Mladá Boleslav – 16. února
Zatímco všichni ostatní se na novou sezónu připravují, on už začal závodit. Jako účastník novozélandského turné se dokonce mohl pochlubit primátem prvního motoristického sportovce, který slavil vyhrál letos nějaký závod. V Christchurchi triumfoval už na Nový rok. V myšlenkách už však dlí nadcházejícím závoděním v Evropě. Už včera byl v Polsku, kde bude letos hájit barvy extraligové Wroclawi. U nás pojede za Plzeň v extralize a za Mšeno v 1. lize. V šampionátu juniorských družstev se za obhajobou loňského titulu vydá s libereckým Věroslavem Kollertem a dozajista bude chtít vylepšit loňská umístění i v dalších šampionátech. Na to se ho ostatně můžete zeptat sami, protože Filip Šitera je dalším českým závodníkem, s nímž magazín speedwayA-Z přinese exkluzivní rozhovor. Vedle odpovědi na zvídavý dotaz vám bude odměnou i podepsaná fotografie.

Z dlouhé cesty na Nový Zéland se vrátil minulou středu a už ve středu byl mezi diváky závodu Golden Spike v Divišově. „Spěchal jsem, abych ty ledy stihnul,“ smál se Filip Šitera do telefonu. „Na Novým Zélandu jezdil s leďákem Bruce Cribb na škváře. A tak jsem to chtěl vidět i na ledě. Na normální dráze to byl frčák. Úplně rozryl dráhu! Ale v Divišově to bylo lepší, akorát na tu zimu (smích).“

A jaký byl důvod jeho včerejší cesty do Polska? „Dohadovali jsme test matche s Wroclawí,“ řekl Filip Šitera. „Začínáme tam už snad někdy kolem sedmnáctýho března.“

Otázky pro Filipa Šiteru vkládejte jako tradičně prostřednictvím vloženého komentáře k tomuto článku. Můžete tak činit od této chvíle až do pátku 24. března, kdy úderem 21. hodiny proběhne uzávěrka. Rozhovor se uskuteční hned následující den. Pokud se naší internetové autogramiády účastníte poprvé a máte zájem o podepsanou fotografii, nezapomeňte na náš redakční e-mail poslat svou poštovní adresu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Praha – 14. února
Po vážném zranění z Morizes v září 2004 jeho smolná série pokračovala i zkraje loňské sezóny. Z volného závodu v holandském Balkbrugu se vrátil se zlomenou klíční kostí. Sotva se dal do pořádku, vypadl ze semifinále mistrovství světa. A ve finálové části na něho ani jednou nezbyla divoká karta pro rozjížďku poslední šance. V červenci v Mariánských Lázních však vybojoval český titul v závodě, který měl za poslední tři sezóny obnovené historie dlouhodrážního šampionátu republiky nejvyšší úroveň. Na podzim začal trénovat juniory pražské Markéty, a by o svých závodnických ambicích na letošek hovoří opatrně, můžete vzít jed, ze na jaře bude zase stoprocentně připraven. Zdeněk Schneiderwind je dalším z plejády českých závodníků, který magazínu speedwayA-Z poskytne exkluzivní rozhovor. A ani tentokrát nepřijdou zkrátka naši čtenáři, kteří za svůj dotaz získají podepsanou fotografii zpovídaného jezdce.

„Mladý jsem trénoval už předtím,“ komentoval Zdeněk Schneiderwind svou trenérskou roli. „Teď jsem se k tomu vrátil a chtěl bych to dělat se vším všudy. S Milanem Špinkou se dohodneme, to je bez problémů. Taky kluci to vzali. Sám jsem zvědavej, jak to dopadne na dráze.“ A s čím půjde Zdeněk Schneiderwind do sezóny 2006 jako závodník? „Doufám, že budu závodit,“ odpověděl opatně. „Připravenej jsem o hodně líp než loni.“

Své dotazy na Zdeňka Schneiderwinda můžete vkládat od této chvíle prostřednictvím vložených komentářů k tomuto článku. Rozhovor se uskuteční ve středu 22. února, takže uzávěrka vašich příspvěků bude o den dříve, v úterý 21. února v 21:00. Pokud se účastníte naší autogramiády poprvé a chcete podepsanou fotografii, nezapomeňte nám na redakční e-mail poslat svou poštovní adresu.
br>

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Racková – 4. února
Popírá všeobecně uznávané tvrzení, že úspěšná kariéra plochodrážníka a studium jsou dva téměř antagonistické pojmy. Na školní půdě to prozatím dotáhl do druhého semestru zlínské univerzity. Na oválech po sérii předešlé smůly konečně v loňské sezóně přetavil svůj výrazný talent do zlatých medailí. K slánskému extraligovému triumfu se se skromností sobě vlastní raději vzhledem k počtu odjetých rozjížděk ani příliš nehlásí. Juniorskému šampionátu ovšem s přehledem dominoval, o čemž nejlépe svědčí tři vítězné podniky s maximálním skóre. Martin Málek se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z samozřejmě ohlíží za svými loňskými úspěchy. Nicméně nevyhýbá se ani závodům z té druhé kategorie. Čtenáři se však také dozví o rozdělení jeho priorit mezi školu a plochou dráhu nebo o důvodech volby žluté barvy na kombinézy a motocykly. Také tentokrát se dočkají odpovědí na své otázky a podepsaných fotografií.


speedwayA-Z: „Už od podzimu o tebe měl zájem polský klub z Krosna. Ty jsi se nejprve s ohledem na svá vysokoškolská studia rozhodl v polské lize nezávodit, avšak na poslední chvíli jsi krosenské nabídce řekl ano. Co tě vedlo ke změně postoje?“
Martin Málek: „Původně jsme byli s takou rozhodnutí, že bych to nestíhal. A pak by stálo za prd obojí, jak škola, tak ježdění. Když pak tákovi v pondělí volal promotér z Krosna a prosil ho, abych podepsal, že garantuje, že kolik pojedu závodů, bude záležet jen na mně, na poslední chvíli jsem kývnul. A začal vyřizovat licenci. Měl jsem víc nabídek. Spíš jsem přemýšlel nad druhou ligou v Rawiczi. Měl bych to lehčí, ale nakonec jsme se dohodli, že ne. Ale teď jsem na to Krosno kývnul. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Ve smlouvě mám, že na počtu závodů se dohodneme teprve v březnu. Ještě budeme doma vymýšlet nějakou rozumnou alternativu, aby mě to vyhovovalo. Aby se to nedomluvilo na určitý počet závodů a já to pak nestíhal ve škole. Chtěl bych se domlouvat pokud možno v průběhu sezóny a ne dopředu. V Polsku jsem jel jen jednou ve Wroclawi, když tam byly juniorské dvojičky. Ale ve smlouvě s Krosnem je psané soustředění.“

speedwayA-Z: „Český juniorský šampionát 2005 byl takovým galapředstavením v tvém podání. Ve Slaném jsi sice začal opatrně, ale s výjimkou Pardubic jsi od Prahy měl vše pod kontrolou. Jak na svůj titul vzpomínáš? A čím si vysvětluješ svůj odstup od ostatních?“
Martin Málek: „Po tom Slaným jsem neměl velké vyhlídky. Čekala mě maturita a předtím jsem na motorce seděl jen dvakrát při tréninku. Po maturitě se mi v Praze jelo úplně skvěle.
Měl jsem dobře připravenou motorku, která na tu dráhu zrovna sedla, a úplně čistou hlavu. Tam mi to ještě nedocházelo. Za týden byly Pardubice, kam jsem se netěšil. Chtěl jsem zopakovat dobrý výsledek. Jenomže když já něco moc chci, většinou to dopadá blbě. Překombinoval jsem to. Na začátku závodu jsem spadl. Byl to takový celý nevydařený den. Pak přišly Březolupy a Chabařovice a já si to srovnal v hlavě. Chtěl jsem si vedení udržet. Nejhorší potom bylo čekání na Mšeno. To bylo něco hrozného. Že bych byl mistrem, jsem si zezačátku nepřipouštěl a bral to jako zábavu. Ale pak si o tom všichni začali povídat, jaký mám náskok, měl jsem pocity, že by titul byl sice hezký, ale… Napadaly mě myšlenky na ty předchozí sezóny. To jsem taky chtěl udělat výsledek, ale zmáknul jsem se před posledním závodem. Ve Mšeně mi to už potom bylo docela fuk. Věděl jsem, že mi bude stačit, když ztratím tři body. A s tím jsem jel celý závod. Mohl jsem být důraznější, ale jel jsem na jistotu.
Nechtěl jsem spadnout nebo se zamotat do nějaké kolize. Prostě si to jenom uhlídat. I Filipovi jsem tam nechal místo. Takové věci jako on, abych někoho vyvážel, nedělám. Můj problém je, že jsem moc hodný. Ale už jsem poznal, co by to mohlo způsobit a jak to potom bolí. Nestojí mi to za to. Některým závodníkům to ještě nedošlo, ale třeba to taky poznají. Pocit na bedně ve Mšeně už ani nevím. Měl jsem velikou radost. To by měl aasi každý. Největší radost jsem měl z rodičů a známých, co mi fandili. A že jsem je nezklamal. Je taky fakt, že hodně nám to ulehčili ti kluci, hlavně Zdenda a Tomáš, že odjeli do Anglie a nestíhali. To pořadí by určitě vypadalo jinak. A ten odstup? Ze všeho nejvíc jsem se chystal na Březolupy. Tam jsem tušil, že už to musí jet. A potom za tím byla taky speciální příprava jenom na mistráky. Nefunguje to vždycky, ale většinou jo, a dlouho to trvá. A co to je? Já ti to řeknu, pak to tam napíšeš, ostatní si to přečtou a budou to dělat taky (smích)!“

speedwayA-Z: „Traduje se, že obhajoba bývá mnohem těžší. Jak se na to v tomto směru díváš ty? A vyhovuje ti znovu obnovené škrtání dvou nejhorších výsledků?“
Martin Málek: „Že letos to bude daleko těžší. Když jsem se díval do kalendáře, první tři závody jsou hned v dubnu. Záleží, jak každému vyjde začátek sezóny. A jak se s tím kdo popere. A ještě do toho ta škola. Doteď to byla pohoda, protože od května jsem měl klid. Jinak na letošní sezónu se zatím připravuju zatím po fyzické stránce asi nejvíc, než jsem se mohl připravoval v těch předchozích sezónách. Taky se to postaraly ty operace, co jsem měl. Na jaře uvidíme, jestli to k něčemu je nebo ne. Škrtání výsledků je dobrý nápad. Ten systém
tady už byl, pomalu se to měnilo. I během sezóny, což se mi nelíbilo. Myslím, že je to spravedlivější. Každý jednou nemá den. A mně by to letos pomohlo. Filip by potom nemohl tvrdit, že kdyby nebylo defektu v Březolupech, udělal by titul on. Dva závody mi nevyšly, ty by se škrtly a bylo by to pro mě jednodušší.“

speedwayA-Z: „Martin Gavenda už jezdecky vyrostl natolik, že jste v šampionátu juniorských družstev tvořili nebezpečnou kombinaci pro ostatní soupeře a nakonec skončili třetí. Půjdete letos ještě výš?“
Martin Málek: „To se teprve uvidí. Dost silná dvojička bude Filip s Věroušem. Pak jsou tady další tři vyrovnané dvojice. Slaný, Pardubice a my. Teď před sezónou je k tomu těžko něco říct. Když bych toho měl moc ve škole, nějaké závody klidně pustím Ríšovi Frištenskému. Budeme se střídat. Jak to půjde, tak to půjde.“

speedwayA-Z: „Dobré výkony ti zajistily místo v sestavě České republiky pro mistrovství světa juniorských družstev. Jako náhradník ses na dráze objevil pouze jednou, navíc ti po slibném startu rozjížďku nakonec zastavili. Jak vnímáš účinkování v tomto závodě ze svého úhlu pohledu? A jak celý tým?“
Martin Málek: „Myslím, že jsme neměli v ten den ani na to čtvrté místo. Proto nám to vyloženě nešlo. Já jsem se taky vůbec nepředvedl. Taky se mnou dlouho před závodem
nechtěli počítat. O výběru se dost dlouho spekulovalo. Snažil jsem se pro to udělat maximum. Nakonec to dopadlo úplně obráceně. Nemůžu zas říct, že když jsem jel jen jednou, že by to podruhé bylo lepší. Možná bylo, možná nebylo. To už nikdo nezjistí. Ale po dvou odjetých rozjížďkách bych určitě věděl víc. Letos to nebude už tak lehké jako loni, kdy jsme byli nasazení přímo do finále. Budeme si to muset zasloužit.“

speedwayA-Z: „Letos tě čeká poslední sezóna v juniorech. Zranění, rekonvalescence a další okolnosti ti prozatím zabránily prosadit se více ve světovém šampionátu juniorů. Plánuješ v tomto ohledu na letošní rok nějaký průlom?“
Martin Málek: „Loni jsem si to mistrovství světa chtěl zkusit. Ale prostě jsem na to na začátku sezóny neměl. A byly také jiné povinnosti než ta plochá dráha. Letos bych se do nominace chtěl dostat. Možná je to blbé říct, ale předloni jsem vlastně začínal, i když jezdím už od patnácti. Tři roky jsem však kvůli zranění prostál. Letos by snad už ten čas mohl přijít. Budu se snažit. Udělám pro to maximum, protože ten poslední rok v juniorech bych si chtěl opravdu užít. Pak už to nebude tak jednoduché a ti junioři to mají přeci jen daleko jednodušší. Nejraděj bych jen jezdil a odjel co nejvíc závodů, ale nejde to. Ale s tou školou to bude náročné. Jsem na to sám zvědavý.“

speedwayA-Z: „V extralize Slaný konečně zbořil svůj vlastní mýtus družstva, které má ambice na titul, ale nakonec nikdy nevyhraje. Nebylo ti líto, že ses v jeho sestavě neobjevoval častěji? A co za tím vězelo?“
Martin Málek: „Mrzelo mě, že jsem se neobjevil ve víc extraligách. Dávali větší důvěru Patrikovi. Dva závody se jely ve Slaném a on je tam doma. Zná to tam daleko líp než já. Jinak se k tomuto titulu nerad hlásím. Trošku jsem k němu přišel jako slepý k houslím. Na letošek jsme se o extralize nebavili. Je to v jednání. Nemám zatím se Slaným ani podepsanou smlouvu. Je ještě moc brzo.“

speedwayA-Z: „Březolupy a Slaný našly společnou řeč v otázce prvoligové farmy. Ty jsi tak poprvé oblékl svého mateřského klubu. Jaký to byl pocit? A proč jste víc nepotrápili suverénní Pardubice?“
Martin Málek: „První ligy byly v poslední sezóně asi moje nejoblíbenější závody. Byly takový pohodový a já si mohl v klidu zazávodit. Ne vždycky se dařilo, ale pokaždé jsem se na první ligu těšil. Myslím si, že jsme určitě nejen v jednom závodě měli lepší sestavu než Pardubice, ale prostě se nám nevedlo. Nejlepší moment byl, že jsem konečně na první ligu jel nejblíž, co jsem vůbec mohl- v Březolupech. Navíc to bylo taky super zase závodit před
domácím publikem. Moc to tam ale na závodech nemám v oblibě, i když je to domácí prostředí. Protože na závodech je to pro mě většinou hrůza, jako bych tu dráhu vůbec neznal a jel na ní poprvé. Většinou to co mám najeté, nefunguje. Konkrétní oblíbené závody nemám. Ale všeobecně se mi ta soutěž líbila. Takže letos bude repete. Uvidíme, jak to půjde. Třeba ty Pardubice budeme trápit víc.“

speedwayA-Z: „A jak hodnotíš své vystoupení v prestižních domácích seniorských závodech? V mistrovství republiky jednotlivců jsi skončil dvanáctý a ve dvojicích jste s Martinem byli poslední ve skupině.“
Martin Málek: „To byly většinou nevydařené závody. Hlavně v tom Mšeně. Shořel jsem jak papír. Hlavně ty dva závody po sobě tam byly moc, protože dráha byla úplně jiná. Na co jsem se nachystal po pátku, bylo v sobotu úplně obráceně. Letos bude finále v Březolupech. To mě dost překvapilo. Ale nebudu si dávat žádné ambice. Ukáže se až tam. V Březolupech je to specifické. Jediný závod, co se mi tam povedl, byl loni ten juniorský mistrák, který jsem vyhrál. I Slovácký ovál jsem si myslel, že dopadne daleko líp než dopadl. Dvojice v Divišově jsme začali dobře, ale pokazili jsme si ten závěr. S Martinem Gavendou můžeme trochu konkurovat v junioráku, ale v seniorech ještě ne. Jediný závod, který se mi ze seniorských povedl, bylo semifinále ve Svitavách.“

speedwayA-Z: „Tvojí charakteristickou barvou je žlutá. Máš jí na kombinéze i motocyklech. Proč sis vybral právě ji?“
Martin Málek: „Protože když jsem začínal jezdit, žlutou ještě nikdo neměl. Když se mi měla šít první kombinéza, přemýšlelo se nad barvama, aby je už někdo neměl. Vymysleli jsme černožlutou kombinaci. Ale kombinéza mi od té doby trošku zezelenala. Jinak žlutá se mi docela líbí. Taky žlutá je barva charakterizující lvy a já lev jsem, no a taky žluté je kuřátko Tweedy z mé oblíbené kreslené pohádky.“

Otázky čtenářů speedwayA-Z:

Jaromír Nykl: „Ahoj Martine, rád bych Vám poblahopřál k úspěchům v minulé sezóně a do té nové popřál hodně úspěchů a žádné kolize. Ještě mám v živé paměti, co to je vysoká škola. Chtěl bych se tedy zeptat, jak to zvládáte obojí současně. Teď již máte po zkouškách, to je dobře, ale přeci jenom byla zima. Jak to skloubíte dohromady v létě, když je závodní sezóna v plném proudu a zkoušky také? Vychází Vám profesoři vstříc třeba individuálními termíny?

Čemu dáváte větší přednost škole nebo závodění? Myslíte že Vás třeba ve sportovní kariéře nepřibrzdí to, že jste se věnoval škole déle než ostatní a ne na plno závodění a nesháněl angažmá někde venku (Itálie, Polsko…)? Věřte, že máte můj obdiv a budu Vám fandit jak na dráze, tak i v té škole. Doufám, že Vám to vydrží.“
Martin Málek: „Děkuju. Jak to budu zvládat, jsem sám zvědavý. Přece jenom jsem v prvním ročníku. A jak to bude vypadat, ještě netuším. Jeden fakt je, že byla zima, takže na školu bylo víc klidu. Loni jsem měl od května pokoj až do konce sezóny. S profesory jsem se ještě o tom nebavil. Když budu potřebovat pomoc, teprve pak se s nimi zkusím domluvit. Chtěl bych, aby prioritou byla škola a plochou dráhu měl jako koníček. Obráceně jsem z toho už vystřízlivěl. S tím mým zdravím už to na velkou kariéru závodníka nevypadá. Ale jsem zvědavý, když třeba někdy udělám titul inženýra, jestli mi ho dají i do soupisky (smích). Škola brzdí v kariéře dost, ale radši dávám důraz na ní. Závody mě daleko víc zklamaly než škola. Když jsem si myslel, jakou neudělám díru do světa, bylo z toho jenom zranění, které pak hodně bolelo.“

Wojta: „Ahoj, v kolika jsi začínal jezdit? Pa a hodně štěstí.“
Martin Málek: „Plochou dráhu jsem začal ve dvanácti na půllitru v Březolupech. První závod byl ve Mšeně mistrovství republiky juniorů v roce 2000. Teprve po něm jsem si uvědomil, co všechno ještě neumím.“

Milan Hajný: „Ahoj Martine. Tak přece jen ti plošina učarovala a pojedeš? To je super. A doufám, že ještě dojedeš do Divišova a odpustíš nám ten pohár největšího smolaře závodu. Co?“
Martin Málek: „Zdravím. To byl velice nevydařený závod. Pohár jsem vám už dávno odpustil. Aspoň jsem si nějaký odvezl. Do Divišova jsem vždycky jezdil rád. A vždy tam rád pojedu. Vyhrál jsem tam svůj první závod, takže mám hezké vzpomínky. I když se mi tam ještě nějakou dobu dařit nebude, pojedu tam rád.“

HBC fans: „Čauves Maras. Co očekáváš od nove sezony? Myslíš, že tě bude jednou plochá živit? A se daří jak doma, tak na mezinárodní scéně, vyhýbají se ti zranění a defekty. Pozdravuj nejlepšího mechanika (sestru) a manažera(mámu).“
Martin Málek: „Rád bych obhájil juniorský titul. Ale určitě to nebude tak lehké jako ho loni získat. Jinak vím, že plochá dráha mě asi živit nebude, protože bych tomu musel podřídit úplně všechno. Jinak to nejde. Sestru budu pozdravovat ve Švédsku, doma jsem to vyřídil a děkuju za přání.“

Terry: „Ahoj Martine, nejdřív posílám dodatečnou gratulaci dvojnásobnému šampionovi a chtěla bych se zeptat, jaké cíle sis po těch dvou titulech dal na rok 2006 ? A Ti vyjde Polsko, žádné defekty a pády i úspěch ve škole Ti přeje Terry.“
Martin Málek: „Děkuju. Cíle jsem si dal takové, abych vůbec mohl v klidu pokračovat ve studiu a s klidem se také věnovat ploché dráze. A hlavně s dobrýma výsledkama tam i tam.“

Michal Jirka: „Ahoj, chci se zeptat na vztahy mezi plochodrážníky, třeba při závodech v depu. Přeji hodně úspěchů v další sezóně.“
Martin Málek: „Já mám vytipovanou určitou skupinku jezdců a lidí, s kterýma jsem rád. A rád s nima sdílím depo. Hlavně jsou to Březolupáci a kluci ze Slaného. Je to taková dobrá parta. O tu druhou skupinu lidí a závodníků se zas tolik nezajímám. Nestarám se o ně a hledím si radši svého. A děkuju za přání.“

Horác: „Zdravím, gratuluju k podpisu polské ligy. Co nakonec rozhodlo, garance možnosti výběru startů? Jaký druh VŠ studuješ? Je to určitě záhul, klobouk dolů. Samé úspěchy nejen ve škole, ale i na závodech, díky.“
Martin Málek: „Záhul to teprve bude, děkuju. K podpisu smlouvy v polské lize jsem se vyjádřil už na začátku tak, abych se neopakoval, je tam ta garance startů. Jinak je to technologická fakulta, obor technologická zařízení na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Uvidíme, jak dlouho mě to bude bavit.“

Lukášek: „Čau, máš svoji internetovou stránku?“
Martin Málek: „Mám. Trošku vázne aktualizace, ale dělá mi je kamarád, který studuje
architekturu v Praze. Takže taky nemá moc času. Ale budu se snažit je trošku obnovovat častěji, tak snad se budou líbit. Dají se najít na www.martinmalek.wz.cz

Martin Málek děkuje:
„Těch lidí na děkování je hodně, ale budu stručný. Nejvíc bych chtěl poděkovat takovi, protože ten pro mě dělá víc než dost, někdy mám pocit že si ho ani nezasloužím. Taky mamce a Veronice, že mě už dlouho pomáhají a jezdí se mnou na všechny závody. Dále je to strýc Petr, pan Plzák, pan Mizera a ze Slaného pan Mach a pan Rosůlek a neměl bych ani zapomenout na pana Vozára.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach (MMS)

Praha – 29. ledna
Sezóna 2005 se mu kromobyčejně vyvedla a předloňské technické trable byly rychle zapomenuty. S Australanem Shane Parkerem vybojoval pro skotský Glasgow britský šampionát dvojic. Jeho charakteristická zelená kombinace motocyklů a výstroje skvěle ladila se slánským týmem v sedmi českých extraligách. A na konci kampaně z toho byl extraligový titul. Jiří Štancl se v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl, samozřejmě za uplynulým rokem ohlíží. Spřádá však také plány na letošek, odhaluje detaily o svém přestupu do Newcastle i svém technickém zázemí a mimo dalších témat otevřeně hovoří o svém vztahu se svým slavným otcem, názorech na reprezentaci či pozadí své absence v domácím individuálním šampionátu. Naši čtenáři se tentokrát postarali o samostatný rozhovor. A odměnou jim nebudou jen odpovědi na jejich otázky, ale také závodníkova podepsaná fotografie.


speedwayA-Z: „Sezónu 2005 jsi prožil především závoděním za Glasgow v britské Premier League. Jak hodnotíš své loňské účinkování na Britských ostrovech?“
Jiří Štancl: „Tak rok od roku je to v Anglii v Premier League lepší a lepší. Jsou tam lepší závodníci a konkurence se zvyšuje. Předtím jsem skončil s patnáctým average. Loni jsem chtěl do první desítky, ale nepovedlo se. Myslím si, že letos to byla vynikající sezóna. Vlastně všechny čtyři sezóny v Glasgow byly dobrý, ale rok 2005 proběhl moc dobře. Úspěchy byly tam i tady. Kdyby tohle přišlo každej rok, bylo by to super. Se Shane Parkerem jsme se stali šampióny dvojic. Na domácí dráze jsme sice byli favority, ale on si čtrnáct dnů předtím zlomil v Newportu kličku. Byly spekulace, jestli vůbec pojede. A bejt favoritem není nikdy lehký, kór na domácí dráze. Začali jsme špatně. Hrozně špatně, ale skončili jsme hrozně dobře. V týmech jsme byli třináctý. Ani mě to nepřekvapilo, protože když jsme měli v Glasgow hvězdnej tým, vyhrávali jsme na papíře, ale nedokázali se dostat do play off. To nebyla pro tým dobrá vizitka. Proto jsem chtěl změnit působiště a stalo se to, co se stalo.“

speedwayA-Z: „Na sklonku roku přišla překvapivá informace o tvém přestupu do Newcastle. Mohl bys nastínit své důvody? A nebude ti Glasgow po všech těch letech chybět?“
Jiří Štancl: „V Anglii se letos změnily pravidla a všichni chtěj‘ šetřit peníze. V Glasgow to na podzim bylo tak, že jeden tejden ligu jeli a druhej to chtěli zavřít. Mají problémy s pozemkem, takže byly spekulace o krachu. A mně už ty řeči přecházely přes hlavu. Když byla konference na Tenerife, zase údajně schrastili peníze. Přestoupil jsem proto, že jsem
chtěl závodit za tým, co mě bude chtít. A ne abych jen přežíval! Dá se říct, že v Glasgow jsem už byl inventář. Ale přestup nebyl otázkou peněz. Unavovalo mě, jak kazili plochou dráhu ve Skotsku tím, jak říkali, že pojedou, potom že nepojedou, a že to není o penězích, ale o stadiónu. Jenže o penězích to bylo. Nabídli mně smlouvu, ale byl jsem rozhodnutej jít jinam. Oslovily mě čtyři týmy a s Newcastle jsem se dohodl během třech hodin. Nešlo o peníze, ale ten klub mě hlavně chtěl. V Newcastle jsem doma, bydlím tam a chtěl jsem taky udělat něco pro sebe, abych nemusel cestovat na domácí závody spoustu hodin. Dráha mi tam sedí. Jsem spíš technickej typ a tam je ovál menší se zatáčkama za roh a dlouhejma rovinkama. A je tam hlavně domácí prostředí. Glasgow byla taková optimální dráha a zajel tam každej. Je pravda, že za ty čtyři roky jsem si v Glasgow udělal hodně, hodně přátel. Ale nic netrvá věčně. Z Newcastle sem měl hodně sponzorů a teď mi bylo naznačeno, že bych se už mohl vrátit domů. V novinách byly i titulky ve stylu, že se George Stancl vrací domů. Letos byly v Anglii velký škatulata hejbejte se. Já jsem teda nebyl žádná výjimka.“

speedwayA-Z: „Vedle Premier League jsi loni odjel také čtyři závody v Elite League v barvách Ipswiche. Jak k tomu došlo a byl jsi tam spokojený?“
Jiří Štancl: „Měl jsem jich odjet asi osm. Ale hnal jsem se třeba z Newcastle do Poole a závod byl rained off. V Elite League jsem měl average okolo šesti, což nebylo super, ale ani nejhorší. Byla to dobrá příležitost svýzt se se špičkou. A zkušenost, jakej je rozdíl mezi Elite a Premier League. Já myslím, že není žádnej. Elite by se neměla jmenovat elitní, jezdí tu víc lidí z Premier League, než když jsem jezdil já. Myslím si, že Premier League je lepší. Jezdí se tam úplně stejně jako v Elite League. Mně se ale jelo líp v Elite, protože tam jsem neměl takový povinnosti. Když tam udělám šest, osm bodů, lidi jsou překvapený, ovšem v Premier musím mít dvanáct. Jak ne, všichni se ptají, proč jsem je neudělal. Z Ipswiche mě kontaktoval John Louis už začátkem března. Byl příjemně překvapenej, že mám anglickou licenci. Když se Kim Jansson zranil, nastoupil jsem. Můj první závod jsme vyhráli. Bylo to v Oxfordu, navíc televizní závod, takže jsem se nechtěl ztrapnit. Bral jsem to i tak, že člověk je v Anglii, aby se živil, proč bych to odmítal? Chtěl jsem se však i porovnat s těma, co jsou v Elite League. A moc daleko jsem od nich nebyl.“

speedwayA-Z: „Nezkoušel jsi třeba svou kariéru nasměrovat na angažmá v Elite League? Premier League přece jen s sebou nese nutnost dlouhých přesunů…“
Jiří Štancl: „Spekulace o Elite League byly. Chtěl jsem ale jezdit v Premier League. Mám zkušenosti bejt heat leader, jenže to bych v Elite asi nebyl. V Premier je navíc čtrnáct týmů a víc závodů. V Newcastle mám zázemí, bezva garáž a taky práci a do Elite League bych se musel stěhovat. Závodím hrozně rád, ale nebudu jezdit do sta let. Dělám si vrátka na potom, co budu dělat, až skončím. Loni mi bylo třicet, doufám, že ve zdraví budu ještě pět let závodit. Teď bych měl mít třešinky na dortu, užívat si závodění a vydělat i peníze. Letos je to moje dvanáctá sezóna v Anglii, takže zkušenosti by na to měly bejt. Tak je zúročit, výst Newcastle a dostat se do play off. Letos je to tak, že když tam postoupíš i jako osmej, můžeš vyhrát celou ligu. V Premier League jsou sice přesuny, ale máš tam čtrnáct různejch drah a nejezdíš pořád to samý. Přejíždění mezi nima je, ale plochá dráha je i o tom cestování. A já si už za těch dvanáct let zvyknul.“

speedwayA-Z: „V Anglii pobýváš větší část roku. Jak na tebe tato rázovitá ostrovní monarchie působí?“
Jiří Štancl: „Angličani jsou hodně konzervativní. A nezmění se jen tak, aby se zřekli svých
liber a platilo se v eurech. Jsou přece ostrovní stát, proč by se to mělo měnit. Žiju tam i v zimě, protože tam mám byt a nechci o něj přijít. Zabydlel jsem se tam. Ségra se tam provdala a necejtím se tam sám. Naši do Anglie lítají a Aďa Rymel a Pepa Franc bydlej‘ jen kousek vedle. V Newcastlu mám hodně známejch. Pro mě je Anglie pozitivní. Vyrůstal jsem tam, a kdyby se mi v ní nelíbilo, dávno tam už nejsem. Teď si dokážu říct, že tam mám i víc přátel, protože opravdu těch devět, deset měsíců jsem v Anglii. Dobrý kamarády mám samozřejmě i v Čechách, ale vyplývá to z toho, že většinu času jsem pryč. Ale kdyby Anglie byla ve Španělsku, byl bych radši, protože toho sluníčka bychom užili víc (smích). Ovšem ten život v Anglii funguje líp než tady. Hádá se to ve vládě jako tady, ale třeba policajti tam maj‘ respekt, korupce neexistuje a daně se řádně platí. Krade se i tam, to víme, ale kdybych se měl rozhodovat mezi Čechama a Anglií, zvolím Anglii. Ale jsem Čech, takže se stejně jednou vrátím natrvalo sem.“

speedwayA-Z: „Závodit v Anglii a zároveň na kontinentu je dozajista náročné po logistické stránce. Co to pro tebe obnáší?“
Jiří Štancl: „Letos jsem domluvenej s Milanem Machem na celou sezónu. Známe se už dlouho a co to vzal ve Slaným do rukou, funguje to. Loni jsem se bavil s Plzní a Slaným, kdo mi dá víc závodů, za toho pojedu. Nabídl mi to Slaný a byl jsem rád, že jsem mohl skoro celou extraligu odjet. Roky předtím scházely ve Slaným peníze. Já mám svůj standard a řekl jsem, že je chci nebo nepojedu. Ten titul je zásluhou jezdců, ale taky manažera, co to dokázal zařídit. Pro mě není problém jet jeden závod v Anglii a letět do Čech. Mám tady sponzory, takže se chci u nás ukázat. V Anglii jsem možná víc oceňovanej jako závodník, ale rád se do Čech vracím, protože jsem Čech. Rozdíl je, že motory, co jezděj‘ v Anglii, tady nejezděj‘. Je to daný podnebím a dráhou. Využívám toho, že mám ve smlouvě, že jeden den před extraligou si můžu ve Slaným zatrénovat. Motory, i na Anglii, mi ladí táta. Jsem spokojenej, měl jsem i jiný tunery, ale tátovi na sto procent věřím. Ví, co mi vyhovuje a funguje to. U nás jsou dráhy obrovský a já nejsem nejlehčí. A tak mi to na technickejch drahách funguje spíš
než na těch letištích. Spočítali jsme, že bych s tou svojí váhou měl třeba v Pardubicích mít o třináct koní víc než ostatní kluci. Bohužel ty koně tam neskáčou samy a osmdesát jich tam narvat nejde. To je nereálný. Do Čech na závody lítám. Mám suprový zázemí jak tady, tak v Anglii. Tam se mi celej rok o motorky stará mechanik Ginger alias Véna. Dělá pro mě už druhým rokem, ví co a jak. Jsem rád, že tam je, mám pohodu. Když člověk pomáhá týmu, nemůže dělat deset věcí najednou. Teď se cejtím jako profesionál, když každej má svou práci. V Čechách mi ladí táta a když sem přijedu, mám v něm manažera, mechanika a trenéra v jedný osobě. Dřív jsem měl svou hlavu, někdy i dost horkou, ale teď si všechno říkáme spíš v pohodě. Před závodama si projdeme dráhu a diskutujeme co a jak. Táta sice závodil před rokama nazpátek, ale zkušenosti tam pořád jsou. Má co předávat. Na ležáku nikdy nezávodil, nehejbal s předstihem nebo netryskoval, ovšem pořád se učí. A z brzdy ví, co to chce a já si to pak musím naladit na dráze, aby mně to vyhovovalo. Když třeba v Anglii časuju vačku, jsou to s ním třeba i hodinový telefonáty.“

speedwayA-Z: „Loni jsi se začal objevovat častěji v Čechách a odjel sedm extraligových závodů za Slaný. A ten se po šestatřiceti letech opět radoval z titulu. Na něco podobného se asi musí vzpomínat dobře, co?“
Jiří Štancl: „Samozřejmě to jsou krásný zážitky. Vždycky se o to prala Praha s Pardubicema, Slaný třeba vedlo první část, ale nakonec skončilo druhý. Nikdy se to nedotáhlo až do konce. Třeba chyběly peníze a poslední závod se jel jenom s juniorama. A na schůzích se pak říkalo, že nám to proteklo mezi prstama. Jenže Milan Mach s Mirkem Rosůlkem šli za svým cílem. Kdyby nebylo Poláků, extraliga by nebyla. Určitě to zvedli, protože česká plochá dráha nemá tolik závodníků, aby mohli jezdit extraligu. A když přijedou cizinci, rivalita je větší. Jsem proto, aby se jezdily sedmičky se dvěma cizincema, jenže jezdci na to nejsou. Určitě by to chtělo vícekolovou soutěž. Pravidelnost je dobrá, ale problém je, že nejsou závodníci a peníze. Proto jsou jen dvě kola, ale osm závodů je sakramentsky málo. Jestli se jako senior svezeš na patnácti závodech za rok, není to profesionální sport. V týhle době by měli sehnat sponzora, aby do všech klubů přišly stejný peníze. Jinak je to neschopnost lidí v čele plochý dráhy. Oni nějaký peníze dostanou, ale kam jdou? Organizovat juniorský soutěže je dobrý, ale
senioři jsou tady taky. Nedivím se, že ti kluci končí. Kluby taky nemají, aby někoho za půl miliónu koupily. To by to potom mohli zavřít. A k tomu našemu titulu. V Plzni mohly vyhrát tři týmy a to bylo super. Mistrem mohl bejt kdokoliv. Měli jsme to dobře rozjetý. Hlídali jsme si Prahu, Pardubice nás nezajímaly. Tým fungoval bezvadně, nakonec jsme i Pardubice dotáhli a vyhráli závod i extraligu. Je skvělý, že se to dotáhlo až do konce. Zkazilo se nám to v Pardubicích a do Prahy jsem nemohl přijet kvůli tomu, jak to přeložili. Ale skončili jsme tam druhý a vlastně jsme vstali z mrtvých. Líbí se mi, jak se teď kluci ve Slaným schází a dělají setkání mistrů v pizzerii u Ládi Šímy na náměstí. Užívaj‘ si to a slaví pořád. Škoda, že jsem se toho zatím mohl zúčastnit jen dvakrát.“

speedwayA-Z: „Extraligu jsi vyhrál už v roce 1994 s Plzní. Obě soutěže se v takovém časovém rozpětí dají srovnat asi stěží, zkusme tedy vést otázku, co všechno se pro tebe v mezidobí změnilo.“
Jiří Štancl: „Nejvíc ty zkušenosti, co jsem pobral v Anglii. Vyhrál jsem britskou ligu
s Wolverhamptonem. Jinak se dlouho nic nevyhrálo, ale pořád se závodilo. Myslím, že plochá dráha není jen o tom vyhrávat tituly. I když budeš mistrem republiky, k čemu je to dobrý? Je skvělý vyhrát domácí titul, ale za to si nic nekoupím. A nepřinese ti to ani sponzory. Nemyslím, že ani Slaný bude mít po výhře v extralize nový sponzory. Ale dokázali jsme, že extraliga do Slanýho patří. Jenže to bylo v roce 2005 a teď máme 2006 a začíná se odznova. Slaný teď budou chtít porazit všichni, když jsme jim to vyfoukli. Jenže taky Slaný bude chtít další titul. A už to bude o to snazší. Každej ve Slaným loni ten titul zažil. Dřív to byla jen nedostižná meta, protože minulý vítězství už bylo dávno. Třicet šest let je třicet šest let. Jenže loni si na to šáhli a vědí, že už to není tak složitý. Budou chtít tu sbírku titulů rozšířit. V Plzni jsem závodil ještě v roce 1995, pak už jezdil ve Slaným. Měl jsem bejt i v Březolupech, ale Mitas začal dávat peníze na Grand Prix do Prahy a Březolupy musely odstoupit. Takže ve Slaným si vlastně zasloužím testimonial.“

speedwayA-Z: „Ve čtvrtek jsi prodloužil svou spolupráci se Slaným. Pojedeš celou extraligu? A co tě vlastně k závodění u nás motivuje?“
Jiří Štancl: „Smlouva je dělaná zase na celou extraligu. Už když jsem podepisoval Anglii, chtěl jsem vědět, zda mě budou pouštět. Když dělali kalendář, řekl jsem jim datumy celý český extraligy. A v Newcastle je i Pepa Franc, takže od dob Sheffieldu s Romanem Matouškem jezdím zase s Čechem v týmu. A to je velký plus. Když má člověk problémy, promluví si česky. Pokud se něco stane, je to jinačí komunikaci, i když oni kvůli týmový spolupráci budou chtít, abychom mluvili anglicky. O dalších závodech za Slaný jsme se nebavili. Padla jen extraliga. Jelikož jezdím zase s anglickou licencí , bude to pro mě sto procent v Anglii. Plochá dráha je moje zaměstnání. Nepočítám ani s šampionátem jednotlivců, ani dvojic. Zůstane to, jak to je. Nepojedu ani šampionát Anglie. Jsem pořád Čech a nepřemejšlel bych o tom, ani kdyby mě to nabídli. Angličanů tam maj‘ dost. V Čechách mám svý sponzory, co chtěj‘,abych tady závodil. Navíc se podívám domů a taky chci ukázat, že jméno Štancl se z plochý dráhy nevypařilo. Ve světě jsem pořád známější než u nás. A v Anglii jsem dokonce uznávanější než v Česku. Jak jsem řekl, nemám ale proč bejt mistrem republiky jednotlivců. Nic mi to neříká. Extraliga je týmová a to mi vyhovuje. A nemám skutečně potřebu mistrák jezdit.Nejsem jeden z těch, co dělají statistiky, aby v nich bylo jejich jméno. Kdyby tam jméno Štancl nebylo, možná bych se o to pokoušel, ale takhle je laka hodně vysoko.“

speedwayA-Z: „Tvůj otec pravidelně závodil i na dlouhých a travnatých oválech. Tvé koketování s touto disciplínou však skončilo mistrovstvím republiky v roce 1997. Neláká tě comeback?“
Jiří Štancl: „Vůbec. Svou první trávu jsem jel už v roce 1993. Byl to klubovej závod v Německu a já vyhrál. Jeli tam Plzeňáci a Venca Maxim si ve finále zlomil kličku. Začátky byly odmala, protože táta měl konexe. Jezdil jsem na stojáku po tátovi, zatímco soupeři už měli ležáky. Táta říkal, a to jen zkusím. A jestli se mi to bude líbit, že postaví ležák. Jenže na dlouhý mě odradilo, že začátek bejvá ráno a konec až odpoledne. Miluju britskou ligu,přijedeš v šest a v deset už můžeš odjet. A s tím přístupem mě v Německu odradili také od jejich ligy. V devadesátým sedmým jsem si říkal, že bych mohl zkusit Mariánky. Dřív jsem tam jen trénoval. Motorka na to byla udělaná, motor byl ten nejlepší, ale na dlouhou dráhu to nebylo ono. A táta do toho nechtěl dávat peníze. Poslední závody byly v Mühldorfu trojice s Bohoušem Brhelem a Pavlem Ondrašíkem. A tím pro mě dlouhá skončila. Motorka se prodala, mám doma pohár z Mühldorfu a veterána po tátovi. Dlouhá mi k srdci nepřirostla. Styl se mi nelíbil a jsem rád, že už to neabsolvuju. A do budoucna se to už nezmění.“

speedwayA-Z: „Rád hraješ hokej a další hry. Jak probíhá tvá zimní příprava? A neláká tě znovu Austrálie jako v roce 1996?“
Jiří Štancl: „Na podzim jsem byl s Pavlem Ondrašíkem lyžovat. Pak jsem hrál hokej a zvrtnul si kotník. Mezi vánocema jsem zase hrál a teď bych měl mít dva zápasy. Už to není, co to bylo, a Ríša Wolff mě pořád nadává, seč může (smích). Ale na český ambasádě v Londýně jsme s velkým Ríšou hráli nohejbal. V Newcastle chodím do posilovny. Byl jsem i za kamarády na spinningu. Kondice prostě musí bejt. S Austrálií je už konec. Asi před dvouma rokama jsem měl nabídku na Novej Zéland. To mě ale nenadchlo. Zima je od toho, aby se odpočívalo a ne závodilo. Pak se víc těším na motorku. Přišla i nabídka z Telfordu, ale viděl jsem, co je tam zlámanejch prstů, takže jsem odmítnul. Jinak zimní příprava probíhá hlavně v Anglii.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Terry: „Ahoj Jirko, dodatečně gratulace k titulu v družstvech a rok 2006 alespoň takový jako loni. Chtěla bych se zeptat na to, jak probíhá spolupráce s tátou. Jestli víc poradí a pochválí nebo spíš kritizuje a jestli Tě uvidíme i v jiných závodech než v extralize v ČR ? Díky.“
Jiří Štancl: „V extralize je smlouva na osm závodů. Jak to bude přesně, se ještě musí doladit.
Chtěl bych odjet sto procent extralig v Česku. Spolupráce s tátou je lepší a lepší. Snad už pochopil, že jsem starší. Ne, že bych jako mladší neposlouchal, ale dnes dokážeme o plochý dráze diskutovat jinak. Táta poradí, umí kritizovat, ale i chválit. Nechválí však za každou blbost, co se mně povede. Vyhraju jízdu a on mi třeba řekne, že jedu hrozně blbě. Je pravda, že si dlouho na dráze nevyhovím. Spíš se mi to daří až ke konci závodu a na těch kratších technickejch drahách. Spolupráce s ním je super. Ví, co mi sedí, a nemám potřebu jít jinam. Pořád nám to bude jezdit jako doteď. Jsme srovnatelný s konkurencí jak tady, tak v Anglii.“

Ing. Ondřej Jošt: „Vážený pane Štancl, sleduji plochou dráhu cca od roku 1983 a jsem pravidelným návštěvníkem Memoriálu Luboše Tomíčka a o to víc mě mrzí, Vaše neúčast v tomto závodě. Jako kluk si pamatuji jak Váš táta směle porážel své soupeře ve své, tuším, žluté kombinéze, o čemž svědčí jeho počet titulů v mistroství ČR v jednotlivcích. Můžete mi prosím sdělit, zda je do budoucna šance, že Vás uvidíme více na oválech v ČR? Jaký je Váš názor na účast v závodech jako je Zlatá přilba ČR, Memoriál Luboše Tomíčka? Na extralize družstev pravidelně startujete. Je mi též záhadou, jak je to s nominací do reprezentace ČR, například družstva, pokud se nemýlím letos ČR reprezentovali jiní. Vaše účast by týmu ČR velmi pomohla. Děkuji za odpověď a přeji Vám pevné zdraví a závody bez nehod. Vždy se mi líbilo, jak Vy i Váš táta závodíte hlavou. Poznámka: velmi rád bych zakoupil plakát nebo fotografii Vašeho táty, bohužel když jsem ho vídal jako kluk na oválech dostával jsem jenom malé kapesné a to bylo tak na pompelu a párek.“
Jiří Štancl: „Tomíčkův memoriál jsem jel v roce 1993. Teď mi to už připadá, že je to mistrovství Olympu. Za táty do byly prestižní závody, dnes to jezdci nechtějí moc jezdit,
protože je pořadatel moc nezaplatí. Sic nějaký závodníci přijedou, ale už to není takový, co bejvalo. A Zlatou přilbu jsem jel sedmkrát. Ani jednou jsem se nedostal do semifinále. Už po tom netoužím. Pardubice jsou velká dráha a moc mi to tam nesedí. Většinou chce člověk závody vyhrát, ale do Pardubic, kdybych přijel s čímkoliv, nevyhraju. Jet tam s pocitem zúčastnit se, nemá cenu. Táta byl blázen do žlutý barvy. Když v ní někdo chce jezdit,musí bejt vpředu, jinak to nevypere. A to on uměl. V reprezentaci je víc faktorů. Největší problém je Míla Verner. Teď mě pan Laštovka už dá do velkýho výběru, potom to ale je, že pojedu a nepojedu. Největší problém vidím v organizaci. Je mistrovství světa a oni to začnou organizovat dva týdny předem. Teď na to nebudu čekat, mám svůj program. Moje zkušenosti by jim možná mohly pomoct, ale většinou se jede na velkej drahách. A tak si nasazujou, co potřebujou. I kdybych byl mistrem republiky, nasaděj si Pardubice a Olymp. Na to nechci čekat. Je čest reprezentovat Českou republiku, ale v těchto podmínkách to nejde dělat. Milý Ondro, rád vyhovím tvému přání, plakát pošleme. Nevím, jak zařídím do kapesný, ale plakát bude (smích).“

Wojta: „Dobrý den, máte svoje www stránky? Kde jezdite nejraději? Děkuji, hodně štěstí.“
Jiří Štancl: „Stránky máme, ale přes zimu jsou vypnutý. Jsou stejně neoficiální. Až budou, přes speedwayA-Z to zveřejníme. Mělo by to bejt koncem března. Nedá se přesně říct, co je nejideálnější dráha. V Čechách je to určitě v Plzni. Není to letiště a je to technická dráha, kde se jezdí hlavou. Líbily se mi i Svitavy. Jsou podobný anglickým drahám a první zatáčka je hodně za roh. Oblíbená dráha je také Edinburgh.“

Miroslav Korf: „Dobrý den, již minule jsem několika dotazy využil nabídky redakce zeptat se na cokoli. Podle toho, jak byl minulý rozhovor dlouhý a kolik jej četlo lidí, soudím, že akce patřila k nejzdařilejším dosud konaným. Vítám proto možnost se znovu zůčastnit. Můj zájem se v mnohém podobá příspěvku pana Jošta. Jsem velkým fandou ploché dráhy od roku 1971 a Váš otec byl pro mě světovým jezdcem číslo jedna. Mám spoustu vzpomínek na závody s jezdcem ve žluté kombinéze. Nikdy jsme spolu nemluvili, ale vídám ho na Markétě
postávat na výjezdu ze zatáčky u depa. Srovnání Vás obou se pochopitelně nabízí. Předejte prosím otci můj pozdrav od dlouholetého příznivce. K otázkám:
Nechystá se otec napsat a vydat nějakou knihu, tak jako v minulosti např. Jan Holub (Ovál plný smyků)? Jistě by své čtenáře našla.“
Jiří Štancl: „Určitě si myslím, že by si knihu zasloužil. Vzpomínek má na rozdávání. A je to pořád nejlepší závodník z Československa. Kolik těch titulů a těch finále, o tom by šla napsat kniha. Měl i nabídky, ale nikdy se to nezrealizovalo do konce.“

Miroslav Korf: „Můžete (bez reklamy) sdělit něco o Penziónu Štancl?“
Jiří Štancl: „Začal to děda. Nejdřív měl penzión pod Čedokem. Po listopadu se to otočilo a děda začal podnikat. Penzión nazval svým jménem. Dnes jsou s babičkou ve věku, že to už nejde. A tak to obhospodařuje taka s mamkou. A držej ten trend, co děda zaved´.“

Miroslav Korf: „Cestou kolegy z UK se dostávám k časopisu SpeedwayStar, čtete jej také? Zajímají Vás obecně historické dokumenty o PD, dostupné v Británii (knihy, kazety, DVD)?
Nechám prostor také jiným čtenářům, takže další otázky zase příště.
S přáním hodně štěstí.“
Jiří Štancl: „Jsem odběratelem Speedway Staru. Vychází ve středu večer a každej čtvrtek ráno přijde. Je to tradice, že se hned musí prolistovat. Rád si ho přečtu. O plochou dráhu se zajímám jak přes internet, Speedway Star, mám i kazety. Když jsem byl malej, díval jsem se na tátovy kazety. Už vím předem, kdo, jak jede. Sehnal jsem i CD z šedesátejch, sedmdesátejch a osmdesátejch let. Co seženu, přivezu ukázat tátovi. Sháním si svoje jízdy. Doma máme taky spoustu knížek. Naše knihovna je už něco. K vánocům jsem dostal knížku o Simonu Wiggovi. Znal jsem ho hodně dobře a člověk, když to čte, rozbrečí se i u toho. Znal jsem ho i po jinačích stránkách, ale vždy vzpomínám na ty lepší.“

Roman: „Zdravím vás pane Štancl. I já gratuluju k titulu u nás. Mohl byste mi popsat, kdy jste byl nejblíže k účasti v elitní soutěži Grand Prix či světového finále na krátké ploché dráze, případně nastínit nějaké zážitky z kvalifikačních bojů o mistrovství světa? Jaké vůbec máte cíle do budoucích let a co plánujete poté co skončíte s aktivním závoděním. Fandím vám a přeji mnoho úspěchů.“
Jiří Štancl: „Ke Grand Prix jsem měl nejblíž v roce 1999. Předtím se jelo mistrovství republiky ve Slaným. na rozpravě se říkalo, že první dva budou mít divoký karty na příští rok do Prahy. Vyhrál Bohouš, já byl druhej, třetí skončil Tonda Kasper a pak Tonda Šváb. Myslel jsem si, že bych měl mít divokou kartu já. Ale ve finále to jel první a čtvrtej. Od tý doby jsem přestal mít zájem o mistrovství světa. Jednou se totiž něco řeklo a nedodrželo se to. To byl taky můj poslední rok v mistrovství republiky. Ještě jsem pak v sezóně 2002 absolvoval semifinále, ale z finále se kvůli Anglii omluvil. Vznikly spekulace, že jsem se jich zalek´. Jenže já měl v Anglii čtyři závody v řadě. Jak už jsem řek‘, nic mi to nepřinese a nemám už důvod tyhle závody jezdit. V mistrovství světa jsem byl v semifinále kontinentu. A když člověk není ve finále, nedá se to hodnotit. Vždycky budou dobrý zážitky i s tím cestováním. V juniorech jsem měl větší úspěchy než v seniorech. Spíš jsem týmovej jezdec než individuální, hodím se spíš do týmu. Jsem kamarádskej typ a individualista musí jít tvrdě za svým cílem. A to já nejsem a nikdy nebudu. Každej člověk, co prozávodí celej život, by u plochý dráhy chtěl zůstat. Mám ideu dělat i potom pro plochou dráhu, když se ozve tým tady nebo v Anglii, že by chtěl spolupracovat. Nějakej návrh, co dělat, mám, ale chci ještě pár let závodit. Až si nebudu věřit, jak si věřím teď, skončil bych a uvolnil cestu mladším. Ale ještě pár let se se mnou budou muset prát.“

Kiril Janačkov: „Zdravím! Jaké to je být synem slavného otce v Anglii? Váš otec tam jezdil a v ploché dráze není neobvyklé, že je několik generací jezdců (třeba Crump atd.). Asi od otázek na otce neutečete, ale já Vás viděl závodit víckrá než jej, tak Vám o něco víc i fandím. Těším se, až Vás uvidím v nové sezóně a a je dobrá.“
Jiří Štancl: „V něčem lehký, ale v něčem hrozně složitý. Není samozřejmostí, že co byl táta, bude i syn. To tak není. Jedině Jason Crump to dotáhl dál než otec. Když závodil táta, dokáže předat zkušenosti a pochopit syna, ale je tam ta tvrdší škola, že chce od něho víc. V Anglii má táta pořád svý jméno. Proto nejezdím jako Jiri, ale George, abych se odlišil. Tátu si však lidi pořád pamatujou a nosej mi nějaký fotky. Spousta kluků i v Čechách mi už jinak než Georgi ani neřekne. Není to, že bych chtěl bejt světovej, ale začal mi tak říkat Simon Wigg a už mi to zůstalo. I Angličanům se to líp vyslovuje.“

Horác: „Zdravím, Jirko! Je prima možnost položit Ti pár otázek, člověk Tě přece jen nevidí tolik, jak by si přál. Do sezony Ti přeju zdraví, žádný defekty, a jen a jen samou radost v životě. Nastiň, prosím, Tvé cíle pro následující sezonu.“
Jiří Štancl: „Hrozně rád bych vybojoval titul s Newcastle. A v těch dvojicích, kde se to zase jede v Glasgow. Za ty čtyři roky to tam znám dobře, ale záleží, kdo se tam probojuje. Jsou to vždycky dva nejlepší z týmu. Chtěl bych se samozřejmě jako obhájce zúčastnit a potrápit chlapce z Glasgow, který budou doma favority jako vždy. V extralize uvidím, jaká bude konstelace hvězd.“

Horác: „Táta je pětinásobný vítěz ZP. Je za Tvou častou neúčastí anglické angažmá, či Ti nevyhovuje dráha nebo něco jiného?“
Jiří Štancl: „Mám anglický angažmá, takže jezdím v Anglii a kreje se to. Když dostaneš nabídku na Zlatou přilbu, i ta liga v Anglii se však dá oželet. Ale pardubická dráha je dlouhá a velká. A moje váha je větší, takž jsem tam pomalej. Je to znát už na extralize a Zlatou přilbu přijedou jiný střelci. A abych se po osmý nedostal do semifinále? Je to hezký se zúčastnit, ale já už se účastnil sedmkrát.“

Horác: „Tvá sestra, Alice, svého času zkoušela jezdit plošinu. Jak se má? Otázek by bylo strašně moc, nejen na Tebe, ale i na tátu, díky.“
Jiří Štancl: „Alice žije v Birminghamu. Bylo dobrý, že od roku 2000 jsem bydlel u její rodiny. Má dvě děti, holku a kluka, a je spokojená. Na plochou dráhu nedá dopustit. Jezdí po závodech a kolikrát se mnou jela do Skotska i s dcerkou, když nebyl, kdo by jel se mnou. Snaží se vždycky jezdit na Zlatou přilbu a tenhle závod si nenechá nikdy ujít. Její manžel nás taky pořád podporuje, i když hraje golf a je velký fanoušek Aston Villy.“

Antonín Vilde: „Při posledním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z (8.12.04) jsi uvedl, že jsi v průběhu sezony dokonce uvažoval o skončení sportovní kariéry. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a proto se tě dovolím zeptat, jak to vidíš v současné době. Díky za odpověď.“
Jiří Štancl: „V tý době jsem měl hodně motorickejch problémů. A to byla Jawa nebo GM, pořád jsem zastavoval. Nemohli jsme přijít na to proč. Stálo to víc peněz, proto jsem říkal, že bych chtěl skončit. Měl jsem však podporu od diváků a závodníků,.že jsem dobrej a byla by škoda, abych končil. Poslechl jsem a zakousnul se do toho víc. Konec pak byl v Anglii suprovej. A letos nebyl žádnej důvod končit. Je mi teprve třicet.“

Michal Jirka: „Zdravím, prosím o porovnání českých a anglických drah celkově.“
Jiří Štancl: „Každá dráha je svoje a je atypická. Na každou je třeba mít jinak naladěnej motor. Záleží na počasí. Problém je, že se všude dráhy dělaj‘ hrozně tvrdý. U nás jsou víceméně
srovnatelný s polskejma, kde jsou dlouhý a široký ovály. Kontakt není až tak na tělo. Je to o startech a první zatáčce a někdy se předjede a jindy ne. V Anglii jsou menší a užší dráhy a jezdí se převážně večer, kdy není vidět. Je tam větší kontakt. Kdo se vyjezdí na ostrovech, stane se lepším závodníkem než u nás. V kontaktu totiž jezdec umí líp ovládat motorku než, když jede sám. V Anglii je možná tenhle sport populárnější, ze svýho hlediska tam jezdím radši. Je to zaměstnání i koníček. Pro mě je britská liga něco jako NHL v USA a v Kanadě. Proto tam chce každej jezdit. Třeba se tam nedělá rozprava, která si myslím, že je na dvě věci. Závodník v Anglii přijede třeba v půlce závodu, dostane pokutu, ale může závodit. A nečachruje se tam s gumama jako tady.“

Lukýsek: „Kolik máte motorek?“
Jiří Štancl: „Mám celkově čtyři motorky. Tři jsou v Anglii, kde je střídám. A jednu mám tady u nás na extraligu. Dneska jsme počítali, že na sezónu dáme do kupy tak jedenáct motorů. Na každou dráhu v Anglii je jinej.“

HBC fans: „Čus George. Co tě všechno vedlo k přestupu od Tygrů k Diamantům? Pak co ty a SWC? Bylo by dobrý tě vidět v nároďáku s českou vlajkou na hrudi. Obzvl᚝ když letos se poslední dvě kola jedou na Britských ostrovech. Tvá znalost a zkušenosti s místními drahami a prostředím jsou třeba zúročit ve prospěch našich barev. Na závěr ti mockrát děkujeme za azyl a tvou pohostinnost, kterou jsi nám poskytl loni při severním turné týmu readingu u tebe v newcastlu. Hodně štěstí a úspěchů v blížící se sezoně.“
Jiří Štancl: „Je to změna. Určitě změna. Čtyři roky v jednom klubu a jít pryč. Člověk se totiž stane takovým stabilním a už není zajímavej. Tým potřeboval oživit. A Tygři se nemohli dohodnout, jestli pojedou nebo nepojedou. Ta změna už byla nutná. U Diamantů jsem podepisoval jako první. Bydlím jeden rok v Newcastle a tři roky mě už kontaktovali, abych šel k nim, proto nebylo možný podepsat pro někoho jinýho. Jsem rád, že se loan uskutečnil. Hrozně bych rád reprezentoval, ale nikdy jsem nedostal aktuální nabídku, Vždy to bylo jedna paní povídala. A v nároďáku se dělá vše kolem sester Drymlových. A s touhle skupinou bych nechtěl bejt v jednom pytli. Jsem proto jet za tým, když bude jiná konstelace hvězd. Já se tomu nebráním, ale musí bejt zájem taky z druhý strany. A to nikdy nebyl. S azylem nebyl problém, klidně ho můžeme opakovat. Sice to bylo ve stísněných podmínkách, ale bylo. Na tu jednu noc se to dalo přežít, až přijedete na dýl, budeme to realizovat jináč.“

Jiří Štancl děkuje:
„Děkuju mamce a takovi, Milňákům, Trnkovi, dlouholetým sponzorům a kamarádům, kteří se kolem mě točej, a všem fandům včetně těch, co mi na speedwayA-Z poslali otázku.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív Jiřího Štancla (publikováno s jezdcovým souhlasem).

Racková – 31. ledna
Po třech letech smůly, zranění a rekonvalescence se na něho opět smálo štěstí. S obdivuhodnou lehkostí začal ve druhém podniku úřadovat v juniorském šampionátu. Postupně si vypracoval menší náskok a z trojice pronásledovatelů nakonec zbyl pouze Filip Šitera. I jeho nápor však v rozhodujícím klání ve Mšeně dokázal odrazit a připsal si kýžený titul. Na zlato dosáhl rovněž se slánským extraligovým výběrem a v soutěži juniorských družstev společně s Martinem Gavendou sesadili Pardubice ze třetí příčky. Březolupský junior Martin Málek je dalším z plejády českých závodníků, s nimiž magazín speedwayA-Z přinese exkluzivní rozhovor. A samozřejmě také tentokrát je tady šance pro každého čtenáře získat do své sbírky další podepsanou fotografii.

Martin Málek ve společnosti českých plochodrážníků drží jeden primát. Je jediným, který po úspěšné maturitě studuje vysokou školu. „Minulý čtvrtek jsem udělal poslední zkoušku z chemie,“ komentoval svůj první semestr březolupský junior. „Mám týden volno a tak jdu do garáže, abych měl už něco připraveného.“

A co je vlastně náročnější, škola nebo závodění? „Jak kdy,“ odpověděl šibalsky Martin Málek. „Když nebylo zkouškové období, někdy se stalo, že jsem šel do školy rovnou z diskotéky a to se na ploché dráze moc nehodí (smích). Ale samozřejmě to není tak, že se na výšce nic nedělá. Vždycky to taková sranda není.“

Své otázky pro Martina Málka můžete od této chvíle zadávat do komentáře k tomuto článku. Protože se rozhovor uskuteční už tuto sobotu 4. února, máte čas do pátku 3. února do 21:00. Máte-li zájem získat podepsanou fotografii juniorského mistra republiky a účastníte se naší autogramiády poprvé, nezapomeňte na náš redakční e-mail poslat svou poštovní adresu.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)