Praha – 27. prosince
Světoběžník a přitom pražský patriot. Není pro něho problém létat světem o sto šest tempem tryskových letadel a vydělávat v zahraničních ligách. Přitom však nezapomíná, odkud vzešel. Pražská Markéta se mu stala prakticky druhým domovem, kde se naučil jezdit nejen na plochodrážním motocyklu, ale kdysi v dětství i na kole. A v tomto duchu se odvíjí také náš exkluzivní rozhovor. Luboš Tomíček v něm rozebírá své účinkování v britské či polské lize, ale vrací se rovněž ke svým startům v Čechách. Na řadu přijdou samozřejmě i další témata a zkrátka nepřijdou ani naši čtenáři. Ti za své dotazy dostanou jak odpovědi, tak i podepsanou autogramkartu.

speedwayA-Z: „Začněme otázkou na aktuální téma. Zatímco většina závodníků spí zimním spánkem, ty ses zúčastnil halových závodů v anglickém Brightonu a německém Neustadtu. Jaké to bylo?“
Luboš Tomíček: „Halový závody jsou dobrým zpestřením zimního spánku. Člověk se na ně nemusí extrémně připravovat jako na klasickou plochou dráhu. Letos jsem je oba spojil při jedný cestě i s nákupem náhradních dílů na novou sezónu. V Anglii jsem uzavřel ten plochodrážní rok a při cestě domů bylo to Německo. Byla to menší zajížďka, ale nic extra. V Brightonu to je taneční centrum a den předem tam je ještě vystoupení. Večer po něm přijedou s technikou. Dovezou materiál, co se používá na plochý dráze. Je asi tři, čtyři centimetry vysokej a je navezenej na igelitu. Válcema ho udusaj‘ tak, že je to tvrdej beton. Ale vůbec se netrhá. Při závodech je tam úplně vidět nagumování. To jej velkej rozdíl mezi Brightonem a Neustadtem. V Anglii to vypadá víc jako plochá dráha. Je tam víc kontaktních soubojů. V Německu se jezdí na parkurovým podkladu. A a s ním budou dělat cokoliv, pořád se to bude trhat. Martin Dugard v Brightonu původně nebyl. Ale někdo nepřijel a tak se rozhodl, že nakonec pojede. Jelikož je systém, že kdo byl loni ve finálový jízdě, musí obhajovat, jeli jsme zase spolu. Před rokem jsem upad‘ a zkazil nám vítězství. Letos jsem se ve finále dotknul pásky. Startoval jsem z handicapu. Ten byl jen asi tři metry. Ale měl jsem v první zatáčce větší rychlost a podjel oba soupeře. A v tom se rozsvítily červený světla. Vyloučili,,,, a už jsme věděli, že jsme vyhráli. Už jsem Martinovi říkal, že příští rok musíme jet zase. On plánuje udělat halu v Birminghamu. Ovál by měl mít velikost Areny Essex. Když si představíš Divišov v hale, bylo by to docela dobrý. Všechno je však zatím v jednání, možná bude ještě jednou Brighton. V Německu jsem k tomu přistupoval jako ke srandě. Ale domácí závodníci to brali vážně. Den předem tam byli trénovat. Ve finále jsem si vybíral startovní místo jako poslední. A ze čtyřky není šance. Jel jsem ale chytře. Hefenbrock s Kattem po sobě šli. Sukli se, já mezi nimi prokličkoval a dojel druhej. Pak mi řekli, že se to sčítá s bodama ze základní části. Myslel jsem, že budu třetí. Jenže rozhodčí si mě spletl s Kattem. Dojel jsem druhej, ale on řek‘, že až třetí. Měli jsme podobný oblečení. Je to sice show, jak mi potom v kanceláři řekli, ale naštve tě to. Už jen z principu, že to jsou ty Němci.“

speedwayA-Z: „Neuvažoval jsi také o jiné formě zpestření zimní přestávky. Kdysi jsi tvrdil, že bys rád poznal Austrálii a Nový Zéland…“
Luboš Tomíček: „Můj názor je, že zimní turné v Austrálii nebo na Novým Zélandu mi po jezdecký stránce nic nedá. Sedíš na tom, ale spočítej si, že za dva měsíce odjedeš jen sedm závodů. Je to určitě lepší, než nezávodit vůbec. Ale celej ten výlet je o tom vidět tu zemi levnějc než jako turista. Máš svoji motorku, kterou prodáš. Dostaneš za ni tak 65 tisíc. Promotér v Austrálii nebo na Zélandu ti nabídne, že mu ji tam necháš a on ti zaplatí cestu a kapesný. Jenže ty peníze, co dostaneš, stejně utratíš. Nakonec tě ta cesta vyjde na sedmdesát tisíc. Kdybys tam jel sám, stojí tě to třeba dvě stě. Lákalo by mě to, ale v současný době jsem na tom tak, že těch pětašedesát tisíc vrazím zpátky na novou sezónu. Až budu mít dobrej rok a finanční jistotu, určitě se tam podívám. To bude asi v pěti nebo šesti letech. Čím jsi mladší, tím je to jednodušší.“

speedwayA-Z: „Většinu sezóny jsi strávil na Britských ostrovech starty za Oxford v tamní Elite League. Jaký byl pro tebe rok 2006 v tomto směru?“
Luboš Tomíček: „Střídavě oblačno. Začínal jsem sezónu s average 3,00 přiděleným od BSPA na postu rezervy. Po dvou měsících jsem měl i 4,98 a jednu chvíli byl spokojenej. Většinou jsem měl lepší skóre ze závodů venku než doma. Do Sandy Lane (adresa stadiónu v Oxfordu – pozn. redakce) můžu ze svýho bydliště dojít i pěšky, ale ta dráha… Nejdřív se dělala podle Rickardssona. Chtěl ji celkově tvrdší. Pak přišel Todd Wiltshire a od půlky dráhy to bylo jak brambory. Jedině v Coventry to bylo podobný. Když jsme procházeli ovál v Oxfordu, chodili jsme po trávě. Když jsi šel po dráze, díky bahnu na botách jsi vyrostl o deset čísel. Todd to tak miloval. Proto bylo moje skóre lepší venku. V půlce roku jsem upad‘. A pár závodů vynechal i kvůli extralize. Ta byla ve středu a to jsme jezdili tady. Přijít do rozjetýho týmu není nejlepší. A tak jsem spadnul na average okolo 4,20. Kdybych skončil kolem pěti bodů, byl bych spokojenej. Ale pořád tam je zlepšení z těch třech bodů z roku 2005 v Premier League. V Oxfordu bylo blbý, že tým nevypadal špatně na papíře, ale vůbec jsme nesplnili očekávání. Ne vyhrát ligu, ale vyhrávat doma a venku jen minimálně. A to se nedařilo. Tony Rickardsson to pojal jako zkoušení motorky. A ten měsíc, co tu byl, dělal asi osm bodů na závod. Myšlenkama byl už asi v Porsche Cupu. Byla třeba tiskovka a Tony se tam pět minut bavil o Porsche. Až se ho novináři museli ptát sami, jaké má plány s Oxfordem. I promotér připustil, že brát ho do týmu, byla chyba. Pak přišel Todd. Ten tam měl bejt od začátku roku. Přinesl dobrou atmosféru, ale rozváděl se. Díky tomu přišel o spoustu peněz. A tak si dal zase rok v plochý dráze, aby manželku zase vyplatil. A klobouk dolů, co předváděl. A kór v Oxfordu, kde porážel třeba Adamse a jedničky a pětky druhejch týmů. Pak bylo období, kdy přišel Aleš. Byl neskutečně rozjetej. Tým vypadal, že se hne z posledního místa tabulky nahoru. Aleš měl dva dobrý závody, ale stalo se mu to zranění. A pak ta atmosféra byla tragédie. Nakonec jsme přeskočili Arenu Essex a skončili druhý od konce. Stalo se to i obchodní pohromou. Tým ztratil na fanoušcích a financích. A tak bych sezónu hodnotil na různý etapy. Doba Tonyho, doba Todda, doba Aleše a doba po Alešovi.“

speedwayA-Z: „Debutoval jsi také v polské lize. S vestou prvoligového Lublinu jsi absolvoval většinu utkání. Co tě k polskému angažmá vedlo a jak jsi byl spokojen?“
Luboš Tomíček: „Sezónu v Polsku musím hodnotit víc než pozitivně. Byla to moje první sezóna tam. Moc jsem si nevěřil, že tam můžu přežít celej rok. Z dvaceti ligovejch kol jsem nakonec jel patnáct. Dráha v Lublinu mi seděla. Bylo to takový užší Slaný. Houpavý a rozbitý. Ze začátku bylo obtížný se prosadit. Člověk musel jet sparingy, aby si zasloužil místo v týmu. A to jsou ještě horší závody než liga, protože tam se každej chce ukázat dobře. Andreas Messing si hned v prvním sparingu zlomil ruku. Mně se v prvním závodě podařilo udělat deset bodů. Už jsem měl jistotu, že juniora budou potřebovat. Jezdilo se mi líp a začal sbírat body. Nejlepší závod byl doma se Zielonou Gorou, která nakonec vyhrála ligu. Já měl deset bodů a byl druhej nejlepší z týmu. Mezi juniory jsem v celkovým hodnocení na average skončil druhej za Lindgrenem. Na seniorským postu bych asi spokojenej nebyl, ale na juniora to byla dobrá sezóna. Skončili jsme pátý. Zranil se nám Adam Shields a Bogas. Se Zielenou Gorou vyhořel Chris Louis, takže to nebylo špatný. Zezačátku byl sponzor výrobce obráběcích strojů Sipma. Peníze byly a dělalo se všechno, aby se awansowalo do extraklasy. Jak se nám ale nepovedlo dostat se do první čtyřky, přestali chodit lidi. Peníze taky a šlo to dolů. Pokud se týče dopravy, bylo to daleko, ale do Anglie jsem mohl létat ze Rzeszowa. Vycházel jsem dobře i s fanoušky. Takže je hodně ranilo, že jsem další rok podepsal Ostrow. Ale je to prostě sport. Navíc se říká, že jim odešel sponzor. Letos chtěli postoupit, příští rok budou mít problémy vůbec se udržet v první lize.“

speedwayA-Z: „Když jsme domlouvali tento rozhovor, naznačoval jsi jisté trable při hledání britského angažmá na sezónu 2007. Jsou tedy tvé podpisy ve švédské a polské lize jistým náhradním řešením?“
Luboš Tomíček: „V současné době nevypadá Anglie růžově. Byl jsem v kontaktu s jinejma klubama, ale Oxford nedal povolení, aby se mnou jednali o angažmá. Zájem měli Belle Vue a Eastbourne, ale to mluvíme o listopadu. Oxford pořád kompletuje tým a není si jistý, zda bude můj average potřebovat. Nejedná se vůbec o mě, ale o můj average. Nezbylo nic jinýho, že čekat. Teď to vypadá, že na začátku sezóny se pro mě místo nenajde. A že budu rezerva, jestli někdo vypadne, že bych ho nahradil. Ale pořád počítám, že do Anglie půjdu. Mluvím o Elite League, nabídky z Premier League jsem odmítal. Tam by mě Oxford pustil, protože by neměl problém vzít mě zase zpátky. Chtěl jsem jezdit v Anglii, Polsku a Švédsku, protože si myslím, že ta cesta nevede jinak než závodit, závodit a závodit. Bude to náročný na dráze a přinese to hodně práce. Ale třeba se to zúročí. Je tam i pojistka. V Polsku můžu odjet jeden, dva závody a měsíc stát. Je proto lepší mít víc lig. Počkám první tři tejdny v lednu na finální odpověď z Anglie. Budu se snažit zajistit i něco dalšího na duben, kdyby to nedopadlo. Ruskou nebo dánskou ligu, kde ty nabídky byly.“

speedwayA-Z: „V české extralize užší česká špička v barvách pražského Olympu už třetí sezónu prohrála s týmy opírajícími se o služby zahraničních jezdců. Může tvému celku v tomto ohledu pomoci také angažmá Poláků ve stylu startu Tomasze Gapinského ve Slaném?“
Luboš Tomíček: „Za ty finance, co do nás vkládá, by si Olymp mohl dovolit startovat se zahraničníma posilama jako ostatní. Cizinec byl povolán až na poslední závod, kdy už to vypadalo na baráž. Olymp totiž celkově zvolil strategii, že se snaží pracovat s jezdci od mládí a vychovávat je. Cizinci dělají extraligu lepší a zajímavější, ale určitě by se měl omezit jejich počet na jednoho v týmu. A měla by rozhodně bejt dvoustupňová soutěž, aby hrozil sestup. Vím, že pro nás letošní rok nebyl ideální. Byla spousta závodů, co jsme pokazili až v poslední sérii jízd. Ale pro lidi to je zajímavý. To se teď už asi nedocílí, když zrušili první ligu. Pokud se týká těch Poláků, kdyby byli dobří, asi by nám pomohli. To vidíš na Slaným a jinde, že pomáhaj‘. Proč by nepomohli Praze? Ale jestli je Olymp chce, to není otázka pro mě.“

speedwayA-Z: „Extraliga byla opět nesmírně napínavá. V posledním závodě mohly hned tři týmy skončit na druhém místě stejně jako spadnout do baráže. Včetně Olympu. Jak jsi celou extraligu prožíval?“
Luboš Tomíček: „Jel jsem všechny závody. Česká extraliga je pro mě určitě víc než ostatní ligy třeba v Anglii nebo v Polsku. Jedu za svůj domácí tým a v současnosti je to jeden z mála šampionátů, co tady mám. Olymp mě vychovává od malička. Není to proto příjemný, když bojujeme o baráž a ne o první místo. Když si vezmeš, že Praha jezdí se svými odchovanci, není to třetí místo tak tragický. Řadu závodů jsme navíc prohráli až v závěru. Fantastický bylo, že jsme ve Slaným zatáhli. Ani bychom tam toho Poláka nepotřebovali. Je však škoda, že to musí dojít do situace, že se v posledním závodě rozhodovalo, kdo bude v baráži a ne o mistru. Lepší by bylo, kdyby Slaný a Praha bojovaly o titul. Extraliga je pro náš klub nejdůležitější soutěž. Všechno se od ní odvíjí. Když se my závodníci sejdeme, špatnej kolektiv nejsme. Bylo by fajn příští rok bojovat o první dvě příčky. A nejlíp vrátit titul do Prahy. Veškerá koncepce Olympu k tomu směřuje. Důvod, proč chceš odvádět dobrou práci, je i podpora od klubu. Když si to hodíš na papír za celou sezónu, vsadím se klidně, že úvazkový plat, zdravotní a sociální pojištění, nemocenská a určitá podpora v technice nebudou daleko od tý cifry, co si můžeš vyjet ve Švédsku, Polsku a Anglii. Jenže když se tam zraníš, klub se na tebe vykašle, kdežto tady nějaká pomoc bude. I pro mě je to kolikrát těžký si to uvědomit. Jseš třeba naštvanej, že se musíš vracet, ale ta podpora od Olympu je velká. bez ní bych nic nebyl. A z těhle důvodů by bylo fajn sem ten titul vrátit.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o českých závodech, jak hodnotíš rozpis závodů s finálovou jízdou? V Březolupech jsi na ní mohl ve finále šampionátu republiky vydělat, při dědově memoriálu zase hodně prodělal.“
Luboš Tomíček: „V individuálních závodech mistrovství světa, Evropy a republiky by se měl utkat každej s každým. A z toho určit pořadí. Ve volných závodech má finále určitý napětí. Tam by to mělo zůstat. Jinak by se mělo rozhodovat v pěti jízdách a tečka. V Březolupech nebyl Zdenda Simota daleko, ale nechal jsem se hodně vyvýzt. A hlavně jsem si na finálovou jízdu přitáhnul dvě motorky. Měl jsem zvolit tu druhou. Ale to jej všechno to kdyby, kdyby… V Anglii jsem ale na tom motoru měl dobrý skóre. I tak to byl nejlepší výsledek v mistráku pro mě. Doufám, že se mi to povede ještě zopakovat. Při Tomíčkově memoriálu to byla škoda. Obsazení bylo slabší a já měl v základní části čtrnáct bodů. A navíc výhodnou dráhu ve finále, kterou jsem si vybíral jako první. Ale neodjel jsem. Trošku to zamrzelo, takže doufám, že bude někdy příště. Doufám, že budu výš a výš. Jenže tenhle sport jej samý kdyby, kdyby…“

speedwayA-Z: „V letošní sezóně sis hodně užil také pardubický víkend se Zlatou stuhou a Zlatou přilbou, že? I když v neděli tam byl trošku pech, jinak tvé účinkování mohlo být delší…“
Luboš Tomíček: „Na začátku bych řekl, že víkend v Pardubicích mě potěšil. Je vždycky takový speciální. Pořád však mám v hlavě, že Pardubice pro mě nejsou dobrej ovál. Na Zlatý stuze jsem skončil druhej, ale ta stíhačka byla pěkná. Také některý jízdy Zlatý přilby byly dobrý. Kolo jsem jel první, než mě předjel Adams. A nakonec i Kasprzak. Škoda, že pak Adams jel potřetí, i když nemusel. Teprve pak jsem si uvědomil, jak mi chyběly ty body z první jízdy. Není to moc často, že bych z Pardubic odjížděl nadšenej. Ale teď ano.“

speedwayA-Z: „Reprezentační historie zaznamená, že v mistrovství světa juniorských družstev v Kumle jsi nemohl startovat kvůli rozhodnutí lékaře, v juniorském mistrovství světa byl náhradníkem a v ME jednotlivců vypadl v semifinále ve Wiener Neustadtu. Přidáš ke strohé statistice také trochu svého osobního pohledu?“
Luboš Tomíček: „Doktorovi z Kumly děkuju. Závody se tam konaly v sobotu a já ve středu večer měl pád. Přivodil jsem si slabší otřes mozku a pochroumal si rameno. A to byl hlavní problém. Celý měsíc jsem nezávodil. Ve čtvrtek ráno mě pustili z nemocnice. Musel jsem se rozhodnout, jestli jsem způsobilej. Mechanici měli totiž odjíždět z Prahy, aby stihli loď. Ležel jsem v posteli a cejtil se akorát unavenej. Rameno jen pobolívalo. A tak jsem se nakonec rozhodl, že to zkusím. Dopravil jsem se do Švédska a v tréninku zjistil, že jsem nebezpečnej sobě i ostatním. A že nevyvolám smyk. Chtěl jsem od doktora, aby mi to obstříknul. On, že nemůže, že se musí poradit. A pak mě vyřadil ze závodu. Měl pravdu, bejt někde jako náhradník a nebejt schopen, je k ničemu. Co se týče mistrovství světa juniorů, semifinále v Leszně si budu dlouho pamatovat. Nechat se v rozjezdu předjet v posledním kole, zamrzí. Celej závod byl, že jsem dobře startoval. Ale v první jízdě jsem se nechal předjet pozdějším vítězem Zabikem. Kdybych tenhle bod uhájil, nemusel bych to rozjezdu. Ve finále v Terenzanu jsem se nakonec ani nesvez‘. Ale zase je to nová zkušenost. V Blijhamu při mistrovství Evropy byla dráha kontroverzní. Mantinely asi jako z dálnice. Nevěděl jsem, jestli se jede tráva nebo krátká. Divím se, že tohle dostalo licenci. V semifinále ve Wiener Neustadtu jsem měl dobrou jednu jízdu, kdy jsem odved‘ Ferjana. Jenže pak jednou dráhu šíleně nakropili. Dovezl jsem nulu a tím pádem nepostoupil.“

speedwayA-Z: „Vrcholem se ovšem stal start v roli náhradníka při pražské zastávce cyklu Speedway Grand Prix. Vzhledem k okolnostem jsi ke startovní pásce přijel hned třikrát. Byl to pro tebe pěkný večer?“
Luboš Tomíček: „Jedno velký štěstí. Abych se jako náhradník svez‘ ve třech jízdách, to se letos jinde nestalo. Nesvezli se ani dva náhradníci. Markéta je dráha, kde nejsou moc kontakty, takže jsem to vůbec nečekal. Měl jsem radost. Akorát byl trošku zmatek, když člověk viděl, že je někdo v pásce. Ale na druhou stranu jsem neměl žádnej stres. Ten největší byl stihnout dvě minuty. Byl jsem překvapenej, že s nima šlo závodit. Jsou to cenný zkušenosti. Grand Prix je něco fantastickýho. Už ta předatmosféra z tréninku je něco speciálního. Někdo si řekne, tři jízdy, co to je, ale já si je budu pamatovat dlouho. Snažil jsem se hodně dobře připravit a lítal do Prahy i trénovat. Příští rok bych chtěl znova. Proto to člověk dělá, aby v těhle závodech startoval.“

Otázka čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Roman Beneš: „Za poslední dva roky jste se výkonnostně posunul dost nahoru. Jakou roli v tom hraje talent, píle, zázemí či Vaše rodinná plochodrážní tradice?“
Luboš Tomíček: „Díky za otázku. Upřímně řečeno, výraznej talent nemám. Co se týče zázemí, je to ziskový – pražská Markéta. Do tohohle sportu mě nikdo kvůli tradici nenutil. Výhoda bylo, že jsem to měl hodně blízko. Za každým úspěchem je jako v každým sportu hodně práce. A ta se odehrává za branama stadiónů. Závod je pak jen taková třešnička. Veškerá část úspěchů se rodí v dílně. Jsou dny, kdy se člověk ptá, zda má vůbec smysl pokračovat. Když se třeba výsledky nevracej. Jednou bych chtěl ale říct, že jsem to dělal na sto procent.“

Roman Beneš: „Naši špičku letos potkaly dost ošklivé pády s dlouhodobými zdravotními následky. Máte někdy strach před závody či během závodů? Přemýšlíte někdy o tom, že nedej bože, může něco takového potkat i Vás?“
Luboš Tomíček: „Bohužel ošklivý pády k tomu patří. O strachu hovořit nejde. Člověk přemýšlí, co se může stát, ale v den závodu musí strach zůstat doma. Jinak by nešlo lézt na motorku. Věřím na osud. Když se má něco stát, tak se to stane. A já už to neovlivním.“

Roman Beneš: „Jaký je Váš tréninkový plán, pokud to není tajné? Existuje vůbec něco takového v plochodrážním sportu?“
Luboš Tomíček: „Jako v každým sportu se podle nějakýho plánu musí pracovat. Veškerou zimní přípravu nám dotuje Olymp. V listopadu jsme byli v Karlových Varech na rehabilitaci. Dvakrát se v zimě dostaneme na hory. Třikrát týdně máme program, kterej nám předepisuje trenér. To je v mým případě Radek Semela. Koncem ledna se na čtyři dny vypravím do Polska. Můj polský manažer mi tam zorganizoval speciální přípravu s předním doktorem, co se týče psychiky a kondice. Stará se také o přípravu Jasona Crumpa a reprezentace kick boxerů.“

Kiril Janačkov: „Skvělá sezóna – blahopřeji a a se daří v roce 2007. Debut na GP se povedl docela dobře. Smůla a chyby soupeřů Vám umožnily hned tři starty a pokaždé jste zajel dobře a vybojoval i body. Můžete popsat, jak jste vnímal účast v GP? Nemrzí Vás trochu relativní nezájem (mně ano) médií a v návaznosti i společnosti obecně o plochou dráhu? Jak reagovali sponzoři, ozvali se třeba noví?“
Luboš Tomíček: „Díky za otázku, ale už jsme na Grand Prix odpovídali v textu. Když se to srovná s jinejma zeměma, nezájem médii je obrovskej. Tady se maximálně zajímají o Grand Prix a Zlatou přilbu. Není to však jen chyba v médiích, ale celkový koncepce propagace celé české ploché dráhy. Měla by se začít dělat jiným systémem a ne to brát jako stereotyp. Lidi sledujou Blesk a chtěj‘ hledat Super Star. Chce to víc využívat známejch lidí. Určitý závody by se měly pojmout víc jako show. A veřejnost by měla bejt víc informovaná. Kolikrát se novináři sami diví, že se u nás jezdí liga. Oni by na ni přišli, jenže nedostali žádný pozvání. Co se týče sponzorů, Grand Prix neměla vliv. Krom táty a pražský Markéty a letos Jawy Divišov jsem u nás žádnýho sponzora neviděl. A jestli to s medializací český plochý dráhy půjde takhle dál, asi ani neuvidím.“

Antonín Vilde: „Ahoj Luboši, jako jeden z mála našich jezdců jsi měl několikrát možnost startovat na halových mítincích, jaký je tvůj názor na tyto exhibiční závody? Děkuji a přeji mnoho úspěchů v roce 2007.“
Luboš Tomíček: „Děkuji za dotaz. Už jsem se k němu částečně vyjadřoval. Tyto závody jsou jedny z mála, který by plochý dráze u nás mohly pomoct. Třeba uspořádat s trochou nadsázky závod v Sazka aréně. To by byla neuvěřitelná propagace našeho sportu. A jestli nemáte, do čeho píchnout, rád vám s tím v roce 2007 pomůžu (smích).“

Terry: „V letošním roce jsi zabodoval ještě více než loni (extraliga, GP a MLT). V Memoriálu dědy jsi byl třetí, v roce 2007 to vidím na stříbro a co takhle jubilejní 40. ročník vyhrát? Pevné zdraví a ještě lepší rok 2007.“
Luboš Tomíček: „Ani bych se nebránil, kdyby to bylo už o rok dřív (smích). Memoriál dědy není jen volnej závod. Pro mě je to něco víc. Bylo by fajn se zapsat mezi vítěze.“

Jiří Benda: „Jak u Vás osobně, Luboši, dopadá souboj Jawa-GM? Jako domácí bych si přál, aby to Jawa převálcovala, ale na oválu rozhodují jiné parametry… Díky za odpověď a mnoho úspěchů nejen v roce 2007!“
Luboš Tomíček: „Na GM jsem nikdy ani nejel, ani ho nezkoušel. Určitě do budoucna nehodlám měnit Jawu, takže vám asi udělám radost. Stejně se do toho musíte vysypat, a je to GM nebo Jawa. Rozhoduje individuální doladění. Ve startovních listinách do loňskýho roku převažovalo GM, ale do dvou let se Jawa vrátí. Její poslední motor předčí GM v mnoha stránkách.“

Horác: „Zdravím Luboši a gratuluji k úspěšné sezóně. Mám pár otázek, za odpovědi díky. Byla tvoje cesta k plošině jednoduchá vzhledem k zázemí rodiny nebo naopak díky tomu zázemí složitější?“
Luboš Tomíček: „Měl jsem k tomu blízko. Ale máma mi dávala do cesty tolik překážek, abych se k plochý dráze nedostal. Obdivuju sám sebe, že jsem se přes ping pong, basketbal, atletiku a kroužek keramiky k plošině vůbec prokousal (smích).“

Horác: „Není moc jezdců, aspoň u nás, kteří by se v takové míře jako Ty účastnili halových mítinků. Jak jsi se k nim dostal a co se Ti na nich líbí?“
Luboš Tomíček: „Omylem. V roce 2003 jsem se na první ročník Night of Speedway v Neustadtu přihlásil v domnění, že se to jede na normálním oválu. A tam pak byl vyděšenej. Naštěstí to byl první závod tohohle typu v Evropě, takže jsem nebyl sám. Ale plochou dráhu jsem se učil na malejch oválech a neměl k tomu tedy daleko. Líbí se mi, jak je to pojatý jako show. Výborná náplň na zimu, a proto jsem u toho zůstal.“

Horác: „Jaké máš výkonnostní cíle pro následující sezónu? V další sezóně Ti přeju, aby se Ti vyhýbala zranění, šlapaly Ti motorky a jen a jen samé úspěchy.“
Luboš Tomíček: „Hodně trojek. V Čechách to bude mistrovství republiky jednotlivců a extraliga. Upevnit si místo v sestavě Ostrowa. Pomoct týmu ve Švédsku postoupit do Elit Serien. Postup platí i pro ten Ostrow. A určitě mistrovství světa juniorů.“

Michal Jirka: „Ahoj mám pro Tebe dvě otázky. Proč myslíš, že je plochá dráha v Polsku tak oblíbená?“
Luboš Tomíček: „Poláci nejsou blbý a vědí, co je dobrej sport (smích). Je tam velká propagace plochý dráhy. Díky ní velký zájem diváků a tím pádem dostatek sponzorů. A od toho se odvíjí velká chu kluků závodit. Proto mají velkou základnu.“

Michal Jirka: „Nešlo by něco s českou plochou dráhou udělat, aby se zvýšila její popularita? Děkuji za odpovědi.“
Luboš Tomíček: „To je stejná otázka, jako tady už byla. Asi začít stejným systémem jako v Polsku.“

Lukáš Jirka: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jaký máte nejoblíbenější ovál? Děkuji.“
Luboš Tomíček: „V Čechách Slaný a Praha. Nepohrdnu ani Divišovem. V Polsku asi Lublin, jezdil jsem tam nejvíc. V Anglii Belle Vue. Hodně blízký je mi i Peterborough.“

Luboš Tomíček děkuje:
„Chtěl bych poděkovat v první řadě Jawě Divišov za podporu v letošním roce. Otci za ladění motoru a stálou podporu. Mechanikovi Mirkovi Mihulemu. A pražské Markétě. Děkuji také čtenářům za otázky. Všem fanouškům pak přeju hodně štěstí v Novém roce. Doufám, že jich hodně přijde podpořit náš sport.“

Luboš Tomíček zve také k návštěvě svých internetových stránek:

www.lubostomicek.com

www.lubostomicek.pl

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a archív Luboše Tomíčka – publikováno se souhlasem závodníka.

Praha – 29. prosince
Letos měl skvělou sezonu. A v celé řadě případů dokázal uspět už při svém debutu. Nejméně se nadřel na titul v šampionátu republiky dvojic. Role náhradníka Bohumila Brhela a Adriana Rymela z něj už předem udělala diváka. Ovšem dokázal triumfovat v první extraligové rozjížďce své kariéry. Při své premiéře na britské půdě si ve skotském Glasgow nasadil na hlavu zlatou přilbu. A vůbec první start v reprezentaci mu otevřel brány evropského finále do devatenácti let. Na stupně vítězů se postavil i při svých křtech v semifinále mistrovství republiky jednotlivců či Zlaté stuze. Ve výčtu jeho aktiv bychom mohli pokračovat i v dalších šampionátech. Na všechno se ho však můžete zeptat přímo vy sami. Pražský plochodrážník Matěj Kůs totiž přislíbil magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

V posledních týdnech Matěj Kůs řešil otázku polského angažmá. Slezské Opole už o jeho angažmá psalo jako o hotové věci. Jenže po přihlášce pražské Markéty do nejnižší polské divize by účast pražského závodníka v konkurenčním týmu byla zhola nemožnou věcí.

„Bude to TŽ Lublin,“ prozradil Matěj Kůs svůj nový klub magazínu speedwayA-Z ve středu krátce po osmnácté hodině. „Před pěti minutama jsem jim podepsal.“ Vzápětí se svěřil také o důvodech, které ho do prvoligového týmu přivedly. „Jde hlavně o to ukázat se v Polsku. Bude to moje první sezona tam. Do druhý ligy mě nepustí, a tak jsem musel hledat náhradní řešení. Detaily smlouvy nebudu zveřejňovat, ale začnu sparingy na jaře.“

Chcete-li se o Matěji Kůsovi dozvědět víc a za odměnu získat fotografii s jeho podpisem, není nic jednoduššího. Stačí jen od této chvíle vložit svůj dotaz prostřednictvím vloženého komentáře přímo k tomuto článku. Rozhovor se uskuteční příští sobotu, takže na vymýšlení svých příspěvků máte čas do pátku 5. ledna do 21:00.

Abychom vám mohli poslat podepsanou fotografii, nezapomeňte připojit svou poštovní adresu – pakliže jste to neučinili dříve. Znovu upozorňujeme na možnou preferenci příspěvků s adresou před anonymními čtenáři v případě mnoha otázek. A také na skutečnost, že vzhledem k ekonomickým důvodům budeme podepsané fotografie rozesílat najednou po více kusech.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Hradec Králové – 13. prosince
Na samém počátku své kariéry nepatřil k nejoslnivějším talentům. Dokonce vozil na vestě nápis Nebezpečí zřícení, kterým v žertu varoval své soupeře. Nakonec se však propracoval mezi absolutní českou špičky. A toto své postavení zdůraznil medailemi z mnoha domácích mistrovství. Skvělou sérii zažil na podzim 1999, kdy během necelého měsíce získal primáty v šampionátu jednotlivců a extralize, stříbro ve dvojicích a s českým nároďákem titul vicemistra světa družstev. Protože v otázce financí může spoléhat prakticky výhradně sám na sebe, už řadu sezón se specializuje na britskou ligu. Během šesti let se stal ikonou nejen svého týmu Berwick Bandits, ale i celé Premier League. Michal Makovský poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor, v němž rozebírá celou škálu témat. Nezapomíná ani na naše čtenáře. Těm se vedle odpovědí na jejich vlastní otázky dostane i podepsaná závodníkova samolepka.

speedwayA-Z: „Říká se, že promotér Berwicku Peter Waite je přinejmenším držgrešle a člověk, s nímž je obtížné vyjít. Ty jsi s ním však podepsal už sedmý kontrakt v řadě. Čím to?“
Michal Makovský: „Snažím se s ním vyjít. Beru ho, jakej je. Nechám to, a se vykecá, a pak řeknu svý nároky. Na letošní sezónu jsem spokojenej. Kdybych šel někam jinam, stejný peníze nedostanu. Přemejšlel jsem, že bych přešel, ale člověk tam má zázemí. Garáž, svýho mechanika, takže nemám důvod někam přecházet. Navíc byl ještě brzo, takže žádný jiný nabídky jsem ještě nedostal. Sice jsem se bavil s promotéry jiných klubů, ale otázka, že bych šel k nim, nepadla. Vždy jsem podepsal Berwick a nebylo se o čem bavit. Je tam i tendence dotáhnout to na testimonial. K tomu mi chybí ještě tři roky. V Berwicku jsem dlouho. Říkaj‘ mi to i lidi, že bych byl hloupej, kdybych teď odcházel. Ale tři roky jsou ještě dlouhá doba. Může přijít pokles výkonnosti nebo se rozhádat a pak odejdeš hned. Nikdy nevíš. Je to sport. A když ti to nejde a budeš se snažit, hrozí zranění. Je to prostě pudová záležitost. Buď to pude, nebo nepude.“

speedwayA-Z: „Jako kapitán s přezdívkou Mr. Berwick jsi podepsal smlouvu na rok 2007 dávno před sezónou jako první závodník v britských ligách vůbec. Byl to signál, že loňské trable Berwicku jsou už zažehnány?“
Michal Makovský: „Co jsem slyšel, Peter koncem sezóny říkal, že chce mít tým už dřív. Nechtěl to natahovat. Proslýchalo se, že má sponzora. Už na podzim na last dance prohlásil, že v roce 2007 pojede. Vyrazil mi dech, když tam řekl, že jsem už podepsal. Ve skutečnosti to bylo až dva dny nato. Ale nedělal s tím frky, nechtěl to napínat. Vždycky jsem to měl rád brzy podepsaný. Snad se ještě nikdy nestalo, že by někdo podepsal přede mnou. Když jsem jel na zimu domů, měl jsem už smlouvu. Aby si člověk nachystal motorky a pak neměl klub? Chtěl jsem mít jistotu, abych mohl v zimě klidně spát.“

speedwayA-Z: „Letos jsi závodil opět jen na Britských ostrovech. Jaká to pro tebe byla sezóna?“
Michal Makovský: „Jako tým jsme měli slabší sezónu. Na začátku přišli noví kluci. Než Polákům skončila liga, moc nebodovali. Udělali jsme pěknej závod, pak přišly dva horší. A Danny Worick, mladej kluk, nebodoval. Do půlky sezóny jsme měli potíže, pak teprve přišly výsledky. Možná, že jim skončily všechny ty ligy. A junior se rozjel a porazil třeba Gary Havelocka. Od poloviny sezóny to už bylo dobrý. Měli jsme jistotu, že doma můžeme i vyhrát, protože to tam kluci mají najetý. Přišly i těsný výsledky venku a bylo to takový veselejší. Jenže jsme měli potíž, že bychom museli všechny poslední závody vyhrát, abychom postoupili do play-off. V Newcastle jsme ale na těsno prohráli a věděli, že už nemáme šanci. Kdybychom postoupili, myslím, že bychom zabodovali. Jak říkám, už se začalo i vyhrávat. Jak je tým teď postavenej, vypadá solidně. Ale je to přece jen sport. Jednou jsme skončili druhý. A teď se budeme rvát, abychom to buď zopakovali, nebo vyhráli. Jenže papírových vítězství už bylo spousta. Ale nikdy to nedopadlo.“

speedwayA-Z: „Na vlastní kůži jsi se přesvědčil, že motory připravené na britské ovály mohou v Čechách doslova couvat. Čím to je? A jaký vlastně používáš strojový park?“
Michal Makovský: „Vůbec nevím. Je to nastavení motoru a doladění na dráze tady. Zas tolik jsem toho v Čechách nenajezdil. Rozhodně motory postavený na Čechy nefungovaly tam a zase naopak. I když spousta jezdců je jezdí stejný. Mám GMka. Tři motory a dvě rámoviny. Ladí mi Eddie Bull. Jsem s ním spokojenej. Do Anglie jsem přijel s BM. Ale ty měly potíže, že motor byl moc silnej na těch tvrdejch malejch drahách. Ve druhý sezóně jsem měl jednou potíž s motorem a od jednoho juniora si půjčil GM. A tu jízdu jsem hned vyhrál. Tak jsem zvednul telefon a hned si ho objednal. Sponzor mi půlku zaplatil, druhou jsem mu splácel. Hned jsem šel o nějakej bod nahoru. Ta investice se vyplatí. GM jsou spolehlivý, to musím zaklepat. Odjedu dvanáct závodů. Pak to nechám zkontrolovat. Kolikrát se vymění jen kroužky a pokračuje se zvesela dál.“

speedwayA-Z: „Teď přijde poněkud ožehavá otázka. V sezóně 2003 jsi za jistý obnos přestoupil z Pardubic do Mšena. V tom roce jsi v Čechách závodil naposledy. Proč?“
Michal Makovský: „V následující sezóně jsem se zranil. V sobotu jsem jel ligu v Anglii, když se to stalo. V neděli jsem měl odlítat do Čech. Už jsem měl letenku. A dojezdil jsem a až do konce sezóny stál. Pak se mi ze Mšena nikdo neozval. Až na začátku letošní sezóny. Ale to už bylo během rozjetý ligy v Anglii s tím, že já tady v Čechách nemám motorky. Nepostavil jsem je, protože na ty dva tři závody tady se to nevyplatilo. Tak se radši soustředím na britskou ligu. Myslím si, že zatím se to vyplácí. Neunavuješ se nějakejma letama a jezdíš svůj standard. Když kluci jezděj všechny ligy, jsou unavený a je to znát.“

speedwayA-Z: „Webmaster oficiálních stránek Mšena tě obvinil, by anonymně, na fóru magazínu speedwayA-Z, že na Mšeno přinejmenším zapomínáš. Je tomu skutečně tak?“
Michal Makovský: „Zapomínám? To je, co jsem řekl v té otázce předtím. Nepostavil jsem pro Čechy motorku a ještě tady nejel. Když jsem podepisoval smlouvu s panem Wasyliwem, byly tam nějaký podmínky. Teď už tam není pan Wasyliw a ty podmínky asi taky ne. Ale určitě nezapomínám.“

speedwayA-Z: „Je tady ještě ošemetné téma baráže. Byl jsi v Čechách, ale přesto jsi v ní nestartoval, by ti Adrian Rymel nabízel zapůjčení motocyklu…“
Michal Makovský: „Jel bych ji třeba, kdybych měl svoje motorky. Abych po třech letech přijel do Čech, nezajel výsledek a pak mě pomlouvali, že nemám zájem tady bodovat, to nechci. Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Nehledě na to, že ten tejden jsem tady měl domluvený i nějaký závazky. A teď, když vidím, jak je to s tou baráží, musím se smát. Mrzí mě to, že vznikly potíže a konflikty se Mšenem. Chtěl jsem jet i Zlatou přilbu. Už jsem ji dlouho nejel. Volal jsem panu Erbanovi. Bylo mi řečeno, že se ozvou, ale nic. Telefonoval jsem mu ještě jednou, ale nikdo mi nepotvrdil účast. Na Zlatou přilbu jsem se tak přijel jen podívat a motorky nechal v Anglii. A tím krachla i baráž.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Martin: „Jaké máte cíle s Berwickem v příští sezóně a jak se Vám v Anglii žije?“
Michal Makovský: „Peter Waite chce samozřejmě vyhrát. To říká každej rok. Myslím, že obhajoba druhýho místa by byl úspěch. Titul by ale byl super. Jde to, jestli bude dobrej tým a začne se dařit. V Anglii jsem jako doma. Lidi jsou všude stejný. Berwick je malý město, jsem tam spokojenej. Mám poměrně dost závodů. Letos teda moc ne, ale jinak jede člověk asi čtyřicet závodů. Pořád je co dělat.“

Jiří Benda: „Myslím, že na českých oválech jste chyběl již dost dlouho. Teď by byl čas podílet se na novém nastartování české ploché dráhy, co vy na to?“
Michal Makovský: „Říkám, jestli v Anglii vydržím do testimonialu, počítám, že bych se tady moh‘ objevit. Zatím bych se chtěl soustředit na Premier League. Když jsem v první sezóně v Anglii začal přejíždět do Čech, bylo toho dost. Starat se o víc motorek a o lety.“

Antonín Vilde: „Vážený pane Makovský, z výše uvedeného článku vyplývá, že uvažujete o startech na tuzemských oválech. Převáží ve Vašem rozhodnutí fakt, že Grepl PDK Mšeno je opět v extralize, navíc tato soutěž dostala novou dimenzi v podobě pěti účastníků a také padl u třech klubů zavedený rytmus středa = extraliga. Co říkáte na tyto změny? Děkuji a přeji mnoho úspěchů nejen na sportovní scéně.“
Michal Makovský: „Děkuji za přání. Myslím, že všechno už bylo řečený. Měl jsem problém o víkendech. V sobotu je Berwick, ale středy jsou reálný. Většinou byl průšvih, že jsme jeli venku. Jsem vázán smlouvou a Anglie je pro mě na prvním místě. Kdybych nejel, dostal bych pokutu. Asi jako Poláci, co to řeší každej rok.“

Petr a Pavlína: „Ahoj Michale, zdraví Tě tví fandové z Kladna Petr a Pavlína. Doufám, že se na nás ještě pamatuješ. Jak žiješ, ty starej brachu? Občas jsme vídali tvýho bráchu a tátu. Víš, co nám chybí v ochozech plochodrážních stadiónů? No přece vůně vanilkového doutníku tvýho táty. To jsme nemuseli mít program a věděli jsme, že jedeš… Pamatuješ, Míšo, jak jsi jednou na Markétě měl malej karambol a pak jsi utíkal přes celý hřiště do depa a tam sis zjednával respekt? Jinak Michale přejeme Tobě a Tvý rodině hezký vánoce a Nový rok.“
Michal Makovský: „Určitě si vás pamatuju a pozdravuju. Žiju dobře, doufám, že se máte dobře taky. Táta už vanilkový doutníky nekouří, přešel už jako hodně plochodrážních jezdců na něco jinýho (smích). Jestli chcete, přijeďte do Berwicku, určitě jste vítaný. Na ten incident z Markéty si pamatuju jen mlhavě. Toho bylo. Tolik těhle drobností, že už si to ani nemůžu pamatovat.“

Michal Jirka: „Dobrý den, jak byste zhodnotil českou ligu v porovnání s anglickou? Děkuji za odpověď.“
Michal Makovský: „V posledních letech jsem tady žádnou ligu neviděl. Ale vždycky byla na dobrý úrovni. Spousta cizinců to tady udělala pro naše jezdce těžší. Kdyby chodilo víc diváků, bylo by to ještě lepší.“

Lukáš Jirka: „Dobrý den chtěl bych se zeptat jestli plánujete jezdit něakou jinou ligu mimo anglické.“
Michal Makovský: „Měl jsem nabídku do švédský ligy. Ale nevzal jsem to. Stejně jako s českou ligou bych musel mít motorky i tam. Zatím jinou ligu neplánuju. Možná budu plánovat, až se vrátím do Čech. Když máš motorky tady, dá se objezdit všechno. Pokud jsi v Anglii, je to pro tebe daleko. Když nelítáš a nemáš všude motorky a mechanika.“

Petr Pačes: „Zdravím Tě, Michale, nebyl letos čas se vidět, tak alespoň prostřednictvím speedwayA-Z je moje otázka stále stejná – zda nestojí k zamyšlení účast v republikovém šampionátu jednotlivců? Jen a pouze republika bez zbytečných výletů do Evropy. Navíc podle ostatních komentářů chybíš více lidem v programu na finálový závod. Jinak jsi nejlepším příkladem pro mladé kluky, protože vím, že mimo speedway tvrdě makáš v klimatických podmínkách Skotska a na dráze kapitán s druhou perfektní sezónou za sebou. Drž se, kamaráde.“
Michal Makovský: „Je to pořád o tom jednom. Dostáváme se do stejnejch věcí. Jakmile už postavím motorku, můžu tu jezdit ligu. Začneš na jedný straně šetřit a jseš v tom, že buď tam nebo tady nepojedeš takový výsledky. Aspoň u mě to tak je. A pozdravuju, ozvi se, stavím se na rohlík.“

Michal Makovský děkuje:
„Omlouvám se, že jsem tady v posledních letech nebyl. Ale snad za pár let tady budu zase závodit, až si udělám testimonial. Pak se rozhodnu. Buď tam zůstanu, nebo se vrátím. Ale to nevím, co bude, když nevím, co bude zejtra.“

Foto: archív Michala Makovského – Graham Platten

Praha – 19. prosince
V letošním roce poskočil v otázce splnění svých cílů zase o kousek dopředu. V barvách Oxfordu prožil rok v britské Elite League. Poprvé se probojoval do světového finále juniorů, by jako náhradník. A na domácích oválech se přiblížil stupňům vítězů prestižního finále mistrovství republiky jednotlivců. Ze Zlaté stuhy a memoriálu jeho dědečka mu už vavřínové věnce neunikly. Pražský junior Luboš Tomíček je dalším v řadě závodníků, který magazínu speedwayA-Z poskytne exkluzivní rozhovor. A také tentokrát mají naši čtenáři šanci získat podepsanou fotografii zpovídaného plochodrážníka.

Během uplynulého měsíce Luboš Tomíček podepsal kontrakt s Mariestadem v nižší švédské Allsvenskan lize a s Ostrowem v první polské lize. Nicméně jak vypadají jeho jednání na Britských ostrovech? „To je ještě takový nic moc,“ odtušil pražský junior. „Mluvil jsem s několika týmy. Je to otevřený, ale se svým average 4,30 se jim nehodím. Během několika dnů se to však může vybarvit jinak.“

Řeč je samozřejmě o vyšší Elite League, protože možnost závodit v Premier League Luboš Tomíček neakceptuje. „Tam nemůžu,“ říká. „Je pravidlo, že kdo jezdí ve Švédsku a Polsku, nesmí do Premier League. Nevešlo by se to ani termínově. Můj average by tady byl krát dvě. Musel bych bejt heat leader a ti podepisujou jako první. Navíc si myslím, že Premier League by byla krok zpátky. A tak ještě počkám.“

Své otázky na Luboše Tomíčka můžete do komentářů vkládat od této chvíle až do úterý 26. prosince v 21:00. Rozhovor se uskuteční hned druhý den. Chcete-li získat podepsanou fotografii Luboše Tomíčka, nezapomeňte redakci napsat svou poštovní adresu – pakliže jste tak už neučinili při jiných rozhovorech. V případě většího počtu příspěvků si redakce vyhrazuje právo preferovat dotazy čtenářů s adresou na úkor anonymů. Podepsané fotografie závodníků letos rozesíláme najednou po více kusech.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Březolupy – 25. listopadu
Zjara plánoval atak na stupně vítězů juniorského šampionátu. Jenže místo se soupeři se spíše potýkal s technikou. A tak si ho silou vesmírné černé díry přitáhla kvalifikace. V průběhu sezóny se však z ní dokázal vymanit a zajet své nejlepší juniorské závody. Ovšem sen o vavřínových věncích se mu prozatím nesplnil. Mimo jiné stačil dvě extraligy za mistrovský Slaný, debut ve druhé polské lize s vestou maďarského Miskolce a podzimní přestup z Březolup na pražskou Markétu. Tohle všechnou jsou témata exkluzivního rozhovoru, který Martin Gavenda poskytl magazínu speedwayA-Z. Ovšem čtenáři se dozví také mnoho dalších věci. A na ty, kteří položili své otázky, čeká podepsaná fotografie nyní už pražského závodníka.

speedwayA-Z: „Začněme nejobligátnější otázkou, kterou je možné rozhovor rozehrát. Co tě vlastně přivedlo k ploché dráze?“
Martin Gavenda: „Líbilo se mi to a chtěl jsem to zkusit. Plochou dráhu jsem měl před očima. S tátou jsem byl na pár závodech. A tady v Březolupech to bylo blízko. Začínal jsem v pěti letech na takovém předělaném pionýru. Měl motokrosovou úpravu. Pak to přešlo na krosku udělanou ze sedmdesátky Simson. Potom už to byl plochodrážní stroj. Chvilku půllitr, pak stopětadvacítka. Na pětistovce jsem jel poprvé ve dvanácti letech. To totiž ještě stopětadvacítky nebyly. Když přišla jedna do klubu, tak mi ji přidělili. Chvilku jsem se na ní projížděl, potom dělal malý kolečka v zatáčce. Nakonec jsem stopětadvacítku odložil a vrátil se na půllitra. První smyk přišel až na podzim. Skoro na konci sezóny. Do tý doby to bylo jen kolo za kolem. První závod byl juniorák ve Slaným (duben 2004 – pozn. redakce). Musel jsem začít o rok později, v patnácti jsem byl zraněný. Měl jsem rozseklé koleno a celé prázdniny marodil. Stalo se mi to tady v Březolupech o tréninku. V nájezdu jsem jel rovno do vrat. Zezačátku to prostě bylo těžké se to naučit, ale pak už to byla hračka.“

speedwayA-Z: „Začal jsi jezdit na stopětadvacítce. Tehdy se ovšem v této kubatuře nepořádaly žádné závody. Myslíš si, že tvoji dnešní následovníci to v tomto směru mají výhodnější?“
Martin Gavenda: „Možná mají výhodu, že si zvyknou na prostředí kolem ploché dráhy. Na styl jízdy asi ne. To je něco úplně jiného. Stopětadvacítka je slabá a ten smyk není ani nějak výrazný. S těma pětistovkama se to nedá srovnat. Akorát si zvykneš na přejímky a jak se všechno dělá. Naučíš se předpisy a dvě minuty před startem. Mně to vůbec nechybělo, měli jsme tréninkové závody. Výhodu dnešní stopětadvacítkáři nemají. Na pětistovce se musí všechno učit znova. Tam nejde jen navalit plný plyn a jedem.“

speedwayA-Z: „Vcelku poklidné období mezi sezónami narušil tvůj přestup z Březolup do Prahy. Co tě k němu vedlo?“
Martin Gavenda: „Jednak v tom byly finanční důvody. Nemám žádné sponzory a v Praze byla nabídka zaměstnání. Je tam lepší zázemí v technickém zázemí a v přípravě. Je to stoprocentně lepší než doma. Teď honím fyzičku. Začali jsme zatím posilovnou, pak přijdou další věci. Hory, horolezecké stěny, rehabilitace. Budu mít klubové motorky. Přes týden jsem v Praze, na víkendy jezdím domů. Už jsem si na to zvyknul. A v přestupu je taky sportovní stránka. Kde potkáš lepší závodníky?“

speedwayA-Z: „Víš už, jaké budeš mít na Markétě jezdecké uplatnění? Praha pojede druhou polskou ligu, a tím se otevírá prostor pro hostování v jiných českých klubech. Na druhou stranu nezavírá ti to dveře při jednáních o polském angažmá?“
Martin Gavenda: „Zatím ještě ne. Praha nemá polskou ligu ještě potvrzenou z polské federace (rozhovor se uskutečnil před zasedáním VV SPD – pozn. redakce). Mám rozjednaný jeden klub. Snad bych měl polskou ligu jezdit, i kdyby Praha nejela. Praha se nepřihlásila do juniorských družstev, tož se třeba do nějakého přidám. O české lize je všechno předčasné spekulovat. Sám ještě nevím, co pojedu. Chtěl bych jezdit i v extralize, ale záleží, co bude na jaře. Ale ještě je dost času.“

speedwayA-Z: „Letos zjara jsi podepsal první polskou ligu v Krosně, ale nakonec jsi přestoupil o patro níže do Miskolce. Proč?“
Martin Gavenda: „Na první ligu jsem si nevěřil. Nebo nevěřil… Bylo to tak, že by tam asi extra výsledky nebyly. Přišla nabídka z Miskolce. Tu jsem podepsal. Jak na mě přišli, vážně nevím. Bylo to až někdy v létě, jezdil jsem tam až na konci sezóny. A odjel jsem ty nejtěžší závody. Gdaňsk, Poznaň. Vždycky se mi podařily nějaké body. Zájem ze strany Miskolce je i pro rok 2007. Ale vše záleží, co s tou Prahou.“

speedwayA-Z: „V barvách Miskolce jsi absolvoval pět utkání. Jak se ti ve druhé polské lize závodilo? Byly starty za Miskolc hodně přínosné?“
Martin Gavenda: „To určitě. Byly. Oni mi hodně poradili. Třeba jak jezdit, se stylem a tak. Hlavně v Miskolci. Když jsem tam přijel poprvé, nevěděl jsem, jak zahnout. Dráha má dvě různé zatáčky. Hlavně ta u depa je hodně za roh. Rovinky jsou dlouhé a hodně úzké. Jeden závod tam byl hodně tvrdý. To jo. Bylo to s Opole. Co jízda, to zmuchlaná motorka. Nikdo nevěděl, jak rozjížďka dopadne. Bylo to hodně tvrdé. Třeba v jedné rozjížďce předjel Polák z třetího místa na první. Zavřel oba vedoucí z Miskolce a sundal je. Bylo dobré poznávat jiné dráhy. Všude byly krásné, tvrdé a rovné. Něco pro mě. Nejlepším momentem byly asi první dva body hned v mé první rozjížďce v Gdaňsku. Bylo to za domácím závodníkem a já je získal startem. Nejhorší to bylo asi s Opole v Miskolci. Ve dvou jízdách jsem dvakrát spadnul. Bylo to v zápalu boje. V Miskolci je výborná atmosféra. Chodí hodně lidí, dobře fandí. A sem tam letí do dráhy i flaška. Ne na nás, ale na soupeře. Přišel i takový moment, když mně to v první jízdě zastavili a vyloučili mě. Ani nevím za co. Zapomněl jsem si zapnout kohoutky. Přestalo mi to jet a v tom momentě se rozsvítily červený světla. Byl v tom zmatek.“

speedwayA-Z: „Se Slaným jsi vybojoval extraligový titul. V týmu ses však objevoval sporadicky, na vyhlášení mistrů vůbec…“
Martin Gavenda: „Na vyhlášení mistrů do Litomyšle jsem nejel, protože jsem si musel připravit motorky na závody do Rakouska. Mám je tady v Březolupech a musím být nachystaný. V extralize jsem jel dvakrát v Plzni. Nic moc. Byly to asi nejhorší závody. Nebo jedny z nejhorších. Nejhorší byl Divišov. Proč, to snad všichni víme… Jestli si dobře vzpomínám, na první extraligu jsem měl motor, co nefungoval dobře. Na tom druhým mi v tréninku prasknul řetěz a šel jsem na hubu. Hodně jsem zvingloval motorku. Při závodech jsem nevěděl, jestli mám točit doleva nebo doprava. Proč jsem nejel častějc, nevím. Extraliga se mi líbila, závody to byly určitě dobré. Bylo to vyrovnané. Srovnat s polskou ligou by se to dalo. Fakt to byly těžké závody a výkonnostně na stejné úrovni jako v Polsku. I neznámý Polák jede dobře. V Praze je nás hodně, takže nevím, jestli se letos dostanu do sestavy. Ale určitě bych se tam rád svezl. Budu se snažit.“

speedwayA-Z: „V první lize se Březolupy už podruhé objevovaly coby slánská farma. Počítalo se s vámi jako s možným pokořitelem Mšena, ale nakonec jste před Prahou neuhájili ani druhé místo. V rozhodujícím klání jsi nakonec chyběl. Jaké byly vlastně tvé vztahy se Slaným?“
Martin Gavenda: „Jestli si dobře vzpomínám, celej závod jsem jel asi jen jednou. Od té doby jsem byl jen náhradník. Když přišla nabídka z Maďarska na stejný termín jako ty Svitavy, dostala přednost. Náhradníka jsem už dělat nechtěl. Nic jiného v tom nebylo. V první lize jsem toho moc nenajezdil, moc se to tedy nedá hodnotit. Doufám, že příští rok se najde příležitost.“

speedwayA-Z: „Před sezónou ses netajil ambicemi atakovat stupně vítězů v juniorském mistrovství republiky. Postupně ses zbavil břemena kvalifikace a zaznamenal zlepšující se výkony. Na bednu to ale nikdy nevyšlo. Dopadne to příští rok?“
Martin Gavenda: „Chtěl bych. Nechci na to myslet předčasně, že už se někde vidím. Když bude všechno fungovat dobře, tak snad… Letos byl hlavně problém s technikou. Vzpomínám si na dvakrát zadřený motor z prvního místa. Řetězy… Smůla byla hlavně v jednotlivcích. Hlavně, že kvalifikace je za mnou. Aspoň jsem si při ní vyzkoušel dráhu a převody. A nemusel na tom promarnit dvě rozjížďky v hlavním závodě. Nejlepší bylo asi Mšeno. A kdyby se nestalo, co se stalo… Tam byla bedna hodně blízko. V Žarnovici mi o den dřív řetězy zničily spojku. Přemýšleli jsme, co s tím uděláme. Nakonec jsme motorku dali dohromady. Doufal jsem v lepší výsledek. Ale nahřáli jsme motorku a už ji nenastartovali. Musel jsem je na tý druhý a ta byla slabší. Takže jsem byl rád za těch pár bodů. V Plzni jsem pak zkazil tu poslední jízdu. Startoval jsem zvenku a myslel, že to vyjde. Jelo to dobře, ale v půlce zatáčky se tam začal motat Galič. A zbrzdil mě. Ještě jsem dotahoval Martina, ale to až ve třetím kole. Na tu hrůzu jsem s celkovým výsledkem spokojenej. Uvidíme, co příští rok.“

speedwayA-Z: „Divoký pád ti sebral šanci na medaili v šampionátu republiky do devatenácti let. Ten pojedeš příští rok naposledy. Budou právě devatenáctky tvým stěžejním bodem závodnického programu nebo tvé aspirace leží někde jinde?“
Martin Gavenda: „Jedu to naposledy. Chtěl bych co nejlepší výsledek. V českém rámci, ale klidně i v reprezentaci. Letos to v devatenáctkách bylo stejně jako celý rok. Vždy se něco pokazilo. V Pardubicích to byl hlavně ten jeden start. Asi jsem chtěl až moc. Tak moc jsem chtěl, až jsem to po to…“

speedwayA-Z: „Po bronzu v šampionátu juniorských družstev v roce 2005 přišel letošní propad ve výsledkové listině. By jste prakticky ani jednou nejeli v optimální sestavě, páté místo asi leží daleko za očekáváním, že?“
Martin Gavenda: „Nikdy jsme se nesešli kvůli škole. Já měl zkoušky, Martin Málek měl zkoušky a jeli to nějací mladí Pražáci. Něco se posbíralo. Jináč si myslím, že výsledem by možná mohl být lepší. Školu jsem prostě dokončit musel. Jinak bychom možná promluvili výrazněji. Ale možná ne. To jsou ty kdyby…“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Verča: „Ahoj Martine, chtěla jsem se zeptat, proč jsi šel zrovna na Markétu a jestli tam máš nějakého kamaráda. Díky a hodně štěstí v příští sezóně.“
Martin Gavenda: „O tom jsem se už zmiňoval. Kamarádi jsme tam všichni. Známe se ze závodů.“

Radim Mach: „Martine, kam až to chcete dotáhnout v ploché dráze? Účast v GP nebo vítězství v seriálu GP? Jaké jsou vaše plány pro příští sezónu?“
Martin Gavenda: „Grand Prix? To je všechno sen, ale co z toho bude, ukáže čas. V příští sezóně bych chtěl hlavně polskou ligu a devatenáctky. A dobrý výsledky v jednotlivcích doma i v zahraničí.“

Roman Beneš: „Pokud si dobře pamatuji, závodil jste v juniorských družstvech za Březolupy společně s Málkem. Proč z Březolup odcházíte – tuším že Málek rovněž? To je to vážně tak špatný na Moravě pro Vaši další jezdeckou karieru?“
Martin Gavenda: „Že by Březolupy měly vliv na to, že odcházím, to ne. Ale do dvojice nemám juniora. Martin Málek v juniorech končí, Ríša Frištenský taky, takže není, kdo jet. Špatné to není, jezdecký vliv to nemá. A důvody jsme už zmiňovali.“

Michal Jirka: „Ahoj, jaké soutěže chceš jezdit v další sezóně? Budeš stále jezdit polskou ligu? A nepřemýšlíš ještě o nějaké jiné zahraniční soutěži? Děkuji za odpovědi.“
Martin Gavenda: „Chci jet polskou ligu, samozřejmě. Kdyby ještě něco bylo, bral bych to. Pokud bych jel za Miskolc, byla by tam i maďarská liga. A možná i jejich mistrák. Anglie a Švédsko ještě asi příští rok ne. Na to je čas.“

Lukáš Jirka: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat jakou máte nejoblíbenější dráhu? Děkuji za odpověď.“
Martin Gavenda: „Nejoblíbenější je asi Žarnovica. Je rychlá, široká a rovná. Žádné díry, vždy ji dokáží dobře připravit. A celý stadión je pěkný. Tam jsem se nejvíc těšil na první závody. Která je nejhorší, těžko říct. Pokaždé je to jinačí. Vždy udělají jinou dráhu. Ale asi Kopřivnice. A se ji snaží udělat jakkoliv, vždy to nestojí za nic.“

Martin Gavenda děkuje:
„Generálnímu sponzorovi takovi. Mechaniku Martinu Šerému za výpomoc. Panu Plzákovi a AK Březolupy. Také za zajištění spolupráce s firmou Mitas při vývoji a testování pneumatik. A všem, kteří mi jakkoliv pomohli.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)