Karlovy Vary – 21. listopadu
Ve světě dvou rychlých kol v jedné stopě se pohybuje už pátou dekádu. Nejprve jezdil s tatínkem po silničních závodech, aby posléze sám začal závodit v terénu. Shodou okolností se po vojně objevil na ploché dráze. A nyní se specializuje na dlouhé a travnaté ovály. O tom všem hovoří karlovarský Jaroslav Pták v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z. Ovšem řeč se stočí také na letošní sezónu, v níž ho provázela smůla nejen v mistrovství světa a Evropy, ale také při domácím šampionátu v Mariánských Lázních. Na své si přijdou také naši čtenáři. Nejenže jim Jaroslav Pták odpověděl na jejich dotazy, ale podepsal jim také svou fotografii.

speedwayA-Z: „Tvůj otec závodil úspěšně na silnici. Dostal se až do federálního šampionátu, což v jeho éře nebylo nikterak jednoduché. Vzpomínáš na tuhle dobu? Jezdil jsi s ním na závody?“
Jaroslav Pták: „Odmalička. Od tý doby, co jsem začal chodit. A to bylo někdy v roce šedesát šest. Rád na to vzpomínám. Třeba, když mi bylo dvanáct, jel táta mezinárodní závody na Sachsenringu. Já mu špatně zapojil konektory na zapalování a on musel dvakrát vyběhnout na ten největší kopec. Zkazil jsem mu tak závod. Nebo třeba v Poznani, když tam otvírali motodrom. Pršelo tolik, že se ze silnice stala řeka. Taky si pamatuju, jak jel se stopětadvacítkou půllitry v Karviné. Jeho pětistovka se mu rozpadla v tréninku. V době, o níž někteří říkaj‘, že se nám dařilo dobře, si od Holanďanů půjčil samolepicí tapetu, co tady nikdo neznal. Nalepil si tak žlutý číslo, a když ho nebožtík Fanda Šastný počtvrtý předjížděl, jenom kroutil hlavou. Pršelo a táta to těm půllitrářům dával, protože moh‘ později brzdit. Takový to byli dobrodruzi. To byly doby! Všechno se jezdilo proti barákům, žádný sterilní okruhy jako dneska. Táta jezdil stopětadvacítky a velmi dobře. Jednou mě nechal svézt na letišti ve Lnářích na své MZ. Jel jsem rovně a dal tam naplno šestku. Bylo mi asi čtrnáct. Hrozně jsem se bál, ale zároveň mi to připadalo velice krásný. Pak bohužel přišly dvouválce a táta musel skončit na penězích. To bylo v jednaosmdesátým. Já už jezdil motokros a on řekl, že dva blázni nemůžou bejt v jednom domě. A skončil.“

speedwayA-Z: „Svou kariéru motoristického sportovce jsi zahájil v motokrosu. Proč právě tady? A jak se ti v terénu vedlo?“
Jaroslav Pták: „Začal jsem v patnácti v roce 1980. Dřív to nešlo. V patnácti už celkem chápeš. Viděl jsem, že nemůžeme mít peníze na silnici. I když se mi do dneška líbí a možná bych se ji i teď učil. Ne, abych tady jezdil mistrovství republiky, to je nesmysl, ale faktem je, že silnice pro mě byla to nejlepší, co může bejt. Bohužel to ale nejde. V motokrosu jsem se dostal až do mistrovství republiky. Při mý postavě bylo zvláštní, že jsem jezdil půllitry. Narukoval jsem do Dukly Benešov k soutěžákům. Tenkrát tomu šéfoval Rudolf Reich zvanej dědek. A Franta Mrázek. Jezdil jsem tedy soutěže, ale po roce jsem si udělal koleno. Bohužel bylo nepsaný pravidlo, kdo se zranil, šel z Dukly ven. Když jsem tak na jaře osmdesát šest přišel z vojny, spaď jsem v motokrosu zpátky do krajskýho přeboru. V tej době se začaly tahat japonský motorky a to bylo nákladný. Na jedněch závodech, myslím, že to byly Hoštičky u Klatov, s náma jeli i veteráni. A Jarda Lucák, plzeňskej trenér, řekl, a přijdu zkusit plochou dráhu. Čtyřtakty se mi líbily a plošina taky. Na motokros strašně rád vzpomínám. Třeba, že MSK Praha pořádal v Ostrově soustředění. Vedl je Vlasta Válek. To byl pan profesor a nejen teoretik. Klidně skočil na motorku a dokázal něco předvýst. To byly super roky. Pak, co bylo asi špatně, probíhaly juniorský soustředění, kde z nás chtěli dělat atlety. Jízda na motorce byla jen jedno ze sedmi kritérií. Byl tam třeba běh nebo hod medicinbalem. To byly zase ty negace, ale rád třeba vzpomínám na přebor armády v Ostrově. Jako domácí jsme mohli nastoupit a já jel se střelci jako Standa Svoboda nebo Standa Janeček. Jezdilo se to na čtyřicet minut a dvě kola. A já vydržel s nima jet půl hodiny. Pak jsem stejně upad‘, že jsem byl junior a neměl na to.“

speedwayA-Z: „Nakonec jsi však zakotvil v sedle plochodrážního motocyklu. Co tě k tomu inspirovalo? Přece jen bydlíš v Karlových Varech, odkud je na každý stadión dost daleko.“
Jaroslav Pták: „Jsem rodilej Plzeňák. Ne z nějakejch Kotěhůlek u Plzně. Sem jsme se přistěhovali, když mi bylo šest. A není to daleko, je to 85 kiláků. Plochá dráha se mi líbila. Je to proti motokrosu dost rychlejší. Tam přijedeš k zatáčce a zabrzdíš, kdežto tady se jezdí naplno. Po pár trénincích bylo rozhodnuto a já v roce 1986 začal s plochou dráhou. Nebyl problém začít až v jednadvaceti, ale teréňáka jsem musel hned prodat. Když jsem se na něm totiž svez‘, nestálo to o víkendu na ploché dráze za nic. Motokros je dobře přes zimu. Máš řidítka v ruce a pořád tě něco tluče. Prvním závodem byla kvalifikace o Přebor ČSR v Březolupech v roce 1986. Vzpomínám si, že tam jel i Jéňa Verner. Pro mě bylo nezvyklý, že se netrénovalo. Jelo se rovnou na pásku. Pro bažanta, co na tý motorce seděl desetkrát, šílený. Ale myslím, že mi tenkrát chyběly dva body, abych se tam strčil.“

speedwayA-Z: „Třikrát jsi startoval na Zlaté přilbě v Pardubicích, kde jsi za svůj start zajistil sponzora. Pokládal jsi účast v tomto prestižním klání za vrchol své kariéry na krátké dráze?“
Jaroslav Pták: „To ani ne. Pokládal jsem to spíš za to, abych uspokojil sponzora. Stál o to, abych jel Zlatou přilbu. A bylo to ještě vázaný to její sponzorování. Faktem je, že v tejhle době jsem už tu krátkou de facto opouštěl. Závodilo se mi špatně. Dráha a všechno bylo perfektní, ale Zlatá přilba má dobré obsazení. Je tam deset lidí z Grand Prix plus ty, co z ní zrovna vypadli, ale jsou stejně dobrý. To je třeba si uvědomit. Žádnej šlágr to tak nebyl. Na krátký dráze pro mě bylo spíš dobrý, když jsme v roce 1991 s Plzní vyhráli první ligu a postoupili do extraligy. Strašně rád vzpomínám, když jsem jezdil za Míšeň. Pořádali různý poháry a já jsem třeba mistr Saska 1997. A to tam měli zvučný jména jako Oli Tyrvainen nebo Fred Opitz. Za Míšeň sem měl dobrý průměry i v lize. Z Plzně jsem v roce 1993 přestoupil do Čakovic. Trošku jsme se nepohodli. Chtěl jsem jet za Čakovice první ligu a hostovat v Plzni. Dnes je to běžný, ale tenkrát mi to nechtěli povolit. Po roce jsem šel pryč a přišly Chabařovice. To je perfektní dráha a na to vzpomínám rád. Dvakrát jsem tam vyhrál mezinárodní závody. Karel Voborník trénoval, Luboš Hrstka dělal manažera a byla tam parta dobrejch lidí. Škoda, že to skončilo.“

speedwayA-Z: „Od přelomu milénia se specializuješ na dlouhé a travnaté dráhy. Co tě k nim přitáhlo?“
Jaroslav Pták: „Víc to tam trapuje. To asi bylo zkušeností z těch Lnářů (smích). Vždy jsem chtěl jezdit silnici a tady to uhání. A udržet čtyři motorky nejde naplno. Ekonomicky to nemůžeš zmáknout. Málokdo tady sedí na dvou židlích. Jedinej, kdo jede dobře krátkou i dlouhou, je Stephan Katt. V těhle podmínkách už to oboje nejde obsáhnout. To byl asi ten hlavní důvod. Jedině snad, kdybych nechodil do práce a měl povolání syn. To je teďka v módě (smích). Nelituju toho, že jsem přešel na dlouhou. Určitě na to byl správnej čas. Fakt je, že na dlouhý dráze si pochutnám.“

speedwayA-Z: „Dopřejme si nyní trošku oddechovou otázku. Používáš dioptrické brýle. Nevadí ti při závodění?“
Jaroslav Pták: „Ne. Na závodech nosím takový malý dětský a velký brejle je držej za rámeček. Nemaj‘ tak kam padat. A třeba Scott dnes dělá brejle navrch přes dioptrický. Zkoušel jsem i čočky, ale problémy jsem měl spíš s nima. Na plochý je prach, přestane ti to klouzat a je to špatně. Ale je pravda, že dnes asi budou vymakanější čočky než tenkrát. Ale já s brejlema nikdy neměl problém, tak to nebudu měnit.“

speedwayA-Z: „Stejně jako v předchozích letech ses dostal do reprezentace. Ovšem semifinále mistrovství světa na dlouhé dráze v Pfarkirrchenu bylo pro tebe hodně smolné, že?“
Jaroslav Pták: „Bylo. Tenhle KO systém… Neodjel jsem ve finále. První čtyři jízdy byly dobrý, ale na finále A to nestačilo. V Pfarrkirchenu bylo hodně našlápnuto. Dostal jsem se do béčka. A neodjel jsem od startu. Padá to na moji hlavu. Pak už s tím nešlo nic dělat. Jde předjet jednoho, ale ne tři. Byla to škoda. Celej den dřeš a pak tohle. Dráha tam je nádhera. Nemá chybu. Po tréninku začalo pršet. Pršelo celou noc a dopoledne. Ale i takhle rozmáčená dráha byla perfektní. Je asi nejlepší a mám ji nejradši. Rychlá, klopená, perfektní. Užší než v Mariánkách, musíš to tam uřídit, rychlostní průměr je tam vyšší. Ve finále jsem nakonec mohl jet v rozjížďce poslední šance v Morizes. Petr Moravec mně volal ve středu. Měl jsem auto na heveru s rozebranou přední osou. Ve čtvrtek bych musel odjíždět, takže jsem odřekl. Všechno se točí kolem ekonomiky. Byla to škoda, v Morizes mi to jde. Pak jsem čekal, jak se Pavel Ondrašík rozhodne s challenge. Nakonec ho jel on. Zase se to všechno odvíjí od toho průšvihu s řemenem v Mariánkách…“

speedwayA-Z: „A co tvá účast v mistrovství Evropy? V britském Swingfieldu jsi skončil bez bodu…“
Jaroslav Pták: „To byla tragédie. Dráha je pro všechny stejná, ale já se s ní nesrovnal. Byla rozbitá, poloměry zatáček divný… Ten člověk, co jí dělal, mě nesnášel. Prostě to nešlo. Čistá nula. To už tady hodně dlouho nebylo. Proč bych říkal, že je to motorkou, když to nešlo mně?“

speedwayA-Z: „Ze smůly jsi nevyšel ani při mistrovství republiky v Mariánských Lázních. Rozsypaný řemen tě vyřadil z bojů o stupně vítězů a měl pro tebe další neblahé dopady.“
Jaroslav Pták: „Myslím, že je výhoda starších a vyzrálejších, že ta magořina v těhle případech už není taková. Ale jak jsem ti říkal po závodech, kdybych to uměl, brečel bych. Jednou za rok jedeme doma. Jsou tam oči těch, co nás podporujou. A takhle to dopadne. Kdo tomu rozumí, vidí to, ale kdo tomu nerozumí, vidí, že jsem byl až šestej. To mě bude mrzet dlouho. Zrovna vycházelo vše, jak by vycházet mělo. Svět na tom nepadá, ale potáhne se to se mnou i do nominace pro mistrovství světa v příštím roce. A to mě mrzí. Sám mám z Mariánek velmi dobrej pocit. Málokdy to řeknu, ale třeba k semifinále není zapotřebí komentář. Je to tak. Úroveň mistrovství republiky jde stoprocentně nahoru. Je to jen otázka času, kdy mistrák bude plnohodnotnej. Ale tím, že je otevřený i pro cizince, má velmi dobrou úroveň. To je zásluha Míry Musila. Tady v karlovarskejch novinách už jednou psali, že dráha v Mariánkách bude rozparcelovaná na baráky. A díky Mírovi, že to vzkřísil.“

speedwayA-Z: „Loni jsem byl svědkem, kdy právě do Mariánských Lázní přijela skupina motorkářů. A u brány tvrdila, že se jedou podívat na Jardu Ptáka. Máš tady v okolí hodně fanoušků? Jezdíš s nimi na motorce?“
Jaroslav Pták: „Já myslím, že jo. Právě z řad těhle motorkářů. Víš, nedělám na nikoho ramena a namachrovaný řeči. Z toho jsem asi i věkem venku a lidi mě maj‘ rádi. Člověk má přátele i nepřátele, ale víc je asi těch známejch. Kolikrát se mě někdo ptá, jak jsem jel, a já ho ani neznám. Já cestovní motorku nemám. To bych si dal tak čtyři dny (smích). Ale mám skůtra, padesátku. Jezdím s tím z dílny a už v zatáčkách pod teplárnou závodím. Takže vidíš, že silnější motorka fakt nejde.“

speedwayA-Z: „Karel Kadlec se může pochlubit velkým počtem startů ve volných závodech v zahraničí. Nezkoušel jsi s ním spolupracovat na tomto poli?“
Jaroslav Pták: „Ne, s Káčou ne. Přihrál mi jeden závod. Já jemu, když jsem se v roce 2003 zmáknul, asi pět. Příští rok jich už mám nasmlouvanejch asi sedm. A to je teprve listopad. Uvidíme, jak to bude probíhat. Domlouvám si to sám. Fakt je, že bych toho chtěl odjet co nejvíc. Jak na dlouhý, tak na trávě. Pořád věřím, že bych se měl protlačit do challenge. Možná je to neskromný, ale věřím tomu. Jedno semifinále je v Mariánkách, druhý v Lussacu. Na obou drahách mi to jde. Třeba v Parchimu bych byl skeptičtější, ale tady jsem optimista. Když bude to štěstí, který mě v poslední době chybí. Ale na to se nechci vymlouvat. Zase jsem třeba šastně podruhý ženatej.“

speedwayA-Z: „Poznal jsi silniční závody a závodil v motokrosu. Ten nakonec předčila plochá dráha a nyní se specializuješ na dlouhou a trávu. Jak vidíš své další účinkování v motoristickém sportu? Nelákají tě třeba ledy? Nebo motokros na úrovni hobby závodů? A co comeback na krátké?“
Jaroslav Pták: „Krátkou určitě ne. Už nemám motorky. Nebránil bych se tomu, ale musel by přijít ten zlom. Teď mám vsazeno, třeba mi zejtra vytáhnou jackpot a pojedu do Divišova pro dvě motorky (smích). Ale čtyři motocykly nejde udržet ani finančně, ani časově. Takže zase dlouhá a tráva. Motokros už vůbec. Třeba bych se svezl na louce v zimě, ale hobíky ne. Ledy už vůbec. Šroubky byly skvělý, dala se vyhrát kombinéza.“ (narážka na cenu za vítězství na zimním stadiónu v Hradci Králové v březnu 1992 – pozn. redakce).

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Jiří Bayer: „Dobrý den, nejprve bych vám chtěl poděkovat za to, že vůbec jezdíte. Nadšenci jako vy nebo Karel Kadlec drží tenhle sport nad vodou. Škoda jen, že vás není víc. Měl bych pro vás pár otázek. Za prvé, máte radši písek nebo trávu?“
Jaroslav Pták: „Písek. Je rychlejší. A přesnější. Tráva je taková úderničina.“

Jiří Bayer: „Za druhé, myslíte si, že je myšlenka MČR na trávě v současné době reálná, nebo je to jen utopie?“
Jaroslav Pták: „Co na to říct? Nic o tom nevím. Všechno jde, ale musí to někdo udělat.“

Jiří Bayer: „A za třetí, v příštím roce má svou premiéru světový šampionát družstev na dlouhé dráze. Vy už máte s podobnými závody své zkušenosti, v minulosti jste jel třeba Vierländerkampf na trávě v Berghauptenu. Tehdy jste dokázali Němcům a Angličanům pořádně zatápět, jaké jsou šance našeho týmu dnes? Děkuji a přeji zdraví a hodně úspěchů v závodním i osobním životě.“
Jaroslav Pták: „Šance jsou vždycky. Jede se to v Morizes, což by mělo bejt dobrý. Ale ostatní soupeři budou taky dobrý. Při troše štěstí bychom čtvrtý mohli bejt.“

Roman Beneš: „Na domácích oválech již skoro nejste vidět, kromě MR ČR v Mariánkách. Občas o Vás probleskne kratičká zpráva na těchto stránkách, že jste se zúčastnil toho či onoho závodu v zahraničí. Občas v nedávné minulosti jste se objevil myslím na soupisce Plzně, ale vyjel jste spíše symbolicky. Jste pro mě takový známý, neznámý jezdec, proto mně odpuste ten příval otázek. Jak se žije českému jezdci který se věnuje disciplíně, která se u nás moc nepěstuje? Lze závodění v zahraničí skloubit se zaměstnáním?“
Jaroslav Pták: „Vede se těžko. I trénovat musíme jezdit 370 kilometrů do Mühldorfu. Skloubit se zaměstnáním to musí jít. Ale stojí to dost sil.“

Roman Beneš: „Jak jste se dostal k dlouhé ploché dráze, proč se v současnosti věnujete pouze jí?“
Jaroslav Pták: „Přes krátkou dráhu. A tím, že mám Mariánky padesát kilometrů od bydliště. Je to rychlý. A nejsem schopnej časově a finančně udržet další dvě motorky na krátkou.“

Roman Beneš: „Kolik absolvujete závodů za rok na trávě a kolik na pískových oválech?“
Jaroslav Pták: „V průměru je to tak pět dlouhých a patnáct trav za rok.“

Roman Beneš: „Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch na dlouhé a co na krátké?“
Jaroslav Pták: „Na krátký asi mistrovství Saska 1997 a první liga 1991. Na dlouhý první místo v mezinárodním závodě v Morizes 1994, třinácté místo ve finále MS v Mühldorfu 1999, replika zlaté přilby z Willing 2002 a třetí místa v mistrovství republiky 2003 a 2005.“

Roman Beneš: „Dlouhá je údajně ještě náročější na techniku než krátká, myslíte že by Vás lepší technika posunula ve výkonosti výrazně dopředu?“
Jaroslav Pták: „Určitě. Kolikrát říkám, že nejsem závodník, ale hasič. Pořád něco hasím, co se týče závodního zabezpečení (smích). To si myslím, že je velkej handicap. Prostě nemůžu žít z podstaty, ale musím pořád něco tahat za konec. Takže by mě to určitě posunulo. Zabejvám se různejma problémama, který pak překážej‘.“

Roman Beneš: „Jak vypadá zákulisí závodů na dlouhé? Musí se platit startovné, nebo naopak je vypláceno startovné pořadateli? Je jezdec výrazně odměňován za umístění? Co musí jezdec vše udělat proto, aby získal závod v zahraničí?“
Jaroslav Pták: „Vyplácí ho pořadatel. Záleží na tom, co se nasmlouvá. Asi bejt vidět a zaplacírovat. A pak dlouhodobě nezametat. A přijeďte se podívat do Mariánek. Pořadatelé pouštěli do depa. Uvidíte všechno sám.“

Roman Beneš: „Myslíte že jsou perspektívní pouze závody na krátké dráze a závody na dlouhé časem zaniknou?“
Jaroslav Pták: „Určitě ne. Proč měly zanikat? Jak krátká, tak dlouhá má své kouzlo. A své zázemí.“

Roman Beneš: „Vím že v Německu a zvláště v Bavorsku jsou závody na dlouhých oválech stále poměrně oblíbeny a Mariánky jsou relatívně nedaleko. Myslíte si, že by se toho dalo využít pro rozvoj závodů na dlouhém oválu u nás (více závodů, němečtí jezdci, němečtí diváci)?“
Jaroslav Pták: „Určitě by se využít dalo. Ale musel by hrstce lidí okolo Míry Musila někdo výrazně pomoct. Od toho se vše odvíjí.“

Roman Beneš: „Za které kluby a v kterých sezonách jste ve své kariéře jezdil?“
Jaroslav Pták: „1986 – 92 Plzeň, 1993 Čakovice, 1994 – 97 Chabařovice, 1998 – 2002 Plzeň, 2003 – 2006 Mariánské Lázně. Hostoval jsem v Německu, 1995 – 98 Míšeň, 1999 – 2006 Willing.“

Roman Beneš: „Jak v současnosti trénujete? Máte přípravu např. v tělocvičně, trénujete na ovále v Mariánkách, máte v přípravě nějakého partnera, který trénuje s Vámi?“
Jaroslav Pták: „Mám doma ribstol. Na tělocvičnu mi nezbejvá čas. Individuální trénink bez partnera, jedině s partnerkou (smích). V Mariánkách se trénuje sporadicky kvůli pronájmu. A tak jezdím do Mühldorfu.“

Roman Beneš: „Jste v současnosti člen některého plochodrážního klubu, podporuje Vás některý z plochodrážních klubů?“
Jaroslav Pták: „AMK Mariánské Lázně a Jawa Club Willing.“

Radim Mach: „Celkem trefně Vás souslovím známý-neznámý označil pan Beneš v předchozím příspěvku. Je pravděpodobné, že Vás uvidíme na některém závodě české extraligy v příští sezóně? (nemyslím v ochozech, ale na zavodní dráze.)
Jaroslav Pták: „Určitě ne. Už jsme to rozebírali, je to otázka časová a materiální.“

Michal Stárek: „Chci pozdravit Jardu i jeho tátu, je to opravdu skvělá parta chlapů, několikrát jsem měl možnost se s nimi potkat na závodech v zahraničí i doma a jsou to správný kluci. Chci se zeptat, co pro Jardu znamená jeho spolupráce s tátou? Přeji do dalšího závodního roku hodně sportovního štěstí, smůlu již snad máte vybranou. A pozdravujte tátu!“
Jaroslav Pták: „Spolupráce s tátou přináší, že nemusím platit ladiče. Dělá perfektní motory. Jsem u toho a hodně polemizujeme nad časováním a věcma kolem motorů. Chováme se k sobě spíš jako bráchové, než jako táta se synem. Těší mě, že jste mě nazval správnou partou, protože vím, že to myslíte upřímně. Pozdrav vyřídím.“

Horác: „Zdravím, do následující sezóny přeju méně problémů s motory, hodně zdraví a úspěchů. Nikdy jste neuvažoval o ledové ploché dráze?“
Jaroslav Pták: „Děkuju za přání. O ledech jsem nikdy neuvažoval. Už jen proto, že bych musel jezdit do Ruska. A nemám rád zimu. Jezdil jsem obstojně na šroubkách – když byly.“

Horác: „Co očekáváš od MS družstev na Dlouhé? Byla by tam šance na pronikavější úspěch, vždy tým s Tondou Švábem, Zdeňkem Windem, Karlem Kadlecem a Tebou by mohl mít velké šance. Díky za odpovědi.“
Jaroslav Pták: „Budou to hodně vyrovnaný závody. Určitě tam nenajdeš slabou jízdu. Nikdo neví, jakým se to pojede systémem. A zapomněl jsi ještě na Pavla Ondrašíka a Ríšu Wolffa. Ty tam určitě patří.“

Lukáš Jirka: „Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jak dlouho ještě chcete závodit.“
Jaroslav Pták: „To je dobrá otázka. V jednačtyřiceti se necejtím starej. Kdyby bylo na mně, tak minimálně deset let. Ale nevím, jak dlouho to vydržím ekonomicky.“

Kristýna Ptáková: „Slyšela jsem, že jste byl s manželkou na devátém výročí svatby v Harrachově. Jak se vám tam líbilo?“
Jaroslav Pták: „Perfektní. Vyčistil jsem si hlavu a odpočinul si. Vylezl jsem na mamutí můstek a bál se jako malej kluk. Jak z toho ty blázni můžou skákat.“

Michal Jirka: „Dobrý den uvažujete ještě o návratu na krátkou dráhu? Proč myslíte, že krátká dráha je populárnější než dlouhá? Děkuji za odpovědi.“
Jaroslav Pták: „Určitě ne. Odpovídal jsem už na to asi čtyřikrát (smích). Krátká myslím, že je populárnější, protože má lepší promotion. Širší základnu a i ty náklady pro pořadatele nejsou tak vysoký. Upravit čtyři sta metrovou dráhu je něco jiného než kilometr.“

Radim Mach: „Co bylo pro Vás tím hlavním motivem (kdy nastal ten zlom) věnovat se dlouhé dráze, když u nás není tolik rozšířená?“
Jaroslav Pták: „Poprvé jsem jel v roce 1988. A 1. července 1990 jsem jel v Montanagne mistrovství Evropy na trávě. Byl jsem osmej. Zlom přišel asi v roce 1999. To už jsem krátkou jezdil jen doplňkově. Od roku 2003 jezdím jen dlouhou.“

Jaroslav Pták děkuje:
„Sponzorům Karlovarská teplárenská a.s., Autika s.r.o., Fuchs Oil, Trival, Auto Mudra, Vodocentrum W + M, Inovation Czech, Xintex a Jawa a.s.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Jiří Bayer

Štramberk – 11. listopadu
Vždy si přál být aspoň jednou mistrem republiky jednotlivců a zúčastnit se minimálně jedné velké ceny. Letos se mu tohle splnilo během jediného měsíce. V Březolupech doslova deklasoval konkurenci a po zranění Bohumila Brhela získal divokou kartu pro Grand Prix České republiky. Navíc přidal další zlatou medaili z šampionátu republiky dvojic. V exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z však Adrian Rymel hovoří nejen o svých úspěších, ale zmiňuje i druhou stranu lesklé mince. Na své si přijdou i naši čtenáři, kterým zodpověděl jejich otázky a naším prostřednictvím poslal své autogramkarty.

speedwayA-Z: „Léta jsi patřil k oporám britského Berwicku. Možná právě proto byl o to větším překvapením váš jarní rozchod. Co za tím vězelo?“
Adrian Rymel: „Za prvé jsme se dohadovali o penězích. Peter je na prachy nejhůř platící promotér. Na rozchodu mám trošku svou vinu i já. Na začátku sezóny se šlo připravit líp. Je to půl na půl. Tak bych to viděl. Během krátký doby jsem zadřel tři motory. V posledním závodě ve Workingtonu jsem v první jízdě z prvního místa zadřel ten nejlepší a dojížděl jsem na náhradním. Peter řekl, že je třeba změna. Letěl jsem na národní kvalifikaci a nevěděl, jestli se vůbec budu ještě vracet. Noc předtím jsem kvůli tomu nespal. Bylo to blbý a Peter nakonec zavolal, že mě nechce. Pak měl kvůli tomu problémy, protože mu odstoupili někteří sponzoři. Slíbili, že mu dají peníze, když tam budu jezdit. Potom měl o mě znovu zájem, ale nadsadil jsem svoje požadavky. Chtěl jsem si už od Anglie odpočinout. Už to bylo hrozně moc stereotyp. Byl jsi někde pět roků v kuse a chtělo to opravdu změnu. Sere mi to kvůli kamarádům. Mám jich tam asi pět nebo šest. Stojí za mnou a dávají do toho prachy. To mě štve, ale co?!“

speedwayA-Z: „Minulý měsíc jsi dostal pozvánku do skotského Glasgow. Ashfield Classic se sice neuskutečnilo ani napodruhé, ale je tady snad šance, že bys právě za skotský klub mohl jezdit Premier League 2007?“
Adrian Rymel: „Chtěli mě rovnou podepsat. Je tam Danny Bird. Je hrozně drahej a nechce za ně už jezdit. Jenže Glasgow jezdí v neděli a to mně nevyhovuje kvůli Polsku a mistrovství světa, kde jsem už nominovanej. Chci se připravit na sto procent a ne lítat tam a zpátky jako pako. A tak v Anglii nehledám nic a oni mě taky nehledají. Chtěl bych Švédsko, kdyby to šlo, a Polsko. Se Švédskem to taky nevypadá dobře. Nějak se neozývají. Do Anglie se mi nechce kvůli všemu. Nevím, jestli se to vůbec vyplatí, když pozoruju ty kluby. Možná kdybych měl dobrý den, nechal bych se ukecat. Ale mám zaměstnání v Olympu a ve smlouvě, že Anglie ne, tak to neřeším. V Anglii mi připadá, že je toho na jednoho člověka moc. Potřeboval bych kolem sebe dva, tři lidi. A nevěřím, že si můžu říct tolik, abych na to vydělal. Je lepší dělat jednu věc pořádně, než lámat všechno přes koleno. Proto Anglie asi ne. Ani na to nestavím motorky.“

speedwayA-Z: „Když jsi nebyl v Anglii, mohl jsi závodit v polském Krosně. Po neblahých zkušenostech se solventností Swietochlowic jsi kdysi prohlásil, že v Polsku už jezdit nebudeš. A najednou změna?“
Adrian Rymel: „Po těch Swietochlowicích jsem jezdil ještě v Krosně a to bylo bez problémů. Měli skluzy, ale doplatili všechno do koruny. Potom jsem šel za svým snem, což vždy byla Anglie. A teď jsem se vrátil. Letos to bylo zajímavé. Všechno trošku plácnuté přes palici. V Polsku brali všechno vážně. A já jsem člověk, co si z toho nedělá hlavu. Tohle se mi možná vrátilo při poslední výplatě a já jim za to v Krosně vyklidil kancl. Šéf mi řek‘, že musím přijet. A tak jsem tam dorazil a říkám, že chci ty prachy. A on, že mi místo pěti a půl dá jenom litr. A hned řekl jednomu jezdci, co stál vedle, že pojede on a já ne. Tak jsem tam udělal čóro móro a kluci museli jít vyjednávat za mě. Já bych ho zabil. Už to mají právníci, i když původně jsem přemýšlel o cikánech. Ale to nestojí za to. Jsou to jenom peníze. Teď mě volá Grudziadz. Je to trošku lepší nabídka. Dohodu s nimi bych viděl asi na devadesát procent. Ozvali se včas a dráha je tam v poho. Je to ale tvrdé, a tak brečím, aby torek byl pryčepny dla pana Adriana. Ale tým je to dobrý, ještě tak dva cizince a mohli bychom fungovat. V Grudziadzi jsem jel dvakrát a dvakrát dělal dvanáct bodů. A jednou zboural dvě plata pletiva, takže mi to tam možná i sedí (smích).“

speedwayA-Z: „Původní nominace na divokou kartu pražské Grand Prix tě minula. Nicméně po světovém poháru družstev v Malille a mistrovství Evropy dvojic v Lendavě by tě další opomenutí po zranění Bohumila Brhela asi mrzelo, že?“
Adrian Rymel: „Ani by mě to nepřekvapilo. Zvyk je železná košile. Pořád to tak bylo. V Malille to bylo dobré, líbilo se mi to. Dráha dobrá a motorka jela. Čtyři body není nic moc, ale tam měl každý bod cenu zlata. Užíval jsem si to, až mě určití jedinci vytýkali, že jsem to měl na salámu. A v Lendavě to nemám rád. Jednou mě tam chtěli na volnej závod, tak jsem jim radši řek‘ vysokou cenu. Tam to nešlo. První dvě jízdy jsem měl problém s motorkou. Byla zadřená páčka na spojce. Mělo to zpoždění nula nula nic, ale jak jsem si sedal do motorky, zvedla se. Chvilku trvalo, než na to kluci přišli. Opravili to a bylo to mnohem lepší. Potřebuješ ten skok, abys tam dal loket. A taky už tam z konkurence nikdo nebyl. Ale ani tyhle kluky porazit není jen tak.“

speedwayA-Z: „A jak jsi vlastně celý víkend okolo české velké ceny prožíval? Na přípravu muselo být hrozně málo času a možná ses nestačil ani nervovat…“
Adrian Rymel: „Z těhle akcí nemívám nervy. Jestli je někdo chce mít, já ne. Ale týden je hrozně málo. A já udělal jeden největší omyl svýho života plochodrážníka. V domnění, že posílám do Anglie ladičovi svůj nejlepší motor, jsem poslal jiný. Ten jsem předtím předělal a už do něho nechtěl investovat. A nejlepší motor zůstal v dílně. Nakonec jsem ho poslal aspoň k Weisovi. Tohle bylo hodně hektický. Hlavně pro kluky. Pupek jezdil s motorem do Polska, Kaspík do Anglie. A já si jen něco plácal. Startem v Grand Prix se mi splnil sen. Letos se mi jich splnilo dost. Vždycky jsem chtěl bejt jednou mistr a jednou jet Grand Prix. Je splněno, teď budu už jen sjíždět kola (smích). Závody byly fajne a příjemné. Člověk si připadal, že něco znamená. Ale jenom chvilku. Do první jízdy. Nakonec jsem byl moc zklamaný. Vím, že bylo na víc a nepodařilo se to díky všemu. Příležitost pro reparát bych dostal rád. Bylo by příjemňoučké to zkurvit podruhé (smích). Ale vím, že horší by to nebylo. Teď je šance i v kvalifikaci, ale naděje si nedělám. Budu dělat maximum, je třeba to rafnout za pačesy. Divoká karta asi neklapne. Tu spíš dostane asi Richard Wolff (smích). Teď je tam však ten titul. Bylo nepsané pravidlo, že mistr dostával divokou kartu, ale dřív byly tři a teď jenom jedna.“

speedwayA-Z: „Po zisku titulů ve Slaném a Březolupech jsi pro magazín speedwayA-Z oceňoval podíl Bohumila Brhela na svých triumfech. Při dvojicích byl tvým kolegou, v jednotlivcích ti pomohl technicky. Jak výrazná byla jeho pomoc?“
Adrian Rymel: „Má na tom velkou zásluhu. Udělal motor, co vyhrál. Je to tak i jeho titul. Jsem rád, že to byl můj motor, protože vyhrát na vypůjčeným od něho by mě netěšilo. Ladič dělá hodně. Lidi říkaj‘ šedesát procent, já tvrdím devadesát. Jak nemáš motor, můžeš se jít klouzat. Jak ho máš, můžeš závodit s Adamsem, Crumpem a tak. Slaný byl jeden ze závodů, co jsem si užil. I když jsem dojížděl za Bobem, dělal jsem body. Ani jednou jsem po startu nebyl vepředu a musel se tam prodírat. Nakonec to s titulem klaplo, hurá. Před závodem byl jeden problém. Ladil jsem motorku a dal tam špatně elektriku. Rozebral jsem tu druhou, abych se podíval, jak to přijde, a dal ji špatně i na ni. A pak jsem zjebal mechaniky, že to nedokážou ani nastartovat. Jenže pravda byla někde jinde. V Březolupech jsem nemusel tak předjíždět. A když jsi vepředu, můžeš si dělat, co chceš. Dráha mi sedla a jelo to perfektně. Raketa. Až ve finále jsem si myslel, že to nevyjde. Ale řek‘ jsem si, že buď spadnu, nebo vyhraju. Pepe už je na předjetí zvyklej po loňský sezóně (smích). Byl jsem rychlejší. Na ten typ dráhy mi to jelo nejrychlejc ze všech. Byl to jeden z dnů na sto procent a já jsem to přijel do Březolup vyhrát. Jsem rád, že Pepe skončil druhej. Bylo to už takový přáníčko z dílny, abychom byli spolu na bedně. Navíc i za Pepou stál Bohouš. Má tak zlato a stříbro a to je dobrá reklama. Teď už titul mám, ale cesta k němu byla strašná a dlouhá. Nechtěl bych si ji zopakovat. Je to i odměna za lidi, co stojej za mnou. Já, šulin z Bařin, bych to bez nich nedokázal!“

speedwayA-Z: „Extraligu jste rozehráli druhým místem na domácí dráze a vítězstvím v Pardubicích. Řada lidí pak začala předvídat vaše dominantní tažení. Nakonec jste však museli odvracet hrozbu baráže až v posledním kole. Taková soutěž se divákům musela líbit, avšak co na to závodník? A navíc z celku výrazně orientovaného na úspěch?“
Adrian Rymel: „Byl průser, že za osm extralig jsme se sešli jen jednou. A to ve Slaným. Extraliga byla suprově vyrovnaná. To tady dlouho nebylo. Slabí jsme nebyli. Myslím, že jsme jeli výborně. Akorát jsme se všichni sešli skutečně jen jednou. Vždy se bodíky štosovaly až na konec. Bylo to fajne, ale měli jsme z prdele kliku. Už jsem myslel, že jedeme baráž. Naštěstí kluci prosadili Gapinského. Ve Slaným by nakonec nebyl ani třeba, ale na druhou stranu z tebe něco spadne, když tam je střelec. Navíc je to dobrej týpek. Pohodář. Rád bych, aby ho ukecali i na příští rok. Musím udělat něco na Plzeň. Je to o motoru. Letos jsem nějak přestal startovat a v Plzni a v Praze nejde moc předjíždět. Příští rok bychom mohli jít po titulu. Kdyby byl Gapinski, vyhrajem‘. Ideální by bylo, kdyby se vrátil Bohouš. A když ne, aby nám dělal motory. Takže tam bude tak nebo tak. Neptal jsem se, ale myslím, že na hostování do Mšena mě asi nepustí. A já se v životě nechci s Prahou rozkmotřit. Lepší klub není, tady se to dá dělat na úrovni. Ovšem ideální by bylo jet za Prahu i za Mšeno. Tam bych jezdil taky rád.“

speedwayA-Z: „V první lize jsi prožíval triumfální mšenské tažení. Nejhorším výsledkem klubu byly Svitavy na závěr, kdy jsi vítězství potvrdil až v rozjezdu s Matějem Kůsem. Čím si takovou převahu vysvětluješ? Soupeři také nebyli žádná ořezávátka.“
Adrian Rymel: „Člověče, první liga byla letos nejslabší za historii. Neříkám, že tam jsou čočkaři. Matěj, Martin Málek, Mirda, Wolfík… Musel jsi tam závodit. Ale možná se mi to zdá, protože všichni dobří byli v našem týmu. Byli jsme asi o třídu lepší než ostatní týmy. Závodilo se mi tam dobře. Hlavně pro ty lidi ze Mšena. Je radost jezdit pro pana Grepla a pana Kaspera. První liga byla příjemná. Ale rozdíl mezi ní a extraligou je obrovský. Extraliga je na hodně, hodně velký úrovni.“

speedwayA-Z: „Vítězná šňůra Mšena pokračovala také v baráži. Tady šlo o všechno nejen vám, nýbrž i Pardubicím. Jak náročné bylo vypořádat se s atmosférou tohoto klání?“
Adrian Rymel: „Tyhle věci jdou mimo mě. Chtěl jsem ze sebe vydat víc než normálně a jet na doraz. Ale stresovat se? Malinko jsem byl nasraný s tím číslem náhradníka. Ale nakonec se to ukázalo jako dobrý. Zazávodil jsem si skvěle s Adamsem a Mariánem. Před baráží jsem tipoval, že nevyhrajem‘. A pak jsem byl mile překvapenej. Před tou poslední jízdou jsem už věděl, že to tam s Honzou Jarošem dáme. Jel dobře. Hodně nám ale pomohl i Ferjanův defekt. My neměli problém, oni ano. A na takovým závodě musíš jet na sto procent. Škoda Topase a Makovky. Kdyby byli, byla by to krásná práce. Ale je o to hezčí, že to šlo i bez nich. Možná pojedu baráž i příští rok. Třeba za Pardubice (smích). Bude-li manažer pan Vozár, jel bych i zadarmo. Ale to tam radši napiš v uvozovkách.“

speedwayA-Z: „V květnu jsi ovládl pouák v Kopřivnici. Jak prožíváš skutečnost, že by mohlo jít o poslední podnik na oválu, kde jsi kdysi viděl plochodrážníky poprvé?“
Adrian Rymel: „Měl bych díru v srdci. To by se nezahojilo. Prožil jsem v Kopřivnici hezké chvilky. I když tu dráhu nesnáším, chyběla by mi. Kde jinde ti přijde dva tisíce lidí? A ještě tvejch kámošů? Zprávy žádný nejsou, nevím nic. Jsou různé varianty, ale nemůžu ti o tom nic říkat. Každopádně by to byla škoda. Každá dráha je dobrá. A plochá dráha patří ke kopřivnickýmu sportu.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Jiří Bayer: „Dobrý den, nejprve bych chtěl upřímně pogratulovat k letošní sezoně. To byla paráda. Otázek by bylo dost. Já se zeptám na dvě věci. Za prvé, hodně se tu debatovalo nad budoucí podobou naší ligové soutěže. Kolik celků pojede extraligu, co potom zbude z první ligy, jestli se bude jezdit stávájícím systémem nebo třeba klub proti klubu a tak podobně. Zajímal by mě váš názor.“
Adrian Rymel: „Čím víc týmů v extralize, bude to lepší. Ale nechtěl bych, aby to bylo na úkor první ligy. Tam mají prostor junioři nebo ti, co je baví závodit. Ale čím víc klubů, tím líp.“

Jiří Bayer „Moje druhá otázka se týká dlouhé ploché dráhy. Dá se říct, že se tahle disciplína u nás pomalu probouzí. Mariánské Lázně po dlouhé době pořádají závod MS a půjde-li to takhle dál, mohou se diváci těšit možná i na finále. Vy jste dlouhou jezdil bohužel v době, kdy se tady nejela ani republika, není škoda, že teď, když mohou naši jezdci využít výhodu domácí dráhy, je jich jak do mariáše? Já vím, že to stojí majlant, ale když to zvládnou druhý… Může to stát za to. Neláká vás představa startovat ve finále MS? Vaše fanoušky určitě ano. Děkuji za odpověď a přeji do příští sezony spoustu vavřínů a hlavně zdraví.“
Adrian Rymel: „Je dobře, že dlouhá funguje. Je to super. Je to atraktivní. Tráva mě bavila. Kdyby se jezdila v Mariánkách, budu tam. Ale na dlouhou nemám prostředky a čas. Aby ses dostal na špici potřebuješ hodně rychlou motorku. Myslím si, že je lepší dělat jednu věc pořádně. Buď krátkou nebo dlouhou, ale ne dohromady. To už by nebyl čas ani na pivo (smích).“

Roman Beneš: „My Severomoraváci jsme na Vás už několik let hrozně pyšní a jsme Vám hrozně vděční za to, že se stále k našemu regionu hlásíte a bereme Vás za svého. Když v Kopřivnici jedete závod, tak jsou ochozy plný Vašich fanoušků a Vy jedete naplno a davy ve stoje řvou nadšením a je hrozně pěkná atmosféra a to je vždy velký zážitek. Alespoň já to tak vnímám. Vnímáte to taky tak?“
Adrian Rymel: „Určitě, vnímám to kladně. Tolik fanoušků má málokdo. Co mně tady vybudovali, je nádherná práce Štramberáků. Je to nádhera.“

Roman Beneš: „Bohužel vy jste v současnosti takový náš poslední severomoravský kopřivnický mohykán a pak to vypadá, že v oblasti jezdců už nikdo další nebude. Myslíte, že existuje nějaká cesta, jak plošinu v Kopřivnici trochu vzkřísit, tím mám na mysli, aby byli v regionu další nadějní jezdci a aby se pořádalo více závodů?“
Adrian Rymel: „Podle mě je to mediální záležitost. Půjde to, když bude plochá dráha v televizi a budou se o to zajímat média. Mladí nevědí, co to plochá dráha je. Jak by ji měli jezdit? U nás je to sport číslo dvacet. Tím se to odvíjí. Ale je to dobře. Kdyby to tak nebylo, nebudu mistr (smích).“

Roman Beneš: „A teď tu nejjednodušší otázku, jaký máte plány a cíle na příští rok, tím myslím co všechno a za koho budete jezdit? Mnoho dalších sportovních úspěchů i úspěchů v osobním životě.“
Adrian Rymel: „Chtěl bych do Švédska. Klidně do Elit. A do první polské ligy, popřípadě si to zpříjemnit nějakou ruskou ligou a vydělat tam nějaké dolary.“

Miloslav Čeleda: „Je aspoň nějaká šance, že budeš příští rok jezdit extraligu za Mšeno? Když ne, tak koho myslíš, že na soupisce Mšena uvidíme. Dík a hodně štěstí a úspěchů v nové sezóně.“
Adrian Rymel: „Z mojí strany je šance určitě. Jak se dohodnu šéfové, je jejich věc. Co já s tím zmůžu? Zájem je, ale jsem jenom loutka. A soupisku zatím neznám.“

Radim Mach: „Adriane, naši jezdci se nemohou prosadit v GP. Vy jste v baráži předváděl neskutečné souboje s Leigh Adamsem, ale i když jste mel po startu náskok, tak Vás dojel a předjel. Kde je hlavni příčina, v motorce nebo v technice jízdy? Jaké kroky by podle Vás vedly ke zkvalitnění jezdců u nás a jejich návrat mezi elitu?
Diky a přeji minimálně stejně úspěšnou sezonu jako letos!“
Adrian Rymel: „Ta jízda s Adamsem mě samého překvapila. Nečekal jsem, že s ním budu tak v kontaktu. Jeho motorka byla rychlejší, musel jsem ho vohlídat. Udělal jsem chybičku, jsem si toho vědom, ale bylo to pod tlakem. Jsem jenom člověk. Oni mají dobré věci, ale já už to doháním. Příští rok jim budu na prdeli. Věřím tomu. Doufám, že nevymyslí něco lepšího a neuskočí mně.“

Miroslav Kuchař: „Moc Tě zdravím, blahopřeji k veleúspěšné sezóně, do následující Ti přeju nejen obhajobu titulu, ale i první místa v jiných závodech. Po získání titulu mistra republiky jsi uveřejnil, že na něm má podíl Bohouš Brhel. Je opravdu takový rozdíl v Tvé a jeho motorce?“
Adrian Rymel: „Nejel jsem na jeho motorce, ale na své. Bobo dělal tuning. A bylo to znát.“

Miroslav Kuchař: „Na letošní velice vydařené Zlaté přilbě jsi nestartoval, ohledně povinností v Polsku, šlo o peníze, které Ti klub dlužil. Byl jsi v tomto směru úspěšný?“
Adrian Rymel: „Zlatou přilbu jsem chtěl jet, i když mi ta dráha nesedí. Byla to má povinnost pro fanoušky. Polsko však bylo důležitější. Nešlo jen o peníze, ale i o baráž, protože se celý rok o něco pokoušíš. Peníze už maj‘ právníci. A neznáš nějakého rusky mluvícího cigoše (smích)?“

Miroslav Kuchař: „Nastiň nám trochu průběh budoucí sezony, o anglické lize není nikdy dost informací.“
Adrian Rymel: „Anglickou ligu ne. Prozatím ne. Chci se připravit na šanci, co mi dal VV SPD nominací na mistrovství světa. Byla by chyba tohle nevzít za pačesy.“

Miroslav Kuchař: „V jakém týmu nastoupíš v extralize? Díky moc za odpovědi. A se Ti daří, jsem Tvým velkým fandou.“
Adrian Rymel: „Pardubice (smích). Nevím, fakt nevím. Ale asi Praha.“

Mirek Horáček: „Zdravím, Áďo, chtěl bych Ti ještě pogratulovat k úspěšné sezoně. V té další Ti přeju nejen úspěšnou obhajobu těch met, které jsi doposud získal, ale abys přidal i úspěchy další. Chci se zeptat. Co příprava na novou sezonu, jedeš někam za teplem?“
Adrian Rymel: „Jedu za zimou. Chcu lyžovat, sáňkovat, bobovat, stavět sněhuláky. A koulovat. Chci si orazit, odpočinout a načerpat sílu na pořádnou sezónu.“

Mirek Horáček: „Ledová dráha Tě neláká? S Tvým přístupem (v tom nejlepším slova smyslu) by tam určitě byly možnosti…“
Adrian Rymel: „Neláká. Nic mi to neříká. To už spíš lyžování, squash nebo horská kola. Ale ledy nemuší bejt.“

Mirek Horáček: „Někdy v roce 1999 jsi byl na plakátech zvoucích na extraligové závody. Jak náročné bylo se na ten plakát dostat?“
Adrian Rymel: „Byl jsem asi v té chvíli vyvolenej. MPM dělalo extraligu a já byl od nich sponzorovanej. To rozhodlo asi nejvíc. Má v tom prsty Michal Stárek a taky Marek Friedmann. Focení byla sranda. Udělali to hezky. Jenom jsem stál a asi mě i někdo držel za zadeček.“

Mirek Horáček: „Když už jsi na Přilbě nemohl být, jak se Ti závody líbily?“
Adrian Rymel: „Líbila se mi Zlatá stuha. Tak už jsem si dlouho závody neužil.“

Mirek Horáček: „Kolik lidí má Tvůj tým? Díky, a se Ti daří v nadcházející sezoně.“
Adrian Rymel: „Mechanici Kaspík (Martin Chalaš) a Pupi (Richard Dufek). Plus ladiči. Teď je to Bohouš Brhel, Sean Wilson a Láďa Dvořák. A Láďa Kovář jako manažer.“

Michal Jirka: „Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jestli si nemyslíte, že naše jezdecká špička je hodně malá? Protože když nejezdili čtyři nejlepší jezdci ČR, tak jste byl jediný, kdo měl pořád vynikající výsledky. U ostatních se mi zdálo, že docela zaostávají. Jaký na to máte názor?“
Adrian Rymel: „Měl jsem dobrou sezónu. Naopak Bohouš se vrátil z brutálního zranění páteře. Nebyl Švabach, taky Drymlové. Každý rok je jinačí. Mně to třeba nepůjde příští rok. Když se něco sere, nezměníš to.“

Jiří Benda: „Mám dotaz, který obvykle novináři dávají funkcionářům, ale od těch se často nic nového nedozvíme, proto se zeptám špičkového jezdce: Měl byste nějaký námět, jak přitáhnout mládež na plochodrážní stadiony, a to nejen jako diváky, ale i jako jezdce? Jak to dělají například v Polsku? Přeji hodně zdaru, držím palce do sezony 2007!“
Adrian Rymel: „V Polsku je to sport číslo jedna, maximálně dva. Je tam zájem médií a každý, kdo je žužlowiec, je in. Zlepšit to jde určitě, ale ta cesta vede přes média. Kdo přijde třeba na extraligu, musí odcházet spokojený. Kdyby se do toho opřela ČT, zlepšilo by se to. Jak je to pro ně atraktivní, nevím. Mohlo by to bejt lepší, i kdyby se do toho jako v devětadevadesátým opřel Michal Stárek. Jenže to asi zkazilo vedení a od té doby se to jen plácá.“

Richard: „Co říkáte na budoucnost ploché dráhy v Kopřivnici? Má nějakou šanci, když je ve vedení sportoviš fotbalový trenér, který hájí převážně svoje zájmy? Co bude s letním stadionem, až se tam nebude jezdit plochá dráha?“
Adrian Rymel: „Myslím si, že plochá dráha tady bude. Nevím, na jaké úrovni. Ale nechce se mi věřit, že by to zrušili. A když jo, aspoň třeba na stadióně udělají pořádný rockový festival a pochčijeme jim trávník (smích).“

Kiril Janačkov: „Dobry den, gratuluji k titulu. Jak to bylo začátkem sezóny s britskou ligou? Jak jste se nakonec domluvili a jaké máte v Anglii plány? Uvidíme Vás v sérii SGP? Doufám, že se tam letos probojujete a držím palce.“
Adrian Rymel: „Dostal jsem padáka. Byla to jak jejich, tak moje vina. Prostě půl na půl. S Anglií na rok 2007 plán nemám. V SGP těžko, maximálně na divokou kartu v Praze, když plochodrážní bůh dá. Třeba se zase všichni rozlámou a budu muset zase jet já. Také doufám, že se tam probojuju. A děkuju. Nejen vám, ale všem za vaše dotazy.“

Lukáš Jirka: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli plánujete v příštích sezónách jezdit zahraniční ligy.“
Adrian Rymel: „Chtěl bych švédskou extra, polskou první a třeba to Rusko. Kdyby, kdyby, kdyby…“

Wojta: „Čau Áďo, nejprve Ti chci říct, že letošní sezonu jsi jel úplně dokonale. Jinak se chci zeptat, jaký závod z letošní sezony byl pro tebe nejlepší, jako že jsi ho zajel skvěle. Diky. Škoda, ze jsi nejel Přilbu… Páčko.“
Adrian Rymel: „Co jsem si dobře zajezdil, byla Malilla, Slaný a Březolupy.“

Martin: „Gratuluji k titulu a chci se zeptat, čeho bys ještě rád dosáhl ve své kariéře? Nebo se chceš hlavně závoděním teď bavit?“
Adrian Rymel: „Mám splněno. Splnil jsem si svůj dětský sen, protože jsem aspoň jednou chtěl být mistr a jet Grand Prix. Fakt jsem za to šastný. A bavit se budu určitě.“

Michal Stárek: „Moc gratuluji já i všichni kluci a holky z firem MPM Trading a Ultralab a syn k získání mistra ČR, možná si to neuvědomuješ, ale je to určitý mezník v tvém vývoji jako plochodrážního jezdce. Chci konstatovat, že jsi obrovským příkladem pro ty, kteří chtějí dělat tento sport a nemají přitom žádné finanční rodinné zdroje a technické zázemí. Aďa je velice skromný a téměř vše musel financovat z vlastních zdrojů nebo za přispění kamarádů, možná proto jeho cesta na český vrchol trvala trochu déle, ale o to více si toho já osobně u něho cením a je to velice zasloužené.
A otázka, kdyby vedení ploché dráhy nějak lépe podpořilo rozvoj a trénink na dlouhé a ledech, zda by byl i u tebe zájem o tyto plochodrážní disciplíny? Jinak držím palce do nové sezóny a buď stále stejně skromný kluk, jak tě známe.“
Adrian Rymel: „Děkuju. Kdyby se jela samostatně tráva, uvažoval bych o tom. Ale ani ledy, ani dlouhá mě neberou. Nikdy však nevíš, kde skončíš. Třeba to bude hudba budoucnosti.“

Adrian Rymel děkuje:
„Nechci na někoho zapomenout. Chci poděkovat všem, co mně pomohli. Nejen letos, ale za celou sračkovou kariéru, co se to snažím plácat. Přeju všechno nejlepší Kaspíkovi (přezdívka mechanika Martina Chalaše – pozn. redakce) k narozeninám. Mrzí mě, že Richard Dufek zůstává v Kopřivnici a příští rok se mnou nebude. Díky také všem sponzorům a všem šéfům klubů, všem kamarádům a fyzioterapeutům.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Březolupy – 17. listopadu
Ve stejném roce, kdy se narodil získal jeho otec Jaroslav svůj první významnější úspěch vítězstvím v přeboru ČSR jednotlivců. Jablko nepadlo ani v tomto případě daleko od stromu. A to tím spíše, je-li jejich domek na dohled březolupského stadiónu. Martin Gavenda sice prozatím nenaplnil své ambice o vysněné stupně vítězů juniorského šampionátu, ale už se může pochlubit svou účastí na letošním slánském triumfu v extralize. A nyní na něj došla řada, aby poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z.

Martin Gavenda měl pro nastartování své závodnické kariéry dostatečně silné impulsy. Který však byl důležitější? Otcův příklad nebo ovál v těsném sousedství bydliště? „Spíš táta,“ odpovídá po chvilce přemýšlení Martin Gavenda, který je od listopadu závodníkem pražské Markéty. „Jezdil jsem s nima po závodech a všechno viděl. A tak mě to inspirovalo. Stadión samozřejmě taky. Trénovalo se tam a já se chodil dívat.“

Na další detaily se magazín speedwayA-Z zeptá Martina Gavendy v sobotu 25. listopadu. Řeč se samozřejmě stočí kupříkladu na jeho přestup do Prahy či angažmá v maďarském Miskolci. A také tentokrát mohou zpovídanému jezdci položit svůj dotaz také naši čtenáři.

Podmínky účasti v naší autogramiádě jsou prosté. Stačí do komentářů k tomuto článku vložit svou otázku na Martina Gavendu a sdělit redakci svou poštovní adresu. Uzávěrka proběhne tradičně o den dříve, tedy v pátek 24. listopadu v 21:00. Redakce si vyhrazuje právo preferovat dotazy čtenářů s poštovní adresou na úkor anonymních příspěvků.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Karlovy Vary – 10. listopadu
Jeho otec patřil k úspěšným silničářům. On začínal s motokrosem, aby se nakonec dal na sport levých zatáček. Jeho kariéra vyprofilovala přes Plzeň a Chabařovice směrem k dlouhým oválům. Dočkal se medailí z mistrovství republiky i pravidelných míst v reprezentaci. Karlovarský závodník Jaroslav Pták je dalším z řady plochodrážníků, s nimiž magazín speedwayA-Z přinese exkluzivní rozhovor.

V letošním českém šampionátu na dlouhé dráze měl Jaroslav Pták nehoráznou smůlu. Ve finálové jízdě se mu rozsypal převodový řemen. „To mě bude mrzet dlouho,“ hodnotí závodník závod s takřka půlročním odstupem. „Tohle a Pfarrkirchen. Jedním vrzem bylo všechno pryč. Mariánky jsou navíc doma. A jsou tam lidi, co mě dávaj‘ peníze. Ti, kteří viděli, co se mi stalo, to pochopili. Ale ve finále jsem holt až šestej.“

Na mnoho dalších věcí se magazín speedwayA-Z zeptá Jaroslava Ptáka přímo v Karlových Varech. Také tentokrát mohou podobu rozhovoru určit také naši čtenáři, kteří za své otázky obdrží závodníkovu fotografii s podpisem. Interview je předběžně naplánováno mimořádně na úterý 21. listopadu. Uzávěrka čtenářských příspěvků je o den dříve, v pondělí 20. listopadu v 21:00. V případě většího počtu dotazů si redakce vyhrazuje právo preferovat čtenáře s poštovní adresou na úkor anonymních příspěvků.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Lubomír Hrstka

Štramberk – 3. listopadu
Letos prožil sezónu jako hrom, by tomu jarní rozchod s Berwickem nenasvědčoval. Vybojoval domácí tituly v jednotlivcích a družstvech. Pomáhal Mšenu do extraligy se stejnou vehemencí, jako v ní bránil pražskou příslušnost. Po sérii zranění se stal faktickým leaderem české reprezentace ve světovém poháru družstev i mistrovství Evropy dvojic. A samozřejmě nemohl ujít pozornosti pražské Markéty v otázce záskoku za Bohumila Brhela pro pražskou Grand Prix. Jednatřicetiletý Adrian Rymel je prvním z řady českých plochodrážníků v letošní řadě exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z. Loni se stalo tradicí, že podobu interview mohou vytvářet také naši čtenáři, kteří získají podepsanou fotografii zpovídaného plošináře. A letos v ní budeme pokračovat.
„Samozřejmě je co vylepšovat,“ nespí Adrian Rymel na vavřínech. „Na tituly kašlu, ale pořád je tam hodně věcí nedotažených. Samozřejmě tituly jsou super, ale bylo by milé je zase příští rok obhájit. Ale to chci asi moc…“ V exkluzivním rozhovoru samozřejmě přijde řeč na všechno mnohem detailněji.

Své otázky na Adriana Rymela můžete vkládat od této chvíle až do uzávěrky v pátek 10. listopadu do 21:00. Pakliže chcete získat jeho podepsanou fotografii, nezapomeňte redakci sdělit svou poštovní adresu. Magazín speedwayA-Z si vyhrazuje právo v případě velkého počtu otázek preferovat čtenáře s poštovní adresou na úkor anonymních příspěvků.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Jiří Střalka