Živanice – 15. března
Rozhodně nepatří mezi ty závodníky, pro něž je plochá dráha pouze epizodní částí života. Svůj první závod absolvoval roku 1989, takže jej letos čeká už devatenáctá sezona kariéry. Přestože chodí do práce a živí rodinu, stačí se věnovat naplno i závodění. A na dráze je stejně nekompromisní jako zkraje devadesátých let. Pokud vás zajímá, co je palivem motoru jeho motivace, není problém mu tuto otázku položit. Vladimír Višváder je totiž dalším českým plochodrážníkem, který přislíbil magazínu speedwayA-Z a jeho čtenářům exkluzivní rozhovor.

Léta letí jako cvoci, zpívá se v jedné písničce. A tak jsou dnes mezi soupeři Vladimíra Višvádera junioři, kteří ještě nebyli na světě, když rodák ze Zohoru sklízel své první úspěchy. „Vykání nevyžaduju, právě naopak,“ kření se věčný optimista nad vytušenou otázkou po sociální hierarchii plochodrážních dep. „Vůbec ten věkový rozdíl nevnímám. Pořád tam je motivace, že chci vyhrát rozjížďku. A je mi jedno, jak je kdo starej. To už je několikátou sezonu.“

Svého prvního mistrovského titulu se dočkal až v uplynulých dvou sezonách, kdy participoval na slánských vítězstvích v extralize. Nyní evidentně větří další zlato v tříčlenných družstvech. Ale v libereckém týmu, na němž se podílel jeho letitý přítel a mecenáš Alexander Kopecký, nechce zůstat jen pasivním hráčem. „Teď makám fest,“ užívá svého oblíbeného germanismu. „Pondělky a středy jsem v posilovně. Mám pětistovku kawasaki a trénuju na motokrosu v Záboří nad Labem.“

Své dotazy na Vladimíra Višvádera vkládejte jako obvykle formou komentářů k tomuto článku. Můžete tak činit od této chvíle až do příštího pátku 23. února, kdy úderem 21. hodiny proběhne uzávěrka. Čtenářům se známou poštovní adresou samozřejmě přibude na jejich hromádku podepsaných fotografií, kterou mají v redakci, další kousek. Ostatní podmínky účasti v naší autogramiádě zůstávají nezměněny.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Pardubice – 4. února
V prostředí svítkovského stadionu se pohyboval už od dětství. Jeho kroky proto logicky směřovaly do sedla plochodrážního motocyklu. Jenže první svezení na půllitru bylo pro jeho další ježdění se stopětadvacítkou demotivující. A tak speedway sváděla duel se skateboardem. Nicméně od čtrnácti se s plnou vervou vrhnul na pětistovku. O jeho sportovním osudu tak bylo rozhodnuto. Dnes je společně s Hynkem Štichauerem druhým vicemistrem českého šampionátu juniorských družstev a ve svých plánech na letošní rok míří ještě výše. O tom si ostatně můžete všechno přečíst sami, protože Pavel Fuksa je dalším z plejády českých plochodrážníků v zimní řadě exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z. Samozřejmě ani tentokrát nepřijdou zkrátka ani naši čtenáři.

speedwayA-Z: „V minulosti bývaly Pardubice centrem vychovávajícím mnoho závodníků. Ty jsi však jejich poslední závodník za dlouhou dobu. Co tě k tomuto sportu přivedlo?“
Pavel Fuksa: „Bylo to tím, že se mi plochá dráha líbila odmalička. Chodili jsme s tátou na závody. Chtěl jsem jezdit a on řekl, že to zařídí. Někdy v devíti letech jsem začal se Simsonem. V jedenácti přešel na stopětadvacítku. Nechali mě svýzt i na půllitru. Poznal jsem, co je rychlost. Pak jsem na stadión chodil a nechodil, protože stopětadvacítka už nebyla, co jsem si představoval, když jsem se už svez‘ na velký motorce. Ve čtrnácti jsem začal naplno. Trénoval jsem na pětistovce a těšil se, až budu závodit. Debut přišel v Březolupech a já málem vyhrál kvalifikaci. Vedl jsem, přes rovinku jsem měl náskok. Dal jsem blbě nájezd, byl brzo u lajny, pustil jsem to ven a natáhla mě díra. Musel jsem motorku zlomit. Jenže se to přizdvihlo. Celou rovinku jsem jel kolem prken. V nájezdu jsem se zasek‘ a šel přes. Tím začala má éra pádů. Divišov, Svitavy, Mšeno… Chodil jsem na držku dost, ale to byly ty začátky. Moc jsem chtěl, byl vyhecovanej, ale ještě jsem to neměl v ruce. Bylo to tím, že v Pardubicích jsem jezdil na velký dráze. Pořád sám, nepouštěli mě s nikým na pásku, protože mi ještě nebylo patnáct. Než jsem jel do Březolup, byl jsem na pásce jen jednou. A ještě s Tomášem Suchánkem a ten mi hned ujel. Až v Březolupech jsem jel poprvý ve čtyřech a to nejde. Jak jedeš závod, máš bejt na čtyři zvyklej. Na držku chodím i teď, ale už neničím motorky. Ale doufám, že tenhle rok už takovej nebude a ukážu, že na to mám.“

speedwayA-Z: „Bronz z šampionátu juniorských družstev se stal tvým nejlepším výsledkem loňského roku, ale de facto i celé kariéry. Pomohlo vám k němu s Hynkem Štichauerem zrušení posledního kola v Liberci, kdy na vás Slaný nasadil Patrika Linharta a Martina Vaculíka?“
Pavel Fuksa: „Určitě. Ale věřím tomu, že bychom jim to dali. Jenže nevíš, co se stane. Můžeš jít na držku, mít defekt, nepovede se ti start a musíš to hnát zezadu. Nebo by nás změřili. V tý chvíli nám to pomohlo. Vím, že Vaculda s Patrikem by tam jeli dobře. A takhle to bylo jistější. Juniorský družstva jsou těžký. Jezdíme to celej rok na starejch gumách. Když na nich máš šest jízd, je to znát. To není dobrý. S Hynkem to bylo super. Je starší a poradí mi. Funguje to dobře. Až na výjimky typu Žarnovica. Vyvez‘ jsem ho v domnění, že je tam Martin Málek. On mě za to po dvou kolech vsadil tak, že jsem jel až do prken. Ale jinak je to dobrý. Jsme kamarádi a já jsem rád, že spolu můžeme závodit ve dvojici. Nejvíc se mi líbilo, když jsme byli druhý v Pardubicích. Doma jsme se bavili a bejt druhý doma bylo pěkný. A hlavně druhý, protože vždycky jsme byli třetí. Nejhorší bylo Mšeno. Tam jsem dělal málo bodů. A jednou šel sám v první zatáčce na držku a vyloučili mě. Dobrej dojem byl i z Prahy. Mohli jsme bejt třetí, ale v rozjezdu mě předjel Martin Málek. Na to taky rád vzpomínám. Bylo vidět, že Mates je zkušenej závodník. Počkal si a předjel mě.“

speedwayA-Z: „V juniorském šampionátu je dnes těžká konkurence a dlouhá cesta na stupně vítězů. Zatím unikají i tobě, by jsi v několika rozjížďkách kalil vodu. Jak mistrovství republiky juniorů hodnotíš?“
Pavel Fuksa: „Filip, Hynek, Vaculda, Kůsák, Mates jsou kvalitní jezdci. Už musíš mít dobrej motor, protože oni ho maj‘. Když bude letos dobrej motor, věřím, že je budu měřit. Co se týče třeba Filipa, půjde vejš. Získal v Polsku hodně zkušeností. Když jsem v Polsku viděl, že se čtyři kola drží s Andersenem… A dráha byla obrovská hlubina, kde bych měl problém zatočit. S mejma motorama a zkušenostma je pak těžký s ním závodit. Hynek jakbysmet, taky je dobrej jezdec. Nejlepší bylo moje pátý místo v Praze. Markéta mi sedí. Rád tam závodím. A pan Šmahel se zrovna trefil s motorem. Jelo to, než se to při lize ve Mšeně potkalo při ohřejvání na stojánku. Juniorák jsou dobrý, kvalitní závody. Prvních osm je vyrovnanejch. A další se tlačej‘. Věřím, že nějaký další kluci půjdou nahoru.“

speedwayA-Z: „S velkými ambicemi jsi nastupoval také do šampionátu devatenáctiletých. Ale ty se rozplynuly ve dvou divokých pádech…“
Pavel Fuksa: „To bylo jak zlej‘ sen! Šel jsem do závodu s tím, že bych je moh‘ vyhrát. Po tréninku jsem si věřil. Sice jsem si to málem hodil za ucho, povolil jsem páčku a motorka vystřelila. Ale na závod byla motorka super. Rozhodla však první jízda. Odstartoval jsem. Na mě to byl těžkej převod. Motorka tahala, až jsem udělal chybu. Přetočil jsem se jak malej kluk. A totálně se psychicky sesypal. Pak jsem jel, ale dělal zbytečný chyby. Dvě jízdy jsem vyhrál s náskokem a v další dělal dva body. V poslední jízdě přišel pád, kterej se občas stává. Nasadil jsem na velkej venek, dostal cejchu na nohu a přetočil se. Ten den jsem z pěti startů čtyři vyhrál. Kdybych jel jako v Pardubicích normálně, věřím, že s tímhle motorem bych na bedně stál. Letos bude lepší, že devatenáctky nebudou doma. V Pardubicích mi nedělaj‘ dobře ty lidi, co choděj‘ a kibicujou. Dráha je velká a musíš na to mít motor. Radši mám Prahu, Mšeno a takovýhle dráhy. Letos uvidíme, vypadli nějaký Štichaueři… Zůstal Filip, Vaculda, Kůs, Gavendík. Budou to největší soupeři, ale všechno může bejt jinak. Na ty závody se však už moc těším.“

speedwayA-Z: „Svezl jsi se také v prestižních seniorských šampionátech. Ze semifinále jednotlivců v Divišově jsi nepostoupil, v šampionátu dvojic ve Slaném jste s Hynkem Štichauerem skončili ve skupině čtvrtí. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Pavel Fuksa: „Špatně. V Divišově byla dráha všelijaká. Bylo to o zkušenostech a startech. Problém byl ve mně. Jedna jízda jakž takž, ale pak jsme to posrali. Ve Slaným to první dvě nebo tři jízdy bylo děravý. Tankodrom. Trápil jsem se. Ale pak jsem zjistil, že se to dá jet. Ale motor nebyl dobrej a na každý rovince mi dali. Udělal jsem jedinej bod. A bylo to na Franchettim.“

speedwayA-Z: „V extralize jsi měl být původně jen jakousi zálohou. Po pardubickém zranění Hynka Štichauera tě však čekal ostrý křest ohněm. Co se ti honilo hlavou, když jsi sjížděl z depa na start své první extraligové jízdy? A jaký byl zbytek soutěže?“
Pavel Fuksa: „Nevím, na co jsem myslel. Abych dovez‘ bod a neudělal chybu. Tu jízdu v Pardubicích jsem jel jak posranej. Znáš ty řeči z depa, ‚hlavně neupadni a dovez‘ bod‘.V Plzni jsem jel dvě jízdy za bod na Gavendovi. Ve druhý jízdě jsem šel na držku. Nečekaně. Chtěl jsem zahodit slídu a měl málo utaženou gumičku na brejlích. Vrátily se zpátky a já se přetočil. To jsem se dlouhou tlouk‘ do hlavy, jak se může stát, že ti brejle daj‘ do držky, když chceš zahodit slídu. V extralize jsme byli poslední. Tak jak se mi to mohlo líbit?! Chyběli kluci Drymlové. Ta ztráta byla znát. Tomášovi se taky nedařilo. První rok senior. Není to jednoduchý, ani lítat z Anglie sem. A ty komentáře, jak jede na hovno. Jednou se daří, podruhý prostě ne.“

speedwayA-Z: „Do barážové pasti nakonec spadly Pardubice. Před existenčním klání vládla vskutku vypjatá atmosféra. Jak jsi to prožíval tehdy a jak nyní, když ten závod nerozhodl v podstatě vůbec nic?“
Pavel Fuksa: „Byl jsem z toho nervózní. Jako všichni. Viděl jsem, že i Fanda Kalina je nervózní. Věděli jsme, že by bylo špatný nepostoupit. Město Pardubice by nepodporovalo klub, co by nebyl v extralize. Celej tým byl dost nervní. Včetně mě. Myslel jsem, že vyhrajeme. Čekal jsem víc od Mária. Jednou jsem měl náskok, ale pak šel Hynek na držku. To byla velká škoda. Tu jízdu jsme jeli na 5:1 a nakonec ji prohráli. To byly nakonec ty čtyři body. Bylo štěstí, že nám nakonec přijel Adams. Jinak by to byla rychta nevídaná, on ztratil jediný bod. Právě proto jsem čekal, že to s ním vyhrajeme. Když jsem jel ze závodů, byl jsem z toho hodně špatnej. Vůbec jsem nečekal, že se to takhle vyvine. Dopingový kodexy… Pro mě by byla blbost, aby Pardubice jely první ligu. Je to dobrej tým, takže by to byl nesmysl. Věřím, že kdyby to vyšlo na Prahu, udělalo by se to taky tak. I Slaný by to možná dokázal rozšířit, Plzeň nevím. Ale Václav Verner a Milan Mach jsou skvělí manažeři, snad by se to rozšířilo. Je to dobře. Neřeknu v hokeji, ale na plochý dráze je týmů málo. Pět jich má peníze, takže extraliga v pěti je ideální.“

speedwayA-Z: „První liga ti poskytovala pravidelné jezdecké příležitosti. Ovšem pardubickému týmu se nedařilo. Čím to?“
Pavel Fuksa: „Jedničkou týmu je Hynek. Dělal nejvíc bodů. Mně se taky nedařilo. Jarda Petrák měl pár dobrejch závodů. V Březolupech dělal dvanáct bodů. Roman Andrusiv se ke konci taky rozjel. Ale zas tak dobrej tým jsme neměli. Závody v první lize jsou dobrý. Ale mně se nedařilo a to se mi nelíbilo. Čekal jsem tak šest, sedm bodů na závod. Ale prostě ne! Utrpěl jsem tři, čtyři bodíčky! Špatný. Fakt mi ta první liga nešla. Ale byl jsem rád, že jsem si moh‘ zazávodit třeba s Aďou. Závodí dobře, je radost s ním jezdit.“

speedwayA-Z: „Extraliga 2007 bude mít nová pravidla. První liga zanikla, objevila se však tříčlenná družstva. Jak na tyto změny nahlížíš?“
Pavel Fuksa: „Myslím, že extraligu udělali dobře. Těch pět týmů si zaslouží, aby ji jelo. Sice bude jeden klub stát. Byla by to blbost, kdyby Pardubice nejely. S tím juniorem je to pro nás juniory výhoda. Ale když junior v týmu nebude, je to problém. Pro mě je to však další příležitost. Tříčlenný mančafty teprve uvidíme, jaký to budou závody. Asi volnější. I když to nebude vypjatý, pořád to budou závody. I když Liberec jsou zabijáci. Asi jsem to řek‘ špatně, že to nebudou vyhrocený závody. Hlavně to bude ve dvojicích, takže palba. Ale nikdo to zatím nejel, nejde to posoudit. Uvidíme, až přijde premiéra.“

speedwayA-Z: „Poprvé jsi na plný úvazek jel Zlatou stuhu. A měl jsi možnost nakouknout jezdecky i do Zlaté přilby. Jak na tebe atmosféra slavných závodů působila?“
Pavel Fuksa: „Pro Pardubáka to byl skvělej pocit. Našlápnutej stadion. Sníš o tom a teď se ti to splní. To je něco krásnýho. Zlatá stuha se mi nepodařila. Dělal jsem dost chyb. Pardubice mi neseděj‘ a asi jsem to nezpřevodoval dobře. Přetáčel jsem se ve výjezdech a dělal chyby. O Přilbě byl ten samej problém. Ale snad jsem to nejel naposledy. Věřím tomu, že tenhle rok to bude lepší. Byl jsem na pásce s Jasonem Crumpem a držel se s ním první zatáčku. Víš, že máš vedle sebe mistra světa. Bylo to krásný a jsem rád, že jsem se s ním na tom startu potkal. Přilba byla dost pěknej závod. Dobrý počasí. Mám radost, že takhle vyšla a moh‘ jsem se na ní svýzt. Jsou to nejlepší volný závody v Evropě. Přijedou jezdci z Grand Prix. Je to vlastně guláš, ale kde jinde máš takový obsazení?!“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Wojta Zavřel: „Čau, Partyzáne, tak co jak se těšíš na Telford? Doufám, že se ti bude dařit a bude to střelba jak prase, máš na stupně vítězů, tak se drž a ukaž Anglánům, jak se jezdí pardubická speedway… Zdarec“
Pavel Fuksa: „Telford padnul. Bylo to tak, že Mário se ptal, jestli ho chci zase jet. Řek‘ jsem, že jo. Promotér spíš chtěl Luboše Tomíčka nebo Zdeňka Simotu. Byli jsme s tím za panem Erbanem a ten mě tam dostal. Má velké jméno ve světovém speedwayi. Když mi bylo řečeno, že je můj start dohodnutej, Mário mi řekl, že tam poletí a má už letenku. Tak jsem si to s ním vyříkal a radši šel pryč. Jet tam sám autem se nevyplatí.“

Jezevec: „Jsi, doufám, dobrý kamarád Hynka Štichauera a tak se chci zeptat, jak se Ti s ním jezdí a co říkáš na jeho problémek v současnosti. Dík a hodně úspěchů do budoucna Vám oběma.“
Pavel Fuksa: „Jak jsem říkal, s Hynkem se mi jezdí úplně skvěle. Pomáhá mi, jsme kamarádi, pomůžeme si. Co říkám jeho problému? Bavil jsem se o tom s tisíci lidma. Zakouřil si a měl zrovna smůlu. Když jsem čet‘ názory některejch lidí, že by mu měli sebrat licenci a jak si může dovolit zhulit se před závodem, nevědí, o čem mluví.“

Michal Jirka: „Ahoj, máš nějaký vzor mezi plochodrážníky a koho považuješ za nejlepšího současného jezdce?Dík za odpověď.“
Pavel Fuksa: „Můj vzor je Leigh Adams. Je to jezdec, co má nádhernej styl. Jezdí hrozně lehce. Nikam se zbytečně nežene. Je to chytrej člověk, není zbytečně zraněnej. V současný době jej nejlepší šampión Jason Crump. Je lepší v technice a převzal žezlo Rickardssona. Je tam, kde byl Tony předtím.“

Lukáš Jirka: „Ahoj,chtěl bych se zeptat co nejraději děláš (mimo ploché dráhy).“
Pavel Fuksa: „Přes sezonu jseš jen u plochý dráhy, jezdíš po závodech, děláš motorky. A tak v zimě chodím za holkama. A různě se bavím. Sporty, fotbálek, šipky. Ty jsou dobrý na psychiku. A jezdím taky na skateboardu.“

Pavel Fuksa děkuje:
„Chci poděkovat pardubickýmu klubu. Mám od nich dost velkou materiálovou podporu. Panu Erbanovi, dále Fandovi Kalinovi a Dryml Teamu, který mi taky dost pomáhá.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Praha – 9. února
Razantně se vypořádal se všemi ranami, které mu osud uštědřil v předloňské sezoně. A opět dokázal, že má závodnické srdce na správném místě. V šampionátu republiky jednotlivců mu vzala životní výsledek krutá diskvalifikace za diskutabilní dvě minuty. Pražská Markéta zase pod jeho vedením připravila Březolupy o prvoligové stříbro a v závěrečném klání dokonce otřásla mšenskou suverenitou. Vrátil se k dlouhým oválům a dostal se až do světového semifinále. A v dubnu se stal otcem. Pražský závodník Richard Wolff bude dalším závodníkem, s nímž magazín speedwayA-Z přinese exkluzivní rozhovor. Také nyní u toho můžete být prostřednictvím svých otázek také vy. Odměnou se vám samozřejmě stane podepsaná fotografie.

V myšlenkách Richarda Wolffa je samozřejmě zítřejší hokejové utkání proti výběru Pneu K.A.L.T. v pražské T-Mobile aréně. „Speciálně jsem kvůli tomu tenhle tejden podstoupil jeden trénink,“ svěřil se. „Kolíňáci už volali, protože se obávali, že naše sestava bude nadupaná. Ale ne, bude to stejný. Vycházíme z naší sestavy, to musí pochopit hlavně lidi, co za nás hráli v Kolíně, že v Praze nebudou. Jediná malá posila je brácha Břízy, gólmana Sparty. Pomáhal nám organizovat tenhle noblesní mač. Jsem rád, že Kolíňáci přijedou na takovej stadión. Utkání by mělo mít velkou úroveň. Nepodcenili jsme nic, bude tam i profesionální rozhodčí.“

Nicméně kvapem se blíží také plochodrážní sezona. A v kuloárech se proslýchá cosi o hostování v jiném extraligovém týmu… „V Praze mi to povolili,“ komentuje toto téma Richard Wolff. „Ale bavit se o tom budu, až to budu mít z druhý strany na papíře. Měl jsem taky malý jednání s Rawiczí. Volali mě i z jinýho klubu. Ale z Prahy mě do jinýho týmu ve druhý polský lize stejně nepustí.“

Své dotazy na Richarda Wolffa vkládejte od této chvíle prostřednictvím vloženého komentáře k tomuto článku. Máte na to přesně týden, protože uzávěrka proběhne v pátek 16. února úderem 21. hodiny. Chcete-li získat podepsanou fotografii, nezapomeňte nám sdělit svou poštovní adresu. Všechny ostatní podmínky vaší účasti na rozhovoru zůstávají stejné jako v případě předchozích autogramiád.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Kutná Hora – 27. ledna
Jeho rekord třech titulů mistra republiky juniorů ještě nikdo nedokázal překonat. Po přechodu o věkovou kategorii výše však podobná zlatá žeň nepokračovala geometrickou řadou. A de facto zahrnovala pouze primát v extralize. Přesto však do nové sezóny vstupuje s vysokými ambicemi. Rád by do třetice dotáhl vedení ve finálové jízdě individuálního šampionátu až k cílové vlajce. Netají se ambicemi po triumfech ve dvojicích, extralize a dokonce i na dlouhé dráze. O tom se ostatně můžete přesvědčit sami, protože Josef Franc je dalším v řadě českých závodníků zpovídaných exkluzivně magazínem speedwayA-Z. Také on našim čtenářům, kteří mu položili svou otázku, podepsal svoji fotografii.

speedwayA-Z: „Loni jsi v Čechách hodně laboroval s technikou. Bylo to způsobeno tvým přechodem na motory GM také v kontinentálních závodech?“
Josef Franc: „V Anglii jezdím GM už od druhý sezóny v Berwicku v roce 2003. Po hodně dobrých zkušenostech jsem u toho zůstal doteď. Když byla šance vyzkoušet GM i v Evropě, šel jsem do toho. Poprvé jsem ho měl na jedný jízdě při Grand Prix v Praze 2003 a druhej den na finále dvojic v Březolupech. A s Ríšou jsme byli hned třetí. To byly první zkušenosti s GM v Evropě. Loni bylo GM od Tondy Kaspera vždycky při tréninku bomba. Dokázal jsem naměřit všem už od startu. Jenže druhej den při extralize to přestalo fungovat. Do další extraligy byl motor rozdělanej a upravenej podle Tondy. Vždycky jsem se vracel den před extraligou, abych moh‘ trénovat. A motor letěl, ale při extralize to opět nefungovalo. Jelo to v Pardubicích, kdy Tonda udělal GM podle Tondy Švába. Tam jsem byl spokojenej a líbilo se mi to. Ale na další extraligy to stálo za starou bačkoru. Tak jsem do vzal do Anglie. Vyměnili vačku a něco upravili. Zajel jsem na tom dobrej závod v Somersetu, ale tady to zase nefungovalo. Po velký ostudě, jako třeba v Plzni, kdy jsem měl nula bodů, jsem si řek‘ dost. A že je tady něco hodně špatně. Požádal jsem Bogase, jestli by mně něco nepůjčil. Měl jsem k dispozici jeho motor, nový typ Jawy. A do rezervy jsem si půjčil Jawu od Tondy Švába. Dá se říct, že to byla nádhera. Po několika letech jsem se zase svez‘. Letos jsem domluvenej s Bogasem. Jestli začne dělat motory, spolupracovali bychom. Vím, že na prvním místě pro něho bude určitě Adrian, takže to záleží na Bogasově zdravotním stavu. Jestli to dobře dopadne, mám na devadesát procent domluvenou podporu od Jawy. S jejich novým typem mám dobrý zkušenosti. Chtěl bych ho ve spolupráci s Bohoušem jezdit u nás i v Anglii.“

speedwayA-Z: „Už dvakrát jsi vedl finálovou jízdu šampionátu jednotlivců. Ale v obou případech jsi nakonec protnul metu až jako druhý. Co v tvých pocitech převažuje? Radost z životních výsledků či zklamání ze ztráty titulu? A co do třetice?“
Josef Franc: „Myslím si, že spíš zklamání. Když už člověk má titul na dosah a je to v jeho rukách a potom udělá chyby, je tam toho zklamání prostě hodně. Ve Mšeně jsem předloni hodně komunikoval se Zdeňkem Schneiderwindem. Nedám na něj dopustit. Člověk se snaží rozebírat momenty s někým, komu může věřit. Taky motorky byly připravený dobře. Ale ve Mšeně jsem do finále nastupoval s prasklým zadečkem, na což jsme přišli až po jízdě. Věděl jsem, že Lukáš je v tom tvrdým rychlej a nechtěl jsem to šudlat. V nájezdu do druhý zatáčky jsem se tak snažil v materiálu nabrat rychlost. Ale měl jsem minimálně ještě jedno kolo počkat. Když jseš ale první ve finále, zapomeneš na plán. Snažíš se maximum, až to dokážeš překombinovat. V Březolupech to šlo podle stejnýho scénáře. Akorát jsem po zkušenostech z extraligy ve Slaném věděl, že mám od Bogase dobrej motor. Hodně jsem si na něm věřil. Zkazil jsem jen jednu jízdu, kdy jsem dojel poslední. Adrian byl ten den nechytatelnej. Vyvez‘ mě do venku a já dojel poslední. Ale do finále jsem se dostal. Odstartoval jsem, jenže Adrian byl na koni. Byl jsem naštvanej. Ne z pocitu, že mě někdo předjel, ale třeba kvůli tátovi. Věděl jsem, že mám na to vyhrát. A do třetice? Všeho dobrýho! Letos mám v plánu zkusit vyhrát. Bude to o to těžší, že s Bogasem už bude třeba komunikovat víc závodníků a my už nebudeme mít ten bonus. Víc se bude rozhodovat na dráze. Kdybych dojel druhej, nevím, co bych dělal. Ten, kdo je druhej, je vlastně první poraženej. A to je horší než třeba osmý místo.“

speedwayA-Z: „Za favority jste byli pokládáni také v mistrovství republiky dvojic. Jenže Luboš Tomíček se zranil a vypadl vám z týmu. Potom jste s Pavlem Ondrašíkem nakonec nepostoupili do finálové skupiny…“
Josef Franc: „Na začátku sezóny mně bylo řečeno, že jsem jeden z hlavních závodníků Olympu pro extraligu a dvojice. Bohužel moje závodní výsledky nebyly nic extra. Měl jsem dost nabídek jít do soukromejch dvojic. Trenéři mi to prostě zakázali s tím, že budu v prvním týmu. Byl jsem dost zklamanej, že jsem nemoh‘ jet, za koho jsem chtěl. Ale nestaral jsem se o to. Pak jsem zjistil, že jedu s Pavlem. To by mně nevadilo, ale myslím, že vedení Olympu se mnou zametlo. A nebylo to poprvé. Letos se už rýsujou nějaký nabídky a myslím, že pojedu, s kým budu chtít já. Hlavně nastoupím s někým, s kým můžu vyhrát. Od mejch juniorskejch titulů by už chtělo zase něco šoupnout do vitríny.“

speedwayA-Z: „Po fatálním vyřazení ze Zlaté přilby přišel Tomíčkův memoriál. Poprvé po třech letech se na počet vítěze hrála česká hymna. Triumf ti asi musel dát hojivou náplast na duši, že?“
Josef Franc: „Byla to bomba. Snažil jsem se ukázat něco už na Zlatý přilbě. Počasí bylo obzvl᚝ vypečený. Klasicky po dobrý sobotní jízdě se mi neděle nepovedla. V rozhodující rozjížďce mi prasknul řetěz z třetího místa. Stačilo jen dojet, postoupit a jen si dolaďovat motorku. Prasklej primár, to se stává. S brekem jsme naložili motorky a koukali se na dobrý závody. Ale hezky jsme se vyspali, připravili všechno na druhej den a při Tomíčkově memoriálu natrhli všem prdel. I když startovka nebyla tak hvězdná, byli v ní jezdci, co s nima člověk musí závodit. Škoda, že se do finále nedostal Adrian. Na to jsem se těšil. Chtěl jsem ho sundat, což se mi z výjezdu v Březolupech nepovedlo. Ale jen lehce, aby se od prken jen odrazil a moh‘ pokračovat. Trošku mi vadilo, že úvodní rozjížďky jsem jezdil na vodě. Dráha na Markétě není na předjíždění normálně, natož po úpravě. Motorka ale jela jako o život. A jsem rád, že jsem zapsanej do Memoriálu jako vítěz. Byla to záplata z toho mistráku.“

speedwayA-Z: „A teď přichází trošku ošemetnější otázka. Extraliga. V čem je chyba, že se pražským favoritům nedaří? Motají se v barážovém pásmu, ale pak přijde závod jako naposledy ve Slaném?“
Josef Franc: „Záleží třeba na tom, kolik cizinců může jet extraligu. Zásadou Olympu bylo jet jen s českejma závodníkama. Po zranění několika leaderů došlo k tomu, že není, po kom šáhnout. Konkrétně mně se nedařilo. Nikdy jsme žádnej závod nezahazovali. Snažíme se pomáhat si a u nás je komunikace mezi jezdci nejlepší. Občas dělaj‘ chyby manažeři. Nejlepší kouč byl Tonda Kasper, protože jako bejvalej závodník měl přehled. Bohužel technika nefungovala všem. Nakonec jsme si řekli, že už se musí začít dařit. Povedlo se to ve Slaným, i když tam byl cizinec. Ale Tomasz Gapinski absolutně ten závod nerozhod‘. Jeli jsme v pohodě. A když se začne dařit, stresy jsou stranou a člověk je uvolněnej. Když se ti nedaří a začne tě měřit mladší generace, asi každej ví, o čem mluvím. Avšak jednou je člověk nahoře, jednou dole. Myslím si, že letos budeme hodně šlapat a bojovat o titul. Že to bude jako v tom Slaným. Nechceme bejt druhý, třetí nebo dokonce čtvrtý. Chceme vyhrávat. Čóro móro ale bude, že na Markétě je novej povrch. Navezli dvacet, třicet čísel a je to jeden z takovejch těch novejch materiálů. Uvidíme, jak si s tím poradí při přípravě dráhy. A jestli zůstane výhoda domácího prostředí. Už to nebude takový tvrdý a prašný, ale hlubinka.“

speedwayA-Z: „Hovoříme-li o extralize, jak hodnotíš změny pravidel? Soutěž se rozšířila na pět celků, není kam sestoupit a za juniora může jezdit výhradně junior.“
Josef Franc: „Jedna z výhod je, že Olymp může třeba stát na dráze, kde nám to nejde. Ale třeba nás tam zase pošlou dvakrát (smích). Nevím, jestli je ale výhodou, že tým může mít svůj závod v jakejkoliv den. Byli jsme zvyklí na středy. Dost dobrej nápad pro Olymp byl jezdit v úterý, kdy jsou dobrý závodníci ve Švédsku. Jinak mě pravidla nezajímaj‘. Pro mě je důležitý, že tam je páska a někde se rozsvítí zelený světlo.“

speedwayA-Z: „V mistrovství Evropy jsi celkem hladce postoupil do semifinále. Tam ovšem přišla konečná. Co se v těch závodech dělo?“
Josef Franc: „Lvov byl hezkej výlet na východ. Nikdy jsem tam nebyl a tak jsem nabral spousta zkušeností. Hezkej polorozpadlej stadión s rozpadlým hotelem naproti. Bylo to jak v pěkným komunistickým filmu. Všude samý průkazy a úplatky, jak to má bejt (smích). O tréninku bylo nádherně. Dráha suchá, tvrdá. Nic takovýho jsem ještě neviděl. Úprava bez větší techniky. Nastavili jsme jen převod. Dělaly se duny a díry, až jsem cejtil, jak se ráfek odráží od země a motor o ní dře. Docela se mi dařilo. Odjel jsem tři jízdy. V tý třetí to zastavili kvůli pádu. Zničehonic přišel černej mrak a závody uplavaly. Ke smůle Tomáše Suchánka se rozhodlo, že se už nepojede. Jedinej jsem hlasoval, aby se to dojelo až do konce. Ale zbytečně. V nájezdech byla voda až ke kolenům. Fyzicky to bylo hodně náročný a na starších závodnících bylo vidět, že měli hlavu na motorce až vzadu. V nájezdu nádech a výdech až ve výjezdu. Taky jsem odpočítával kola hodně pečlivě. Dráhu v Lublani nesnáším. Byl jsem tam dvakrát. Je to sypký a materiál tam nic nedělá. Závody byly špatný. Výborně jel Aleš, Bogas taky. Ale nebudu na to vzpomínat. Na takovej závod se musí zapomenout!“

speedwayA-Z: „Český nároďák poprvé v historii světového poháru vypadl z přímo nasazených celků. Opravdu to bylo ve švédské Malille tak zoufalé?“
Josef Franc: „Rozhodně jsme favority nebyli už na soupisce. Musím říct, že jsme se snažili dělat maximum a všichni měli to nejlepší. Chybu však nemůžeme hledat jen v závodnících. Po organizační stránce mi to přineslo nejhorší zkušenosti jak v komunikaci mezi závodníky, tak v přípravě předem. Někdo jen zavolal, že jseš nominovanej a s manažerem jsme se sešli až tam. Nikdo neřešil, jestli jsi zraněnej nebo jsi třeba cestou boural. Z tahounů se dařilo jen Aďovi. Zvláštní bylo i to, že Bogas v první jízdě vyhrál, ale Ole Olsen volal rozhodčímu z depa, že páska nešla rovnoměrně a rozjížďka se opakovala. Pršelo a závodní podmínky byly špatný. Nejen já, ale celej reprezentační tým by si přál, aby se změnil organizační a komunikační systém. Abychom spolupracovali spolu nejen, jestli máme stejný trička, ale třeba i při ladění. Koukni se třeba na Američany. Každej tam měl svýho mechanika v krásným oblečení. Hancock dovezl čtyři, pět motorek. Vyměňovali si je mezi sebou a manažer tam pořád běhal, o co jde. Ale asi nejsme závodníci takový úrovně, abychom bojovali se světovou špičkou. V tom by však pražským závodníkům moh‘ pomoct Bogas. Letos už víme, že jedeme v Lonigu. Doufám, že trenér začne organizovat přípravu tím směrem, že se tam vybraní reprezentanti budou moct svýzt.“

speedwayA-Z: „VV SPD se od systému národní kvalifikace začal v otázce reprezentační nominace přiklánět k výsledkům loňské sezóny. Rozhoduje finálová účast v dané disciplíně a pořadí v mistrovství republiky. Líbí se ti, že jako vicemistr máš už jisté mistrovství světa?“
Josef Franc: „Je určitě příjemná záležitost, že si člověk bednou z mistráku něco vyjel. Jenže páni nahoře dělaj‘ z pravidel guláš. Lukáš Dryml loni přerušil sezónu v polovině a teď se dožaduje místa v mistrovství světa. Podle zápisu z AČR ze 2. prosince mu bylo vyhověno a navíc si má vybírat jako třetí. Myslím, že takhle by to bejt nemělo. V týhle době je víc závodníků, kterejm se to nelíbí. Prostě se v tom dělá pěknej bordel. Ti lidi asi choděj na schůze spát. A my Pražáci tam asi nemáme moc velkou podporu od našich lidí. V národní kvalifikaci budu bojovat o mistrovství Evropy. Chci se dostat někam na mezinárodní úroveň. Ale spíš tě odradí ten systém. Bavili jsme se, proč místo národní kvalifikace nerozhodne všechno mistrovství republiky. A proč se to neřídí jen tím?“

speedwayA-Z: „Stěžejním bodem tvého závodnického programu se opět stala Premier League. Už druhým rokem jsi hájil barvy Newcastle. Jaký to byl pro tebe rok, který ti společně s Jiřím Štanclem přinesl bronz v šampionátu dvojic?“
Josef Franc: „Celkově ta sezóna za Newcastle byla dobrá. Bodoval jsem, i když jsem měl v létě asi měsíc výpadek. Ke konci sezóny jsem se však zase rozjel. A po jezdecký stránce si zase zlepšil average. Sice trošičku, ale chtěl bych v tom pokračovat. Jako tým dopadl Newcastle špatně. Na papíře jsme byli favoriti, co měli bojovat o titul. Bohužel se to nepovedlo. A myslím si, že to nebylo jen chybou závodníků. Chybělo zázemí domácí dráhy. V její přípravě to nefungovalo jako jinde. Měli jsme asi osmnáct rain offů (závodů přeložených kvůli dešti na jiný termín – pozn. redakce). Klub se tím dostal do finančních problémů a od toho se to odvíjelo. Dvojice byly jedinej úspěch, co Newcastle jako tým získal. V tom závodě se dařilo. Jak Jirka, tak já jsme udělali jednu chybičku. Dost mě štvalo, že ta moje přišla v boji o finálovou jízdu. Díky ní jsme ztratili šanci bojovat o titul. Jirka dráhu v Glasgow dobře zná, ale mně se tam dřív moc nedařilo. Původně to mělo bejt o několik tejdnů dopředu a já nebyl ani nominovanej. Dostal jsem se tam až po zranění Jamese Grievese. Byl jsem rád, že jsem tam jel a vybojovali třetí místo. Měl jsem šanci jet i Premier League Riders‘ Championship (individuální závod nejlepších jezdců ligy – pozn. redakce). Bylo to na jedný z mých ne moc oblíbených drah v Sheffieldu. Skončil jsem pátej. To docela jde a myslím, že jsem tým reprezentoval slušně. Jel jsem poprvý v Elite League za Belle Vue v Coventry. Povedlo se mně hned první jízdu vyhrát a porazit Nichollse, Bjerreho a Jannira. Pak už si ale kocouři dávali pozor a já nakonec získal pět bodů. Manažer byl docela spokojenej a fanoušci taky. Nějakej Franc přijel do Coventry a hned tam spráskal top ridera britskýho týmu! Letos bych chtěl jet Premier League naposled. A proniknout do Elite League. Nevím, jestli se to povede. Je to dost velkej risk. Nevím ani, jestli to po technický stránce utáhnu. Ale čas je urgentní a musím zjistit, jestli na to po jezdecký stránce mám. Pokud se to nepovede, vrátím se do Premier League a začnu syslit, abych něco vydělal.“

speedwayA-Z: „A nakonec trošku akademická otázka. Neláká tě comeback na dlouhých drahách?“
Josef Franc: „Comeback to nebude. Ale po několika letech bych si chtěl zkusit dlouhou. A jestli vyjde čas, pojedu mistrák v Mariánkách. Bylo by to takový zpestření a třeba bych bojoval i o titul. Plánuju postavit jednu motorku. Nic většího v tom nevidím. Když jsem se o tom zmínil panu Špinkovi, hned mě chtěl cpát do mistrovství světa. Tímhle směrem se nechci řídit. Finančně je to hodně náročný. Je lepší se soustředit jedním směrem, ne dělat víc věcí míň. Spíš bych se chtěl ukázat víc na mezinárodní úrovni na krátký dráze.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Radim Mach: „Pepe, hlouček Tvých věrných fanoušků, kteří jsou slyšet na každém Tvém závodě, jsou většinou příbuzní nebo fanclub? Myslíš na závody v GP jako stálý jezdec nebo máš zatím ‚nižší‘ cíle? Pokud ano, tak doufám, že jenom zatím.“
Josef Franc: „Ten hlouček jsou spíš kamarádi. A jeden z nich, pan Kárník, je člověk, co mi pomáhá s Pneu K.A.L.T. Jinak tam je můj táta a jeho drinking team. Grand Prix je přání mnoha závodníků, nejen moje. Chtěl bych jet aspoň jednu sezónu jako stálý účastník, ale bohužel k tomu chybí finanční a technická stránka. Nejsem tak starej, abych házel vidle do žita. Jestli vyjde spolupráce s Bogasem, myslím, že účast v Grand Final je reálná. Myslím, že je to jedna z mejch posledních šancí.“

Jiří Benda: „Já mám svoji oblíbenou otázku a tak jí položím i tobě: jak vidíš svou volbu Jawa či GM?“
Josef Franc: „GM jsem začal jezdit v Anglii z jednoho prostýho důvodu, že to je bezproblémovej motor, co soukromý závodník dokáže udržovat po celou sezónu. Je důležitý mít v Anglii kvalitní techniku a nepřemejšlet, jestli se ten motor rozstřelí nebo ne. Už od podzimu začínám tak trošku přesedávat na Jawu. Na konci sezóny jsem s ní měl dobrý zkušenosti. Už se pomalu začíná srovnávat s GM. Je v jednání i spolupráce s Jawou. Bylo by dobře, kdyby českej závodník dokázal něco na českým výrobku. A doufám, že přesedlání na Jawu bude dobrý.“

Eliška Horáčková: „Zdarec pepe, loňská sezona Ti, myslím, vyšla dobře. Bejt druhej v republice je dost supr! Do tý další Ti přeju ještě větší úspěchy a už doma, tak i v zahraničních ligách! Jak vypadá Tvoje příprava na sezonu? Cyklisti jezděj na Mallorcu, běžkovat se nedá, co třeba Argentina viz Švabach nebo australský turné? Je to tedy o posilovně? Ještě máte v Kutný Hoře hospodu?“
Josef Franc: „V Austrálii jsem byl jednou. Během deseti dnů jsme odjeli dva závody. Byla to dobrá zkušenost, ale spíš preferuju si v zimě odpočinout. A dát řidítka do skříňky. Pak se víc na závody těším. Kdybych závodil pořád, bylo by to příliš jednotvárné. A tak tuhle cestu nevolím. Zima je spíš o fyzický přípravě. Poslední dva roky se připravuju i v sezóně, abych to všechno udejchal s těmi přelety a nevyspáním. Prostě od listopadu do konce února chodím třikrát do posilovny a makám. Plus squash, lezení po stěně a hraní hokeje. Děláme fyzický testy, abychom věděli, jak na tom jsme. Byl jsem tam zrovna včera, kde mě pochválili, že jsem na tom fyzicky výborně. Neznamená to, že cvičíme jenom my starší sportovci z Olympu, ale trenéři se snaží něco dělat i s mladejma. Myslím, že jsme jedinej klub, kde je to takhle organizovaný. Doufám, že to bude vidět i přes sezónu. Hospodu máme. Je v pronájmu. Já tam skoro vůbec nechodím. Nemám na to čas. Maximálně jednou, dvakrát do roka. A není to žádná speciální plochodrážní hospoda, ale putyka jako každá jiná.“

Horác: „Zdravím, Pepe, do další sezony vše nej, nej. A Ti slouží zdraví, motory bez poruch a hodně štěstí.
Jak se Ti jezdilo na loňské ZP? Bylo něco s motorem? Budeš jezdit za Newcastle v Anglii, u nás za Olymp, co třeba Polsko, Německo, či Švédsko? Za odpovědi díky.“
Josef Franc: „Problém byl mezi spojkou a motorem. Díra uprostřed primárního řetězu. Jinak nic. Smůla jako vždycky na Zlatý přilbě. Ještě letos si dám odpočinkový závodění a soustředím se na Anglii. Snad bude šance i na Elite League. A hledat volný závody, abych se anglickejm klubům ukázal. A ještě bych chtěl vyhrát extraligu za Prahu. Jednou z nejdůležitějších věcí je pro mě mezinárodní účast. Dostat se do mistrovství světa družstev. A kdyby mě to šlo, tak tu divokou kartu na Grand Prix.“

Kiril Janačkov: „Máte velmi povedený design motorky. Jak se zrodil? Co kromě loga sponzorů ovlivnilo toto provedení? Jinak velice by mě zajímalo, jak vnímáte závodění v Anglii. Jaké jsou největší rozdíly a v čem jsou si tamní závody podobné s kontinentálními. Jaké preferujete dráhy – anglické nebo evropské? Nakonec přeji hodně štěstí.“
Josef Franc: „Docela dost dlouho jsem jezdil univerzální černou. Občas s nějakou linkou. Pak jsem byl línej designovat, i když mě to baví. Můj designovej favorit byl Sam Ermolenko, když měl stříbrnou perle s černočerveným proužkem, což jsem si taky v devětadevadesátým zkopíroval. Pak jsem povolil, jak jsem říkal. A v první sezóně v Newcastle jsem sehnal sponzora na deky. A prostě jsem zvolil jinou barvu. Žlutou, která není moc oblíbená, se stříbrnou. Jsou na tom šikmý obdélníčky, co kdysi taky jezdil Sam Ermolenko a docela se mně to zalíbilo. Loni jsem přešel v Anglii zpátky na černou, modrou a stříbrnou, protože náš tým měl týmový kombinézy a já udělal dečky v jejich barvách. To se mi moc nelíbilo, takže letos budu mít zpátky tu žlutou. S jednoduchým designem, nic zvláštního. V Anglii jezdí sedm závodníků a každej čtyřikrát. Závodí se ve dvojicích, kde by se mělo projevit týmový závodění. Plus jedna jízda navíc, kde jsou dva nejlepší z každýho týmu. Závodím v Anglii, protože vím, že tam mám padesát závodů a nemusím už nic shánět. Jezdí se tam od března do půlky října. To mě vyhovuje, navíc závodím i tady. V Anglii je hodně výhoda domácí dráhy, kdežto v Evropě to tak není. U nás jsou dráhy dost otevřený, kde maj‘ všichni čtyři dost prostoru. Naopak v Anglii jsou záludný. Dlouhý rovinky, zatáčky hodně za roh nebo ouzký. Záleží spíš na startech. Nikdy jsem nepřemejšlel, který mám radši. Vyhovujou mně spíš hlubší měkký starty, kde si závodník může uplácat, co chce. To je hodně v tý Anglii. A tak bych se spíš přiklonil k ní. Tam záleží spíše na umu závodníka, ne na výkonu motoru.“

Michal Jirka: „Ahoj, mě by zajímalo kolik stojí veškeré vybavení na plochou dráhu a jakou část proplácí sponzor? Děkuji za odpověď.“
Josef Franc: „Díky Olympu dostáváme základní výbavu, co v jinejch klubech nikdo nedostane. Je to můj hlavní sponzor. Dostanu na sezónu dvě motorky a dva motory. Když někdo chce závodit, nemusí si kupovat motorku z fabriky, ale postavit si ji z různých dílů. Výstroj závodníka stojí kolem 35 tisíc. Když jezdíš v zahraničí, Anglii, Dánsku či Švédsku, tak je to třikrát. Postavit motorku vyjde bez motoru 50 až 70 tisíc. Podle toho, jak kdo odlehčuje. Jedna. Každý závodník potřebuje v jedný zemi dvě. Plus motor. Seženeš ho za 10 nebo i za 120 tisíc. Na svý závodní úrovni nemám sponzory. Spíš je to materiální podpora, takže si to platím z vlastní kapsy, co kde vyzávodím. Pak mi přijde dost smutný, že mistr republiky dostane jen pár tisíc korun. Náklady jsou větší. A pak během rozpravy tam někdo několikrát zmiňuje, že za takový velký peníze, co dostáváme, musíme poslouchat na slovo. A jestli se to někomu nelíbí, bu, bu, bu. Takovej proslov při finále mistrovství republiky není na místě. Vím, že pořádání stojí peníze. Ale nás se taky nikdo neptá, jestli to chceme dělat za dva tisíce.“

Josef Franc děkuje:
„Chtěl bych strašně moc poděkovat tátovi. Když jsem začal závodit, byl jsem zlobivej kluk a on mě tlačil správným směrem. Pak si mě všimnul Zdeněk Schneiderwind, kterýmu bych chtěl taky poděkovat. Hodně důležitý je taky nezapomenout na těch pár fanoušků, co člověka dokážou podržet, když se mu nedaří. A pamatujou si ho i z dob, kdy ještě dokázal někoho předjet. I kvůli tomu závodíš, aby z toho lidi měli radost. Určitě děkuji sponzorům: Luděk Řezníček, Pneu K.A.L.T., Pavelka – kontejnery, Benz, MK Papír, odbor sportu Ministerstva vnitra, AK Markéta a z Anglie Just Diesels, Wheel Man, Mike Rogerson, GRS, B.B. racing, Burrow family a Scotch John. A mechanikům Petru Bazikovi a Robinu Morrisonovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Racková – 20. ledna
Patří do generačně silného ročníku 1985. Loni tím pádem uzavřel své působení v juniorské kategorii. Mezi seniory vstupuje nejen s titulem mistra a vicemistra republiky, ale i s nepříjemnými vzpomínkami na vleklá zranění. Právě ta ho nasměrovala do univerzitních učeben spíše než do dep profesionálních lig. I když je pro Martina Málka prioritou vzdělání, s plochou dráhou nehodlá končit. V uplynulé sezóně ji však začal brát spíše jako koníček. O tom se ostatně mohou naši čtenáři přesvědčit sami v exkluzivním rozhovoru, který březolupský závodník poskytnul magazínu speedwayA-Z. Také tentokrát došlo rovněž na naše čtenáře, kteří se mohou těšit na další podepsanou fotografii do své sbírky.

speedwayA-Z: „Na podzim jsi řešil dilema o své klubové příslušnosti pro letošní rok. Osciloval jsi mezi Březolupy a Slaným. Jak to dopadlo?“
Martin Málek: „Dodneška opravdu nic nevím. Můžu jen říct, že jde o můj úplný přestup do Slaného. Problém je na dohodě klubů. A jak to nakonec dopadne, si fakt netroufnu říct. Nezasahoval jsem do toho a ani se o to nezajímal. Mám spíš starosti, abych dodělal zkoušky. Ve škole mi začíná týct do bot. Nejpozději do půlky února mám v hlavě jenom školu. Potom teprve začne příprava na sezónu. Zatím mě ta plochá dráha tolik nevzrušuje. Počítám, že mezitím se to vyvrbí. Slaný mě podporuje v technice a chtěli by mě za kmenového závodníka. A Březolupy nechtějí. Martin Gavenda je v Praze, zůstal jsem tam jenom já s Ríšou Frištenským a Vladem. Ten ale asi bude hostovat za Liberec.“

speedwayA-Z: „Loni v srpnu jsi oslavil své jednadvacáté narozeniny a stal jsi se, bráno plochodrážními měřítky, seniorem. Jak budeš řešit problémy s nižším počtem závodů? S tvým studiem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně to bude lepší, ale na druhou stranu nebudeš tolik v sedle.“
Martin Málek: „Já už se na tuto věc připravoval dva roky, protože mi bylo jasné, jak to dopadne. Proto se stala prioritní škola, proto jsem taky vynechával některé juniorské závody. Jak to půjde dál, nevím. Těžko říct. Je mi taky jasné, že ta moje úroveň bude postupovat směrem dolů než nahoru. Bude míň závodů, budu na tom méně sedět. Taky nevím, jak dlouho u toho vydržím. To se bude odvíjet od této sezóny, jak to půjde nebo nepůjde. Těch zranění jsem v minulosti měl už hodně. A zdraví je taky už někdy znát. Loňská sezóna byla první, co jsem se tomu začal věnovat se zábavou a brát plochou dráhu jako koníček. Dřív jsem chtěl být profesionální jezdec, ale jak člověk dospívá, hodnoty přehodnotí. Sport taky není až do důchodu a když skončí, musíš se něčím živit. Kdybys do té doby jen jezdil a neuměl nic jiného, než přidávat plyn a pouštět spojku, živobytí se pak shání těžko. Jednou bych taky chtěl mít rodinu a živit ji plochou dráhou je dost riskantní. To potom stačí jedna rána a nechtěl bych někomu skončit na krku, aby se o mě musel starat. V loňské sezóně toho bylo víc než dost. Když vzpomenu třeba Tondu Švába, Bohumila Brhela, Drymlovy, Patrika Linharta nebo Michala Matulu. A to raději nevzpomínám zraněné jezdce ze zahraničí. Tak to někdy spíš víc odrazuje.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o seniorech, jak bys okomentoval novou podobu kolektivních šampionátů? Extraliga se rozšířila na pět celků, první liga zanikla a juniora v extralize může nahradit jedině junior.“
Martin Málek: „Ty nové pravidla mě hodně zklamaly. Když se vrátím k extralize, co se týče juniorů, bych dřív uvítal. Ale teď nás hodně odchází mezi seniory a juniorů není tolik. Ještě v loňském roce by to dávalo smysl. Teď si myslím, že po roce se od toho rychle upustí. Myšlenka je to dobrá, ale v dnešní situaci se mi to zdá jako blbost. Junioři nejsou a těch, co mají výkonnost pro extraligu, je ještě míň. Taky jsem nepochopil, proč vznikal nějaký přebor. Mohla se jet první liga. Kdyby to tak aspoň nazvali. Když jsem se ptal, proč to tak je, argumentovali tím, že nejsou jezdci, co by první ligu mohli jezdit. S tím nesouhlasím. Zavedením tříčlenných družstev ubyli jenom čtyři závodníci. Jeden z každého týmu. Ale jinak podoba přeboru ve stylu závodů dvojic se mi zdá docela zajímavá. A extraliga v pěti? To ani jinak dopadnout nemohlo. Aby Pardubice nejely extraligu, by bylo velice zvláštní. Ale jsem velice zvědavý, jak to s tím pravidlem o juniorech v pěti týmech dopadne. Myslím, že velkým fiaskem.“

speedwayA-Z: „Loni jsi řekl, že škola bude tvou prioritou, plochá dráha koníčkem. Ale on je to spíš pořádný kůň, soudě dle tvého nasazení loni na podzim. S pochroumaným ramenem ses kvalifikoval do finále jednotlivců v Březolupech. Ale tam přišla srážka s Janem Jarošem…“
Martin Málek: „Když se vždycky naskytla příležitost, že bych mohl zazářit, zkoušel jsem to. Za pokus nikdy nic nedáš. Ale bral jsem to tak, že kdyby to nevyšlo, zase se nic neděje. Taky jsem víc hleděl na svoje zdraví, protože to vykloubené rameno jsem fakt nečekal. To mě překvapilo. Ukázalo se, že je to ještě horší, než to vypadalo. Asi bych se možná tomu v minulé sezóně věnoval s větší vervou, kdybych postoupil do mistrovství světa juniorů. To byl takový jeden poslední velký sen, který se mi nepodařilo uskutečnit. Všichni jsme dostali na jaře ze tří šancí nakonec jen jednu jedinou, která se zohledňovala na nominaci, a to bylo v Pardubicích. Nerad svádím vinu na někoho jiného, ale tady řeknu, že jsem měl v Pardubicích prostě smůlu. A tak jsem to potom bral letem světem podle nálady. Ale to mistrovství světa mě zklamalo, byla to taková rána hned v úvodu sezóny. O tom jsem snil celou zimu, že bych to rád na jaře zajel a dostal se tam. Tak snad v příštím životě. V Březolupech ve finále jednotlivců jsem trpěl až do konce závodu. Snad poprvé v životě jsem byl rád, že jsem nemusel jet finále. Asi bych tu motorku už neudržel. Byl jsem hodně pobouchaný. Po tom pádu s Honzou Jarošem se mi to mezi rozjížďkama rozleželo a poslední tři rozjížďky jsem dojížděl jen silou vůle. Po závodě jsem nemohl pomalu zvednout ani ruku. A druhý den mi doktor našel ještě prasklé žebro. To byl první podnět, abych zbytek sezóny nedojel. A šel radši na operaci, abych to měl co nejdřív z krku. Už by to mělo být v pořádku. Do třetice všeho dobrého. Snad… Teď ještě chodím na rehabilitace, trochu cvičím. Moc to nepřeháním, snažím se přibrat, ale vůbec mi to nejde (smích).“

speedwayA-Z: „Předloni jsi v boji o mistra republiky juniorů porazil Filipa Šiteru. Loni tě po Pardubicích a Praze řada lidí předčasně odepsala. Ty sis ale dobře spočítal, že dva nejhorší výsledky se škrtají, a znovu bojoval o zlato s plnou parádou. Byl jsi hodně zklamaný, když to nevyšlo?“
Martin Málek: „Hlavně jsem to možná vzdal už trošku dopředu. Přestal jsem do toho jít s takovým odhodláním jako předloňský rok. Z toho titulu jsem byl spíš zklamaný. Myslel jsem, že se něco závratného změní. Že se najdou sponzoři a bude to lepší. Ale nic moc se nezměnilo. Užil jsem si chvilku slávy. Asi jsem si to představoval jinak a ono se nic tak extra nestalo. Loni se rozhodlo po závodech v Žarnovici, když jsem v poslední jízdě spadl. Byl jsem hrozně nervózní a nechtěl přijít o vedení. Taky jsem neměl nikoho, kdo by mě krotil. A špatně si to spočítal. Do poslední jízdy jsem šel s tím, že buď vyhraju nebo to bude v háji. Spadnul jsem a bylo to už tak trochu dopředu před Plzní rozhodnuté. Pak jsem žil v domnění, že to nechám náhodě. Buď to vyjde nebo nevyjde. Mohl jsem pro to udělat víc. Ale nechal jsem to tak, takže jsem to svým způsobem vzdal dopředu. V Plzni jsem sice pokoušel štěstěnu, ale myslím, že už ta první jízda rozhodla. Nemoh‘ jsem si totiž dovolit ztratit ani jeden bod. Po tom závodě mě to začalo mrzet, že jsem měl poslední šanci, kterou jsem nevyužil. Taky jsem nebyl tak dokonale připravený po technické stránce jako Filip. Nechal jsem to tak a neudělal nic navíc. Nemám ale rád slovo kdyby. Je to tak, jak to dopadlo. Čas se vrátit nedá. Nejlíp vzpomínám na Mšeno. Docela jsem se na to připravil a dobře mi to vycházelo.“

speedwayA-Z: „Tvé nejhorší výsledky v juniorském šampionátu přišly v Pardubicích a v Praze. Tam se jelo ve všední den ve školním roce. Nabízí se hypotéza, že to spolu souvisí. A nebo ne?“
Martin Málek: „V Pardubicích mě zradila technika. A v Praze jsem se nemoh‘ chytit. Nějak jsem neměl den. A jsem v Praze udělal cokoliv, nic nefungovalo. Škrtaly se dva výsledky, bylo to dobré. Jediná věc, co mě na Pardubicích štvala, byla, že po druhé rozjížďce mi v motoru, co jel velice hezky, praskla pružina na ventilu. Tak jsem musel sednout na druhou motorku. Než jsem našel ten správný převod, byl už konec závodu. Potom přišel memoriál a tam jsem vyhrál. To bylo asi poprvé, co jsem byl naštvaný na to, že jsem vyhrál. Protože to jsem potřeboval v šampionátu a ne v memoriálu.“

speedwayA-Z: „Nesmírně vyrovnaná extraliga přinesla Slanému už druhý titul v řadě. Jak vnímáš možnost být v takovém týmu?“
Martin Málek: „Hlavně jsem tolik bodů v extralize neudělal. Většinou to bývala místa na zadních pozicích. I když jsem se snažil, bodů nebylo tolik, než jsem si myslel. Ale zase na druhou stranu, extraliga je úplně jiná soutěž než první liga nebo juniorské mistráky. Ti nejlepší jezdci tam jsou znát. Slanému jsem titul přál. A prožíval ho stejně jako ostatní jezdci a manažeři. Letos si myslím, že se kvůli těm novým pravidlům moc nesvezu. Nebo těch šancí nebudu mít tolik jako minulý rok.“

speedwayA-Z: „Naproti tomu se Březolupy v první lize dost trápily. Nedostáli jste svým ambicím porazit Mšeno, navíc jste ani nakonec neudrželi útočící Markétu a skončili až třetí…“
Martin Málek: „Vyhrát jsme určitě nemohli, ale obhájit to druhé místo ano. Bohužel se všechno rozhodlo v posledním závodě, kde nepřijeli jezdci, kteří měli závodit. Nemohl jsem přijet já, nepřijel ani Patrik Linhart a Mirda Fencl se na to taky vykašlal. Vím kde byla hlavní chyba, ale to si raději nechám pro sebe. Ale nejvíc mi bylo líto pana Vozára. Ten si to za celý rok, co se tomu věnoval a obětoval svůj čas, nezasloužil. Hodně velký handicap bylo, že se nám hned v prvním závodě zranil Patrik Linhart. A taky, že Mirda dával přednost polské lize a jiným závodům. Taky mě štvalo, že jsem nedokázal udělat víc než třináct bodů. Na každý další závod jsem se nemohl dočkat a chtěl to svoje maximum vylepšit. Ale nepodařilo se mi to.“

speedwayA-Z: „A co juniorská družstva? Myslím, že dvojice Martin Málek – Martin Gavenda mohla potrápit konkurenci mnohem víc. Titul by se ti do sbírky dozajista hodil.“
Martin Málek: „To jsme sice mohli, ale rozhodovala finanční stránka, protože juniorská družstva bych si musel platit ze svého. To bych měl dva tisíce jenom za naftu na každý závod a když se to vynásobí osmi, nebo kolik těch závodů bylo, k tomu přidám ještě motor, který bych na tom ojel, tak to není zrovna zanedbatelná částka. Šetřil jsem peníze a proto jsem se na všech závodech neukázal. A v těch, co jsem jel, to bylo spíše z povinnosti. Ale stejně jsem na tom prodělal, protože co závod, to jsem zničil motor. V Praze mi nezůstala ani jedna motorka a do rozjezdu jsem šel na Ríšově. Nepovedený závod byl ve Slaném, kdy v poslední rozjížďce kolem mě začaly lítat kousky motoru. Defekty mě trápily taky v Březolupech. Ta největší smůla, co jsem si mohl vybrat, byla na těch pravých závodech. Takže to bylo taky k něčemu dobré. Ve zkratce řečeno, co jsem chtěl na juniorských družstvech ušetřit, jsem třikrát prodělal. A možná i víc.“

speedwayA-Z: „Zjara jsi podepsal kontrakt s polským Krosnem. Ve dvou případech jsi oblékl jeho vestu. Proč to nebylo častěji? A jak na tebe druhá polská liga působila?“
Martin Málek: „V prvním závodě jsem se moc nepředvedl. Udělal jsem jediný bod. Pak se dlouho neozvali a zavolali až později. Ve druhém závodě se mi dařilo víc. Měl jsem pět bodů. Jenže další závody mi už nevycházely. Jednou jsem jel tady, podruhé chtěl jet radši Zlatou přilbu v Žarnovici a jednou jsem onemocněl. Taky jsem neměl pevně dané termíny, protože mi to tak vyhovovalo kvůli škole. Sám jsem si mohl říct, kdy chci jet. Atmosféra a závody byly úplně super. Ale jinak v takové špíně jsem snad ještě nikdy nikde nejel. Po závodě tam všichni vypadali jak kominíci. Ale v tom Polsku je to úplně něco jiného než tady v Čechách. Hodně dělají fanoušci. Polsko plochou dráhou žije.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Věroslav Kollert st.: „Ahoj, chtěl bych se zeptat, jsi jeden z mála závodníků, který používá hlavu i na něco jiného než závodění. To, co bude po škole, je asi brzo se ptát. Plochá dráha by určitě uvítala někoho dalšího, kdo má všech pět pohromadě. Z Vašeho regionu bys nebyl první. Uvažoval jsi o něčem podobném? Samozřejmě o teplém a dobře placeném místě se za této situace nedá mluvit.“
Martin Málek: „Samozřejmě jsem uvažoval, co bude po škole. Proto jí dávám přednost, abych se potom mohl poohlídnout po nějaké dobré a dobře placené práci. Jak už jsem říkal, plochá dráha mě nebude živit napořád. Jednou bych chtěl mít určitě i rodinu. A plochá dráha není vhodné živobytí. Vždycky tam je riziko zranění. Teď jsme se školou byli na pár zajímavých exkurzích. Dnes už můžu tvrdit, že bych se nechtěl věnovat stolařině a nedělat nic ve slévárně. Celkem zajímavé to bylo v kovárně. To co studuju je zaměřeno na konstrukci, tak jestli se mi podaří dostudovat, rád bych se tomu potom taky věnoval.“

Milan Hajný: „Ahoj Mao, taky jdu s otázkou. Za koho letos pojedeš, a zda jsou nějaké nabídky ze zahraničí nebo z české extraligy.“
Martin Málek: „Nadále bych měl spolupracovat se Slaným. Jak to nakonec dopadne, je v jednání. Taky jsem podepsal druhou polskou ligu v Lodži, protože první je na mě asi moc náročná. Ale jedno jsem věděl, že do Prahy nejdu. Tam neví, co je to šufánek, ryna , dýnko ani co je trnka. Ví enom co je slivovica. Tož, jak se s takovýma možu bavit (smích)?!“

Roman: „Čau, chtěl bych se zeptat jaký máš názor na pana Ječmínka? A klidně vypus všechny vulgární výrazy, který znáš. Podle mě je tenhle pán zodpovědný za momentálně žalostný stav ploché dráhy v ČR. Nejenže nepomáhá, on chce tenhle krásný sport poslat úplně na zcestí. Zajímalo by mě proto, jak se díváš obecně na mládežnickou úroveň a jak by sis představoval, že by měla vypadat (čili co by se mělo do dalších let zlepšit). Děkuji za odpověď.“
Martin Málek: „Pana Ječmínka osobně neznám. Nerad bych někoho urážel, ale každý si preferuje něco jiného. U někoho to jsou silnice, u někoho motokros, někdo by radši plochou dráhu. Momentálně se nejvíc preferuje motokros a silnice, takže asi tak.“

Pisatel: „Zdravim! plochá dráha je podle mě hloupej a špinavej sport. to můžou dělat jenom nevzdělaný zoufalci, co si myslej, že nahoněj na slávu holky a podobný záležitosti včetně sexu. jako malý jardové ve školce!!! aspon martin málek má maturitu a má něco v hlavě srovnaný. jinak všichni plochodrážníci jsou nevzdelaní burani, co se pořád vytahujou a nic vlastně neumí jen jezdit doleva! co si o mláděži na ploché dráze myslíš, martine.“
Martin Málek: „Určitě bych netvrdil, že kdo má maturitu, je vzdělaný a inteligentní. Je taky fakt, že klukům v depu občas ulítne nějaké to sprosté slovíčko. I chování se jim občas vymkne kontrole. To se občas stane i mě. Akorát ještě nevím, jak na ty holky. Na to že jezdím jsem ještě žádnou nesbalil a na mistra republiky se taky žádná nechytla. Ale určitě bych kluky na ploché nepřirovnával k buranům a zoufalcům. Ale jedno by mě přece jen zajímalo. Kdo se doopravdy ptá, „pisatel“ mi moc neříká.“

Michal Jirka: „Ahoj, jaký máš názor na trest pro Hynka Štichauera a Věroslava Kollerta, je to podle Tebe moc přísné, nebo naopak. Děkuji za odpověď.“
Martin Málek: „K tomu pozitivnímu dopingu jsem se vyjadřoval už na fóru. Nakonec jsem z toho vyšel jako feák. I když to nekouřím. Nepopírám, že jsem to nezkusil, ale nijak mě to nezaujalo. Já si raděj dám tu „našu“ (slivovicu). Ale rozhodně si myslím, že kvůli marihuaně je stop stav docela přísný trest. Ty kluky znám, odjel jsem s nimi hodně závodů. Nejsou to jenom tyhle dva, co si někde tu trávu dají. Nemyslím si, že by něco takového dělali před závodem. Myslím si a oni to taky vědí, že jim to při závodech v ničem nepomůže. Spíš by tím naopak nahrávali soupeřům. Nějaký distanc na delší dobu je přísný. Stačilo by určitě napomenutí.“

Miroslav Popelka: „Po celou dobu Vašich plochodrážních aktivit se kolem Vás a to nejen v závodním depu točil nejpohlednější mechanik plochodrážních dep. Všimnul jsem si, že v druhé polovině loňského roku tomu tak již nebylo. Mám tomu rozumět tak, že se Váš mechanik rozhodl věnovat jiným aktivitám nebo je v tom něco jiného, před sportovní veřejností utajovaného? Mně například napadá varianta, a již plánovaného nebo neplánovaného mateřství. Za odpověď na mou zvídavou otázku děkuji a přeji Vám do následujících sezón hodně sportovních úspěchů, minimum pádů, žádné úrazy, stálé zdraví, stálý klid a vše, jak má být.“
Martin Málek: „Můj hlavní mechanik se začal věnovat jiným aktivitám. Může to zatím vypadat jako mateřství, s tím rozdílem, že sestra zatím dává pozor na cizí děti. Teď začne studovat švédštinu na univerzitě ve Stockholmu. Do června by chtěla získat státnice a pak v Örebro studovat mezinárodní právo. Snad jí to vyjde, držím jí palce!“

Mirek: „Chtěl sem se tě zeptat na Hynka a Věrouše, ale už mě předběhli, tak aspoň:už máš mechanika? Jestli ne, tak ti rádi pomůžeme. Pozdravuj doma nejen rodiče a Verču, ale taky Arnika, a mě nekouše, čauky Mirek. Držim ti palce pro letošní sezonu.“
Martin Málek: „Díky moc! Jinak ke klukům a jejich „dopingu“ jsem se už vyjádřil… Mechaničku ještě nemám, ale doufám, že se Veverka přijede aspoň na pár závodů mrknout. Jinak vy jste mi pomohli loni hodně a vaši pomoc vždycky rád přivítám!“

Martin Málek děkuje:
„Hlavně bych chtěl poděkovat rodině. Sestře, takovi, mamce a taky strejdovi. Taky pro mě hodně dělá pan Němec, tak doufám, že firmě NC Power, nebudu dělat ostudu . Nesmím zapomenout ani na pana Švába. Chtěl bych poděkovat i panu Vozárovi. A za pomoc děkuju i panu Rosůlkovi. Ten mě hlídal a krotil skoro ve všech závodech. Ale můj dík patří taky všem, na které jsem zapomněl, takže děkuju!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Pardubice – 26. ledna
Na začátku jeho kariéry duněly mantinely. Nicméně brzy dokázal zklidnit svůj jezdecký projev a v současné době rozhodně není v Pardubicích jen do počtu. Nejlépe to prokázal loni, když dokázal zastupovat zraněného Hynka Štichauera v extralize. Vysněné stupně vítězů v juniorském šampionátu mu sice prozatím unikají, nicméně může se pochlubit bronzem z juniorských družstev. Pardubický junior Pavel Fuksa bude dalším v řadě závodníků, kteří přislíbili magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

Pavel Fuksa je v plochodrážních kuloárech známý spíše jako Partyzán. Zdomácněla mu natolik, že postavička muže v maskáčích střílejícího z kulometu dokonce zdobí bok jeho dodávky.

„Jako malej jsem byl pořád ve Svítkově na stadióně,“ líčí Pavel Fuksa, jak ke své přezdívce přišel. „Různě jsem tam blbnul, jezdil na kole a pořád padal přes řidítka, až jsem z toho byl úplně odřenej. A pan Erban s panem Šmahelem začali říkat, že jsem takovej partyzán. A všichni se toho hned chytli. Jeden čas mi to vadilo, ale pak jsem si zvyknul.“

Ptát se Pavla Fuksy na jeho přezdívku už tedy není třeba. Nicméně chcete-li mu položit nějaký další dotaz, neváhejte tak učinit prostřednictvím vloženého komentáře k tomuto článku. Máte na to více než týden, protože uzávěrka vašich příspěvků proběhne tentokrát až v sobotu 3. února úderem 21:00. Vedle uspokojené zvědavosti se vám odměnou stane také závodníka fotografie s vlastnoručním podpisem, kterou jednoho dne najdete ve své poštovní schránce. Pravidla vaší účasti zůstávají stejná jako v případě už realizovaných autogramiád.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)