Zruč nad Sázavou – 9. února
By oslavil pětačtyřicetiny, stále se může počítat mezi užší světovou špičku dlouhých a travnatých drah. A mohl by být živoucím důkazem, že muži nestárnou. Loni jej však provázel smůla. Na jaře si při rutinním tréninku s kluky na stopětadvacítkách zlomil klíční kost. V Mariánských Lázních se předvedl s fungujícím strojovým parkem, nicméně během pár dnů se stádečko jeho koní zatoulalo neznámo kam. Přišla nemoc a ke všemu zranění ramenních vazů v klíčové fázi sezony. Zdeněk Schneiderwind však v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z říká, že v žádném případě nehází flintu do žita. Vedle závodění se stal také duchovním otcem seriálu stopětadvacítek na malé dráze.

speedwayA-Z: „Začátek sezony sis zkomplikoval frakturou klíční kosti při tréninku se stopětadvacítkáři na malé dráze vedle pražské Markéty. Už sis odvykl malým oválům nebo je to důkaz, že i mistr tesař se utne?“
Zdeněk Schneiderwind: „I to, že se mistr tesař utne. Chtěl jsem klukům ukázat, jak se to má dělat. Když se to stalo, byl jsem naštvanej sám na sebe. Přesně jsem věděl, co to bude, měl jsem to poněkolikátý. A že to budu muset tři, čtyři neděle nechat v klidu. Když jsem si kličku zlomil poprvý, za sedm dnů jsem jel závody. Ale teď už to nesrůstá. Kluci z toho byli víc paf než já. Jeden tam dokonce brečel, jestli pojedu do nemocnice. Sundal jsem si kombinézu, viděl, že mám zlomenou kličku, a řek‘ jsem, že trénink pokračuje. Ale štvalo mě to. Nebylo to poprvý, co jsem skočil na motorku a projel tu dráhu. Teď jsem odstartoval a za dva metry šel přes hák. Sekly se řetězy a štorclo se to. A tak jsem klukům ukázal, jak to nemá bejt. Přes zimu člověk maká a najednou je měsíc mimo.“

speedwayA-Z: „Nicméně ses dal do pořádku a počátkem května opět exceloval při mistrovství republiky v Mariánských Lázních. Zdá se, že na tenhle primát máš permanentku.“
Zdeněk Schneiderwind: „To vůbec ne. V Mariánkách to bylo suprový, proto nechápu, proč mi to po nich přestalo jet. Tam to fungovalo všechno. Motorky jely a já si myslím, že jsem jel taky dobře. Jsou to závody, ale když na to objektivně koukáš, bylo to dobrý. To, že tě někdo povodí, patří k tomu. Když dojedu třetí nebo čtvrtej a vím, že jsem bojoval, jsem vnitřně spokojenej. Nebyl jsem zklamanej, že jsem nevyhrál všechny jízdy. Rozhod‘ jsem se, že ještě pojedu a budu bojovat. Myslím, že s tím Schützbachem jsem měl kliku. Možná si titulu cením o to víc, že konkurenty znám. Bylo to samý, jako když jsem skončil třetí nebo čtvrtej v mistrovství Evropy. Každej říká, že to jedou samí důchodci. Jenže to trvá dlouho, než se dostaneš do finále. Lidi si neuvědomujou, co to obnáší.“

speedwayA-Z: „Diváci v Mariánských Lázních tě viděli i druhý den při mistrovství světa. Jako finalista jsi kvalifikační kolo nemusel jet. Byla to pojistka pro všechny případy, nebo máš západočeský ovál tolik rád?“
Zdeněk Schneiderwind: „Víš co, jsou to závody. Neviděl jsem důvod, proč to nejet. V mysli jsem doufal, že bych ve finále moh‘ do osmýho místa bejt. Jel bych, i kdyby to bylo jinde. Ale chtěl jsem se představit publiku v Mariánkách. Kolik lidí mě volalo, jestli tam pojedu! Rád jsem pomoh‘, aby ty závody měly úspěch. A rád jsem byl v tom týmu. Věděl jsem, že Bacher bude lepší. Můžu s ním závodit na trávě, ale v Herxheimu, Pfarrkirchenu nebo v Mariánkách ne. Jede mu to o čtyřicet kiláků víc. Jede dobře, ale zklamanej jsem zase nebyl. Jel jsem s ním víckrát, odstartoval na něj, ale on mě předjel. Byl lepší, absolutně bych to ničemu nepřisuzoval. Musel bych bejt o hodně rychlejší, abych ho porazil, ale to jsem věděl, že nebudu.“

speedwayA-Z: „Bohužel finálová série mistrovství světa ti nepřinesla umístění v první osmičce. V Pfarrkirchenu jsi byl čtrnáctý, ve St. Macaire desátý, v Marmande opět čtrnáctý a čtrnáctý i celkově. Jak bys to okomentoval?“
Zdeněk Schneiderwind: „V Pfarrkirchenu jsem byl hodně naštvanej. Nechci se vymlouvat, když se nepovede závod, jede závodník, ale nejedou motorky. Ale doopravdy jsme motorky nepřinutili, aby jely rychle. Nefungovalo to a dostal jsem se jen do céčka. Měl jsem větší ambice a byl zklamanej sám ze sebe. Nepřišel jsem na to, proč to bylo tak pomalý. Vyměnili jsme asi čtyři motory, ale nedošli jsme k závěru, počínaje výměnou motoru a konče výměnou převodníku. Je to nevysvětlitelný. V Mariánkách to fungovalo, o pár týdnů pozdějc ne. St. Macaire si už přesně nevybavuju. Víc jsem si věřil. Upad‘ tam Jörg Tebbe, dráha byla hodně náročná. Hodně pršelo a nezvládal jsem to. Jezdilo se tam po prknech a zkrátka jsem to nezvlád‘. To samý Marmande. Rozbitý a nebyl jsem ve formě. Měl jsem v obou závodech podat lepší výsledek. Tím jsem šel do challenge. Před Marmande bylo La Reole (semifinále mistrovství Evropy – pozn. redakce) a tam jsem postoupil rovnou do áčka. Tam jsem jel dobře. Bylo to v sobotu večer. Zůstával jsem tam a chytil nějakou chřipku. V neděli jsem se vzbudil v autě a nevěděl, co se mnou je. Nemoh‘ jsem ani hnout rukou. Koupil jsem si léky a vitamíny. Byl jsem hodně vyřízenej, chřipka, klouby a nevěděl o světě. Doufal jsem, že to bude dobrý. V neděli po Marmande jsem měl jet Bad Zwischenhahn. Ve středu jsem to odvolával, protože jsem věděl, že budu rád, když odjedu to Marmande. Celkově čtrnáctej, zklamanej jsem nebyl. Zezačátku jsem měl větší ambice, ale takovej je už život. Bral jsem to, jak to je. Věřil jsem, že uspěju v challenge. To jsem ale netušil, že si na pitomým guláši ve Francii rozbiju držku.“

speedwayA-Z: „Zato mistrovství světa byl skvělým počinem nového nároďáku. Bylo pro tebe čtvrté místo překvapením nebo i trošku zklamáním? Vždy bronz nebyl zas až tak daleko…“
Zdeněk Schneiderwind: „Věděl jsem, že nemůžeme uspět, a překvapoval mě optimismus všech okolo. Po tom průběhu závodu jsem byl hodně zklamanej, že se bronz nepoved‘. Byl opravdu blízko. Myslím, že tahle šance na medaili se nemusí povést pět, deset let. Je to škoda pro nás, co jsme to jeli, i pro celej sport, že jsme medaili nezískali. Po finále jsme si dokonce mysleli, že třetí jsme, ale doopravdy nám jedno umístění chybělo. Šlo mi to jak za starejch mladejch časů. Jak kdyby mi bylo o dvacet let míň. Od startů jsem tam byl, a když ne, protáh‘ jsem se venkem. Fakt mě štve, že medaile nebyla. Ve třech čtvrtinách závodů jsem si říkal ‚kurva, kdyby bylo štěstí, můžeme mít bronz‘.“

speedwayA-Z: „Tvoji kolegové z pražského Olympu Richard Wolff a Pavel Ondrašík se chtějí dlouhé dráze věnovat víc. Objevil se Antonín Klatovský, své záměry s touhle disciplínou má i Jan Jaroš. Věříš v dobrou budoucnost českého nároďáku i naší dlouhé dráhy?“
Zdeněk Schneiderwind: „Když budu upřímnej, úplně moc ne. Všem bych to přál, ale Němci maj‘ víc závodů. Je to jejich národní sport. Holandsko to samý. Porážel jsem je, ale léta běžej‘. Třeba se mýlím, ale kluci budou muset přidat. Uvidíme letos. Úspěch by byl, kdyby se udrželi v osmičce. To byl ne půl krok, ale tři čtvrtě krok dopředu. Je to hodně práce. Pepe Franc chce jet mistrák, motorku chce půjčit i Patrik Linhart. Moje teze je, že musí bejt základna. Když bude mezi sebou soupeřit víc lidí, je špička kvalitnější. To je pro mě spojitost i se stopětadvacítkama. Udělat víc závodů a pak dva nebo tři vyskočej‘ víc než doteďka. Jsem přesvědčenej, že když bude dvanáct závodů na malý dráze na Markétě, sto lidí půjde kolem, ale dva se zastaví a jeden to zkusí. Věřím tomu, že když do dlouhý půjde malej Hádek, Bořík ví co a jak. Potřebuješ na to chtění, ne zkušenosti. A pak to pojede třeba i Adam Vandírek a další kluci. Začnou spolu závodit a budou závody. Mariánky v tom hrajou taky svoji roli. A až se vrátí Tonda Švábů, bude to obrovská motivace pro všechny.“

speedwayA-Z: „Závěr sezony ti bohužel zkomplikovalo další zranění. Při pouáku ve Francii sis pochroumal rameno. Jak k tomu došlo?“
Zdeněk Schneiderwind: „V Miramontu je nová dráha, její manažerka to dřív pořádala ve St. Colomb. Měl jsem jet v Berghauptenu, ale neozývali se, tak jsem se přihlásil sem. Když jsem přijel, byl to den blbec. Dráha, ale na to se nevymlouvám, z kopce do kopce. Vyjeli jsme na trénink a oblaka dýmu. Nestačili to ukropit. I když jsi byl první, neviděl jsi. Najela tam kropička a hned to bylo jako na ledě. Padal jsi už cestou na startovací zařízení. Ve třetí jízdě jsem blbě odstartoval a jel třetí, čtvrtej. Předjel mě mladej Tresarrieu. Po rovině, jak když mě potká. Říkal jsem si, kudy to chce jet. V nájezdu sestřelil dva přede mnou. Nevyhnul jsem se motorce, trefil ji a šel rovně do prken. Hned jsem věděl, že jsem v hajzlu. Finále mistrovství Evropy přede mnou, challenge přede mnou. Bok mě bolel, do dneška se to nevstřebalo, zlomenýho nic, jen vazy v rameni. Nepohod‘ jsem se s doktorama. Nechtěli mi udělat magnetickou rezonanci. O Barošovi se píše, že mu ji dělaj‘ třikrát tejdně, jestli se mu to hojí, a já ani nevěděl, co s tím mám. Na rentgenu mi řekli, že nemám nic zlomenýho, ale to jsem věděl už předtím sám. Nejhorší je, že ti je tolik let. Každej říká, že jsi starej, ale kdyby nebyla takováhle blbost, můžeš bojovat. Vyrovnal jsem se s tím, ale je to blbý. Štvalo mě to. Šlo mi to, celkem mi to jelo, v Anglii bych určitě dvacátej nebyl. A bejt zdravej, ve Vechtě bych měl dost velký šance s nima bojovat.“

speedwayA-Z: „Na vrub zranění lze připsat i tvé účinkování v mistrovství Evropy. Semifinále v La Reole ti přineslo hladký postup, leč ve finále ve Swingfieldu jsi musel odstoupit…“
Zdeněk Schneiderwind: „Lítal jsem celej tejden po doktorech a léčil to. Ještě v pátek jsem nevěděl, jestli pojedu. Nemělo to cenu. Bavil jsem se s Milanem Špinkou, že když nastoupím, mohli bychom pomoct Pavlovi. O tréninku jsem objel půl kola a věděl, že to vůbec nejde. Nešlo to udržet.“

speedwayA-Z: „Ve stejném duchu se neslo také challenge ve Vechtě. Vypadl jsi z elitní společnosti finalistů mistrovství světa. Věříš, že se ti podaří mezi ně vrátit přes rozjížďku poslední šance v Mariánských Lázních?“
Zdeněk Schneiderwind: „Tejden jsem chodil na lasery. Co mám známý ve Stromovce, všichni se mi věnovali. V tý Vechtě jsem ve druhý jízdě odstoupil. Přijel jsem na start, dal půl plynu a otevíralo se mi zápěstí. Tím sezona skončila. O poslední šanci neuvažuju. Abych o tom přemejšlel, to ne. Rozhod‘ jsem se, že pojedu. Makám dost, ale víceméně se věnuju stopětadvacítkám. Určitě budu chtít připravit motorky, abych uspěl. Zatím nemám na čem. Chci zajet do Jawy, jestli bude ještě nějaká spolupráce. Začnu se připravovat, ale v současné době mě zajímá příprava stopětadvacítek. Jestli v Mariánkách pojedu, budu bojovat. Vypad‘ taky Tebbe, Rudolf, Tresarrieu. To jsou dobrý závodníci a budou je tam chtít dostat. Jednoduchý to nebude.“

speedwayA-Z: „A s čím půjdeš do letošní sezony? Nebude to trvat dlouho a rozběhne se opět kolotoč závodů.“
Zdeněk Schneiderwind: „Na to, abych si dělal ambice vyhrát mistrovství světa nebo Evropy, určitě nemám. Chtěl bych, aby se dařilo a byl z toho spokojenej. Aby to fungovalo a byl zdravej. Úrazy nepřidaj‘, hlavně v tomhle věku. A aby fungovaly stopětadvacítky, rozjel se seriál a nebylo to závislý jen na mně. A mělo to smysl. Přihlásilo se hodně kluků a těším se, že se budu zase vídat s Vencou Milíkem, protože jeho syn tam je taky.“

Zdeněk Schneiderwind děkuje:
„Jsem strašně rád, že se ke mně nikdo neotočil zády. Spolupráce s MPM trading, Fuchs Oil, paní Vikovou z firmy Pinelli, Semtex a JRM funguje dobře. Děkuju jim za to. A děkuju PSK Olymp Praha, kde mi vytvářejí podmínky na závodění i trénování kluků, a AČR.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach, Radek Fanta a Jiří Bayer

Žarnovica – 2. februára

Postaral sa o najväčšie prekvapenie sezóny, keď sa ako najmladší v histórii stal českým šampiónom jednotlivcov. Ono by to možno ani nebolo také výnimočné, keby sa nejednalo o sedemnásročného slovenského pretekára jazdiaceho iba tretiu sezónu. O tom, že sa postaral o stopercentný úspech slovenských farieb v tomto šampionáte netreba ani hovori. Najlepšie umiestnenie, ešte však v spoločnom československom šampionáte jednotlivcov, spomedzi slovenský jazdcov mal jeho otec Zdeno, ktorý v roku 1984 obsadil desiate miesto. K tomu pridal striebro z MČR juniorov, šieste miesto v ME juniorov a ve¾a iných výborných výsledkov. Nakoniec sa postaral aj o rozruch medzi po¾skými extraligovými klubmi oh¾adom podpisu zmluvy na budúci rok. O tomto ale aj o iných veciach sa s Martinom Vaculíkom rozprával magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Máš za sebou tretiu sezónu, ako sa na ňu pozeráš teraz s odstupom času?“
Martin Vaculík: „Sezóna bola celkom dobrá. Tak by som ju opísal na viac fáz. Prvá čas bola ku Herxheim. Dovtedy boli preteky dos vydarené a celkom mi vyšli. Potom ako išla sezóna, tak v strede sa mi začalo menej dari, či na vo¾ných pretekoch, či na pretekoch v Čechách v juniorskom šampionáte alebo tak. Prišli tam nejaké pády. Potom ku koncu to bolo už najlepšie. Zisk titulu v Slanom, tretie miesto na Zlatej prilbe, preteky v Tarnówe, v Rzeszówe a skúsenos z Ipswichu… Celkovo túto sezónu beriem ako dos dobrú aj keď ešte stále je čo zlepšova.“

speedwayA-Z: „Pevne si sa usadil v extraligovom tíme Slaného a platil si za jeho oporu, no aj napriek tomu sa tvojmu tímu nepodaril hattrick a skončil na tretej priečke. Ako si spokojný so svojim účinkovaním v extralige?“
Martin Vaculík: „Tieto preteky boli pre mňa ve¾mi užitočné. Už od začiatku to bolo ove¾a lepšie než predvlani. Už v prvom kole v Prahe som urobil osem bodov, čo bolo ve¾mi fajn a ku koncu sa mi v Pardubiciach podarilo nazbiera dvanás bodov, to bolo zatia¾ najviac čo som v Extralige spravil. Po celú sezónu som sa snažil patri k oporám Slaného, čo sa mi možno z časti podarilo, keď by sme si nevšímali po¾ských jazdcov (smiech). Sezónu sme rozbehli ve¾mi dobre. Začiatok bol myslím si super a už sme tak tajne v kútiku duše dúfali, že by ten titul mohol by aj do tretice. Nikto to nechcel vyslovova nahlas, aby sa to nezarieklo. A predsa! Asi to niekto vyslovil nahlas (smiech). Pokazili sme to v posledných pretekoch. Celý tím, čo mal zabra najviac, tak neviem čo sa stalo, asi zlý deň. U všetkých jazdcov sa to dokopy skåbilo a za to taký výsledok. Tretie miesto, v celku je to dobré, ale škoda no, prvé miesto by určite ve¾mi potešilo.“

speedwayA-Z: „Úspešne si si počínal aj v druhej po¾skej lige, kde si sa stal najúspešnejším pretekárom klubu z Krosna v sezóne. K tomu si v jednom ligovom stretnutí nazbieral maximum dvadsajeden bodov, čo sa doteraz v po¾ských ligách podarilo jedine Nickimu Pedersenovi a navyše si pridal aj traový rekord, ako si na to všetko spomínaš?“
Martin Vaculík: „Predvlani som jazdil za Krosno prvú ligu a vlani druhú, takže som si myslel, že by to malo by ¾ahšie, aj keď ¾ahšie sa v Po¾sku nedá poveda ani pri druhej lige. Pretože aj tam sú dobrí jazdci. Takže aj druhá liga je ozaj dobrá škola. A tam som mal viac tých dobrých pretekov aj keď jeden v Lodži bol hrozný. Mal som tam štyri body, ale k tomu sa nechcem vraca, skôr sa vrátim k tým dobrým závodom (smiech). V Krosne mali nejaké problémy so Sjemenom Vlasovom, prestali ho vola, tak som po ňom prebral toho najlepšieho jazdca, čo ma ve¾mi tešilo. Ako junior som tam robil to¾ko bodov čo seniori, niekedy aj viac. Môj prvý komplet som mal s Miskolcom, z čoho som bol neskutočne rád. Ďalší komplet nasledoval proti Lodži, kde sa mi podarilo urobi aj rekord krosnianskej dráhy, ktorý ešte v tom roku spravil Janusz Kolodziej a ja som ho prekonal. Vlastne v Krosne jazdili dos dobrí pretekári aj v minulý rok aj v rokoch predtým.
Samotnú sezónu v Po¾sku by som zhodnotil ako ve¾mi dobrú, i keď bolo ešte čo zlepšova v niektorých tých závodoch. Čo sa týka klubu Krosna, sú tam ve¾mi dobrí ¾udia a fanúšikovia, ktorým by som sa chcel poďakova za všetko, čo pre mňa urobili. Ja som sa im snažil za to odvďačova na dráhe, ale ešte raz ve¾ké ďakujem. Určite, keď tam budú nejaké vo¾né preteky rád prídem. A vlastne cestou do Rzeszówa to mám cez Krosno, tak sa určite zastavím a pokeciam s kamarátmi a známymi.“

speedwayA-Z: „Už druhý rok si reprezentoval Slovensko v majstrovstvách sveta, či Európy. Ako si spokojný so svojimi výsledkami?“
Martin Vaculík: „Majstrovstvá sveta juniorov začali pre mňa dos dobre v Herxheime, kde som bol tretí. Bola tam super dráha. Zaujímavá skúsenos s dráhou bez mantinelov. Ve¾mi sa mi tam páčilo. Z tadia¾ som postúpil do Daugavpilsu, kde to už bola menšia sláva. Tam som doplatil trochu na moju nerozvážnos lebo v jednej jazde som mohol ma tri body, ale nechal som sa dos vynies a všetci ma podišli a keďže bolo tesne po úprave dráhy a mňa nenapadlo, že materiál dali z vonka dnu, tak som mal smolu.
Tá Európa juniorov, fajn že v Braile sa zrušila lebo priamo som išiel do Daugavpilsu. Tu dráha už nebola taká dobrá ako prvýkrát. Bola skôr hlbšia a trochu deravá. No postúpil som a dokonca sa mi to podarilo aj vyhra, čomu som ve¾mi rád. No a finále, tak to by som zhodnotil dvomi slovami – na hovno. Prvú jazdu keby nepokazím jasne by tam mohla by bedňa. Zvolil som úplne blbú motorku, vtedy ešte nie ve¾mi odskúšanú a to bola tá chyba. Stačil mi jeden bod na druhé, respektíve tretie miesto. No takí sme tam boli viacerí. Potom som zvolil dobrý motor aj prevod a vyhral som tri jazdy po sebe. V dodatkovej jazde som si vytiahol ‚super dráhu‘ štvrtú, ktorá tam až tak ve¾mi neštartovala. Neodštartoval som a potom už bolo ažko niečo robi a už som videl, že na toho prvého nemám. Tam išlo v podstate iba o to prvé miesto o ostatné už nie. Takže to bol úplne, úplne zlý deň pre mňa. Ale opä jedna skúsenos.

speedwayA-Z: „Predstavil si sa aj v Kvalifikácii do Grand Prix 2008 vo Mšene, kde si pôvodne ani nemal štartova. Ako hodnotíš svoje vystúpenie?“
Martin Vaculík: „Čo sa týka štartu vo Mšene, tak nakoniec sa to podarilo a som rád, že som mohol štartova v pretekoch ako je Kvalifikácia do Grand Prix. Tento rok ju tiež pôjdem, teda dúfam (smiech). Bol som tam trochu vytrémovaný a vystresovaný, keď som videl také mená ako Hampel, Kasprzak a podobne. Ale ako som zistil, jazdi sa s nimi dá. V jednej jazde som sa dokonca vozil tesne za Hampelom, škoda, že ju zastavili, ktovie ako by to dopadlo. Celkovo osem bodov, no nie je to žiadna sláva, mohlo to by aj dos lepšie. No robil som tam dos chýb, čo som videl hlavne neskôr v televízii. Čo už. Chybami sa človek učí. Tie dva body, čo mi chýbali k postupu, škoda. No dá sa poveda, že iba dva body ale aj až dva body. To je šport, je to plochá dráha, musí sa ís ďalej. Ale jednoznačne to bola obrovská príležitos pre mňa.“

speedwayA-Z: „Od augusta sa tvoje výsledky začali zlepšova. Dokonca sa ti podarilo v šestnástich jazdách nepretržite víazi od ligového stretnutia Krosna s Lodžou, cez posledné kolo MČR juniorov v Plzni až po finále MČR jednotlivcov v Slanom. Čím to bolo?“
Martin Vaculík: „Asi mi bol, mesiac naklonený. Ale chcel by som týmto pochváli Láďa Dvořáka, s ktorým sme ku koncu sezóny prišli na optimálne naladenie motorov JRM, ktoré úplne sadli, čomu svedčia aj tieto výsledky. Takže myslím, že sa nám podarila optimálna kombinácia súčiastok v motore a môjho štýlu jazdy. Niektorí to nemohli preži, že som v Plzni aj v Slanom vyhral. Boli tam také reči, že na šestovke a tak. No ja som sa na tom len zasmial. K¾udne si môžu môj motor pozrie zvonka aj zvnútra, mile im ho vystavím.“

speedwayA-Z: „Počas sezóny si striedal motory GM a JRM. Ktorý z nich sa ti najviac osvedčil?“
Martin Vaculík: „Striedal som GM s JRM moc často, čo nebolo dobre. Skúšal som, čo je pre mňa najlepšie. V auguste som zistil, že zatia¾ najlepšia pre mňa je JRM, ako sme to naladili a všetko dali do súladu. GM som mal na začiatku celkom dobre naladený. Je trochu iný ako JRM, inak sa na tom ide. Tú JRM sme stále a stále nemohli k tomu akosi priblíži. Ale ako sme kúpili nové motory z fabriky, zdalo sa mi, že sú niečím iné a to ma zaujalo, že sa s tým možno bude da urobi to, čo s GM. Nakoniec sa nám to podarilo a teraz to ide ešte lepšie než GM, čomu sa ve¾mi teším, pretože vždy som chcel jazdi na JRM, ale predtým mi lepšie sedel GM. Teraz mi sedí aj GM a ešte lepšie JRM. Takže do budúcej sezóny idem čisto na JRM.“

speedwayA-Z: „Už v augusta sa začali o teba zaujíma po¾ské extraligové kluby a ty si podpísal Tarnówu, no nakoniec budeš jazdi za Rzeszów. Ako to vlastne bolo?“
Martin Vaculík: „Mal som tam tých ponúk viac z extraligy, nielen Tarnów a Rzeszów, ale nakoniec som sa rozhodoval len medzi týmito dvoma klubmi. A možno som sa až príliš unáhlil, keď som pris¾úbil Tarnówu, že budem za nich jazdi. Ale pravda je, že tam bola zmluva podpísaná mnou. Avšak je predpis, že v prípade neplnoletosti musí by podpísaná oboma rodičmi a to sme si nejako neuvedomili. Po tomto podpise sa mi začali dostáva správy o tom, že Tarnów je na tom finančne zle, že ktovie či dostane licenciu, čo mi hovorilo ve¾a ¾udí z Po¾ska aj manažéri. Kdežto zase šéf v Tarnówe, pán Pawlowski hovoril, že všetko je poriadku a bude v pohode. Ale aj tak som sa toho začal bá, že čo nakoniec z toho bude. V podstate nejde mi tu len o peniaze, ako si myslia fanúšikovia v Tarnówe, ale v prvom rade mi ide o to, aby som sa tu rozvíjal a chcel som klub, ktorý mi toto všetko umožní. A keďže nad Tarnówom bol takýto otáznik, tak som bol z toho dos blbo. Potom som sa dostal na preteky do Rzeszówa. Videl som, že tu je ve¾mi dobré vedenie a celý klub. Ve¾mi sa mi páčila aj dráha. V pretekoch sa mi darilo. V jednej jazde som išiel tesne za Nicki Pedersenom a on tam vyrovnal svoj najlepší čas. Hneď bol zo strany klubu a pani Marty Póltorak, šéfky klubu o mňa záujem. Takisto je tam aj Rafal Wilk, ktorému so kedysi hovoril, že chcem by v tom tíme, v ktorom bude aj on. Ja som si potom vzal čas na rozmyslenie. S pani Póltorak sme ostali v kontakte. Nakoniec som im povedal, že som podpísal Tarnówu. Tak mi povedali, že čo už, že mi prajú ve¾a šastia, ale potom sa ma ešte pani Póltorak spýtala, či zmluvu podpísali aj rodičia lebo inak, že je neplatná. Ja som jej povedal, že nie. Ona mi teda ponúkla, že môžem podpísa Rzeszówu. Ja som sa toho hneď chytil lebo ma akoby vytiahla z neistoty ako to bude. Tak som podpísal zmluvu aj s rodičmi a som pre túto sezónu pretekár Rzeszówa. Nechcem, však aby mi to mali v Tarnówe za zlé, ale nech sa skúsia aj oni vži do mojej situácie, čo by robili. Viem, že to tam nebude ¾ahké, keď prídem do Tarnówa, ale ja to beriem.

Som ve¾mi rád, že som nakoniec skončil v Rzeszówe a že môžem jazdi za tento super klub po¾skú Extraligu. Budem sa snaži robi čo najviac bodov a by platným jazdcom klubu. Teším sa aj na nové skúsenosti, veď je to najlepšia a najtvrdšia plochodrážna liga na svete.“

speedwayA-Z: „Zlatá prilba SNP, dá sa poveda je tvojou srdcovou záležitosou. Ve¾mi si sa ju snažil vyhra, no nakoniec si skončil tretí. Ako to hodnotíš?“
Martin Vaculík: „V ten deň som bol ve¾mi pozitívne naladený. Ve¾mi som sa tešil na preteky. Vtedy začalo prichádza to obdobie, keď sa mi darilo. Na tréningu mi to išlo super. Vlastne to bol ešte ten čas, keď som laboroval medzi GM a JRM. Vtedy som mal novú JRM, avšak nebola ešte tak dobre pripravená ako je teraz, tak som sa zvolil GM, ktorý si myslím išiel fakt ve¾mi dobre. No a čo čert nechcel, v mojej štvrtej jazde na prvom mieste sa mi zlomila sviečka v motore a dostal sa mi dnu nejaký bordel a mysleli sme si, že to je zatiahnuté, a tak som na tom radšej nešiel. No zadreté to nebolo, čo nám nakoniec povedal Láďa Dvořák. Stačilo len prepláchnu motor kvôli kompresii, ale na to vtedy nebol čas. Tak sme narýchlo pripravili druhú motorku. Tá ešte nebola napasovaná na mňa. Nakoniec z toho bolo tretie miesto. Som z toho rád je to zatia¾ moje najlepšie umiestnenie na Zlatej prilbe, no chcel som vyhra, mal som to dobre rozbehnuté. Ale snáď tento rok. Dám do toho všetko, aby to vyšlo.“

speedwayA-Z: „Už počas sezóny si sa netajil tým, že by si v tej budúcej chcel jazdi v po¾skej, anglickej, švédskej a poprípade aj dánskej lige. Ako to vyzerá v skutočnosti?“
Martin Vaculík: „Ku Po¾sku som sa už vyjadril. Ďalej som sa chcel rozšíri aj do Švédska lebo tam je ve¾mi dobrá škola, či už pre mňa ako športovca ale i ako človeka. Budem cestova, mal by som tam chodi lietadlom. Bude to pre mňa taká životná skúsenos. Nemám tu síce ešte kontrakt, ale rysuje sa mi niečo. Dánsko to je to isté. Holsted je silný klub. Jazdí tam Nicki Pedersen, Iversen a iní paliči. Tam by som sa chcel zopár krát zvies, uvidím. Čo sa týka Anglicka, tak tam som bol však na jeseň, no išiel som na vypožičanom motore a nebol som naň zvyknutý. Aj dráha bol zvláštna. Nemohol som trénova a hneď som išiel do jazdy. Prvé tri jazdy som sa učil len zahnú a preto to tak dopadlo. Zatia¾ však ešte nechcem ís do Anglicka, ešte mám na to čas.“

speedwayA-Z: „Za minulú sezónu si absolvoval viac ako pädesiat pretekov a v tej nasledujúcej to vyzerá ešte na viac. Dokážeš zladi školu s pretekaním?“
Martin Vaculík: „ (Dlhý smiech) V prvom rade by som sa chcel poďakova škole, ktorá ma púša na každé moje podujatia a je ve¾mi tolerantná voči môjmu jazdeniu a podporuje ma. Takže za to ve¾ké ĎAKUJEM. V škole majú môj kalendár na základe, ktorého ma uvo¾ňujú. Zatia¾ to nejako zvládam aj keď s odretými ušami. Tento rok by to malo by ešte v pohode, ale na druhý rok bude maturita a to sa bude treba pozrie trochu viac do kníh. No vieme, že Einstein zo mňa nebude, ale maturita je môj ďalší cie¾.“

speedwayA-Z: „Ako to vidíš na túto sezónu?“
Martin Vaculík: „Teraz sa aktívne venujem tréningom, snažím sa k tomu pristupova maximálne zodpovedne a chcem sa k sezóne dobre pripravi. Tréningy spočívajú v tom, že v pondelok mám fitnes, v utorok mám vytrvalostný beh v teréne, v stredu opä fitnes, vo štvrtok kondička, v piatok tiež fitko a večer hokej, v sobotu lyže, ktoré sú aj moje hobby. V nede¾u využívam na masáže, kúpele a tak.
Čo sa týka sústredení, tak by som mal ís s Rzeszówom do Talianska a aj v Po¾sku budú tréningy, takže sa chcem čo najlepšie rozjazdi pred sezónou, aby to potom bolo všetko v pohode.
Čo sa zase týka cie¾ov, tak zase ako som hovoril minulý rok, budem sa snaži v každých pretekoch zajazdi čo najlepšie urobi čo najlepší výsledok, aby sa to páčilo divákom a aby som aj ja mal z toho dobrý pocit. Hlavne si prajem, aby sa mi vyhýbali zranenia, takže prejs celú sezónu a budem spokojný.“

Martin Vaculík ďakuje:
„V prvom rade ďakujem svojim rodičom a všetkým, ktorí mi veria a fandia. Ďakujem aj svojim sponzorov, bez ktorých by som si to nevedel predstavi. Ešte raz ďakujem!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach a Martin Búri

Pardubice – 8. února
Nevinný pád při zářijové slánské extralize v roce 2006. Lehké sklouznutí skončilo přetrhanými kolenními vazy. Na finále v Březolupech se druhý den mohl akorát přijet podívat. Vzápětí zmizel na celou zimu do Anglie. A výsostné území královny Alžběty II. příliš často neopouštěl ani v loňské sezoně. V exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z komentuje svůj loňský přestup Somerset – Mildenhall. A netají, že se mu kontinentální závody v roce 2007 nevyvedly. Zároveň upřímně analyzuje příčiny a nešetří odhodláním udělat za touhle minulostí tlustou čáru.

speedwayA-Z: „Jako jeden z mála závodníků máš za sebou už ostrý start v letošní sezoně. Před měsícem jsi triumfoval v hale v rakouském Wiener Neustadtu. Jaké to bylo?“
Tomáš Suchánek: „Myslím, že dobrý. Pěkná show. Hlavně to bylo něco novýho. Na čistým asfaltu jsem ještě nejel. Mělo to rozměry zimního stadiónu, ale zimák to nebyl. Dráha docela malinká. Každýho to překvapilo. Mnoha jezdcům bylo řečeno, že to bude na škváře. A když každej viděl, že je to asfalt a že je to prounký, koukal. Jelo se na klasický gumě. Když jsi měl špalek, jelo to krásně. Ne rychle, protože jsi pořád mydlil. Čím víc byl pl᚝ holej, nedalo se to utrhnout. To je to samý jako na silnici, kde se jezdí s holejma gumama. Jinak se jezdilo dobře. Nebylo to ani o převodu, dva nebo tři zuby neměly vliv. Šlo o to nemít tak sjetou gumu a najít špalek. A pak pracovat s plynem, bylo to o technice. A nesměl jsi najet na olej, jinak jsi byl na zemi. Pořadatelé se o to dobře starali. Jak viděli kapku, naběhli s rozdrcenou gumou a uklízeli. Závodění bylo dobrý, akorát najíždění do první zatáčky obtížný. Čtyři jezdci byli docela dost. Z trojky byla možná pětiprocentní pravděpodobnost, že bys tam moh‘ bejt první. Z jedničky to bylo většinou stoprocentní. Potom šlo o to držet si lajničku a neudělat chybu. Je to hezkej pocit, první závod a hned vyhrát. Akorát mě štve ten druhej závod o tisíc euro. Díval jsem se doma na kazetu a vyloučili mě neprávem. Sice jsem to pod něj vsadil a uknul do něj, ale s tím se musí počítat. Nechal mi místo, jel jsem tam a dalo by se říct, že do prken vlít‘ sám. Ale ta rozhodčí pískala zvláštním způsobem. Kdyby mě v semifinále nevyloučila, byl bych tam, protože jsem startoval z jedničky. Potom bych si vybíral jako první a vzal bych si zase jedničku. Kdybych pak nespaď, že bych tam byl. Ty kačky mě mrzej‘.“

speedwayA-Z: „Kdybychom otočili tok našeho vyprávění zpátky, sezona 2006 pro tebe neskončila dobře. Ze slánské extraligy tě odvážela sanitka s poraněným kolenem. Přišel jsi o finále mistrovství republiky jednotlivců a další závody…“
Tomáš Suchánek: „Chytil jsem známý slánský vlnky. V nájezdu jsem chtěl lehčí díru, ale rozhodilo mě to a narovnalo. Byl to lehkej pád, jen jsem se sklouznul. Ale kolenem jsem šel na zem, vyvrátil si ho dozadu, až mi křuply vazy. Bylo po sezoně. Odpočinek přišel dřív. V Březolupech bylo jen podívání z kopečka. A zrovna si myslím, že to bylo nejslabší finále, co jsem zažil. Nebyli Drymlové, já, Brhel. Přišlo mi to chudší oproti normálu. Ale závody jinak pěkný, vyrovnaný. Šel jsem na operaci. Sešili mi křížovej a ještě jeden vaz, ani nedělali plastiku. Říkali, že nebude potřeba, ale nakonec na ni budu muset jít. To koleno je docela volný, takže asi příští rok. Uvidíme, jestli se tam odhodlám. Nehorší je, že to všechno trvá čtyři až pět měsíců. To abych tam šel hned po sezoně a vyjde to akorát na novou. Kvůli tomu se mi tam ani moc nechce. Pak jsem před Vánocema odjel do Anglie. Sehnal jsem si práci, přítelkyně taky. Spojili jsme to dohromady a hlavně, abych si zdokonalil angličtinu. A zůstaly tam motorky, neměl je kdo přivýzt, tak taky kvůli nim.“

speedwayA-Z: „Loňskou sezonu jsi strávil opět v Premier League, tentokrát v barvách Somersetu a Mildenhallu. Jak se ti na britských ostrovech dařilo?“
Tomáš Suchánek: „Začátek sezony byl vlastně hodně špatnej. Pořád jsem zkoušel jeden motor. Koupil jsem nový věci, ale pořád to nejelo. Až mě po měsíci ze Somersetu vylili. Tak jsem si našel Mildenhall. Ještě v Somersetu jsem za ně hostoval a vyškrtnul tam devět plus jedna. Pak se zranil Jamie Smith a místo Mária jel Paul Fry. Ihned mě informovali. Měl jsem ještě nabídku z Berwicku, ale tam se mi nelíbí dráha a hlavně promotér. Stačí, co o něm slyším. Během měsíce dokáže vykopat deset jezdců. Tak jsem přistoupil na Mildenhall. Měsíc jsem měl pauzu, a tak jsem se doma válel a připravoval si motorky. První závod v Mildenhallu jsem udělal třináct. Zlepšila se mi nálada. Je pravda, že jsem skočil na druhej motor. Ten původní stál v garáži a vytáh´ jsem ho jednou v půlce sezony, kdy jsem hostoval ve Workingtonu. Pak jsem ho zase zastrčil a zase na něj jenom padal prach v garáži. V Mildenhallu jsem byl spokojenej. Co jsem nastoupil, měl jsem average 6,50, možná nejlepší, co jsem v Anglii vůbec měl. Dělal jsem tam hned traovej rekord, po třech letech se překonal. Hlavně tam byli úplně jiný lidi. Když jsem měl problém, všechno se řešilo. Až čtyři závody ke konci byly zase takový dolů. Rozletěl se mi motor, co jel na každý dráze. A velká nebo malá, všude letěl a já dělal nad deset bodů. Nedával jsem ho dělat, blížil se konec a chtěl jsem ho vzít domů, že se podíváme, čím to bylo. Jezdil jsem s jedním motorem, druhej si vzal Jawu, na který jsem jel Přilbu. Zjistil jsem, že i když mám super starty, stejně tam nejsem. Bylo to trošku línější. Pět posledních závodů bylo horších, ale snížil se mi average a akorát jsem se krásně vešel do Readingu. Akorát mě mrzelo, že jsem neudělal plňáska. Jednou jsem moh‘ mít osmnáct bodů. Na tejden mě zrovna přijela navštívit rodina. V první jízdě mi z prvního prasknul řetízek a bylo o tři body míň.“

speedwayA-Z: „Po King‘s Lynn, Isle of Wight, Poole, Redcaru, Somersetu a Mildenhallu bude letos Reading už tvým sedmým britským působištěm. Proč tak často střídáš angažmá?“
Tomáš Suchánek: „Nevím, vždycky se někdo nabídne. Důležitý je, že rok od roku jsou lepší podmínky, takže jsem spokojenej. Teď si to s tím Readingem nemůžu vynachválit. Co jsem si nadiktoval, na všechno přistoupili. Ještě jsi zapomněl na Wolverhampton. Byl jsem tam osmička na dva závody. Akorát se mi tam nezadařilo, a tak mě zase šoupli do Premier League. Když jsem byl v Isle of Wight, cestovat jsem nemusel. Bydlel jsem v karavanu na stadionu, měl jsem tam i dílnu, bareček a posilovnu. Jezdil jsem do města jen pro nákup. Kromě výjezdů na závody jsem se nemusel ze stadionu ani hnout. Jak jsem šel do Poole, se zázemím jsem si nemoh‘ stěžovat. To bylo nejlepší, co jsem kdy měl včetně Čech. Bydlel jsem s Mattem Fordem u něho doma. Dílnu jsem měl ve velký firmě, co je sponzoruje. Byla to zámečnická dílna. Když jsem cokoliv potřeboval opravit, šoupnul jsem to tam. Akorát to dojíždění, bylo to deset minut (smích). Pak přišel Redcar. Bydlel jsem u týmovýho manažera z Clevelandu v Conference League. Nebylo to špatný, akorát to byl trošku vyčuranej týpek. Staďák za rohem, pět minut cesty. Tam jsem se nejvíc skamarádil s lidma. Předtím jsem byl o samotě. Kluci odjeli závod a jeli pryč, tady jsem byl pořád s někým. Byl tam i Matys Hlaváček, než šel do mrazáku. Na loňskou sezonu jsem tam zůstal a bydlel kousek od Redcaru. Do konce dubna jsem při závodění chodil do práce. Měl jsem pronajatej barák a smlouva byla na šest měsíců. Jinam se mi nechtělo ani kvůli kámošům. Jezdit do Somersetu ale byla prekérka. V pátek jsou v Anglii největší kolony. Normálně to jedeš čtyři, pět hodin, teď v koloně klidně až sedm. Měl jsem ale řidiče. Jak mě vykopli a přišel Mildenhall, zůstal jsem na stejným fleku, akorát se mi o hodinu a půl zmenšila trasa. Na týhle dálnici nebyly ani žádný kolony. Letos budu bydlet ve Swindonu, vůbec nevím kde. To se dozvím až tam. Akorát mi bylo hlášeno, že budu bydlet s Australanama Adamsem a Johnstonem a dalšíma závodníkama ze Swindonu. Na staďák to bude hodinka cesty. Snad mě ty dobrý jezdci půjčej nějakej skvělej motůrek, jestli se se mnou skámoší.“

speedwayA-Z: „A co Polsko? Tvá loňská příhoda s Lodží skončila už po dvou rozjížďkách. Špatné zkušenosti jsi měl už v minulosti.“
Tomáš Suchánek: „V té Lodži jsem měl dobře nazbrojíno. Nedařily se mi ale starty, měl jsem silný pružiny a nedalo se na tom odstartovat. Zkurvil jsem dvě jízdy, nebodoval a bylo jasný, že končím. Asi v půlce sezony mě volali, že mi daj‘ ještě jednu šanci. Jenže to už jsem byl v Mildenhallu. Ten jezdí v neděli, polská liga je v neděli a tak jsem skončil. Letos jsem měl nabídku z Krosna. Když ale poslali smlouvu, s Petrem Makuševem jsme se málem pochcali smíchy. Tak jsem to odmít‘ a zatím nikde nejsem.“

speedwayA-Z: „Neuvěřitelné zvraty provázely tvé účinkování v mistrovství Evropy jednotlivců. Původně ses z národní kvalifikace dostal do Togliatti, ale po zranění Adriana Rymela zaujal jeho místo ve Lvově. Tam jsi prohrál rozjezd s místním borcem, aby ses v semifinále v Blijhamu řízením šastného osudu posunul z místa druhého náhradníka do hlavní šestnáctky. Byl z toho postup, ovšem v oblíbeném Wiener Neustadtu se ti nedařilo. Jak jsi tohle všechno prožíval?“
Tomáš Suchánek: „Ve Lvově se mi vůbec nedařilo. Ani ta dráha mně nesedla. Motory nefachaly, ale spíš to bylo ve mně. Byl to pech. Včetně toho rozjezdu. Špatnej start a Ukrajinec se moc rozjel. Pro mě blbej výsledek. Díval jsem se na soupisku, postupovalo osm nebo devět a správně jsem tam měl bejt. Dopadlo to, jak to dopadlo. Ale štěstíčko potom přišlo. Do Holandska jsem přijel z Anglie, spojil jsem to s dovolenou. Byl jsem druhej náhradník. Vzal jsem přítelkyni a řek jsem: ‚Nikdy jsem tam nebyl, ty taky ne a třeba ještě pojedu závody‘. Jak jsem přišel na stadion, už mi hlásili, že jsem první náhradník. Za hodinu přišel Grodzki, že mám pětku, protože se včera v ruský lize zmák‘ Darkin. Pětka je dobrý číslo, jedeš dvakrát z jedničky. To je dobrý, kór pro mě, to jsem tam stoprocentně. Všechno klapalo, starty, mašiny jely, dráha sice trochu děravá, byly tam takový duny, ale vypořádal jsem se s tím docela dobře. Šel jsem tam jako druhej náhradník a nakonec se rozjížděl o první až třetí místo! To bylo pro každýho hodně překvapivý. I pro mě, soupiska zas tak slabá nebyla. Ve Wiener Neustadtu mě to vypeklo na motorech. Dráha nebyla hrozná. Sice to byl beton a nadělaly se koleje, ale byla dobrá. Při tréninku jely oba motory dobře. Zkoušel jsem odstartovat za Alešem a neujížděl mně. Měl jsem to stejně rychlý. Už v tréninku ale v jednom motoru začalo cvakat a zvonit. Objel jsem dvě kola a něco prasklo v hlavě. Dal jsem druhej motor, jezdil dobře, ale když jsem přišel na první jízdu, zničehonic ztratil výkon. Od startu jak, když je potkám. Jezdil jsem s tím, nic nezvonilo, ale nemělo to výkon. Olda Řezníček se pak do toho podíval a zjistil, že něco odešlo v hlavě a jelo to jen na tři ventily. Vzal jsem třetí motor, co byl v rezervě. Sice s ním nic nebylo, ale vůbec nic to nedělalo. Druhej den jsem jel italskou ligu a dali jsme do rámu čtvrtej motor. Teprve ten jel a nakonec jsem vyfrk‘ šestnáct z osmnácti bodů. Říkal jsem si ‚já vůl, proč jsem si tenhle nevzal na mistrovství Evropy‘! Finále smůla, vyhořeno na motoru.“

speedwayA-Z: „V extralize jsme tě nevídali tak často jako v minulosti. Čím to?“
Tomáš Suchánek: „Moc se mi tady nedařilo. Poslední dva roky byly propadáky. Pardubice mě nezvaly. Abych přijel a dělal rezervistu, jsem byl drahej. Museli by platit letenku a ani bych nepřijel. Honit se z Anglie a dělat náhradníka?! Chtěl jsem do konce sezony přestoupit na hostování do Mšena. Ptal jsem se v Pardubicích, jestli mě budou zvát. Řekli, že mě nepustěj‘, protože mě určitě budou potřebovat. Chtěl jsem jet závod v Pardubicích a oni slíbili, že určitě pojedu. A samozřejmě přišla první extraliga v Pardubicích a já nejel. Nedali mi ani vědět. Ozvali se až ke konci sezony. Letos ještě není smlouva hotová, ale určitě to budou Pardubice. Nemaj‘ jezdce, takže mě nepustěj‘.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky ses bez větších problémů kvalifikoval do finále. Ale na první zářijový pátek ve Slaném se ti nevzpomíná dobře, že?“
Tomáš Suchánek: „Hmm. Hodně smolnej den. V první jízdě mi hned odešel motor. Zase něco prdlo v hlavě. Vzal jsem si druhej, rezervní. Odjel jsem jim vždycky. Kolo a půl, zaprskalo to a přestalo jet. A zase se to rozjelo. Jednu jízdu jsme měnili zapalování, pak svíčku a nakonec cívku. A pořád to samý. Nepřišli jsme na závadu. Nakonec táta jde druhej den mejt motorky a chce si vypustit metyl. A kouká, že tam je víčko s nenavrtanou dírkou! Nic tam neteklo! Finále pryč kvůli nenavrtaný zátce. Stane se, ale akorát mně se to stávalo vždycky v rozhodujících závodech. Akorát Holandsko bylo bez problémů. Letos se podívám do Kopřivnice. Tam jsem měl největší úspěch v mistráku (4. místo v roce 2004 – pozn. redakce). Seriál je asi spravedlivější. V jednom závodě máš štěstí nebo nemáš. Nebo tě může něco vypíct jako mě ta zátka. Je to ale zas hodně prodělečný. Pro někoho. Letenky ti nikdo nezaplatí, a jestli dostaneš tři tisíce za první místo, nedá ti to na ně. Plus další amortizace a je to těžkej prodělek.“

speedwayA-Z: „A jak bys okomentoval své vystoupení ve Zlaté přilbě? Z vylučovací skupiny jsi postoupil, ze čtvrtfinále už ne.“
Tomáš Suchánek: „Tam to dopadlo jako každej rok. Vždycky jsem vypad‘ ve čtvrtfinále. Kdybych postoupil do semifinále, bylo by to štěstí. Sám jsem věděl, že motor na to nemá. Mezi tou špičkou to už nestíhalo. Nemělo to na čtvrtfinále, natož na semifinále. Ale Přilba jednou přijde. Nasadím si ji jako toho škopka slovenskýho!“

speedwayA-Z: „Mnoho českých plochodrážníků se soustředí zejména na závodění za kanálem La Manche. Zdá se, že tvoje kariéra se začíná orientovat stejným směrem. Nebo máš nějaké další kontinentální ambice v letošní sezoně?“
Tomáš Suchánek: „Zatím to vypadá jen na Anglii. Ale určitě tady budu častějc než Vánoce. Asi víckrát v extralize, dopadne mě opět i Itálie. Nemám ji podepsanou, ale určitě bude. Většinou odjedu dva závody, buď na začátku nebo na konci. Vypadá to, že v reprezentaci pojedu jen Evropu. Tak chci bejt mistr Evropy, to je jasný. A dostat se po dlouhý době do nároďáku. Dva roky je dlouhá doba. A hlavně se vrátit zpátky, kde jsem byl. Za poslední dvě sezóny jsem měl výkyvy a spadnul. Letos to vypadá dobře. Mám novou výbavu a v Anglii nový motorky. Český se neojezdily a po pěti závodech jsou skoro nový taky. Po svý stránce se cejtím nabuzenej. Rakouská hala byl teprve začátek. První malinká jahůdka.“

Tomáš Suchánek děkuje:
„Určitě tátovi. Všechno mi na letošek připravuje. A Řezňovi. Všem sponzorům. A všem lidem, co mi pomohli.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach a archív Tomáše Suchánka

Praha – 26 ledna
Štěstí a smůla se v plochodrážních depech střídá jako slunce s měsícem na obloze. Koncem července si při Vzpomínce na Antonína Kaspera zranil koleno. Vypadl ze sestavy, která o dva dny později získala mistrovský titul dvojic v Divišově. Svůj comeback inicioval s myšlenkou na české finále ve Slaném a challenge o finále mistrovství světa na dlouhé dráze pro rok 2008. Ve Slaném nezačal špatně, ovšem po defektu ve druhé sérii jen obtížně hledal slova. Pořádné nervové vypětí si užil i ve Vechtě. Nakonec se probil do finále B a po průjezdu cílem na druhém místě už věděl, že je regulérním účastníkem letošní finálové série. Naši čtenáři si nejen o tomhle mohou přečíst v exkluzivním rozhovoru, který znamenitý vypravěč Richard Wolff magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „V květnu se v Mariánských Lázních konalo mistrovství republiky. Objevil ses tam s novým strojovým parkem a veterán s pružinami vedenými vnějškem zůstal už jen na plakátech a titulní straně programu. Byl to signál, že se dlouhé dráze chceš věnovat výrazněji?“
Richard Wolff: „Určitě to byl signál. Není to ale prdel. Motorka, co mám nafasovanou z Markéty, je veterán. Pořád mi překáží v dílně a já z ní potřebuju převodovku a obě kola, takže ji nemůžu vrátit. Jinak je vše kompletně nový. Na jaře nám na Markétě udělali radost. Dostali jsme novou motorku. Ale ta, co jsem si postavil sám, je lepší. Rám je od Stuhy. Čekal jsem na sponzora, ale ten se nenašel. Musel jsem to vzít na sebe. Byl problém jenom to splatit. Takže to byl ten impuls, na tý motorce se jede líp. Osmý místo bylo zklamání. Měl jsem problémy, asi technický, nevím, už se mi to motá. Co si vzpomínám, měl jsem dobrej pocit, že mi chodili radit, že mám špatnej převod. A já porazil Zdeňka. Měl jsem radost, je to palič a travař. Když se zadaří, vyhrávat jde. Ale jinak si ten závod nepamatuju. Ještě si vzpomínám na jízdu s Pavlem. On mě vybobikoval, protože se tam nějak plet‘ Káča. Odstartoval dobře, já neměl už kam a musel udělat nějakej manévr a přepálila mě Nynke. Hrozně jsem se chtěl druhej den podívat na kluky v mistrovství světa, ale potřeboval jsem makat. Musel jsem neděli využít.“

speedwayA-Z: „Pár dnů po Mariánských Lázních jsi mířil do Artigues de Lussac. Tvůj mechanik Jiří Patlejch alias Sysel nedostal volno z práce a ty jsi narychlo zaktivoval Milana Kůse. Nakonec z toho bylo umístění na pódiu. Čekal jsi takový výsledek?“
Richard Wolff: „Určitě jedeš na závody vyhrávat, ale nevím, jestli jsem něco čekal. Jel jsem tam hlavně z důvodu postoupit. Dráha se mi tam líbí, jsou to takový Pardubice. S mechanikem to bylo dost blbý a měnit ho den před odjezdem stálo dost nervů. Jsem rád, že jel Milan. Nechtěl jsem přemlouvat nikoho jinýho. Zavzpomínali jsme na starý časy, kdy jezdil s Káčou. Byl jsem moc rád, že to vzal. Bylo dost práce s motorkou jako vždycky. Říkáš si, že teď je to dobrý a ona přijde rána z milosti. Zadřel jsem perfektní motor od Luboše Tomíčka. Najednou se to zastavilo. Říká se, že před smrtí to jede nejlíp, tak jsem viděl, proč to tak jelo. Byl jsem nervózní a bál se, že do závodu nestihnu nastoupit. Nedařilo se dát motorku dohromady. Pomohli nám kluci od Sirga Schützbacha a Pauli Bauera. Zaplapánbůh za pětihodinovou pauzu mezi tréninkem a závodem. Nechal jsem si udělat motor, ale nestačil ho vyzkoušet. Byly na něm povolený šrouby, teď jsme je dotáhli a doufali, že to vydrží a bude to schopný jet. Museli jsme na trávě bez dílny upravovat nářadí a nakonec to dali dohromady. Bedna byla zadostiučinění a odměna za tu fušku, co to stálo. Milan uplatnil své kvality dané věkem a zkušenostmi. Ve finále jsem si řekl ‚pojď to zkusit‘ a udělal risk s nastavením. A vyšlo to. Mrzelo mě, že jsem nemoh‘ odstartovat. Dostal jsem se z šestýho místa na třetí, ale bylo na víc. Když jsem jel čtvrtej, říkal jsem si ‚jsem v challenge, jsem tam‘ a pak si ještě vyjel bednu. Měl jsem radost a pocit štěstí je nádhernej, když se něco povede. Proto to má cenu dělat. Výlet do Francie s klukama dohromady s Káčou Kadlecem byl dobrej. Pohodová cesta, utíkalo to. Po závodech jsme si sedli, dali si na mě vínko a bylo to skvělý. Když se daří, je to vždycky skvělý.“

speedwayA-Z: „Tvůj výkon v challenge ve Vechtě však jakoby pocházel z říše pohádek. Přinesl ti postup do finálové série na letošní rok. Jak na tenhle závod vzpomínáš?“
Richard Wolff: „Stejně jako na postup z Artigues. Všechno šlo jako přes kopírák. S Pavlem Ondrašíkem jsme se ujistili, že kde je Káča Kadlec, daří se nám. Pavel to nazval, že je náš maskot. A tak jsme ho do Vechty vzali jako manažera a už odjezd bylo pozitivní, když jsme ho měli s sebou. V trénincích byl problém s motorem. Časy byly relativně špatný. Nejelo se mi uvolněně. Handicapovalo mě koleno a modlil jsem se, a to jde. Dráha byla šílená, v jedný zatáčce se nedalo zatáčet, ve druhý duny a místama tvrdý. Náročný na nastavení motorky. Abych pravdu řek‘, naladil jsem to na jednu zatáčku. Tu další jsem jezdil smířenej, že průjezd není dobrej, a těšil se do tý, co šla jet. Měl jsem druhou motorku a jen se utvrdil, že mi stuhácká rámovina sedí. A když jsem teď po stopadesátý pátý zadřel, samozřejmě motorku, která mi seděla líp, nechal jsem si prohodit motor, takže před závodem byla opět nervozita. Věděl jsem, že druhej motor není nic moc a Pavel Ondrašík mi půjčil svůj rezervní motor do druhý motorky. Šlo o hodně a Pavel mi dost pomoh‘. Jiřík si zamák‘ a o pauze jsme to stihli. Mě pobolívalo koleno a na motorce jsem extrémně nic nedělal. Závody ale vyšly. První jízda bum cik, nakonec to fungítovalo a chyběl mi bod na finále A. V poslední jízdě to bylo nervóznější, musel jsem zatáhnout. Povedlo se a přišla dlouhatánská chvíle modlení, jestli to při rovnosti vyjde. Šouplo mě to do béčka, i když tam bylo divný rozhodnutí rozhodčího. Udělal tajný losování a to poslalo do áčka Němce. Byl jsem smířenej, že v béčku musím zatáhnout. Ten den mi to ale šlo a rozjížďky se vyhrávaly. Vybíral jsem si jako druhý a vzal si červenou dráhu, který jsem věřil. Vybral jsem si dobře. Brutálně ale odlít‘ de Jong a mě asi kolo a půl zlobil Čáryfuk (přezdívka Erika Eijbergena – pozn. redakce). Jel jsem druhej a každej průjezd si říkal, ‚vydrž, vydrž, ještě kolo.‘ A pak přišla euforie radosti, že se to povedlo i s tím kolenem a měsícem nezávodění. Comeback jsem dělal kvůli Vechtě a doktor tvrdil, že jsem magor a blázen. Ani já sám jsem tomu nevěřil, v koleně se pořád objevovala krev a otok spadával do kotníku. Chvílema jsem nevěděl, co s tím. Nohu jsem měl kolikrát fialovou, ale vyšlo to. Když jsem protnul metu, takovou radost jsem nezažil. Byl jsem hrozně šastnej. Skočil jsem mezi diváky, byli tam HBC fans a všichni jsme se oplácávali. Hrozná radost. Ale ještě v tu chvíli jsme si s Jirkou řekli, že je to super, ale kde vezmeme peníze, abychom na to finále měli. Není to sranda a se starým parkem se do toho nedá jít. Musíme zapracovat na sto dvacet procent. Hvězdy maj‘ nasypáno v motorech a motorkách nehorázný peníze. Technikou a zázemím, co mám, se jim nedá konkurovat, i když jsou porazitelný.“

speedwayA-Z: „Skvělým úspěchem bylo i čtvrté místo při premiéře mistrovství světa družstev, kde vám bronz unikl doopravdy jen o vlásek. Do galerie tvých loňských úspěchů na dlouhých a travnatých oválech nezapadá pouze semifinále evropského šampionátu, kde tvůj výkon bohužel limitovaly technické potíže.“
Richard Wolff: „K tomu čtvrtýmu místu, to je dráha, kde mi to, myslím, do budoucna půjde. Není z těch, co by mi neseděla. Závod byl hned tejden po mým návratu. Bylo to hrozně brzo, ta Vechta byla dobrá, že byla dál. Vlastně jsem přemejšlel, když to ve Francii nepůjde, stáhnul bych se. Připadáš si na motorce jako pitomec. Nemůžeš se uvolnit a hejbat. Jawácká motorka je nižší a nedokázal jsem dát nohu ani na špačka, navíc v motorce přestala řadit převodovka. A tak to čtvrtý místo beru trošku na sebe. Zdenda jel famózně, Pavel taky dobře, dokázalo se vyhrávat. Měli jsme malinko udělat jinou strategii na finále. Za prvý posty na startu. Měli jsme nechat Zdenka vybrat a my s Pavlem to otočit. Je to hrozně velká spekulace, ale kdybychom tu strategii změnili, třetí místo bylo. Pavel někoho předjel v posledním kole. Já byl za někým zakouslej a stačila jedna moje příčka. Neměl jsem prostě rychlou motorku a nestíhal je. Chyběla jen troška. To by byl výsledek (smích)! Jenom představa, že by se Káča stal druhým vicemistrem světa, je hodně zajímavá. My jsme ten krok udělat chtěli. Lidi byli překvapený, že dlouhodrážní velmoc jako Holandsko, byla šestá. Nebudeme si nalhávat, že to čtvrtý místo bylo perfektní. Snažili jsme se, Zdenda jel dobře a to třetí místo by bylo skvělý. Při troše štěstí mohlo bejt i druhý, ale to jsou jen kdyby. Ten systém je o štěstí. Představ si, že Zdenda dojede první a někdo z Němců bude mít defekt. To udělá hodně. Záleží na každým jezdci v týmu. Myslím, že třetí místo bychom si zasloužili. Kdyby chyby, ale moh‘ se zrodit neuvěřitelnej výsledek.
A Evropa? Když to budeš psát, bude to vypadat směšný a že si to vymejšlím. Ale moje mistrovství světa a Evropy můžeme oskenovat a přiřadit k každýmu závodu. Šlo o to, že trénink byl špatnej. Byl jsem tam poprvý a jezdecky se nemoh‘ srovnat. Pořád se to posouvalo, ale nemohli jsme přijít na doladění. Zdálo se mi, že to nejede. Věděl jsem, že je něco špatně, ale nedokázal nic udělat. V závodě se ten zakopanej pes ukázal. V první jízdě jsem zadřel. Padali jsme na držku, ale mezi rozjížďkama rozpálenej zadřenej motor vyměnili. Dělal jsem v kombinéze, nesundal si ani rukavice a pot ze mě jen chcal. Stihli jsme to, ale bylo to kinder surprise. Neměl jsem motor vyzkoušenej a nebyl čas udělat nastavení. Převod, trysky, předstih, nic nepřipadalo v úvahu změnit. V rozjížďce jsem nestíhal a jel za nima snad celou rovinu. Museli jsme něco změnit. Změny přišly, ale nebylo to zrovna ono. Vlastně bych první tři rozjížďky škrtnul. Nebylo to k ničemu. Nedoladili jsme to a až finále C šlo považovat za nějakou jízdu. Chválil jsem rozhodčího, ale Zdenda říkal, že je to vůl. Teď domácí podjížděl dva metry pod lajnou. A vem‘ si, o kolik si to na dlouhý zkrátil. Zvažoval jsem udělat tu samou lumpárnu, ale řek‘ si, že je lepší skončit třináctej než osmnáctej a vyloučenej. Rozhodčí to okomentoval, že nic neviděl. Nedivím se, pískal ve Francii a podváděl Francouz. Křivdička na konci, byl to závod blázen, rychle zapomenout.“

speedwayA-Z: „Tvoje výkony v sedle dlouhodrážního motocyklu přímo evokují otázku po tvé budoucnosti v této disciplíně. Start ve finálové sérii mistrovství světa bude asi hodně náročný…“
Richard Wolff: „Určitě bych se tímhle směrem chtěl realizovat. Ale nesouvisí to, že chci skončit s krátkou. Je to o tom sehnat závody na dlouhý a trávě, jezdit je a líp se na ně připravovat. Když ti to jede a nejseš bitej cejchou, požitek je dobrej. Je to kvapík, ale nesmíš bejt vzadu. Upřímně motorku začínáme dělat teďka. Jsem kolegiální a nechal jsem Luboše Tomíčka, aby se roztáh‘ po celý dílně. Motorky na krátkou mám, na dlouhejch budeme s Jirkou dělat od příštího tejdne. Dal jsem stranou dva motory, který budou vysloveně jenom na dlouhou. Nikdy jsem to takhle neměl, ale tímhle směrem to musí přijít. Fakt je potřeba se na to připravit, rozpočty špičkovejch závodníků jsou někde jinde. A pokud neuděláš změnu, nedá se jim konkurovat. Chci stíhat krátkou i dlouhou a náročný to bude, co se týká financí, jinak se to dá skloubit. Proto jsem zůstal v Evropě, proto jsem odmít‘ Anglii. Fakt se dlouhý chci věnovat a přijde mi, že s britskou ligou to nejde skloubit. Neříkám, že se tam nechci vrátit, ale tahle cesta má víc důvodů. Prostě tady, Polsko a dlouhá. To je motto letošní sezony. Hledám pomoc, abych se na to moh‘ dobře připravit. Bez ní to prostě nejde.“

speedwayA-Z: „Ani loni tě naneštěstí neopustil tradiční pech. Pád při Vzpomínce na Antonína Kaspera ve Mšeně hodně bolel. A to tím spíše, přišel-li dva dny před finále mistrovství republiky dvojic v Divišově. Adrian Rymel a Luboš Tomíček vyhráli titul bez tebe.“
Richard Wolff: „Abych ti řek‘ pravdu, takovej stav bolesti jsem dlouho nezažil. Koleno kurevsky bolelo. Byl jsem zelenej jak ryngle a nemoh‘ se ani hnout. Chtěli mě vézt do Mělníka, ale řek‘ jsem tohle ani hovno. Ale i v tý bolesti jsem se zasmál. Saniák mi řek‘, ‚přišlo se na vás podívat nějaké dítě‘. A on to byl Pepa Franc (smích)! (Josef Franc byl náhradníkem pro pražskou Grand Prix, nemohl tedy v její předvečer startovat jinde a byl se ve Mšeně jen podívat a neměl tedy kombinézu – pozn. redakce). Bolest vystřídalo to, že jsem přišel o mistrák ve dvojicích. A titul. Určitě bych v Divišově nedělal jen náhradníka. Přeju klukům, že to dokázali vyhrát. Ale sere tě, že na to koukáš. To neumím v situaci, když vím, že jsem tam měl závodit. Nedělá mi to dobře. Až jednou skončím, budiž, ale takhle se to nedá. Když jsme byli v Divišově slavit, přišlo mi to hrozně líto. Jsou to nepříjemný situace. Navíc se mi to stalo s mým kamarádem Pavlem. Říkal jsem, že by bylo příjemnější, kdyby mě sundal třeba Šitera než Pavel (smích).“

speedwayA-Z: „Měsíc po svém pádu jsi už jel semifinále mistrovství republiky v Březolupech. Hrála tam svou roli vidina možného úspěchu ve slánském finále nebo spíš challenge ve Vechtě?“
Richard Wolff: „Comeback se stal, že jsem chtěl jet Vechtu i Slaný. I vidina českýho finále hrála svou roli. I když to nevypadá, připravil jsem se dobře. Zainvestoval jsem, měl novej motor od Bohouše Brhela. Po tréninku jsem cejtil, že i s tím kolenem se bude moct dělat výsledek. První jízda byla dobrá a o to víc mě mrzelo, když se ve druhý zadřel na startu motor. Byla to pro mě tragédie. Byl to den, kdy by to šlo. Říkal jsem, že jsem napruženej jako Nicki. Fakt jsem se cejtil. Kdyby bylo deset bodů a pátý místo, řek‘ bych, že to bylo dobrý. I s tím kolenem jsem se pokoušel bojovat. Když se zadřel ten motor, chtělo se mi brečet. Z tréninku jsem věděl, že se druhej motor do Slanýho nehodil. Projevilo se to, nešel doladit. Když jsem ho udělal na start, dojel jsem první do vinglu, ale nešlo s tím jet. A obráceně. Tak se finále nedá jezdit. Musí bejt den D, musí to sednout. Dokládá to i poslední jízda. Teď jsme na to s Pepem vzpomínali. Jel za titulem. Já odlít‘ od startu a v půlce zatáčky byl první. A pak se projevilo, že na tom nešlo jet. Rád bych to vzal na sebe a nesváděl na techniku, ale někdo mě tyhle věci nebude vysvětlovat. Chytil jsem díru a táhlo mě to do prken. Tak to je, nebylo to ono. Pepe mě jednoduchým manévrem objel. Vlastně se tak jenom potvrdilo, že druhá motorka na finále mistrovství republiky neměla. Někdy máš perfektní den a je z toho výsledek. Tenhle se mi ale nepoved‘ a je z toho třináctý místo. Vím, že s tím nemůžu nic dělat. Handicap koleno a ještě tě zradí technika. Je to osud. S kolenem jsem už jednou udělal chybu. Přemluvili mě, a jedu extraligu a za jeden bod v Plzni mě pomluvili. Pak jsem na první lize dělal jeden bod a vymstilo se mi to druhej den při finále mistrovství republiky. Byl jsem v bolestech a nikdo to nevěděl. Když jsem si to vytrpěl, dostal jsem dvě nabídky. Jet v Kopřivnici a jet Super Prix Mšeno. Obě jsem vzal z finančních důvodů. A že to jsou volný závody a nic se neděje, kdybych třeba odstoupil. A vymstilo se to, že jsem si vykoledoval zlomenou ruku. Bylo to těžký období a pak jsem si ještě na zledovatělých schodech podruhý zlomil ruku. A táhlo se to celou sezonu 2006. Až po roce to přestalo bolet. Vím sám, že zranění k tomu patří a pokouší to víc lidí. Udělal jsem chybu, ale nechtěl jsem se vzdát vidiny jet mistrák.“

speedwayA-Z: „Ambiciózní projekt pražské Markéty na druhou polskou ligu skončil na úbytek závodníků a letos se nebude opakovat. Jak bys ho hodnotil jako kapitán?“
Richard Wolff: „Viděl bych to, že pro kluky to bylo náročný. Bylo dobrý, že si uvědomili, že druhá polská liga není sranda. Jsou tam jména a silný týmy. Nechci se bavit o vedení, ale závodníci to podcenili. Spousta jich ani nechtělo, lukrativní to nebylo, spíš závodní prodělek. Ale mladý kluci nemaj‘ koukat vysloveně na prachy. Měli by bejt rádi, že se můžou ukázat v Polsku. Přišlo mě, že to maj‘ za trest. To mě mrzelo. Tou sestavou jsme byli handicapovaní už předem a jízdy se daly předvídat. Každýmu jsem říkal ‚jeďte, na co máte a snažte se urvat body‘. Ale ne za cenu toho nejcennějšího, což se bohužel stalo. Shodou blbejch náhod přišla hrozná tragédie. Po závodech jsem měl vzít Michala domů, pospíchal do práce. Pamatuju si, že jsem mu tehdy odpověděl ‚po závodech se domluvíme‘. A po závodech nebylo. Když se to stalo, přišlo mi, že po tý velký ráně to nebude jen tak. Bylo mu dvacet let. To je hrozně málo. Chudák si pořádně neužil život a musel jít nahoru, je mi to líto…
Sám za sebe se mi povedlo, co jsem chtěl. Spravil jsem si jméno, kterýmu jsem o rok předtím ublížil. Chtěl jsem se dostat do podvědomí, že za to umím vzít, když mám podmínky. Je mi jednatřicet a nepatřím do starýho železa. A si každej říká, co chce, ale musí se se mnou počítat. Nedám nic zadarmo. Nikdy bych nejel jízdu odevzdanej. Vždycky myslím na tým. Jdeš na jízdu a všichni musí říkat ‚bacha, je tam‘ a ne ‚je tam ten čajař, co dojede poslední‘. Některý rozjížďky byly dobrý a zajímavý, obzvl᚝ na divoký dráze na Markétě. Stav dráhy je to, co by se dalo klubu vytknout. A také způsob zajištění dopravy na závody. Tak se závodit nedá, zázemí musíme mít. Nejde jezdit polskou ligou s jednou motorkou bez mechanika, to bylo možný dřív, ale ne teď. Musel jsem jet vlastním autem, zmáčklej a nevyspalej. To můžu na volnej závod, ale ne na seriál polský ligy. To bych dal klubu za jedinou chybu.“

speedwayA-Z: „Extraligu jsi zahájil se slánskou vestou, aby ses posléze vrátil zpátky do sestavy Olympu. Na téma výkonů obou celků už bylo napsáno hodně, proto nasměrujme otázku na rozdíl v jejich fungování.“
Richard Wolff: „To je těžký a s informacema nemůžeš moc vyjíždět. Byl by to nesmysl. Jedinej velkej rozdíl, co si můžu dovolit říct, je v přístupu a jednání. Nebudu se bavit o finanční stránce, závodím za Markétu a jsem klubista. Není tady všechno růžový, ale uvědomuju si, že je tady můj domov. Mám tu zázemí a jsem rád, že jsem na Markétě a závodím za ni. Bylo vidět, že Slaný měl zájem, abych za něj jezdil. Dali mi garanci startů v extralize a s Milanem Machem byla perfektní spolupráce. V Praze je nás vlčáků na to jedno místo moc, takže žádná garance není. Je nepříjemný bejt nehrající hráč na střídačce a důvod hostování byl, abych jezdil závody. To je to, co chci, ne se koukat z tribuny. Slaný mě potřeboval a já mu chtěl pomoct k titulu. Když jsem byl staženej na Markétu, bylo by hloupý tvrdit, že jsem něco dělal na půl. Bylo mi nepřímo vyčteno, že jsem to prodal a nevydal ze sebe všechno. To je nesmysl, to popírám. Jdu na pásku a vždycky chci dělat body a pomoct klubu k vysněný příčce. V obou případech to byl titul. A za Slaný nebo za Prahu.“

speedwayA-Z: „Za Slaný jsi ovšem absolvoval přebor tříčlenných družstev a evropský pohár v Rovně. Jak na tyhle závody vzpomínáš?“
Richard Wolff: „Jelikož jsme se s Milanem Machem bavili o extralize, domluvili jsme se i na trojkách. Bral jsem to za lepší závod, lepší než trénink. Některý závody jsem vypustil, ale ze zdůvodnitelnejch důvodů nebo tam byla jiná priorita. Milan ví, že když přijedu na závody, snažím se odevzdat nejlepší výkon. Kdyby bylo vše OK, jel bych víckrát. Jel bych i za Markétu, protože to je klubová povinnost, ale fakt je, že na tom proděláváš. Náklady jsou čím dál větší, to ti nikdo nesmí zazlívat. Závodit se dá, ale nesmíš jezdit pořád zadarmo. To prostě nejde. Ukrajina byla dobrá. Ale na organizaci bylo znát, že zdravotní stav nedovolil Milanu Machovi, aby se zúčastnil. Slaný měl soupisku, co měl, ostatní do toho šly na sto dvacet procent. To se na výsledku podepsalo, ale Slaný bylo relativně spokojený se třetím místem. Jedinej problém byla ta dálka. Ve špatným vzpomínám na hotel. Na spaní bylo málo hodin. A když jsi pozabíjel šváby, musel sis jít v jednu ráno do auta pro svoje peřiny. Nejsem velkej cía, ale když si představím, že bych radši spal u sebe v autě než na hotelu, něco na tom bude. Ze závodů asi jen to, že když jsem jel první, zastavili mi to. Pak jsem to nedokázal zopakovat. Týmově to bylo zajímavý, byla dobrá atmosféra a sranda. Hecovali jsme se. Domácí dojeli čtvrtý a na tiskovce to řešili stylem, že se hádali a závodníci tam vůbec nepřišli. Před volbama to byl sportovní a politickej propadák. Potkal jsem se tam se svým bejvalým šéfem Alanem Zubrem, byl na návštěvě doma. Šok bylo, že teď budeme svítit jak žárovky, protože jim bouchnul fosfor. Chodily divný zprávy z domova, co se děje nebo neděje. Jinak to bylo náročný na cestování. Nakonec se objevili problémy s mým Transporterem. Nedám na něj dopustit, ale loni mě vypek‘. Třikrát nedojel.“

speedwayA-Z: „O nadcházející sezoně jsme se už útržkovitě bavili v předcházejících otázkách. Mohl bys ještě jednou sumarizovat své cíle a ambice?“
Richard Wolff: „Letos jsem abnormálně, ale abnormálně nažhavenej. Jsem hodně limitovanej kolenem. Našel jsem si ale jiný sporty, vše beru vážně a nic neodflákávám. Často chodím plavat, začal jsem taky jezdit na kole. Zatím jen indoor, teď se chystám ven. Cejtím, že pro to koleno je to nejlepší. Podstupuju pravidelně rehabilitaci. Začínám se dobře cejtit. Těším se na polskou ligu, doufám, že budu krosenská jednička. Netajím se tím. Zatím nemám kalendář, ale doufám, že se to nebude krejt s dlouhou dráhou. Samozřejmě potřebujeme něco udělat s extraligou. Chtěli bychom jinou příčku, tohle nás nebaví. V mistrovství světa na dlouhý to bude finančně náročný. Chci spolupracovat s oběma ladiči, jak s Lubošem Tomíčkem na Jawách, tak s Bogasem na GM. Chtěl bych se víc ukázat na travnatejch a dlouhodrážních závodech. Přeju si a cejtím to tak, že by to mohla bejt dobrá sezona. Malinko mám obavy z kolene, aby mě nelimitovalo. Na dlouhý by to nemuselo bejt tak hrozný. Jsem pozitivně naladěnej v tomhle směru. Čekám od toho, že bych se tím chtěl bavit, víc se připravit a užít si to. Když bych shrnul poslední sezonu, výsledky nebyly špatný. Něco se povedlo, něco ne. Ale relativně dobrá sezona přinesla finanční propadák. To není dobrý. Když vyjezdíš víc peněz, můžeš víc investovat a posunout se dál. Mechanik Jiřík má volno, příští tejden ale začínáme pracovat. Motorky na krátkou jsou ready, budeme chystat dlouhány a chci si poladit dílnu.“

Richard Wolff děkuje:
„Jiříčkovi, nej mechanikovi na světě. Michalu Stárkovi za zapůjčení stanu na mistrovství světa. LZ trading za spolupráci, i když nevyšla na sto procent. HBC Hans. Milanu Kůsovi za ochotné zastoupení Jiříka. Divákům v první řadě i ve druhé řadě, a také divákům ve čtvrté až šesté řadě (smích). Omlouvám se, zapomněl jsem na třetí řadu, těm také děkuji (smích). Tímto vás všechny zvu na plochodrážní ovály a přeji hodně sportovních zážitků.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach, Radek Fanta a Josef „Tyčka“ Nový

Plzeň – 9. února
Jeho působení na plochodrážní scéně může skvěle vystihnout následující hádanka. O víkendu závodí vesměs v Německu, ale také v Anglii, Nizozemí, či dokonce Norsku. Ráno se vrací do své rodné Plzně a přímo z auta zamíří do práce. V následujících všedních dnech vedle povolání zásobovače stihne ještě pracovat na fyzičce a motocyklech. Kromě toho telefonuje, shání, zařizuje a domlouvá závody nejen pro sebe, ale i pro své kamarády doma a v tuzemsku. Kdo to je? Samozřejmě plzeňský nezmar Karel Kadlec. Nejrychlejší český zásobovač je další z řady českých závodníků, kteří poskytli magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Loni před šampionátem republiky v Mariánských Lázních ses svěřil, že si především chceš dobře zazávodit. Ale ta sobota byla nějaká špatná.“
Karel Kadlec: „Bylo to hrozný. Nevím, bylo to přemotivovaný. Měl jsem problémy a nebyl psychicky v pohodě. Den začal blbě, mechanik přijel o dvě hodiny později. Padla na mě nervozita. A dráha nebyla pro mě. Normálně jsem to odevzdal. Přišlo hodně sponzorů a kamarádů a po předloňským úspěchu mě tam otravovali. Když za tebou někdo chodí, nepřidá ti to. Dřív jsem bojoval, ale tohle jsem odevzdal. Věděl jsem, že se na to musíš cejtit. Podívej se třeba na Gerdemanna. Starší chlap, ale na normální dráze vyhrává. Střed, kde se hodně jezdí, byl děravej. Nechtěl jsem riskovat zdraví, který mám nakřáplý. Možná jsem byl málo vyježděnej‘, bylo to v květnu. Letos jsem radši, že je to až v červenci. Člověk může prodat, co v něm je. Ne, že je mladší nebo mu to nejde. Uvidíme, snad to bude letos lepší, tuten závod jsem chtěl zapomenout. Letos mám třicet let, co jsem začal s plochou dráhou. A dvacet let ve Willingu, kde mi chtěj‘ udělat párty. Chtěl bych zkusit dát tomu co nejvíc. Někdy to nejde, starat se o každodenní problémy a skloubit to se závoděním. Je mi pětačtyřicet, každej rok je to horší. Jsem pozitivní člověk, věřím, že to půjde. Hodně energie mi dodávaj‘ lidi, hlavně v zahraničí. Věří mi a to je pro mě důležitý.“

speedwayA-Z: „Neměl jsi ale moc času plakat nad rozlitým mlékem. Hned následující víkend tě čekalo mistrovství světa v Artigues de Lussac.“
Karel Kadlec: „To je to samý jako v Mariánkách. Pokračovalo to. Hlavně bylo překvapení z dráhy. V životě jsem tam nebyl. Pardubice se zdají delší a širší než tam. Dráha se během závodu třikrát změnila. Tam vyhrávaj‘ kluci se zkušenostmi ze speedway. Tvrdá a nagumovaná dráha, to nemá s dlouhou nic společnýho. Taková odevzdanost, která ve mně byla po Mariánkách, sehrála roli. Výsledek moh‘ bejt lepší, ale nešlo to. Pozitivum byl výsledek Ríši Wolffa, kterej mě překvapil. Jeho výkon se zlepšoval každou jízdu. Čím se dráha pro jiný zhoršovala, pro něj se zlepšovala. Třeba loňský vítěz Grand Prix Německa Sirg Schützbach vyhrál bezkonkurenčně všechny jízdy. Ve finále odstartoval první. Dráha navlhla půlnoční rosou a on spad‘ na poslední místo. Ríša se zkušenostma ze speedwaye jel lajnu a dostal se na třetí. On miluje krátký dráhy, jde mu to tam.“

speedwayA-Z: „Kvůli výsledkům z Mariánských Lázní ses nejprve ani nedostal. Nakonec však česká federace získala další místo navíc a ty jsi mohl vyrazit směr Hertingen.“
Karel Kadlec: „Směr Hertingen byl proto, že jedno místo v FIM zbylo. Nabídli ho Čechům, tak jsem si to vzal. Jsem dobrodruh, a že tam byl Pavel Ondrašík, jel jsem taky. Chtěl jsem to zkusit. Nevěděl jsem, co obnáší dráha. Když jsme se setkali se Stephanem Kattem, říkal, že se tu dráhu učil tři, čtyři roky. Je to z kopce dolů, na druhý straně do kopce nahoru, ale ukrutně. Na podobný dráze v Angenrod – Asfeldu jsem si měsíc před tím vyhodil rameno. Neměl jsem to doléčený a byly i psychický zábrany. Do kopce to jde, ale z kopce dolů je to horší. To jsem normálně posral. Co k tomu dodat?! To nejde. Je to jeden závod, co bych chtěl zapomenout. Snad to bude lepší, ale já už na ty extrémy nejsem.“

speedwayA-Z: „Na poslední chvíli jsi naskočil také do mistrovství světa družstev. Nechybělo moc a byl jsi druhým vicemistrem světa.“
Karel Kadlec: „Jel jsem tam jako čtvrtej, že budu hlavně pomáhat. Byl jsem opravdu jako náhradník a pomáhal radou nebo pomocí. Kluci jeli dobře, takže nebylo nutný nasazovat čtvrtýho závodníka. Byly to prvotřídní závody. Kdyby mi někdo řek‘, že budeme pátý, brali jsme to všema deseti. Bylo zajímavý, že kdyby Němci chtěli, udělali z toho kovbojku a mohli jsme jet finále s nima. Špatnej tým se k tutomu vůbec dostat nemůže. V jízdě o třetí a čtvrtý místo nám chyběl bod a třeba i štěstí. Byl to nádhernej zážitek. Byl jsem účastníkem prvního mistrovství světa. Přijel jsem tam a šéfové Německa a Holandska mi gratulovali, že tam jsem. To bylo pohlazení na duši. Ve Wertle budu letos určitě. Aspoň jako přítel Josefa Huckelmanna, šéfa německé dlouhé dráhy. Loni to bylo drama. Dělali si ze mě srandu, že maj‘ jen tři medaile, ale čtvrtou pošlou do měsíce. A Richard říkal, že by s tou svou medailí se mnou chodil po Plzni. Co k tomu říct, když ses k tomu nedostal ve dvaceti letech, v pětačtyřiceti to jde těžko.“

speedwayA-Z: „Většinu víkendů jsi trávil na volných závodech v zahraničí. Jejich počet by ti mohl skutečně ledaskdo závidět.“
Karel Kadlec: „Byl jsem skoro všude. Za celej rok sem byl od Norska po Francii a závodů bylo dost. Nejlepší bylo Norsko (otevřený šampionát země, kde skončil šestý – pozn. redakce). Rokeberg – tam jsem byl až devátej. Bylo to za deště, ale závod byl dobrej. Ani v Anglii jsem nebyl poslední. Nepočítaj‘ pořadí, řeší ho až v malým finále a finále. Vypad‘ jsem někde v semifinále. Začalo se na trávě, skončilo na slizkým betonu, kde Paul Hurry vyhrál o rovinu. Říkal jsem, že si dám větší pohodu, ale zase jsem měl za sezonu třicet závodů. Když ti zavolají nebo odpoví, nedokážu to odmítnout. Některej závod dopad‘ hůř, jiný líp. Zase po vyhozeným ramenu, kdy jsem měsíc neměl sednout na motorku, jsem málem vyhrál ve Willingu. Sice skupinu B, ale byli tam i Angličani. Nakonec se mi rozlít‘ motor a já byl třetí.“

speedwayA-Z: „Postupně se stáváš dlouhodrážním specialistou. Na krátké dráze jsi loni absolvoval jen kvalifikaci mistrovství republiky jednotlivců a Memoriál Emila Sovy ve Mšeně.“
Karel Kadlec: „To jsem ani neměl jet. To bylo špatný. Každej do mě vidí na krátký a myslí, že na dlouhý neumím ani zatočit. V Plzni jsem při tréninku zkusil pro změnu motor GM a jelo se úplně jinak. Možná, že to letos zkusím. Jinak budu krátkou brát jako doplňkovou disciplínu. Chci to omezit, třicet závodů pro mě, co chodí každej den do práce, je dost. Krásná představa je, že třeba z Francie přijedu ve dvě v noci a říkám Zdeňkovi Schneiderwindovi, že musím do práce. A on povídá ‚já jdu až ve středu‘. A to si jde umejt motorku nebo si zacvičit. To je krásný. Zdenda si to za svý výsledky zaslouží, ale možná byla chyba, že jsem jednou skončil. Teď už musím bejt jenom hobbista.“

speedwayA-Z: „Naznačoval jsi také jisté manažerské ambice. Richard Wolff s Pavlem Ondrašíkem jsou ve finále mistrovství světa a ty jsi byl s nimi už ve Vechtě.“
Karel Kadlec: „Manažerský ambice oficiálně nejsou. Spousta lidí ve světě mě jako manažera bere, ale spíš mě vnímaj‘ jako člověka, co v Čechách dokáže něco zařídit. A zase naopak v cizině mám spoustu známejch. Co se týče pomoci klukům jako Pavel Ondrašík nebo Richard Wolff, mám je rád jako kamarády. Chtěl bych jim pomáhat, ale jsou to profíci a poradí si sami. Někdy závodník potřebuje uklidnit a poradit. Mám nabídky z ciziny, kdybych se chtěl věnovat manažerství, možnosti bych měl. Ale zatím bych se chtěl motat na dráze. Ale jsem člověk, co dělá do všeho, i do včel, takže když mě zavolá někdo třeba z Německa, pomůžu. Ale nejhorší je, když sám závodíš, snažíš se urvat místo pro sebe. Ale když jsou dvě, tři místa, není problém. Zatím jsem mladej, tak proč dělat manažera?! (smích).“

speedwayA-Z: „Na začátku roku ses svěřil se svým plánem jet evropskou sérii veteránů. Avšak pravidla vylučují souběžný start v mistrovství světa či Evropy.“
Karel Kadlec: „Nevím, kdo dělá pravidla, nebo co je oficiálně stanovený. Každoročně se měnil šéforganizátor. Chtěl jsem veterány jezdit, začínal jsem tím. Před lety nekompromisně přišlo, že pokud se zúčastním mistrovství světa nebo Evropy, jsem automaticky vyloučenej. Ale už od začátku svý druhý kariéry spolupracuju s Johnem Hartleyem z Anglie, několikanásobným mistrem Evropy veteránů. Jeho partnerka, se kterou žije v Anglii, Němka Heike, se pro letošek stala organizátorkou. Na posledním tréninku v Herxheimu mě oslovili, protože by to seriál oživilo. Jedou ho většinou Angličani a Němci. Norové to maj‘ daleko. Ostudu bych tam nedělal a dali by mi podporu. Začal jsem o tom uvažovat obzvl᚝, když se první závod jede u nás, což bylo vyloženě pozitivum. Takže jsem se přihlásil. Je to šest závodů v Německu, jeden u nás a v Norsku. Jeden nejhorší výsledek se škrtá. Nechám si udělat perfektní motor, abych stačil konkurenci. Hned týden po podpisu jsem musel řešit dilema, co je pro mě důležitější. Jestli první závod v Mariánkách, kde jsem doma, znám fanoušky, Míra Musil by mi pomoh‘ a udělal si na mně reklamu a mám tu dráhu rád. Ale na tuten víkend se ozvali dva pořadatelé z Německa na závody, který jsou lukrativní a je to lepší trénink před mistrovství světa než závod veteránů. Radši jsem přišel o Mariánky, ale ještě je dalších pět závodů, kterých se chci zúčastnit. A je šance na dobrý výsledek i bez Mariánek, protože jeden se škrtá.“

speedwayA-Z: „Letošní sezona startuje prakticky už příští měsíc. Určitě do ní vstupuješ se spoustou plánů.“
Karel Kadlec: „Letos je taková zlomová sezona zvláště mejma jubileama. Chtěl bych se snažit bejt lepší než minulej rok. Potřeboval bych, aby se mi vyhýbala zranění. Doufám, že noha se mi po operaci brzo zahojí. Je začátek února a já mám domluvenejch dvacet závodů, což si myslím, že je perfektní. Zvl᚝ když další závody přijdou v sezoně samy od sebe. Jestli vyjde ta věc, o který jsme mluvili s Petrem Moravcem, že bych měl šanci se objevit při Grand Prix v Mariánkách při poslední šanci, bude to v mý kariéře další příjemná odměna za to, že mám plochou dráhu rád a něco pro ni dělám. Byla by to pro mě velká čest se toho závodu zúčastnit. Pak bych chtěl hlavně neudělat ostudu při mistrovství republiky v Mariánkách. Bude to hodně těžký. Sám si přivedu konkurenci a Míra chce mít startovní listinu nabitější. A možná, kdyby se to povedlo, ještě jednou se nominovat na mistrovství světa družstev do Wertle…“

Karel Kadlec děkuje:
„Děkuju všem lidem, který mě věří a maj‘ mě rádi. A sponzorům. Nebudu je vyjmenovávat, je toho moc.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach a Josef „Tyčka“ Nový