Mladá Boleslav – 13. ledna
Poprvé vystrčil výrazněji své růžky zkraje června 2003 v Březolupech. V sedle nové Jawy od svého dědečka Miloslava skončil těsně pod pódiem juniorského šampionátu. Tehdy se už vědělo, že další jablko úrodného stromu klanu Vernerových nepadne daleko od stromu. Křivka jeho výkonnosti nabrala vzestupný trend hned v následující sezóně. Připsal si tituly vicemistrů v devatenáctkách, dvojicích i juniorských týmech. Předloni mi křídla přistřihly technické problémy, které se mu podařilo v zásadě eliminovat. A pak přišel zlatý rok 2005 se čtyřmi tituly doma, jedním venku a mnoha dalšími úspěchy. O tom však hovoří Filip Šitera sám v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl. A ti z vás, kteří mu položili svou otázku, se vedle odpovědi dočkají i podepsané fotografie.

speedwayA-Z: „Filip Šitera letí k protinožcům. Podobné titulky se na stránkách našeho magazínu objevují už třetí podzim po sobě. Nepřijde někdy senzace v podobě nadpisu Filip Šitera stráví zimu lyžováním, koulováním a stavěním sněhuláka?“
Filip Šitera: „Nevím, jestli si zimu tady užiju. Přiletěl jsem a zatím nezačala. Ale třeba loni jsem na Zéland letěl ze zimy. Teď na ni čekám. Chci si zasnowboardovat. Jedu se svým polským týmem WTS Wroclaw do olympijského střediska ke Gdaňsku. Ne na koulování, ale na makání. Hned, jak se vrátím, odjíždím s Plzní na Šumavu. Doufám, že na Kvildě bude sníh. Pak začne stavění motorek. Měl jsem opožděnou přípravu. A pak snad přijde už nějaký ježdění. Nevím, jestli Polsko nebo Itálie. Uvidím, co bude, ale teď je první fyzička. Rád jezdím na snowboardu. Když jsem byl menší, jezdili jsme s dědečkem a babičkou do Alp. A tak přemýšlím, že kdyby byl trénink v Itálii, jel bych tam o dva dny dřív. Určitě bych se na snowboardu chtěl svýzt i letos. Ale spíš si na něj budu muset přidělat kolečka jak na skateboard. A sněhuláka můžeš stavět z kamenů nebo uplácat z hlíny.“

speedwayA-Z: „Předloni Austrálie, loni Nový Zéland a na podzim zase Austrálie. Jak se ti na druhé straně Zeměkoule závodilo tentokrát?“
Filip Šitera: „Sice jsme nebyli na stejnejch stadiónech, ale věděl jsem, do čeho jdu. Snažil jsem se podat co nejlepší výkony. Bohužel mi to v jednom závodě nevyšlo a skončil jsem druhej. V Renmarku byla jedna rovinka a jedna obrovská zatáčka. Startovalo se z výjezdu, jelo se pět deset metrů a pak už přišla ta zatáčka. A bylo to tvrdý jako beton. Tvrdší dráhu jsem nezažil a Pardubice jsou proti tomu hlubina. Koleje se nevyjely ani na startu. Jinak závody probíhaly v klidu. Měl jsem třeba problémy s motorkou, ale vždy ji dokázal na finále naladit. Doufám, že jsem si tím udělal ve světě jméno a že to bude mít dopad. Byl to i relax a hlavně dovolená spojená se závoděním. Ale v den závodů jsem se soustředil jen a jen, abych podal co nejlepší výsledek. Jako bylo po nich, oddech‘ sis, že to máš za sebou a můžeš pokračovat v dovolený. Největší problém byl, že v prvních závodech jsme neměli svý motorky. Naštěstí Vašek Verner sehnal po svejch známejch náhradní. Na mě ale padnul černej Petr, že jsem se musel s jedním klukem střídat. Dojel z jízdy, dolil se metyl a já tam jel s rozpálenou spojkou. Nakonec to dobře dopadlo a motorky jsme dostali. Myslím si, že Zéland byl lepší z důvodu přípravy na novou sezónu. Bylo to v lednu a únoru. Když pak v březnu chytneš počasí, v Čechách se už jezdí. Po sezóně tě přejde chu asi na měsíc a Austrálie je dobrá, že tě to tam zase chytne. A ještě se do novýho roku snažíš něco dokázat.“

speedwayA-Z: „Spoustu zážitků ti musela přinést také polská extraliga v barvách Wroclawi. Nepodělíš se o ně s našimi čtenáři?“
Filip Šitera: „Zážitky byly. Ale už bych nechtěl opakovat takovej vstup do polský ligy. V sobotu jsem byl na tréninku v Itálii. A dostal jsem telefon, že v neděli mám bejt na sparingu v Gniezně. S Kubou Hejralem jsme jeli celou noc a do Gniezna přijeli těsně před závodem. V Polsku je to jiný než u nás. Máš tam třeba deset tisíc lidí na ligu. Atmosféra na tebe působí. Závod má svůj řád a nikdo si nedovolí nic říct, ani mistr světa. Ve Wroclawi jsem byl párkrát na tréninku. Mám výhodu, že to není daleko. A pro ně není problém udělat mi trénink, když něco potřebuju. Je to tam těžký, v týmu jsou dva lidi z Grand Prix. Bohužel jsem vždycky chytnul jízdu s nima kromě jedný juniorský. Ale jak se dostaneš do polský ligy, jsi v podvědomí promotérů jinejch týmů. A když máš výsledky, v zimě přijdou jejich nabídky. Jezdit v Polsku je dobrá příprava do budoucna. Poznáš, jak dělat motorky, jaký věci do toho dát. Pak to musíš doladit se svým ladičem. Měl jsem výhodu, že Olda Řezníček jezdil se mnou. A skloubil to tak, že v extralize se dalo stačit těm nejlepším. To se povedlo v posledním závodě ve Wroclawi. Dvě tři kola jsem jezdil před Andersenem. To pak na tebe psychika působí úplně jinak. Teď bych se chtěl svýzt víckrát. Ve Wroclawi vědí, co ode mě očekávat. Věřím, že dopadne víc závodů než loni. Měl jsem to štěstí přijít do týmu, co udělal polskýho mistra. Nebo že by to bylo tím, že jsem tam přišel já, ostatní se báli konkurence a vzali za plyn (smích)?! Oslavy tituly byl nezapomenutelnej zážitek. Ve Wroclawi bylo osmnáct tisíc diváků. Po závodech jsme byli půl hodiny zavřený v depu, protože diváci naskákali na dráhu a ochranka dělala pořádek. Lidi tam jsou super a maj‘ rádi plochou dráhu. Pak se ti doma jezdí dobře. Horší je, když venku uděláš něco domácímu. To se pak ani nemůžeš ukázat na dráze.“

speedwayA-Z: „Jako zahraniční junior máš v polské extralize možná větší šanci na uplatnění. Nicméně nebyla by ještě větší v nižších ligách?“
Filip Šitera: „Určitě by šance byla. Měl jsem nabídky i z jinejch extraligovejch týmů. Když jezdíš extraligu, dá ti to víc. Před sezónou jezdíš test matche nebo tréninky a jseš v kontaktu s jezdci Grand Prix Crumpem a Andersenem. A jako mladýmu ti pomůžou. To jsou ohromný zkušenosti. V nižší lize bych dělal možná víc bodů. Ale bavil jsem se o tom s lidma jak v Čechách, tak v Polsku. Je lepší dělat dva body v extralize než pět v první lize. Uvidím v týhle sezóně. Musíš riskovat. A když neriskuješ, nic nezískáš. Kdo by loni před sezónou řek‘, že mě budou chtít i na další sezónu? A že o tebe projeví zájem i z jinejch klubů? I to tě potěší.“

speedwayA-Z: „Po rozpačitějších Pardubicích přišla v juniorce tvá velká sóla ve Slaném a Praze. A pak následovala strhující bitva s Martinem Málkem. Jak se ti líbila a jak Martina Málka hodnotíš jako svého takřka jediného vážného rivala v boji o titul?“
Filip Šitera: „Po Pardubicích hodně lidí říkalo, že mám po titulu. Snažil jsem se to zvrátit. V Pardubicích mi to nesedlo. Nevyšel mi celej den. Ve Mšeně to zrušili a nastaly komplikace s reprezentací. Pak to probíhalo dobře s výjimkou Mšena. Všechny závody máš v plochý dráze hlavně o štěstí. Martin je dobrej jezdec. To ukázal, že udělal titul. Ale jak to dokážeš v Čechách, musíš i ve světě. Aby trochu brali s respektem, když někdo z Čech přijede do světa na závody. Martin byl dobrej ve všech závodech a nedělali jsme si žádný prasárny. Po Mšenu jsem se začal bát, jestli po ztrátě bodů titul dopadne nebo ne. Žarnovica pak byla dobrá a poslední závod se jel doma v Plzni. Vyšli mi vstříc a pomohli mi maximálně. Dopadlo to a já udělal radost sobě i Plzeňákům. První titul je dobrej, ale doufám, že není poslední. Chci překonat Pepeho. Loni rozhodlo asi štěstí. V plochý dráze je nezbytný a když chceš vyhrávat, musíš ho mít.“

speedwayA-Z: „V jednadvacítkách ses musel o zlato prát. Zato tituly v devatenáctkách a juniorských družstvech přišly docela hladce, že?“
Filip Šitera: „V devatenáctkách jsem měl oproti předloňsku šastnej den. Vše se mi vynahradilo. Když jsem se dozvěděl, že to bude v Pardubicích, nebyl jsem nadšenej. Dráha se mi líbí, ale vůbec mi to tam nejede. Už jsem tam vyzkoušel hodně věcí, ale pořád to nejde. Problémem bude asi váha. S tím se snažím něco dělat. Sportuju víc než minulý rok a doufám, že to bude lepší. Na devatenáctky to ale sedlo. Byl jsem spokojenej. Dařily se mi starty a vše probíhalo v pořádku. Neměl jsem defekt a přišlo štěstí. V juniorskejch družstvech to s Věrouškem vždycky jde. Dařilo se nám od začátku. Občas jsme měli problém, že nás někdo předjel, ale vytáhli jsme to v jinejch jízdách. Jak jsem říkal před sezónou, jsme na sebe zvyklí. Dokážeme si pomoct. Při závodech nebyly žádný nervy a měli i srandu i s jeho mechanikem Romanem Dolečkem. Viděl jsi, že s Věroušem nebyl problém, že by se někdo přes něj dostal. To jsi viděl i při první lize v Březolupech. Nebál ses ho nechat za sebou. To byla výhoda, že se nebojí. Nečekal jsem, že vyhrajeme všechny závody. Věřil jsem ale v titul. Hodně nám zvedlo sebevědomí, že jsme první dva závody vyhráli s plným počtem. Letos nevím, jak to dopadne. Čekám, co kluci dostanou, ale určitě bych s Věroušem rád jel. Snažím se něco dohadovat, ale uvidím, co bude.“

speedwayA-Z: „V čem je však problém, že na mezinárodní juniorské scéně se prosazuješ pomaleji? Pravda do Sheffieldu jsi odcestoval na poslední chvíli, v Kumle jela družstva, ale v Goričanu se s tebou počítalo jako s jedním z hlavních favoritů. Obzvl᚝ po tvém triumfu v semifinále v Ostrowě.“
Filip Šitera: „Sheffield přišel dva dny před závodem. Měl jsem motor u Oldy a musel zařídit licenci, loď a pojistky. Všechno bylo narychlo. Nebyl čas ani zajet motor. Pršelo a mně nevyšlo přilepit zadní kolo na dráhu. Dělal jsem maximum, ale nešlo to. Před Kumlou jsem měl v Čechách problémy s motorem. Byla tam jedna věc, kde mohla bejt závada. A bylo riziko dát ji do mistrovství světa družstev. Dva dny předem jsem v Olchingu. Neměl jsem jistotu, takže jsem tu věc musel použít. Nebyl jsem na to zvyklej. Byly to setrváky, když se ptáš. Neuměl jsem nastavit tu motorku do Olchingu a tak jsem v Kumle zkoušel obě dvě. Velká rána byla, že vyřadili Luboše. Hodně by nám pomoh‘. Ale bylo to těžký. Švédové byli s Lidbäckem a Lindgrenem a Rusové jeli taky dobře. Dělali jsme chyby jako družstvo. Tenhle rok musíme udělat maximum, abychom postoupili do finále. A devatenáctky? Ostrow jsem se dozvěděl na poslední chvíli. Byl jsem nominovanej do Togliatti, ale neměl důvod tam jet, když se stanoví pravidla, který nebyly vůči mně dodržený. Nejde o kilometry, ale že Rusko neznáš. Komunikoval jsem s Klatovákama. Cesta by vyšla na strašný peníze. Dát je za závody, kde můžeš v první jízdě vypadnout, je špatný. Semifinále jsem pak jel úplně bez nervů. Neměl jsem co ztratit. Naštěstí vyšlo líp, než jsem předpokládal. Bylo tam sedm Poláků a víš, jak Poláci jedou doma. Po vítězství jsem cejtil velkou šanci na finále. Všechno bylo připravený. V první jízdě mi nevyšel start. Nerad čekám a tak jsem ve druhý zatáčce chtěl předjet hned dva. Nepodařilo se to. Spadnul jsem, ale měl štěstí, že přede mnou upad´ ještě Dán. Jenže nejlepší motorku mi museli táhnout do depa čtyři lidi. Celý závody jsem dojížděl s bolestmi hlavy. A nakonec zjistil, že tři body mi chyběly na vicemistra. Teď mě v devatenáctkách čeká poslední rok. Troufám si říct, že chci jet o titul. Ale nejdřív musíš postoupit a teprve pak uvažovat, co chceš získat.“

speedwayA-Z: „Plzeň měla ve své druhé sezóně po návratu do extraligy skvělou sezónu zakončenou druhým místem. Převažuje v tvých vzpomínkách radost ze stříbra nebo je tam i kousek zklamání, že ti šestý letošní titul unikl doslova jen o vlásek?“
Filip Šitera: „Určitě radost. Když Plzeň postoupila do extraligy, každej ji považoval za outsidera. Tuhle sezónu jsme chtěli udělat moc. Já bych v extralize potřeboval stabilizovat výsledky. Občas se daří, občas ne. Uvidíme, co bude tuhle sezónu. A jaký budeme mít hosty. Myslím, že nás při nějakejch závodech zklamali. Ale to nikdo nemůže tušit. Ví se, že moc Polákům nesedí pardubická dráha. Ale doufám, že vědí, co na to. děláme maximum, abychom zaútočili na titul. Bude to těžší, je pět týmů, ale nemusíš se zase bát baráže. Titul moh‘ bejt už letos, ale chceme to dělat napínavý (smích). Nejlepší to bylo v Plzni, kdy jsme získali první vítězství a před domácím publikem. Byla velká radost a zvětšila se šance na titul. Musíme si ještě počkat. Ale doufám, že ne dlouho.“

speedwayA-Z: „Vedle extraligy jsi závodil také v první lize. Ve mšenském válci ambicí konkurentů jsi rozhodně nepatřil k pasivním pasažérům. Jak je možné, že jste to soupeřům tolik naložili?“
Filip Šitera: „Myslím si, že jsme měli dobrej tým. Ten by si nemoh‘ dovolit prohrát. Byl tam Aďa, Věrouš, já, Kuba. Snažili jsme se a drželi jako parta. Navzájem jsme si pomáhali. Aďa nám jako zkušenej se vším poradil. Splnili jsme to, co se od nás čekalo. Rozhodně nechci říct, že soupeři byli špatní. Jezdíš s nima junioráky, extraligu a volný závody. Znáš je všechny, ale tohle jsou družstva. Nestačí, když tahá jeden nebo dva, tady musej‘ aspoň tři a čtvrtej dodávat body. Nechci podceňovat soupeře, ale náš tým neměl výkyvy. A pokud je měl jeden závodník, ostatní to dohnali. Při každým závodě měl někdo z nás nouzi, ale ty druhý se pak snažej za něj, aby se vyhrálo. V první lize byli kvalitní jezdci, škoda, že se tam neobjevoval Mário nebo Pavel Ondrašík a další zkušený. Myslím si, že by první liga měla bejt o mladých a těch, co po juniorech nemůžou sehnat závody. To je nejlepší, aby šli vejš.“

speedwayA-Z: „Mšeno se nakonec vrátilo do extraligy. Měl jsi dilema zamířit zpátky do jeho sestavy nebo jsi ani chvilku neuvažoval o opuštění Plzně?“
Filip Šitera: „Plzeň mi určitě pomohla k tomu, jak teď jezdím. Do Mšena bych měl chu. Mám to sem blíž. Ale na druhou stranu jsem počítal, že pojedu Super Prix. A nakonec nejel. Taky na baráž si sehnali lepšího hosta. To jsou jedny z hlavních důvodů, proč tam nebudu pokračovat. V Plzni jsem spokojenej. S tréninkem mi vyjdou vstříc. Neříkám, že by to ve Mšeně nebylo taky tak, ale jsou tady ty důvody. Ve Mšeně jezdím rád, určitě tu budu pořád rád jezdit. Vyrůstal jsem tady a pořád to beru za svou druhou domácí dráhu.“

speedwayA-Z: „Letošní kolektivní soutěže letos doznaly vpravdě historických změn. Poprvé od roku 1956 nebudeme mít dvoustupňovou soutěž. Jak se díváš na rozšíření extraligy a vznik šampionátu tříčlenných družstev?“
Filip Šitera: „Vidím to tak, že to musí mrzet kluky, co se nedostanou do extraligy. Jsou tu tříčlenný družstva, ale první liga byla motivující, že můžou jet baráž. Mělo se udělat pravidlo pro pět týmů v extralize, ale jet to až od roku 2008. Zdá se mi to nefér vůči Plzni. Když chtěli jet v pěti, nešlo to. Teď by bylo lepší, a jede pět závodníků v jedný jízdě. Na dráhu se to vejde. Musí se to nějak udělat. A kdy nechceš, nejezdi. To ti řeknou v Austrálii nebo na Novým Zélandu na každý rozpravě. A ty můžeš klidně bez udání důvodu odstoupit. Ve čtyřech se týmy bály sestupu. Teď není kam sestoupit. Když nebudeš mít šanci na titul, vypustíš to. Doteď tady jezdili Gapinski a Adams a to lákalo diváky. Pokud se stanoví tak zásadní pravidla, měly by platit až od následující sezóny. Jenže v tom jako jezdec nic nezmůžeš. Už se to rozhodlo, nemá cenu si nad tím lámat hlavu. Prostě to tak je. Jako jezdci budeme jezdit extraligu dál. Tříčlenná družstva nevím. Možná je to krok k lepšímu, možná ne. To se může říct až po sezóně. To je risk. A je to prostě o tom něco změnit. To vidíš v Grand Prix, každej rok se přijde s něčím jiným, aby se přitáhli diváci. Doufám, že tříčlenný družstva pojedu. Máš to dalších osm závodů. Nabídka tady je, přemejšlím o ní, uvidím. V nejbližších dnech se rozhodnu.“

speedwayA-Z: „Jak v šampionátu jednotlivců, tak dvojic jsi patřil k favoritům na medaile. Ale okolnosti chtěly evidentně jinak. Ve dvojicích jste s Věroslavem Kollertem skončili těsně pod pódiem, v jednotlivcích tvé motocykly postihla nějaká zhoubná nemoc…“
Filip Šitera: „Ve dvojicích jsem byl rád, že jsem moh‘ jet s Věroušem. Díky panu Vildemu a jeho partnerům. Vyhráli jsme těžkou skupinu, ale v semifinále to nevyšlo. Neodstartovali jsme oba. A v malým finále to taky nedopadlo. Určitě jsme chtěli po vítězství ve skupině na bednu. Ale byli tam kvalitnější a zkušenější jezdci. Nevyšlo to a musíme doufat, že to dopadne v nadcházejících letech. A jednotlivci? K tomu není moc co říct. Když jsem závody nezkazil já, byla to technika. Problém byl v elektrice. Záhada ale byla proč obě motorky. Byl smolnej den. Těšil jsem se a byl bez nervů. Prohrát to technikou je velká smůla. Doufám, že to bude jako v devatenáctkách! Předloni byl pech s motorem a hned na to jsem byl mistr (smích)! Smůla byla, že rovnou z Březolup jsem jel do Polska na jejich finále juniorskejch dvojic. Měl jsem nervy, protože jsem nemoh‘ zklamat trenéra. Musím poděkovat Staszkovi Burzovi, že jsem si u něho moh‘ umejt motorky. Olda musel rozdělat motor a něco vymyslet, abych mohl jet. Ke všemu přišla smůla, že mi to jednou zastavili a Nicolai měl dvakrát defekt. Tyhle body nám pak chyběly na titul. Ale jsem spokojenej, že jsem vůbec startoval a skončil třetí.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Roman Beneš: „Já bych měl otázku. Docela by mně zajímalo, jaké jsou podmínky na plochou dráhu v Novém Zélandě. Tím myslím kvalita a počet drah (případně nějaké zajímavosti o nich), co se tam jezdí za soutěže družstev a jednotlivců, kolik tam existuje cca jezdců, jakou používají techniku, jaká je návštěvnost závodů atd.“
Filip Šitera: „Předpisy tam jsou, ale zase na druhou stranu, že třeba mantinely mají být dřevěný a laky svisle dolů, to neexistuje. Při závodech jezdí stock cars, motokrosový motorky, sajdkáry, čtyřkolky a je to jako show. Chodí poměrně dost diváků. Družstva tam nemají. Jezdí se šampionáty jednotlivců a juniorů Severního a Jižního ostrova. A pak je finále pro všechno dohromady. Techniku používaj‘ stejnou jako my. Většinou je Jawa. Jsou tam její dealeři a kluci se snaží shánět techniku z Evropy. Kdo má peníze, má novou motorku, kdo ne, koupí ji po někom. Jsou tam třeba lidi, co vyvíjej blatníky a šijou kombinézy. Jinak je ale problém tam něco sehnat. Musí se vědět, za kým jet. Jezdců je tam hodně. Přesnej počet nevím, ale třicet jich bude určitě. Možná víc.“

Terry a Katka: „Dodatečně gratuluju k úspěšné sezoně 2006 a přeju ještě lepší 2007. Všimla jsem si, že se opravdu snažíš ze závodů na ploché udělat trochu show pro diváky. Tvoje projíždění na zadním kole cílem se stává pomalu součástí závodů. Připravuješ něco nového do příští sezony? Pokud to má být překvapení, ráda si počkám…“
Filip Šitera: „Asi se budu od Věrouše muset naučit tahání za motorkou a dojezd do cíle vleže vedle motorky (smích). Při jízdě můžu dělat minimální show. Musím dělat body a soustředit se. Když člověk ale chytne lehčí rozjížďku, může se projíždět po zadním kole. Musí to ale zvládnout a nesmí spadnout. Myslím si, že show by měl spíš dělat pořadatel jako je to v jinejch státech. Třeba v Polsku tím natáhnou lidi a v Německu to umí taky. Něco podobnýho bychom měli dělat tady taky. A hlavně propagaci.“

Michal Jirka: „Ahoj, gratuluji k velmi úspěšné sezóně, už Ti chybí asi jen seniorské tituly. Myslíš, že máš šanci v další sezóně zaútočit na vítězství v MČR seniorů nebo třeba ve dvojicích? Děkuji za odpověď a přeji mnoho úspěchů.“
Filip Šitera: „Určitě šance je. Uvidíme. Teď jednotlivci nedopadli smůlou, kterou jsem zmiňoval. A ve dvojicích nezáleží jen na mně, ale i na partnerovi. Tím nechci říct, že to zkazil Věrouš. Jsme ještě mladý, tak jsme to chtěli pustit těm starším, protože k nim musíme mít nějakej respekt (smích). A všechny tituly nemůžu sbírat jenom já (smích)!“

Kiril Janačkov: „Zajímavé otázky mě napadnou vždy po zveřejnění rozhovorů, tak se zeptám rovnou na několik věcí. Kdo a co Vás přivedlo v ploché draze – rád bych věděl, jak začíná závodník? Máte velice odvážný a osobitý styl jízdy. Je to intuitivní záležitost nebo Vám trenér a tým pomáhají? V Polsku jste ve společností J. Crumpa, jel jste s ním? Jaká je s ním komunikace, popř. spolupráce? Jinak moc Vám přeji úspěšnou sezonu a předem děkuji za odpovědi.“
Filip Šitera: „Když ukecáte šéfredaktora speedwayA-Z, třeba udělá dodatečné rozhovory. Zeptejte se po rozhovoru by se to mohlo jmenovat (smích). K plochý dráze mě přived‘ děda, protože to máme v rodině. Začátky jsou těžký. Pro závodníka je nejhorší sehnat techniku, na který by se naučil jezdit. Sponzory nikdo nezíská na to, že chce začít. Když už člověk umí je ve smyku, je zase těžký sehnat závody. Když je má a chce do ciziny, aby musí mít konkurenceschopnou techniku. Začátek je tak nejtěžší. Když si už člověk umí vydělat nějakou korunu, co tam zpátky vrazí, je to lepší. Všimnou si ho v zahraničí. Bude mít další příjem, co tam bude muset zase vrazit, ale už bude mít sponzora. Styl jízdy je věc závodníka a kdo má jaký srdce. Trenér a tým to můžou trošku ovlivnit, ale nemaj‘ vliv na to, když člověk v krizové situaci nepodrží. A v jinej zase jo. A jakej kdo má styl, podle toho ho berou jiný závodníci. To je prostě plochá dráha. Každej zná riziko. Tak se to jezdí v celým světě. V Grand Prix taky nikdo nedostane žádnej centimetr. Spíš ani milimetr. S Jasonem jsem jel. Je to super chlap. Maximálně pomáhá mladejm, který má v týmu. Je to jeden z nejlepších lidí z Wroclawi. Komunikace je s ním však snadnější, než ho porazit (smích). Spolupráce je dobrá. Když něco potřebuju, není problém.“

Antonín Vilde: „Ahoj Filipe, tví rodinní předchůdci děda Miloslav, strýcové Václav a Jan Vernerové nasadili svými sportovními výsledky laku hodně vysoko. Chci se tě zeptat, jak je tato skutečnost pro tebe motivující a zavazující. Děkuji a přeji mnoho úspěchů v roce 2007.“
Filip Šitera: „To, co dokázali, je určitě motivující. Jejich rekordy se dají překonat. Až na ten Honzův, protože dostat se do všech finále se dokázat už nedá. Ke krátký dráze se dá jezdit dlouhá, ale ledy už ne. V Rusku třeba jo, ale tady ne. A nejde jen o finance.“

Lukáš Jirka: „Dobrý den chtěl bych se zeptat,jaký máte nejoblíbenější stadion?“
Filip Šitera: „Nejoblíbenější stadión je asi Wroclaw. Myslím tím stadión, ne dráhu. Tu oblíbenou nemám. V Čechách jsou taky pěkný stadióny. Každý má svý kouzlo. Je to o penězích, kdo jaký má. Dráhu můžeš mít oblíbenou, ale třeba ti to zrovna nesedne a co pak můžeš dělat?!“

Filip Šitera děkuje:
„V první řadě dědovi za všechno. Je to můj hlavní sponzor. Taky Vaškovi Vernerovi, že mi pomoh‘ svými radami výkonnostně i technicky. Oldovi Řezníčkovi, že mi maximálně pomohl. Co jsem potřeboval, udělal. Taky Josefu Suchánkovi. Bez něho bych neměl takový výsledky, co jsem měl. Chci taky poděkovat klubu Atlas Wroclaw, že mi dal možnost startovat v extralize, poznat nový lidi a získat zkušenosti. A udělat si jméno v Polsku. Firmám Rimini, Kohút, SPS Bakov nad Jizerou, Gardinia, Autokomplex Menčík, SýS, ČSOB pojišovna, Grepl, Emerge a Přikryl s.r.o. A taky pánům Mizerovi a Plzákovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Kutná Hora – 18. ledna
Už dvakrát vedl v rozjížďce, v jejímž cíli kromě šachovnicového praporku čekal také titul mistra republiky. Jenže ve Mšeně jej v září 2005 už během úvodního kola překonal Lukáš Dryml. O rok později v Březolupech statečný Pražan stačil hlídat Adriana Rymela pouze dvě kola. Druhý titul vicemistra České republiky podtrhnul sezónu, v níž už opět hájil barvy Newcastle v britské Premier League a pražského Olympu v naší extralize. A navíc opět promluvil do české reprezentace. Josef Franc je dalším českým plochodrážníkem, jemuž v řadě exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z můžete položit svůj dotaz.

Obě finálové rozjížďky předloňského a loňského finále mistrovství republiky jednotlivců předznamenaly úvodní záludnou otázku magazínu speedwayA-Z. Dokáže Josef Franc do třetice přetavit rychlý start do zlaté medaile mistra republiky?

„Tahle otázka není vůbec záludná,“ smál se Josef Franc, když si naši otázku vyslechnul ze sluchátka svého mobilního telefonu. A nálada na žerty jej neopouštěla ani vzápětí. „Jestli to půjde tímhle tempem dál, do pěti let bych moh´ vyhrát. Když jsem dřív končil osmej, pátej nebo šestej, nebral jsem to tak. Byl jsem mladší. Ale teď cejtím, že jsem uprostřed plochodrážního věku. Šance na titul tady je a vím, že na to mám. Letošní zima je vypečená, takže makáme na fyzický přípravě jako blázni.“

Po dvou předchozích titulech mistra republiky nejlepšího startu finálové rozjížďky má Josef Franc už dost zkušeností, aby dokázal projet vítězně cílem. „Loni jsem v Březolupech dobře odstartoval,“ vzpomíná. „Pokud někdo nebude letos rychlejší, snad by to mohlo dopadnout.“

Ovšem otázku, zda chystá nějakou tajnou zbraň typu brzdových světel či blinkrů, Josef Franc znovu otočil v žert. „Plánoval jsem zrcátka,“ žertoval závodník pražského Olympu na téma, jak udržet Lukáše Drymla, Adriana Rymela či kohokoliv jiného za svým výfukem. „Jenže to bych byl pořád v zrcátkách a nekoukal na cestu dopředu. Když jedeš první, snažíš se o nejlepší stopu. Jenže ve Mšeně jsem to předloni překombinoval. A loni byl Aďa v Březolupech o třídu vejš. Ten den by ho neudržel nikdo.“

Jste zvědavi na názor Josefa France, jak to dopadne letos 7. září ve Slaném? Není nic jednoduššího, než položit svůj dotaz prostřednictvím komentáře k tomuto článku. Čas na formulaci svých otázek máte až do příštího pátku 26. ledna, kdy úderem 21:00 proběhne uzávěrka. Vedle odpovědi z úst pražského závodníka se vám odměnou stane i jeho fotografie s jeho vlastnoručním podpisem. Ostatní pravidla naší autogramiády zůstávají beze změny.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Praha – 6. ledna
V uplynulých dvou letech poznal obě stránky mince plochodrážního řemesla. V květnu 2005 skončil v Motole s frakturami čtyř obratlů. Už o pouhé tři měsíce později zase závodil. A loni podával výkony, jimiž si řekl o pomyslný titul skokana roku. Nicméně nespí na vavřínech a plánuje odstranění sebemenších nedostatků. O tom si ostatně můžete přečíst sami, protože Matěj Kůs poskytnul magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. A ti z vás, kteří mu položili své otázky, najdou ve svých poštovních schránkách také obálku s jeho podepsanou fotografií.

speedwayA-Z: „Když ses v srpnu 2005 objevil při šampionátu do devatenácti let v Plzni, řada lidí se tvářila nechápavě. Po květnovém zranění obratlů zněl původní verdikt na předčasný konec sezóny. Tehdy ses na motocyklu dobře necítil, ale myslíš, že se počátky tvého povedeného roku 2006 dají vystopovat už tady?“
Matěj Kůs: „Bylo to brzo, ale když sem se cítíl už trochu dobře, tak: čím dřív, tím líp. Když člověk stojí a nemůže závodit, schází mu to. Chtěl jsem se dostat na motorku a vrátit se co nejdřív. Taková dlouhá pauza v sezóně pro mě byla absolutně nepředstavitelná. Měl jsem dva tréninky a jel devatenáctky. Ten závod v Plzni byl tenkrát strašnej. Skončil jsem patnáctej. Hlavně se mi vysypala motorka, od karburátoru, přes zapalování a spojku, nebyl to zrovna štastnej závod. Ale už je to za náma. Bylo dobrý začít už tak brzo. Mrzelo mě, když za mnou během toho zranění přišlo asi pět lidí, že už nebudu nikdy závodit. Poznal jsem, že není moc opravdových fanoušků. Že většina tě přijde poplácat jenom po dobrým závodě. Ale těch fandů, co ti řeknou nevadí, příště, když se ti nedaří, by se dalo spočítat na prstech jedný ruky.“

speedwayA-Z: „V říjnu jsi svým triumfem v Glasgow nadchnul nejen skotské fandy, ale také vedení klubu. Ten tehdy hledal závodníky a oslovil i Adriana Rymela. Nepřišli také za tebou?“
Matěj Kůs: „Když jsem si tam šel do kanceláře pro peníze, Aďa tam seděl. Lanařili ho, aby za ně závodil. On říkal, že do Anglie teďka nechce, že se chce soustředit na šanci mistrovství světa. Mezi větou mi řek‘, že se mi ozvou. Ale neozvali se. Jenom psali na stránkách jejich klubu, že o mně přemýšlí. Zato mi celou dobu v Berwicku každej den lámal Peter Waite do Berwicku. Nahodil celkem dobrej kontrakt, kde by mi zajistil mechanika, dílnu a i slušný peníze. Ale mám školu a to je problém číslo jedna všechno skloubit. Jsou problémy teďka natož, kdybych byl tam. Kdybych měl jít do Anglie, myslím si, že bude lepší tam bejt už vyjetej, bez větších starostí kolem. A až budu mít udělaný zázemí, přijít si tam udělat jméno. Myslím si, že Premier League ti nepomůže v dalším výkonnostním růstu, ale jenom na vydělání peněz a kroužení se stejnýma závodníkama. Spousta dobrých závodníku se tam zahrabalo a neví, jak z toho dál. A tak, až přijde čas, bych chtěl přímo do Elite League, kdyby to šlo. Uvidíme, jak se bude dařit dál (smích). V Premier League se obouchat třeba jen jeden rok. Ale Premier League není ta správná cesta, co tě posune nahoru. Jezdí tam střelci, ale je to většinou kvůli finanční stránce. Chtěj´ se tím živit a vydělávat si. Na nějakou střední úroveň se dostane každej, pak už záleží na každým jedinci, jak dře a bude pokračovat ve svým rozvoji. Teď chci přes zimu udělat pořádný motorky, který budou sloužit celou sezónu spolehlivě bez zbytečných defektů jako letos. Musíme taky doladit auto. Chceme připravit všechno na sezónu, aby to fungovalo a byl na to spoleh. Protože krok po kroku bych se chtěl stávat profíkem, ale cesta je dlouhá (smích).“

speedwayA-Z: „Na jaře měla zájem o tvé služby polská Pila. Její nabídku jsi však odmítl kvůli škole. Letos však budeš závodit v Lublinu. Znamená to snad, že jsi lepší student?“
Matěj Kůs: „Ne, s Pilou to bylo celý zamotaný. Ukončil jsem sezónu 2005 tak, že jsem byl nesrovnanej na motorce a nejistej jak to půjde všechno dál. Vláďa Kovář mi sehnal pár kontraktů, ale nikdo nevěděl, jak mi to půjde. A tak jsme dali přednost na tuhle sezónu přednost trochu škole. Jsem za to rád, na jaře jsem ještě jezdil v junioráku kvalifikaci. A děkuju všem lidem, co mi pomáhali. A bylo jich dost. Dnes si na Polsko věřím, i na 1.ligu. První liga je už docela střelba. Je lepší udělat pět bodů v těžkým závodě než dvanáct v lehkým. Neříkám, že bych tam dělal dvanáct bodů, to vůbec. Ale přeci jenom ve druhý lize v Polsku by člověk dělal víc bodů, ale pro ten výkonnostní růst je lepší mít těžší závody. A učit se dál. Člověk se učí celej život. Až na Tondu Rickardssona (smích). Když jsem viděl, co předved v Cardiffu na Grand Prix, kdy zasadil zadní kolo do mantinelu a čau. Mám garanci šesti závodů a zbytek uvidíme. Budu muset tahat, abych se vůbec dostal do sestavy. Podepsalo jim dost lidí. Jsou tam oba Hansenové, Charčenko a domácí Klimek s Michalukem. Už mají uzavřenou soupisku. Uvidíme. Když člověk přijede dvakrát udělat nulu, nepozvou ho. To je jasný, ale proto tam přece nejedeme (smích). Všechno se uvidí na jaře.“

speedwayA-Z: „K tvým povedeným debutům sezóny 2006 patří i premiérové vystoupení v reprezentaci. Z Debrecenu jsi postoupil do finále mistrovství Evropy devatenáctiletých v Goričanu. Jak se na tyto závody díváš nyní?“
Matěj Kůs: „Když se na to koukám s čistou hlavou a odpočinutej v zimě, tak trochu si myslím, že jsem mohl bejt trošku líp připravenej. Člověk byl poprvý na takovejch závodech a absolutně netuší, co ho čeká. V Debrecenu to bylo třikrát překládaný. Ze soboty až na pondělí, kvůli stálýmu dešti a špatnej dráze. Po třech jízdách jsem měl čtyři body, ale já se pořád neloučil s postupem. Pak jsem třikrát za sebou vyhrál, i v rozjezdu. Byl to pro mě zlom sezóny. Otrkal jsem se venku i na hluboký dráze a posílil sebevědomí. Nejdřív jsem tam nevěděl, co s motorkou. Pak jsem předělal zapalování a už to šlo. Měl jsem výhodu, že čtrnáct dnů předtím jsem tam byl druhej na volným závodě a poznal dráhu. Trochu jsem si to ale podělal, zkazil jsem tím lehký jízdy, ale pak dělal body z těžkejch. Pak jako jedinej porazil vítěze. Do Chorvatska jsem zapomněl vzít metyl a musel ho kupovat. Naštěstí mi mechanika dělal Milan Mihule a to je šikovnej kluk. Moje chyba byla, že jsem přijel na nevodzkoušenejch věcech. Měl jsem motor od Adi, na kterým jsem pak vyhrál v Anglii. Je to Jawa s věcma z GM. Nasadil jsem na něj karburátor Blixt. To bylo jediný, co jsem o tréninku nestačil vyzkoušet a spoléhal jsem na něj. Goričan je malá dráha a během tréninku jsem nedocílil toho udělat motorku ostrou a živou od nízkejch otáček. Nešel jsem do závodu s velkou důvěrou v motorku. A to nejde. Člověk se musí soustředit, jak vylítne páska, na první zatáčku a projel první cílem. To bych chtěl docílit přes zimu a srovnat si to v hlavě. Abych přijel, dal převod a závodil. Potom jsem nasadil karburátor BZ. Dal jsem i nový zapalování. Už během tréninku jsem ho měnil, protože to na startu prskalo. Malinko se to rozjelo. Byla škoda, že jsem to bézeto nezkusil při tréninku. Pak už to bylo ono. Už jsem se cejtil zpátky. Až jsem se sám divil, jakej jsem jel venek (smích). Měl jsem důvěru, dělal si, co chtěl, ale pořád to nebylo vychytaný jako například na Stuze. Nakonec jsem byl spokojenej, že jsem porazil Filipa a Hynka.“

speedwayA-Z: „Poprvé ses objevil také ve Švédsku. Český juniorský nároďák tam bojoval o postup do finále mistrovství světa. Marně…“
Matěj Kůs: „Zase závod, co jsem něco opepřil. Hned v tréninku jsem zohejbal ostrou motorku a jel na půjčeným motoru a Lubošovo motorkou v záloze. Pak jsme trénovali na dva starty, jenom českej tým. Dvakrát za sebou jsem tu jízdu vyhrál. Spravil jsem si chu a říkal si, že by to mohlo jet. S dráhou to je ale jiný než u nás. Rozvorali venek, ale tam se jim to vždycky spojí. Vysvitlo sluníčko a bylo z toho beton. Byla to velká dráha, navíc ještě tvrdá. Měl jsem pocit jak, když stojím. Dvakrát za sebou jsem se nechal předjet v poslední zatáčce a byl hodně naštvanej.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k počtu juniorů na soupisce pražského Olympu bylo tvé očekávání na první extraligový start asi dlouhé, že? Navíc tvá premiéra nebyla plánovaná.“
Matěj Kůs: „Myslím, že jsem se dočkal docela brzo. Byl jsem rád, že jsem tam vůbec nakouk‘. Do Plzně měl přijet Polák a Radek Semela jen tak pro jistotu řek‘, a si vezmu motorky s sebou. To byl od něj dobrej tah. Ukázal, že to neponechal náhodě. Polák nepřijel a když Pepe udělal dvě nuly, bylo mi to jasný. Do tý jízdy jsem nastupoval bez stresu. Nikdo ode mě nic nečekal. A to se úplně jinak závodí. Jel jsem nově udělanej motor od pana Míky z Jawy. Porazil jsem Mária, Filipa a Fenclíka a věřil si. Jenže pak jsem si špatně spočítal jedna a jedna. Nedokázal sem si najít soupeře a místo toho abych si hlídal druhý místo před Suchošem, jsem se zběsile pouštěl do Drabika. Byla to chyba, ale řekni hlavě a motorce stop, když si zrovna teď rychlejší. Motorka byla úplně na sračku a byla to kompletka. A taky jsem se svez‘ v sanitce na rentgen do nemocnice, kde na mě byli docela hnusný. Bolely mě záda a ruka, ale za tři dny měl závody. Chtěl jsem vyšetřit a říct, co mám dělat, ale doktor mi řek‘, že jsem si to udělal sám, a si nesu následky (smích). Slušně jsem poděkoval a poslal ho do… (smích)… A šel v Praze k mý doktorce. Ta mě dala dohromady a zvládli jsme to s vodo a elektroléčbou. Akorát mám doma vystavený přední kolo s vidlicí, z který nejde vyndat ani osa, ani kolo (smích). Na příští rok bych chtěl odstranit zbytečný věci, kde jsem chyboval a něco zkazil já. Třeba jako při junioráku v Žarnovici mi zůstal plyn v ruce. Odpad‘ jsem kvůli tomu z prvního místa, protože jsem si ho zapomněl dotáhnout (smích), když jsem ho kontroloval. Nerad se s tim chlubím (smich). Neexistuje, abych už dojížděl na zbytečnosti.“

speedwayA-Z: „V první lize jsi naproti tomu závodil o sto šest. Soutěž se nesla pod nadvládou Mšena. Až na závěr jste ve Svitavách dokázali, že ho můžete porazit. Proč až tam?“
Matěj Kůs: „Proč se nám nepovedlo Mšeno porazit? Mšenskej tým se skládá převážně z kvalitních jezdců. Náš tým se skládal ze samých juniorů, než nastoupil Wolfík. Ve Svitavách jsme ukázali, že se Mšeno dá dohnat. Ale pomohlo nám třeba i to, že si Filip hodil motorku za ucho a nákej ten defekt. Protože jsem měl z týmu nejvíc bodů, šel jsem s Aďou do rozjezdu. Podruhý za dva dny (smích). Chtěl jsem za každou cenu vyhrát, oba jsme odstartovali stejně a milimetr na milimetr jeli až do nájezdu. Řekl jsem si, že pojedu rovně. Šlo sice o hodně, ale rozum vyhrál, protože bychom skončili ve Svitavách minimálně za mantinelem (smích). Musel jsem uhnout, nechtěl jsem Aďovi nic udělat. Mám ho rád a moc mi pomohl. Kdyby to byl kdokoliv jinej, určitě bych to pustil do něj, ale jeho ne, a taky by to opravdu hodně bolelo za prknama (smích). Letos jsem se ještě nestačil vzpamatovat z toho systému, co udělali. Zrušili první ligu a z extraligy se nemůže spadnout. Nevím, co tomu napomohlo, ale myslím, že to ztratilo jiskru, že se postupuje a padá.“

speedwayA-Z: „Boje se Mšenem jste sváděli v mistrovství republiky juniorských družstev. Ale ani tady jste se mu nedokázali přiblížit.“
Matěj Kůs: „Celý juniorský družstva byly o tom, že po prvních dvou třech jízdách se všechno rozhodlo. Ale celej závod se pak odvíjel, jak spolu závodili ostatní týmy. Filip je dobrej závodník a hlavně dokáže jet jako jeden z mála dvojici a když je třeba toho za sebou udržet a nevyjet ze svý stopy. Věrouš měl dobrýho paráka a o tom to je.“

speedwayA-Z: „České juniorské šampionáty na individuální bázi musely pro tebe být dost rozporuplné. Zaznamenal jsi výborné výsledky i zklamání typu Slaného se zadřeným motorem či Plzně s úvodním pádem. Přišly však i první stupně vítězů ve Mšeně, ale v devatenáctkách ti zase v rozjezdu utekly. Jak jsi tohle všechno prožíval?“
Matěj Kůs: „Jsem rád, že se to rozjelo. S výsledkem jsem byl letos celkem spokojenej… (smích). Chtěl jsem bejt do pátýho místa. Jsem šestej, ale nevadí. To Mšeno. Miluju tamní dráhu. Znám ji do posledního detailu. Tak trochu jsem tam vyrost‘ a s panem Kasperem a tátou tam byl pořád. Byly dvě dráhy, co mi moc neseděly. Slaný a Plzeň. To se ale během sezóny odbouralo. Ale při junioráku na GM. Byla to moje další chyba. Nenechal jsem si poradit. Spousta lidí mi říkala, a na něm jezdím dýl. A já na něm startoval v rozhodujícím závodě. Sice v tom treninku to opravdu dobře startovalo, ale neměl jsem za jedno kolo čas poznat, že je to tím, že je slabej. Horší ale bylo, že za mnou do Plzně přišli sponzoří a fanoušci. Udělal jsem si před nima špatnou vizitku. Při tréninku se mi ale GM zdálo fakt lepší. Šlo dobře od startu a o nich ta Plzeň je. Rada starších ale měla pravdu (smích). Bylo měkčí, ale v rozjížďce se na něm nedalo jet. Devatenáctky jsou kapitola sama o sobě. Všichni zbrojili s motorama, ale já přijel s normálním, co jezdím běžně. Pardubice jsou velká dráha. Malinko ji poorali. Ten základ je však stejně tvrdej. A dělaj‘, co chtěj‘, dráha je stejně tvrdá. V rozjezdu přišla další chyba. Cejtil sem, že jsem pomalej. Měl jsem dvě možnosti. Buď jít o zub nahoru nebo dolů a jet hranku. S tryskou ani předstihem nešlo už nic dělat. Rozhodl jsem se o zub dolů. Bylo to tak mrtvý, že mě předjel Martin. Chtěl jsem zatáhnout a bejt na bedně. Celej tejden jsem strávil v dílně. Ale bohužel. Za dva dny jsme pak jeli evropskej pohár v Lotyšsku, kde jsme byli suverénně poslední. V první jízdě mi z prvního místa spadl řetěz, protože ta draha byla rozbitá a já si na rovince bouchnul o prkna. Řetěz mi udělal mi škody na motorce a já tam měl jednu, takže bez mechanika to byla závod honička. Přišel jsem o tři body, třeba by mi někdo předjel ale už sem měl náskok. Pak mi to zastavili ve chvíli, kdy jsem vedl před Magosim, Lagutou a Knappem. V opakovačce jsem vůbec neodstartoval na rozdíl předtím a dojel poslední, ale už se to nedalo zvrátit. Tonda dojel jízdu přede mnou poslední takže naše šance na bednu už byly pryč. O nic teda nešlo, ale ty body mrzej.“

speedwayA-Z: „Titul v mistrovství republiky ti moc práce nedal. Jaké jsou vlastně pocity náhradníka skvělé dvojice Bohumil Brhel – Adrian Rymel? A co finále jednotlivců v Březolupech? Vozíš od té doby o jednu slídu navíc nebo přejdeš na rolo?“
Matěj Kůs: „Když mi trenér řek‘, že budu jejich trojka, byl jsem na jednu stranu naštvanej, že se nesvezu. Ale na druhou stranu jsem si říkal, že Aďa s Bogasem vyhrajou. Chtěl jsem do toho zasáhnout aspoň v jedný nebo dvou jízdách. Nakonec se to nepovedlo ani jednou. Mám tak titul mistra republiky, ale ani jsem se nezpotil. O titulu vím, ale nemám z něho radost, jako kdybych do závodu alespoň zasáhl. Musíš si to vybojovat, jinak to není ono, ne sedět pod deštníkem s mokrou čepicí na hlavě. A v Březolupech jsem měl tři slídy, ale strhnul si je najednou. Zase jsem něco podělal! Příští sezónu už se to nemůže stát. Jel jsem druhej v závěsu za Pepem, za mnou Simoák a Honza Jaroš. Jak bylo mokro, dostával jsem cejchu. Na jedný rovince jsem si chtěl strhnout slídu, protože jsem jezdil pořád za Pepíčkem. Ale špatně jsem si tam šáh‘ a v tom fofru je strhnul všechny. Ale to člověk neví, takže jsem jezdil pořád nad nim a zkoušel. Pak jsem dostal další cejchu, že jsem vůbec neviděl. Zahodil jsem brejle, ale zůstaly viset na kšiltu. To byla konečná. Do nájezdu jsem jel poslepu. Naštěstí mi spadly když jsem složil. Dostal jsem cejchu, jak kdyby tě ocelovým kartáčem mlátili přes hubu. Rolo nemám rád. Je tam jenom pásek na oči. Ale na pořádný sračky budu rolo vozit. Strhávačky ale budou mít přednost. Jinak jsem spokojenej s výsledkem mistráku a děkuju panu Stárkovi za motor.“

speedwayA-Z: „Loni jsi po většinu času startoval s motorem Jawa. Pak přišla chvilka s GM. Jak a proč k tomu došlo? A bude tohle střídání pokračovat také letos?“
Matěj Kůs: „V jednom měsíci jsem zadřel dva motory najednou a neměl dva na juniorák. Měl jsem jen jednu Jawu dělanou z fabriky, co už nejela. Řek‘ jsem Radkovi Semelovi, jestli by mi nepůjčili motor na závod. Rozhodli se, že mi zapůjčí GM. Od tý doby ho mám a dali mi ho. Dávat budu přednost Jawě a nechtěl bych to střídat. Oba motory se chovaj‘ jinak, tak se chci soustředit na jeden typ. A když se něco stane, skočit na druhou motorku a cejtit se na ní jako doma.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

L. Koller: „Ahoj Matěji, pamatuji si Tě, jak jsi jako kluk jezdil za tátou na Šumavu. Chodil jsi ke mně hrát tenis. Letos se Ti opravdu dařilo, zdá se, že jdeš správnou cestou. Čeho si letos nejvíc ceníš a naopak? Jaký bude Tvůj závodní kalendář v další sezoně. O Anglii neuvažuješ? Myslím, že po Tvém vítězství ve Skotsku by se smlouvou nebyl problém. Chystáš nějakou změnu techniky? Přeji úspěch a zdraví.“
Matěj Kůs: „Dobrý den, nebudete tomu věřit, ale není to tak dávno, co jsem si na Vás vzpomněl, ale nemohl jsem si vybavit Vaše jméno, už je to přece ňákej ten pátek (smích).
Nemůžu říct, že bych si jednoho výsledku vážil víc než jiného. Každej je pro mě originální a u každýho se nadřete stejně. Nejvíc jsem se zapotil ale na Zlaté Stuze (smích). Už jen proto, že jsem nebyl zdravotně pohodě. Příští rok mam v plánu český závody, chtěl bych se dostat do sestavy extraligy a v Polsku v 1. lize. Sháníme ještě další zahraniční ligy, ale radši je nebudeme zatím říkat. Špatně se mi na to odpovídá, protože jsem to všechno říkal v článku (smích). Jinak tenis si zahraju rád do teď a baví mi to. Myslím si, že ňákou razantní změnu techniky neplánujem´. Jenom změním středový rámy a spojku z NEB na LZ od Alana Zubra. Je vidět, že Alan má spojky už opravdu promakané, jezdí je už i nějaká světová špička a je ekonomicky výhodnější oproti NEB. Jinak přeju dodatečně hezký nový rok a hodně štěstí. Mějte se hezky.“

Pavel Loužecký: „Jak s odstupem doby hodnotíš rozhodnutí o startu na Tomíčkově memoriálu se zraněním a druhé místo ve Mšeně na Memoriálu A. Kaspera?“
Matěj Kůs: „Vzpomínkový závod na Tondu sem si strašně užíval. Motorka mi jela báječně a startoval jsem, prostě tak to má vypadat. Takhle vydařenejch závodů není. To si člověk užívá naplno, jak to jde. To je radost z každý jízdy. Na Tomíčkově memoriálu jsem odmítnul start, protože jsem rezignoval už po Zlaté Stuze. Myslel jsem, že sezónu zakončím Zlatou přilbou, kde jsem byl nasazen do semifinále za Andrease Jonssona. Do memoriálu jsem postoupil z kvalifikačního závodu, ale musim přiznat, že ta propíchnutá noha z Itálie opravdu bolela (smích). Děkuju za fotky, budu se těšit na další.“

Horác: „Zdravím, mám jen jednu otázku, jak Ti bylo, když jsi patřil do týmu s našimi nejlepšími jezdci B. Brhelem a A. Rymelem. Musela to být dobrá škola, ne?“
Matěj Kůs: „Byla to radost, bejt s nima dvojka, ale myslím si, že se známe natolik, že ani během jednoho závodu se nemám tolik, co přiučit. Kdybych jel proti nim, tak určitě, ale v depu to jde těžko. Hlavně, že Bohouš před závodem poskládal Aďovi ty motorky, která mu nešla ani jedna nastartovat (smích). Jak jsem to viděl, pomalu jsem mu připravoval mojí. Ještěže jenom špatně poskládal zapalování (smích).“

Kiril Janačkov: „Matěj, popřípadě jeho otec promptně reagují na komentáře, které se ho týkají, popřípadě odpovídá na dotazy přímo na své www stránky. Za což velice děkuji. Přesto využiji tuto příležitost zeptat se na rozsah spolupráce se staršími jezdci a v návaznosti na předchozí dotaz zejmína na spolupráce s Bohumilem Brhelem. Zda se jedná jenom o techniku a vybavení nebo též rozbor drah stadiónů, nastavení motorky, strategie pro jednotlivé soupeře apod. Předem děkuji a přeji mnoho štěstí.“
Matěj Kůs: „Děkujeme, naše stránka se aktualizuje, myslím si, že by to nemělo dlouho trvat, až to bude, myslím si, že Vás Tonda rád informuje (smích). Jestli myslíte zrovna spolupráci s Bohoušem, tam my nemáme žádnou velkou spolupráci, to spíš s Aďa. Každej závodník získává postupem času zkušenosti, zvl᚝ Bohouš a je pak už jenom na něm, jestli si vybere člověka, kterýmu je předa dál. Samozřejmě, když si s něčím nevím rady, že se zeptám a Bohouš není člověk, kterej by tě poslal do řiti. Je hodnej a myslím si, že i rád někomu poradí. Je jasný, že v omezeným množství, protože když na něco přijdu nebo vyzkouším, okamžitě to neřeknu jinýmu závodníkovi. Jsme kamarádi, ale pořád soupeři. Ale každá rada je nad zlato.“

Terry: „V loňském dotazu jsem se ptala na mistrovský titul juniorských družstev pro Markétu a byl jsi skeptik. To jsem ale netušila, že vysypeš z rukávu titul dvojic seniorů – dodatečně ještě jednou gratuluji. A jak letos – titul družstev? Přeju Ti ještě lepší sezonu než loňskou.“
Matěj Kůs: „Juniorský družstva nevyšly. Abych řek‘ pravdu, český juniorský tituly mi jsou volný, nechci říct ukradený, je to disciplína, co nic moc neznamená, ale chtěl bych v budoucnu dokázat něco ve světě a jenom z mistra družstev ještě žádnej mistr světa nebyl (smich). Snažím se zaměřit spíš na individuální vysledky. Letos jsem si dal v juniorech cíl titul devatenáctek a druhý místo v mistráku. Děkuju za dotaz. Mějte se.“

Lukáš Jirka: „Dobrý den chtěl bych se zeptat, v jakých týmech plánujete jezdit?“
Matěj Kůs: „Mateřský klub mám pražskou Markétu, v Polsku Lublin, ještě vyjednávám tříčlenný družstva a juniorský. Taky bych chtěl ještě další zahraniční ligu, ale uvidíme, jak budou mít kluby zájem. Čau.“

Michal Jirka: „Ahoj, gratuluju k Tvým úspěchům a chtěl bych se zeptat, jak vzpomínáš na svůj 1.závod v kariéře? Děkuju za odpověď a přeju hodně úspěchů v nové sezóně.“
Matěj Kůs: „Díky. Myslím, že to byly juniorský družstva na Markétě, jel jsem jako náhradník dvě jízdy a udělal jsem dva nebo tři body. Hodně štěstí.“

Matěj Kůs děkuje:
„Určitě tátovi, kterej do toho jde maximálně, jak je to možný. Mamině a rodině. Strašně velký poděkování patří Vladimíru Potužákovi a jeho firmě Bluesmoke.cz. Děkuji moc za jeho podporu, bez které bych se neobešel ani náhodou. Moc ti děkuju.“

„Děkuji moc taky Martinu Kurzovi, který mi sehnal kontrakt v Polsku, shání sponzory a také mi sám finančně pomohl, je to velkej profik a vážím si jeho pomoci a rad. Děkuju ti Martine.“

„Také děkuji Panu Stárkovi z MPM za půjčování motoru.“

„Panu Aubrechtovi a jeho firmě Abstrakt, která se zabývá velkoplošnou reklamou.“

„Moje díky patří panu Uhrovi a firmě Stuha a jeho podporu v roce 2006 a 2007.“

„Děkuji firmám:
BLUESMOKE.CZ – Vladimír Potužák, MPM, STUHA Frames, ESZ 2000, Torion, Instalex spol. s.r.o, INGEM, Abstrakt Velkoplošná reklama, JAWA Divišov, SýS, Mitas, Fuchs, LTM Tuning.“

„Snažíme se připravit spolupráci s firmou Trodat a Pneu KALT Kolín, ale nic není jisté.“

„Díky patří také mechanikům, kteří mi pomáhali a budou nadále pomáhat – Milanovi Mihulemu a Láďovi Kalinovi. A samozřejmě klubu za zaměstnání a materiálovou podporu v roce 2006 a dalších letech. Všech jmenovaných si moc vážím a ještě jednou moc, moc děkuji za pomoc.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Racková – 11. ledna
Postaral se, že boj o titul juniorského šampióna měl náboj až do posledního závodu. Nakonec svůj předloňský primát neuhájil, ale stihnul spoustu dalších věcí. Pomáhal Slanému k druhému extraligovému triumfu, oblékal březolupskou vestu v 1. lize i v šampionátu juniorských družstev a debutoval v polské lize. Kromě toho postoupil do druhého ročníku technologické fakulty zlínské Univerzity Tomáše Bati. Martin Málek bude mít v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z dozajista, o čem vyprávět. Tradice čtenářské autogramiády nebude přerušena ani tentokrát.

Loňský juniorský šampionát začal víceméně až počátkem května ve Slaném. V Pardubicích kralovali především krajánci s britským angažmá a mšenský podnik byl kvůli dešti odložen. Záhy se potvrdilo, že se o zlato poperou stejně jako v sezóně 2005 Martin Málek s Filipem Šiterou. Zatímco plzeňský mladík neprohrál ve Slaném a v Praze, jeho březolupský rival si odvážel čistou patnáctku z Chabařovic a Mšena.

Jenže ve slovenské Žarnovici upadl a Filip Šitera se o jediný bod vrátil do čela průběžné klasifikace. Martin Málek byl na Slovensku tehdy hodně zklamaný a tvrdil, že boj o titul ponechá náhodě. Jenže v rozhodujícím klání na plzeňských Borech zahájil strhující bitkou s Věroslavem Kollertem. A po kontaktu s mantinelem málem skončil pádem.

„To jsem ještě zkoušel, kdyby to vyšlo,“ vrací se Martin Málek ve vzpomínkách do Plzně posledního dni letních prázdnin. „Jenže jsem chytil díru. A tahle rozjížďka pak všechno rozhodla. Po ní už bylo všechno jasné.“ Aby si dopil kalich hořkosti až do dna, pochroumal si ke všemu rameno. O pouhé dva týdny později však i s tímto handicapem postoupil do českého finále. Teprve po něm zakončil sezónu, když si ke všemu z kolize s Janem Jarošem odnesl naštípnuté žebro.

Rozhovor s Martinem Málkem jsme naplánovali na sobotu 20. ledna. Pokud mu chcete položit nějakou otázku, můžete tak učinit formou komentáře k tomuto článku. Máte na to čas od této chvíle až do pátku 13. ledna, kdy úderem 21. hodiny proběhne uzávěrka vašich příspěvků. Všechna ostatní pravidla jsou stejná jako u předchozích autogramiád.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mladá Boleslav – 5. ledna
Je určitým pojítkem mezi zaniklou první ligou, všemi domácími juniorkami a polskou extraligou. V těchto pěti šampionátech se totiž nakonec radoval ze zisku titulu. Přidal stříbro v extralize a bramborovou medaili v mistrovství republiky dvojic. A nyní bude o své dlouhé sezóně, která začala v prosinci na Novém Zélandě a skončila prakticky o rok později v Austrálii, vyprávět našim čtenářům. Ti se ho navíc mohou na cokoliv zeptat a získat jeho podepsanou fotografii. Filip Šitera je totiž dalším z řady českých plochodrážníků, kteří magazínu speedwayA-Z poskytnou exkluzivní rozhovor.

„Ještě pořádně ne,“ žertuje Filip Šitera nad otázkou, zda si už po svém návratu od protinožců stačil přepočítat své medaile. „Nebyl jsem na vyhlášení mistrů v Litomyšli, takže nevím, kolik jsem jich vlastně vyhrál (smích).“

A jak vlastně vnímá, že se triumfy ve všech domácích juniorských šampionátech postaral o vznik obdivuhodného rekordu? „Tos mi řek‘ až teďka ty, že to ještě nikdo nikdy neměl,“ říká. „Nesleduju statistiky, není kde. Musíš je udělat na speedwayA-Z (smích). Je to dobrý udělat tolik titulů. A doufám, že jich bude ještě víc.“

Pravidla účasti v naší virtuální autogramiádě jsou stále stejně jednoduchá. Abyste jednoho dne našli ve své poštovní schránce obálku s podepsanou fotografií Filipa Šitery, musíte v zásadě udělat dvě věci. Nejprve vložit svou otázku, na což máte čas až do pátku 12. ledna 2007 do 21:00. A poté sdělit redakci svou adresu, pakliže ji neznáme už z dřívějších případů. Také tentokrát si vydavatelství vyhrazuje právo preferovat příspěvky s poštovní adresou na úkor anonymů.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)