Praha – 14. prosince
Jak už to tak bývá, smolné události nepřiházejí samy, ale v řetězcích. Tohle mu nemusíte povídat, protože si to všechno v loňské sezóně vrchovatou měrou prožil. Zadřené motory, pády, operace, rehabilitace, ztráta britského angažmá a existenční problémy s českým klubem. I tohle všechno se odráží v exkluzivním rozhovoru, který pražský závodník Richard Wolff poskytnul magazínu speedwayA-Z. Nicméně v jeho odpovědích převládá optimistický nadhled a víra, že na řadě jsou už lepší časy. Richard Wolff samozřejmě nezapomněl ani na naše čtenáře, jimž odpověděl jejich otázky a podepsal fotografii.

speedwayA-Z: „Když jsme se domlouvali na organizační stránce tohoto rozhovoru, říkal jsi, že už máš zase optimistickou náladu. Souvisí to s tvým zlepšeným zdravotním stavem nebo je za tím ještě něco jiného?“
Richard Wolff: „Určitě. Je to to hlavní. Doktor mi dovolil částečně cvičit, takže jsem hned kromě rehabilitace absolvoval i nějaké cviky. Byl jsem v posilovně, ale můžu dělat jen sedmdesát procent cviků. A tak probírám stroje, protože na něco mám ještě omezení. Když jsem měl sport tester, po třech měsících to jen pípalo. Byl jsem po dlouhý nečinnosti. Jak už ale chodíš do posilovny, začíná tě to bavit. Bydlím ve čtvrtým patře. A když se tam jen stěží dobelháš, nemůžeš myslet na závodění. Takže ta lepší nálada se týká zdravotního stavu. Zlepšuje se, ale chce to čas. Nejde všechno hned, musím pomalinku. Není to jako normálně, když po sezóně skončíš, dáš si dovolenou. Když teď cvičíš, přemáháš bolest. A kolikrát je to směšný, když vidíš, kolik kilo tam máš. Zahojený to ještě není, za jeden měsíc to nerozhejbáš. Koleno ohnu, narovnám, ale udělám jeden dva dřepy, ne padesát. A co se týká ruky, tak vůbec. Tenis a squash jsou pro mě tabu. Kdy začnu trénovat naplno, ti ještě neřeknu. Je to otázka dalšího měsíce. Hlavní kost byla zlomená do kloubu a to je blbá zlomenina. Kloub je průšvih vždycky. Ale minimálně do konce ledna to naplno nebude.“

speedwayA-Z: „S tvým britským angažmá to zpočátku vypadalo bledě. Pak však přišla nabídka z Readingu. Jaká byla tvá letošní sezóna ve Velké Británii? A změnila se nějak situace na rok 2006 po prodeji Readingu?“
Richard Wolff: „Abych pravdu řekl, odráželo se to jako v Čechách od otázky zadřenejch motorů. V Británii jich padla polovina. Start do britský ligy super nebyl. Hned při prvním tréninku jsem zadřel a při druhým závodě taky. Bylo to fakt na houby. V globálu však britská sezóna až na pár výjimek nebyla hrozná. Špatný závody se kompenzovaly dobrejma. A co jsem měl zprávy od manažerky, měli jsme spolupracovat i v roce 2006. Ještě jeden tejden před prodejem Readingu, si mě a Zdendu chtěla udržet. Myslel jsem si, že poprvé mám angažmá na příští rok už dopředu. Vím, že bez podpisu smlouvy nemáš nic, ale na osmdesát procent jsem si myslel, že Reading bude. Loučení na konci sezóny a další dopisování bylo takový. Psali, že jsem klíčovej jezdec na určitý startovní pozici. Umím zabrat a v pár závodech jsem dokázal rozhodovat určitý rozjížďky. Sezóna je dlouhá a nemůže se ti dařit celou dobu. Špatný závody byly vesměs venku. Je to daný typem drah. Třeba Edinburgh nebo Newcastle. Tyhle zárohačky musíš mít trošku najetý. V King‘s Lynn zase potřebuješ silnej motor. A to jsem letos neměl celou sezónu a vůbec se tam nechytal. Reading je spíš problém, že na každej tejden je úplně jiná dráha. Spíš mi seděla, když byly hlubší, ale ke konci ji dělali tvrdší. To byla dřina a hrozně těžko se předjíždělo. A měl jsem hodně pádů. Je to tím, že dráhy jsou užší a hodně kontaktní a mají nepravidelný zatáčky. Za ty tři roky jsem nikdy tolik nepadal. Přišly závody, kdy jsem byl třeba třikrát vyloučenej. Na příští rok zatím nemám nic. Rozeslal jsem nabídky, ale zatím nic. Určitě bych tam chtěl, ale když bude něco v Evropě, zůstanu jezdit tady. Nezlobil bych se, kdybych do Anglie šel od půlky sezóny. Nedělá mi to ale vrásky, kluby stále kontaktuju.“

speedwayA-Z: „Závodíš jak ve Velké Británii, tak na kontinentě. Jak to vlastně jde logisticky skloubit dohromady?“
Richard Wolff: „Určitě se to nedá zvládnout sám. Lítal jsem celou sezónu, protože autem je to nesmysl. Na letiště mě v Anglii vozil a zase mě vyzvedával táta. V Čechách to takovej problém už není. Buď pro mě jezdil tehdejší trenér Vladimír Kovář nebo mechanik Jirka Patlejch. Co se týká motorek, člověk musí mít čtyři a rezervní motory. Půjčil jsem před sezónou, abych postavil i tu čtvrtou. Jenže jawácký motory nefungovaly. Dlouhou jsem to odkládal a půjčil si GM. Byl to poslední krok dostat se z problémů po motorický stránce. V Anglii mi pomáhal táta. Měl jsem tam svoji dodávku. U nás jsem si auto půjčoval a byl tady Jirka. Vypadá to jednoduše, ale není to prdel. Honíš letenky, musíš si je přeblokovávat. I ten přelet stojí dost sil. Ráno musím na letiště brzo. Spím tak čtyři hodiny. Snažil jsem se lítat hodně dopředu a zatrénovat si tady. Strávil jsem hodně času, že jsem sem vozil dělat motory. Pokračoval jsem ve spolupráci s Lubošem Tomíčkem i Oldou Řezníčkem. V půlce sezóny jsem oslovil Láďu Dvořáka. Problémů bylo hodně a muselo se to řešit. Spolupráce s Láďou nezačala nejlíp. Zadřeným motorem. Je to náhoda a doladili jsme to. Nechci se vymlouvat, ale lidi z mýho okolí vědí, že sem se na tom trápil. Máš padesát závodů a devětkrát zadřeš motor, kterej něco stojí a to je znát. Co jsem se letos navyndaval motorů z rámů! A když se to nezadřelo, nemělo to výkon. Nejlíp to ví Jirka, že jsme pro to dělali všechno.“

speedwayA-Z: „Počátkem sezóny jsi hodně laboroval s technikou. Stálo tě to dozajista hodně nervů, peněz i bodů. V čem byl zakopaný pes?“
Richard Wolff: „Abych pravdu řekl, jeden motor jsem měl u ladiče třikrát a pokaždý se zadřel během prvního tréninku. Už to byla beznaděj. Pak se třeba motor povedl napoprvý, ale nedali jsme tam výkon. V půlce sezóny jsem si půjčil GM. Nebylo zbytí. A když jsem zjistil, že funguje, koupil jsem ho. V Anglii jsem měl dva GM a jednu Jawu, na který jsem taky zajel dobrej výsledek. I ta Jawa se musí dát udělat. Jenže mám jen jednu a to je málo pro Anglii a Čechy. A lítat s motorem nejde. Nezaplatíš nadváhu. Když máš motor k dispozici, musí fungovat. Nejde se zatěžovat, když letíš na extraligu a nemáš kvůli technice pohodu. Letos mě technika určitě stála dost nervů a sil. A bodů. To byl pak i odraz těch výsledků v extralize. Abych řekl konkrétně, proč jsem zvolil GM, tak za prvý, když jsem na to skočil, fungovalo to. A za druhý to vydrželo. Na GM jsem odjel deset závodů, na Jawě tři a zadřel. GM bylo klidnější s lepším průběhem. Ale i na Jawě jsem zajel, ale s GM jsem byl x krát spokojenej a věděl, že to je ve mně. Na Jawě byla větší dřina to doladit. Ale nezatracuju ji. Budu se snažit na Jawě závodit. A když to nepůjde, budu závodit na GM. Jsou to sice peníze navíc, ale je to otázka, protože GM víc vydrží. Rozhodně je to však dražší verze.“

speedwayA-Z: „Tvá smůlovatá série začala koncem září, kdy sis v Readingu pochroumal koleno. Před finále mistrovství republiky ve Mšeně to byl pech jako hrom, co?“
Richard Wolff: „Já bych to natáhl víc dopředu. Minimálně o měsíc. Měl jsem v Readingu několik pádů. Jeden byl blbej. Předjížděl jsem ze třetího na druhý a škrtnul si o prkna. Z výjezdu je to tam zavřený, vede tam jedna stopa a nesmíš z ní vybočit. Měl jsem problém a můj kolega mi strčil hák do předního kola. Lítali jsme po dráze a trefili i praporkáře. Hustej pád. Namohl jsem si levý zápěstí a měl asi čtrnáct dnů pauzu. Ruka nebyla ready. Táhlo se to a nebylo to vončo. Přeskočme nějakej úsek. Přišlo 19. září a já měl lehkej pád. Trošku mě pošouchl Christoph Marsh. Vyvezl mě a ukradl mi nohu a přední kolo. Lehký sklouznutí skončilo blbě. Otočil jsem si nohu v koleni. Nemohl jsem dojít ani do depa. Nakonec mě to obstříkli a manažer mě nevědomky dal do další jízdy. Kvůli bolesti jsem však musel zrušit úterní závod. Průšvih je, že doktor mi dal diagnózu, že je to jenom namožený. Odlítl jsem do Čech a zkusil extraligu v Plzni. Udělal jsem pro to všechno, ale nešlo to. Pořád jsem si nepřipouštěl, že bych měl s tím kolenem něco vážnýho. Chtěl jsem risknout mistrovství republiky. Na první lize den předtím jsem se přemlouval. Trenér mě hnal, a jedu, ale já věděl, že to nejde. Jen jsem doufal. Finále je prestižní závod a vzdát se bez boje jsem nechtěl. Vzdávám se, až když to nejde. Až po těhle závodech jsem věděl, že 19. září pro mě sezóna skončila. Dřív jsem si to nechtěl připustit. Po finále mi v Praze řekli, že mám něco s postranním vazem. A že to chce jen klid. Přitom jsem dostal nabídku startovat v Kopřivnici. I přes přemlouvání jsem si řekl, že to zkusím. Kdyby mi tehdy doktor řekl, že je to tak vážný, nejel bych. Jenže jsem byl naivní. V Kopřivnici jsem zjistil, že koleno nefunguje a musím za specialistou. A řekl jsem si, že sezóna skončila stůj co stůj. Po dalších čtrnácti dnech přišlo osudový Mšeno. Byl jsem objednanej ke specialistovi, ale šel jsem tam až po Super Prix. Hned v první jízdě jsem věděl, že to byla chyba. To ti dojde, že s tím něco máš, protože po čtrnácti dnech je koleno pořád stejný. Nešlo s tím chodit, natož závodit. Měl jsem přetrženej meniskus a vaz. A dozvěděl jsem se, že musím na operaci. Tohle kdybych věděl, fakt jsem toho 19. září okamžitě skončil. Ale doktoři mě nechali na pochybách a já to prostě zkoušel. Vůbec jsem si operaci nepřipustil. Když mi pak řekli diagnózu, málem mě odvezli.“

speedwayA-Z: „Proslýchalo se, že tvůj statečný boj při finále šampionátu republiky ve Mšeně ti přinesl problémy v klubu. Mohl bys to komentovat?“
Richard Wolff: „Samozřejmě jsem zaslechl názory, že simuluju. Různý pomluvy, že mě nic není, se dostaly až ke mně. Že si jenom kreju záda a nemám výkonnost. To mě hodně mrzelo, že lidi z mýho okolí po x letech nepochopili, jakej jsem. Následně nade mnou visel černej mrak, co se týká další spolupráce s PSK Olympem a AK Markéta. Nakonec jsme s panem Ondrašíkem měli jednání, že spolupráce bude pokračovat. Z mý strany je stanovisko jasný. Od třinácti let jezdím za Markétu a jsem Pražák. Pouto je tady stoprocentní. A nechci nic měnit. Domluvili jsme se a všechno pokračuje. Nebude to jako v dobách minulejch, ale maximálně budu uvolněnej někam na hostování. To je však otázka času a doufám, že se objevím na soupisce Olympu.“

speedwayA-Z: „Vím, že kdybych se tě teď zeptal, jestli za daných okolností nebylo lepší to mšenské finále raději vypustit, vynadal bys mi, že jsi závodník, takže závodíš. A tak ti raději položím otázku, jak bys definoval svůj vztah k ploché dráze.“
Richard Wolff: „Já a motorky, to patří k sobě. Zeptej se ostatních plochodrážníků, kdo jezdí motokros, staví veterány a hrabe se v jinejch motorkách. A kdo v zimě nakopne motorku. Už v devíti jsem viděl plochou dráhu, Kaspera a Matouška a to mě vzalo. Líbilo se mi to, líbilo a najednou jsem si řekl, že to chci zkusit. V motorkách se hrabu pořád. Celej život mě pronásledujou. A jsem majitelem hned několika. Musím na nějaký sedět a všeobecně mě bavěj všechny sporty. Zahraju si ping pong, tenis, squash, hokej. Protože jsem závodník na plochý dráze, tak mě přitahují kolektivní sporty. Sám se považuju za sportovce. Když vymyslí sebevětší bláznivinu, hokej, motokrosovej závod po sezóně, někdo mě vyzve na squash, neřeknu ne. Dá se říct, že sport k životu potřebuju. Jediný tři datumy, kdy mám půst, jsou 24., 25. a 26. prosince. Ale byly i případy, že i tyhle dny jsme probruslili. Jednou jsme se Šébou byli od vánoc až do Silvestra na ledě. Během těch všech sezón v plochý dráze se k tomu musíš dopracovat. V dnešní době nemám sport, kterej bych neměl rád. Nejsem nadšenej z běhání, ale jinak miluju všechno. Mám rád lyže, hlavně sjezdový lyžování. Je jasný, že v těch všech sportech nemůžeš bejt nejlepší, ale snažíš se zdokonalovat. Motorky, lyže, squash, posilovna a hokej. Bez toho si nedokážu život ani představit. Kdyby mi někdo řekl, že to nebudu dělat, snad bych umřel.“

speedwayA-Z: „V extralize to na začátku vypadalo pro pražský Olymp dost nadějně. Nakonec jste však v Plzni neudrželi ani průběžné druhé místo a skončili třetí. A to už druhý rok po sobě. Čím to?“
Richard Wolff: „Samozřejmě extraliga s dvěma hosty je hodně vysoko. Cizí závodníci tvrdí taky, že to je opravdu kvalitní liga. S tím, že ostatní mají hosty, se musíme smířit a bojovat o titul i bez nich. Bohužel jsme to zase letos museli stahovat. Do Plzně jsme jeli, že pro titul uděláme všechno. A nekoukali jsme doprava doleva. Bez Bohouše, jednoho z leaderů, to bylo znát. Byli jsme oslabený. Prostě jsme to nezvládli a skončili až třetí. Opět to byl propadák. Ale člověk musí koukat dopředu a myslet pozitivně. Myslím, že titul přijde. Jsem rád, že vyhrál Slaný. Po těch letech si to zaslouží, ale to je samozřejmě názor z hlediska diváka. Ne, že bych dělal nazdar Slaňáku, na, tady jeď. To samozřejmě ne. Se svejma výsledkama jsem byl nespokojenej. Je to pořád dokola, ale jsou to ty motory. Nechci se na to vymlouvat, ale nemůžu to hodit jen na sebe. Dál to rozmazávat nechci, fakt jsem naštvanej, jak to dopadlo.“

speedwayA-Z: „A co mistrovství republiky dvojic? Proč došlo k přerušení tvé spolupráce s Josefem Francem? Medaile ti tak opět unikla…“
Richard Wolff: „Loňský dvojice s Pepou byla smůla. Jeden řetěz a jeden pád. Tak to je, už to nevrátíme. Na bednu jsme měli, ale je to pryč a dopadlo to, jak to dopadlo. Letos jsme bohužel s Pepou nedokázali sehnat sponzora. Na tom to vázlo. Nevím, jak to bude do budoucna, ale slíbili jsme si, že to chceme jet. Závodí se mi s ním dobře, vyhovíme si. Kdyby nebylo možný jet s ním, nebráním se žádný nabídce. V Divišově mě mrzelo, že sem pak nemohl jet Leifrův memoriál. Přiletěl jsem jen na dvojice a hned se musel vracet do Anglie.
Paradoxně mělo letadlo tři hodiny zpoždění a já trčel nakonec na letišti. Ale to jsou prostě ty náhody. Stoprocentně mě to však mrzelo.“

speedwayA-Z: „Dříve jsi jezdil i na dlouhé a travnaté dráze. Letos, prakticky ještě v zimě, jsi se objevil pouze na mistrovství Evropy ve Vriesu. Do mistrovství světa na dlouhé jsi se nedostal, na Mariánské Lázně posléze rezignoval. Znamená to tvůj příklon ke krátkým drahám?“
Richard Wolff: „Nikdy jsem tu trávu nebo dlouhou nejezdil zas až tak tolikrát, abych se v ní mohl s někým srovnávat. Vždy jsem ale jel maximum a dělal pro to vše. Že jsem měl pět závodů za sezónu, je věc jiná. Už delší dobu se mi nelíbí nominace na krátkou dráhu. Natož pak v dlouhý. Vlastní blbostí jsem se v Mariánkách vyřadil z mistrovství republiky a vypadl pak z reprezentace. V zásadě jsem státního trenéra upozorňoval, že za určitejch okolností se chci účastnit. Oni mi řekli, že tam jsou jiní, ovšem ti se na to nakonec vykašlali. Pak mi volali den předem. Já byl v Anglii a už to nešlo. Proto jsem se nezúčastnil mistrovství světa. Mariánky jsem pak nejel z toho důvodu, jak vyřešili nominaci. Zpočátku opovrhovali mýma službama a na poslední chvíli jsem jim byl dobrej. To se odráží i od nominace na mistrovství Evropy jednotlivců. Je to všechno v jednom. Přišlo mi divný, když závod o mistrovství Evropy rozhodne losování od stolu. To nechci jako závodník komentovat, ale rozhodnout od stolu je to poslední, co bych udělal. Jediný, co k tomu můžu dodat, že jsem měl udělat o bod víc a nebylo co řešit. Pokud se týká sezóny 2006, myslím si, že nikdy neříkej nikdy. Už teď vím, že bych se svezl na pár závodech na dlouhý a trávě. A chtěl bych taky jet nějakej volnej závod před mistrovství světa a Evropy. Vries byl motokros. Dva dny pršelo a před tím tam měli jiný závody. Bylo to hodně těžký, ale každou jízdu jsem cejtil, jak už to mám v ruce. Je blbý rovnou před sezónou po zimní pauze skočit na motorku. A tohle bylo po pěti měsících hup a jeď o finále Evropy. Bylo to brzo, já preferuju rozjet se. Nechci se k tomu vracet, ale tam začal můj problém s motory. Následně druhej závod se mi rozskočil motor. To jsou takový náhody, co ti potom docházej zpětně.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Petr Novák: „Ahoj. Už máš jasno nebo se ti něco rýsuje na příští rok v Anglii? Nebylo by lepší jezdit na kontinentu, třeba v Polsku nebo Itálii?“
Richard Wolff: „Myslím, že na tohle téma jsme už zabloudili. Radši bych možná závodil v Evropě, ale prostě se nebráním ničemu a uvidím. Nic podepsanýho nemám, času je relativně dost. Když Anglie nevyjde, budu závodit v Evropě.“

Michal Stárek: „Přeji brzké uzdravení, jaké máš plány na příští rok? Kdy se pořádně pustíš do dlouhý? Ahoj.“
Richard Wolff: „Čau Michale, do dlouhý se pustím, až seženu schopnější motorku místo toho svýho veterána (smích). Ale vážně, je třeba jet na pár volnejch závodů, abych si doladil motorku. Fakt není nejnovější a já nemám na to, abych zainvestoval 100 tisíc do dlouhý. Ale rád bych se v roce 2006 na dlouhý povozil víc. A další plány? Samozřejmě se co nejvíc ukazovat v Čechách a probojovat se do mistrovství Evropy na krátký. A pro toho, za koho pojedu v týmovejch soutěžích, odvést co nejlepší výkon. Neplánuju dopředu, za koho to bude, když zůstanu v Evropě, chtěl bych i víc trénovat. A zapracovat na tom, aby se rok jak letos neopakoval. Jet na závody s tím, že mám perfektní techniku. Jinak díky za mikulášskou akci, byla super. A stejně si myslím, že jsme měli vyhrát.“

Wojta: „Ahoj, máš své www? Kde jezdíš nejraději?“
Richard Wolff: „Svoje stránky zatím nemám. Rozhodně bych je chtěl. V Anglii mi je někdo rozdělal a nedodělal, v Čechách taky. Na jednu stranu mě mrzí, že je nemám, ale nedělám z toho tragédii. V Anglii jsem měl nejradši bejvalý Trelawny, v Čechách Pardubice a Mšeno, v Evropě mám rád Krško.“

Romana Vondrová: „Dobrý den, Ríšo. Nevím, co je na tom pravdy, ale slyšela jsem, že se stanete otcem. Pokud je to tak, pak mohu jen gratulovat a Vám i Vaší ženě popřát, aby vše dobře dopadlo, miminko bylo zdravé a v životě Vám dělalo jen radost. A nyní se ptám, většina mužů chce syna, je to u Vás také tak? A jestliže se to povede, bude to opět plochodrážník a opět Richard? A co na to pan Wolff starší, jak se těší na roli dědečka? Přeji celé Vaší rodině krásné Vánoce a skvělou příští sezonu.“
Richard Wolff: „Dobrý den, určitě je to pravda. V době, kdy vyjde článek, budeme v pátým měsíci. Bohužel nevíme, jestli to bude kluk nebo holka, ale v obou případech to nebude plochodrážník. Když si dám na misku vah to dobrý a to zlý z plochý dráhy, není to ani sedmdesáti procentní převaha toho dobrýho, takže nechci, aby byl. Holka bude tenistka a kluk hokejista. Nebude to Richard, protože mi přijde trapný, aby dynastie byla s číslem tři. Někdo řekne Richarde a otočí se tři lidi. Slavit budeme ve Staroměstský jámě. Rodiče jsou teď v Anglii, ale v určitých směrech je musím brzdit. A určitě se těšej.“

Miluna, fanynka AK Markéta: „Nazdar Wolfíku, moje otázka zní: podvedl si někdy svou přítelkyni?“
Richard Wolff: „Za prvé ne přítelkyni, ale manželku. I když jsem velká koketa, tak nepodvedl. Jedna z mých přezdívek je i Styfmajstr. A máš smůlu, protože mám manželku.“

Horác: „Zdravím Ríšo, viděl jsem Tě několikrát v akci při hokejovém zápase na kolínském zimáku. Vím, že jsi v minulosti absolvoval zimní přípravu u protinožců. Proto jsem se chtěl zeptat, jak bude Tvoje letošní zimní příprava vypadat a jaké máš cíle pro následující sezónu, do které Ti přeju hodně úspěchů jak poli sportovních, tak i v soukromém životě.“
Richard Wolff: „Co se týká Austrálie, byl jsem tam rád a chtěl bych si to zopakovat. Za mě totiž australský turné bylo desetidílné. Můj názor je, že už to není takový, jako to bylo dřív. Byla to super zkušenost, ale nevím, jestli to je ideální. Přípravu jsme už nabrnkli. Pomalu začínám cvičit a koncem ledna bych se chtěl dostat do stoprocentního zápřahu. Nevím, jak zdraví, ale každopádně na tom budu pracovat. Na hokejovou odvetu se už všichni těšíme. Cíle jsme už zmínili u předchozího dotazu, ale v každým závodě bych chtěl podat co nejlepší výkon a odměnit sebe a diváky. Nejezdit závody, abych byl vzadu. A děkuju za přání.“

Lukasek99: „Kolik máte motorek?“
Richard Wolff: „Plochodrážních? Těch mám pět. A jinejch motorek, motokrosovejch a tak, mám s takou dohromady tak osm a další se staví. Bude jich tak určitě devět.“

Jiří Benda: „Co si myslíte o obrovské převaze Rickardssona v GP? Je to v jezdeckých kvalitách nebo v technických vychytávkách na motorce? Už jsem slyšel i názor (a nebylo to zrovna od laika), že v tom je nějaká technická levota…“
Richard Wolff: „U mě je Rickardsson jak Schumacher ve formuli nebo Rossi v motorkách. Je hodně dobrej. Co se týče techniky, má motorku dle mýho gusta. Pěkně dílensky zpracovaný. Co má v motoru, nevím. Docela by mě zklamalo, kdyby to bylo takhle. Ale můj favorit je Greg Hancock. Líbí se mi stylově. Kdysi jsem měl dokonce uvítací tón v mobilu, ahoj, tady je Greg, nechte mi zprávu. Takže je to můj brácha, ale to nikdo neví (smích). V extralize jsem ho porazil. Soustředil jsem se na něj. Bylo to ve Mšeně a říkal jsem trenérovi, že chci vyhrát a porazit bráchu. Tři body se mi nepovedly, byl to jen jeden, ale brácha dojel na nulu. Je pravda, že mám podobnej design helmy, mám na ní jméno a přezdívku, ale motokrosový hadry používám spíš z úspornejch důvodů. Místo jedný kombinézy si koupím dvě značkový oblečení. Ale je pravda, že značku mám jako on.“

Michal Jirka: „Chtěl bych se zeptat na jaké dráze se Ti jezdí nejlépe a na jaké naopak nejhůře? Ještě prosím o názor na dráhu v Pardubicích.“
Richard Wolff: „Jak jsme už psali, nejlíp se mi jezdilo v Trelawny, teď ve Mšeně a v Pardubicích. Tím pádem odpovídám i na vaši poslední otázku. Pardubice mám rád a jezdí se mi tam dobře. A z těch drah, co nesnáším, bude jedna z anglickejch, Edinburgh nebo Newcastle. U nás žádnou takovou nemám. Před lety mi vadila Kopřivnice, ale postupem času ji beru jako trénink na motokros (smích). A tak ji vesměs mám rád.“

HBC FANS: „Čus Ricky! Koukám, že ti některý fanynky jdou pěkně to těla. Nejdříve jsme ti chtěli poděkovat za nádherný zážitek z letošního semifinále MČR, jak jsi sesekal celou naši špičku a některým pochybovačům a odborníkům zavřel ústa. Jen dvakrát škoda, že první termín mšenského finále uplaval. Za zviditelnění našeho fan klubu na masce tvých strojů jak na našich oválech, tak v Anglii. A do třetice možnost absolvovat turné tvého ostrovního klubu Readingu a to od Skotska až po Londýn a nahlídnout pod pokličku Premier League. Přejeme brzké uzdravení, zahraniční angažmá, kluka jako buka, dobré motory a doufáme, že nás tvoje top sezóna teprve čeká. Že pojedeš Leifrův memoriál a prokoušeš se alespoň na bednu. Hezké vánoce, pořádnýho Silvestra a těšíme se na další spolupráci.“
Richard Wolff: „Fanynky mi nevadí, pošlu je za váma. Za semifinále jsem rád, že z toho máte radost. Pro to vlastně závodím, aby z toho lidi měli radost. Názory, že je to náhoda, nemám rád. Mšenský finále uplavalo, tak uplavalo. Mrzí mě, že v tom období mi to fungovalo a jezdil jsem dobrý závody v Anglii. Hlavně jsem byl zdravej, což mě teď může jedině mrzet, protože na konci sezóny jsem pak byl zraněnej. Doufám, že spolupráci prodloužíme a jsem rád, že se vám tour líbila. Jestli to bude kluk, nevím, ale a je to zdravý. Doufám, že i kdyby ta top sezóna nepřišla, pár hezkejch chvil jsem vám už připravil. A když ne, tak jsme se zmýlili. Leifrův memoriál pojedu, ale hlavně ho vyhraju. Třetí místo neberu. Na vánoce se těším, ale Silvestra moc rád nemám. To je jen povinný chlastání.“

Tereza Vopatová: „Ahoj Ricky, především Ti přeji rychlé uzdravení a celé rodině krásné vánoce a hlavně zdraví do roku 2006 (jak jsem slyšela, bude vás více, takže všem). Chodím celkem pravidelně a Tvůj výkon na semifinále v červnu byl super, škoda, že ten závěr sezony už tak nevyšel. Bylo to ve zdravotních problémech nebo motorkách? Hlavně bych se chtěla zeptat, jaký je Tvůj názor na dvojice a s kým by sis chtěl zajezdit (ze světa i z ČR), jak vidíš šance Olympu v extralize a pokud můžeš, prozraď nám svoje cíle pro sezónu 2006. Díky za odpovědi a ještě jednou hlavně zdraví a v závodech jenom bedny…“
Richard Wolff: „Semifinále byl pěknej závod. Bohužel to bylo jen semifinále. Kdyby to bylo finále, bylo by to lepší. Stoprocentně to bylo zdravotním stavem, ale už je to pasé. Dvojice bych jel, je to zajímavej závod pro diváky, se zmíněným Pepou Francem. Se všema z Markéty je vždycky sranda spolupracovat a nebráním se žádným nabídkám. Ze světa by to byl určitě Greg Hancock, abych jel s bráchou. To by bylo super. A šance Olympu? Jde za titulem!“

Honza – Staroměstská jáma: „Kdy už konečně něco zajedeš?“
Richard Wolff: „Až mi odmontuješ omezovač (smích)!“

Richard Wolff děkuje:
„Určitě bych chtěl poděkovat rodičům, že sem si mohl perfektně připravovat motorky v Anglii. Tátovi, že se mnou jezdil po závodech. Samozřejmě děkuju mechanikovi Jirkovi Patlejchovi za pomoc v Praze. Ve spolupráci s mou manželkou Kristýnou připravovali věci, který bych nezvládal, když závodím sem a tam. Děkuji všem třem ladičům, i když letošní sezóna nebyla bez problémů, takže díky Luboši Tomíčkovi, Oldovi Řezníčkovi a Láďovi Dvořákovi. A těm, co mi pomohli finančně i jinak: Honzovi ze Staroměstský jámy a mým věrným fanouškům HBC. A tímto všem přeju PF do dalšího roku a bohatýho Ježíška.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
MMS foto: Antonín Škach

Mšené Lázně – 10. prosince
Kombinace odhodlání servat se o skvělé výsledky, pověstného nasazení a srdce velikosti železné traverzy stály za jeho letošní životní sezónou. Špetka smůly, ale především technické trable jej stály lepší umístění v juniorských závodech, nicméně domácí tituly v šampionátu dvojic a v extralize jsou úspěchem jako hrom. Na tohle všechno přijde řeč v našem exkluzivním rozhovoru se slánským závodníkem Patrikem Linhartem. Samozřejmě dojde i na podrobnosti o jeho kontraktu v polské lize, škrtání nejhorších výsledků v juniorském šampionátu, ambice do budoucna nebo příčiny otravného praskání řetězů. Nakonec Patrik Linhart odpovídá na otázky našich čtenářů, jimž také tentokrát podepsal fotografii.

speedwayA-Z: „Právě včera přišla žhavá novinky o tvém podpisu smlouvy s polským Grudziadzem. Jak se na první polskou ligu těšíš?“
Patrik Linhart: „Doufám, že se tam předvedu v dobrým světle. A že vydržím celou sezónu a budu dělat výsledky. Nechci tam přijet a udělat nějakou ostudu, aby mě zase pozvali. Snad budeme všichni spokojení, jak my, tak oni. Jsem rád, že jsem dostal tuhle šanci. Čekám na ni dlouho a tak doufám, že to vyjde. A přijdou ještě další nabídky. Z Polska jsem měl ještě nabídku z Krosna, ale už ve chvíli, kdy jsem to měl podepsaný s Grudziadzem. A Krosno navíc nabízelo míň. V Polsku jsem jel naposledy mistrák juniorskejch družstev, takže uvidíme. Většina drah je tam velkejch, ale zrovna Grudziadz je taková technická dráha podobná anglickým. Ale věřím, že to vyjde. Problém srovnat se na polskejch oválech nebude.“

speedwayA-Z: „A britská liga se nerýsuje? Letos jsi tam byl s Miroslavem Fenclem na volném klání v Newportu…“
Patrik Linhart: „V Newportu jsme se nepředvedli. Na mě to byla těžká dráha. Snažil jsem se, ale bylo to moc hluboký. Tak se ani nedivím, že žádná nabídka nepřišla. Ale myslím, že kdyby v Newportu byla jiná dráha, výsledek by byl lepší. Žádný velký kroky jsme nedělali, protože se do Anglie netlačím. Zkusím tu polskou ligu, chtěl bych ještě Německo a Itálii. Uvidíme po týhle sezóně. Když to půjde, zkusím se do Anglie protlačit. Třeba se tam dostanu i během sezóny. Teď však ještě nevím, jak pojedu.“

speedwayA-Z: „V červenci se dostavil tvůj životní výsledek. Spolu s Pawlem Staszkem jste v Divišově vyhráli český titul v soutěži dvojic. Pomýšleli jste takhle vysoko už před závodem?“
Patrik Linhart: „Já jsem říkal, že úspěch by byla bedna. Že by to bylo hezký. Ale snažil jsem se a bojoval. Tím, že se závody vyvrbily, jak se vyvrbily, jsem mistr a otevřou se mi další dveře. Díky tomu, že jsem jel s Polákem, mám teď polskou ligu. S Pawlem Staszkem se mi špatně nejezdilo. A věřím, že ani jemu se mnou ne. Motorka mi jela pěkně. Byl tam i pan Štancl, který mi dobře radil. Nedělal jsem zbytečný chyby, takže to vyšlo. Pawel Staszek už má něco odježdíno, takže si mě hlídal a dobře jsme spolupracovali. Jsou to závody a za mistra jsem určitě rád. Byla to skvělá sobota a hezkej víkend, protože druhej den jsem jel na výlet do Mariánek. Dlouhá je pěkná, líbí se mi. Mrzelo mě, že jsem kvůli Austrálii nestihnul vyhlášení mistrů, ale doufám, že se tam ještě někdy podívám. A že jsem v plochý dráze neřekl poslední slovo. Udělám maximum, aby příští sezóna byla ještě lepší. Když jsem vyhrál juniorský družstva, neprožíval jsem to, ale v Divišově jsem byl rozhozenej. Chodili za náma už před finálovou jízdou. Nesoustředil jsem se a bál se, že se něco stane. Praskne řetěz nebo něco jinýho. Jeli jsme však na jistotu. Po projetí cílem ze mě spadnul kámen, jak jsem si oddechl a řekl si, že už je to za mnou. Vyhlášení jsem si už vychutnával. Večer jsem šel spát a v neděli si gratulace užíval i v Mariánkách. A potom jsem se už soustředil na další závody.“

speedwayA-Z: „Pak přišlo září a Slaný v Plzni vyhrál extraligu. A ty jsi se letos stal mistrem republiky už podruhé. Jak na letošní extraligu budeš vzpomínat? A proč vám titul tak dlouho unikal?“
Patrik Linhart: „Po těch šestatřiceti letech to bylo pěkný. Do posledního závodu jsme dali úplně všechno, i když já tady jel jen dvě rozjížďky a zkazil to. V extralize jsem měl nestabilní výsledky. Jeden závod jsem dělal dost bodů, pak jen nulu. Ale třeba v Praze mi bylo blbě. Projel jsem cílem a zvracel. Celej den jsem nejedl a na Markétě si dal klobásu. Ve Slaným jsme však vyhráli oba závody. Poláci říkali, že dráha je diskotéka zadarmo, ale já jsem na slánskou dráhu zvyklej, i když tam jsou houpáky. Jsem docela zvědavej, co budu dělat, až ji příští rok srovnaj. Jsem rád, že jsem od Slanýho dostal šanci a taky, že jsem u toho v tý Plzni byl. Zezačátku nám to šlo pěkně. Ke konci byly defekty, až ve mně zatrnulo. Taky Slawkovi Drabikovi to jednou nevyšlo, ale pak se to zase chytlo. A bylo to super. Třeba i to, dívat se na Macha a Rosůlka, jak jsou šastní. Čekali na to hodně dlouho a fakt si to užili. Je to pěkný, když ti někdo řekne, že jsi dvojnásobný mistr republiky. Ovšem v hlavě mám už další sezónu. Budu se v ní snažit zase dělat nějaký výsledky. V minulých letech nám to uteklo vždycky o kousek. Nevycházely nám rozhodující závody, Poláci nebo my jsme defektovali. Letos tady byli stabilní jezdci. Snažil jsem se dělat body. Všichni jsme šli za titulem. A udělalo se pro něj maximum.“

speedwayA-Z: „V první lize jste však už nestačili zachytit pardubický nástup z počátku sezóny. Vrátíte jim to v roce 2006? A pokládáš své prvoligové starty s březolupskou vestou za přínosné?“
Patrik Linhart: „Doufám, že jim to oplatíme. Jsou to závody, může se stát cokoliv. Ale pokusíme se jim to vrátit. Proto to taky jezdíme. První liga je přínosná, líbí se mi. Jsem rád, že jsou závody. A ty by nebyly, kdyby ji zrušili. V Březolupech jsou dobrý a zapálený lidi. A dobře se mi tam jezdí. Přijde sice jen pár diváků, ale oceněj tě. V první lize se mi závodí hezky. Letos jsem tam dělal stabilní výsledky. Nepadal jsem, snad až na konci sezóny. První ligu budu jezdit i nadále, už jen proto, že si tam dobře zazávodím.“

speedwayA-Z: „S jistými ambicemi jsi vstupoval také do finále šampionátu jednotlivců. Jenže den předtím jsi ve Mšeně při první lize upadl. Čím je ta zatáčka u depa záludná? A co pro tebe finále znamená, že jsi nedal na dobře míněné rady a raději neležel?“
Patrik Linhart: „Nevím. Je to náhoda, určitě to není začarovaný. Po tom venku se líp předjíždí, ale vždycky mi to nevyjde. V týhle zatáčce je i líp vidět, když je tma a svítěj světla. V tý druhý nevidíš vůbec nic. Proč jsem to finále jel, bylo hlavně kvůli zkušenostem, ale hlavně jsem se chtěl ukázat. Věřil jsem si, že to půjde. Nesvádím to na ten krk, ale byly to těžký závody. V první jízdě jsem si to zkazil sám. Pak jsem se snažil bojovat, ale nešlo to. A taky jsem nastoupil kvůli reprezentaci v mistrovství světa v Pardubicích. Tehdy mě to strašně mrzelo, když mi řekli, že tam nepojedu. S odstupem času však na to koukám, že Filip jel dobře. Příští rok to zkusím znovu. A to platí i pro finále. Jede se v Březolupech, kde se mi fakt poslední dva roky líbí. I v první lize se mi tam dařilo. V junioráku jsem tam měl defekty, ale to už je ta druhá stránka.“

speedwayA-Z: „V českém juniorském šampionátu se s tebou počítalo jako s jedním z vážných kandidátů na titul. Po odchodu čtyř jezdců do britské ligy jsi dokonce vedl redukované průběžné pořadí, ovšem nakonec na tebe žádná medaile nezbyla. Čím to?“
Patrik Linhart: „Dával jsem do toho maximum. V Pardubicích jsem si to zkazil sám, ovšem v Březolupech přišly ty defekty. To se mi zrovna v tom junioráku stávalo víckrát. V Praze jsem měl horečky. Chtěl jsem dělat body, ale spadnul jsem. Snad ve všech závodech se mi vždycky zkazila jedna jízda. A většinou ta nejdůležitější. Doufám ale, že se s juniory rozloučím příští rok nějak hezky. Třeba jako loni Mirda. Je škoda, že ti čtyři odešli do Anglie. Nevidím se jim, ale bylo by dobrý s nima závodit a držet krok. Ale je jasný, že radši půjdou tam, než aby jezdili za sedm stovek tady. Uvidíme příští rok. Minulej rok to bylo hodně kvalitní, teď sice oni ubyli, ale juniorák na úrovni neztratil. Jsou tam noví a noví, co překvapujou. Třeba Adam Vandírek nebo Martin Vaculík a jiný a jiný, kteří tě dokážou zaskočit. Myslím si, že příští rok to budou hezký závody.“

speedwayA-Z: „Dříve tě o lepší umístění připravovaly pády. Zapracoval jsi na tom, ale letos mám pocit, že podobným problémem se staly řetězy. Podařilo se ti už tyhle trable vyřešit? A vítáš škrtání dvou nejhorších výsledků v juniorském šampionátu?“
Patrik Linhart: „Už jsme na tom zapracovali. Myslím, že jsme našli ten problém. Koupili jsme totiž řetězy v Rakousku při mistrovství světa. A určitě to byla vadná série. Nový řetězy totiž praskaly všem. Problém měl i třeba Věrouš Kollert a ten je kupoval v Itálii. Teď jsme sehnali řetězy od Kuby Hejrala. Byly to modely z loňskýho roku, co někde ležely ve skladě, a jsou bez problémů. Sehnali jsme i další a ty taky držej. Takže fakt vadná série. O řetězy se staráme. Vyvařujeme je a na důležitý závody dáváme nový. Ke konci sezóny jsme už neměli problém. Naposledy to bylo na junioráku v Březolupech. Tehdy jsme se už naštvali, sehnali nový a ty starý hodili do regálu. Škrtání mě spíš vyhovuje. Ale zas tolik to nepozoruju. Přijedu na závody a snažím se udělat co nejvíc. Ovšem kdyby to tady bylo už letos, bylo by to pro mě lepší už kvůli těm řetězům.“

speedwayA-Z: „Výkon z prvního závodu juniorského šampionátu tě nakonec poslal do mistrovství světa v rakouském St. Johannu. Postup ti unikl jen o vlásek. Co se tam dělo?“
Patrik Linhart: „Říkal jsem si, že se už musím dostat ze čtvrtfinále dál. Jel jsem dobře, dařily se mi starty a všechno bylo super. Až na tu třetí jízdu, kde se mi při startu utrhnul unašeč spojky. A já jen poposkočil. Byla to smůla, protože tohle mi pak chybělo k postupu do semifinále. Doufám, že mi to vyjde příští rok, protože skončit v kvalifikačním kole mě už nebaví. Loni jsem byl sice v semifinále ve Švédsku, ale jako náhradník jsem si tam přijel pouze zatrénovat. Měl jsem aspoň čas se dívat. A jak jsem to tak pozoroval, musím říct, že mezi kvalifikací a semifinále jsou už obrovský skoky. V Rakousku se mi líbilo, jak rozhodčí posoudil, když mě zezadu sejmul ten Rusák. Když jsem se zvedal z dráhy, šel jsem do depa s tím, že jsem vyloučenej a přišel tak o tři body. Ale on mi je dal. To jsem jen koukal. Myslím, že v Čechách by se se mnou už nikdo nebavil. Jinak jsem si hezky zazávodil. Bylo to vyrovnaný. Odstartoval jsem, chvilku mě honili, ale já jim ujel. Dráha mi sedla, pan Špinka mě radil, ale byla smůla. Letos mě ty defekty pronásledovaly.“

speedwayA-Z: „Cestu za obhajobou titulu v juniorských družstvech ti začali komplikovat Plzeňáci. Společně s Věroslavem Kollertem jste ovšem živili naději na zlato až do poslední chvíle. To už by těch titulů bylo příliš? A jak se ti s novým kolegou jezdilo? Někdy to vypadalo hodně divoce…“
Patrik Linhart: „Příliš by jich určitě nebylo, čím víc titulů, tím líp. A nikdy jich není dost. Pokazili jsme však ten začátek. Třeba já. Z Plzně jsme jeli do Anglie a já do těch závodů nějak moc extra nešel. Bral jsem to, že příště to bude lepší než Plzeňáci. Byla mezi náma rivalita a s Věroušem jsme se snažili bejt lepší a jít do nich. Poslední závod jsme si zkazili sami, asi jsme do nich zas až tak nešli. Já je v tý Praze chtěl porazit aspoň ve vzájemný jízdě, když už jsme ten bod nemohli dohnat. Plánoval jsem je vyvézt, jenže Filip si mě přečetl. Věděl, že pojedu rovně a dal to pode mě. A pak mi ujel. Juniorský družstva byly letos zajímavý a atraktivní. Ale v Praze vědí, že Slaný je stejně nejlepší, protože jim to napsali i na poháry (smích)! S Věroušem se mi jezdilo pěkně. Vzpomínám, jak jsme vyhráli v Březolupech, i když já tam měl zase defekt. Věrouš taky zabojuje, když je třeba. A z Plzeňáků jsme si dělali vždycky srandu. Psali jsme jim na prkna do první zatáčky nápisy, tady skončí Tonda, tady Filip. Jasně, že jsme to nemysleli zle. Je to jenom takový škádlení. Oni nás pošuchovali taky. Teď se už těším na Martina Vaculíka, s kterým pojedu příští rok. V Divišově to s ním bylo dobrý. Doufám, že se popereme o titul a příští sezónu ho tak zase vrátíme do Slanýho. Jenže to nikdo ještě neví…“

speedwayA-Z: „Svých životních výsledků jsi dosáhl mezi seniory. V juniorské věkové kategorii medaili doposud nemáš. Co právě v této souvislosti očekáváš od sezóny 2006, v níž se přehoupneš přes jednadvacet let?“
Patrik Linhart: „S juniorama bych se chtěl rozloučit co nejlíp. Proto se pokusím o co nejlepší výsledek. Stavíme úplně nový Jawy, abychom se vyhnuli defektům. Nenecháme nic náhodě. Snažíme se do toho dát co nejvíc. Od pondělka začnu zase chodit cvičit, zdokonalovat se budu i v angličtině. Táta shání finance a Venca Buranda všechno připravuje v dílně. Teď už bude záležet jenom na mně, protože motorky budou dobrý. Všechno, co jsem teď řekl, samozřejmě platí i pro seniory. Budu se snažit o maximum bodů v ligách. V první lize jsem se už zlepšil a tak se teď zaměřím na extraligu. Přibyla mi i polská liga, takže se budu snažit ukázat i tam.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Jiří Benda: „Dobrý den, jeden dotaz mě napadl hned. Počítáš, Patriku, ve svých plánech do budoucna se starty na dlouhé ploché dráze? Zrovna jezdec tvého druhu, srdcař, by se mi tam mezi rutinérskými seniory dobře vyjímal! Dále gratuluji k podařené sezóně 2005 a do sezóny 2006 přeji, aby jako se dříve za slavných slaňáckých bojovníků chodily tisíce lidí koukat na Matouška, se chodilo na Linharta. Hodně zdaru, držím palce.“
Patrik Linhart: „Děkuju za lichotku. Dlouhá dráha se mi líbí. Určitě se pokusím spojit s někým, kdo by mi půjčil motorku. Chtěl bych se svýzt, ale závodit ne. Teď mám hodně práce s krátkou. Třeba jednou možná, teď v nejbližší době asi ne.“

Wojta: „Ahoj, na kterém stadiónu jezdíš nejradši? Dík a hodně štěstí.“
Patrik Linhart: „Děkuju za přání. Každou chvilku je dobrej nebo oblíbenej nějakej jinej. Mám rád Slaný, jsem tam doma a mám to najetý. Asi každej jezdec je rád doma. Ale že bych koukal do kalendáře a říkal, tohle je oblíbená dráha a tahle neoblíbená, to ne.“

Michal Jirka: „Chtěl bych se zeptat, jaké nejtěžší zranění se ti stalo na ploché dráze. Přeji, aby těch zranění bylo co nejméně a co nejvíce úspěchů.“
Patrik Linhart: „Kopřivnice 2002. Prasklé obratle. A pak utržený koleno v Březolupech 2003. Drobnejch zranění je víc. A také vám děkuju za přání.“

Horác: „Zdravím, jak se ti spolupracovalo ve dvojicích s Pawlem Staszkem? Měli jste nějak určenou strategii? A jak se ti líbilo u protinožců? V další sezóně ti přeju hodně zdaru a úspěchů.“
Patrik Linhart: „Díky za přání. S Pawlem jsme byli domluvení, že já budu jezdit po venku a on hlídat lajnu. A pak se uvidí. Většinou nám to vycházelo a jezdilo se mi s ním pěkně. V Austrálii bylo hezky. I závody byly krásný a dobře se tam závodilo. Jsem rád, že jsem tam byl. I počasí vyšlo, i když občas pršelo. Byl to super zážitek. A konečně jsem hladil klokana!“

Jiří Benda: „Do systému přípravy špičkových sportovců, nejen na ploché dráze, hlavně na počátku kariéry patří také příprava s psychologem – zdokonalování schopnosti soustředění na výkon, rychlost reakce na startu atd. Prý se tím dá hodně získat. Uvažuješ o něčem podobném ve své přípravě?“
Patrik Linhart: „Neuvažuju. Mám ještě hodně nedostatků jinde než v psychice. Nejdřív to musím doladit tam. A ta psychika si myslím, že je až naposled.“

Ilona Nádvorníková: „Máš něco proti protinožcům? Tahle otázka je jenom taková slovní hříčka, kterou jsem si nemohla odpustit. Ale zajímaly by mě tvé postřehy z Austrálie – jak se ti tam jezdilo a také žilo. A jestli by sis to chtěl zopakovat. Jinak ti přeji hodně zdraví a štěstí v příštím roce.
Patrik Linhart: „Líbilo se mi tam. Bylo tam moc hezky. Zpočátku jsem měl strach. Když jsem viděl Rockhampton a ty mantinely, říkal jsem si, co mě ještě čeká. I když dráhy byly děravý a hluboký, jezdilo se mi tam pěkně. Žilo se mi tam dobře. Lidi jsou přátelský, hodný a vstřícný. Nikdo na tebe nekoukal špatně. Bylo pěkný, že jsme cestovali a mohli si to všude prohlídnout. Co jsem chtěl, to jsem viděl. Hladil jsem si klokana, jsem spokojenej. Na dovolenou na čtrnáct dnů bych si to zopakoval. Ale svým lůžkovým letadlem. A díky za tvoji otázku a do příštího roku přeju to samé.“

Lukášek99: „Kolik už se Ti podařilo rozbít (komplet) motorek?“
Patrik Linhart: „Za celou kariéru? Od tý doby, co závodím, to těžko spočítám. Bylo jich dost, trošku zapřemejšlím… Ne, to si nemůžu pamatovat. Za letošní sezónu jsem zničil komplet dvě. Obě ve Mšeně. A loni? Ve Slovinsku to byla totálka, že zbyl jenom motor. Bylo jich víc, ale počet si nevzpomenu. Další jsem rozbil při dvojicích ve Mšeně.“

Kiril Janačkov: „Zdravím, jaké máte, Patriku, motorky, jak je připravujete a kolik času u toho strávíte? Poradil jste si v Austrálii s technikou sám a nebo jste měl místního mechanika, třeba jen občas? Jinak jsem vás viděl párkrát letos a těším se na skvělé výkony příští sezónu. Děkuji.“
Patrik Linhart: „Mám Jawy. Na příští rok stavíme čtyři. Motorky mi připravuje Václav Buranda. Po závodech si je umejvám a tak. V Austrálii jsem mechanika neměl, byl jsem tam sám. Problémy nebyly, zvládal jsem to dobře. Akorát v jednom závodě jsem měl honičku a nestíhal. To mi pomohl pan Verner.“

Patrik Linhart děkuje:
„Určitě tátovi za shánění sponzorů, finanční podporu a běhání kolem plochý dráhy. Martinu Lansdorfovi za zajištění sponzorů a finanční podporu.Vencovi Burandovi za přípravu motorek. Panu Milanu Machovi za sehnání polský ligy a Miroslavu Rosůlkovi za rady do plochodrážního života. Sašovi Kopeckému za přípravu motorů a panu Jiřímu Štanclovi za jejich ladění. A také sponzorům Nias, Hotliner a M. Mach.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
MMS foto: Antonín Škach

Souš – 17. prosince
I když se nikdy nestal mistrem republiky ve věkové kategorii do devatenácti let, přesto mu mezi svými vrstevníky jeden obdivuhodný primát patří. Třikrát po sobě se kvalifikoval do evropského juniorského finále a vždy tam skončil z českých závodníků nejlépe. Tato éra je však už za ním, protože v dubnu oslaví své dvacáté narozeniny. Nicméně se už za pět svých aktivních sezón etabloval rovněž v seniorských závodech. Pražský závodník Luboš Tomíček poskytne na sklonku roku magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. A stalo se už tradicí, že jeho podobu může svým dotazem ovlivnit kdokoliv z našich čtenářů. Také tentokrát získá podepsanou fotografii zpovídaného závodníka.

Luboš Tomíček v současné době pobývá na soustředění juniorské reprezentace v Jizerských horách. A právě tady se jen o vlásek vyhnul lyžařské kolizi se Zdeňkem Simotou. „Když to nejde na dráze, musím ho bohužel sestřelit na běžkách,“ žertoval Luboš Tomíček na téma pokusu o atentát na jednoho ze svých rivalů. „Bohužel ten strom minul, takže mi to nevyšlo (smích).“

Nicméně konec žertů, zkusme otázku vážnějšího rázu. Znamenala jeho nedělní přítomnost v Brightonu pouze výlet za kanál La Manche a zpestření zimní přestávky halovým závodem? „Byl jsem tam i proto, že stále jednám o britském angažmá,“ komentoval toto téma Luboš Tomíček. „Zatím mi toho do karet moc nehraje, ale doufám, že seženu nějaké místo, kde budu spokojenej. Určitě se nevracím na plný kontrakt do Newcastlu.“

Více se naši čtenáři dozvědí v plánovaném exkluzivním rozhovoru. Ten máme s pražským závodníkem domluvený na večer středy 28. prosince. Máte tedy dostatek času vymyslet svou otázku a vložit ji do komentáře k tomuto článku. Uzávěrka vašich příspěvků je o den dříve, tedy ve středu 27. prosince v 21:00. Pakliže chcete získat závodníkovu fotografii s vlastnoručním podpisem a účastníte se této akce poprvé, zašlete nám na redakční e-mail svou poštovní adresu.

Souš – 16. prosince
Téměř vše, na co sáhl, se mu letos podařilo. Při svém debutu zanechal skvělý dojem v britském Readingu, takže získal kontrakt i na rok 2006, kdy prodaný klub nastoupí do Elite League. Stal se oporou Plzně v extralize a ve finále šampionátu republiky jednotlivců obsadil třetí příčku. Bohužel mu však nevyšla reprezentační část sezóny, nicméně na útok na světové vavříny v juniorské věkové kategorii má stále ještě jednu sezónu čas. Plzeňský junior Zdeněk Simota nemůže v mozaice exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z chybět. Také jemu můžete položit svůj dotaz a získat tak jeho fotografii s podpisem.

Magazín speedwayA-Z zavolal Zdeňkovi Simotovi do hotelu Dare v Souši u Desné v Jizerských Horách, kde s ostatními českými juniory pobývá na zimním soustředění. „Právě teď mě na běžkách málem srazil Luboš Tomíček,“ začal žertovně popisovat své dojmy ze zasněžených hor. „Sněhu je tady asi tak třicet čísel a včera celej den padal další. Ráno běháme, pak jdeme na běžky. Odpoledne taky a máme rehabilitace v rašelině a ve vířivkách. Zejtra budeme na sjezdovkách.“

Kromě sportování však Zdeněk Simota domlouvá účastníky na hřebíčky pro Vánoční pohár v Netolicích. „Pražákům se na led moc nechce,“ komentoval výsledky svého diplomatického snažení. „A tak přijede asi jenom Matěj Kůs. Účast ale přislíbili Patrik Linhart, Marián Jirout, Hynek Štichauer, Pavel Fuksa a další. Závodníků by mělo přijet dost.“

Své dotazy pro Zdeňka Simotu můžete začínat vkládat do komentáře k tomuto článku až do 21. hodiny Štědrého dne. Rozhovor je naplánován na 26. prosince, tedy druhý den po Vánočním poháru v Netolicích. Pakliže jste nám ještě nikdy nesdělili svou poštovní adresu a chcete závodníkovu podepsanou fotografii, napište nám na redakční e-mail.

Liberec – 9. prosince
Především jejich zásluhou je Liberec zpátky na plochodrážní mapě České republiky. Syn dostal klub GRS na stupně vítězů nejen českých juniorských šampionátů, ale svým způsobem i v české první lize a kolektivní soutěži v Itálii. A otec letos dotáhl rekonstrukci dráhy v Pavlovicích do zdárného konce, když klub vedle červencového mezinárodního klání uspořádal také úspěšnou akci na závěr sezóny. Magazín speedwayA-Z se s Věroslavem Kollertem mladším i starším sejde příští týden kvůli exkluzivnímu rozhovoru. Také tentokrát může jeho podobu svým dotazem ovlivnit kdokoliv z čtenářů a získat tak podepsanou fotografii libereckého závodníka.

V době mezi přestávkami se Věroslav Kollert mladší rád vyžívá na lyžích. „Letos jsem na nich ještě nebyl,“ řekl magazínu speedwayA-Z. „Je jenom trošku sněhu, ale je to mokrý a ke všemu do toho ještě prší. Ale lyže už mám nabroušený.“ Když tedy nemůže sportovat, nechystá nějakou dietu, aby se pod ním nepropadaly stupně vítězů jako při šampionátu devatenáctiletých v Plzni? „Asi nesmím lízt na bednu a musím bejt horší,“ smál se liberecký junior, aby vzápětí vyvrátil i domněnku, že na stupních vítězů skákal jako Michael Schumacher. „To ne. Normálně jsem tam stál a ono se to propadlo.“

A proč Věroslav Kollert starší do ploché dráhy investuje obrovské prostředky místo, aby se realizoval v jiných kratochvílích, jak to dělají jiní úspěšní podnikatelé? „Plochá dráha je velmi silná droga,“ odpověděl. „A navíc je návyková. Předpokládám však, že se na léčení nechystám.“

Chcete-li Věroslavu Kollertovi mladšímu nebo staršímu položit nějakou otázku, můžete tak od této chvíle činit prostřednictvím vloženého komentáře k tomuto článku. A to až do uzávěrky, která bude příští pátek 16. prosince v 21:00. Rozhovor se uskuteční hned druhý den.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)