Pardubice – 25. března
Letošní zima pro něho nebyla zrovna šastným obdobím. Sečetl si kolonky zisků a ztrát sezony 2007 a zjistil, že další rok už finančně nezvládne. Ohlásil konec kariéry a smiřoval se, že v pouhých devatenácti letech zamíří do plochodrážního důchodu. V půli března však přišla spása z nebes. Mšeno nabídlo hostování a dobré podmínky. Pardubický klub mu šlechetně vyšel vstříc, takže se Pavel Fuksa, jemuž v plochodrážních depech nikdo neřekne jinak než Partyzán, mohl začít chystat na další závodní rok. Navzdory svému rázem hektickému harmonogramu si našel čas, aby magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Období mezi dvěma sezonami ti mnoho klidu nepřineslo. Zvažoval jsi konec kariéry a už dokonce dospěl ke konečnému rozhodnutí pověsit kombinézu na hřebík. Nakonec přišla nabídka ze Mšena. Jak jsi tohle všechno prožíval?“
Pavel Fuksa: „Abych ti řek‘ pravdu, bylo to dost těžký. Na stadionu jsem vyrost‘ a plochá dráha je celej můj život. Rozhodnout se z fleku, říct ‚končím s tím, co dělám odjakživa‘, nebylo jednoduchý. Zase jsem ale koukal dopředu na pozitivní věci. Že budu chodit do práce, vydělávat peníze, předělávat barák ve Svítkově a žít jako normální člověk. Na plochou dráhu bych chodil jako fanoušek a občas se svez‘, aby nesvrběly ruce. Bylo to tak, že jsem přicházel na to, že nemám peníze. Minulej rok jsem se dostal do zápornejch položek. Měl jsem sice klubový věci, ale musíš investovat i svý peníze. Jdeš si jen umejt motorku a stojí tě to tři stovky. Dlužil jsem a věděl, že to neutáhnu, a tak jsem se rozhod‘, že skončím. Pak mi zavolal Vlado Višváder, že mluvil s panem Greplem. A že pro něho peníze nejsou problém a že stačí, když budu chtít závodit. Jednalo se, aby mě Pardubice pustily na hostování. Došlo k dohodě a chci poděkovat panu Moravcovi, že to viděl pozitivně.“

speedwayA-Z: „Nicméně, kdyby došlo k variantě, že bys skutečně nezávodil, jak by ses s tím vyrovnával? Kolem ploché dráhy se motáš odmalička a v devatenácti letech by muselo být těžké se chodit za závody jen dívat.“
Pavel Fuksa: „Určitě bych na plochou dráhu nezanevřel. Chodil bych na stadion za klukama, pomáhal Hynkovi a motal se kolem. Ale můžu se přiznat, že jsem se koukal na dva tréninky, který byly v Pardubicích, a vůbec mě to nebavilo. Vydržel jsem to, ale nejdřív si myslel, že se obrátím a pojedu domů. Nakonec jsem se svez‘ aspoň na stopětadvacítce, abych uklidnil to svrbění prstů. Určitě jsem rád, že to dopadlo takhle. Nezávodit by bylo těžký. Koukat se a jezdit je pro člověka, kterej to dělá odmala, rozdíl.“

speedwayA-Z: „Jenže díky hostování ve Mšeně muselo nastat další dilema. Jsi Pardubičan, vždy jsi jezdil za Pardubice a klub byl pro tebe srdeční záležitostí. Tohle najednou nebude…“
Pavel Fuksa: „Určitě bych rád jezdil za Pardubice. Ale díky Mšenu můžu závodit a toho si hodně vážím. Odvedu pro ně tu nejlepší práci na dráze. Na druhou stranu budu svůj jezdec, kterej bude závislej jen sám na sobě. Myslím, že nebudu mít takový stresy a budu závodit uvolněnějc. Třeba to tak nebude, ale myslím, že jo. Nepojedu Zlatou stuhu, ale věřím, že když pan Erban uvidí, že na to mám, umožní mi ji jet. Výhoda ve Mšeně je, že budu mít lepší peníze než v Pardubicích. Nevýhoda je materiální podpora, co jsem měl z Pardubic. A ten kolektiv. Mário s Hynkem v dílně. Vždycky jsme si pomohli, když byl problém. Ale je to hostování, není to úplnej přestup. Třeba mě budou Pardubice potřebovat. Rád za ně pojedu, jsem Pardubák. Ale Mšenu chci poděkovat, že mně umožnilo závodit.“

speedwayA-Z: „Loni jsi měl papírové ambice prohánět užší špičku v mistrovství republiky juniorů. Nakonec jsi skončil až osmý. Jak bys svůj výkon okomentoval?“
Pavel Fuksa: „Hodně věcí bylo ve mně. Všechno je v hlavě a já neměl srovnanou psychiku. Slaný a Pardubice docela šly. Ale přišly Chabařovice. A rozbitá dráha, na který moc neumím. Na druhou stranu byl problém s motorem. Neměl jsem takový zázemí jako juniorská špička. Všichni ho maj‘ o hodně větší než já. Dají se spráskat, ale musíš mít den. Není to jednoduchý, fakt se asi musíš dobře vyspat. A je to o tom zázemí. Víš, že za tebou někdo stojí. Když to táhneš sám, nemáš se o koho opřít. Letos se to doufám otočí, budu závodit s čistou hlavou, bavit se tím a hlavně dělat body pro Mšeno nejen v extralize, ale i v junioráku. Už jsem skončil, teď jsem se vytáh‘ zpátky, že budu závodit a tak si to chci užívat.“

speedwayA-Z: „V sedle motocyklu s motorem vypůjčeným od Mariána Jirouta jsi se stal černým koněm šampionátu do devatenácti let. Jsi spokojený s pátým místem, nebo to mohlo být ještě kousek lepší?“
Pavel Fuksa: „Skončil jsem pátej, určitě to lepší bejt mohlo. Jel jsem na nevyzkoušeným motoru. Byl úplně super, ale s Matysem Hlaváčkem jsme ho přenastavovali, než jsme se trefili. A nejrychlejší to bylo až v malým finále. Byl silnej odspodu a pořád mydlil. Začínal jsem na převodu 58, což je do Prahy normální, a skončil na 54. Čtyři zuby rozdíl! A předstih, co se jezdí normálně 30, jsem měl 22. Pořád jsem ten motor utlumoval a stále točil. Kdybych to věděl, měl jsem ho na Zlatou stuhu a výsledek byl lepší.“

speedwayA-Z: „Na juniorské scéně jsi zaznamenal také svůj reprezentační debut. Jak na evropské semifinále devatenáctiletých v Daugavpilsu vzpomínáš?“
Pavel Fuksa: „Nevím, tejden předtím jsem tam byl na polský lize. To byla dráha rovná a tvrdá. Vyhovovalo mě to, ale na mistrovství Evropy to bylo rozbitý a děravý. Byl jsem vyčichlej‘ a nedržel gas. Vím sám, že jsem jel hrozně. Už ta cesta mě vyčerpala. Přes celý Polsko, 1350 kilometrů. Byl jsem hotovej‘, mrtvej‘ a jako kdyby mě to vůbec nepřemejšlelo. Vůbec jsem se na závody netěšil.“

speedwayA-Z: „Loni jsi absolvoval šňůru druhé polské ligy s vestou pražské Markéty. Jak se ti tyhle závody líbily?“
Pavel Fuksa: „Byla to zkušenost. Poznal jsem dráhy, ale dalo mi to jenom tohle. Závody byly svým způsobem prodělečný. Za pár šprdlíků a žádnej cesák se závodí blbě. O bodovný ani nešlo, byla to zkušenost, ale mrzelo mě prodělávat na cestách. Přijedeš jen do Prahy a jseš v mínusu. I když se jelo jejich karavelou, musel sem do Prahy. Nejseš milionář, pytlíkuješ prachy a je špatný, když ti nedaj‘ nic za cestu. Závody byly dobrý, je to sice jen druhá liga, ale některý kluby jsou hodně kvalitní. A čím víc poznáš drah, tím je to lepší.“

speedwayA-Z: „V extralize jsi vesměs plnil úlohu druhého náhradníka, který byl v zásadě jen nosičem šesté pneumatiky pro družstvo. Myslíš, že pravidlo o juniorské rezervě bylo účinné? A jak bys okomentoval pardubické výkony?“
Pavel Fuksa: „Jde o to, že juniora moh‘ nahradit jen junior. Sice jsem to bral jako extraligu, ale s tím, že když se nic nestane s Hynkem, jedu si jen zatrénovat a umazat motorky. Na druhou stranu jsem věděl, že jsem součástí klubu. A šel do toho. I ta guma navíc se může hodit, když jsi v bodový tísni. Jel jsem první závod v Praze, když byl Hynek ještě v trestu. Svez‘ jsem se, zkušenost dobrá, ale pak jsem byl už jen traová rezerva. Nic mně ten závod nedal a jel jsem si jen zatrénovat. Titul nebyl daleko, ale přišly problémy se závodníkama. Do Plzně nepřijel Matej Ferjan, Tomášovi se nedařilo. Dá se říct, že stříbro bylo překvapením.“

speedwayA-Z: „A co ostatní české šampionáty? Pardubice se nedostaly na stupně vítězů závěrečné klasifikace ani v juniorských, ani ve tříčlenných družstvech a tobě se nepodařilo kvalifikovat se do finále mistrovství republiky jednotlivců.“
Pavel Fuksa: „Minulej rok se mi nějaký závody povedly. Některý byly zase špatný jako juniorský družstva ve Mšeně. Nebo Svitavy, kde jsem si rozbil držku. Jsou to závody, jedeš, že chceš, ale prostě… Tříčlenný a juniorský družstva nebyly podstatný, i když trojky byly víc než juniorský. Bedna utekla, celej ten rok byl zapeklitej a nějakej faktor jel vždycky proti nám. V mistrovství republiky jsem nepostoupil do finále o bod. Michael Hádek ho měl a byl tam. V semifinále v Kopřivnici za tím stála moje psychická nevyrovnanost. Přijel jsem s tím, že je to jiná dráha. Musím uznat, že je fakt divoká. Hlavně jsem se nechtěl zmáknout a jel to moc hlavou. Březolupy byly fajn, ale chybělo doladit motorku. Nedochytal jsem převod a hlavně měl jednu gumu novou, ale na druhý nový odjel jen jednu jízdu. A pak byla úplně roztrhaná. Dráha byla tvrdá a hrana dost znát. Zazávodil jsem si fajn, ale šest bodů bylo málo.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k okolnostem víceméně s přípravou na novou sezonu začínáš teprve nyní. Už za pár dnů začíná domácí juniorský šampionát a záhy se kolotoč závodů roztočí naplno. S jakými ambicemi do něho vstoupíš?“
Pavel Fuksa: „Určitě chci dělat body v extralize. Je to cíl, abych je dělal. Tři, čtyři je minimum. Dělaj‘ se těžko, ale je to extraliga, o to víc se člověk musí snažit. Chtěl bych určitě bednu v mistrovství republiky do devatenácti let. Stoprocentně. Nejlepší by bylo vyhrát, ale i ta bedna by uspokojila. Co se týče junioráku, nevím, jestli pojedu všechny závody. Budu mít hodně práce, abych vydělal přes léto prachy, ale chci jet první závod v Pardubicích. Juniorský družstva pojedu za Mšeno, ale neznám podmínky a kolegu, takže mi to neleží v hlavě. A co se týká tříčlennejch družstev, když se Pardubice domluvěj‘ s panem Greplem, pojedu je. V reprezentaci určitě Wiener Neustadt. Devatenáctky v Rusku vůbec nevím. Je to přes půl světa, a kdyby nás měl někdo vyslat autem, určitě ne. Je to na východ a daleko. Nechtěl bych, aby se opakoval rok 2006, kdy mě dali dva dny předem informaci, že mám jet do Togliatti. Kdyby se to stalo i teď, neřešil bych to.“

Pavel Fuksa děkuje:
„Největší poděkování je mýmu otci. Dále Pavlovi Rulíkovi, dost mi teď pomáhá s motorkama a dílnou. A Vladovi Višváderovi a panu Greplovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

Praha – 15. března
Díky jeho loňským výsledkům by mohla vzniknout spekulace o začátku orientace směrem k dlouhým drahám. Úspěšně prošel kvalifikačním procesem až do finálové série 2008, postoupil do evropského finále na travnaté dráze a s nároďákem se natahoval po medaili v premiérovém mistrovství světa družstev. Sám připouští, že se mu na krátkých oválech v uplynulých dvou letech nedařilo podle představ, částečně i vinou zranění. Jedním dechem však dodává, že s touho disciplínou nekončí a věří v příznivý obrat. Není divu, stále se řadí mezi užší špičku českého speedwaye, což může doložit svým počínáním v mistrovských kláních sezony 2007 s přebornickým titulem na vrchu. Pavel Ondrašík je další z řady českých plochodrážníků, kteří poskytli magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Máš za sebou první letošní tréninky. Jak ses cítil na motocyklu po zimní přestávce?“
Pavel Ondrašík: „Zatím je to úplně bez problémů. V prosinci mi vyndávali železo z klíční kosti a je to už bez omezení hybnosti. Naopak to bylo příjemný zakroužení si na oválu. Plnej tréninkovej proces to ještě není, nechával jsem si rezervu. Nezkoušel jsem ještě závodní motory, ale ty, co měly z loňska míň najeto. Teď už na tom budeme pracovat, vypadá, že bude hezky. Fyzická příprava pokračuje a plánuju ji do konce března. Sezona mi přece jen začíná o trošku pozdějc než Angličanům. V lednu to bylo volnější, teď finišuju. Chtěl bych u obecného sportu a posilovny vydržet až do konce měsíce a nabrat ještě nějaký rychlý svaly. První závod bude asi extraliga. Na dlouhý asi začátkem května. Něco mám přislíbeno.“

speedwayA-Z: „Předloni sis na začátku sezony v britském Somersetu zlomil zápěstí. Od té doby zůstáváš na kontinentu. Proč?“
Pavel Ondrašík: „Měl jsem nabídku, shodou okolností tři tejdny zpátky z Workingtonu. Líbí se mi tam a promotér je sympatickej. Ale závodí v sobotu a to bych chyběl čtyřikrát na finále na dlouhý, mistrovství světa družstev a mistrovství Evropy na trávě. Vysvětlil jsem mu, že se chci věnovat víc dlouhý. Když máš víkendy v Anglii a jezdíš po Evropě, je to blbý. Uvidíme, jak se sezona bude vyvíjet. A třeba to přehodnotím. Nikdy neříkej nikdy. Každopádně bych se tam rád vrátil. Nerad se rozhoduju dopředu. Co jsem byl v Anglii, musím to zaukat na dřevo, lidi byli příjemný. Nesetkal jsem se s nenávistí a neměl problémy s placením. Bylo to fajn a nebráním se tomu. Je to dost závodění. Nezdá se to, ale člověk se domů dostane jednou za tři tejdny, je tady čtyři dny a hned zase zpátky. Je to takovej kolotoč.“

speedwayA-Z: „Už jako junior jsi ve svých dvaceti letech otestoval dlouhé dráhy. Co tě k tomu inspirovalo a jaký máš k této disciplíně vztah nyní?“
Pavel Ondrašík: „Ve dvaceti to není charakteristický. Šel jsem si zatrénovat, aby si člověk zvyknul na rychlost a jiný podmínky. Zalíbilo se mi to. Mariánky jsou pěkný a vždycky budou. Zezačátku jsem to dělal okrajově. V našich podmínkách to na plnej úvazek jde blbě. Je spousta drah, co mám rád. Na dlouhý vesměs všechny, jsou i trávy, kde se mi líbí. Jsou to pěkný závody a dobrá show. Ale jsou i stadiony, kde se přemlouvám, když tam chci jet. A jak říkal Tonda Kasper, ke stáru je stadionů, co nemáš rád, čím dál tím víc (smích). To je samozřejmě i na krátký. Myslím si, že pomalinku krátká dráha u mě nemá vrch. Nedařilo se mi na ní v posledních dvou letech, byla zranění, a tak to možná letošní rok otočím. Krátký se budu věnovat, co se dá. Výkonnost šla dolů, ale může se to obrátit, proto s krátkou nekončím a trénuju.“

speedwayA-Z: „Loni ti dlouhá dráha nosila zdánlivě smůlu, ze které se vyklubalo nakonec štěstí. V mistrovství republiky jsi upadl ve finále A a druhý den postoupil do challenge jen jako náhradník. A nakonec jsi šel dál i odtud. Jak bys toto své putování popsal?“
Pavel Ondrašík: „Mistrák v Mariánkách šel celkem podle plánu. Byl to loni můj první závod na dlouhý. Rozhodující byla finálová jízda. Body byly, proto jsme zkoušeli různý věci, nicméně ve finále jsem špatně odstartoval. Zkoušel jsem každou příčku, je to mistrák, ale udělal jsem chybu a padnul. Zaplapánbůh nic se nestalo. Nynke se vyhnula, měl jsem strach a koukal jí do očí (smích). V neděli už tolik štěstí nebylo. Podmínkou bylo sbírat body a dostat se do A finále. V poslední rozjížďce jsem potřeboval body. Dvakrát se to opakovalo, jednou z druhýho místa, jednou z třetího. A potom jsem špatně odstartoval. Chtěl jsem se vyhnout cejše a vypad‘ mi chcípák. Než jsem se srovnal, kluci mi ujeli. Prostě to tak bylo a jeden bod chyběl na áčko. Zklamání bylo, i sedmý závodník má však teoretickou šanci se dostat dál. Měl jsem jet last chance a nakonec jel přímo. Z pozice náhradníka jsem se dostal až na rezervistu ve finále. Byla dlouhá pauza. Pomohla mi kvůli zlomený klíční kosti, nebylo to úplně od věci. Vechta byl těžkej závod. Po vzoru Hertingenu jsem si vzal maskota. A Káča Kadlec přinesl pohodu. Nebyl žádnej stres. Přijde a řekne: ‚Jedeš dobře, jedeš na hovno.‘ Je to psychická podpora, nejde ani o rady, ale o povzbuzení. Když mi přines‘ štěstí v Hertingenu, řek‘ jsem Ríšovi, že si ho vezmeme taky do Vechty. Aby nám někdo počítal body, protože jsem čekal, že to bude vyrovnaný, což se potvrdilo. Závod neprobíhal podle mejch představ. V tréninku to jelo moc pěkně. Dráha ideální, jenže to trošku uválcovali a ujeli a bylo to tvrdý. První jízdu jsem měl starosti a hledal sám sebe. Pak se to stalo hlubší a to mi vyhovovalo. Dráha se měnila, každý dvě jízdy byly jiný. Hlavní problém byl, že jsem špatně startoval a honil to zezadu. Neodstartoval jsem ani ve finále B. Byl jsem poslední, naštěstí se mi během dvou kol podařilo předjet dva Němčoury. Ostatní byli daleko, takže bylo nereálný se přes ně dostat. Výsledek to byl dobrej. S Ríšou jsme splnili trochu víc, než se čekalo. On je určitě spokojenej, já celkem spokojenej. Pozice náhradníka na dlouhý je jiná než v Grand Prix. Máš garantovaný, že už ve druhým závodě se svezeš. A šance je i v Mariánkách.“

speedwayA-Z: „Účast ve finálové sérii mistrovství světa bude po všech stránkách jistě náročná. Jak se na ni chystáš?“
Pavel Ondrašík: „Zatím dělám motorky. Připravuju převodový skříně. Nějaký peníze jsem utratil i v Jawě za rámovinu. Teď začnu připravovat motory. Ladiči měli hodně práce s krátkou drahou, teď budou mít čas na nás dlouhotrávaře. Od loňska docela vehementně spolupracuju s Vláďou Dvořákem. Pomáhal mi i Bohouš Brhel. Jestli zůstanu u Jawy, tak bych to dal Vláďovi. Záleží, jestli bude podpora z Jawy nebo jestli s Bohoušem připravíme GM. Úplně stoprocentně rozhodnutej nejsem, co se týče motoru. Jede se dvakrát do Francie. Jsou to dálky, ale domluvili jsme se s Ríšou jet jedním autem. Je větší legrace, když člověk nejede na poslední chvíli, zastaví se, uvaří kafe. Ve čtyřech se cestuje líp než ve dvou. Možná v pěti, záleží, jestli s náma Káča někam pojede… Budeme opravdu jezdit na pohodu, aby člověk neměl zbytečnej stres. Ten se v kolektivu rozptýlí nějakou legrací nebo vtipem.“

speedwayA-Z: „Úspěšně sis počínal také v sestavě národního týmu v mistrovství světa družstev. Chybělo opravdu jen málo, abyste cinkali medailemi…“
Pavel Ondrašík: „Byl to zajímavej závod. Nikdo nevěděl, co od toho čekat. Velký cíle jsme si nedávali, věděli jsme, jak jsme na tom. Jelo se ve Francii, dráha taková speedwayka, dalo by se na ní jet na motorce pro krátkou. Vždy se mi tam závodilo moc pěkně. Ve skrytu duše jsem věřil v lepší úspěch než pátý místo, na který jsme teoreticky měli. V tréninku jel Zdenda pěkně, mně to taky jelo hezky. Řekli jsme si, že do toho půjdem‘ od první jízdy. Realita byla jiná. Přiskřípli jsme tomu křídla s Ríšou, když jsme byli poslední a předposlední. Zdeněk vyhrál a nabudil nás. Řekli jsme si, že když může vyhrávat on, my taky. Od druhý série jsme dělali maximum pro výsledek. Byly tam dobrý startovní pozice, ale i horší, z kterých ani ti nejlepší neodstartovali. Body, co jsme sbírat měli, jsme posbírali. Plus něco navíc. Mě mrzí, že jsem se v první jízdě nechal předjet. Bod chyběl, mohli jsme nakonec dosáhnout na finále A. S postupem času mě mrzí, že mě v béčku nedošel ten soupis bodů. Věděl jsem, že musím bejt třetí, abychom měli víc než Francouzi. Jednoho jsem předjel a pak zkoušel ještě dalšího. Nedošlo mi, že jsem moh‘ toho prvního Francouze zpomalit a Ríša by ho moh‘ doklepnout. Jsou to jednoduchý součty, měli jsme dát 8:7. Nedošlo mi, když jsem předjížděl, zbrzdit ho cejchou, aby Ríša moh´ něco dělat. I za cenu, že bych ztratil bod. Ten nerozhodoval. Každopádně je to škoda, taková šance se nemusí opakovat. Ve Werlte jsem byl ještě, když tam byla tráva. Teď je dlouhá, ale je to prej horší. Bude se tam dařit trávařským zemím. Bude to těžký, když si dáme cíle obhájit čtvrtý místo. Jsou to závody a třeba s Ríšou nasbíráme zkušenosti. Takový loktovačky a třeba z nás budou mít respekt (smích).“

speedwayA-Z: „Rozporuplné pocity ti zřejmě musel přinést evropský šampionát na trávě. Z Hertingenu jsi postoupil jako náhradník. Ve Swingfieldu jsi měl tři rozjížďky, ale britská tráva nebyla asi to pravé ořechové.“
Pavel Ondrašík: „Postoupil jsem jako náhradník. Jeden bodík chyběl, abych se kousnul do áčka, nicméně jsem jel finále B. Postupovali dva. Odstartoval jsem třetí a bojoval s Angličanem. Přejel jsem lajnu oběma kolama. Podle mě to v nájezdu musel rozhodčí vidět. Angličan to dal na lajnu. Já se mu vyhejbal a dostal se na trávu. Klouzalo to na ní, nedláblo to a já ho nepředjel. To asi rozhodlo, že mě nevyloučil. Ve Swingfieldu se mi to nelíbí. Anglické trávy jsou hodně rozporuplné. Zdenda po první sérii odstoupil a předal mi svoje tři jízdy. A ty se ne úplně povedly. Na rozbitejch travách záleží na startu. Když je člověk poslední, projíždí první zatáčkou, aby s nima nekolidoval. A už to není ta ideální stopa.“

speedwayA-Z: „Loni jsi byl členem pražského týmu, který premiérově zasáhl do druhé polské ligy. Jak na to vzpomínáš? A letos žádné polské angažmá nemáš?“
Pavel Ondrašík: „Přišla jen jedna nabídka. A ne moc atraktivní po finanční stránce. I ve tříčlennejch družstvech je víc peněz. Polská liga přece jen není uzavřená, v květnu mají možnost dopisovat do soupisek. Trošku mě to zklamalo. Loni jsem přece nějakej average měl a mrzelo mě, že se neozvaly aspoň dva kluby. Účast Prahy nebyl z pohledu vedení špatnej krok. Viděli, že juniorskej propad je velikej. Junioři nemaj‘ srovnání s konkurencí a myslej‘, že když jsou osmý v mistrovství republiky juniorů, je to dobrý. Přišla tvrdá realita. Je těžký závodit ve světě. Záměr byl dobrej, ale ztroskotal na počtu závodníků. Spousta se na to vykašlala. Mladý mě zklamali svým přístupem. Měli to jako dovolenou a nesnažili se. Od druhý půlky sezony jsme je s Ríšou donutili, aby měli závodnickej přístup. Že si dělaj‘ v Polsku jméno a to trvá dlouho. A strašně rychle si ho zkazíš. Jeden rok tě poplacávaj‘ a druhej je to úplně jiný. Na účast Prahy nevzpomínám určitě ve zlým. Některý závody měly úroveň. Byly takový, na který se dalo koukat. A kdyby mi dneska někdo řek‘, jestli pojedu druhou polskou ligu za Markétu, řek‘ bych, že pojedu.“

speedwayA-Z: „Poslední pražský triumf v extralize přišel roku 2003. Co se od té doby změnilo, že vám zlato stále uniká navzdory papírovým ambicím?“
Pavel Ondrašík: „Každopádně myslím, že extraliga šla nahoru a vyrovnala se. Je to nerozhodnutý vesměs do posledního závodu. Špička se celkem srovnala. Papírový předpoklady jsou. Jsme dobrá parta závodníků. Nemáme problém komunikovat, půjčit si věci, ale extraliga se nám nedaří. Štve mě to, mrzí to všechny, že se nám, řek‘ bych, nedařilo. V zimě na horách jsme spolu seděli, konzultovali a zjistili, že máme co zlepšovat, ale nevíme co. Přístup máme maximální, občas zradí technika, což se stává často. Štve nás to, strašně rádi bychom byli první. Ale a jsme to rozebírali sebedýl, nenašli jsme příčinu, jak z toho ven. Vidina je v letošním roce. Systém je jinej, jezdíme s českejma závodníkama a to by nám mohlo pomoct. Slaný profitoval z Poláků. Jejich česká účast byla dohromady osmibodová, ale ti dva cizinci dělali bodů spoustu. Poláci jsou k poražení, nejsou to super stars, ale v těch závodech se nám nedařilo. Mluvili jsme o cizinci taky. Těžko říct, jestli by nám to pomohlo. Spíš potřebujeme leadera, co by nás táhnul. Dřív to byli Tonda Kasper a Bohouš Brhel a my mladý jsme se snažili to nekazit. Dneska se situace otočila a nám se nedaří bejt leadery. A já, Pepa nebo Ríša jsme se neutrhli vést ten tým k titulu. Svou roli hrál i Tonda Šváb. Dělal třináct bodů. Když se sejde rok a každej si ve všech závodech udělá svejch sedm, osm bodů, vyhrajeme extraligu i bez těch cizinců.“

speedwayA-Z: „A jak bys charakterizoval svá další vystoupení na českých oválech. Titul přeborníka tříčlenných družstev s Libercem, vicemistr ve dvojicích, osmý v jednotlivcích ve Slaném.“
Pavel Ondrašík: „Začneme jednotlivcema. Do závodu jsem nastupoval s většíma ambicema než osmý místo. Věděl jsem, že se budou rozdělovat místa na mistrovství světa a Evropy. Myslel jsem, že šestý místo by se dalo ukořistit. Spíš bylo štěstí než smůla. Byly defekty, někoho jsem porazil, někdo porazil mě. Viděl jsem to v televizi a myslím, že se na to moje umístění dalo dívat. Loni spokojenost, letos nespokojenost, že mistrovství světa a Evropy je pro mě uzavřený, což je zklamání. Z mistrovství republiky dvojic mám smíšený pocity. Byl jsem náhradník. To pak bylo daný, že člověk tam jede s blbým pocitem. Ale nechtěl jsem kazit náladu, Matěj a Pepča jeli dobře. Řek‘ jsem, že nemá cenu jim do toho zasahovat. Byl bych rád, kdybych to moh‘ jet s jiným a plnohodnotně se toho závodu zúčastnil. V Liberci mně Věrouš Kollert nabídnul, jestli za ně nechci jezdit. V tý době jsem to pokládal za velice příznivou nabídku, abych se zviditelnil na český scéně. Věrouš vytvořil příjemný podmínky, a co se týče zázemí, tak pohody v týmu. Dobře si zazávodíme a a si sedneme u piva a párku po závodě. A fungovalo to. Jsem rád, že Věrouš dal Liberec za tři roky dohromady. Stadion prožil zmrtvýchvstání a stává se z toho plnohodnotnej článek český plochý dráhy.“

speedwayA-Z: „Sezonu 2008 jsme už zlehka naukli v první otázce. Nicméně, s jakými dalšími plány a ambicemi do ní vstupuješ?“
Pavel Ondrašík: „Budu spokojenej, když budu zdravej. Já a moje rodina. To je v první řadě. Sportovní cíle jsou nastavený vysoko. Jsou to spíš ale tajný předsevzetí, který se neříkaj‘ nahlas, protože se pak nesplněj‘. Každopádně bych byl rád, kdyby se povedlo něco v mistrovství světa na dlouhý, abych byl zpátky jako v roce 2000. To bych byl spokojenej, ale na to je dlouhá cesta.“

Pavel Ondrašík děkuje:
„Všem. V první řadě všem. A všem, kteří se podílej na mejch úspěších od juniorskejch let. A co se mnou zůstali i v těch letech horších. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat Resortnímu sportovnímu centru Ministerstva vnitra za podmínky, které mi umožnily provozování tohoto motoristického sportu. A dále svým dlouholetým sponzorům Fuchs Oil, VS Kladno, TOI TOI a Bellis. Nesmím zapomenout na svou rodinu, která mě v tom podporuje. A že manželka na mě po těch všech letech čeká s večeří. A mechanikovi Milanovi Mihulemu za trpké roky, které se mnou strávil. Rovněž děkuji Ríšovi Wolffovi, že jsem měl tu čest zranit mu koleno. Moc si toho vážím a jsem rád, že i přesto se mnou dál chodí cvičit.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

Racková – 8. března
Na počátku loňského roku se obával, že s plochou dráhou bude muset skončit. S přechodem z juniorů mezi seniory ho čekal úbytek závodních příležitostí i dalších výhod, které se plochodrážníkům mladším jedenadvaceti let nabízejí. Nakonec však hovořil o životní formě. Měl více volného času a dohnal skluz ve zkouškách na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Plochou dráhu s vysokou školou bude kombinovat také letos. A že se mnohdy jedná o spojení doslova a do písmene, dokládá i název jeho bakalářské práce – Opotřebování směsí pneumatik pro plochou dráhu. O tom všem Martin Málek hovoří v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Už třetím rokem studuješ vysokou školu. Jak se ti daří kombinovat plochou dráhu s univerzitními povinnostmi? Z toho zřejmě vycházejí i tvé cíle na letošní sezonu, že?“
Martin Málek: „S tou školou je to takové složité. Prvák bez problémů, ale co jsem nastoupil do druháku, šel jsem na operaci s ramenem. Semestr trvá asi tři měsíce a já měl asi měsíc pravou ruku ovázanou kolem těla. Dělat všechno levou, byla hrozná otrava. Nakonec to dopadlo tak, že se mi za tu dobu nakupilo hrozně moc učení, protokolů a všeho možného. Do dneška jsem měl problémy dodělat všechny zkoušky. Proto jsem zvažoval tu možnost, že to nestihnu a na jeden rok bych si studium rozložil do dvou. Spojil bych ho s brigádou nebo s prací. Měl bych víc času a vydělal si i nějaké peníze. Taky bych měl víc času na závodění. Teď se mi ale podařilo všechno dohnat, dokonce i teoretickou část k bakalářce mám napsanou. Doufám, že bych bakalářské studium mohl dokončit už letos. Makal jsem ve škole, aby se mi to podařilo stihnout. Jak jsem v říjnu zaparkoval motorky do garáže, byl jsem je jen třikrát přeparkovat (smích). Jsem rád, že jsem stihnul školu a do garáže si vlezl až po zkouškovém. Mám ještě hodně práce a doufám, že to do prvních závodů všechno stihnu. Plochou dráhu jsem zatím kvůli studiu neřešil a ambice jsou hlavně dodělat školu, a mám klid. Uvidím, jaká bude forma. Zapomenout se to nedá, ale záleží také na dalších okolnostech a štěstí. Hlavně nesmí chybět chu. Někdy ta plochá dráha dokáže i otrávit. Když se nedaří jak závodění, kazí se technika, člověk pak má chu toho nechat.“

speedwayA-Z: „Loňská sezona přinesla zásadní mezník v tvé kariéře. Skončil jsi s juniorským věkem a přešel do seniorů. Co se změnilo?“
Martin Málek: „Čekal jsem, že loňská sezona bude moje poslední. Měl jsem představu, že přejdu mezi seniory a ubudou mi minimálně dvě třetiny závodů. Jako junior jsem měl všude dveře otevřené, takže všechny tyhle výhody půjdou pryč. Myslel jsem si, že když budu mít míň závodů, budu míň sedět na motorce a forma půjde rapidně dolů. A nakonec se ukázalo, že to nebylo tak hrozné, jak jsem si myslel. Ani s formou, ani se závody. Myslím si, že moje loňská forma byla asi nejlepší za ty všechny sezony, co jsem kdy měl. I když na výsledcích to tak vidět nebylo. Měl jsem pár závodů, ale většinou ve Slaném, kdy jsem byl bezradný a vůbec mi to nešlo. Přechod ale nebyl tak hrozný a na druhou stranu jsem měl víc volného času. Přes prázdniny jsem pracoval u taky a ještě v jedné firmě na brigádě. Takovi se to nelíbilo, protože to byla konkurence, ale já byl spokojený.“

speedwayA-Z: „Možná se změnila ještě jedna věc. V juniorském šampionátu jsi byl zvyklý bojovat o titul mistra republiky, což v loňském finále jednotlivců ve Slaném nebylo…“
Martin Málek: „Asi největší problém byl, že se to jelo ve Slaném. Nevím proč, ale loni se mi tam povedl jen jeden jediný závod. Jinak pokaždé, co jsem tu jel, jsem nevěděl, jak zahnout. Štvou mě tam ty kopečky. Asi jsem se ve Slaném ještě nenaučil jezdit (smích) a loni se tam většinou trápil. Semifinále nedopadlo vůbec špatně. Myslím, že jednotlivci skončili jako normálně. Myslel jsem, že to bude lepší, ale citem jsem lepší výsledek nečekal. Na druhou stranu jsem amatérský jezdec a měřit síly s profesionály jako Drymlovi, Zdeněk Simota nebo Franc a Rymel, to už je pro mě jiná třída.“

speedwayA-Z: „Hovoříme-li už o mistrovství republiky jednotlivců, jak se ti zamlouvá jeho letošní podoba? Nebude rozhodovat jediné finále, nýbrž třídílný seriál.“
Martin Málek: „Fakt nevím, co se od toho dá čekat. Pro diváky to bude určitě zajímavé. Možná ve výsledku je to spravedlivější. Někdo se může perfektně nachystat na závod a pak se nezadařilo, když se rozhodovalo v jeden den. Seriál má svoje pro i proti. Pro jezdce je to určitě větší otrava, než aby se na to těšili a líp se připravovali, když se na to budeme dívat z finanční stránky.“

speedwayA-Z: „Navzdory upraveným pravidlům zvýhodňujícím české juniory začal Slaný loňskou extraligu výtečně. A po dvou úvodních triumfech vedl tabulku. Pak ovšem přišla smolná série, která vyvrcholila v posledním závodě ve Slaném. Jak vnímáš, že místo titulu je třetí místo?“
Martin Málek: „Největší problém byl hlavně ke konci sezony. Nepřijeli nám ti jezdci, co za nás startovali na začátku sezony. Extraliga často končila o jeden jediný bod, o který nám to nevyšlo. nebo byla plichta a nám se v rozjezdu nedařilo. Na extraligu jsem se chystal asi nejvíc. Záleželo mi hodně, abych dělal dobrý výsledek. Většinou když člověk moc chce, nedaří se mu. Extraliga byly pro mě asi nejvíc nervózní závody. Když jedeš jednotlivce a pokazíš si to sám, je to jenom tvůj výsledek. Když se nedaří v závodě družstev, odskáče to celý tým. Loni se mi podařilo udělat konečně nějaké body v extralize. Letos bych chtěl mít o trošku lepší average a bodovat pravidelně. Nevím, jestli se mi nový systém bude zamlouvat. Moc se mi nelíbí. Delší závody, víc jezdců, kteří nejsou. Když se nikdo nezraní, problém nebude, ale pokud někdo vypadne, nevím, jak se to bude s jezdci řešit. Podle mého názoru žádný klub moc jezdců nemá. A způsob, jak se bude soutěžit, že v první půlce půjde o to, aby vypadl jeden tým, se mi zdá jako blbost. Myslím, že jde jen o to, jak vyřadit nežádoucí klub, aby se s ním už nemuseli příští rok otravovat, protože se pravidla stejně zase změní.“

speedwayA-Z: „Na titul útočily rovněž Březolupy ve tříčlenných družstvech. Jak tuto novou soutěž hodnotíš a v čem byl Liberec lepší?“
Martin Málek: „Trojky se mi hrozně líbily. Myslím, že na Liberec jsme neměli. Dvakrát jsme ho porazili, ale to bylo z toho důvodu, že síly byly vyrovnané. Většinou to bylo tak, že Liberec měl nejvyrovnanější tým. Nám tam občas jeden scházel. Styl soutěže se mi docela zamlouval. Byly to hezké závody. Letos uvidíme, vůbec neznám soupisky, takže těžko můžu něco předvídat. Myslím si, že Liberec bude složitější porazit než loni. Bude těžším soupeřem.“

speedwayA-Z: „V šampionátu dvojic jsi vytvořil koalici se svým starým známým Martinem Gavendou. V Divišově se vám ovšem nepodařilo postoupit do finálové skupiny.“
Martin Málek: „Asi jsme měli tak trošku smůlu na skupinu. A taky to bylo, že jednou jsem zajel já a Martin ne. Pak se to obrátilo. A nakonec jsme měli málo bodů. Možná jsme měli smůlu na nasazení. Přišlo mi, že ta druhá skupina by pro nás byla lehčí. Ten den byla dráha docela těžká. Muselo se opatrně. Před závodem jsem ani nepomýšlel na nějaké vyšší ambice. Nakonec se ukázalo, že to chtělo víc se snažit. Letos vůbec nevím, za koho pojedu a s kým. Jaká bude sestava, se ukáže akorát před závodem.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi měl kontrakt s Lodží, jenže ses ani jednou nesvezl. Co za tím vězelo? A myslíš, že to bude letos v Krosně lepší?“
Martin Málek: „Třeba jo. Loni jsem dostal od nich jedinou nabídku na závod. Bylo to v týdnu a den před extraligou v Pardubicích. Milan Mach chtěl, a se radši pořádně nachystám na extraligu. Nestíhal jsem, tak jsem jí dal přednost a Lodži se omluvil. Pak už mi nevolali, i z mé strany byl malý zájem, nevím. Nějak jsme o sobě loni ani nevěděli. Jinak uvidím, co bude letos v Krosně. Jak se mi bude dařit na prvním závodě, protože ty většinou rozhodují. Mám pozvánku na sparingový závod 30. března. Ale to jsem se domluvil, že nepřijedu. Teď toho mám docela hodně a nejsem pořádně nachystaný na sezonu. Zase to dělám na poslední chvíli, ale na druhou stranu mám hotové všechny zkoušky, které jsem měl mít.“

speedwayA-Z: „Na podzim sis skvěle zazávodil v Memoriálu Antonína Vildeho a Slováckém oválu. Tyhle závody se ti musely líbit už jen s ohledem na výsledek, co?“
Martin Málek: „Docela se mi dařilo a bavilo mě to. Nebyly to jen tyhle dva, ale taky jsem zajel dobře v Rakousku a na Zlaté přilbě SNP. S gulášema jsem byl loni spokojen. Ve Slaném byla perfektně připravená dráha. Dobře mi jely motorky a v těch třech posledních startech se mi to povedlo, že byly hodně rychlé. O tom to bylo. Dělali jsme si srandičky. Byl tam minibike a před závodem za mnou někdo přišel, že je to první cena. A tak jsem si řekl ‚toho musíme mít‘. A obrovské zklamání bylo, když ho někdo vyhrál v divácké tombole. To byla rána pod pás (smích). Slovácký ovál mohl být lepší. Chtěl jsem, aby naposledy upravili dráhu. Ale spěchali kvůli dešti. Nakonec to bylo vyloženě o startu. Dráha se vyloženě tím deštěm změnila. Dobré bylo, že jsme dojeli do cíle a začalo svítit sluníčko. Aspoň jsem nemusel moknout na bedně (smích). Na slovenské Přilbě mě zase začala zlobit motorka. Opět zapalování, bylo to zrovna v tom období, kdy mi zůstala jedna jediná motorka, na kterou jsem se musel spolehnout. V Pardubicích při extralize jsem zadřel dva motory. Další dva závody mě čekaly a odjel jsem je díky tomu, že mi z Jawy půjčili motor. Tím mě zachránili a díky nim jsem mohl jet semifinále v Březolupech a ZP SNP. V Žarnovici se mi konečně podařilo dostat se do finále. I když to bylo trošku se štěstím, myslím, že jsem jel dobře. I když to mohlo být lepší než čtvrté místo.“

speedwayA-Z: „Závěr sezony ti přinesl rovněž debut ve Zlaté přilbě, v níž jsi začal nešastně zadřeným motorem. Jak na to vzpomínáš?“
Martin Málek: „Velice dobrá zkušenost. Za ty dva dny, co jsem strávil u třech rozjížděk, jsem se docela hodně naučil. Je to vyloženě o tom, že když se nezadaří v první jízdě v sobotu, druhý den se to hrozně špatně dohání. Ta dráha je úplně jiná než den předtím. Myslím si, že je tam zbytečné něco zkoušet, trénovat a něco nastavovat. Zlatá přilba je o tom, jak motorky sednou na dráhu. Atmosféra byla úplně perfektní. Před tolika lidmi jsem snad ještě nejel. Před přeplněným hledištěm jsem naposledy jel při první lize za Krosno. Hrozně se mi na Zlaté přilbě líbilo, ale byl jsem docela zklamaný, že se mi nepodařilo postoupit dál.“

Martin Málek děkuje:
„V první řadě patří velký dík rodičům, protože dělají pro mě hrozně moc! Děkuju, maminko a tatínku, že vás mám! Speciální poděkovaní taky pro super mechaniky Vladimíra (Láďu) Šímu a Mirka Hrdličku. Děkuji také vývoji JRM, že mi pomohli na konci sezony, kdy jsem byl v úzkých. Děkuji také mému fandovi a perfektnímu sponzorovi panu Němcovi za NC POWER. V neposlední řadě všem plochodrážním kamarádům a fanouškům za podporu a všem těm, co mi jakkoliv pomáhali a pomáhají!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach

České Budějovice – 23. února
Má za sebou tři roky v britské lize, avšak přesto se stále vrací na kontinent. A jeho loňský závodnický diář byl pořádně nabitý. Kromě extraligy, šampionátu dvojic a jednotlivců a dalších závodů v Čechách stihnul ještě reprezentační starty. By mu všechno nevyšlo dle představ, zápisy v kolonce zisků byly přece jen delší. Stal se mistrem Evropy dvojic, stanul na pódiu stejného šampionátu na národní úrovni a byl jedním z úhelných kamenů na plzeňské cestě za extraligovým triumfem. Zdeněk Simota se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že by ve stejných intencích chtěl pokračovat i letos. Ale o tom se ostatně můžete přesvědčit sami.


speedwayA-Z: „Žhavou novinkou poslední doby bylo plzeňské soustředění na Kvildě. Jak sis ho užil? A šlo ruku v ruce s technickou přípravou?“
Zdeněk Simota: „Myslím, že jo. Bylo málo sněhu, ale na běžkování to stačilo. Ale i na sjezdovkách to bylo docela dobrý. Mrzlo, tak zasněžovali. Sice jeden den začalo tát, ale to jsme byli s Filipem v Německu pro nějaký věci. A přes noc zase napadlo, takže jsme mohli zase běžkovat. Na noční lyžování jsme nechodili, přes den to stačilo, a tak jsme zašli na bowling a kulečník. Dvě motorky už mám poskládaný. Teď v pondělí jedu do Divišova pro věci na další dvě. Dal jsem si tam něco leštit, tak si to vyzvednu a dám dohromady. Připravoval jsem si doma i motorky do Anglie. Dvě budou tam, dvě tady. Chtěl bych, aby byla ještě jedna. Peterborough je delší dráha, proto chci jednu motorku se speciálním motorem sem, abych to nemusel přehazovat. Uvidíme, budu to muset v klubu navrhnout. Do Anglie pojedu, abych tam byl tři dny předem. Budu muset dát motory do rámů a namontovat si blatníky a sedačky. A připravit se na press day. Je dvanáctýho. Od deseti je něco v hospodě a od dvanácti bychom měli začít jezdit. Třináctýho jedeme proti nějakýmu týmu z Premier League, tuším proti Mildenhallu. Snad by mělo všechno fungovat. Je to nová dráha, ale poslední závody se mi tam povedly. Na Reading jsem už byl zvyklej, takže tohle bude něco novýho.“

speedwayA-Z: „Máš za sebou tři sezony v barvách Readingu. Jak bys je hodnotil s časovým odstupem? Je lepší dobývat Anglii z vyšší Elite League?“
Zdeněk Simota: „První rok bylo dost dobrejch závodů, ale spíš byly pro mě nový dráhy všude, kam jsem přišel. Jezdí se bez tréninku a všechno jsem zkoušel v prvních jízdách. Když to bylo podobný evropským drahám, šlo to. Jsou tam ale atypický dráhy. A tam to bylo hodně zajímavý. Druhej rok jsem zůstal v Readingu, když šli do Elite League. Začalo to znova. Jediný, co jsem znal, byly Reading a Poole, kde jsem byl předtím na juniorskejch závodech druhej za Žagarem. Bylo zase zkoušení, ale myslím, že se docela dařilo. Loni začaly bejt problémy s penězma. Střídali se lidi v týmu, Greg Hancock odešel už někdy v květnu. Pořád byl někdo na hostování a bylo to takový blbý. Klub patřil BSI a nevím, co se dělo. Rok předtím to bylo o něčem jiným. Investovali dost peněz a asi se jim to nevyplatilo. Už před sezonou asi měli záměr to prodat, proč by jinak Hancock podepisoval jen do května. Koupil to nějakej chlap ze Swindonu a změnilo se celý vedení. Tým se měnil pořád a to nebylo ono. Myslím si, že se v Elite League dařilo. Hlavně v Premier League je hodně závodů a cestování. Jezdíš po celý zemi a musíš to pak dělat jako Jirka Štancl nebo Tomáš Suchánek, že tam zůstávaj‘. To byl taky jeden z důvodů zůstat v Elite League. Jedou tam jezdci z Grand Prix a jsi pořád v kontaktu se špičkou. Jet jeden rok v Premier League by byla blbost. Krok zpátky.“

speedwayA-Z: „Letos jsi podepsal kontrakt v Peterborough. Stojí za ním snaha zůstat v Elite League?“
Zdeněk Simota: „Určitě. Reading šel zpátky do Premier League. Kdyby zůstal v Elite League a chtěli mě, zůstal bych tam. Měl jsem to na závody kousek. A spoustu kamarádů. Teď bude všechno jiný. Budu mít pořád ladiče Barryho v Readingu. Nevím, jak to bude s bydlením. Měl bych zůstat tam, kde letos. Bydlel jsem na Heathrow, kousek od stadionu a patnáct minut od letiště. Určitě budu mít něco zařízenýho, ale nevím, jestli to bude zase tady. Dílnu jsem měl v domě a domácí jezdil motokros. Bylo dobrý, že taky závodí a zná to. Mohli jsme si povídat. V týmu Peterborough se znám se všema. Dráha je tam delší. Je to spíš kolečko a nemá pomalu žádný rovinky. Čtyři kola jseš v kontaktu. Jednou jsem projel cílem a říkal si, že jsem vyhrál. A byl jsem třetí. Projeli jsme cílem úplně stejně. Pořád se míchá pořadí. Něco jako Liberec, ale delší. Bude muset bejt ostřejší motor, kolikrát je to tam dost hluboký. Pauza už je dlouhá, mohlo by to už zase začít. Na konci sezóny jsem kolikrát rád, že to končí, ale přes zimu si člověk odpočne a dostane chu. Když je toho moc, je to takový, že spíš musím, ale vždycky je lepší se na závody těšit.“

speedwayA-Z: „Umístění na pódiu mistrovství republiky 2006 a druhé místo v národní kvalifikaci ti otevřely reprezentační dveře dokořán. Střídala se zklamání a dobré výsledky. Titul z evropského šampionátu dvojic patří do první kategorie, že?“
Zdeněk Simota: „Semifinále jsme jeli v Rakousku. Byl jsem v rozjezdu. Celý závody vypadalo, že začne pršet. Začalo až na konci, ale na dráze stála voda. Dvě kola jsem jel první, ale pak mě Hauzinger předjel. Ale cíl jsme splnili a postoupili. V Terenzanu začínali Lukáš s Alešem. Oboum se dařilo a já tam byl jako náhradník, kdyby se někdo zmáknul nebo mu to nešlo. Když jsme měli titul jistej, jel jsem jednu jízdu, kde nám stačil bod. Asi dvakrát nebo třikrát jsme se prohodili s Laukkanenem. Nakonec mě předjel, ale udělali jsme titul a to je hlavní. Určitě bych byl rád, kdybych to jel celý, ale bylo to takhle. Bejt mistr Evropy je dobrej pocit. Snad by se to mohlo opakovat…“

speedwayA-Z: „Naproti tomu vyřazení nároďáku z finálové části světového poháru družstev bylo v rozpáleném Lonigu asi hořkou pilulkou. Bude hodně těžké se letos vrátit zpátky?“
Zdeněk Simota: „Bude ten samej systém jako loňskej rok. Těžko soudit, kdo pojede a koho chytnem‘. Rusové měli v Itálii vyrovnanej tým, dařilo se jim. Rozhodčí nám taky moc nepomoh‘. Vem‘ si, kolikrát nás vyloučil a úplně neprávem. Body chyběly. Nejeli jsme špatně. Měli jsme všichni kolem osmi, deseti bodů, ale těm Rusákům to sedlo líp a porazili nás. Určitě to bylo zklamání. Myslel jsem, že postoupíme, když jsme rok předtím vypadli. Ale nebylo nám to souzený. Třeba to přijde.“

speedwayA-Z: „A jak bys okomentoval své účinkování v mistrovství světa a Evropy jednotlivců. Ve světovém šampionátu nejprve prohraný rozjezd s Lubošem Tomíčkem a post náhradníka v Lonigu, na evropské bázi postup ze Stralsundu a stop v Goričanu.“
Zdeněk Simota: „V Miskolci jsem měl osm bodů a v poslední jízdě stačilo udělat bod. I kdyby potom Luboš vyhrál, nemoh‘ by mě dohnat. Jenže on vyhrál, já udělal nulu a jeli jsme spolu rozjezd. Udělal jsem chybu. Odstartoval jsem, na tvrdý dráze se jela lajna, ale já to dal na prostředek. Luboš mě podjel a už to nešlo vrátit. Kdybych zůstal na lajně, nepředjel by mě, on nikdy nejezdí venek. V Lonigu jsem byl druhej náhradník. A v takovýmhle závodě jsem nepočítal, že bych se tam dostal. Přijel jsem tam jenom, že jsem musel. Byl jsem naštvanej z Miskolce a nejel ani trénink. Byla to taková moje chyba. Kdybych trénoval, připravil si motorku a vyzkoušel převody, mohlo to potom vypadat jinak. Ale netušil jsem, že by dva lidi mohli vypadnout. Zezačátku jsme se střídali a pak jsem měl čtyři jízdy. V jedný jsem ved‘, ale taky zadřel motor. To byly závody! Radši na to zapomenout! Ze Stralsundu postupovalo asi deset lidí. V Goričanu byl Lukáš s dvanácti bodama na bedně, Aleš byl s jedenácti poslední postupující a mně devět nestačilo.“

speedwayA-Z: „Na českých oválech se Plzeň postarala o obrovské překvapení. Po úvodním propadáku na domácích Borech jste se dokázali zvednout a po závěrečné sérii pěti triumfů v řadě usednout na titul. Ve třetí sezóně po plzeňském návratu do extraligy to bylo dost rychlé, co?“
Zdeněk Simota: „Ale zase až po třinácti letech, co za nás jezdil Simon Wigg. To jsem zrovna začínal s plochou dráhou a je to pro mě dlouhá doba. Na začátku to na titul vůbec nevypadalo. Moc jsem tomu nevěřil, že by to takhle mohlo dopadnout. Postupně jsme si začali věřit a všechno fungovalo. Dařilo se mně, Filipovi i Polákům, který byli pozvaný. Když jsme vyhráli poprvý, říkal jsem si, že teď už jen budeme vyhrávat. Ale měli jsme šňůru pěti vítěznejch závodů. Mohlo se stát cokoliv, ale když jsme byli v jednom závodě první, člověk si říkal, že ten další by moh‘ skončit stejně. Šli jsme si za svým cílem a dopadlo to. Určitě to byl dobrej pocit. A bylo by dobrý v tý šňůře pokračovat a nedělat to tak dramatický (smích).“

speedwayA-Z: „Titul nebyl daleko ani ve dvojicích v Divišově, kde jsi nastoupil za fanouškovský HBC & Rarach s Adamem Vandírkem. Na pódiu jsi byl už s jeho otcem Petrem, který tě tehdy ve mšenském závodě vedl. Otočily se nyní role učitel a žák?“
Zdeněk Simota: „Určitě jsme si spolu pomáhali a radili si. Myslím, že Adam dělal všechno, co moh‘. A špatně nejel. Když jsem odstartoval, jel jsem dopředu a od Vandi čekal, že pojede, jak nejlíp umí, a bude sbírat body. A ono to šlo, ale párkrát měl smůlu. Hned v první jízdě ho kopla díra a podjeli ho. Ten den jsem jen jednou dojel druhej a jinak všechno vyhrál. V semifinále jsme těsně vypadli. Pak jsme v jízdě o třetí a čtvrtý chytli mladýho Holoubka a Haďase. A tam to byla spíš taková povinnost. Byli jsme třetí, titul by byl lepší, ale bedna je taky dobrá. Letos jsem se domluvili s Filipem Šiterou, že bychom jeli spolu. Měli jsme jet už loni, ale Filip měl závody v Polsku. Doufám, že to letos vyjde.“

speedwayA-Z: „Po medailových umístěních ve finále mistrovství republiky 2005 a 2006 jsi loni osnoval útok na titul. Stačila jedna jízda a všechno bylo jinak. Patříš tedy k zastáncům seriálové podoby šampionátu?“
Zdeněk Simota: „Má to svý pro a proti v obou systémech. Kdyby se mi ve finále nestalo, co se stalo, říkal bych něco jinýho. Když budu mít defekt nebo budu vyloučenej, ve třech závodech se to dá dohnat. Ve finále stačí malá chyba a všechno je pryč. Nevýhody jsou, že je víc lítání. Je to udělaný dva dny za sebou, spíš bych ale rozložil. Loni mi přišlo takový přehnaný, jak mě vyloučil za dvě minuty. Na startu jsem se nehejbal jenom já. Je pravda, že jsem tam přijel poslední, ale připravenej nebyl nikdo. Byl jsem docela naštvanej, protože jsem zrovna měl nejlehčí jízdu. Nechápu, když byl v televizi záznam, proč tam tahle jízda nebyla. Ptal jsem se pana Moravce a on říkal, že nebyla zajímavá. A že jich vynechali víc. Ale když jsem se na to koukal, jenom tahle chyběla. Předtím jsem jel před úpravou a pak hned další rozjížďku po ní, mohli to taky trochu přibrzdit. Hnali to asi, že tam byla televize, aby to odsejpalo. U čáry jsem na čas byl, akorát jsem se hejbal, ale nebyl jsem sám. Jak mě vyloučil, otáčeli se všichni, protože nikdo nevěděl, kdo je vyloučenej. Předtím jsem se tři kola snažil předjet Pepíčka. Zkoušel jsem to venkem a Lukáš to celou dobu dával pod nás a nakonec mě předjel. Uvidíme tenhle rok, jestli se novej systém osvědčí. Myslím, že se najdou lidi, co budou pro a co budou proti. Někdo bude souhlasit, někdo ne.“

speedwayA-Z: „Vzhledem k britskému angažmá pro tebe začne sezona už za pár dnů. S jakými cíly a ambicemi do ní vstupuješ?“
Zdeněk Simota: „Určitě, aby se mi dařilo a zůstal zdravej. Budu se snažit ve všech závodech udělat vše pro to, aby to bylo dobrý. Podepsal jsem Anglii a Polsko. V Anglii je závodů nejvíc, v Polsku nemám garanci. Neměl jsem ji ani loni, ale pokaždý se mi dařilo a zase mě pozvali. Tady pojedu extraligu, tříčlenný družstva, když budu moct, dvojice, jednotlivce, svět a Evropu. Chtěl bych, aby se mi poved‘ konečně mistr republiky. A dostat se co nejdál v mistrovství světa a Evropy a udělat tam co nejlepší výsledek.“

Zdeněk Simota děkuje:
„Děkuji rodině a přítelkyni za podporu. Mechanikovi Petru Šimkovi. Sponzorům. V Čechách to je Honza Bártů – AA Beton, v Anglii Richard Bond – Making Impression, Barry Alloway – BAT, Paul Willis – Moto X Prep, esp, Godfrey Spargo, Bubblecubed, ICE incorporated, WHEELS Van Centres a nb consulting. Amy a Graemovi. A všem lidem, co mi fandí a motaj‘ se okolo mě.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Jiří Georgijev

Praha – 16. února
Jeho loňská sezona byla dlouhá a těhotná událostmi a nečekanými zvraty. Přinesla nejen fantastický bronz s juniorským nároďákem, účast v české velké ceně nebo medaile v národních šampionátech, ale bohužel i zranění a období technického přešlapování. Sám o ní hovoří jako o zmatené sezoně. Zároveň se už těší na rychle se blížící letošní boje. Nešetří odhodláním stát se trvalou hrozbou soupeřům a pravidelně vozit pořádné bodové porce. Dokonce úplně změnil svou přípravu, o čemž se ostatně mohou naši čtenáři přesvědčit sami. Matěj Kůs je totiž dalším českým plochodrážníkem, který se magazínu speedwayA-Z svěřoval v exkluzivním rozhovoru.

speedwayA-Z: „Přípravy na novou sezonu jsou v plném proudu. Už příští týden se budeš prohánět na dráze v Goričanu. Jak pilně jsi pracoval a čeho bys chtěl dosáhnout?“
Matěj Kůs: „Mám svý cíle, který chci dosáhnout. Napsal jsem si je do desek a koukám do nich každej den. Příprava na sezonu je v plném proudu. Troufám si říct, že jak jsem se připravoval letos, tak nikdy. Stálo to víc než dost úsili, práce a hlavně peněz. Zamakal jsem jak na technice, tak fyzičce. Oproti loňské sezoně jsme vylepšili všechno. Měl jsem problémy s psychikou. Padaly mi motory a technika nebyla na sto procent. Z každý strany byla nějaká chyba. Postavil jsem tři nový motorky. Design bude jinej, ale ne až tak závratně, spíš jsme vychytali mouchy na tom starým. Přešel jsem na značku GM. Mám maximální podporu u Bohouše Brhela, kterej mi začal dělat motory, pomáhá je dopasovat na dráhy v Čechách i v Polsku a v zimě ze mě potil krev v posilovně. Důvod je jasnej, chci zkusit něco novýho a co když to bude lepší. Bohouš je taky dost zkušený na to, abych si nechal říct a poradit. Určitě nebudu hanit Jawu. Maximálně mi pomáhala a já jsem za jejich podporu rád. Mockrát jim děkuju a z mé strany určitě spolupráce nezanikne, budu dál nosit nápady a poznatky a říkat je klukům z vývoje. Nerad bych, abych měl zakázaný vstup přes vrátnici (smích). Proto jsme letos chtěli být fér a nešli jsme do žádné smlouvy, když jsem chtěl vyzkoušet konkurenci. Pořád jsem váhal, ale nakonec po Novém roce jsem se rozhod‘ pro konkurenci. Na to, na jaký jsem úrovni, mi vždy Jawa poskytla víc než dost a jsem jim zato vděčný, určitě z mého rámu jejich agregát trvale nezmizí. Na druhou stranu musím juniorský roky využít na maximum. Můžu už jenom doufat, že sezona 2008 vyjde dle mých představ, udělal jsem nejenom já, ale i všichni kolem mě proto vše. A že něco ukážem, protože přípravy byly nepřetržitě celou zimu od rána do večera. Myslím, že letošní rok bude zlomovej. Ukáže se, jestli jsem závodník nebo jezdec. Nebudu se moc‘ vymlouvat na techniku jako loni, ale vše bude v mých rukách. Mám už všechno, abych dělal dobrej výsledek. Jedna z dalších věcí je, že bych měl mít stálého mechanika Láďu Sobka. Bude to jeho zaměstnání. Co se týče organizace a materiální zabezpečení, běží to díky všem jako ještě nikdy.“

speedwayA-Z: „Na juniorské scéně jsi společně s národním týmem zaznamenal skvělý úspěch. Po postupu do finále mistrovství světa vaše ambice vyskočily hodně vysoko. Splnili jste je a v Abensbergu vybojovali bronz. Jaký to byl pocit?“
Matěj Kůs: „Je to super úspěch, během závodu jsme se tahali o stříbro s Angličanama. Určitě ambice před semifinále nebyly jiný. POSTUP a dostat se do finále. Určitě se to povedlo a my všichni jsme k tomu pomohli. Nikdo víc, nikdo míň, všichni stejně. Klobouk dolů před Lubošem. Přiletěl přímo nočním letem z Ruska a ztratil jeden bod. Filip jel taky pěkně. Vyřadili jsem Dány, to bylo klíčový. Já sám si krom celku cením individuální výsledek v Abensbergu z jinýho pohledu. Málokdo ví, co jsem měl za bolesti kolena a taky psychiky. Tenkrát mě měli pomoct hlavně lidi, kteří měli nejvíc z toho, že máme bronz a nejvíc se tím chlubili. Jediný, kdo dělali dál, byl táta s Marasem a mami, která se o mě týden starala. Chtěl bych, aby všichni věděli, že za to, že jsem mohl startovat v Abensbergu, vděčím Pavlovi Kubešovi a panu primářovi Křížovi z motolské nemocnice. Původně jsem tam ani neměl jet, ale odešel jsem z nemocnice v den operace a jel do Prahy za Pavlem, který mně domluvil návštěvu s panem Křížem. Kromě problémů s orientací a motorikou nejen na dráze, ale i v autě byl tehdy největší problém koleno, ve kterém se mně za čtyři dny udělaly dva kubíky krve. Při tréninku v Abensbergu jsem to chtěl zabalit. Koleno se mi nevešlo do ortézy, bolelo to a nemohl jsem se srovnat s rychlostí. Když jsme byli čtyři na dráze, nevěděl jsem co. Dva metry kolem mě při tréninku projel Luboš a Filip rychlostí nula nula nic, málem jsem spad´ z motorky, jak jsem se jich lek‘. Během zimy jsem se dal do pořádku, i když pravda, bojoval jsem chvíli se závodní doktorkou na Odboru sportu, která měla nápad vzít mě papíry na auto, že ohrožuju nejen sebe, ale i okolí, a tak dál. Naštěstí jsem se z toho vyvlík‘, byla by to moje konečná, má pomáhat, a ne ničit. Měl jsem papír z nemocnice, kde jsem měl černý na bílým, že jsem zdravý, dal jsem jí ho a k ní jsem vůbec nepřišel. Teď už jsem v pořádku a všechno je, jak má být. Pamě je dobrá a orientace taky. Tenkrát jsem to podcenil. Táta říkal, a s tím něco dělám, ale já si nechtěl připustit, že bych měl v osmnácti něco s hlavou, že bych byl poblblej a nic si nepamatoval. Jsem prostě rád, že jsem zpátky. Pomohly mně k tomu zimní cviky a pár vitamínů. O to víc mě těší výsledek v Abensbergu, kterej se poved´. Hlavní impuls byla první vyhraná jízda. Poved‘ se mi start, i když nebudu zastírat, že po tom pádu jsem měl blbej pocit na startu, ale podařilo se mi odstartovat. A v nájezdu do druhýho kola jsem objel Hliba. Kdyby se mi tahle jízda nepovedla, celej závod bych jen paběrkoval. Nebyl to jen můj výsledek, ale všech lidí kolem mě. V Abensbergu byl táta, Martin Kurz i Láďa Kalda. Nebejt Martina neměl jsem na čem jet. Dva měsíce jsem byl mimo, měl problém s nohou, chodil i jezdil v ortézách. Byla to bolest. A Martin mi dělal a dal do pořádku motorky. Vždy, když mi je připravil on, věřil jsem těm motorkám víc a nepřipouštěl, že by něco upadlo. Byl lepší psychickej pocit. Zčásti jsem je měl zanedbaný. Neměl jsem mechanika a chodil do školy. Celý to kombinovat, bylo náročný. Teď mi ve škole vyšli vstřic a až do listopadu tam nemusim chodit. Budu mít čistou hlavu a věnovat se jen závodění. Pan ředitel mi pomáhá všechno řešit. Moc mu děkuju!..“

speedwayA-Z: „Jak v mistrovství světa juniorů, tak v evropském šampionátu do devatenácti let skončila tvá cesta v semifinále. Co se ve Vojensu a Daugavpilsu dělo?“
Matěj Kůs: „To byly všechno moje chyby, co jsem dělal loni a co doufám, že se povedly odstranit. Trošku jsem dospěl. Nepostup v semifinále jak ve Vojensu, tak především v Daugavpilsu byl mojí chybou a mladickou nerozvážností. Nebudu zastírat, že jsem měl v loňský sezoně pár chvil a momentů, kdy jsem cejtil, že je toho na mě moc, a ztrácel motivaci a sílu závodit. Člověk pak má sílu třeba na jednu, dvě jízdy a dost. Začal jsem v tom bejt skoro sám, stíhal jsem to časově se školou jakž takž a cejtil, že je toho na mě najednou nezvykle moc, díky mojí povaze jsem to ale neuměl řict. A ten Daugavpils byla vyloženě moje chyba. Celej rok byl rokem zmatku. Postup ze semifinále jsem si uzavřel jen tím, že jsem se hrnul dopředu a neuvědomoval si, že semifinále se jezdí na postup, ne na vítězství. Jinak bych na bedně byl nebo určitě postoupil. Letos jsem zvolil jinej systém. Celou zimu jsem na tom pracoval a doufám, že to bude vidět.“

speedwayA-Z: „V domácích šampionátech juniorů ses stal jakýmsi korunním princem. V devatenáctkách druhý, v jednadvacítkách jsi přišel na poslední chvíli o titul vicemistra, ve družstvech váš nápor za zlatem skončil předčasně kvůli zranění. Jak bys to ohodnotil?“
Matěj Kůs: Osud. Nic s tim neuděláš, už jsem řek‘, že byl špatnej rok. Letos udělat titul v jednadvacítkách i devatenáctkách. Už Filipovi musím dát najevo, že tady nejezdí plochou dráhu sám. (smích). Mám pocit, že loňská sezona se vyvíjela dobře zezačátku. V Pardubicích při národní kvalifikaci se to zvrtlo. Začly defekty, přestal jsem věřit motorce, až jsem přestal věřit i sám sobě. I přesto, že jsem neudělal pořádnej výsledek, jsem rád že ta sezona byla. Mám za sebou kus práce. V roce 2006 jsem někdy překvapil, ale pořád mě scházely zkušenosti. Porazil jsem třeba Filipa nebo Martina Málka, ale nevěděl jsem, jestli to dokážu znovu. Cejtil jsem, že je přede mnou spousta práce, co se týče stylu a uvažování, jak si sednout na motorku. Všichni měli odjeto dvakrát tolik co já. To se mi loni ke konci sezony povedlo a nakonec mě štvalo, že sezona skončila. Rozjel jsem se na poslední tři závody. Změnil jsem styl a na podzim si začal věřit. V baráži v Polsku mi z prvního místa prd‘ řetěz, jinak bych proti Daugavpilsu dělal osm bodů. Technika a mozek mně zabránila dělat ještě víc. Myslím, že v poslední sezoně se udělala taková ta práce, která není vidět. Ale co se týče sebevědomí, udělal jsem největší skok sám v sobě. Byl bych rád kdyby se v juniorácích se škrtlo slovíčko vice. Už nechci bejt závodník, od kterýho se čeká, kdy překvapí. Je ale sice pořád co zlepšovat, aby moje body byly samozřejmost.“

speedwayA-Z: „A jak bys komentoval své účinkování v mistrovství republiky jednotlivců a dvojic? Ve Slaným jsi byl zklamaný, ale v Divišově nebyl titul daleko…“
Matěj Kůs: „Slaný byl další etapa loňský sezony. Nevím, jestli moje nepřipravenost nebo co to mělo bejt. Poučil jsem se, ale chci už koukat dopředu, a ne se užírat v tom, co jsem všechno pokazil. Měl jsem defekty, dělal jezdecký chyby. S Vláďou Dvořákem se udělal motor, kterej jel všude. Mohl jsem se na něj spolehnout, pustil jsem páčku a byl tam. Pak se zadřel, udělal se, ale už takovej nebyl a já už takovej motor neměl. Celá sezona byla zmatená. Jak jsem to říkal, nechci se už k tomu pořád vracet. Mistrovství republiky dvojic začalo panicky vlastně už nasazováním do závodů. Ríša měl jet za někoho jinýho, jak jsem slyšel. Aďa přišel o Polsko, Luboš taky. Pavel byl naštvanej, že nemoh‘ jet celej závod. Výsledek se naštěstí poved‘ a doufám, že se na sebe nezlobíme, že jsem jel s Pepou. Měli jsme štěstí, že jsme porazili Rarach tým 7:2. Markéta si přála mít oba týmy ve finále a to se povedlo. Myslím, že v té chvíli bylo už vedení jedno, kdo vyhraje. Šlo o titul a ten byl. Mám pocit, že pan Ondrašík byl před závodem přesvědčenej, když nebudou problémy, že Aďa s Lubošem vyhrajou, ale v podvědomí cejtil, že my s Pepou si víc rozumíme a jsme víc sehraný a nažhavený na vítězství. O to víc mrzí, že to nevyšlo. Bylo to i cizím zaviněním rozhodčího, kterej udělal chybu a nesebral odvahu vzít rozhodnutí nazpátek. Kdo stál u pásky, viděl, že tam najel Aďa, ne já. Když si závodník uvědomí, že proti rozhodnutí rozhodčího nejde protestovat, nemá cenu dělat ňáký scény, i když se nakonec rozhodčí po závodě přizná nahlas. Samozřejmě škoda, štve to nejen mě, ale štve to i za Pepču. Určitě by byl rád za titul. Dařilo se mu na Grand Prix, porazil Chrise Harrise a na Divišov si věřil. Věřili jsme si, vyhovovalo nám to. Je to zkušenej závodník, co jezdí hlavou. Rád bych s ním jel i letos. Mrzí mě to za něj, titul mistra republiky by si zasloužil, když mu to v jednotlivcích už tři roky nevyšlo. Přeju mu letos výsledek a že už mu to klapne.“

speedwayA-Z: „Extraliga je latentním pražským problémem. Letos uplyne už pět let od vašeho posledního triumfu. Půjde s tím něco dělat?“
Matěj Kůs: „Určitě. PSK Olymp dělá letos všechno pro výsledek v extralize. Musím pochválit celej klub a taky Radka Semelu. Celou zimu se snažil utužovat kolektiv, abychom byli pohromadě. Společný večery na bowlingu a motokárách, i soustředění na běžkách jsou fajn. Určitě by pomohlo, aby za nás startoval jeden zahraniční závodník, kterej by byl leader. Olymp měl loni nejhorší výsledek v extralize za poslední léta. Každý doufá, že letos se utrhneme a uděláme výsledek. V klubu se nás snaží motivovat. Mám na určitý věci odlišnej názor, ale když se to pojme z globálu, jde nám všem o to stejný, o bednu a pořádnej výsledek. Snažíš se jak o individuální výsledek, tím pádem i o výsledek klubu, kterej mě značně materiálně podporuje. Já tuhle podporu mám a chtěl bych za ni vedení a resortnímu sportovnímu centru poděkovat. Radkovi maximálně věřím. Jdu za ním s problémy a nemusím přemejšlet, jestli mu to můžu říct, nebo ne. Máme důvěru a není třeba se bát se svěřit. Spojením Rádi a Bogase by nás v extralize mohla posunout o něco dál, myslím že dobrým směrem.“

speedwayA-Z: „Premiérový šampionát tříčlenných družstev ti přinesl druhý titul kariéry. Jak na své liberecké angažmá vzpomínáš?“
Matěj Kůs: „Loni jsem vystartoval za tým Liberce, kde se o nás staral Věrouš Kollert se Sašou Kopeckým a organizačním týmem v Liberci. Všechno fungovalo, jak mělo. Za celou sezonu jsem neměl problém, že by něco nebylo. Věrouš dodržel víc, než slíbil. Měl jsem dokonce garantováno míň závodů, než jsem odjel. Závodilo se mi tam dobře, fanklub v Liberci je suprovej. Buď jsem tam vyhrál, nebo šel na držku (smích). Věrouš umí zorganizovat věci a nesmí se zapomenout na Sašu jako sponzora. Na aktuální sezonu chce Markéta postavit trojici, která pojede na titul. Bylo mně řečeno, že jsem pro sezonu 2008 leader týmu, kterej by ho měl vést (smích). Snad si neutrhnu ostudu a společně s klukama to dotáhneme k dobrýmu výsledku, aby se Olymp moh‘ pyšnit naším výkonem, a ne vyhozenýma prostředkama.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi loni podepsal dvouletý kontrakt s Lublinem na starty v první lize, v níž jste se neudrželi. Jak bys svou první zkušenost s ligou našich severních sousedů shrnul?“
Matěj Kůs: „Ani nevím, jestli mám bejt naštvanej, že jsem jel všeho všudy šest závodů. Na druhou stranu se jim ani nedivím, začátek se mně tam nevyved a neměli důvod mě stavět. Když jsem se bavil třeba s Kennethem Hansenem, pozvali ho jednou. Co se týče vedení, jsou to Poláci, ale na šéfa Siwka si nemůžu stěžovat. Všechno, co řek‘, splnil. I teď v zimě jsem mu měl víc věřit. Ale bylo to těžký. Nevěděl jsem, jestli Markéta pojede druhou polskou ligu, nepojede druhou polskou ligu. Byl to jeden z problémů, co jsem měl. Nechtěl jsem druhou ligu, ale vejš. Zájem projevil Ostrow. Lublin mě nechtěl pustit a jsem byl domluvenej, že by garantoval minimálně deset závodů. Když jsme vyřešili peníze, přišly zprávy, že Lublin nepojede. Nechtěl jsem zůstat volnej závodník. Byl jsem bezradnej a podepsal kontrakt v Ostrowě. Nastal problém, když se Lublin rozhod‘, že pojede a já měl dva kontrakty. Naštěstí to dopadlo dobře. Lidi z Ostrowa vzali kontrakt zpátky z Varšavy, takže mi nehrozí postih. Uvidíme, jak se v Lublinu bude dařit. Co se týče komunikace s Ostrowem, byl to asi nejprofesionálnější klub, co jsem poznal. A přeju mu, a se jim daří. Třeba naše spolupráce vyjde příští rok. Budu to chtít mít ošéfovaný během sezony. Jinak bude zmatek a to bych nechtěl. Byl jsem potom naštvanej, že jsem podepsal Ostrow tak honem. Přišlo víc nabídek, ani jsem netušil, že jich bude tolik. Potěší to, a tak si nechám příští rok čas na rozmyšlenou do konce uzávěrky. Dřív jsem měl strach, že by si to klub rozmyslel, ale teď vidím, že když je zájem, dokážu počkat až do konce termínu.“

speedwayA-Z: „Debutoval jsi také v britské Premier League v Berwicku. Zájem o tebe byl i pro letošní rok. Proč jsi nepodepsal kontrakt?“
Matěj Kůs: „Člověk tam nemá svoje zázemí. Když jsem tam měl být, zajistil jsem si základní věci. Auto, mechanika, u koho budu bydlet, kdo mě dopraví na závody, kdo po letištích a na jaký motorce budu závodit. Když jsem tam byl, poznal, že to bez pořádnýho zázemí není ono a není růžový jako v Evropě, kde už to zázemí mám přeci jenom nějaký vybudovaný. Hned jsem si začal vážit a uvědomovat, jak najednou lehký to závodění tady je. To zranění muselo přijít. Byl jsem hrozně utahanej‘. Po závodech v Berwicku jsem dělal do noci motorky na Glasgow. Jak první závod Bonanza v Berwicku, tak dvě ligy byly rozjetý dobře. S čistým svědomím si můžu říct, že jsem neudělal ostudu. Měl jsem technický problémy. Byl jsem vpředu a dvakrát mi prasknul řetěz. Bylo hodně schválností najednou. Poznal jsem spousta lidí a naučil se trošku anglicky (smích). A děkuju Michalovi Makovskému, že mi dal k dispozici svou motorku.“

speedwayA-Z: „V sezoně 2007 jsi zaznamenal dvě zbrusu nové zkušenosti úplně odlišného rázu. V květnu ses svezl o tréninku na šampionát republiky v Mariánských Lázních a v závodě byl náhradníkem. V červenci přišel tvůj start v pražské zastávce Speedway Grand Prix. Jak sis to užil?“
Matěj Kůs: „S dlouhou dráhou to byl takovej nápad. Strašně se mi líbí. Líbí se mi i ledy, ale štve mi tam zima. Dlouhá byla prostředek, abych poznal taky něco jinýho. Bylo to v době, kdy se mi nedařilo a byl bezradnej. Scházelo mi pár jezdeckejch prvků a myslel jsem si, že bych to odstranil, kdybych se svez‘ na dlouhý. Ale s krátkou má jen málo společnýho. Rád jsem se svezl, Zdeněk Schneiderwind mi půjčil motorku a takhle ostrej fabrickej motor jsem neměl (smích). Grand Prix je jeden z dalších cílů, co jsem si dal na tuhle sezonu. Chtěl bych svoje jméno posunout dál. Záleží to na Olympu a hlavně to záleží na mně, jak budu jezdit. Jestli se to splní, vzhledem k tomu, že pojedu za Olymp jako jedinej stabilně všechny soutěže, šanci by mi mohli dát. Za loňskou Grand Prix celýmu organizačnímu týmu v Praze a vedení díky, moc si toho vážím. Čuchnul jsem si do plochodrážní špičky a viděl, že ty lidi jsou mnohem dál. Jak technikou, tak celou logistikou. Cesta, co mladý kluci, kteří začínají, mají třeba mou úroveň, je daleká. Ale abych se já dostal na úroveň jezdců GP, je ještě mnohem delší. Takovej nekonečnej příběh. Kdo v tom není, nedokáže si představit, co je za tím stát se Leigh Adamsem.“

Matěj Kůs děkuje:
Děkuji všem fanouškům a těm, co mi věří a na které se můžu spolehnout. Velké DÍKY patří rodině, tátovi se Simonou, mamce s Pepou a celému nejbližšímu okolí, tím pádem samozřejmě Martinu Kurzovi, který mně pomohl během zimy pořádně se připravit na novou sezonu a odstartovat ji. Patří mu velké DÍKY, Maro. Mechanikovi za práci. Díky také patří AK Markéta a Resortnímu sportovnímu centru Ministerstva vnitra. Sponzorům Michalovi Stárkovi a jeho MPM, od kterého mám to nejdůležitější, motory a přátelství. Vláďovi Potužákovi a jeho Bluesmoke.cz . Děkuju společnosti Fuchs Oil a panu Heršálkovi a Cholenskému. Dále Pepíčkovi a jeho FOXINTERIER, Alanovi Zubrovi za dvě kompletní spojky LZ, maximální profesionální přístup a super chlápka i kamaráda. Mílovi Černému a jeho firmě BAUD a jejich celoroční internetové připojení. Panu Kohútovi. Panu Vopatovi s jeho ženou, s kterou máme společný den narození (smích) a jejímu Květinovému studiu BELLIS. Autodopravě R+R, společnosti JAWA Divišov, Pavlovi Kubešovi, Tomáši Wankemu za správu www stránek a a s tím už konečně pohnou!!! (smích).

Díky MKR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Mladá Boleslav – 16. února
Někdo má sbírku známek, jiný odznaků a další třeba plochodrážních programů. On sbírá tituly a o každém tvrdí, že se počítá. A na české scéně se mu v tomhle směru nemůže nikdo rovnat. Loni obhájil svůj hattrick ve všech juniorských šampionátech. S Plzní triumfoval v extralize, s Libercem ve tříčlenných družstvech. Kromě toho se zapsal mezi vítěze Zlaté stuhy a Zlaté přilby SNP a stanul na pódiu Tomíčkova memoriálu. Připočtěte bronz z evropských devatenáctek a mistrovství světa juniorských družstev a bude jasné, že v rodinné vitríně na poháry vytlačuje svého dědečka. Filip Šitera v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z tvrdí, že ho apetit na zlaté kovy nepřešel ani během zimní přestávky.

speedwayA-Z: „Někdy v průběhu loňské sezony došlo k senzačnímu přestupu. Ty, který jsi měl vždy úzké vazby na divišovskou továrnu a vysloužil sis i věčné šprýmy o továrním jezdci, jsi najednou začal startovat na GM. Zároveň jsi změnil ladiče a od Oldřicha Řezníčka zamířil k Bohumilu Brhelovi. Proč?“
Filip Šitera: „Důvod byl, že jsem se nedohod‘ s lidma v Jawě. Měli jsme domluvu, že budou spolupracovat s Řezňou. Olda ví, co mi pasuje, co potřebuju. S Jawou to bylo jako v předešlejch letech. Před sezonou sliby, sliby a nebylo to ani napůl. Když to vidíš ve světě, ve finále juniorů jsme jen my s Lubošem a Pawel Hlib měli Jawu. A jeden Švéďák, ale ten měl ještě GM. Jawa mi loni pomohla jako vždycky. Ale teď už nemůžu testovat. Musím mít něco, co bude mít výkon. Není to jen v motoru, ale i v závodníkovi. Já ale dělám sto procent, a když ti pak v pěti závodech pětkrát zastaví motor, mrzí to. Vždy mi to bylo zdůvodněno, že to byla moje chyba. Když to ale někdo viděl, řekl by, že spíš jejich lajdáctví. Nemělo by se stávat, že ti do motoru vypadne šroubek. S Jawou jsem měl dost titulů, byl na ní třetí v mistrovství Evropy, nebyl důvod, že bych na ní nechtěl jezdit, ale nepohodli jsme se. Zkusil jsem proto GM a kromě Zlatý přilby byl pokaždý na bedně nebo mezi nejlepšíma třema v družstvech. Nebylo to ještě ono. Na GM jsou jiný převody a chová se jinak než Jawa. Proto jedu už teď trénovat do Goričanu, abych měl všechno pod kontrolou. Ke spolupráci s Bohoušem Brhelem došlo proto, že jsem nechtěl GM hned kupovat, kdyby nebylo dobrý. Nechával jsem si Jawy. Olda mě dostal do širší špičky, ale nevýhoda je, že GM by mi nepůjčil. Může se pak totiž stát, že mu vrátím motor úplně rozstřelenej. Od Oldy mi motor zastavil jen jednou s prasklým ventilem, což nebyla jeho chyba. Dělal pro mě první a poslední, stačilo zavolat a přes noc připravil motor. Nechci u něj úplně skončit, uvidíme, jak to v sezoně bude. S GM výrazná změna není, když vyladíš Jawu, vyjde to v součtu nastejno. Nevím, jestli mi tenhle motor GM sednul, ale měl jsem lepší starty než na jawkách…“

speedwayA-Z: „Dokladem dobré formy nejen tvé, ale i juniorských závodníků se stal výkon národního týmu do jednadvaceti let v mistrovství světa. Bronz z Abensbergu byl skvělým výsledkem, a to tím spíše, zůstali-li na vašem štítě Dánové a Švédové…“
Filip Šitera: „V semifinále v Debrecenu to vlastně táhnul Luboš. My dělali nějaký body, ale on byl ten, kdo znal soupeře z Anglie. My jsme nevěděli, jestli to jsou venkaři a tak. Po závodech jsme všichni seděli v autě a čekali, jak dopadne Poznaň. Měli jsme ale dost bodů. Ve finále jsme si řekli, že do toho musíme jít naplno. Nebylo co ztratit, mohli jsme maximálně vyrovnat čtvrtý místo z Pardubic. Začali jsme třema nulama a jednou trojkou. Lepší začátek jsme mít nemohli (smích). Ale chytli jsme blbý rozlosování. Dráha jak stůl a my měli trojky a čtyřky. Do zatáčky to bylo dál a chtělo to tam bejt o půl motorky dřív. Pak jsme se chytli a jednu chvíli nám chyběly dva body na první. Potrápili jsme hodně Angličany i Poláky. Jak je vidět z našich jízd, bylo to hodně zajímavý. Fungovali jsme jako tým a pomáhali si. V Maďarsku byl cíl postoupit, a proto jsme se soustředili, abychom vozili body. Tady jsme do toho dávali všechno. A bylo to vidět. Někdy ti bylo jedno, jestli skončíš za mantinelem (smích). Letos nám odpadne Luboš. Ale semifinále se jede v Pardubicích. Hynkovi to tam jde, Kůsákovi taky. Mně ne, ale na Zlatý stuze se to zlepšilo. Junioři se mi tam vždycky povedli. I při Přilbě to bylo lepší, a kdyby se nezastavil motor, možná bych postoupil. Pokud by nám vyhověli s dráhou, mohlo by to vyjít. První věc je postoupit do finále. A potom uděláme vše, abychom byli minimálně zase třetí.“

speedwayA-Z: „Úspěšně sis počínal také v ostatních juniorských šampionátech pod jurisdikcí FIM a UEM. Zaznamenal jsi finálové postupy jak v devatenáctkách, tak jednadvacítkách a bronz v mladší kategorii. Jsi spokojen nebo jsi přece jenom v koutku duše očekával víc?“
Filip Šitera: „Devatenáctky byly před mistrovstvím světa a finále republiky. Ne že bych do toho nešel naplno. Chtěl jsem hrozně bednu, protože jsem v týhle kategorii končil. První dvě jízdy dobrý. Pak mě trenér z Polska popíchnul, jestli nechci zkusit druhou motorku. Když za tebou někdo takhle přijde, začne ti to vrtat hlavou. Tak jsem ho poslech‘ a byl čtvrtej. Do posledních jízd jsem šel už bezhlavě a nakonec byl rozjezd ve čtyřech. Byly to nervy jako sviňa. Víš, že máš poslední rok a na bedně je jedno místo. Když jdeš na start, nechceš udělat chybu. Přemejšlíš, kterou kolej si máš vybrat. Dobře jsem odstartoval a byl druhej. Nechtěl jsem bláznit. Říkal jsem si, že ho musím předjet a ujet mu, abych byl v klidu. Nakonec se to povedlo a byl jsem rád. Pak přišlo mistrovství světa. Je mi divný, že lidi z vedení dali českej mistrák dva dny předtím. Do budoucna by stálo se nad tím zamyslet. Když je mistrovství světa, musíš mít motor připravenej špičkově. Nevím, co bych dělal, kdyby se mi ve Slaným stalo co Lubošovi, že se mu zastavily dva motory. Tady to nechodí tak, že ti někdo udělá špičkovej motor přes noc. Proto nejde dát dva vrcholný závody za sebou. Poláci po deštích připravili dráhu dobře. V první jízdě jsem chtěl předjet ze třetího na druhý. Nevyšlo mi to a byl jsem poslední. Pak jsem dojel čtyřikrát druhej. Moh‘ jsem bejt sedmej, ale kvůli tomu, že jsem neměl vítězství jsem byl při rovnosti bodů devátej‘. Rád bych udělal výsledek už letos a nenechával to na poslední rok. Doba strašně utíká. Vzpomínám si, když jsem jel v Pardubicích kvalifikaci na první závod a teď končím juniory. A za chvíli budu ve čtyřiceti prodávat motorky po kariéře (smích). Co potřebuješ, je štěstí. Bez toho to nejde. Připravenej, doufám, jsem. Finále je v Pardubicích. Hlavně se tam dostat a pak teprve přemejšlet, co bude.“

speedwayA-Z: „Na domácí juniorské scéně jsi opět nepoznal přemožitele a dosáhl už druhého hattricku, nyní okořeněného navíc ještě Zlatou stuhou. Byl tenhle výkon těžší než předloni?“
Filip Šitera: „Každej závod je těžkej. V juniorskejch družstvech jsem používal motor, o kterým jsem už mluvil. V Žarnovici se to zadřelo, v Pardubicích odletěl setrvák z motoru. Dopadlo to, že jsme nakonec vyhráli. Měli jsme smůlu, ale nakonec štěstí. Juniorák byl těžkej, Kůsák hodně šlapal na paty. Poslední závod se mnou chtěl bojovat o titul a nakonec nebyl ani druhej. Mrzelo mě to za něj. Máš rozlítanou sezonu a pak ti to nejde. Poznáš lidi, co ti chtěj‘ doopravdy pomoct. Když máš úspěchy, motaj‘ se kolem tebe, ale když potřebuješ doopravdy poradit, těch lidí tolik už není. Nejhorší je, že pak nevíš, co děláš špatně. Jestli za to můžeš ty, motorka, psychika… V junioráku jsem si to užil. V Chabařovicích byla nebezpečná dráha. Když si vezmeš Suchoše, podruhý se házelo korunou o první místo, i když to byl trošku jinej‘ šampionát (smích). Mince určitě měla dvě strany stejný, proto vyhrál Kůsák. Určitě jsem s hattrickem spokojenej, chtěl jsem to obhájit. Juniorský družstva jezdím čtvrtej rok, pokaždý s někým jiným. Haďas se rozjel, víc jsme spolupracovali a pak jsme tam nechávali Holubína. Bylo by dobrý, kdybych se jim letos do toho neplet‘. Hodně termínů se mi kreje, takže bych to ani nestíhal. Junioráky by mě měly vycházet všechny. V sezoně to ale chodí tak, že hodně termínů je přeházenejch. Doufám, že se mi to nezkříží.“

speedwayA-Z: „V extralize se stalo něco, co by před sezónou čekal jen málokdo. Plzeň vyhrála titul, k němuž dospěla především famózní sérií pěti triumfů v řadě. Soutěž jste zdramatizovali prakticky jen svým úvodním výpadkem, co?“
Filip Šitera: „Myslím si, že po prvním závodě málokdo čekal, že aspoň obhájíme stříbro. Hodně jsem překvapili klub, když jsme na domácí dráze dojeli poslední. To byl vynikající výkon (smích). Ale nakoplo nás to. Neměli jsme, co ztratit, šli do toho po hlavě, zatímco jiný týmy počítaly bod za bod. Měli jsme sérii 4 – 3 – 2 – 1 a pak Bořík řek‘, že bychom mohli všechny zbejvající závody vyhrát. Zasmáli jsme se tomu, ale nakonec to tak bylo. Před předposledníma dvěma závodama jsme věděli, že bychom mohli útočit na titul. V Plzni jsem si dával na čas. Když jedeš po tramvajovejch kolejích, dobře se ti převlíká do kombinézy. Hodně blbý bylo, že se nemůžeš dostat dozadu ohřát motorky (smích). Před Slaným jsme si řekli, že musíme vyhrát. Slaný se snažil, aby dráha vypadala, že hodně pršelo. Ale připravili dráhu pro Plzeň. Já mám takovou rád, Simoák taky a Walasek s Jeleniewskim na tom zajedou. Bojuješ o titul a pak zjistíš, že Slaný má po osmi jízdách dva body. Udělali jsme kus práce a odvděčili se lidem v Plzni, co dělaj‘ plochou dráhu z lásky. Titul si zasloužili. Uvidíme, jak to bude příští rok. bylo by dobrý, kdybychom tu vítěznou sérii nepřerušili.“

speedwayA-Z: „Další domácí titul přišel ve tříčlenných družstvech s Libercem. Měli jste silný tým, nicméně Březolupy se ukázaly jako nebezpečný rival. Jak bys váš triumf okomentoval?“
Filip Šitera: „Nám to hodně dobře šlapalo. S Věroušem vycházím skvěle od doby, co jezdím. Březolupy vypadaly silně, ale u nás dělal každej body. Hecovali jsme se a drželi pohromadě. Liberec je vlastně moje třetí domácí dráha. Už jsem tam jel dokonce i závod a výjimečně pršelo. Pocit z vítězství byl dobrej. Někdo řekne, že je to jen přebor, ale někdy to bylo zajímavější než extraliga. Bylo to vyrovnaný, vždycky se to zamíchalo a nikdo nevěděl, kdo vyhraje. Každej titul se počítá. Titul je titul, čím víc, tím líp, ne?! Trojky jsou něco novýho, zajímavější pro diváky a i Grand Prix se mění. Na druhou stranu je špatný, že se zúžil počet jezdců a odpadlo pár kluků, co maj‘ problém sehnat závody. Když jsou v týmu čtyři, nemůže jet pátej a pak je to o něčem jiným.“

speedwayA-Z: „Do úspěšné fazony tvých domácích výsledků nezapadá pouze finále mistrovství republiky jednotlivců. A to nejen loňské. Dalo by se mluvit o dlouhodobém trendu. Bude letošní seriál spíše vyhovovat tvému naturelu?“
Filip Šitera: „Doufám, že to bude lepší. Když někdo vyhraje a jede se na jedno finále, je šastnej. Ale když má někdo defekt, je čtvrtej. Seriál je dobrej a není dobrej. Bude se to sčítat a míchat pořadí a může se stát, že čtyři lidi budou mít před posledním závodem stejně bodů. Změny se musej‘ dělat, je to risk, zkusit se to může a budeme vidět po sezoně. Mistrák mi prostě nejde, nemám štěstí. Co se dělo ve Slaným, nevím. Vzal jsem z garáže špatnýho závodníka. Plánoval jsem, jak budou probíhat junioři v Polsku a měl nervy. Podělal jsem to já, ne technika. Zkazil jsem to psychikou, a to rozhodlo. Minule defekty, loni jsem to zkazil já. Jsem zvědavej, co to bude dělat letos.“

speedwayA-Z: „Už třetí sezonu jsi strávil v polské extraligové Wroclawi. Podepsal jsi tam i letos. Ceníš si své účasti vysoko?“
Filip Šitera: „Nepoved‘ se mi jen první závod, kdy jsem měl dva body. Pak jsem ale hned dělal osm plus dva a držel si průměr okolo sedmi bodů. Během posledního závodu o bronz na nás šlapali, že by měli zájem i na rok 2008. Byl tam se mnou Bohouš a on ví, jak to v Polsku chodí. Řekli, co chtějí, já řek‘, co chci já. A když si budu držet průměr, měl bych jet všechno. Měl jsem víc nabídek ze všech lig, ale jsem ještě mladej a učím se. Proto je lepší extraliga, když boduju. A nedělám nuly. Jseš v kontaktu se špičkou a rozdíl mezi extraligou a první ligou není, ale extraliga má větší jméno. Je víc sponzorů. Uvidíme. Když budu trošku líp bodovat, určitě bych tam chtěl zůstat.“

speedwayA-Z: „Na podzim jsi byl v Anglii odeslat motocykly do Austrálie a při té příležitosti ses účastnil šňůry pouáků. Oslnil jsi promotéry, ale žádný kontrakt z toho není. Proč?“
Filip Šitera: „Mám polskou, švédskou a českou ligu. Měl jsem z Anglie moc dobrý nabídky, je možná blbost, že jsem to nevzal. Bylo to lákavý. Chci dělat plochou dráhu, že chci, ne že musím. V kalendáři mi už tak asi dvakrát nebo třikrát vychází, že mám v jeden tejden pět závodů. Hodněkrát jsou čtyři. A to toho bych měl dát v pondělí Anglii a v sobotu Anglii? Pak v neděli můžeš přijít domů utahanej na oběd. K tomu máš mistrovství světa a Evropy a musíš mít čas na dělání motorek. Kdybych nestíhal Švédsko, nechal bych si tam motorky a lítal, ale na začátku chci jezdit. Neznám dráhy, budu je poznávat a všechno zkoušet. Je to o tom cestování. Přišla mi taky nabídka na německou ligu z Pfaffenhofenu. V půlce sezony bych možná do Anglie šel, ale musíš vědět, jak to budeš mít nabitý. Potřebuješ mít tým a mechanika to za tejden nenaučíš. Ozvali se z Elite League i z Premier League, akorát z Conference League ne (smích). Zezačátku bych měl velkej average. Teď snížili limit pro tým, a tak jsem se divil, že by po mně šáhli.“

speedwayA-Z: „Během pár dnů dokončíš motorky a začneš tréninkový program. Záhy se rozběhnou první závody. Co od nadcházející sezony čekáš?“
Filip Šitera: „Řek‘ bych spíš, co nečekám. Hlavně žádný zranění. Ale určitě čekám dobrý výsledky. Nebo doufám. Polsko, Čechy, Švédsko, určitě je to nabitý. Doufám, že budu bojovat a pomáhat těm týmům. Uvidíme, až si o tom budeme po sezoně zase povídat, jak to dopadlo.“

Filip Šitera děkuje:
„Určitě chci poděkovat dědovi, Řezňovi, Bogasovi a všem sponzorům, což je Rimini, Kohút, Autokomplex Menčík, SýS, Přikryl, Gardinia, Scandic CNC, espeedway.pl, ČSOB pojišovna, SPS Bakov nad Jizerou. Mechanikům Jarynovi a Romanu Dolečkovi. Dave Tappovi za skvělou sérii v Austrálii. Rodině Chrise Holdera a těm, co mi pomohli v Austrálii. Redmond Motorport za pomoc s prodejem motorek. A všem lidem okolo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a Antonín Škach