinkování ve Mšeně. Jak k tomu vlastně došlo? A proč jsi se objevil pouze ve dvou závodech?“
Antonín Šváb: „Souviselo to s tím rozjetím na začátku sezóny. Úplně náhodou jsem na to přišel, že by ta možnost byla. A sám jsem se Mšenu nabídnul. Problémy, že jsem nejel víckrát, vznikly, že s panem Wasyliwem nebylo nic domluveno. Teprve když se do toho vložil pan Grepl s panem Kasperem, domluvili jsme se, že za ně pojedu a pomůžu jim do baráže. Když byla ta myšlenka v počátcích, nepočítal jsem ještě s Anglií. Ke konci sezóny jsem už byl rozjetej a chtěl jim pomoct. Důvodem, proč jsem nejel víc lig, bylo, že jsem s panem Wasyliwem neměl domluvený termíny. Potřeboval jsem vědět, co potřebuje on. Když jsem se nedočkal odpovědi, nasmlouval jsem si jiný závody. A když pak pan Grepl a pan Kasper chtěli víc termínů, nebylo to už možný. První liga odráží momentální stav český plochý dráhy. A nedostatek kvalitních juniorů. Tady by se měli prosazovat mladý kluci. Samozřejmě ale nejen oni. Juniorům určitě dá víc závodit proti starším závodníkům.“
speedwayA-Z: „Na domácích kolbištích jsi se stal jakýmsi korunním princem. Byl jsi druhý v Mariánských Lázních, druhý v Tomíčkově memoriálu, ve dvojicích přišla smůla s pádem Bohumila Brhela, v Super Prix Mšeno podobná s Richardem Wolffem, ve finále šampionátu jednotlivců ti chyběl kousíček na postup do finálové jízdy. Proč tě štěstí nemá rádo?“
Antonín Šváb: „Musíš to brát tak, že někomu se nepoštěstí bejt ani druhej. Je otázka, zda za tím bylo to štěstí nebo moje nepřipravenost. Osobně vím, že letos jako jezdec jsem jel na osmdesát procent toho, co jsem měl dosahovat. Jezdil jsem víc hlavou a neriskoval. To se budu snažit odstranit do další sezóny. Letos jsem byl rád, že jsem vůbec závodil. Uvidíme, jestli budu ty letošní výsledky schopnej zopakovat nebo se zlepšit. A nebo se pohorším. Pak se ukáže, jestli je v tom štěstí nebo něco víc. Ze všech umístění letos si vezmu poučení. Jediný druhý místo, který mě mrzí, je ta dlouhá dráha za Zdeňkem Schneiderwindem. Tuhle sezónu jsem měl stoprocentně lepší, ale on se na to dokázal připravit. V tý jedný jízdě mě porazil a mně nezbejvá než mu gratulovat. A pokusit se o to příští rok.“
speedwayA-Z: „A nakonec bych se tě rád zeptal na nejbližší budoucnost. Jak se ti daří? A co podnikáš nyní a co v sezóně 2006?“
Antonín Šváb: „Po zdravotní stránce se mi operace vyndání železa ze stehna oddálila. Doufám, že proběhne během tohohle týdne. Priorita bude dostat se do fyzický kondice, jako jsem bejval dřív. Snad se podaří odstranit i bolesti tý nohy. Co se týče motorek, na krátkou se bude dělat běžná příprava jako každou zimu. Trošku se budeme snažit něco vymyslet s Tondou Kasperem na dlouhou a přes zimu na ni připravit motor.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Jiří Bayer: „Přeji dobrý den, měl bych jednu otázku k dlouhé dráze. Posledních pár let mám pocit, že se z dlouhé ploché dráhy postupně vytrácí pro ni tak charakteristický styl jízdy. Čím dál tím méně jezdců na svých strojích leží. Když si vzpomenu na Egona Müllera nebo Aleše Drymla staršího, tak se to s dneškem dá jen těžko srovnat. Nevím, jak velký vliv na odpor vzduchu má, když se jezdec místo zalehnutí na motocyklu jenom nahrbí, ale když se ještě jezdilo světové finále, tak se proti čistotě stylu provinil málokdo. Mimochodem je to i divácky atraktivnější. Jaký na to máte názor vy? Děkuji a do příští sezóny vám přeji hodně sportovního štěstí a světovou medaili.“
Antonín Šváb: „Bohužel ty starší časy nepamatuju. Ani jsem nestudoval videa z dřívějška. Můžu to teda posuzovat jen z fotek, co člověk viděl a pamatuje si. Určitě to má vliv, když si člověk lehne. A jako jezdec můžu říct, že se snažím zalehávat co nejvíc. Jediný, co mě tak nějak napadá, proč to dnes opticky vypadá jinak, je vyšší rámovina. Navíc je zakázáno chytat se levou rukou přední vidlice. Musíme se držet řidítek oběma rukama. A mám za to, že se dřív jezdily vyšší řidítka. Když jsem se nad tím zamyslel, spíš je to myšlenou tím, že leželi úplně až na zadním blatníku. Určitě však váš dotaz stojí za zamyšlení.“
Milan Hajný: „Také zdravím. Tony, mám taky jeden dotaz. Jak to plánuješ na příští rok? Zda plánuješ návrat do Anglie nebo se už nadobro zaměříš na dlouhou? Dík a hodně takových sezón jako byla ta letošní.“
Antonín Šváb: „S tím zaměřením se nadobro na dlouhou to není dost dobře realizovatelné. Sama o sobě by mě neuživila. O specializaci můžeme mluvit jen v tom směru, že pokud bude otevřenej závod na dlouhý, pojedu na něj spíš než na krátkou. Ale bez krátký, co financuje dlouhou, bych to nebyl schopnej absolvovat. Co se týče návratu do Anglie, neplánuju ho hlavně z důvodu, že bych se chtěl věnovat víc dlouhý.“
Honza: „Ahoj Tondo, zajímal by mě tvůj názor na to, proč chodí tak málo lidí na závody ploché dráhy tady v Čechách. Myslíš, že je to malou reklamní kampaní, nebo horší kvalitou závodů? Nebo je to dokonce vedením a jeho prací? Děkuji a přeji mnoho sportovních úspěchů v nové sezóně.“
Antonín Šváb: „Snažím se především závodit. Analyzování, proč, kdy a jak přenechávám kompetentním osobám, co jsou za to placený. Já mám dost starostí se závoděním. Samozřejmě vnímám, že divácký zájem opadá. Co se týče juniorů, už tady ani zdaleka není zájem, jako bejval za mých mladých časů. Přiklonil bych se k názoru, že je to daný dobou. Nepotýká se s tím jen plochá dráha, ale sport celkově. Vždycky se dá udělat lepší reklama, ale na to bych to všechno nesváděl.“
Lukasek99: „Chtěl bych se zeptat kolik špičkový závodník, konkrétně třeba vy, máte motorek?“
Antonín Šváb: „To záleží, v kolika soutěžích startuje a jak to zvládá organizačně. Já mám pět motorek na krátkou a dvě na dlouhou.“
Kiril: „A dále poprosím o porovnání motoru GM a JAWA. Náročnost údržby, dostupnost součástek, výkon a pod. Děkuji a držím palce.“
Antonín Šváb: „Nebudu zacházet do detailů. Co se týče dostupnosti, není problém ani s Jawou, ani s GM. Traduje se, že Jawa je náročnější na údržbu, i když to absolutně nemusí být pravda. Výkonově není velký rozdíl, záleží od udělání. GM má ale jiný jízdní vlastnosti, protože průběh motoru je jinačí. Neodvažuju se ale říct, který motor je lepší, jestli GM nebo Jawa. Záleží dost na umění jezdce a ladiče dopasovat motor, aby fungoval pro daného závodníka a vyhovoval mu. V minulosti jsem měl motory Jawa od Luboše Tomíčka, s nimiž jsem byl spokojenej a měl na nich výsledky. V tomto roce jsem přesedlal na GM od Tondy Kaspera a jsem s nima spokojenej taky. A výsledky jsou též.“
Jiří Benda: „Zajímalo by mně, jestli to není tajemství, jak velká finanční investice do motocyklu je nutná k vítězství v nejprestižnějším závodu mistrovství světa na dlouhé dráze. Jinak přeju do sezóny 2006 další velká vítězství!“
Antonín Šváb: „Ta částka je dost těžko vyčíslitelná. Do motocyklu se investuje průběžně. A nepočítám hodiny strávený na vylepšení. Každopádně motorka, na který jsem vyhrál Morizes má pořizovací hodnotu řádově 280 tisíc korun.“
Wojta: „Chtěl bych se zeptat jaké máš vztahy s ostatními jezdci? Třeba s Drymlem a tak. Jste kamarádi nebo mezi vámi panuje velká rivalita? Dík moc a hodně štěstí.“
Antonín Šváb: „Vztahy jsou asi jako v běžným životě. S některýma člověk vychází líp, s jinejma hůř. Nemyslím, že bych měl s někým problém. Každopádně na dráze je jedno, jestli je to kamarád nebo ne. Tam jde všechno stranou. Rivalita musí bejt. A je to ku prospěchu sportu i jezdců. Zlepšuje se tak jejich výkonnost.“
Madla: „Jaké plány má Antonín Šváb pro příští sezónu, jak se na ni bude připravovat, a jestli ho opět uvidíme závodit v Čechách. A se daří, a hlavně bez zranění.“
Antonín Šváb: „Závodit v Čechách mě určitě uvidíte. Stoprocentně startuju za PSK Olymp Praha v extralize. Příprava začne v Argentině v lednu a v únoru. Měl bych tam startovat v jejich otevřeným mistrovství. Co se týče plánů, určitě závodit minimálně tak dobře jako letos.“
Ilona Nádvorníková: „Váš osobní život je spojen s Argentinou. Zajímalo by mě, co se vám v Argentině líbí, co zase ne, a jak se tam daří ploché dráze. Děkuji a přeji brzké uzdravení.“
Antonín Šváb: „Líbí se mi životní styl. Líbí se mi, že nejsou uspěchaný. A líbí se mi, že rodina a děti jsou pro ně prvořadý. A od toho se odvíjí celej jejich život. Lidi jsou přátelský a když se dva potkají na ulici, dokážou se pozdravit a ne jako u nás. A co se mi nelíbí? Člověk tam stejně jako jinde narazí na lidi, co se z těchto hodnot snaží těžit. Co se týče plochý dráhy, je to tam na úpadku. Sportovní výkonnost se odvíjí od ekonomický situace státu.“
Horác: „Zdravím, zajímalo by mě, zda se dá v Argentině v naší zimní pauze trénovat někde na oválu, nebo jen relaxovat a kondičně se připravovat. Mohl bys popsat svoji zimní přípravu? Přeju hodně úspěchů v další sezóně.“
Antonín Šváb: „Vše záleží na dohodě. V minulosti jsem měl dráhu k dispozici v kteroukoliv hodinu, pokud si člověk uměl zajistit kropení. Přes den se tam hodně práší. Problém s tréninkem není. Naopak mi třeba zorganizovali trénink o půl třetí ráno. Nikdo si nepřišel stěžovat. Naopak sešlo se asi sto padesát lidí z vesnice. Ještě tam otevřeli kiosek a vydělali na tom. Co se týče mojí přípravy, kromě ježdění bych chtěl absolvovat argentinský mistrovství. Přesnej počet závodů ještě nevím. Chtěl bych se dát dohromady. A dostat se do fyzický kondice, jako jsem byl před tím zraněním. Nejvíc preferuju formu triatlonu. Ve stejnej den chodím plavat, na kolo a běhat.“
Michal Jirka: „Chtěl bych se zeptat, jestli je velký rozdíl mezi stylem na krátká a dlouhé dráze a co je fyzicky náročnější. Děkuju.“
Antonín Šváb: „Rozdíl je určitě velkej. Na dlouhý se snažíme projet zatáčku co nejméně ve smyku. To je daný poloměrem zatáček. Každý větší přetočení znamená ztrátu rychlosti. Co je fyzicky náročnější, těžko říct. Úplně nejnáročnější je travnatá. Jinak bych řekl, že dlouhá bude náročnější než krátká. Ale hodně záleží od povrchu. Pokud na krátký bude hlubina a dlouhá úplně tvrdá, může to bejt úplně naopak.“
Stanislav Heršálek: „Zdravím Tondu Švába, chtěl bych mu jen popřát do příští sezóny hlavně pevné zdraví, základ všech, nejen sportovních úspěchů. A Tonda určitě ví, o čem mluvím… Měl jsem tu čest být mu při několika závodech nablízku, i za tu krátkou dobu jsem poznal, že Tonda zůstal, na rozdíl od jiných rádoby hvězd – nejen plochodrážních, velice skromným a slušným člověkem. Dodám jen,že se těším na další, doufám ještě větší spolupráci v příští sezóně s naší společností Fuchs Oil. A nejen pořád jen ta samá druhá místa, Tondo.“
Antonín Šváb: „Já se na větší spolupráci taky těším. A děkuju za upřímnost. Pokud budeme víc spolupracovat, doufám, že tomu budou odpovídat i výsledky. A bude i nějaký první místo.“
Antonín Šváb děkuje:
„Chtěl bych poděkovat mechanikům Dušanu Kšírovi a Petru Bazikovi, manažerce Brit, sponzorů z firem Moto Pecerady, Stuha, SýS a LNK, Tondovi Kasperovi, panu Stárkovi z MPM, panu Heršálkovi z Fuchs Oil Silkolene, panu Greplovi ze Mšena a tátovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
