Žarnovica – 22. februára
Sezóna 2008 bola pre žarnovického juniora Martina Vaculíka ako na hojdačke. Nevyhol sa menším výkyvom formy, ako to aj on sám priznáva, ale neobišli ho ani výborné výsledky, či už v pretekoch jednotlivcov alebo družstiev. Absolvoval pädesiatdevä pretekov menšieho, či väčšieho významu, v ktorých reprezentoval nielen Slovensko ale aj pä klubov v európskych ligách. Aj keď prevažne dobré výkony predvádzal počas celej sezóny, predsa už tradične mu vyšiel najlepšie jej záver, keď to dotiahol až na piateho najlepšieho juniora sveta, či víaza Zlatej stuhy a Zlatej prilby SNP. O jeho pocitoch a hodnotení sezóny sa môžete dočíta v nasledujúcich riadkoch.


speedwayA-Z: „Minulú sezónu si začal nešastne, keď si si zlomil k¾účnu kos na tréningu v Miskolci. Jednalo sa vlastne o tvoje prvé zranenie tohto druhu. Poznačilo to tvoju sezónu?“
Martin Vaculík: „Určite poznačilo. Mal som už rozbehnuté tréningy a išiel som do Maďarska a mal som ten pád, no a zlomil som si k¾účnu kos a potom som dva týždne stál. Musel som ís do Po¾ska a tam mi to dávali dohromady lasermi, takými aké majú podobné aj v Anglicku. Zo začiatku som musel jazdi s bandážami a najprv mi to prekážalo, no potom som si to dal do poriadku. Nedá sa hovori o nejakej psychickej brzde, ale ako hovorím trošku to narušilo plán tréningov v jazde. V podstate som bol rozjazdený pred sezónou len na mojej dráhe. A to mi nestačilo a preto aj ten úvod nebol taký ideálny.“

speedwayA-Z: „Na začiatku sezóny sa vyskytol problém s tvojim štartom v MČR juniorov, keď si mal pôvodne štartova v kvalifikácii so začínajúcimi jazdcami. Ovplyvnilo to potom tvoj prístup k šampionátu?“
Martin Vaculík: „Prvýkrát som to ani nejako nevnímal. Keby som mal ís tú kvalifikáciu tak tam by nebol problém, pretože by ma to nijak nepoznačilo. Boli to preteky na rozjazdenie, aby som mal viac závodov. Takže kvalifikácia by mi tak nevadila aj keď bolo by to také úsmevné, že by som tam mal ís s tými čo začínajú. Aj keď aj to by bol dobrý tréning, rozjazdenie.“

speedwayA-Z: „Do predchádzajúcej sezóny si vstupoval ako majster Českej republiky jednotlivcov, avšak tento výsledok sa ti nepodarilo zopakova aj keď si ešte po dvoch kolách patril ku žhavým kandidátom na titul. Ako vnímaš tvoje pôsobenie v šampionáte?“
Martin Vaculík: „Prvé preteky v Prahe boli celkom dobré. Aj keď ma tam rozhodca vylúčil. Bol zameraný celú sezónu proti mne. A čo sme tam s Jarošom mali, to nebola celkom moja vina. Jednoducho som bol pred ním a on zvonku do mňa ukol… Myslím že to nebola až tak moja vina. Cítil som sa by trošku poškodený. A potom vieš, keď ti nevyjdú jedny preteky a si nahnevaný na rozhodcu, ktorý pískal celý šampionát proti tebe, ktorý a vylúčil len párkrát len pretože… Napríklad v Liberci som bol tiež teda naštvaný lebo najprv padol Lukáš Dryml žiadnou vinou. Opakovalo sa s ním v pohode, nič sa nedeje. A potom ja padnem, čo ma ozaj natiahla ko¾aj a nebola to moja vina, nebol to z mojej strany zámer, že by som chcel aby sa opakoval štart, preto že som bol v blbej pozícii a on ma vylúči. Hneď moju prvú jazdu zastaví v treom kole pre nejaký letmý štart. Tie rozhodnutia boli maximálne divné. Ako hovorím, tie prvé preteky na Markéte boli dobré, ale potom to už nevyšlo. Ani forma nebola taká, ako by mala by. Čo už, no.“

speedwayA-Z: „Budeš aj v tejto sezóne štartova v českých šampionátoch juniorov, jednotlivcov a dvojíc?“
Martin Vaculík: „Všetko uvidím pod¾a času, ako to bude s ostatnými pretekami, pretože priorita pre mňa je reprezentácia a potom Po¾sko, Švédsko, ktoré vlastne nepustí lebo som tam zviazaný zmluvou, ktorá sa nedá porušova. Ale rád by som išiel tieto preteky lebo je to vynikajúca príležitos vyjazdi sa a niečo mi dávajú aj keď úrovňovo nie sú ako tie v Po¾sku. Ale každý pretek ti niečo dáva. Ideš na iných dráhach s inými súpermi. Takže určite keď bude čas ve¾mi rád to uvítam a budem tam závodi.“

speedwayA-Z: „V súpiskách extraligových tímov Mšena a Plzne nastali nejaké zmeny. Ako to vyzerá s tebou a pôsobením v Slanom? Dostal si aj ty nejaké ponuky z iných klubov?“
Martin Vaculík: „Tie ponuky z iných klubov tam boli. Teraz vlastne jednám s dvoma klubmi. Jedným je Slaný. Všetko závisí na tom ako sa dohodneme. V jednom klube mám s¾úbené to, na čom sme sa predtým dohodli. Tam nie je problém. Ale zároveň som od začiatku závodil za Slaný, takže sa mi z tade ve¾mi nechce odís, aj keď teraz je taká doba, že sa každý snaží vybra čo je pre neho výhodnejšie. Takisto však nechcem vyvola žiadne problémy medzi klubmi.“

speedwayA-Z: „V minulej sezóne si prvýkrát štartoval v po¾skej Extralige. Ako hodnotíš svoje vystúpenie?“
Martin Vaculík: „Zďaleka to nie je II.liga. Sú to dva rôzne svety. To všetci čo si myslia, že je tam trochu zrovnanie, tak to teda nie je. V druhej lige ideš s jazdcami, ktorých ani poriadne nepoznáš alebo sú to jazdci jednoducho druholigoví. Kdežto prídeš do Extraligy, po pravej ruke máš Nickiho Pedersena a po ¾avej Hancocka a s tebou ide v jazde Scott Nicholls. Je tam celá svetová špička. A preto myslím, že ten rok v Extralige, aj keď neboli výsledky až také, mi dal ve¾mi ve¾a. A určite teraz chcem zúroči skúsenosti, ktoré som tam nadobudol. Do nadchádzajúcej sezóny sa budem snaži, aby tie výsledky boli lepšie. Ten Rzeszów ma mrzí. Bol to klub s ktorým som bol zviazaný a ve¾ká škoda, že sme vypadli. Bol ta skvelý káder a myslím, že sme mali na prvú šestku. A potom vlastne na tú prvú štvorku v play off. Scott Nicholls, Kenneth Bjerre, Žagar a Dave Watt, to sú všetko jazdci ve¾kých kvalít, no nie vždy, nie každý, má ideálnu sezónu, ideálny pretek a teraz sa to akosi skåbilo a bolo z toho vypadnutie. Mrzí ma to.“

speedwayA-Z: „V sezóne 2008 si dal prednos ligovému stretnutiu v po¾skej Extralige pred kvalifikáciou do Grand Prix a takisto sa hovorilo, že na Zlatej prilbe SNP nebudeš štartova ak Rzeszów postúpi do play off. Čo je na tom pravdy a ako chceš rieši tento problém v nasledujúcej sezóne, keď už je známe, že opä koliduje termín Zlatej prilby SNP s play off v Po¾sku.“
Martin Vaculík: „Zmluva v Po¾sku nebola tak spravená, že reprezentácia má prednos. Rozhodol som sa tak, že som išiel tú ligu a myslím, že to bolo zlé rozhodnutie. Aj za cenu toho, že by došlo k nejakému nedorozumeniu v Po¾sku, mal som ís tú kvalifikáciu do Grand Prix. Predsa je to reprezentácia. Bola to hlúpos z mojej strany. Tento rok je pre mňa na úplne prvom mieste reprezentácia Slovenska. Či Majstrovstvá sveta juniorov, kvalifikácia do Grand Prix alebo Majstrovstvá Európy juniorov, do týchto pretekov pôjdem. To bude pre mňa na prvom mieste. Uvidíme ako to bude s tou Zlatou prilbou. Je to doma, obhajoval by som to víazstvo, no ako hovorím bude to ažké. Vieš, ak budem dobrý v tej Extralige a v mančafte ma budú potrebova, aby sa spravil výsledok alebo ozaj tých juniorov by potrebovali, tak to bude ažké a uvidíme v priebehu sezóny ako sa všetko vyvinie.“

speedwayA-Z: „Ve¾ký individuálny úspech si pre seba ale aj pre slovenskú plochú dráhu zaznamenal vo svetovom šampionáte juniorov. Skús sa k tomu trochu vráti.“
Martin Vaculík: „V Žarnovici som bol štvrtý a super postup do semifinále. Potom prišiel Goričan a tam mi to jednoducho nevyšlo. Zvolil som zlé prevody a aj ja som nebol celkom v poriadku. Mal som kolísavú formu. Tento rok som bol raz vyššie, raz dole a bolo to ako na hojdačke. Jedno s druhým a bolo z toho deviate miesto, no Pán Boh zapla aj za to lebo tá jazda v Goričane bola tragédia. A potom to zranenie, neprajem to nikomu, no mne to nahralo do karát, že Adrian Gomólski nemohol nastúpi v Pardubiciach. Tam bolo to piate miesto. Deň predtým bola Stuha vydarená. Preto som si myslel, že mám ideálne motorky a nič som nemenil na sobotu. No v sobotu bola dráha trošku iná a bolo treba nepatrne niečo spravi s motorkou. Spravili sme to po druhej jazde a potom mi to už začalo ís. A potom bolo z toho to piate miesto. Super! Teším sa. Bol to asi môj najväčší úspech. A len tak ďalej a na druhý rok treba pomýš¾a ešte vyššie.“

speedwayA-Z: „Dilema mnohých jazdcov, či jazdi JRM alebo GM sa už často rieši v prospech GM. Aj ty si ešte na začiatku minulej sezóny chcel jazdi prevažne na JRM, no po krátkej dobe si to zmenil. Ako to bude v nadchádzajúcej sezóne? Porovnáš svoje výsledky na JRM a GM?“
Martin Vaculík: „Na začiatku minulej sezóny som mal k dispozícii šes motorov Jawa, ktoré som si sám zakúpil. Ako majster republiky som rátal, že by mi mohla Jawa trošičku pomôc čo sa týka motorov. Prebehli aj nejaké rokovania, ale nič z toho nebolo. Nebola žiadna aktivita z ich strany. Tak som sa rozhodol, po porovnaní výsledkov na oboch motoroch, že do tejto sezóny pôjdem čisto len na GM. Teraz mám štyri nové GM a verím že to bude rozdiel. Myslím, že som ich dal spravi dobrému ladičovi. Tak uvidíme. Ono nie je nikde napísané, že bude dobrý motor a budú dobré výsledky. Treba, hlavne aby som sa ja o to postaral a motor mi k tomu len pomôže. Myslím, že GM je lepší. Čo sa týka vlaňajších výsledkov, tak na GM som bol piaty v junioroch, vyhral som Stuhu, lepšie výsledky z Po¾ska som mal na GM. Na Jawe som mal tie slabšie výsledky, okrem víazstva na Zlatej prilbe.“

speedwayA-Z: „Tento rok maturuješ. Ako to skåbiš so začiatkom sezóny?“
Martin Vaculík: (smiech) „Takže touto cestou by som chcel hlavne pozdravi môjho pána riadite¾a, ktorý je zároveň mojim susedom. A chcel by som mu poďakova, že ma uvo¾ňuje na preteky. Vlastne škola má tiež ve¾kú zásluhu na mojich výsledkoch. Takže ve¾ké ďakujem. No maturujem no… Takže skåbi…pre mňa je priorita jazdenie. Ja sa spolieham v tejto veci na šastie. Dúfam, že mi prídu šastné otázky a nejaké šastné odpovede zo strany mojich spolužiakov alebo komisie a uvidíme (smiech). V každom prípade bude to ažké a treba sa pripravi aj na to a nejako to dobi.“

speedwayA-Z: „Čo by si chcel dosiahnu v novej sezóne?“
Martin Vaculík: „Tak hlavne tá reprezentácia v prvom rade. Tam zlepši výsledky, či v dvadsa jednotke alebo devätnástke. V devätnástke som mal pred rokom šieste miesto a teraz by nebolo špatné urobi lepší výsledok. Chcel by som tam skonči minimálne v prvej trojke. V tej dvadsa jednotke sa ešte uvidí, ale chcem tam tiež dobrý výsledok. A určite v ligách by kvalitný a by platným členom.“

Martin Vaculík ďakuje:

„Takže ďakujem v prvom rade mojim rodičom, bez ktorých pomoci by to nešlo. Za to, že jazdím vďačím im lebo ma podporujú po každej stránke, či už finančne alebo psychicky. Potom ďakujem mojim sponzorom, ktorých ani nebudem menova, aby som náhodou na nejakého nezabudol. Všetkých si môžete pozrie na mojej stránke www.vaculik.espeedway.pl
. Ešte raz by som chcel poďakova škole a pánovi riadite¾ovi, ktorí mi pomáhajú aj tým, že mám k dispozícii dielne so sústruhmi, kde si môžem robi veci na motorky. Ďakujem aj mestu Žarnovica.“

Foto: Martin Búri a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 31. ledna
V přípravě je dokonalý perfekcionista, na dráze technický závodník a neúnavný bojovník a při rozhovoru pro média báječný společník. Loni stíhal kombinovat krátkou dráhu s dlouhými a travnatými ovály, kde se coby stálý účastník finálového seriálu mistrovství světa pohyboval mezi absolutní jezdeckou elitou planety. Kromě toho se stačil skvěle etablovat v polském Krosně, postarat se o největší překvapení českého individuálního šampionátu, získat titul ve tříčlenných družstev a zaznamenat spoustu dalších výtečných umístění. Do nové sezóny vstupuje oslaben o svého věrného mechanika Jiřího Patlejcha zvaného Sysel, avšak odhodlán vyhrát všechno, co půjde. V exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z se svěřil, že se bojí jedině ukřižování. A také toho, že čtenářská trpělivost nevydrží ke klíčové otázce číslo čtyři, kterou položil sám sobě.

speedwayA-Z: „Loni jsi patřil mezi finalisty mistrovství světa na dlouhé dráze. Vezmeme-li tvé účinkování řečí výsledků, byl jsi čtrnáctý v Mariánských Lázních a St. Macaire, třináctý v Morizes a dvanáctý ve Vechtě. Jak jsi to ovšem viděl ty?“
Richard Wolff: „Samozřejmě nebudu říkat, že ty místa jsou něco dobrýho. Před sezónou byl cíl zúčastnit se všech čtyřech závodů a nevypadnout kvůli nějakýmu kiksu. Samozřejmě si ale musíš dávat ty nejvyšší cíle, to je logický, ale byl to první rok, co jsem se věnoval víc dlouhý. Připravuješ se na to, chceš výsledky, ale víš, že nemáš rozpočet bejt do šestýho místa. Jezdit v béčku není žádná ostuda. Na dlouhý jsou ikony, co maj‘ zkušenosti, i mladý se zázemím a není to tam žádná sranda. Na konci sezóny nejsem s jednotlivejma výsledkama spokojenej, ale v tom globále si řekneš, že patnáctý místo na světě není špatný. Ovšem nesmíš bejt sám se sebou spokojenej. Kdyby v Mariánkách šlo všechno jak v prvních rozjížďkách, byly by výsledky ještě lepší. To je ale kdyby, sport je však o náhodách a štěstí, závody se vyhrávaj‘ na dráze nebo ještě předtím v garáži, ne s tužkou na papíře v hospodě. Teď si to přesně nevybavím, ale pokaždý to mohlo bejt lepší, i když se v tom nechci babrat. Avšak říkám, že v prvních jízdách to bylo dobrý, pak horší. Nechci to házet na vrub techniky, ale ta Jawa upaluje jen dvě kola. Stalo se mi několikrát, že mi neujížděl ani Riss, ale pak jako by se něco stalo s motorkou. Nechci se na to vymlouvat, je to můj poznatek. Vždycky jsem se kousnul, bodově to nebylo špatný, v céčku nebo v béčku jsem do toho šel a nikdy to jen. Pokaždý jsem přinejmenším chtěl vyhrát céčko a doufám, že to i z videa bylo znát. V mý oblíbený Vechtě to bylo béčko. Třikrát v sezóně jsem prožil zklamání, když se něco posralo, protože pak to vypadá jinak. Nebejt pár defektů, výsledky jsou daleko lepší, ale závody jsou i o tomhle. Bohužel. Tak to je. Ve Vechtě jsem přidřel, jak byl motor teplej‘, přimázlo se to, cílem jsem projel, ale to už na půl plynu. V Mariánkách taky padnul motor, ale nemá cenu se na to vymlouvat.
Myslím si, kdybych jel seriál letos, daleko víc bych si to užil. Chtěl jsem to i loni, ale měl jsem svázaný ruce. Jedeš poprvý, nechceš udělat ostudu, letos bych si to užíval víc. Čtrnáctej‘, čtrnáctej‘, třináctej‘, dvanáctej‘, ale vždy za mnou byly jména, co stály za povšimnutí. Ale na tom nemůžeš stavět. I když je to někdy z pohledu diváka špatné, vždy tě něco zahřeje. Při sportu neexistuje, aby všechno šlo, jak má bejt. Nesmíš bejt nikdy spokojenej‘, dokud nejsi první. Až na tý jedničce můžeš říct, že bylo všechno dobrý. Boj o umístění začíná tréninkem, končí poslední jízdou, ale při dlouhý je atmosféra v depu relativně uvolněná. Přijde mi víc přátelská než na krátký. A když jsem jel se svým kolegou Pavlem, byla pohoda. Je to rival, ale přispěje ti i to, že si i dnešní zvrácený době uměj‘ soupeři nějak pomoc. Nebudu jmenovat ty lidi, co se těchhle akcí zúčastňovali, oni vědí, ale bylo hezký, že jsme si nějakým způsobem dokázali vyhovět a byla pohoda.“

speedwayA-Z: „Z letošního seriálu jsi byl však vyřazen a dalo by se říct několikrát. V semifinále v Mulmshornu jsi skončil devátý. Pak jsi díky smůle těsně nepostoupil do challenge v Aduardu, aby ses tam nakonec svezl a nepostoupil. Divoká karta na tebe nezbyla. Pořádný pytel smůly, co?“
Richard Wolff: „To je sice hezký, ale nejsem typ člověka, co by plakal nad rozbitejma hračkama. Dobře, možná to tak je, možná není. Třeba v Mulmshornu byl perfektní trénink. A já tvrdím blbej‘ trénink, dobrej‘ závod a naopak. Samozřejmě by bylo dobrý, což je za tři (smích), kdyby všechno vyšlo o kapánek líp. Bohužel to není, co s tím teď tady naděláme?! Buď jsem měl přidat v některejch jízdách víc plynu nebo… Jsem měl přidat ještě víc plynu. Nebo líp odstartovat. U některejch závodů vím, že chyby byly. V Mulmshornu jsem posral rozjížďku, co jsem měl vyhrát. Cejcha mi v první zatáčce ustřelila rolo a já jel celý čtyři kola v takovým šeroslepu. Prohraný jízdy o centimetry nebo milimetry bolej‘ víc než o desetimetry. Ty chceš mít už za sebou, ale ty prohraný o kousek tě serou. Mrzí tě, že výsledek moh‘ bejt lepší, ale bylo by trapný říkat po závodech, že jsem jel dobře. Takový vydřený vítězství a body maj‘ větší váhu než start – cíl a kilometr převaha. Je to o tom, že člověk to nedostal zadarmo a to je na tom to hezký. Aduard začal neznalostí dráhy. Všichni byli nervózní, challenge bylo termínově dost pozdě. Zima se taky podepíše na psychice závodníka. Navíc mi omarodil mechanik Jiřík. Po přípravě motorek si šel zahrát fotbal. Jeho poslední věta zněla ‚Luboši, chytej‘ a z toho vznikla zlomená noha. Takže začal nervák, jak dohonit mechanika. Naštěstí jsme už předem byli domluvený s maskotem a manažerem Káčou Kadlecem. Během chvilky se stal rázem mechanikem. Chopil se toho statně a už odjezd byl relativně dobrej. Věděl jsem, že Káča to zvládne. Hodně mi pomoh‘. To sou situace, kdy během pár hodin řešíš nepříjemný věci a to ti ubírá sílu. Zatím se ale vždycky našel někdo, kdo ti pomoh‘. Bez takovejch lidí to nejde a patří jim velkej dík. Bez nich by se žádnej výsledek nezrodil. Z mýho hlediska byl trénink v Aduardu šílenej, fakt šílenej. Přišel za mnou i pan Špinka a ‚Richarde, takhle by to nešlo!‘. Měl jsem problémy s atypickou dráhou. Holanďani viděli, že bude pršet, prozíravě zakryli zatáčky, ale nenapadlo je, že klíčovej‘ je nájezd a ten zapomněli přikrejt. Byl nejvíc rozbitej a dělal problém pro celou osmnáctku závodníků. Jde o to, jak se s tím kdo popral. A já v tréninku trpěl jako pes. Byla taková zima, že jsem si pod kombinézu musel ještě oblíknout pyžamo s Bartem Simpsonem. Ale těžce na cvičišti, lehce v boji a to se zase projevilo. Vytipoval jsem motorku, na který jsem se protloukal celým závodem. A vybral jsem dobře. Celej závod byl hektickej. Když jsem neodstartoval, předjížděl jsem. Když jsem startoval, zastavili to a při opakování jsem byl šestej. Tyhle maličkosti stavěj‘ mozaiku výsledku. Přál bych si víc štěstí. Famózně jsem si zazávodil. Dal jsem do toho všechno a kolikrát ani nevěděl, jestli to ustanu. I když máš motorku pod kontrolou, byly situace, kdy jsem myslel, že to neustojím. I mechanik Káča řek‘ ‚Ty brďo, tohle bylo hustý!‘. Podmínky byly bojový a já si to vydřel. Věděl jsem, že nemám co ztratit. Chtěl jsem zase jít do finále, to by byla satisfakce za celou sezónu. Chyběla mi jedna příčka a zavřel bych pusu všem, co říkali, že to byla jen náhoda, že jsem se do seriálu dostal. Mrzí mě, že to bylo jen o jedno místo. Ale je to tak a teď už s tím nic neudělám. Jeden poznatek k letošní nominaci, když mi jednoho večera přišla SMSka, kdo dostal divokou kartu, zamrzelo mě, že funkcionáři tvrděj‘ něco, ale skutky jsou jiný. Dostal to asi ten, kdo si to zasloužil. Občas slýchávám, že mládí vpřed, tak asi ještě nejsem mladej‘ (smích)!“

speedwayA-Z: „Nemohl jsi chybět ani v sestavě národního týmu pro mistrovství světa družstev a ani v mistrovství Evropy v La Reole, kde jsi obsadil jedenáctou příčku. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Richard Wolff: „Já si tu Francii vzal ze dvou důvodů. První byl organizační, o něm se nebudu bavit. A ten druhej je, že rok předtím jsem tam jel céčko a říkal si, že jsem už přišel na to, jak tam jet. Jenže když jsem tam letos trénoval, viděl jsem, že to je nesmysl. Dráha mi asi nesedí a nedokážu tam všechno skloubit, abych byl rychlej. Byla to špatná volba. Vsadil jsem na druhou šanci a ani ta nevyšla. O družstvech se mluví dobře. Opět moje pravidlo, že špatnej‘ trénink znamená dobrej‘ závod, fungovalo. Vyčítal bych si jízdu s Německem. Bavili jsme se o ní v depu, že není tak podstatná. Že stejně půjdou nahoru, a tak nemá cenu do ní dávat všechno. Nastupoval jsem uvolněnej a byla to škoda. Dvě kola jsem jezdil druhej a vodil dva mistry světa. Zvolil jsem taktiku šetřit se, protože dráha byla rozbitá. A to byla hrozná blbost. V posledním vinglu jsem přišel i o třetí místo a dojel čtvrtej. Byla to hloupost. Měli jsme do toho jít hlava nehlava. Jasně, nechceš nic vypustit, ale dráha byla těžká a ubírala síly. Nechtělo to vlažit ani v jedný jízdě. Ve finále jsem byl třetí nebo čtvrtej nejlepší závodník a měl z toho dobrý pocity. Deštivá, hutná dráha mi sedla a bylo to dobrý. K týmu bych chtěl říct, že opět bylo na medaili. Loni jsem ti říkal, jak by bylo famózní chodit s Káčou s plackou po Plzni. A letos to tvrdím taky. Skončili jsme pátý, ale bylo na víc. Díky tomu, že se jeden Francouz opil a druhej si rozbil hubu. To se psalo, ale chybělo pár bodíků a mohli jsme bejt někde jinde. A třeba stát na stupni vítězů. Je to ale to ‚kdyby‘, mohlo to bejt třeba i jinak. Ale tak to prostě je. Chyběl kousek.“

Richard Wolff: „Čtvrtou otázku si položím sám a sice, komu bych chtěl poděkovat. Samozřejmě poděkování sponzorům a osobám není podle žádnýho řádu, takže není ani abecedně, ani jinak. Začneme firmou Bellis v zastoupení pana Vopata. Michalu Stárkovi z MPM za navigaci pro Káču a hlavně za stan, protože jsme ho letos hodně využili kvůli dešům. HBC & Vrates Fans za spolupráci a svýmu bejvalýmu šéfovi z LZ trading za nějaký ty lamely. Panu Tomíčkovi za ladění Jaw a Bogasovi Brhelovi za GM. Restauraci Staroměstská jáma za sebrání iluzí a inspirativní výrok ‚stejně už nikdy nevyhraješ ani jízdu‘. Samozřejmě mechanikovi Jiříčkovi Patlejchovi a všem, co ho dostatečně nahrazovali při jeho absencích, prostě všem, co mi pomohli v sezóně 2008. Kdo si myslí, že tohle poděkování nestačí, s tím si to vyřídím (smích). Ale vážně poděkování všem, protože plochá dráha bez závodníků, mechaniků a sponzorů by postrádala smysl. Prostě všem, co zapadaj‘ do mozaiky tohoto sportu. A až dočtete rozhovor do konce, zapomeňte na všechno, protože je rok 2009 a od března začínáme znovu a doufám, že se na stadiónech objevíte a čeká vás spousta komickejch‘ zážitků a pádů, který dopadnou dobře.“

speedwayA-Z: „Bez nadsázky se dá říct, že jsi svými výkony atakoval Zdeňka Schneiderwinda na pomyslném postu české dlouhodrážní jedničky. Ovšem při skutečné konfrontaci během mistrovství republiky v Mariánských Lázních jsi byl pětka a on exceloval…“
Richard Wolff: „Určitě jsem jel do Mariánek s tím, že jsem věděl, že Zdenda bude kousat. Jasný, že jo. Byl tady čtvrtej‘ v mistrovství světa a určitě mu to jelo. Je porazitelnej‘, ale v áčku je to hop nebo trop. Samotný jízdy před ním nemusej‘ říkat nic. Finále jsme jeli v sedmi. Můžeš bejt první až sedmej‘. Může ti to vyjít a jseš mistr. Byl ale trošku problém. Zkoušel jsem obě motorky a myslel si, že ta ostrá bude rychlé. A tak jsem ji dal bokem a jel tu horší, abych ji ladil. Když jsem naskočil na tu ostrou, nejelo to. Vyloženě to couvalo. Horko, vedro a to Jawa nemá ráda. Jestli jsem byl někdy nespokojenej‘ s motorkou, bylo to tam. Jednou mi připadalo, že se snad musím i odstrkovat nohama. Zdenda vyhrál oprávněně. Já byl pátej‘. Člověk s tím nic nenadělá. Mariánky jsou hodně o motorech. Líbí se mi tam. Je to takovej‘ adrenalin. Je to žůžo, jak se to z výjezdu rozjede. Fakt dobrej‘ pocit, ale nesmíš upadnout. Představa, že letím tady bez brzd na splašenejch‘ trubkách! Adrenalin s tebou houpe. Měl jsem tu čest se na pár motorkách povozit, ale i projížďka na Harleyi volnou přírodou je proti tomuhle nic. Někde máš dráhu, že se necejtíš, ale tady hrozně záleží na motorce. Nechci házet procenta, ale motorka má převahu. Navíc předtím byl Liberec a já si zapomněl karburátor na Markétě. přijel pozdě a už nebyl čas to doladit. Stačilo to na pátý místo. Třeba letos… Určitě jsem odjížděl z Liberce s pocitem, že si to chci užít a udělám všechno, abych bojoval o nejvyšší příčky. Pro pátý místo jsem tam rozhodně nejel ani náhodou.“

speedwayA-Z: „Jezdil jsi naplno dlouhou i krátkou dráhu. V prvním případě tě cesty vedly daleko na západ, ve druhém zase na sever či východ. Jak těžké bylo tohle zvládat po logistické stránce?“
Richard Wolff: „Logisticky to těžký není, ale cestování zabírá spoustu času a prostoru. Musíš mít kolem sebe lidi, i co tě vystřídají za volantem. Asi nebudou závodníci, co neradi řídí, takže ti nevadí ani ty dálky. Do Francie jezdíme o den dřív, aby měl člověk po čtyřiadvacetihodinový cestě den relaxu. Loni jsme tam byli hodněkrát a ve dvou se to lépe táhne. Cesta s Pavlem byla příjemnější. Byl jsem tam i s Jirkou Patlejchem sám. A jednou jsme to protáhli i na desetidenní zájezd, aby se spojily dva závody. Ty lidi okolo sebe potřebuješ. Když se můj Jiříček, jak říkám nejlepší mechanik na světě, nemohl z nějakejch‘ důvodů zúčastnit, bylo to těžký. Říká se, že každej‘ je nahraditelnej‘, ale není to pravda. Patří mu díky, ale jsou i lidi, který nemůžu jmenovat, ale moc dobře vědí sami, kdo to je, kterým musím taky poděkovat. Naopak na východě nebo severu je to většinou polská liga. Jezdím tam taky den předem. Večer na hotel a běžnej‘ rituál je jít na večeři a pak od devíti, desíti relaxace na pokoji. A vyspat se. Jinak to nejde, polská liga je prestižní a nemůžu si dovolit výpadek. Samozřejmě někdo tam přiletí na poslední chvíli, ale já se snažím to dělat takhle. Odjedeš závod a pak máš přes osm set kiláků přes noc domů. Spíš je náročný tohle, do Prahy se přijíždí okolo šestý, sedmý nebo osmý hodiny ranní. Zaobírám se dlouhou dráhou a to není pro harlekýny a fotbalisty. I když vážíme okolo sedmdesáti kilo plus mínus, myslím, že jsme tvrdý chlapi a měkáči odpadávaj‘. Já tyhle rozbitý dráhy, kde je znát technika a zkušenost, mám rád. Nemusím betonový, kde odstartuješ a jedeš kolem dokola jako husy. Krosno mi proto sedí. Je to nejlepší dráha v Polsku a bejvá většinou rozbitá. I ty nejlepší hvězdy jako Matěj Kůs, Adrian a tak dále mě neporazily o velkej‘ kus a neměly to zadarmo. Na dráze v Krosně se mi líbí, že se tam dá bojovat. Párkrát jsem se tam dostal zezadu na první místo. Je to tvrdej‘ sport a tohle k tomu patří. Je hezký, když se člověk nevzdá. Kdyby byl všude asfalt a všechno růžový, smysl plochý dráhy by se vytratil. Je to sprint a kontakt, někdy až moc, to už je na fair play závodníků, ale nějaký pusinky do tohohle sportu moc nepatřej‘.

speedwayA-Z: „Pakliže někdo v budoucnu bude hodnotit mistrovství republiky jednotlivců 2008, rozhodně neujdeš jeho pozornosti. Poslední v Praze, ale druhý den bedna v Pardubicích. Dvanáctý v Liberci a desátý celkově. Jak bys to ohodnotil ty sám?“
Richard Wolff: „Jak bych to hodnotil? Desátý místo je šílený a hrozný. Nejradši bych se o tom ani nebavil. Nemusí to tak vypadat, ale chtěl jsem, aby to na Markétě bylo top. Dělali jsme přípravy a tím, že jsem chtěl maximum, preventivně se na motorce měnily díly. Prevence však byla špatná cesta. Překopaly se spojky a to bylo fatální. Shořely mi tři! Jestli jsem chtěl někdy hodit ručník do ringu, bylo to právě v Praze. Ale chtěl jsem si to vyžrat až do konce. Třešničkou na dortu se pak stala poslední jízda. Bavil jsem se o tom už na rozpravě, že jedu ob jízdu a chtělo by to víc času. A tak jsem byl vyloučenej‘ za dvě minuty. Byl jsem hodně naštvanej‘. Následovala noční na motorkách a Pardubice, který byly úplně jinej‘ den. Dráha mi sedla, motor jel skvěle, vše bylo, jak má. Máklo se na spojkách a zlepšilo se to o sedmdesát procent. Proto se zrodil takovej‘ výsledek, ale i v tomhle závodě jsem se potýkal s problémama. Motorky maj‘ bejt stoprocentní, a pokud nejsou, blbě se závodí. Jsem typ, že je musím mít připravený a nesnes‘ bych jet na závody připravenej fifty per cents. Liberec ani nevím. Člověk, a chce nebo ne, myslí na druhej‘ den na Mariánky, prostě nevím, nehodnotil bych to. Byly dobrý jízdy, byly špatný jízdy. Nějak se to nesešlo ten den, nevím ani příčinu. Skákal jsem z motorky na motorku. Po Pardubicích jsem věděl, že musím, a z toho vzniklo to desátý nelichotivý místo. Byl jsem zvyklej‘ na jiný umístění a tohle je pro mě nepřijatelný.“

speedwayA-Z: „Někteří závodníci vnímají tříčlenná družstva jen jako jakýsi doplněk ke svému nabitému programu. Jak jsi k této soutěži přistupoval ty?“
Richard Wolff: „Myslím, že tahle otázka by mohla mít stručnou odpověď. Neříkám to jen za sebe, ale jediný výsledek, co jsme chtěli připustit, je mistr. O nic jinýho nešlo a žádný jiný místo nepřipadalo v úvahu. Jasně byl tam termín jednoho závodu, kdy jsme měli volno a on bych z nepochopitelnejch‘ důvodů přehozenej‘. Za to nikdo nemůže, věděli jsme na konci, že máme body, a doufali. Drama bylo, byl jsem na jinejch‘ závodech a zjišoval si, jak to v Liberci dopadlo. Kdyby nám ten titul utek‘, bylo by to k pláči. Na jaře to začalo špatně, pak jsme si řekli, co chceme a šli jsme za tím. Dost jsme ten titul chtěli.“

speedwayA-Z: „Naproti tomu extraliga už dlouho není pro pražský Olymp tím správným šálkem čaje. Čím to? Loňský model vám byl doslova ušitý na míru.“
Richard Wolff: „To chci vyvrátit. Jsem klubista. Jako v hokeji. Fandím Spartě. Půjdu klidně na Slávii i na Vítky, ale pořád tam bude to velký S. Když vidím, kam se ubírá dnešní plochá dráha, myslím si, a si kluby sáhnou na svý svědomí. Nechci tím nikoho pobouřit, ale nejde o to, jestli systém někomu vyhovuje, ale aby v klubech bylo spousta českejch závodníků. A jestli ta myšlenka na novou extraligu k tomu směřuje, je to dobře. Když tam budou jen hvězdy z ciziny, neřeší to nic. Sice tady budou ikony, ale je to cesta do rakve. Na hvězdy a la Ulamek může být Grand Prix. Neříkám nic špatnýho, ale i z pohledu fanouška, aby za tým Čvančary jelo pět cizinců, to vážně nikam nevede. Možná se mýlím, ale když máme český závodníky, nevidím důvod, proč by v extralize neměli jet. Jsou na to dva pohledy, ale naši závodníci by měli závodit. A že by měli převládat, není nic špatnýho. Do politiky nedělám a můj názor, že politika je trochu špína (smích). I dobrej‘ záměr může dopadnout fatálně, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. A proč jsme byli třetí? Řešili jsme to jak v klubu, tak na horách. Vstup do extraligy byl dobrej‘, ale netvrdil bych, že jsme se nechali ukolébat. Ale co si budeme povídat, plochodrážní sezóna je dlouhá. Podepsaly se na tom zranění a výkyvy. Je to můj zdárný důkaz. Pardubice iks bodů, Plzeň žádnej‘. Mšeno body, Praha nic moc. Život je houpačka a to platí i ve sportu. Prohrát druhý místo o jeden bod je docela blbý. To by se nemělo stát a můj názor je, že to druhý místo jsme měli získat. Je to hrozná škoda.“

speedwayA-Z: „Na titul jsi mohl směle pomýšlet i s Filipem Šiterou v mistrovství republiky dvojic v Březolupech. Jenže tvá dlouhodobá smůla v tomto šampionátu tady měla své další kolo.“
Richard Wolff: „Mám z toho video šot. Je to jedna z mejch osobních tragédií roku. Samozřejmě uáplej v koutě nebudeš budit respekt. Proto jsme se s Šíou projevovali, že všem ukážeme. Ten systém je takovejhle a už několikrát se mi vymstil. Už s Pepem jsme směřovali hodně vysoko. Jednou mi prasknul řetěz a teď se projevil rozstřelenej‘ motor za stavu 7:2 pro nás. To byla klíčová rozjížďka, ale kdyby babička měla koule, je to dědeček. Určitě by to však vypadalo jinak. Dobrá dráha, závodní, jelo se mi dobře a Filipovi taky. Mělo to bejt jinak. Na jízdu s Pepou a Aďou jsme měli strategii. Ale nešlo to, dvě kola jsem to zkoušel já, pak jsem pustil před sebe Šíu a jemu to taky nevyšlo. Jsem zklamanej, měli jsme na víc. Plzeňáci byli čtvrtý a my jsme je porazili. To je sport!“

speedwayA-Z: „Plochodrážní sezóna 2009 se blíží doslova mílovými kroky. V jakém stadiu je tvá příprava? A prozradíš nám své cíle?“
Richard Wolff: „Chystám se. Už první změna je, že se na Markétě stěhuju do dílny ke svýmu kolegovi a kamarádovi Pavlu Ondrašíkovi. Tohle bude změna do pohody. Teď pracuju na zázemí, co se týká dráhy a taky na fyzický a psychický zdatnosti. Konečně se už píše, že plochodrážníci dvakrát vyhráli. V hokeji. Hrozně se mi to líbí, s úsměvem na rtech čtu, že plochodrážníci neinkasovali, ale vyhráli. Teď bude odveta s KALTem a tam to chce aspoň tři gólmany do brány. Ale Pepe ještě nedohod‘ termín (smích). Horší už je – a to asi bude to nejhorší, ale všechno jednou přebolí – to, že mě opouští nej- mechanik na světě. A mně nezbejvá, než si brát jiný mechaniky. Nechci je snižovat, ale Jiříček Patlejch má cejch nejlepšího mechanika na světě a nemůžu mu ho už vzít. Musím tady zapracovat, teď probíhají přípravy ohledně motorek. Měla by bejt jedna změna k lepšímu a pomalinku chystám spolupráci s motoráři. Po sezóně to chtělo voraz, bude toho spousta novýho, uvidíme, jak to půjde. Znovu se chystám na cesty po Evropě, polská liga plus česká liga a moje padesátiprocentní angažmá, což je dlouhá dráha. Nechci se rouhat, ale snad kdybych měl mechanika Jirku, troufal bych si tvrdit, že by tohle mohla bejt famózní sezóna, co se týká různých úrovní zabezpečení. Doufám, že to bude dobrý, pomalinku připravujeme auto. Jelikož je krize, nebudu obměňovat vozovej‘ park, takže budu zase cestovat svým VW Transporter 2.5 TDI. Ambice jsou zodpovědně přistupovat ke každýmu závodu a v rámci možnosti udělat co nejlepší výsledek. To znamená vyhrát všechno, co jde. Ne, že bych to chtěl zveřejňovat, ale sezóna bude i ve stylu Kristových let. A tak doufám, že mě po ní fanoušci neukřižujou.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a archív Richarda Wolffa

Lišov – 14. února
Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Proto může na první pohled vypadat jedině logické, že se vydal na ovály ve stopách svého dědy Jana, otce Jana, strýce Libora a bratrance z druhého kolena Zdeňka Simoty. Nicméně nejmladší z jihočeského plochodrážního klanu nejprve závodil za řidítky silniční stopětadvacítky. Jak se k ní dostal a co ho nakonec nasměrovalo ke sportu levých zatáček, zjistí čtenáři magazínu speedwayA-Z v exkluzivním rozhovoru s Janem Holubem.

speedwayA-Z: „V tvém rodinném stromě je plochá dráha hojně košatá a ty jsi představitelem její už třetí generace. Tento fakt bezesporu ti bezesporu usnadnil rozhodování při volbě sportu. Nebo byla nějaká konkurence?“
Jan Holub: „Byla. Silnice. Bylo to přes Kubu Smrže, děda s ním jezdil jako mechanik a já s ním dívat se. Jel jsem čtyři závody. Bylo to dobrý, ale měl jsem menší pád. Zlomil jsem si kličku a způsobil si otřes mozku. Ale plochá dráha byla pro mě nejlepší. Začala se mi víc líbit. To je sport spíš pro mě. Silnice je pěkná, ale není to tam takový, co by mělo bejt‘. Na plochou dráhu jsem chodil ještě, když jezdil taka. Ve dvou letech mě svezl na šroubkách na hokejovým stadiónu v Budějicích. Od tý doby jsem pořád u toho. A po tý silnici jsem si řek‘, že plochá dráha je pro mě to pravý. Trénoval jsem asi čtvrt sezóny a pak přišel Slaný (test match proti Polákům v dubnu 2007, kdy Jan Holub na oválech debutoval – pozn. redakce). A bylo rozhodnutý. Vůbec nelituju, je to lepší než silnice.“

speedwayA-Z: „V letošním roce ses poprvé objevil v reprezentaci. Shodou okolností šlo o evropské šampionáty do devatenácti let – družstev ve Wiener Neustadtu a jednotlivců v Balakovu. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Jan Holub: „Wiener Neustadt moc slavnej nebyl. Nic moc. Dráha neznámá a nesedla mi. Byla hodně tvrdá a to moc nemusím. Naděje tam byla, ale nakonec čtvrtý místo. Snad to bude letos lepší. Musí. Kdybychom postoupili do finále, bylo by to jedině dobře. O Balakovu se dlouho nevědělo, jestli se pojede, a nakonec se jelo. Jel jsem tam s tím, že postoupím, akorát mi nevyšla ta poslední jízda. Měl jsem pád a o bod mi utek‘ postup. Byl jsem druhej‘ před Rusákem. Jemu se to zvedlo, spadla motorka a já ji trefil. Zastavili to a opakovali. Měl jsem něco se zápěstím. Jízdu jsem dojel, ale bod mi chyběl. Hodně zajímavá byla cesta. Letěli jsme z Prahy do Samary, a tak jsem vez‘ jen motor, karburátor a věci na sebe, jinak jsem měl všechno půjčený od nich. Technika byla suprová a nám se to podařilo naladit. Bylo to poprvý, co jsem letěl, ale všechno bylo bez problémů. Žádnej únos (smích), ani motor se neztratil. Ale pak ta dálnice! Rozbitá, hrozně, strašná cesta. Byla to velká zkušenost, hlavně s domluvou. Rusky neumím ani slovo a anglicky tam mluví málokdo. Všechno překládal pan Špinka, ten umí rusky dobře.“

speedwayA-Z: „Český juniorský šampionát ti loni přinesl páté místo. Oproti sezóně 2007 jsi v něm poskočil o dvě příčky dopředu. Jsi se svým umístěním spokojen, nebo jsi čekal víc, třeba aspoň jednu bednu?“
Jan Holub: „Bedna tam mohla bejt‘. Ale nebyla. Málo jsem jel (smích). Ani jeden závod nebyl podle mejch představ. Konkurence byla Matěj, Haďas, Hynek… Není to jednoduchý se na bednu dostat. Špatný nebyly Slaný a Plzeň. Tam to mohlo dopadnout. Rozhodovaly finálový jízdy. V Pardubicích na začátku sezóny byl problém řetěz nebo něco. Letos by bylo dobrý jít zase o dvě příčky nahoru. Možná i o čtyři (smích). Speciální taktika nebude, každej závod je jinej. Budu se snažit, abych bylo co nejlepší. Nebude to jednoduchý, ale bednu by to chtělo.“

speedwayA-Z: „Hovoříme-li o aspiracích na medailové umístění, určitě sis je dělal při českém mistrovství do devatenácti let. Jelo se v Plzni na tvé domácí dráze…“
Jan Holub: „Dělal jsem si větší. Čekal jsem, že by tady ta bedna mohla bejt. S Haďasem jsme byli tak nastejno. Ale přišla první jízda a po startu mi to přestalo jet. Pak se to zase chytlo. Doteďka nevím, jestli to byl karburátor, nebo zapalování. Pak to přestalo. Odjel jsem s tím ještě jednu jízdu, ale nejelo to, jak by mělo. Vzal jsem si druhou motorku. Bylo to s ní lepší, ale už to nestačilo, abych byl na tý bedně. Jsou ještě nějaký roky před mnou, takže se to dá dohnat. Letos se jede v Pardubicích a to je dráha hodně o motoru, takže se uvidím, jak to sedne. Tam to asi pojede dobře Haďasovi. Ten to tam má rád. Ale já se budu snažit kousat.“

speedwayA-Z: „S Michaelem Hádkem jsi vytvořil dvojici nejen v mistrovství republiky juniorských družstev, ale také v šampionátu dvojic v Březolupech. Jak bys okomentoval vaši spolupráci v loňské sezóně?“
Jan Holub: „Jeli jsme celou sezónu a to je znát. Spolupráce s ním byla dobrá, už se známe. Dokážeme se domluvit a jezdíme dvojici. V Březolupech začal závod dobře. Bylo drobet štěstí a pak zase neštěstí. Jel jsem před Martinem Gavendou a Haďas se před něj nedostal. Je to škoda, mohli jsme bejt na bedně a bylo by to super. Čtvrtý místo podruhý za sebou už bylo zklamání. Snad to ještě přijde. Věřím tomu, že pojedeme spolu a mohlo by to vyjít. V Liberci je hodně zajímavá dráha. V juniorskejch družstvech byly dva závody, co jsme nejeli spolu. Ve Mšeně a pak ještě v Plzni. Hlavně v Plzni byla škoda, že Haďas nejel. Byl nemocnej, jinak by to bylo jiný. Zrovna doma jsme si věřili. Letos pojedeme s většíma ambicema a lepším výsledkem. Trochu bylo znát, že nebyl Filip. Taky tam toho dost udělal. Ale letos ho už nebudeme potřebovat (smích).“

speedwayA-Z: „Tvou slabinou bývaly starty. Během sezóny jsi na nich ovšem zapracoval a bylo po problému. Jak se něco takové dá naučit?“
Jan Holub: „To je jedna z mála věcí, co se člověk musí naučit sám. Někdo má to štěstí, že umí startovat hned. Ale já ho neměl. Žádná speciální taktika, jak se to naučit nebyla. Jenom trénink a chtít. Pořád jsem trénoval, startoval a přišlo to. Tak snad mi tohle už neodejde.“

speedwayA-Z: „V sezóně 2007 vyhrála Plzeň extraligu. Loni jste se však vůbec nevešli na pódium. Jak bys to okomentoval?“
Jan Holub: „Určitě tam byla velká ztráta Simoáka. Já se moc v extralize neobjevoval. Jel jsem jen pár jízd. Kolikrát mě štvalo, že jsem se jen koukal z depa. Náhradník, to není ono. Letos by to mělo bejt‘ jiný. Měl bych bejt‘ nasazenej na celou sezónu s Haďasem, Simoákem a nějakým Polákem, takže bych měl snad jet celou sezónu. Což si myslím, že bude nějaká zkušenost a závody navíc. Plus bych snad moh‘ Plzni přispět i k nějakejm‘ bodům. Občas se to dařilo i loni. Ve Mšeně to pro mě byl nejlepší závod. Přijdou další!“

speedwayA-Z: „Na podzim se objevily zprávy, že o tebe usiluje Mšeno. Je tomu tak a proč ses nakonec rozhodl zůstat?“
Jan Holub: „Pravda to byla. Byl bych tam jako junior do extraligy. Oni ho neměli, bylo to ještě předtím, než podepsal Filip. Hlavní důvod byl mít víc příležitostí ke startu. Nevěděl jsem, jak to bude v Plzni s extraligou. A stát tam další sezónu jako náhradník si myslím, že by bylo zbytečný. Bylo by to takový jiný jezdit za jinej klub, ale podle mě jde o to, jak si člověk zvykne. A jaký je tam zázemí, parta a tak. Což třeba v Plzni bylo s Haďasem, Filipem a Simoákem, když jel, dobrý. Zůstávám v Plzni a příležitost bude větší. Po Filipovi bude drobet mezera, ale budeme se snažit ji zaplnit.“

speedwayA-Z: „Sezónu tříčlenných družstev jsi strávil v Liberci. Až do poslední chvíle jste živili naděje na titul. Bylo to hodně dramatické, co? Třeba v Praze, kde ses stal prvním závodníkem vůbec, který dokázal vyhrát z trestné čáry.“
Jan Holub: „Bylo. Škoda toho titulu, uteklo to o kousek. V Liberci to bylo pěkný. Jezdil jsem hlavně s Filipem, je s ním dobrá dvojice a taky se s ním domluvím. Letos tam budu pokračovat. Naděje na titul je pořád. Snad to dopadne. Je to taková soutěž, že každej závod je jinej. Jeden lehčí, pak zas těžší. A úroveň je dobrá, lepší než trénink. Z trestný čáry se vyhrává těžko. Ani není moc výhoda, že vidíš, jak jedou. Chtěl jsem tam bejt první a nakonec se povedlo.“

speedwayA-Z: „Venku je prozatím sníh, nicméně v časovém horizontu jednoho měsíce se opět začne závodit naplno. Jak se na novou sezónu připravuješ a čeho bys v ní rád dosáhl?“
Jan Holub: „Myslím si, že se chystám dobře. Příprava je. Chodím do posilovny, občas jsem byl se Simoákem na squashi nebo v tělocvičně. Na motorkách se dělá, bude novej design. Snad bude i něco novějšího v technice. Podepsal jsem Opole. Na to bych se chtěl hodně soustředit a dělat co nejlepší výsledky. Přišlo to jako první nabídka, moc jsem neváhal a podepsal to. Tejden po tom mi volali z Miskolce. V Opole je dráha taková malá, snad by mi to mohlo vyhovovat. Jednou jsem tam jel volnej závod, nějakej test match. Cíle samozřejmě nějaký jsou, ale nerad bych to zakřik‘!“

Jan Holub děkuje:
„Poděkoval bych všem sponzorům. Hodně chci poděkovat celý Jawě, fabrice i vývojovýmu středisku. Dědovi, že má sílu se mnou jezdit. Někdy je to se mnou těžký jak s každým závodníkem.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Praha – 24. ledna
Když se v pondělí nad ránem vrátí z utkání polské ligy do svého bytu na pražském Jižáku, má na spánek zhruba tři hodiny. Nejpozději v devět totiž musí být v práci a vydělávat korunky. Je živ nejen plochou dráhou, a přesto dokáže na oválech prohánět profesionály. Svědčí o tom nejen titul ve tříčlenných družstvech, ale také lví podíl na mšenském extraligovém stříbru. Jan Jaroš se nedávno středočeskému klubu upsal na jednu sezónu. O tom, ale také o mnoha dalších tématech si můžete přečíst ostatně sami, protože nový mšenský závodník poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Předloni ses rozhodl, že s plochou dráhou skončíš, nicméně v půlce sezóny jsi prožil úspěšný comeback. Loni jsi už opět jel v závodním kolotoči naplno. Svého rozhodnutí vrátit se tedy zřejmě nelituješ, že?“
Jan Jaroš: „To, že jsem nezávodil, vzniklo ohledně zdravotní situace. Určitě toho nelituju, závodění mi chybělo. Loni jsem měl úspěšnou sezónu. Cíle, které jsem si před ní předsevzal, sem splnil. A věřím, že v tom budu pokračovat i letos. Bylo by blbý jít předloni do závodního důchodu, jenže číslo jedna, co hrálo největší roli, bylo, že jsem nebyl úplně zdravotně v pořádku. A pokud nejsi stoprocentně fit, nesouhlasím, aby člověk šel do závodění. Má bejt úplně v pořádku, aby si nedělal žádný handicap. Takže jsem to vzal takhle. Ve chvíli, kdy jsem byl zdravotně v pořádku a cejtil se ve výborný kondici, bylo mi jasný, že se připravím, jak musím. Velkou pomoc jsem dostal od Mšena a pana Grepla, kterej‘ mi hodně pomoh‘ se zase vrátit zpátky. Byl jeden z mála lidí, co věřil, že to dokážu a budu zase vyhrávat.“

speedwayA-Z: „Podepsal jsi kontrakt s Krosnem a pravidelně jsi za ně startoval ve druhé polské lize. Jak jsi tam byl spokojený?“
Jan Jaroš: „Spokojenej‘… Závodil jsem za to, co jsem podepsal. Snažil jsem se dodržet smlouvu, ale myslím si, že kolik jsem vozil bodů a kolik jsem za to dostal zaplaceno, s tím jsem spokojenej‘ nebyl. Nicméně jsem dodržoval kontrakt, co jsem podepsal v zimě, kdy jsem si nemoh‘ vybírat. V Krosně se mi závodilo dobře, zvyknul jsem si i na lidi, o to víc mě zamrzel ten jejich finální postup. Dráha v Krosně byla dobrá, hlavně samozřejmě pro domácí, atmosféra taky a člověk poznal hodně novejch‘ lidí. Bylo to fajn, nová zkušenost, byl jsem spokojenej‘. Je přínosem, když máš v týmu i závodníky ze svý země. Znáte se blíž a prohodíte pár slov. Pak je atmosféra hned jinačí, ale mít Čechy v družstvu pro mě není rozhodující. Ale je to určitě příjemný, když den před závodem na hotelu pokecáš a trošku se odreaguješ. Hlavně zezačátku jsem tam jezdil s Adamem Vandírkem. Jsme velký kamarádi, rozumíme si a pak je to jiný. Nemůžu říct, že by celá sezóna byla špičková. Přišly závody, na který bych zapomenul, ale globálně jsem spokojenej‘. Byla to moje první sezóna v Polsku, nikdy předtím jsem ji nejezdil. Je to něco jinýho než v Anglii, ale jo, jo, jsem spokojenej‘. Přišlo i zranění, zlomená pata. A zrovna v blbým období a musel jsem vynechat extraligu ve Mšeně. Zvažoval jsem, že bych jel, ale jak říkám, jsem zastánce, když nejsi stoprocentně fit, nemůžeš předvýst stoprocentní výsledek. A zkoušet to jako ruskou ruletu není cesta, kudy bych se chtěl ubírat.“

speedwayA-Z: „Nicméně na sklonku roku jsi ohlásil svůj přestup na Ukrajinu. Není angažmá v novém klubu Kaskada Rovno trošku riskantní krok? Vždy polská média už dokonce spekulovala, že Ukrajinci do jejich ligy nenastoupí.“
Jan Jaroš: „Co se týče tohohle, jsem ve spojení s majitelem klubu. Risk, nerisk, co v dnešní době není risk?! Kdo neriskuje, nic nezíská. A jak říkal František Šastný, kdo se bojí, sere v síni. Takže jsem to podepsal i z tohoto důvodu. Přišlo mi to jako velice zajímavá nabídka poté, co mě vyšplouchli v Krosně. Byl jsem domluvenej‘ na určitejch‘ podmínkách a z nich sešlo. A tak jsme s manažerem začali hledat jiné kluby, nicméně jsem chtěl mít podepsáno do půlky prosince. Abych měl klid a moh‘ se soustředit na motorky. S tím jsem do toho šel. Buď jsou ty lidi schopný a dopadne to, nebo ne. Myslím si, že řeči o neúčasti jsou fámy. Ve finále nemáš nikde nic jistýho. Nemáš. A já z toho fakt nemám blbej‘ pocit. Nemá cenu sejčkovat, problémy budu řešit operativně, jestli nastanou. Čas prostě ukáže.“

speedwayA-Z: „Přestup jsi ohlásil také na české scéně. Na Silvestra ti vypršel pětiletý kontrakt s Prahou. A před pár dny jsi podepsal smlouvu se Mšenem, kde jsi už tři roky hostoval. Nelituješ svého rozhodnutí opustit dobře zabezpečený klub?“
Jan Jaroš: „Určitě nelituju. Myslím si, že jsem se rozhod‘ správně. Jak jsem už dříve uváděl, je pro mě důležitá atmosféra v klubu. A komunikace jezdec – klub. Na Markétě jsem to necejtil, a to bylo z jakejhkoliv důvodů. Nicméně není to tam takový uvolněný a rodinný. Mšeno drží pospolu a mně se tam závodí opravdu dobře. Teď jsem jejich kmenovej‘ závodník, na jak dlouho se domluvíme a dokud to oběma stranám bude vyhovovat. Kontrakt je zatím jen na tuhle sezónu. Opravdu jsem rád, že to se Mšenem dopadlo. Cejtím oporu v týmu i ve vedení. Spolupráci jezdec – klub, jezdec – činovníci a zase obráceně. Rozhodně nelituju!“

speedwayA-Z: „Mšeno prožilo nejlepší extraligovou sezónu své historie a na jejím konci cinkalo stříbrnými medailemi. Jak to hodnotíš a domníváš se, že letos můžete zajít ještě dále?“
Jan Jaroš: „Papírově si myslím, že máme opravdu silnej‘ tým. Pevně věřím, že se nám bude dařit a šance na titul budou. Co se týče mě, ten titul bych chtěl vyhrát. Uvidíme, jak se s tím jako mančaft popereme. Ale myslím, že máme opravdu reálný šance ho dosáhnout. Loni byla určitě velká spokojenost. Myslím, že jsme odvedli dobrou práci. Nejen závodníci, ale i manažer. Byla to celkově práce všech lidí v klubu a dali jsme všem najevo, že se se Mšenem musí stoprocentně počítat. Určitě nebudeme jednoduchej‘ soupeř ani letos, i když je to sport a může se stát cokoliv. Ale věřím tomu, že každej‘ z nás pro to v daný situaci udělá maximum. Perfektní nemáš v životě nikdy nic, úplně stoprocentní taky nikdy nic není, ale globálně jsem rád za všechno, co se loni dokázalo. A že Mšeno nejezdilo na ocase. A jak jsem řek‘, je to práce každýho, kdo zapadá do extraligovýho týmu. Prostě se to seběhlo, že to tak dopadlo. Jen věřím, že na to dokážeme navázat a udělat ten krok napřed. U mě nepracuje žádná rivalita, když jedu proti Pražákovi, že bych byl v transu a za každou cenu se ho snažil porazit. Když jsi na pásce, snažíš se vždycky urvat maximum. Ale v Praze to byl zajímavej‘ pocit stát na bedně a mít pod sebou domácí mužstvo. Před posledníma jízdama panovala obrovská nervozita ze strany pražskýho vedení. Moje jízda se opakovala čtyřikrát. Nemyslím si, že by to s Aďou bylo v regulích fair play, od toho je rozhodčí, aby to posoudil. Ale já to viděl trošku jinak.“

speedwayA-Z: „Nicméně je tady šampionát republiky jednotlivců. A tvé dvanácté místo. S ním asi nejsi spokojený, soudě dle faktu, že jsi na rozdíl od svého běžného zvyku nebyl ani po jednom závodě příliš sdílný k médiím…“
Jan Jaroš: „Co se týče prvního závodu na Markétě, někdy do jeho půlky to bylo rozjetý dobře. Figuroval jsem okolo třetího, čtvrtýho místa. Po tom zvratu s Martinem Vaculíkem jsem měl zdemolovanou ostrou motorku. Nedokázal jsem pak tu druhou naladit a přizpůsobit jako první. To byla velká škoda. Druhej‘ den se jelo v Pardubicích. A na to bych radši absolutně zapomněl. Vyloženě se mi to nevydařilo a od toho se odvíjel zbytek. Bylo to jednoznačně motorkou, možná se to ve mně pralo i psychicky. Přišla i trošku smůla, byly i defekty. Od začátku jsem si ale blbě nastavil motorku a úzkoprse se toho držel. Skákal jsem z motorky a motorku a to člověka rozhodí. Bylo to špatný, udělal jsem jeden bod a hodně ztratil na lidi před sebou. Do Liberce jedeš s tím, že budeš sbírat trojky a dvojky jak na běžícím páse. A když to není, na psychice ti to nepřidá. Liberec se mi taky nevyved‘. Jel jsem už na GM a přechod znamená jezdit úplně jiný převody. Neměl jsem to vyzkoušený a tápal, co se týče nastavení. Teprve jsem se to učil a prostě to nevyšlo. Letos bych se chtěl umístit podstatně líp.“

speedwayA-Z: „S pražskou Markétou jsi dobyl titul ve tříčlenných družstvech. Zpočátku měl vrch Liberec, pak zase vy. Avšak Liberec v závěru hodně kousal. Dostal ses někdy do fáze, že by ses o titul bál?“
Jan Jaroš: „Ani ne. Věřil jsem tomu, že jsme silný. A pokud to má dopadnout, že to dopadne. Když jsme jeli do Liberce, měli jsme už velkej‘ náskok a bylo to v pohodě. Ani v nejmenší chvilce jsem neuvažoval, že bychom ten titul nedali. Každej‘ je dobrej‘ a ve trojkách byly kolikrát i pěkný jízdy. Někdy to bylo i hodně vyostřené, když mě Martin Vaculík v Březolupech za cílem sundal. To jsou věci, co do sportu nepatří. Měl mi to říct do očí a ne zbaběle přijet zezadu a srazit mě. Nejsem z těch lidí, co by si tyhle věci nechali líbit. Trojkama jsem se snažil vyplnit volný chvíle. Než bych seděl doma na zadku, pojedu si radši někam zazávodit. Pojal jsem to, že titul není k zahození, takže to určitě bylo příjemný.“

speedwayA-Z: „V republikových šampionátech je tvé jméno pravidelně hodně vysoko, nicméně v reprezentaci jsi prozatím nenechal výraznější stopu. Loni ti nevyšel záměr s mistrovství světa na dlouhé dráze a nabídku Milana Špinky na mistrovství Evropy ve Lvově jsi odmítnul. Nechybí ti reprezentace?“
Jan Jaroš: „Tahle otázka je velice aktuální pro letošní rok. Chtěl bych letos jet mistrovství Evropy. Pevně věřím, že na jaře bude moje výkonnost natolik dobrá, že si to poslední volný místo vyjedu. Jet bych samozřejmě chtěl, otázka ale je dostat se tam. Určitě mi reprezentace chybí, chtěl bych víc zabrousit i tady do těch vod. Co se týče dlouhý, říkal jsem už loni, že je to disciplína, která mě zajímá už delší dobu, ale teď veškerý finanční prostředky soustředím do krátký. A od toho se to odvíjí. Ale v budoucnu bych se jí chtěl věnovat.“

speedwayA-Z: „Letos vzniká nový šampionát motokrosových motocyklů na ploché dráze. Jak se ti tato myšlenka zamlouvá? A neoslovuje tě? Vždy ještě předloni jsi vedle ploché dráhy také zvažoval paralelní účast v motokrosovém mistrovství republiky.“
Jan Jaroš: „Když jsem to slyšel poprvý, přemejšlel jsem o tom. K motokrosoý motorce mám blízko, ale letošní rok se chci maximálně soustředit na krátkou dráhu. Nevím, jak to skloubím a bude to vycházet časově. Práce, přejezdy na Ukrajinu, příprava… Nechám tomu otevřený dveře. Nebráním se tomu, ale je pro mě prioritní mít výsledky na plochý dráze než blbnout v nový disciplíně. Motokros určitě pro mě není uzavřenou kapitolou, pár závodů se na krosce svezu. To samý s klukama na silnici. Dáme kousky po zadním a jízdy na nádrži (smích). S kamarádem Tondou jsme si pořídili skútry. Závodíme a hecujeme se a zkoušeli jsme, kdo dojede co nejdál po zadním. A někdy to v provozu bylo kuriózní, když jsi jel hodně daleko a auta za tebou byly vystresovaný, co je to za magory (smích). Jak říkám, jsem pro každou srandu. A osedlat si každou motorku a vyzkoušet všechno. A je to motard, skútr, silniční motorka, čtyřkolka… Každá motorka mi něco dá.“

speedwayA-Z: „Dnešní den jsi strávil ve své čelákovické dílně. Jsi tedy v plné přípravě na novou sezónu. S jakými ambicemi do ní vstoupíš?“
Jan Jaroš: „Přípravy jsou určitě v plným proudu, počínaje stavěním novejch motorek a konče fyzičkou. Repasoval jsem auto a připravil ho na ukrajinský cesty. Snažím se připravit i co se týče psychiky a rodinnýho a týmovýho zázemí. Věřím, že letos budu připravenej‘, jak jsem ještě nebyl. Dal jsem do toho hodně a podle toho budu očekávat adekvátní výsledky.“

Jan Jaroš děkuje:
„Poděkuju určitě svý manželce Zdenče. Potom rodině. Panu Greplovi. Rozruchovi za jeho neustálé povídání, abych neusnul za volantem. A všem lidem, kteří se nějakým způsobem zasloužili, abych vůbec mohl natočit motorku a postavit se na start.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Jan Neruda a archív Jana Jaroše

Plzeň – 17. ledna
Mnoho závodníků si přeje, aby se jim vrátila prostá radost ze závodění a z každičké jízdy, která se možná vytratila kdesi na úmorném cestování od jedné štace ke druhé. Čas od času to postihne každého, nicméně jemu se něco podobného od comebacku v jeho čtyřiceti letech nestalo. Vzhledem ke specializaci na dlouhé a travnaté dráhy si jeho přátelskou povahu a nesporné vypravěčské schopnosti užívají především za naší západní hranicí. A protože Karel Kadlec neodmítl exkluzivní rozhovor, mohou si čtenáři magazínu speedwayA-Z jako jediní na světě přečíst jaké to je hasit hořící motocykl cestou na start, o důležitosti navigace v první zatáčce mariánskolázeňského oválu nebo, proč v reprezentaci na dlouhé jezdí jen pražští profesionálové a nadšenci jeho typu.

speedwayA-Z: „Loni pro tebe začala reprezentace více než parádně. Byl jsi nominován do rozjížďky poslední šance při finále mistrovství světa v Mariánských Lázních. I když ses nekvalifikoval, vložený závod sis hodně užil, co?“
Karel Kadlec: „Hlavně jsem se na finále hodně těšil, protože nějaký závody jsem měl venku už odjetý. Poprvé jsem měl udělanej‘ motor na tisícimetrovou dráhu. Předtím jsem tam dával motor na krátkou nebo trávu. Těšil jsem se na rozjížďku poslední šance, když tam byli nominovaní Pavel Ondrašík a Čáryfuk (přezdívka Erika Eijbergena – pozn. redakce). Myslel jsem, že bych se s těmito závodníky mohl o postup porvat. Ale nakonec mi řekli, že tihle se už dostali do závodu a byli nominovaní Jörg Tebbe a Pepi Rudolph. To jsou specialisti na dlouhou a já si řek‘, že to bude hodně těžký, ale nechtěl jsem udělat ostudu. Bavil jsem se o tom i s Mírou Musilem. A taky on řekl, když nebudeš mít na postup, lepší než bejt náhradníkem je bejt pátej´nebo šestej‘ a užít si vloženej‘ závod. Měl jsem to tak naplánovaný. Když jsem pak viděl v depu Tebbeho a Milaneseho, jak po jedný jízdě jen stáli v depu v kombinézách, bylo mi jich líto. Míra Musil měl pravdu. Navíc před rozjížďkou poslední šance za mnou přišel šéf německý dlouhý dráhy Josef Huckelmann, že mi vylosovali šestku. Což znamená od prken a na té dlouhé dráze je to napůl prohraný. Říkal jsem si, že zkusím, co z toho bude. Podle fotek jsem byl první, druhej‘ za Zdeňkem, ale jel jsem venek. Pepi byl na spodku a já od něj dostal cejchu. Než jsem to sundal, ocit‘ jsem se na čtvrtým, pátým místě a to už nemělo cenu. Věděl jsem, že na postup nemám. Bylo by to překvapení, i když by to nebylo špatný. Udržoval jsem to s tím, že si zajedu vloženej‘ závod. Sám jsem si pozval Mandy Knappeho, i když jsem věděl, že je lepší. Byl tam i Tonda Klatovský a mladej‘ Drofa, co vyhrává závody v B-lizenz. Přály mi starty. Měl jsem i štěstí, že Mandymu padaly motory, takže jsem vyhrál. Každý vítězství se počítá a měl jsem z toho hroznou radost. I na reakcích diváků bylo vidět, že mi přáli a že se jim tuten závod líbil.“

speedwayA-Z: „Do kvalifikačního procesu světového šampionátu jsi zasáhl v Mulmshornu. Jaké to bylo?“
Karel Kadlec: „No, do Mulmshornu jsem jel už na jaře na trénink. Měl jsem sraz s ladičema, ale dráha byla ve stavu, že trénovali jen blázni. Zlomili si tam i nohy. Je to směs rašeliny a podloží je tráva. Když jsem jel na mistrovství světa, nechal jsem v rámu ostrej‘ motor z Mariánek. Myslel jsem, že mi to na hlubinu pomůže. Ale bylo to měkký, jezdil jsem s jednou motorkou a neodhad‘ to dobře. Všechny starty jsem byl předposlední nebo poslední. Motorka se zahrabávala vlastní vahou. Černou špínu jsem měl za kombinézou, v uších, všude. Dopadlo to, jak dopadlo. Byl jsem předposlední. Většinou jsou tyhle kvalifikace na béčkovejch‘ stadiónech. Je to pro všechny stejný, ale v mejch‘ letech se už nepřinutím, abych se nerozbil. Jsem taky blbec, v jedný jízdě jsem zastavil a pak tři odpadli. Tonda Klatovský zdědil body, já moh‘ mít tři. Letos jedu v Mulmshornu veterány, tak uvidím. Je to taková dráha na Richarda Wolffa. Rozbitý oraniště a on je technickej‘ jezdec. Já si tam nezazávodím a to je špatný.“

speedwayA-Z: „Semifinále mistrovství Evropy v Noordwolde ovšem skončilo ještě hůře. Pádem…“
Karel Kadlec: „To byl nejstrašnější zájezd, kterej‘ jsem za novodobou kariéru zažil! Vůbec jsem tam neměl jezdit! Byl jsem tam rok předtím a věděl, jaká ta dráha je. Klabo to udělal dobře, že se na poslední chvíli omluvil, že je nemocnej‘. A já debil ještě předtím slíbil den předtím v Míšni večerní speedway! Přejezd byl přes noc a přijel jsem unavenej‘. Tohle už neudělá. Nikdy! Začal trénink. Hrozná dráha, nikdo nevyvolal smyk. Dlouhý rovinky a zatáčky za roh. Jedu na představovací kolo. Každej‘ tam jede sám, dostane tašku, zamává a vrátí se do depa. Mně přitom začalo hrozně zvonit v motoru. Nevěděl jsem, co dělat. Běžel jsem za Rökebergem. A on ‚jo, vezmi si moje GM‘. Bez vejfuku, bez všeho. S Tyčkou (přezdívka mechanika Josefa Nového – pozn. redakce) jsme začali vyměňoval motor. Pomáhali nám i cizí mechanici. Splavenej‘ jsem si narazil helmu na hlavu, že hned najedu na start. Jenže jsme zapomněli zapojit jednu hadičku od metylu. A motorka chytla plamenem. Než jsem vjel na dráhu, zastavil jsem a strhnul dečku. Filtr stál v jednom plameni! Vytrh‘ jsem to rukama a ohořelý rukavice jsem potom musel zahodit. Vrata se zavřely a jela se první jízda. Já stál za nima, hotovej‘, ruce spálený, motorka ohořelá. Na druhou jízdu jsme dali filtr, zapojili hadičku. Startoval jsem zvenku. Start super. Byl jsem asi na druhým místě. Zatáčka je tam, že jedeš a výjezd je hodně za roh. Nevejdeš se tam. Jsou tam koleje, jak do toho každej‘ dřeme a je to zalomený. Já zapad‘ do jedný díry, až mě to vystřelilo vysoko do vzduchu. Zadní kolo, jak když ho chytneš a katapultovalo mě to pět metrů vysoko. Zved‘ jsem se, v tom okamžiku jsem nepřemejšlel a odtlačil jsem motorku mimo, takže jízda pokračovala. Všichni v depu za mnou chodili, že jsem se zabil. Že je zázrak, že se směju. Motorka rozbitá, přední kolo vedle rámu. Za tuto reprezentaci prodělek třicet tisíc. Za poslední místo v Evropě dostaneš dvě stě padesát euro. Jedeš tisíc kiláků tam a zpátky. Musíš něco dát Rökebergovi za půjčení motoru. Fakticky jsem se už zařek‘, že mistrovství světa nebo Evropy na stadiónu, co mi nesedí, nepojedu. Tohle se vůbec nevyplatí. Za jakejkoliv guláš dostanu jednou tolik. A navíc tam jsou slabší jezdci.“

speedwayA-Z: „Také letos jsi nechyběl v sestavě národního týmu při mistrovství světa družstev ve Werlte. Nicméně loňský boj o bronz se nakonec nekonal. Proč?“
Karel Kadlec: „Dá se říct, že u nás se ve družstvech vše odvíjí hlavně od jednoho tahouna a jak mu budou sekundovat ostatní. V roce 2007 jel ve Francii excelentně Zdeněk plus slušně i Pavel Ondrašík, kterej‘ vyhrál jízdu s Němcema. Škoda, že měl Richard to koleno, tam jsme na bedně mohli bejt. Loni nás držel Ríša. I když se mi to nechce říkat, protože mi letos sere, je pravda, že Richard je za loňskej‘ rok na dlouhý dráze nedoceněnej‘. Kde jsem ho viděl, byl nejlepším bojovníkem. I když to nepřizná, deklasujou ho jeho starty, ale potom třeba z pátýho fleku dokáže předjíždět světovou špičku. Ve Werlte byl on tahoun. Jedinej‘ ved‘ domácí Němce. Jel super. Ale potřeboval někoho, kdo ho v jeho výkonech podpoří. Myslím, že Zdeněk neměl svůj den. Plus jeho pád v první jízdě, kde se praštil. Pavlovi dráha taky vyloženě nesedla. Teď budu mluvit o sobě, a jen nepomlouvám (smích). Dráha byla pro mě těžká. Kvůli dešti se to odložilo, ale i za dobrýho počasí je hluboká a nepříjemná. A já blb počítal jen se sobotou. Nepojistil jsem se na neděli a závodil bez pojištění. Nastupoval jsem až v půlce závodu. A ještě s Němcema. Skončili jsme, jak jsme skončili. A popravdě musím říct, že kdyby se neožral Tresarrieu, byli jsme poslední. Chtělo to štěstí, družstva jsou dnes vyrovnaný. Neměli jsme dostat na prdel od Finů. Snažili jsme se všichni, ale tuten rok jsme na to neměli. Ale byla pro mě čest se toho zúčastnit. Chtěl jsem už jen proto, že je to stadión mýho přítele Huckelmanna a jel bych tam stejně jako divák.“

speedwayA-Z: „Ve vrcholné fázi sezóny jste na čtyři místa v nároďáku byli přesně čtyři. Jak hodnotíš současný stav dlouhé dráhy u nás?“
Karel Kadlec: „On je to odraz celýho vývoje plochý dráhy u nás. To není jen otázka dlouhý dráhy. I když si to nikdo nechce připustit, plochá dráha v Čechách jde směrem dolů. Neříkám, že nemáme výsledky. Třeba Drymlové v mistrovství Evropy dvojic. To jsou jednotlivci, co vyniknou, ale důležitá je základna. A závody. U nás jsou lidi, co do toho dávaj‘ hodně sil, ale pořád je někde chyba. Nevím, jestli je to otázka financí, ale kdo toho dneska dá peníze, aniž by se mu to vracelo. Každej‘ to bere jako byznys, ale ta zájmová základna chybí. Dřív jsi mohl jezdit druhou ligu pro radost, dnes nedaj‘ dohromady juniorský mistrovství republiky. I na krátký je málo závodů a kdo si pak koupí motorku na dlouhou za dvě stě tisíc, aby jel dvakrát za rok?! Záleží to na každým. Před šesti lety jsem začínal jako debil, abych jel veterány a teď mám třicet, čtyřicet závodů za rok. Dnes u nás všichni jezdí radši krátkou, i když by mohli jezdit dlouhou. Nejsou specialisti na dlouhou, což je škoda, protože dlouhá a tráva jdou v Evropě nahoru a jezdci jsou na úrovni špičky na krátké. Už jsem ti několikrát říkal, že se do reprezentace necpu, ale je to pro mě čest. A proč bych nejel třeba mistrovství Evropy, kde skončím třeba poslední, ale je to pro mě dobrej‘ trénink a příprava. Proč bych to odmítal?! Na druhou stranu do toho nikdo nepůjde, když jsme předloni dostali za čtvrtý místo v mistrovství světa peníze od AČR a loni nám řekli, že jedeme zadarmo. Když se spočítá licence, guma a hotel, v nejlepším případě s penězi za umístění neproděláš. Na co pak ty mladý nalákáš? Pak to může jezdit jedině takovej‘ blbec a nadšenec jako já nebo ty tři profesionálové z Markéty.“

speedwayA-Z: „Při mistrovství republiky v Mariánských Lázních panovalo úmorné vedro. Vzpomínáš na tento závod ještě i jinak?“
Karel Kadlec: „Strašně jsem se na tuten závod těšil. Mariánky mám rád, málokdy tam zajedu špatně. Měl jsem ale trošku v tej‘ době problémy v řešení rodinných problémů přítelkyně a neměl moc čas na fyzičku. Bylo hrozný horko. A co bylo nejhorší, že nepřijeli ostatní. Jeli jsme každou třetí jízdu bez přestávky. Jinde by byly sajdy nebo béčkaři. Beru, že pořadatelé chtěli, aby tam diváci neseděli jako zevlové, ale na pětačtyřicetiletýho člověka se jelo v rychlým tempu. Ten den mi vycházely starty. I proto Sirg Schützbach za mnou přišel, a se nezlobím, že do mě vrazil, že nevěděl, co se mnou. Vyhrál dva závody mistrovství světa a takový maličkosti tě potěší. A dokud mi to půjde takhle, budu se tomu věnovat. Nebyl jsem hvězda, ale motal se vepředu a se štěstím se dostal do finále. Ovšem věděl jsem, že tam jsem na dně. Chytala mě křeč do ruky, když jsem jel na rošt. Startoval jsem ze šestky, vedle mě byl Zdeněk Schneiderwind. Byl první, jel venek, já to stahoval přes všechny na lajnu. Byl jsem druhej‘, třetí. Spodem se tam tlačil Sirg Schützbach. Dostal jsem cejchu, že jsem nevěděl, kde jsem. Jen jsem si stačil říct, že nesmím pustit řidítka. Pomaloučku jsem začala uléhat s tím, že mi snad nikdo nepřejede. Tak dopadlo moje finále při mistrovství republiky, ale řeknu ještě tu zábavnou část. Přijel jsem si ten závod užít. A jet ho pro lidi. Maj‘ mě tam rádi a i organizátoři mě podporujou. Začlo to ranní legráckou s Mírou Musilem a Mílou Čmejlou. Když Míra řek‘, že se pojede o traovej‘ rekord, prohlásil jsem, a se nezlobí, že to jet nechci. Abych zničil čtyři gumy za čtyři tisíce a dostal dva tisíce startovný, mi nepřišlo fér. Míra reagoval, jestli stačí, že mi gumu koupí a ještě mi přidá o sto euro navíc na startovným. Vedle stál Míla a ten z toho málem dostal infarkt, ale pak to celý den vyprávěl pobavenému publiku (smích). Legrácky pokračovaly, když jsem se dostal do boxu se Zdeňkem. Nakouk‘ jsem dovnitř a ptám se ho, jestli to se mnou vydrží. On je takovej‘ klidnější a odpověděl, že snad jo. Další pokračování přišlo před finále. Michal Stárek, také můj kamarád a Zdeňkovo sponzor viděl, že Zdeněk stojí na sedmičce a já pod ním. Věděl, že dobře startuju a říkal: ‚Káčo, podívej se na mě, víš, co říká navigace? Doleva, doleva‘. Myslel, abych nevezl Zdeňka rovně, ale spíš to stahoval dovnitř. Z legrace jsem dělal, že jsem to pochopil jinak. ‚No, jo, navigace, o tý sním už pět let, co jezdím po závodech a hledám stadióny‘. Michalova odpověď mě ale ohromila: ‚O navigaci si promluvíme, jak dopadne finále‘. A já se zeptal, jestli si dělá prdel a on mi řek‘, že ne. Sranda pokračovala, vběhl jsem do vedlejšího boxu, kde byl Pavel a Richard. Vykřikl jsem: ‚Jste oba v prdeli, Stárek mi slíbil navigaci, když vás zabrzdím, tak se těšte!‘ Ríša se jen zděšeně kouknul a Pavel jen: ‚Ty vole, já věřím, že to uděláš‘. Nebyl to vyloženě můj záměr, ale nakonec to tak nechtěně dopadlo. Mým dobrým startem a následným pádem měl Zdeněk volnou cestu a já zdržel všechny ostatní, před kterejma jsem se válel. A tak jsem navigaci dostal! Za což všem zúčastněným děkuju (smích). Aby toho nebylo dost, zašel jsem znovu do boxu k Pavlovi a Richardovi a vyřkl drzou větu: ‚Ty vole, porazila vás holka, co?!‘. Po hrobovým tichu jsem viděl, že musím odejít. Jsme kamarádi, ale sranda musí bejt.“

speedwayA-Z: „Vedle běžných závodů jsi vyzkoušel také Eurosérii veteránů. Jak se ti v ní závodilo?“
Karel Kadlec: „První můj závod po návratu před šesti lety byl v Mühldorfu na veteránech. Ve čtyřiceti jsem jel dlouhou poprvé a to mi dnes nikdo nevěří. Ale díky tomu, že jsem reprezentant v uvozovkách, jak se mi všichni smějete, nesměl jsem veterány jezdit. Teď se to ale změnilo a když se manželka mého dávného přítele Johna Hartleye stala šéfkou té série, dva roky mě přemlouvala. Slíbil jsem jí loni, že pojedu, ale dostal jsem se jen na jeden závod. V Pfarrkirchenu jsem v životě nejel a ke všemu jsem měl tejden chřipku. V pátek jsem měl osmatřicítku horečku. Ale počítali se mnou a vez‘ jsem ještě motor pro kámoše z Norska. Sobota se povedla. Bylo krásný počasí, dráha hluboká, trénink dobrej‘. První jízda v sedmi lidech. Odjedu a vyhraju. To mě nakoplo, motorka nejela čtyři roky, byl jsem tam jedinej‘, kdo měl magnet a mazání s pumpou. Jelo to ale jako z partesu. Druhou jízdu jsem dojel druhej‘, pak v klidu třetí a dostal se do finále A. To bylo v neděli při mistrovství Německa, kde byly všechny hvězdy. Bylo to jak mistrovství světa. Ve finále jsem si vzal pětku. Věděl jsem, že se všichni nahrnou na lajnu. Byl tam se mnou jen Buske. Byl celej‘ závod nejlepší a neměl bych na něj. V posledním kole mě ještě díky chřipce předjel Nor. Jednomu je čtyřicet, druhýmu jednačtyřicet, jeli celej‘ seriál, já jeden závod a hned jsem udělal mix v pořadí. I díky tomuhle výsledku bych chtěl jet letošní rok celou sérii, i když budu mít těžkou pozici. Ze sedmi závodů totiž budu mít tři jako dvojzávod za den, protože pojedu i mezinárodní závod na ležáku. Jinak bych to někde nezaplatil. Chtěl bych udělat stlušnej‘ výsledek, cíl by byl do třetího místa. To bych byl nadmíru šastnej‘, protože to mám těžší, že se nesoustředím jen na tuty závody.“

speedwayA-Z: „Tvou běžnou rutinou se už stalo víkendové křižování Evropou od jednoho volného závodu ke druhému. Co jsi při tom zažil?“
Karel Kadlec: „Zážitky mám zase. Výborně jsem zajel na mistrovství Norska v Drammen. Jen smůla v rozlosování mě připravila o finále A. V béčku jsem porazil třeba Borgenhauga. Místní šéf mi řek‘, že vidí jinýho Karla Kadlece než před rokem. Jelo se mi fantasticky, tisícovka a klopený zatáčky. Potom se mi ve Švédsku podařilo porazit Sirga Schützbacha, což je dokonce mistr Evropy. Přišel, klek‘ si přede mnou a smeknul. Odstartoval jsem poslední a předjel ho.“

speedwayA-Z: „A co krátká dráha? Vždy jsi jezdil alespoň semifinále mistrovství republiky jednotlivců, nicméně loni ti v tom zabránila termínová kolize.“
Karel Kadlec: „Letos nevím, kdo mě nahlásí. Chtěl bych jet semifinále v Praze, tak bych se tímhle chtěl přihlásit, a mi pan Moravec zavolá (smích). Je to v úterý, takže mi to nevadí s jinejma závodama. Motorku mám připravenou. I venku pojedu dva, tři závody na krátký. Je to doplňkovka, už se na tom tolik nezkroutím, je to jiný než na dlouhý. Ale nezavrhuju to. tréninky a závody, co budou k mání, se rád svezu.“

speedwayA-Z: „I když paní Zima pevně drží otěže své vlády, kalendář se den za dnem posunuje vstříc nové sezóně. Jak se na ní chystáš a co bys v ní chtěl dosáhnout?“
Karel Kadlec: „Zimní příprava je slušná. Tělocvična, bazén a s Honzou Markvartem mám domluvenou jízdu na motokrosový dráze u něj v Dobřanech. Možná, že mě pan Špinka povolá na mistrovství Evropy už 19. dubna do Rodenu. Sezóna začne hodně brzy. Květen mám úplně obsazenej‘, už teď tam mám osm závodů. A jeden tejden jedu v Německu třikrát během čtyřech dnů.“

Karel Kadlec děkuje:
„První chci poděkovat svý přítelkyni Haničce, která mě sice občas terorizuje, ale je to moje láska a podpora. Mojemu zaměstnavateli Doprava a mechanizace Plzeň. Mechanikovi Josefu Novému alias Tyčka za jeho věrnost. A firmám JRM Divišov, Stuha Divišov, Fuchs Oil, PRO TRUCK Plzeň, Brzdy Baumruk Plzeň, Würth Plzeň, Pramar Plzeň, Zámečnictví J. Hrubý, Stabo Lužany, Autodoprava Levora, T AUTO Lochovice a Autoservis Zdeněk Kepka. Dík Mírovi Musilovi a všem mým příznivcům a kamarádům.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Zdeněk Flajšhanz a Jiří Bayer

Článek obsahuje jubilejní 8000. fotografii publikovanou v magazínu speedwayA-Z!

Mladá Boleslav – 10. ledna
Jeho loňská sezóna mu nepřinesla obvyklou hromadu medailí. A dokonce se mu poprvé v kariéře připletlo do cesty zranění. Nicméně nejmladší z klanu Vernerů se zbaběle neposadil na zadek. I se zraněným obratlem se s ním muselo počítat jako s platným členem užší české špičky. Na podzim se postaral o pořádný rozruch, když po čtyřech sezónách opustil Plzeň a vrátil se do Mšena. Avšak exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z s Filipem Šiterou nabízí také mnoho jiných témat.

speedwayA-Z: „Loňská sezóna se pro tebe zkomplikovala koncem června. Upadnul jsi během utkání polské extraligy ve Wroclawi a místo cesty na kvalifikaci o Grand Prix sis musel léčit naštípnutý obratel. Rekonvalescence byla krátká a prakticky po čtrnácti dnech jsi opět závodil. Byl to dobrý krok nebo sis měl raději dát delší pauzu?“
Filip Šitera: „Určitě to chtělo delší pauzu. Ale v Goričanu bylo semifinále mistrovství světa juniorů a já chtěl jet finále v Pardubicích. Postoupit se povedlo, ale finále se nakonec nepovedlo… Poprvé mě v kariéře zastavilo na delší dobu zranění. A zrovna v blbý chvíli. Ale takovej‘ je život a člověk s tím musí počítat. A na tu smůlu to vlastně dopadlo dobře. Simoák upad‘ ještě dřív a přišel o celou sezónu. U mě to nedopadlo tak blbě, jak by to mohlo dopadnout. Ze závodu ve Wroclawi vím, že jsem šel z venku a v prvním vinglu mě sejmul můj kolega Janowski. Nevím, jestli to dal někdo do něj, ale vlítli jsme do mantinelu. Pak si pamatuju až pátou jízdu. U doktora mi nahodili plotýnku a teprve pak jsem si začal vzpomínat. Říkali mi, že jsem jel opakovačku, ale to si vůbec nepamatuju. Šleha to byla asi hezká, odsrala to helma. Ve sprše po závodech mi říkali, že mám opálenej‘ flek na krku, jestli nechci jít na rentgen. Chtěl jsem ale jet na kvalifikaci o Grand Prix. Jak jsem sed‘ do auta, věděl jsem, že to nepůjde. Druhej‘ den zjistili, že mám výběžek sedmýho obratle šest milimetrů od obratle. V Mladý Boleslavi si mě chtěli nechat a hned operovat. Vzpomněl jsem si na doktora Brože z Pardubic, podepsal revers a léčil se u něj. Myslím, že léčba probíhala dobře a za to mu moc děkuju. Vyšel mi vstříc a povedlo se to. Je lepší se léčit u specialisty na páteř než u doktora, co tomu vůbec nerozumí a hned tě pošle na operaci. Teď mám rehabilitace i s kolenem až do půlky února. Přes Vánoce jsem měl pauzu, ale chodím na masáže k léčiteli. Teď bych měl jít na rentgen. Naposledy jsem na něm byl v listopadu a výběžek byl prej‘ o osm milimetrů. Ale je pravda, že jsem to nešetřil a závodil. Teď dávám léčení všechno a chodím do posilovny, aby se to všechno zpevnilo. Uvidíme, jak to dopadne.“

speedwayA-Z: „V pátek 14. listopadu jsi rozvířil poklidné vody okurkové sezóny zimní pauzy. Ohlásil jsi, že po čtyřech kromobyčejně úspěšných sezónách opouštíš Plzeň, a podepsal jsi kontrakt se Mšenem. Ty jsi mluvil o ambicích, z plzeňského tábora zní hlasy o velkém balíku a Mšeno se k přestupu kupodivu doposud oficiálně nevyjádřilo. Co za tím tedy vězí?“
Filip Šitera: „Finanční stránka je jedna věc, ale ve Mšeně jsem začínal. Jsem z okolí a mám sponzory z Boleslavi. Hodně jich podporuje i Mšeno. Jak jsem z něho odešel, věděl jsem, že se tam vrátím. Začínal jsem tam už od dvanácti, třinácti let, jezdil se tam i dívat na závody. V Plzni jsem nikdy neměl problém. Mšeno se ozvalo už minulej‘ rok, ale to jsem chtěl zůstat v Plzni. Pomohli mi, abych jezdil extraligu, když z ní Mšeno vypadlo. Jezdil jsem i jiný závody a vyjezdil se, čímž bych jim chtěl za to moc poděkovat. Ve Mšeně je Honza Jaroš, Piotr Protasiewicz, Norbert Kosciuch… Budeme mít velký cíle, ale může přijít zranění nebo jiná smůla. Podle jmen můžem‘ bejt nabitej‘ tým, ale je to o štěstí. Pokud bude každej‘ dělat dvanáct bodů, mohlo by to vyjít. Systém je o vyrovnaným týmu. Všichni bychom si přáli titul. Ale nejdřív se musíme dopracovat, abychom o něj mohli bojovat a až pak můžeme mít takový ambice. Určitě by to bylo hezký. Spokojenej‘ jsem byl i v Plzni, ale ve Mšenu hráli velkou roli moji sponzoři. I oni sou rádi, že jsem se vrátil. Z Boleslavi je to do Mšena kousek a pár lidí odsud o tý plochý dráze ví. Je lepší, když se na tebe choděj‘ dívat známí. Neříkám, že se někdy nevrátím do Plzně, ale ke Mšenu mám vztahy. A dali mi dobrý podmínky. Můžu tam trénovat, kdy chci. To jsem v Plzni moh‘ taky, ale teď mám víc závodů, takže je důležitý, že je to blíž. Ve Mšeně jsem za patnáct minut.“

speedwayA-Z: „Podobný příběh jsi zažil i v polské Wroclawi. Tvé nadšení z roku 2006 postupně ochabovalo a letos jsi tam vůbec nechtěl kvůli lidem. Co se změnilo?“
Filip Šitera: „V letech 2006 a 2007 jsem měl jiný podmínky než teď tu poslední sezónu. Při test matchích na jaře se mi dařilo. Chodil jsem i z vnitřních pozic, což je důležitý. Poláci totiž uměj‘ udělat dráhu, že je všude stejná. A třeba ve Wroclawi je to do nájezdu dost daleko, takže je těžký tam bejt o motorku před nima. Letos to chodilo tak, že kdo byl z juniorů v první jízdě lepší, jel celej‘ závod. Druhej‘ se svez‘ jen, když někdo měl pásku nebo se někomu nedařilo. U nás se někdy jezdci nemohli někde srovnat, ale já jinak už nedostal šanci jet druhou jízdu. Letos budu v Gniezně a myslím, že ta nižší liga nebude tak těžká. První liga je taky na vysoký úrovni, ale v extralize je to silný. Nevím, jak to dopadne, ale v Gniezně se mi líbí dráha. Jel jsem tam sparingy, ale to bylo mokrot a nedařilo se mi tam. Pak jsem tam měl mistrovství Polska juniorskejch‘ družstev a to mi tam šlo. Člověk musí v životě riskovat. Doufám, že to bude krok dopředu. A to uvidíme, až příští rok budeme spolu dělat zase rozhovor (smích).“

speedwayA-Z: „Loni jsi premiérově poznal ligové soutěže v Anglii, kde jsi v létě podepsal do Coventry, a ve Švédsku Gryparnou Nyköping. Jaké to bylo a co ti to přineslo?“
Filip Šitera: „Ve švédský lize jsem měl jen dva závody. Termínově mi to neladilo. Jsem tam hodně spokojenej‘. Vyhovovali mi jak lidi z klubu, tak dráha. Výhodou je, že Griparna spolupracuje s klubama z Elitserien. Maj‘ pravidla, že jezdec může jít v půlce sezóny do vyšší ligy. Může tam bejt měsíc a pak se zase vrátit do nižší. Máš tak pár závodů navíc a na jinejch‘ drahách a zase získáváš další zkušenosti do života. Britská liga se ale liší docela dost těma dráhama. V roce 2006 jsem jel v Sheffieldu mistrovství světa juniorů a pak pár závodů na konci 2007 spíš na tratích Premier League. I v Coventry. Poprvý se mi tam nelíbilo. Měl jsem pád, když mě předjížděl Jason Crump. A já nezvlád´, abych se vešel do tý dráhy. Teď se mi v Coventry líbí, ale je pravda, že hodně britskejch‘ drah je atypických. Je tam i jiný počasí, což se odráží na naladění motorky. S tím mi hodně pomoh‘ Bohouš Brhel. Jeden motor se mu hodně poved‘. I ten druhej‘ nebyl špatnej‘. Letos uvidím, s čím tam půjdeme, jestli podepíšu. Zatím to stojí na tom, že se maj‘ ozvat. Jsem v kontaktu s mechanikem. Jsem prej‘ v plánu pro tým, co chtěj‘ postavit, ale promotér lítá někde v USA a tak musím čekat. Když se neozvou, nechám Anglii, pokud se Coventry ozve, budu tam. Začíná se závodit v půlce března, což by byl dobrej‘ krok pro novou sezónu. V tý Anglii je takovejch‘ závodů, že je těžký skloubit to s Evropou. Je to vyčerpávající, když si ještě spočítáš, co strávíš na letišti… Stalo se, že přehodili Grand Prix a já měl poprvé objednaný levnější letenky předem. Přebukovával jsem to, takže kdybych si koupil novou letenku rovnou, vyšlo by to levnějc‘.“

speedwayA-Z: „Závod, k němuž jsi upíral velkou pozornost, bylo finále mistrovství světa juniorů v Pardubicích. Nakonec to dopadlo, jak dopadlo, a mnozí ti vyčítali, že jsi nevyužil domácího prostředí. Dá se ovšem v dnešní ploché dráze ještě o něčem takovém vůbec hovořit?“
Filip Šitera: „Výhoda domácího prostředí je jedna stránka, ale při finále mistrovství světa juniorů jsou závodníci na velký úrovni. Emil Sajfutdinov s Chrisem Holderem a Troyem Batchelorem to dokazujou. Je možná lepší jet venku, než na domácí dráze, kde se přidá i psychika a lidi očekávaj‘, že uděláš výsledek. Druhá stránka je štěstí. Ne, že musíš jen jezdit, ale aby se něco nestalo. Když ti ve finále nevyjde jedna rozjížďka, srazí tě to psychicky. Začneš přemejšlet a děláš blbý věci. Mně v Pardubicích nevyšly dvě jízdy. V první mi shořela spojka a já málem vletěl do pásky. Celej‘ tým se tomu okamžitě věnoval. Ve druhý jízdě to bylo lepší, ale jak už to člověkovi začne v hlavě magořit, dělá kraviny. Jezdíš nesmyslně po dráze, volíš blbou stopu. Byl štěstí, že ve třetí rozjížďce jsem udělal dva body, ale pak už nic. Hodně mě to podrazilo. Díky lidem v týmu, že připravili motorky na Zlatou přilbu. Důraz byl na finále mistrovství světa, ale při Zlatý přilbě jsem aspoň porazil nějaké lidi, co maj‘ zvučná jména. Ale to je život, mám poslední rok. Budu se snažit a uvidíme, jak to dopadne.“

speedwayA-Z: „Pardubice shodou okolností viděly také další reprezentační pech. Při semifinále mistrovství světa juniorských družstev jsi s českým nároďákem do poslední chvíle bojoval o postup do finále, nicméně na poslední chvíli vás převálcovali Švédové…“
Filip Šitera: „Určitě to bylo zklamání. Před závodama nás nikdo netipoval, dobře jsme to rozjeli a nakonec chyběly dva body. Švédové, Angličani a teď i Rusáci maj‘ dobrou základnu. Kdyby nám tohle někdo řek‘ předem, nebudeme mu věřit. Solidně jsme začali, ale bohužel nezakončili. Bylo škoda, že kluci ty dva bodíky nepřivezli. To moh‘ ale přidat každej‘. Byl to ale dobrej‘ výsledek, porazili jsme Rusko a Anglii. Naše skupina byla těžká. Švédové měli těžkej‘ začátek, ale dokázali se vyškrábat až na to první místo.“

speedwayA-Z: „Loni jsi debutoval v sestavě národního týmu ve světovém poháru. A mezi špičkovou jezdeckou společnost ses podíval i jako náhradník při české Grand Prix. Byly tyto dvě zkušenosti pro tebe motivační?“
Filip Šitera: „Člověk se chce svýzt ve světovým poháru. Jezdí tam dost lidí z Grand Prix. Měli jsme naději na poslední šanci. Škoda, že vyloučili Aďu. Jel žolíka a z pozice, kdy předtím vyhrál. Ale Aleš s Lubošem se trápili a přišli jsme o šanci, protože konkurence byla dost velká. Den předtím jsem se domluvil s Coventry a po závodech jim to podepsal. Řek‘ jsem jim, a se nejdřív kouknou na závody, jestli se jim to bude líbit. A Grand Prix v Praze byla něco krásnýho! Už jen trénovat a stát na tom nástupu! Velký dík patří panu Ondrašíkovi a lidem, co mi umožnili být při tom v kombinéze. Byl jsem druhej‘ náhradník, ale i ten se někdy sveze. Kdyby byla tahle šance znovu, určitě ji neodmítnu. Ten závod má kouzlo už jen v tom, že se tam všichni chovaj‘ jinak než v lize. Doufám, že jsem v Grand Prix nebyl naposled. A čím dřív se vrátím, tím líp.“

speedwayA-Z: „V extralize musela Plzeň spolknout velmi hořkou pilulku. Po titulu z roku 2007 se nakonec ani nevešla na pódium. Šlo to na vrub zranění Zdeňka Simoty nebo spíše modelu SWC, který vyžaduje víc silných závodníků, přičemž nenabízí tak výrazné taktické prostředky?“
Filip Šitera: „Určitě ty bylo taky tím Zdendou. Předloni jsme vyhráli, že jsme byli vyrovnanej‘ tým. Mohlo to bejt i loni, ale stalo se. Tady není velká základna a závodník se nedá nahradit někým stejně úspěšným. V plochý dráze jsi jednou dole, jednou nahoře. Předloni jsme vyhráli, loni byli čtvrtý. Úspěch byl, že jsme se dostali do druhé poloviny. Systém mění lidi, co dělaj‘ pravidla. Ale je třeba přemýšlet, když něco vymyslíš, abys ho zaplnil. Je nesmysl otevírat extraligu pro cizince, protože tady máme juniory. A ti se vyjezdí, když budou závodit, ne jen jezdit o tréninku. Jestli je systém špatnej‘, jezdci se o tom zmíněj‘, ale jsou tady jiný lidi, aby rozhodli. Když se koukneš na Polsko a Anglii, jezdí se tam ve dvojicích, ale na patnáct jízd. Závody jsou zajímavý a taky nemaj‘ pětadvacet rozjížděk jako my. Ale to musej‘ posoudit jiný lidi.“

speedwayA-Z: „České ovály ti tentokrát nepřinesly obvyklou hromadu medailí. Jak bys své účinkování v závodech mistrovství republiky vystihl?“
Filip Šitera: „Zklamáním byly dvojice. Nejdřív měl Wolfík defekt a pak jsme nezvládli jízdu s Prahou. Je to systém, že dojet druhej‘ a třetí je lepší než vyhrát. Co k tomu dodat? Je to už za náma. V jednotlivcích se mi první závody v Praze povedly, ale přišly moje oblíbené Pardubice. Nikdy jsem je neměl rád, ale vždycky se mi tam při důležitejch závodech dařilo. A když jsem v mistrovství světa juniorů potřeboval zatáhnout, vrátilo se mi to… A v Liberci jsem byl po pádu a sezóna už byla jinde. Navíc jsem i tam vyboural Věroušovi desky… Udělal jsem ale krok dopředu. 2007 jsem byl osmej‘, teď pátej‘ a měl jsem stejně bodů s Aďou. Pro mě je prioritou každej‘ závod i trojky. Nevypustil jsem je, ale nevycházely mi termíny. Nemoh‘ jsem jet kvůli tomu pádu v Liberci a nastoupil jen třikrát. V junioráku mi na začátku přeložili polskou ligu, ale v Praze jsem měl pauzu a svez‘ se. Ale ztráta byla velká. příští rok bych chtěl jet juniorák zase. Je to naposledy, ale záleží, s kterejma závodama mi to bude kolidovat.“

speedwayA-Z: „Během čtvrt roku už začne nová sezóna, která pro tebe bude poslední v juniorce. Jak se na ní chystáš a co bys v ní rád dosáhl?“
Filip Šitera: „Chystám se docela hodně. Pomalu začínám stavět motorky. Nějaký věci už jsou nakoupený, na něco čekám. Po fyzický stránce budu dobře připravenej‘. Budu muset zapracovat i po psychický stránce. Loni se to nepovedlo a tohle je moje poslední sezóna v juniorech a tak je třeba, aby všechno dobře klaplo. Léčitel pan Bradáč mi dělá maséra, léčí mě a pomáhá mi i s psychikou. Člověk lítá, je nevyspalej‘ a je to náročný a velká zátěž. Půjde mi o všechno a chci vědět, že jsem se přes zimu vyléčil a dobře se připravil. Ambice jsou minimálně o sto procent lepší než tuhle sezónu. A hlavně nemít žádný zranění, aby mě to nepřibrzdilo.“

Filip Šitera děkuje:
„Rozhodně dědovi a celý rodině. Přítelkyni, že mě dokázala přivést i na jiný myšlenky, když jsem byl zraněnej‘. Poprvé jsem byl v sezóně na dovolený. Mechanikům Jarinovi, Romanu Dolečkovi a Enzvillemu. Pak Bohoušovi Brhelovi. Určitě i Tomáši Rambouskovi, že rychle a mnohdy v nevhodnej‘ době dokázal zařídit letenky. Panu Menčíkovi z Autokomplexu Menčík, pan Kohútovi, firmám Rimini, SPS Bakov nad Jizerou, Moto Point, A EK z Nové Paky, CNC SCANDIC, Frantovi Liebezeitovi z DaK, panu Greplovi, ČSOB pojišovně, firmě Přikryl, panu Sladkému ze SýS, firmám TENG TOOLS, Simpsons Racing UK, GARDINIA, MFC, SHOCK – energetické drinky, Kubovi Hejralovi a lidem z PK Plzeň za veškerou podporu. A všem dalším, co mi pomohli.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach