Živanice – 14. ledna
Jeho vztah k ploché dráze mohou ilustrovat jeho slova, když přirovnává sport levých zatáček k návykové droze. Mnohem více však jeho dlouholetá přítomnost v plochodrážních depech a pověstné nasazení, jímž se snaží kompenzovat skromnější zázemí. Respekt soupeřů si získal také svými výsledky na dráze, i když letos oslaví své pětatřicáté narozeniny. S Vladimírem Višváderem, kmenovým závodníkem Březolup, jenž hostuje v extraligové Plzni, se v exkluzivním rozhovoru ohlížíme za loňskou sezónou. Nahlédneme však také pod pokličku jeho příprav na letošní rok, zabrousíme na technická témata a porovnáme plochou dráhu s motokrosem. Odpovědí na své otázky se dočkali také naši čtenáři, jimž se stane odměnou podepsaná fotografie do jejich sbírky.


speedwayA-Z: „Uprostřed ledna máme tu správnou zimu. Co kromě tréninku na šroubcích právě děláš? Nechybí ti motorka?“
Vladimír Višváder: „Celkově se víc věnuju dětem a víc si s nima hraju. Užívám si rodinu. A stejně utíkám za plochou dráhou, když jezdím šroubky. A pořád chodím do práce od šesti od rána do půl čtvrtý odpoledne. V listopadu jsem byl za Lukášem Drymlem. Je to hodnej kluk a nechal mě, abych si u něho nabral nějaký věcičky na motorku. Vážím si toho a děkuju mu za to, že mi takhle pomůže. Sám si je na soustruhu vylepším a vyladím. Už si něco pomalinku šolichám na motorkám. Jsem rád, že na šroubkách nám motorky nechtějí chytat a já za nima musím utíkat. Naběhám spousta kiláků a tak si vylepšuju fyzičku. Protože jezdíme ty šroubky, motorka mi ani nechybí. Pořídil jsem si i starší endurko Kawasaki 250 a občas ho vytáhnu. Ale je zima, takže jsem víc s těma dětma.“

speedwayA-Z: „Hodně se vozíš na šroubcích na ledě a dokonce jsi plánoval zorganizovat ledařskou show v Zohoru. Neláká tě uspořádat také oficiální závod?“
Vladimír Višváder: „Stejně si pozávodíme i na trénincích. A to víš, každej chce jezdit, ale se závodem je i další práce. A na šroubky si musíš připravit kola. Na ledě je to spíš sranda match a takový vožení se. Ale kdyby kluci měli zájem, a se mi ozvou. Číslo na mě maj‘. Není potom problém něco zorganizovat. Guláš a grog se uvaří vždycky. Organizátorem bejt nechci. Pořád jsem závodník a tím chci ještě zůstat.“

speedwayA-Z: „Plzeň se v roce 2005 znovu představila v extralize. Ty jsi se pravidelně objevoval v její sestavě, nicméně jako náhradník. Jak na extraligové závody vzpomínáš?“
Vladimír Višváder: „Člověk pořád doufá, že se sveze a vono pořád ne a ne a ne. Co k tomu říct jinýho? Děláš to, aby sis zajezdil. Musel jsem jít dřív z práce, přišel o peníze, ale šéf mi to naštěstí toleroval. Když tě tam šoupnou ke konci závodu, nevíš převody, nejseš rozjetej jako ostatní a neuděláš nic světobornýho. I v Grand Prix byla jednou debata, kdy ti lepší nastupovali až v průběhu závodu. Probírali jsme spolu i dřív, že junioři mají trénink a seniory tam nepustí. Každej je rád, když si může omáknout řidítka. V extralize nám jako klubu hodně závodů nevyšlo. Byly ale i světlý okamžiky. V Pardubicích jsem měl svý fandy a chtěl se předvýst. A ukázalo se tam, že moje heslo, když se chce, jde všechno, platí. Přitom Pardubice nemám rád, protože jsou hodně o motorce. Ještě jsem jim tam ukázal, Vlado je tu a musí se s ním počítat. A o tom to je. Ve finále jsem ale nejel ani jeden závod celej. Jenom ten poslední
v Plzni, ale tam jsem měl svý důvody, abych nebláznil. Už před sezónou jsem tušil, že tam budu jen jako náhradník. Už na schůzi před sezónou jsem jim říkal, že by měli udělat nominační tréninky. A jestli tam mám všechny sundat, abych jel já (smích). Pořád jsem ochotnej jet na druhej konec zeměkoule, abych měl řidítka v ruce.“

speedwayA-Z: „První liga ti přinesla mnohem více akčních příležitostí k závodění. Březolupy však po slabším úvodu nestihly dohonit pardubický náskok. Jak se ti v první lize jezdí?“
Vladimír Višváder: „V první lize jsem se cejtil velice dobře. Pan Vozár je manažer, pod kterým bych jezdil vždycky. Před ním klobouk dolů. Z mých vnitřních pocitů byla atmosféra na závodech výborná. Také na dráze bylo vidět, že jsem ze sebe vydal spoustu energie. Pardubáci měli občas Mariána a Tomáš Suchánek měl super sezónu. V první lize to mládí vystrkuje růžky a my s Karlem Průšou se to snažíme utlumit. Když jsem byl junior, taky jsem bral za soupeře ty zkušenější závodníky. A svým způsobem je první liga extraligou bez cizinců. Dá se říct, že je to špička u nás. Ti kluci, co se neživěj‘ za hranicema, tam jezdí.“

speedwayA-Z: „Plzeň v extralize a Březolupy v 1. lize. Až začne ligová kampaň 2006, bude to opět stejné nebo se na tvém ligovém angažmá něco změní?“
Vladimír Višváder: „Zatím jsou zprávy takový, že to zůstává při starým. Soupisky se ještě nedělají. Sám cejtím, že na extraligu už pro ně nejsem zajímavej a ta výkonnost už taková není. Ale už se těším na sezónu. Plzeň a Březolupy by byla optimální kombinace. Jen kdyby mi jednou dali v extralize důvěru na celej závod! Potom by člověk ze sebe vyždímal to maximum, co si myslím, že ve mně ještě je. Tajný přání mám jen to, abychom byli v klubu super parta a rozdali si to už o tréninku. A na závody by nastoupil ten nejlepší, kdo má momentální formu.“

speedwayA-Z: „Po letech své účasti v finále mistrovství republiky jednotlivců jsi loni ve Mšeně chyběl. Bral jsi své vyřazení z elitní šestnáctky této země za zklamání?“
Vladimír Višváder: „Pořád jsem se snažil ze svýho vozovýho parku vybrat to nejlepší na semifinále. Rozhodl jsem se pro zapůjčenou Jawu z Plzně. Prohrál jsem to tím, že sem neměl jasno v motorce a prokoučoval to. Malinko mě to vnitřně mrzelo. Finále by byl závod navíc a
navíc je vždycky moc krásný. V semifinále v Praze jsem projel jednu jízdu už od startu. V uvozovkách slabší rozjížďku jsem dojel poslední za Kubou Hejralem. A nakonec jsem nepostoupil ani já, ani on. Když jsem to pak napřevodoval, letělo to a jel jsem druhej za Lukášem Drymlem. Letos jsem už koukal do zpráv na speedwayA-Z a viděl, že semifinále jsou na drahách, kde bych měl mít šanci na postup. Ale může to bejt jinak. Život je taky pokaždý jinej. Ale věřím, že by to mohlo vyjít. O finále v Březolupech ještě nebudeme předbíhat, nejprve tam musím postoupit. Ale určitě si to na finále víc umeju (smích)!“

speedwayA-Z: „Mohl jsi jet šampionát dvojic, ovšem dal jsi přednost volnému závodu v Liberci. Proč? A jak se ti pod Ještědem líbilo?“
Vladimír Višváder: „Jsem Sašův (Alexandra Kopeckého z Českého Dubu, tvůrce motorů BM – pozn. redakce). Kdyby jeho nebylo, nezávodím. A ze závodu v jeho kraji, kde to má za bukem nebo vlastně za Dubem (smích), jsem nemohl vycouvat. V šampionátu dvojic byly problémy s nasazením, měl jsem původně jet s Martinem Málkem za Březolupy. Ale nakonec
jsme měl nastoupit s Honzou Markvartem za Plzeň. A Liberec byl vytrženej trn z paty. Tam to byly super závody. A show. Hodně šouchaček a bojů. Jasně, že mě ten Divišov mrzí. Tajně jsem si přál, aby ho třeba kvůli dešti přeložili, ale co se dalo dělat?! Liberecká dráha je takový malý vajíčko. Hodně se rozhoduje od startů. Je to tvrdý, moc se nepředjíždí. Závodí se ale v kontaktu, je to taková anglická dráha, pořád jseš v chumlu. Věroušův táta je navíc super spíkr. Letos na dvojice zatím nabídku nemám. Stejně se to mění poslední hodiny před startem. Třeba to letos vyjde a já budu mít dobrýho paráka, abych mohl bejt třeba zase na bedně.“

speedwayA-Z: „Stále závodíš s licencí Slovenské motocyklové federace. Co tě k tomu vede? Chceš být v reprezentaci nebo je tam přítomný i pocit národní hrdosti?“
Vladimír Višváder: „Určitě se cejtím jako Čechoslovák. Škoda, že nás s mladým Vaculíkem rozděluje dálka. Jinak bychom spolu spolupracovali, ale já jsem v Pardubicích a on
v Žarnovici. Ale držím mu palce, a se mu daří. Velký závody, kde jsou diváci, mají vždycky svý kouzlo. Je to moje možnost se prezentovat a reprezentovat. A to budu vždycky všema deseti. Loni jsem jel v Maďarsku mistrovství Evropy jednotlivců. Odjel jsem v Debrecenu už hodně závodů, teď mi akorát nešly starty. Asi jsem byl odpočatej a nebyl tak agresivní, což mě pak chybělo. Letos jsem už volal panu Repiskému ze Žarnovice a přál mu šastnej novej rok. Mám zájem o kvalifikaci o Grand Prix v Žarnovici i o mistrovství Evropy. Slovenskou licenci si beru, i když nominace zatím nejsou rozhodnutý. Třeba se tam někdo strčí a moje národnost se hodí za hlavu. Určitě bych ale rád jel a rád si to o nominaci rozdám s každým na dráze v rozstřelu!“

speedwayA-Z: „Po mnoha sezónách s motory BM z dílny Alexandra Kopeckého jsi opět jezdil častěji s Jawou. Co tě k této změně vedlo? A jak jsi spokojený?“
Vladimír Višváder: „Jawu jsem měl vlastně jako materiál od Plzně, za což jsem jim vděčnej. Byla to další motivace zjistit, co se aktuálně jezdí v technice. Hodně jsem laboroval a nakonec
jsme přišli na to, že tam byly špatný setrváky. Byl tam typ, co se na ležatejch motorech nejezdí. Já nekoukám moc do motoru, co tam mám, ale snažím se maximálně závodit na dráze. Jawa strašně točila. Až na extralize v Pardubicích jsem dal velkou trysku a strašně těžkej převod a jelo to dobře. Ležáky jsou celkově víc ošidný na seštelování. Šíleně se točej, jsou tam jiný přední řetězy a tím pádem vydržej strašně málo. Stále vzpomínám na stojáky. Na nich to bylo víc o stylu. Dnes se víc vráží do motorů, což je škoda. A stejně se na hodně drahách stále drží rekordy z devadesátejch let a časy se skoro nezměnily. A to všichni jezdili na stojákách. Je taky smutný, že Jawa nás v lize nestačí všechny pokrejt a hodně lidí přesedlo na GM. Na první lize jsem jezdil BM. Jawu jsem se pořád snažil naučit jezdit. I v Debrecenu jsem jel na BM. Musí to sednout, člověk musí bejt agresivní, mít den, všechno hodit za hlavu a závodit.“

speedwayA-Z: „Jsi příkladem závodníka, na němž je vidět, že ho plochá dráha vskutku baví. Je tomu skutečně tak? Nelákala by tě také třeba trenérská nebo manažerská práce?“
Vladimír Višváder: „Jestli mě to baví, nechám na tobě, odpověz si sám. Myslím, že všem lidem, co mně fanděj‘ a podporujou je jasný, že je to droga se vším všudy. I s vedlejšími účinky jako otřesy a zlomeniny. Zatím nechci míchat dvě věci do kupy. I Fanda Liebezeit udělal ve Mšeně spoustu věcí, ale po závodění se mu stejská. Je na něm vidět, že chce pořád bejt závodníkem. Moje nasazení je něco, co ode mě mladí kluci můžou odkoukat. Mám takovou mentalitu, že si to s nimi vždycky rád rozdám. A to je to, co pro ně můžu udělat nejvíc.“

speedwayA-Z: „A co tvé motokrosové dobrodružství? Na ploché dráze máš problém sehnat závody, v motokrosu bys mohl jezdit prakticky každý víkend…“
Vladimír Višváder: „Ten den nebyly závody na plochý dráze. Jeli jsem v Liberci a bez
náhrad, takže přijel jen ten, kdo se chtěl pobavit. A tak jsem vzal ten motokros. Jsem Kubovi Hejralovi vděčnej, že mě půjčil motorku a já se svezl. Vletěl jsem do závodu a musel udržovat tempo, aby mně někdo neskočil na záda. Ale před těma motokrosařema klobouk dolů. Plochá dráha je sprint. Odpočneš si v depu a jedeš zase na sto procent. Tady je to dvacet minut naplno. A oni si přitom s tou jízdou hrajou. To samý je v plochý dráze. Musíš jet lehce, když se s motorkou pereš, v prvním vinglu ti vypadne z ruky. Zůstávám samozřejmě u plochý, ale když se s Kubou budeme nudit, nějakou akci zase vymyslíme.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Horác: „Vlado, zdravím s novým rokem a jsem rád, že o Tobě i letos určitě uslyšíme. Můžeš srovnat plošinu z Tvých začátků, po příchodu do Pardubic, změnu po listopadu 89, až k nynějším poměrům?“
Vladimír Višváder: „Změny moc rozvinout nemůžu, tehdy jsem se jen okoukával. Strašně moc mi dala vojančina ve VTJ Racek. Od pana Vozára jsem měl velkou podporu. Měl ji
každej, kdo se do toho obul na sto procent a chtěl něco dokázat. Bylo tam moc tréninků a ježdění na pásku ve Svitavách. V Racku se musel naučit jezdit každej. I cikán z ulice, kdyby chtěl. Pak jsem odešel z kasáren. Z pojistek za zlomené nohy jsem si musel koupit svý motorky a poznat spoustu věcí. Tak to táhnu dodnes. Kdybych se nespřátelil s panem Kopeckým, z toho, co vydělávám, by to nešlo zvládnout.

Horác: „Jak se Ti jezdí na motoru BM? Můžeš srovnat s jinými motory?“
Vladimír Višváder: „Saša je fanatik a nadšenec. Pořád něco koumá s cigaretou pod nosem. Není to jednoduchý všechno časově skloubit. BM je takovej držák motor, kterej mám už osmým, devátým rokem. Jen ho pořád generálkujeme. Porovnat ho nějak moc nemůžu. Pořád vzpomínám na stojáky motory. S ležákama laborovali i jiný profíci. Třeba Ríša Wolff měl šílený problémy s motorama. S těma ležákama je v tom zakopanej pes. Je to hodně o nasazení. Hezký bylo, že na závodě v Liberci byly na stupních vítězů byly Jawa, BM a GM.“

Horác: „Jak to máš s reprezentací? Budeš startovat se slovenskou licencí?“
Vladimír Višváder: „Teď si zařizuju prohlídku u doktorky. A po domluvě s panem Repiským to budu posílat na Slovensko.“

Horác: „A co Tvoje motokrosová anabáze, doufám, že nám nezdrhneš. Přeju Ti hodně úspěchů jak sportovních, a se Ti vyhýbají defekty a zranění, tak i v osobním životě.“
Vladimír Višváder: „Je to super trénink na kondičku. Jde o to hlavně si nerozbít hubu. Pak by mě mrzelo, kdybych nemohl jet závody na plochý dráze. Takže s motokrosem zatím hodně opatrně. A děkuju za přání. Pro takový lidi jako jste vy, co mi fandí, se vždycky na dráze rozdám. A odvedu maximum. Vždy potěší, když se na nás chodíte koukat.“

Wojta: „Jaký byl váš největší úspěch v kariéře? Děkuji.“
Vladimír Višváder: „Tabulkově asi start v malým finále ve Zlaté přilbě. Jináč je hezký, když je na tribuně plnej kotel a závodníci si to rozdávají naplno v každý jízdě. Úspěch je už v tom se na tyhle závody dostat. A jestli bys měl cestu do Živanic, doma nějaký poháry mám, tak se můžeš přijít podívat.“

Pavol Pučko: „Nazdar Vlado, prezraď mi recept na udržanie si dlhej mladosti, ktorá sa prejavuje hlavne tvojou dravosou pri závodoch. Do ďalšej sezony Ti prajeme vela úspechov.“
Vladimír Višváder: „Kup si akúkolvek motorku a nikdy nězostárneš. Tiež a pozdravujem a prajem vela úspechov a dojazdov na závody. Pozerám na tvoje stránky, co máš fotky.“

HBC fans: „Ahoj chlape! Skláníme obrovský obdiv jakým způsobem a nadšením přistupuješ k ploché draze! Zvl᚝ když nemáš takovou materiální a finanční podporu jako některý jezdci. Bez takových lidí jako ty by závody neměly smysl. Přejeme ti, a ti vydrží energie, nějaký ten větší výsledek a hlavně zdraví, pevný zdraví. Doufáme, že letos pojedeš opět po loňské odmlce memoriál Josefa Leifra v Divišově. Budeme se těšit.“
Vladimír Višváder: „Chlapi, díky za lichotky. I vám přeju hodně zdraví a štěstí. A to víte, že se rád svezu na Leifrově memoriálu. Jsem rád za každej závod.“

Tereza Vopatová: „Zdravím Vás, chci Vám složit poklonu a připojit se k těm, kteří obdivují Vaše výsledky a hlavně chu do závodění, a vám co nejdéle ve zdraví vydrží.
Chtěla bych se zeptat jaké vztahy máte s nastupující generací, jestli je tam nějaká úcta k věku, protože ze závodů je jasné, že jim zadarmo nic nedáte. Díky.“
Vladimír Višváder: „Určitě kluci úctu asi maj‘. Není to věkem, ale musí se tam udělat místo jako všude. Ve fotbale, kdo pohne nožkou, má balón. Taky mě potěšilo, že mě takhle vidíš. Zadarmo jim fakt nic nedám. A myslím si, že mě kluci pořád rádi vidí v depu. A já je taky.“

Michal Jirka: „Jaké máš cíle pro další sezónu? A kolik přibližně pojedeš závodů?“
Vladimír Višváder: „Každý rok to vychází kolem dvaceti závodů. Cíle jsou takový, abych se vždy ve zdraví vrátil domů. A všechny povodit (smích). Aspoň to jedno kolo.“

Lukášek: „Kolik máte přileb?“
Vladimír Višváder: „Přilbu mám jednu, kterou sem dostal v Holandsku na závodech. Je značky Arai. Teď si zrovna chci koupit přilbu AGV, protože u tý předchozí mi skončila homologace.“

Vladimír Višváder děkuje:
„Děkuju celý svý rodině za podporování toho mýho hobby a blbnutí na motorkách. A všem, co se mnou vydrželi a drží mi palce. Za materiální pomoc bych chtěl poděkovat panu Alexandru Kopeckému. Kus svýho života mi taky věnuj mechanik Jiří Galeta alias Ďábel. Díky patří také mým přátelům z Pardubic za materiální pomoc.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Pavol Pučko

Praha – 25. ledna
Po letech, kdy ho čeští fanoušci znali především ze zpravodajství z britské Premier League, začal loni realizovat svůj záměr na častější starty v Čechách. Dohodl se se Slaným a vcelku pravidelně se objevoval v české extralize. A nemohlo to dopadnout lépe. Tým ze středočeského královského města konečně proměnil letitý sen o extraligovém triumfu v realitu a po šestatřiceti sezónách podruhé v historii zacinkal medailemi. Výkony Jiřího Štancla přitom jsou mnoha odborníky označovány za jeden z rozhodujících faktorů na misce vah. Závodník, který na podzim po letech působení ve skotském Glasgow podepsal kontrakt s Newcastle, se počátkem tohoto týdne objevil v Praze. Ve svém harmonogramu si udělal čas i na exkluzivní rozhovor pro magazín speedwayA-Z. A to s sebou nese i skvělou příležitost pro naše čtenáře položit mu otázku a získat tak jeho podepsanou fotografii. Tentokrát však na to máte o něco méně času než obvykle.

Už od svých raných závodnických krůčků je pro Jiřího Štancla charakteristická zelená barva. Změní se na barevném řešení jeho motocyklů něco po přestupu do Newcastle? „Zelená tam trošku bude,“ zasmál se Jiří Štancl. „Vždycky jsem to ladil na zelenou. Týmový kevlary však máme všechny stejný, takže budu celej v černým. Doma budu zelenej, ale v Anglii musím nosit klubový stejnokroj. Na motorce však zelená bude.“

Své otázky pro Jiřího Štancla můžete od této chvíle vkládat prostřednictvím komentáře k tomuto článku. Protože se rozhovor uskuteční už tuto sobotu, uzávěrka vašich příspěvků je už v pátek v 21:00. Pakliže chcete za svůj dotaz získat závodníkovu fotografii s podpisem a účastníte se naší autogramiády poprvé, nezapomeňte na náš redakční e-mail zaslat svou poštovní adresu.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Praha – 9. ledna
Zažil hodně nadějný úvod sezóny. By mu ještě nebylo povinných šestnáct, na výjimku nakoukl v barvách Markéty do první ligy. Na prvního máje byl ve Mšeně nejlepším závodníkem svého týmu. O necelé dva týdny později jeho doposud nejvyšší prvoligové skóre provázel nečekaný triumf Pražanů na domácí dráze. Záhy však bylo vše naruby. Pád během juniorského šampionátu shodou okolností znovu v Praze mu přinesl cestu do nemocnice v houkající sanitce a diagnózu pěti zlomených obratlů. Přesto se však nenechal odradit a o čtvrt roku později už znovu závodil. Pražský junior Matěj Kůs poskytl magazínu speedwayA-Z, v němž probereme mnoho témat. Svých odpovědí se dočkají i naši čtenáři, kteří tentokrát ustavili rekord v počtu vložených dotazů. Odměnou se jim stane podepsaná fotografie zpovídaného závodníka.


speedwayA-Z: „Tvůj první kontakt s plochou dráhou provázely slzy, nicméně nakonec jsi se přece jenom v sedle plochodrážního motocyklu objevil. Mohl bys nám ve stručnosti přiblížit své začátky?“
Matěj Kůs: „Úplně na začátku jsem se byl v Plzni svýzt na Káčově motorce. Pak už jsem jezdil na svý. Začínal jsem na půllitru, když jsme však potom trénovali v Praze, pan Wolff mě posadil na stopětadvacítku, na kterej sem pak odjel pár závodů a jezdil sem na ní v zimě u nás za barákem. Bylo to nahoře na tom malým kolečku a já se tam učil jezdit smykem. Ve stopětadvacítkách jsem jel dva nebo tři závody. Úplně jsem ji odložil v Plzni, kdy jsem upadl v semifinále. Už to nemělo budoucnost, byl jsem na to dost velkej. A nastaly půllitry. Začal jsem na Markétě jezdit na velký dráze. Trénovali jsme i jinde. V Plzni, ve Slaným a hodně často i s panem Kasperem ve Mšeně. Tam jsem pomalu strávil celý předminulé léto. První závod jsem jel v juniorských družstvech v červenci 2004 v Praze. Vím, že jsem měl dva nebo tři body a střídal se s Michaelem Gregorem.“

speedwayA-Z: „Jsi rodilý Plzeňák, ale nakonec jsi svou kariéru začal na pražské Markétě. Nelituješ svého odchodu z Plzně? Dneska bys tam měl třeba šanci na extraligu, na níž si v Praze budeš muset asi ještě počkat…“
Matěj Kůs: „V žádným případě nelituju, že jsem odešel. Ještě než jsem začal jezdit, lákala mě Praha jako velký město. Jsou tady lepší podmínky a větší možnost k uplatnění. V extralize
bych se chtěl určitě svézt, ale každej klub chce mít co nejlepší výsledek. A myslím, že by mě ani v Plzni nenasadili do hlavní sestavy, protože si naberou ňáký Poláky. Určitě bych se chtěl do extraligy podívat. Praha určitě nebyla špatný rozhodnutí. V budoucnu to ulehčí práci mě i tátovi.“

speedwayA-Z: „Slibně rozjetou sezónu přibrzdil pád během juniorského šampionátu na Markétě. První prognózy zněly na stop do konce sezóny, ale nakonec jsi přece jen ještě loni závodil. Byla tvá touha po motocyklu tak veliká? A je dnes zdravotně všechno v pořádku?“
Matěj Kůs: „Když jsem na konci června jel na kontrolu do Motola, už jsem se těšil, že se pojedu hned podívat do Pardubic na závody. A návrat nebyl z žádnýho jinýho důvodu než z lásky k tý motorce. Hodně lidí se mě ptalo, jestli mě svrbí ruce, ale hodně taky, jestli jsem už definitivně skončil. A já odpovídal, že svrbí a neskončil. Po zdravotní stránce je všechno v pohodě, akorát teď mám drobný problémy s kolenem. Prej nějak rychle rostu. Se zádama větší potíže nemám. Občas se musím hlídat, abych stál rovně, ale jinak žádný velký následky nejsou.“

speedwayA-Z: „Tvým prvním mítinkem po svém comebacku byl šampionát do devatenácti let v Plzni. Jak ses přitom cítil?“
Matěj Kůs: „Na ten závod jsem se strašně těšil. Už kvůli tomu, že byl v Plzni. Chtěl jsem něco zajet. Měl jsem ale hodně smůlu. Odešla mi cívka, přestal fungovat karburátor, prasknul řetěz a pak mě vyloučili s tím malým Hádkem. Doteď si nemyslím, že bych za to mohl já. Bylo to podvědomí každýho, kdo vidí, že ho někdo zavírá na prkna a vidí, že se mu centimetry od manáku krátí. Letos se jede v Pardubicích. Je pravda, že jsem tam jel jen na stopětadvacítce a jednou si tam byl zatrénovat na půllitru a dráhu najetou nemám. Ale na devatenáctky si věřím a myslím si, že to není dráha, která by mi měla dělat větší problémy. A pocity v Plzni? Předtím jsem si tam byl zatrénovat. Při závodech jsem necítil strach, spíše tam byla nejistota v nájezdu. Až do konec mě to neopustilo, vůbec jsem se nesvez‘ jako dřív. Přešlo mě to až teď na podzim, kdy jsem si na motorce začal věřit zase jako předtím.“

speedwayA-Z: „Nosným programem pro závodníka tvého věku je juniorské mistrovství republiky. Jak hodnotíš své účinkování v něm a jeho úroveň?“
Matěj Kůs: „Letos to žádná díra do světa nebyla. Příští rok mám cíle, ale nebudu se o nich zmiňovat, protože loni jsem je při rozhovoru uvedl. A když se na to teď dívám, ani jeden jsem si nesplnil. Takže vše, co jsem chtěl loni dokázat, nevyšlo. Závody jsou na úrovni, co v Čechách je. Je zbytečné hledat chybu nebo v čem je zakopanej pes. Loni jsem se chtěl dostávat z kvalifikace a posbírat nějaký body, letos bych chtěl hlavně ty body sbírat v hlavním závodě. A držet se mezi dvanáctkou, abych ty kvalifikačky jezdit nemusel. Otrava to není, ale
hlavně místo pěti rozjížděk máš osm. A to je na fyzické síle znát. Jako odzkoušení dráhy beru trénink. Během závodu se pak stejně změní a většinou jen málokdy bejvá stejná dráha na začátku jako na konci. Můj soupeř je každej bez výjimky, ale měl bych radost, kdybych v průběhu sezóny porazil třeba Filipa. Byl bych rád, kdyby se mi to podařilo. Mám takový srovnání, koho můžu porazit a koho ne. Ale snažím se jet naplno, a ten člověk začíná nebo je už stokrát mistr. Pro mě je soupeř každej.“

speedwayA-Z: „Kdybychom předešlou otázku zopakovali v souvislosti s šampionátem juniorských družstev, jak by zněla tvá odpověď? A kdo by byl pro tebe ideálním jezdeckým kolegou pro rok 2006?“
Matěj Kůs: „V průběhu sezóny mají kluby a pořadatelé hlavně kolikrát starost naplnit počet jezdců. Jsem rád, že příští rok budu mít místo jistý. Aspoň doufám (smích)! Chtěl bych jet s člověkem, s kterým jsem dobrej kamarád, s kterým si rozumíme a hlavně, kterej dobře jezdí. Pojedu s Adamem. Závodili jsme spolu už ve Stralsundu a vyhovovalo nám to spolu. Rozdíl mezi juniorákem a družstvama asi moc velkej není. Většinou tam jezdí stejný jezdci. Asi jedinej rozdíl je, že v mistráku se někdo třeba nedostane z kvalifikace a v hlavním závodě chybí.“

speedwayA-Z: „Narozeniny máš až v červenci, takže ses nechal ostaršit, abys nepřišel o větší část první ligy a další závody mezi seniory. Byl to dobrý tah?“
Matěj Kůs: „Určitě. S tím nám pomohl hlavně pan Moravec, za což mu teďka děkuju. Bylo to za účelem, že jsem prostě chtěl víc závodů a nejenom trénovat. Když jsem měl možnost první ligy, že by mě tam místo nechali, tak jsem ho vzal a musel se nechat ostaršit. Vyplatilo se to i přesto, že jsem jel jenom tři závody. Je to určitě něco jinýho svýzt se třeba se Suchošem nebo Aďou, s kterým bych asi jinde nejel. I přesto, že mi ujeli, každá jízda na pásku s těma lidma člověka povzbudí. A pak se snažíš, abys udělal co nejvíc. Cejtil jsem se tam mladší, ale udělalo mi radost, když jsem s nima mohl chvíli držet.“

speedwayA-Z: „S výjimkou jediného triumfu na domácí dráze se Markéta potácela na dně prvoligové výsledkové listiny. Proč těch lepších výsledků nebylo přece jen víc?“
Matěj Kůs: „Naše sestava byla tvořena většinou juniorama. Na tom vítězství nám nescházelo štěstí a pár dobrejch jízd od každého. Láďa tě dokáže dost povzbudit a byli jsme doma, kde jsme měli podporu asi pěti a půl diváka (smích)! A ostatní nás třeba na ten jeden závod podcenili (smích). Zezačátku jsem jezdil lehký převody a na tenhle závod jsem dal těžší než, co jsem byl zvyklej. Spokojenej jsem byl taky v květnu ve Mšeně. Odtamtud jsem taky odjížděl s dobrým pocitem, ale v Březolupech to byla katastrofa. Měl jsem problém zatočit. Doteď nevím, čím to bylo. Příští rok to všem naše sestava ukáže! Máme nového pana trenéra, pana Schneiderwinda. Je to zkušenej člověk.“

speedwayA-Z: „Studuješ obchodní akademii v Praze, na což se tě ostatně ptají naši čtenáři. V depu ti však pomáhá především tvůj táta, Plzeňák. Není ta vzdálenost trošku na škodu hlubší spolupráci a komunikaci?“
Matěj Kůs: „Do Prahy jsem hlavně šel proto, abych nám oběma ulehčil práci a čas. A byl tady s těma ostatníma klukama, protože do posledního roku nevěděli, že jezdím za Markétu! Všichni si mysleli, že jenom dojíždím na tréninky. Je pravda, že táta to má teďka dál, ale do budoucna to má hodně pozitivního. Během sezóny mi nepomáhal jenom táta, ale třeba jsem měl občas na závodech Míru Mihuleho, kterej je dobrej a zkušenej mechanik, kterého si vychoval Luboš. V depu je pak větší klid a pohoda. Ne, že by mě táta znervózňoval, vždycky mi dokázal pomoct a podržet mě, ale už si chci zvykat na větší samostatnost.“

speedwayA-Z: „Do začátku nové sezóny zbývají zhruba čtyři měsíce. Co se během ní musí stát, abys zhruba za 365 dnů mohl říct, že tahle sezóna byla opravdu povedená?“
Matěj Kůs: „Vždycky jsem si chtěl dávat větší cíle než menší a popřípadě bejt spokojenej s dostaveným úspěchem. I když jich ještě na svým účtu moc nemám. Mým snem by bylo dostat se do mistrovství Evropy do devatenácti let. A dobré umístění v junioráku, což je pro mě do top 5.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Tereza Kövešlygetová: „Ahoj Matěji! Jde vůbec v dnešní uspěchané době stihnout střední školu, tak náročnej sport, jako je vrcholová plochá dráha, a k tomu ještě osobní zájmy šestnáctiletého kluka? Chystáš se v budoucnu zkusit také ledy?“
Matěj Kůs: „Čau Terezo, jsem zatím v prváku tak ještě nevím. Teď přes zimu je na to víc času a do listopadu to byla honička. Nebyl jsem zrovna vyspalej tak, jak bych potřeboval. Většinu času zabere příprava motorky. Chci se teď svézt na šroubkách, ale není kde. Moje zájmy, kromě plochý byly někdy potlačený, ale bylo mi to úplně jedno, protože je něco za něco. Pozdravuj tátu.“

Milan Hajný: „Ahoj Matěji, mám takovou otázku. Jak sám vidíš kolem sebe, začalo spousty českých závodníků koketovat s motory GM. Taky budeš sedlat tento motor nebo zůstaneš věrný Jawě?“
Matěj Kůs: „Zdravím Divišov. Nemůžu říct, že by Jawa byla špatná, ale padají. Minulou sezónu jsem měl dvě úplně na padr a to jsem toho moc nenajezdil. Mám teď motor od pana Tomíčka a to je fakt raketa. Svezení na GM mi hodně láká, kluci, co je mají, říkaj že je to klidnější a poslušnější. Nemáme ho ale vůbec v plánu, takže věrný nadále. Měj se hezky.“

HBC fans: „Nazdárek Kusáčku. Co očekáváš od nové sezóny? Jakým způsobem se připravuješ? Držíme ti palce, a se maximálně daří, vyhýbají se ti zranění a technika ti neubližuje v rozletu jako loni. Pozdravuj tátu, je skvělej chlap!“
Matěj Kůs: „Očekávám hlavně sezónu bez zranění a s co nejlepšíma výsledkama, do motorky dám všechno, aby byla co nejlíp připravená. Připravuju se hlavně fyzicky, protože minulej rok mi to na jaře trochu scházelo, pak to bylo v pohodě na jakejkoliv dráze. Ale po pádu jsem začínal od znova, pět tejdnů v posteli je znát. Chodím cvičit třikrát týdně panem Schneiderwindem a o víkendu chodím v Plzni. A ve středu si jdu ve Stromovce zaběhat, většinou. Zdravím Vás všechny HBC a dík za minulou sezónu, za Polsko a podobně. Zdar.“

Syslová: „Ahojky Matěji. Jsi sice ještě mladý, ale zeptám se tě jako každého závodníka, kterou dráhu máš nejradši a kterou by jsi naopak nedoporučoval? Zároveň ti přeju hodně štěstí v následující sezóně, žádné zranění a defekty…“
Matěj Kůs: „Miluju Mšeno, mám rád taky Markétu se Slaným. Ale jestli ňákou nesnáším, tak je to moje rodná Plzeň, tam jsem se doteď nesrovnal i přesto, že jsem tam začínal. Ale určitě se nedá říct nedoporučoval, každý individuálně..“

Terka: „Ahoj Matěji, chtěla bych se zeptat, jakou děláš školu a kdo ti pomáhá s laděním motoru a s přípravou motorek vůbec. Přeju ti hodně štěstí a úspěchů v roce 2006.“
Matěj Kůs: „Dělám Obchodní Akademii v Praze 7 Bubenči, na začátku sezóny převážně táta, protože jsem chodil do školy a když jsem z ní přišel nebo ještě ani neskončila, tak jsme jeli na trénink. Na konci sezóny už jsem si připravoval většinou sám, protože měl táta plno práce a měl to daleko, ale musím říct, že když jsem opravdu nestíhal, tak než jsem se vrátil ze školy na Markétu, byly hotový. Mám v něm velkou oporu.“

Wojta: „Ahoj, nejprve přeji hodně moc štěstí do sezóny, jinak se chci zeptat, máš svoje www stránky? Budeš jezdit někde v cizině ligu? Na kterém stadiónu jezdíš nejraději? Díky moc za odpovědi a měj se krásně.“
Matěj Kůs: „Stránky jsou na adrese www.matejkus.com)
nebo taky v sekci Weblinks na A-Zku, v nejbližší době se budou inovovat, chtěl bych tam přidat videozáznamy z tréninku i ze závodů, fotky motorek a ještě nějaký zajímavosti, co divák z tribuny nemá možnost vidět. S kontakty mi pomáhá Láďa Kovář a Przemyslaw Nasiukiewicz. Něco v zahraničí je a jedná se, doufám, že to vyjde. Stadion samozřejmě Mšeno. Čus.“

Horác: „Zdravím, zajímalo by mě, jak jsi se dostal k ploché dráze. Co si slibuješ od letošní sezóny? A nemáš příbuzné v Kouřimi? Díky za odpovědi, a se Ti v sezóně daří a vyhýbají se Ti zranění.“
Reaguje Josef Kůs: „Matěj v Kouřimi příbuzné nemá. Větev našeho rodu pochází z Kramolína u Nepomuku. Omlouvám se za vstup do vašeho dotazu, ale nejsem si jistý, že to Matěj ví. S pozdravem děda Kůs.“
Matěj Kůs: „Úplně nejlepší odpověď by byla najít si článek z 18.3.2005, tam jsem to všechno psal. Děda měl pravdu, vůbec jsem neměl tušení, jestli tam mám příbuzný. Odbočku na Kouřim jsem, myslím, viděl na cestě do Pardubic, ale nejsem si jistý. Když jsme byli loni běhat na Zadově, tak tam se mi ptal každém druhej (smích). Musím říct, že děda nám hodně pomáhá, je to fotograf, kameraman a řidič v jedné osobě.“

J. Dufek: „Chtěl bych se Matěje zeptat, jak ho poznamenala letošní sezóna? Na jaře se jevil jako štika, zvl᚝ po senzačním vítězství v 1.lize. Závod na to, na stejné dráze ošklivý pád s těžkým zraněním. Zdálo se, že je po ježdění. A na podzim zase pár nadějných výsledků. Co ti to dalo? Co vzalo? Nemáš strach? Děkuji za odpověď, přeji úspěšnou sezónu.“
Matěj Kůs: „Děkuju. Strach nemám. Hned jak jsem začal, tak mi všichni řekli, jestli se necítím, a ještě počkám, ale ne. První trénink jsem měl v Plzni a musím říct, že moc jsem
tam nezářil, scházelo mi ztracené sebevědomí a jistota v nájezdu. Na posledních třech tréninkách v listopadu mi hodně pomohl pan Tomíček starší a cejtil jsem, že už je vše OK. Třetího prosince jsem se byl svézt v tom Stralsundu, kam mi vzal Adam a tam jsem si začal věřit jako dřív. Letošní sezóna mi ani nijak nepoznamenala, jenom že někdy ve škole při dlouhým sezení bolí záda, ale jinak asi nic. O to víc půjdu do té letošní, nechám si záležet na motorkách a všechno tím spojené. Taky jsem na novou sezóny změnil barvy, už mi nikdo nepřehlédne. Nasadím to ale tak koncem dubna.“

Terry: „Ahoj Matěji, hlavně pevné zdraví a úspěchy na všech frontách v roce 2006. Chtěla bych se zeptat, zda a s kým budeš jezdit juniorská družstva a zda si myslíš, že titul by se mohl už konečně také zastavit v Praze? Díky a hodně štěstí.“
Matěj Kůs: „Na 99,9% jedu s Adamem. Doufám, že se v Praze zastaví, co nejvíc titulů, ale nejspíš ne z juniorských družstev. Ale určitě budeme chtít s Adamem udělat co nejlepší výsledek. Pevné zdraví se určitě bude hodit. Díky.“

Jana: „Matěji, máš hodně závodů, jak to jde skloubit škola s plochou dráhou? Musí to být hodně náročný.“
Matěj Kůs: „Noooo, vzhledem ke kalendáři na příští rok si tuto otázku kladu taky (smích). Z téhle sezóny vidím, že to jde těžko, ale jde. Když se něco vyskytne v zahraničí, tak to půjde ještě hůř, ale jinudy cesta nevede – škola je základ, i když jí mám občas plný zuby.“

Kiril: „Zdravím!
Matěji, máte velmi dobré a aktuální WWW stránky. Rád je občas prohlížím a doufám, že bude zachovaná dnešní podoba, popřípadě rozšířená o technické zajímavosti – úprava a seřízení strojů a pod.
Hodně úspěchů.“
Matěj Kůs: „Autor je šikovnej. Dal jsem tam na vaši žádost fotky motorek, ale je to složitý je tam najít, protože se řadí podle abecedy. Fotogalerie se určitě udělá. Už jsem zmiňoval, co všechno tam chci nechat dát, ale bohužel rychlost nezáleží na mě, ale na autorovi. V současné době jsou zatím mino provoz. Doufám, že budou hotovy do konce měsíce. Děkuju.“

Michal Jirka: „Letošní mistrovství ČR do 19 let se jede v Pardubicích, jak ti sedí tato dráha a jaké máš pro tento závod cíle?“
Matěj Kůs: „Devatenáctky jsou pro mě závod, kde chci zatáhnout, i když teď naposled se mi to moc nedařilo. Udělalo by mi radost bejt do čtvrtýho místa. Bohužel v Pardubkách jsem závodil naposledy na stopětadvacítce.“

Lukášek99: „Jel už jsi nějaký závod mimo ČR?“
Matěj Kůs: „Už mám za sebou dva. Na jaře v Opoli test match, kde jsem udělal krásný zero a teď v prosinci ve Stralsundu, kde jsem měl devět bodů. Jinak trénink v Míšni a v Opoli.“

Matěj Kůs děkuje:
„Děkuji všem, co mi jakkoliv pomáhají a podporují. Zvláště tátovi, který se stará, dá se říct, úplně o všechno. Potom našemu dědovi, kterej pro nás taky dělá hodně věcí. A pánům Špinkovi, Tomíčkovi a Kasperovi staršímu za dobré rady. A celému vedení AK Markéta a PSK Olymp Praha za podporu, hlavně panu Ondrašíkovi. Jinak všem, co jste přidali příspěvek, děkuju. A zastavte se v depu, rád vás všechny poznám.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz), Pavol Pučko a archív Matěje Kůse (publikováno se souhlasem závodníka.)

Praha – 9. ledna
V loňské sezóně zažil, že křivka výkonnosti nemusí jít pouze strmě vzhůru, jak byl od začátku své plochodrážní kariéry v roce 2002 zvyklý. Nepříjemné pády zanechaly své následky. Nicméně i černých dnech dostál své pověsti bojovníka a pral se s nepřízní osudu, dokud se to koncem roku zase nezačalo otáčet k tomu lepšímu. Pražský závodník Jan Jaroš však v exkluzivním rozhovoru, který při svém letmém pobytu v Praze poskytl magazínu speedwayA-Z, však otevřeně vypráví nejen o tom rubu. Řeč se stočí třeba i na vyhlídky na úspěch v Elite League 2006 nebo obecná plochodrážní témata. Zkrátka ani tentokrát nepřišli naši čtenáři, jimž Jan Jaroš odpověděl na otázky a podepsal svou fotografii.


speedwayA-Z: „Drtivou část plochodrážní sezóny jsi strávil ve Velké Británii. Společně s King‘s Lynn jsi prožíval nejúspěšnější ligovou kampaň jejich historie. Jak na ni vzpomínáš?“
Jan Jaroš: „Vzpomínám spíš na poslední závody, jak jsme vyhráli KO Cup a Young Shield. Jinak víceméně celá sezóna byla taková nevyvedená. Byla nejhorší, co jsem kdy měl. Svádím to na to, jak jsem se na konci sezóny 2004 zranil při Stuze v Pardubicích (kromě otřesu mozku ještě zlomená lopatka, s níž nastoupil o týden později do rozhodujícího závodu o titul juniorského mistra republiky – pozn. redakce). Letos na jaře se nezačalo dařit. A hned jsem se zase praštil. Připadal jsem si jako vždycky, ale nejezdilo mi to. Jako kdybych to ani nebyl já. Něco se v tý hlavě stane a ty to nedokážeš řešit. Probíral jsem to i s Topasem a on mi říkal, že to měl taky. Poslední dva měsíce sezóny jsem si začal věřit a byl dravej jako dřív. I po startech jsem do toho začínal jít a rozjelo se to k lepšímu. Taky mě ale chytávaly blbý defekty. Třeba vypadla matka z karburátoru a další takový mý chybičky. Měli jsme dost závodů a nestíhal jsem. Ty dva poháry byly super. Nálada v týmu se úplně změnila. Víc jsme si rozuměli a byla prdel. To jsem ještě nezažil, bylo to fajn a fakt dobrý. Jediný, co bylo vypastěný bylo, když se zabil Ashley Jones. Hodně jsem se s ním skamarádil a v týmu jsem si s ním rozuměl asi nejvíc. Byl jsem z toho hodně špatnej. Byl to dobrej kluk a zažili jsme spolu hodně srandy. Jednou jsme třeba přijeli do Berwicku. Před závodama jsme celej tým procházeli tra a zjišovali převody, trysky a tak. Ptal jsem se Ashleyho a z něj vypadlo jumbo jet 747. Koukám na něj, co to plácá. Začalo mi to šrotovat, že jet znamená nejen tryska do karburátoru, ale i tryskový letadlo. A slyším neskutečnej smích, jak se celej tým válí po zemi. Dodnes mám v paměti ten blbej den. Byl jsem v garáži, když přišel Jason, co u něho bydlím a řekl mi, co se Ashleymu stalo. Nemohl jsem tomu věřit. Bylo to hodně na pytel. Pro každýho to bylo hodně těžký. V King‘s Lynn měl rozloučení a sešlo se tam hodně lidí.“

speedwayA-Z: „Do letošní sestavy King‘s Lynn jsi se však nedostal. Musel sis hledat angažmá jinde a nakonec ho získal v Elite League v Ipswichi. Jak k tomu došlo?“
Jan Jaroš: „Kvůli average jsem se nevešel do King‘s Lynn. S promotérem Busterem jsme už po sezóně byli domluvený, že mě do King‘s Lynn chce. Ale změnily se pravidla a já se tam nedostal. Hledal jsem jinej tým a napsal do mnoha klubů. Pár se jich ozvalo. Z Elite League to byly Ipswich, Peterborough a Wolverhampton, z Premier League Newcastle, Sheffield, ten pak padnul, a Stoke. Nějaký nabídky jsem teda měl. Když jsem je zvážil, vyšel Ipswich jako nejlepší řešení. Mám to kousek a je to nejlepší varianta na cestování. Mám tam i známýho, co mi dělá motory. A když jsem jel v Ipswichi naposledy, šlo mi to tam. Když jsem mluvil s Chrisem Louisem, cejtil jsem, že je férovej člověk. I Tesáček mi řekl, že Ipswich je dobrej a další lidi z Anglie mi to potvrdili. Takže Ipswich!“

speedwayA-Z: „Máš také nějaké další zahraniční kontakty? O Elite League se hovoří s respektem. Co když to tam nedopadne a po dvanácti závodech vypadneš ze sestavy?“
Jan Jaroš: „To se uvidí, až sezóna začne. Něco je domluvenýho, ale to tady teď nechci prezentovat. Nikdy nevíš, jak to dopadne. Budu to řešit, až to nastane. Ale na Elite League se chystám maximálně. Od loňskýho roku mám přichystaný nějaký změny a věřím, že to bude bomba. V Elite League jsem jel už nějakejch sedm závodů a rozdíl mi přišel hlavně, že se tam jezdí víc do kontaktu a víc natvrdo. A je to daleko větší střelba než Premier League. Ty lidi tam maj‘ daleko lepší motory. Taky tam jezdíš s nejlepšíma na světě.“

speedwayA-Z: „V King‘s Lynn jsi měl za kolegu také Tomáše Topinku. Byla pro tebe přítomnost dalšího Čecha v týmu pomocí? Nebude to pro tebe v tomto směru v Ipswichi těžší?“
Jan Jaroš: „Určitě bylo lepší, že když byl průser, řekl jsem mu to česky. Když se něco dělo, zajel jsem za ním domů a pokecal. Topas mi pomohl hodně. Právě v tý době, kdy mi to nešlo, bylo to na hovno a když jsem ještě neuměl mluvit. Teď už jsem se v angličtině hodně zdokonalil. Dokážu se s nima bavit. I to byl jeden z důvodů, proč jsem po sezóně zůstal v Anglii. Když nemluvíš, nemůžeš se s týmem domluvit. Takhle si pokecáš se závodníkama a uvolníš se. Nejsem takovej v křeči. I s promotérem se dokážeš domluvit na podmínkách. Řekl bych, že už jsem se naučil anglicky slušně. Je to spíš ten hovorovej slang, ne to, co se učí ve škole. Umím i sprostě nadávat (smích)! Angličtina se mi hodně zlepšila.“

speedwayA-Z: „Na britské půdě jsi absolvoval také svůj jediný reprezentační start loňského roku. Ovšem ve čtvrtfinále juniorského mistrovství světa v Belle Vue jsi vypadl. Jaký to byl závod?“
Jan Jaroš: „Bylo to čerstvě po tom pádu. Nebyl jsem ve svý kůži. Když se ti něco stane, sám cejtíš, když jseš v pohodě. Namíchal jsem se do toho tak, že jsem věděl, že je to můj poslední rok v juniorech a šel do toho za každou cenu. To byla blbost. Nehledě na to, že jsem jel svůj čtvrtej závod ve třech dnech. Byl jsem nevyspalej. A bylo to uspěchaný. Loni jsem si celou sezónu říkal, že otřes mozku ti nemůže nic udělat, a že jsem tvrďas. Jenže když upadneš na hlavu, můžeš si stokrát říkat, že jseš v pohodě. Ale nejseš.“

speedwayA-Z: „V juniorech se ti nikdy nepovedlo prokousat se až do světového finále, čemuž ostatně nahrál i tvůj plochodrážní debut až v osmnácti letech. Tečkou za juniorským věkem by mohl být úspěch při mistrovství světa družstev v Pardubicích, kde byl stejně motivovaný Tomáš Suchánek. Proč ses do sestavy nehrnul víc?“
Jan Jaroš: „Nebylo to tím, že bych se nehrnul. Panu Laštovkovi jsem volal. Co si však budeme povídat, žádnou valnou výkonnost jsem neměl. Navíc on mě chtěl vidět v Pardubicích jet nějakej závod. Každá extraliga ve středu se mi kryla s domácím závodem v Anglii a to pak přicházíš o peníze. Bylo to prostě jedno s druhým.“

speedwayA-Z: „V Čechách jsi prožil pechovou sezónu. Národní kvalifikaci jsi vzhledem k předchozímu pádu raději oželel. Tvůj jediný start v domácím juniorském šampionátu skončil pádem. A technické trable tě vyřadily ve svitavském semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Na tyhle závody jsi už asi zapomněl, co?“
Jan Jaroš: „To už asi jo (smích)! Jenže na to nezapomeneš. Na špatný závody se totiž zapomíná hůř než na ty dobrý. Slaný bylo asi tři neděle, co jsem se praštil v Anglii. Do poslední chvíle jsem řešil, jestli pojedu. Šlo mi hlavně o to, abych postoupil do mistrovství světa. Pořád jsem si říkal, že předloni jsem v Praze jel se zlomenou lopatkou a skončil pátej. A tak, že se tam prostě musím vmáčknout. Postupem času vidím, že to bylo unáhlený. A co se týče Svitav, na GM s jedním zavřeným kohoutem se dobře nejede (narážka na ztrátu bodů, když si na vypůčeném GM od Zdeňka Simoty zapomněl otevřít palivový kohoutek – pozn. redakce). Nebudu to okecávat, příprava byla odfláklá. Hrozně jsem to podcenil. Přijet tam s nevyzkoušeným prototypovým motorem vypůjčeným z Jawy a jednou motorku bylo o držku.“

speedwayA-Z: „Nemůžu si odpustit trošku otázku na tělo. Právě ve Svitavách, kdy jsi se trápil s vypůjčenou Jawou, ti svůj stroj poskytnul Zdeněk Simota. Sice jsi s ním sdílel jedno depo, ovšem z Markéty ti nepomohl nikdo a tvá honička s dvouminutovým limitem nechala v klidu i tehdejšího trenéra Vladimíra Kováře. Jaké máš vlastně s klubem vztahy?“
Jan Jaroš: „Je to takový, že jsem spíš individualista. Hodně věcí dělám na svou pěst. A když se pak nedaří, nemůžeš se divit, že ti nikdo nepomůže. Neřešil jsem to. Zdenda je kamarád, byli jsme spolu v depu a už před závodama jsem to s ním měl trošku domluvený, protože jsem si nebyl jistej, jestli ta půjčená Jawa vydrží. Vztahy na Markétě nemám růžový, jsem fakt individualista. Když jsou kluci někam spolu, já tam chybím, protože si dělám něco po svým. Jinak se bavíme, ale nedá se říct, že by to byli moji nejlepší kamarádi. Tohle mám už z motokrosu. Nikdy jsem nedělal kolektivní sport. Plochá dráha je individuální sport a já to tak cejtím. Proto jsem třeba nikdy s Lubošem Tomíčkem nedokázali jet dvojice. Oba jsme to brali individuálně.“

speedwayA-Z: „A proč jsi se u nás neobjevoval častěji? Před sezónou jsi podepsal kontrakt s Olympem na čtyři extraligové závody, ovšem jako junior se nakonec vždy objevoval Luboš Tomíček…“
Jan Jaroš: „Měl jsem se vracet na první extraligu. Ale pak mi volal pan Špinka, že Luboš je v laufu, takže to odjede on. Na další už nebylo nic domluvený. A tak jezdil Luboš. Měl jsem jet až v srpnu ve Slaným. Přijel jsem domů a přivezl si motor. V sobotu se jely devatenáctky v Plzni a s Lubošem jsme se ptali, jak to bude. On musel na neděli do Anglie a ve středu by se zase vracel zpátky. Počítal jsem, že ve Slaným pojedu já, když jsem v Čechách. Ovšem ve středu ráno jsem se díval na internet a zjistil, že startovka Olympu je úplně jiná. Volal jsem panu Špinkovi a on mi řekl, že nastoupí Luboš. Vím, že chce, aby Olymp vyhrával, ale mohl mi to říct dřív. Chytil bych letadlo a tu středu mohl už závodit v Anglii.“

speedwayA-Z: „A co letos? Budeš v Čechách startoval častěji? A nebo budeš svou kariéru směrovat spíše na účinkování v britských ligách, jako někteří jiní čeští závodníci?“
Jan Jaroš: „To se uvidí. Platím si to sám a tady nejsou takový finanční možnosti, jak si vydělat. Není to jako v Anglii. Chci se samozřejmě ukázat v Čechách a závodit tady. Jenže loni se mi český závody kryly s Anglií, takže jsem byl mimo. Teď jsem však podepsal do jinýho klubu a domácí závody jezdím v jiný dny. Určitě pojedu kontrolák, mistrák je otevřenej.“

speedwayA-Z: „Dřív jsi podle vzoru svého otce Borise jezdil motokros. Nelituješ svého rozhodnutí odejít k ploché dráze? Umíš ještě na motorce skákat a zahnout doprava?“
Jan Jaroš: „Ne, nelituju. Plochou dráhu jsem začal, když jsem si přečetl knížku o Janu Holubovi a chtěl závodit v Anglii jako on. Měl jsem i zdravotní problémy a nemohl jezdit motokros. Co si na plochý dráze vyzávodíš, dáš to sice zpátky, ale můžeš ten sport dělat. V motokrosu to tak nefungovalo. Měl jsem i nabídku jezdit supermotardy. To by ale znamenalo vybodnout se na plochou a začít znova. A že bych to chtěl zabalit a začít někde jinde? To ne. Po skákání se mi nestejská a doprava s motorkou umím zatáčet taky. A uvažuju, že si přes zimu motokrosovou motorku pořídím. Kámoš v Anglii jezdí motokros a jsem s ním domluvenej, že se s ním pojedu někam svézt. Zatím nebyl čas, ale teď už snad někam vyrazíme.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Horác: „Zdravím, podepsal jsi smlouvu v Ipswichi, jak probíhala Tvoje zimní příprava? Makal jsi v baru v Anglii, jako v loňském roce? A ještě jeden dotaz, jak Tě budeme vídat na našich oválech? Do sezóny přeju hodně zdraví a úspěchů.“
Jan Jaroš: „Taky zdravím, přípravu jsem rozjel letos včas. Motorky mám už skoro v kupě. A co se týče kondice, tak běh, kolo, holky (smích).“

Wojta: „Zdravím, nejprve přeji hodně štěstí a úspěchů. Jinak máš své www stránky? Na jakém stadiónu jezdíš nejraději a naopak, kde jezdíš nerad. Díky.“
Jan Jaroš: „Taky zdravím Wojto. Stránky pořád mám, jen trochu neobnovené. Ale neboj, i to je v plánu. Nejradši mám dráhu na Markétě a nejhorší žádná není.“

Lukášek: „Jak se Ti líbí v Anglii, závodně i jako bydlení?“
Jan Jaroš: „V Anglii se mi líbí. Na závodech je jiná atmosféra a lidé to víc žerou. Můžeš se někdy přijet podívat. Bydlení je OK. Bydlím s kamarádem a ten je zároveň mým mechanikem a kuchařem (smích). A tak si nemůžu stěžovat, je to takové all in one.“

Barča: „Ahoj, chci se zeptat, jestli je mezi vámi jezdci na Markétě nějaká rivalita nebo jste opravdoví kámoši. Jinak přeju hodně štěstí v sezóně?“
Jan Jaroš: „Dík, Barčo, rivalita je a byla jako u každýho individuálního sportu. Ale jak to myslíš s tím opravdoví, nechám už jen na tobě.“

Bára: „Ahojda, já bych se chtěla zeptat, na které dráze se ti jezdí nejlépe (v Česku i v Anglii)? A naopak, na kterou se netěšíš? A jak se ti líbí v Anglii? Jezdí se tam dobře? A jaké je tam bydlení? Jinak ti přeji hodně štěstíčka a zdravíčka, a neutrpíš nějaké škaredé úrazy na té tvojí motorečce a taky a máš plno zlata doma.“
Jan Jaroš: „Ahoj Báro, v Čechách je to už zmiňovaná Markéta, co se týče Anglie, tak King‘s Lynn. Špatné dráhy nemám. A jezdí se mi tu pořád stejně, doleva (smích). Bydlení až na občasné deště je tu fajn. Děkuju za otázku a taky přeju vše nej.“

Michal Jirka: „Jak často budeš startovat v MČR juniorů v další sezóně?“
Jan Jaroš: „Už nejsem junior, takže žádné juniorské závody. Ale mám v plánu v Čechách startovat. A to ne jen jednou.“

Jan Jaroš děkuje:
„Nechci na někoho zapomenout. Chtěl bych poděkovat přítelkyni Zdeňce za to, že při mně stojí, i když se nedaří. Potom pánům Langovi, Cholenskému a Křížovi ze Strakonic za pomoc. A všem svým blízkým a rodině, že mi pomáhají.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív Jana Jaroše (publikováno s jezdcovým souhlasem).

Pardubice – 7. ledna
S juniorským věkem se rozloučil vskutku parádním způsobem. V rakouském Wiener Neustadtu získal titul vicemistra světa do jednadvaceti let, když ho při losování hodem mince zradil jeho osvědčený orel. Dostal se do národního týmu pro světový pohár i mistrovství světa juniorských družstev. Debutoval v obou britských ligách a po smolných letech na poslední chvíli konečně vybojoval pardubickou Zlatou stuhu. Není proto divu, že Tomáš Suchánek označil rok 2005 za svou prozatím nejlepší sezónu vůbec. V exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl, se samozřejmě vrátíme ke stěžejním loňským okamžikům. V žádném případě však neopomeneme ani aktuální přítomnost nebo nejbližší budoucnost. Pardubický závodník rovněž odpověděl na otázky našich čtenářů, jimž podepsal svou fotografii.


speedwayA-Z: „Loňskou zimu jsi strávil u protinožců v Austrálii. Letos jsi však zůstal doma v Čechách. Co za tím stálo? To ti australské turné nepřineslo nic?“
Tomáš Suchánek: „Jednou se tam podívat musíš. Byla to dobrá dovolená. Letos ale potřebuju investovat do motorů. Musím nakoupit hodně dílů. A tak pojedu spíš na hory. Lepší je to samozřejmě na motorce, ale taky musím někdy zmrznout (smích). Nemůžu bejt pořád v teple. Austrálie mi něco přinesla. Když na motorce sedíš celej rok, je to znát. Hlavně na začátku sezóny je to vidět. Ostatní jezděj pomalejc a opatrnějc. A ty jsi rozjetej a to je výhoda. Mně se Austrálie vyplatila, protože loni jsem měl začátek dobrej. Příští rok bych chtěl spíš na Novej Zéland. Těch závodů je tam víc. Teď si fyzičku honím spíš u leštičky (smích). Ale včera jsem byl na horách. Jezdíme většinou na noční lyžování na prkno. Je lepší než lyže. Od pondělí začne taky tělocvična od klubu. A taky stavím motorky. Už mám skoro tři a ještě dvě nový musím koupit.“

speedwayA-Z: „Loni jsi oslavil své jednadvacáté narozeniny. V plochodrážní terminologii jsi se tak z juniora stal seniorem. Cítíš se opravdu jako senior?“
Tomáš Suchánek: „Pořád se cejtím jako junior. Pořád jsem mladej. Akorát už ty jejich závody nebudu jezdit. Co se dá dělat, stárnu, stárnu… (smích). Ještě se teď chytit mezi seniorama. Na půllitru jezdím od devíti, ve čtrnácti jsem začal jezdit v Německu. Skoro rok a půl sem měl napřed před ostatníma. Byla to výhoda. Když se teď podíváš třeba na Matěje Kůse, začal
v lize jezdit taky dřív a skočil dopředu. Čím dřív začneš, tím líp jako v každým sportu. Přesto se necejtím jako senior. Zatím ne. Uvidím, jaký to bude v dubnu. Třeba si budu připadat jako dědeček nebo jako mladíček. Zatím tomu chybí věk, cejtit mladej se budu dlouho. Určitě i ve
stáří. Ale plochou dráhu budu jezdit ještě určitě kolem čtyřicítky. Nesmí se ovšem nic přihodit. V seniorech bych se chtěl prosadit už letos. Určitě bych chtěl jet světovej pohár družstev a všechen svět. A mistrovství Evropy taky musí bejt, tam jsem každej rok. Už tam musí padnout i to finále. Vždycky mi to o fousek uteklo. Snad to jako senior letos prolomím. A národním měřítku chci skončit na tom nejvyšším místě. V Březolupech jsem už dlouho nebyl, ale špatná dráha to není. Sice je pokaždý jiná, jednou je to beton, podruhý motokros. Ale už pár roků jezdím, takže by mě dráhy už neměly dělat problémy. Když chceš bejt na vrcholu, musíš umět zajet na všem.“

speedwayA-Z: „Parádní úspěch tvé kariéry přišel v září ve Wiener Neustadtu. Už před svým odjezdem do Rakouska jsi sršel optimismem a netajil se vysokými ambicemi. A ty jsi také titulem světového vicemistra naplnil. Jak na ten závod vzpomínáš?“
Tomáš Suchánek: „Určitě na něj budu vzpomínat, co budu tady na tom světě. Jel jsem to posledním rokem a byl to úspěch. Už v tréninku jsem si věřil a myslel, že bych mohl bejt na bedně. Měřili jsme časy a motorka jela proti jinejm dobře. Počítal jsem s Krzysztofem Kasprzakem a Antonio Lindbäckem, ale místama jsem to měl rychlejší než oni. A Lindbäcka jsem při tréninku na pásku s druhou motorkou od Bohouška Brhela s přehledem porazil. V závodě jsem měl dobrý starty a na tý dráze se ukázalo, kdo to umí. Jízda od jízdy byla těžší, dělaly se koleje. Nebylo to jednoduchý se tam srovnat. Škoda toho bodíku. Marcin Rempala měl lepší start a já čekal na jeho chybu. Co jsem ho předtím sledoval, počítal jsem s ní. A on ji zrovna neudělal. Přibližoval jsem se mu a jel si pro jistý dva body. Potom kvůli dešti udělali přestávku. Během tři čtvrtě hodiny ale napadlo dalších pět centimetrů vody. A to už by bylo štěstí, kdybys nespadnul. Druhej den mělo pršet ještě víc. Nešlo to teda odložit, navíc ostatní měli i další závody. Jinej termín tam nenašli. Zbylo to tak na los.“

speedwayA-Z: „Tuhle otázku jsem už několikrát slyšel v kuloárech, ale já ti ji položím přímo. Nestálo opravdu zato riskovat ten rozjezd o titul mistra světa? Druhý bys byl tak, jako tak…“
Tomáš Suchánek: „Ten rozjezd bych jel. Ale zrušili závody a kdyby se něco stalo, platím to já. Když se zruší závod, nevztahuje se pojistka na nic. Už nejde jet rozjezd. Na vlastní riziko se mi do toho nechtělo. Šlo sice o titul mistra světa, ale zdraví je přednější. Udělal jsem chybu s losem. Měl jsem orla nechat Kasprzakovi, když ho mají ve znaku (smích). Jenže já většinou dávám na orla, jenže tentokrát se to nepovedlo. Už to ale nevrátím. Mohlo bejt první místo, ale se druhým jsem spokojenej. Byla to má nejlepší sezóna v juniorech. Od začátku sezóny do konce si myslím, že všechno bylo dobrý. Na Kasprzaka jsem taky měl. Co jsem ten závod sledoval na videu, jel jsem líp. On ke konci dělal chyby a připadalo mi, že odpadal na ruce.“

speedwayA-Z: „Výkony v letošní sezóně ti zajistily místo v sestavě Josefa Laštovky pro světový pohár družstev. Jak na debut mezi absolutní jezdeckou špičkou vzpomínáš? Bereš své vyřazení v poslední šanci za neúspěch jako někteří čeští fandové?“
Tomáš Suchánek: „Těšil jsem se na to. Jel jsem to prvním rokem a v takovýmhle závodě jsem
nikdy nebyl. Mezi střelci z Grand Prix jsem se měl co učit. Jsem rád, že jsem to jel. Málokdo se tam dostane. A ještě jako junior. V Anglii jsem měl spíš problémy s motorem. Všechno dělal Olda Řezníček a ten taky zatím neví, co na Anglii. Třeba od startu jsem jim dával, ale pak mě předjížděli. Nemohl jsem se na tý dráze srovnat. Jel jsem tam poprvé, ale někdy se mi dvě kola povedly. A velkou ostudu jsem tam neudělal. V Polsku to bylo horší. Nedařilo se mi tam jako v Anglii. Počítal jsem, že to bude lepší, protože dráhu ve Wroclawi jsem znal. Jenže mi tam nějak nefrčely motory. Na to, jaký tam byli jezdci v jinejch týmech, může v poslední šanci vypadnout kdekdo. Tam se to buď povede nebo ne. A nám se to nepovedlo. Díky zranění Bohouše jsme měli oslabenej tým. On by určitě nějaký body udělal. A když si vezmeš Australany, byli nabitý a taky se pak nechytali. Poláci tam byli jasný. Doma chtěli a nebyli k poražení. Zametli s každým. Světovej pohár už jsou takový nervíčky. To není jak, když skočíš do extraligy nebo první ligy, kde si v klidu můžeš kouřit doutníčka. Tady o něco šlo a ty nervy tam k tomu musí bejt.“

speedwayA-Z: „Do národního týmu jsi se dostal také v mistrovství světa juniorských družstev. V Pardubicích bychom však o zklamání asi mluvit mohli, že? Vynahradil ti to aspoň částečně triumf ve Zlaté stuze?“
Tomáš Suchánek: „Tam jo. Hlavně mě zklamal Zdeněk Simota. Čekal jsem, že bude se mnou tahat. Zbytek týmu zklamal taky, ale co k tomu můžu říct? Ani jeden netahal. Jestli to bylo nervama nebo se na to málo připravili? V mistrovství světa to tam prostě musíš dát. Jak ne, nikam se nedostaneš. Já jel juniory posledním rokem, musel jsem do toho dát všechno. Dá se říct, že na tomhle roku mi záleželo nejvíc. Počítal jsem, že Dány uděláme. Tahal jen Morten Risager a někdy Henrik Möller. Navíc jsme měli štěstí, že taky odpadali na defekty a najetí do pásky. Taky je škoda, že to bylo doma. Dostat se do finále nebude jednoduchý. Zlatá stuha mi to trochu srovnala, ale stejně jsem byl naštvanej. To třetí místo jsem chtěl, počítal jsem s tím, že Dány musíme porážet. Stuha se mi vyvedla a dočkal jsem se. A teď už musím čekat jen na tu Přilbu, která mi chybí ve sbírce. Tam ještě pár roků můžu čekat, ale jednou ji musím mít. Je to velkej závod a hlavně hodně známej. Mám už slovenskou, i když jen malinkou repliku, pak rakouskou a ještě potřebuju tu naši.“

speedwayA-Z: „Na jaře jsi získal angažmá v britském Isle of Wight. Jak k tomu došlo a jak sezónu v Británii hodnotíš? A co letošní rok?“
Tomáš Suchánek: „Dohodili mě to Evžen Erban s Václavem Vernerem. Byl jsem tam spíš, abych odjel dvanáct závodů a stáhnul si average. Potom mě prodali do Poole. Na Isle of Wight si nemůžu stěžovat. Byl to můj první rok v britský lize a strávil jsem tam půlku sezóny. Ani jsem se tam nenudil. Pláž, holky, nic mě tam nechybělo. Byl jsem tam spokojenej, akorát ty punkty chyběly. Spíš byly problémy na venkovních drahách. Nejhorší byl asi Exeter. A Edinburgh, ten byl zase malinkej. Za Poole jsem pak jel sedm závodů v Elite League. Tam už to byla střelba. Stačí malinká chybička, trošku slevíš a všichni jdou přes tebe. Měl jsem problémy od startu. Ve Wightu mi motor stačil, ale v Elite League jsem se nechytal. A když jsem odjel, z výjezdu nebo v dalším kole mě už brali. Na malinký dráhy nejsem zvyklej. Motor nešel, jak by měl. Když jsem se rozhodl nechat si udělat motor tam, byl konec sezóny. A tak jsem se na to už vybodnul. Letos Anglii zatím nemám, přemejšlím až od května. Newcastle jsem zrušil. Jezdí se tam v neděli a to radši budu jezdit v Polsku. Od května možná
půjdu do Isle of Wight, snad bych měl jet za Poole. A taky od května. Motory si nechám udělat tam. Dráhy se liší a motor musí bejt úplně jinak. Každej říká, že se tam jezděj lemry. Já tam měl rychlý motory. I když je to tam hluboký, od startu jsem se pořád mydlil. Mohl jsem změnit cokoliv a bylo to to samý. Na Premier League mi stačily na motory, ale na Elite už ne. To už se musí nechat vyladit někde tam.“

speedwayA-Z: „Už standardně jsi závodil v italské lize. Kam se dle tvého soudu ubírá? Zlepšuje se, stagnuje, jde dolů? Nastoupíš v ní také v roce 2006?“
Tomáš Suchánek: „Má stále stejnou úroveň. Drží si svůj standard. Líbí se mi, že tam je pohodička, i když tam občas proběhne italská hádka a nějaká facka. Mám tam jednoho ze svých hlavních sponzorů, proto tam jezdím. Úroveň je skoro jako naše extraliga. Aspoň pro mě to tak je, protože většinou jezdím proti těm lepším. Když mám nastoupit proti slabším, vystřídají mě. Na Itálii, kde nemají jezdce, je to dobrý. Navíc to krásně vychází, protože se
jezdí v dubnu a pak až ke konci sezóny. Přes léto, když jsem v Anglii, ne. V pěti se mi závodí dobře, jsou tam velký dráhy. A hned máš o bodíček víc. Body se sice dělají líp, ale díky tomu mě stáhli bodovné. Letos jsme se ještě nedomluvili, ale určitě pojedu. Co jsme se bavili na konci sezóny, říkali, že se mnou zase počítaj´. A tak si myslím, že to dopadne.“

speedwayA-Z: „Po epizodách s Lodží a Lvovem jsi znovu začal koketovat s polskou ligou a jsi právě před podpisem smlouvy s Lublinem. Co tě k tomu vede?“
Tomáš Suchánek: „Jako první byla Wroclaw, pak přišly nabídky z Grudziadze, Lublina a Krosna. Asi to dopadne s Lublinem (rozhovor se uskutečnil dopoledne před uzavřením kontraktu, který Tomáš Suchánek podepsal večer – pozn. redakce). Dneska mi poslali podmínky. V Polsku se to otevřelo a jde tam dost lidí. A hlavně nabízejí dobrý peníze. Když budu tahat, dá se říct, že to bude můj hlavní příjem. Jestli přijde Anglie, půjdu tam taky. Stanovil jsem si takový podmínky, aby mi to dalo na letenku. Proto nechci v Anglii nedělní klub. Jak jsem koumal, nejlepší by byl Isle of Wight, protože se tam jezdí v úterý. To bych jel tam, ve středu třeba extraligu u nás. Zůstal bych tady, jel do Polska a odtamtud do Anglie. To by mi vycházelo asi tak nejlíp.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky juniorů jsi odjel jediný závod ve Slaném, aby ses dostal do světového šampionátu. Nelitoval jsi ztráty šance dostihnout Josefa France s jeho třemi tituly?“
Tomáš Suchánek: „Ani ne. Ty dva tituly už mám. A domácí titul není tak důležitej, svět je lepší. Hlavně jsem potřeboval do Anglie a kdybych se vracel, byl bych ve velkým prodělku. Chtěl jsem jet ještě Pardubice. Jel jsem z Anglie rychle domů, málem přejel policajty a dostal pokutu. A stejně jsem to nestihnul. Po junioráku se mi ani nestejskalo. Potřeboval jsem angažmá a ne tady jezdit za pakatel. Musel jsem žít a vydělávat, abych mohl investovat. Taky toky ubíhaly a já byl stále bez Anglie. Jak se to vyskytlo, hned jsem tam proto jel.“

speedwayA-Z: „A co seniorská domácí sezóna? Pardubice přišly opět o titul v extralize, ve dvojicích jsi nejel a Mšeno ti při finále jednotlivců nesedlo.“
Tomáš Suchánek: „Extraliga se nám nevyvedla. Slaný už o titul bojuje několikátým rokem a tým je s Poláky docela silnej. Jednou muselo přijít, že je neporazíme. Nemůžeme pořád
vyhrávat (smích). A letos jim to vrátíme. Co se týče Mšena, byl problém ve startech. Ani jeden jsem neměl. Motor byl připravenej, ale vůbec mi to nešlo. Nemohl jsem odstartovat. V mistráku to už musím prolomit. Buď se mi v něm nedaří nebo mi teď nešly starty. Každej rok je tam něco. Jenom v Kopřivnici jsem byl překvapenej. Čtvrtý místo na dráze, kterou vůbec nemám rád. Při dvojicích jsem měl závody. A ani mě moc nelákaly. Byl by to prodělek. Neměl jsem sponzora, aby to zaplatil. A v Anglii byly zrovna v tom tejdnu čtyři závody, takže jsem dvojice vypustil.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

HBC fans: „Čau Tome, jak to máš rozjednaný na novou sezónu, co se týče angažmá v zahraničních ligách. Co očekáváš od své první sezóny coby senior? Ještě díky za Wiener Neustadt. Do následujícího roku tobě, ale i tatovi, Rambalovi a všem, kteří ti pomáhají, abys byl tam, kde jsi. Přejeme hodně úspěchů, pevné zdraví a techniku, která tě nezklame.“
Tomáš Suchánek: „Ahoj, já vám taky děkuju za krásné fandění v sezoně. A co se týče angažmá, Itálie bude jasná, Anglie – měl jsem už nabídku do Newcastlu, ale odmitl jsem jí, takže ješte nevím. Ale přemýšlim, že nekam tam půjdu až v květnu a Polsko zatím v jednání. Mezi seniory to určitě nebude jednoduchý přechod, ale chci určitě jet MS a MS družstev.“

Wojta: „Ahoj Tome, nejprve přeji hodně štěstí do další sezóny. Jinak se chci zeptat, máš www stránky? Budeš jezdit polskou ligu? Za koho? Díkes, papa Wojta z Pardubic.“
Tomáš Suchánek: „Stránky se mi dělají. Kdy budou hotový, nevím. Polskou ligu budu jezdit za Lublin.“

Jirka: „Ahoj Tome, viděl jsem tě mockrát v akci a ten tvůj styl nemá chybu – čistej a profesionální. Ja jsem taky zkoušel plochou dráhu a chtěl bych se tě zeptat, kdy a jak přišel ten okamžik, že jsi zatáčku projel poprvé na plnej plyn. Děkuji a přeju mnoho úspěchů v sezóně.“
Tomáš Suchánek: „To bylo na ledě. Tam to nebylo tak rychlý. Na škváře jsem poprvý přidal plnej plyn ve třinácti letech. Jak na startu, tak v zatáčce. Už jsem si věřil a byl si jistej. Asi už přišel ten čas a tak jsem ho tam dal. Bylo to dobrý, protože jsem zjistil, že se mi hned jede lehčejc.“

Michal Jirka: „Chci se zeptat, jak to vypadá s tvojí účastí v extraligových závodech v ČR za Pardubice.“
Tomáš Suchánek: „Určitě čtyři závody odjedu. Uvidí se podle Anglie, jak ji srovnám s Polskem a Itálií. Každej, kdo závodí v Anglii, má ve smlouvě s klubem, že musí odjet čtyři extraligy. Určitě to bude i letos. Víc se uvidí.“

Terry: „Ahoj Tome, dodatečná gratulace ke světovému stříbru a ještě úspěšnější rok 2006. Jak to řekl Tonda Šváb o těch druhých místech… Chtěla bych se Tě zeptat, jaké to je jezdit extraligu spolu s bratry Alešem a Lukášem Drymlovými a jestli bys porovnal extraligu a první ligu. Díky a ještě jednou všechno nej.“
Tomáš Suchánek: „Dobře. Jsou týmoví, tahají a jsou to dobrý paráci. Extraliga je extraliga. Oproti první lize je docela nabitá. Tam nesmí jezdit cizinci, ale je to dobrý pro začátečníky. Dá se tam dobře vyjezdit. A rozdíl je určitě hodně velkej.“

Slávek Švehla: „Ahoj Tomáši. Především bych ti chtěl pogratulovat k titulu juniorského vicemistra světa a zároveň se zeptat, jestli tento úspěch považuješ za největší ve své kariéře. Ještě by mě zajímalo, na kterých drahách doma i ve světě se Ti jezdí nejlépe.“
Tomáš Suchánek: „Byl to můj největší úspěch. Za tím cílem jsem si šel. A co se dá ve světě udělat víc než bedna?! Přál jsem si to a bylo to splněno. Doma jsou to určitě Pardubice, ve světě ani nevím. A nejhorší u nás je jednoznačně Kopřivnice a venku Exeter. Tam je to divně klopený. Zatáčky jsou divný, je to hluboký a mají plechový mantinely. Exeter je ještě horší než Austrálie. Tam jsou taky sice zajímavý dráhy, ale nejsou nejhorší.“

Lukášek99: „Který jezdec v ČR je podle Tebe nejlepší?“
Tomáš Suchánek: „Myslím si, že Bohouš Brhel. Je dlouho ve špičce a je asi nejzkušenější. Za ty roky má toho hodně naježdíno.“

Tomáš Suchánek děkuje:
„Všem, co mi pomohli. Sponzorům Nardone, Centrum laminace, Autobox, Denicol, Materia ložiska, Vodní zdroje Bylany, Jawa Divišov, Roman Jonáš, STOPA – mistr Rambousek, pan Fotr z firmy Vandenberg. Taky tátovi a všem fanouškům, co mi fanděj.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Praha – 8. ledna
Vzhledem ke skutečnosti, že pražský závodník Jan Jaroš se po vánočních svátcích do Anglie vrací až příští týden, domluvili jsme s ním na zítra exkluzivní rozhovor. Protože ani tentokrát nechceme naše čtenáře připravit o šanci položit svou otázku a získat závodníkovu podepsanou fotografii, domluvili jsme, že na čtenářské dotazy odpoví Jan Jaroš e-mail. Proto máte-li zájem o další autogram, vkládejte své dotazy stručně a rychle. Uzávěrka vašich příspěvků je už ve středu v 21:00.