Pardubice – 15. listopadu
O pohromách, které nezabijí, se všeobecně traduje, že posilují. On by toho mohl být živoucím důkazem. Poslední dvě, tři sezóny rozhodně neřadí k povedeným. Vyhodnotil, že za výsledkovým útlumem může být závodění v Anglii se stálým cestováním a laborováním po technické stránce. Proto se rozhodl strávit rok na kontinentě a povedlo se mu konečně najít optimální set up svých motocyklů. Jenže kvůli dopravní nehodě se dostal do osobní krize, kterou řešil ukončením kariéry. Za vydatné pomoci otce Josefa a přítelkyně Kateřiny však šlo pouze o krátkou epizodu. Dnes je Tomáš Suchánek zpátky a v exkluzivním rozhovoru nešetří odhodláním být znovu mezi absolutní českou špičkou.

speedwayA-Z: „Když jsme se bavili naposledy v únoru 2008, měl jsi za sebou čerstvý triumf v rakouské hale. Těšil ses na angažmá v Readingu a plánoval, že ten rok budeš jen vyhrávat. Tvá očekávání se ovšem nevyplnila…“
Tomáš Suchánek: „Když jsem podepsal Reading, byl to můj nejlepší klub v Premier League. Byl jsem rád, že jsem se tam dostal. Poznal jsem nový lidi. Kontrakt byl dobrej. Začátky sezóny nebyl špatnej, pořád jsem dělal mezi osmi a desíti body. Zas akorát konec sezóny. Ten se nevydařil. Vyšplouchly se mi z mozku starty. Mezitím jsem podepsal Eastbourne. Moc jsem tam nebodoval, ale byla to další zkušenost. Po dlouhý době jsem se zase svez‘ v Elitce. Zjistil jsem, jak na tom jsem s motorama, a poznal, že musím ještě přitvrdit. Hlavně v novejch věcech do vnitřku motoru. Od vaček, pružin po všechno ostatní. V Readingu jsem přišel k novýmu ladiči. A ten mně ve všem vyhověl a pomáhal i sponzorsky. Pořád jsme byli v kontaktu, všechno jsme vykoumali. Pomáhal mi půjčovat vačky a teď to funguje jak v Evropě, tak v Anglii. Každýmu totiž sedne něco jinýho. Třeba si půjčím motorku od Rickardssona. Ten vyfrkne patnáct bodů, ale sednu na to já a nevyhraju jízdu. Bude tam mít věci, co mi nesedí. Já je nebudu znát a nebudu umět motorku ovládat. Musíš právě přijít na to, co ti vyhovuje, a najít řešení. Proto jsem se v Anglii trápil první dva roky. Přeskakoval jsem od ladiče k ladiči. Jeden to dělal tak, druhej jinak a třetí tam dal úplně něco jinýho. Až tenhle v Readingu mi pomohl. Nic neflákal, když jsem potřeboval rychlovku, vyhověl mi. Nemoh‘ jsem si stěžovat.“

speedwayA-Z: „Na britskou ligu jsi dostal nabídky i letos, ale nakonec jsi za kanálem La Manche nebyl. Proč?“
Tomáš Suchánek: „Tím, jak jsem měl dva roky trápení v Evropě, řek‘ jsem si, jestli k tomu nepomohla právě Anglie. Lítal jsem sem a tam, pořád něco zkoušel a neměl čas na trénink. Tak jsem se rozhodl, že si dám od Anglie rok pauzu. V půlce sezóny jsem měl sice nabídku od Redcaru. Už jsem si to ale nechtěl rozházet a dojel to tady v Čechách. Ale Anglie určitě není uzavřená kapitola. Jednám s jedním klubem v Premier League. A vypadá to asi, že to dopadne.“

speedwayA-Z: „V červnu jsi dokonce dospěl k rozhodnutí ukončit svou kariéru. Nicméně po necelém měsíci sis své rozhodnutí rozmyslel. Neseděla ti představa života bez závodění?“
Tomáš Suchánek: „Určitě mně plochá dráha chyběla. Hodněkrát mi bylo i do breku. Měl jsem menší problém a trápil se s autonehodou, jak jsem přejel tu ženskou. Byly špatný podmínky, splývala se silnicí. Vyjížděl jsem od pumpy, neviděli jsme se a trošku jsem ji na ten chodník přemístil rychlejc‘. V červnu se tak shrnulo víc věcí a znovu se nezačalo dařit. Byl jsem s nervama někde jinde a v depu začal všechno rozkopávat. A tak jsem řek‘, že končím. Nakonec se mi to rozleželo v hlavě. Uklidnil jsem se, přišel soud a já měl čistější hlavu. Přítelkyně mě taky přemlouvala, co budu dělat, když nebudu jezdit. Tak jsem to zase zkusil. A vyplatilo se, začalo se mi zase dařit.“

speedwayA-Z: „Tvůj návrat byl načasován právě včas, abys stihnul odložené semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Po vítězství v kvalifikaci přišlo také první místo v hlavním závodě. Ve finále jsi byl desátý. Asi svůj výsledek hodnotíš lépe než loňský rok se semifinálovým vyřazením v Kopřivnici, že?“
Tomáš Suchánek: „Tak to určitě. Ale zklamání tam bylo. Loňskej rok ani nekomentuju, to jsem byl tak v Prčicích, v Kopřivnici jsem to zmršil. Před prvním finále v Divišově jsem dal do motorku novou vačku. Všude to fungovalo a startovalo. I ve Slaným, než se to ve druhým závodě trojek rozlítlo. Všechno jsme přeházeli do druhý motorky. A fungovalo to stejně. Očekával jsem, že když to startuje, moh‘ bych se v Divišově vejít do první pětky. Ale netrefil jsem se do převodů. Nešly mi starty a od půlky závodu jsem byl s nervama mimo, že jsem zmršil úplně všechno, co šlo. To bylo velký zklamání. Chtěl jsem skončit celkově do pátýho místa, abych jel příští rok Evropu a vešel se i do světa. Holt musím zase čekat. V Pardubicích jsem si to vylepšil, ale taky vím, že jsem tam něco zkazil. Tím jsem si pohoršil a když jsem si všechno po dvou závodech spočítal, vycházelo mi, že budu vůbec rád, abych se udržel v osmičce. Nakonec to stejně nevyšlo. Ale to je každej rok. V mistráku mám pořád problémy. Za celou kariéru se mi tam zadařilo jen jednou v Kopřivnici. Jinak jsem to buď zkurvil, nebo neměl formu. Chybělo štěstí. Ale ono to přijde. Doufám, že už za rok, abych byl i českej mistr, nejen slovenskej.“

speedwayA-Z: „Pardubice měly znovu velice blízko k extraligovému triumfu. Už ve třetím finále jste mohli vyhrát, avšak nakonec padlo rozhodnutí až v pražském závěru. Tam jsi ovšem v sestavě chyběl.“
Tomáš Suchánek: „Co se týče extraligy, vlastně jsme bez problémů vyhráli první část. pak začalo zlobit Mšeno s Hancockem, Protasiewiczem a Walaskem. Ale vždycky jsme se nabili a chtěli si to udržet až do konce. A udělat titul. Poslední extraligu jsem byl přímo nasranej, že mě nenasadili. A to jsem ještě doteď. Bylo nám řečeno, že se rozhodne mezi mnou a Hynkem. A bude se to brát podle Zlatý přilby. Oba jsme vypadli ve vylučovačkách a najednou nás po závodech zavolali do kanceláře. Oznámili nám, že nejedeme ani jeden. A že jedou v cizinecký sestavě. To jsem nečekal. Celou sezónu jsem za ně jako jedinej jezdil všechno. I trojky. A v extralize si držel výkony. Po Přilbě jsme tam čekali jak blbci, připravovali si motorky a pak se s Hynkem v osm večer dozvíme, že ani jeden nejede! To se mi nelíbilo. V Praze jsem ani nebyl. Chtěli, abych tam jel a byl v depu. Ale byl jsem z toho tak znechucenej, že jsem radši seděl doma v kuchyni. Jinak se mně letos extraliga moc líbila. Kór jak Mšeno nabilo tím Hancockem. Byl dobrej pocit mít ho vedle sebe na pásce. Probíhalo plno hlášek, že Mšeno neumí vyhrávat bez cizinců a takový ty kraviny. Musí se ale brát, že je to dobrý pro ostatní jezdce. Hancock byl jednoznačnej, ale máš tady hvězdu. A snažíš se o to víc ho porazit. Extraliga se zvedla a až do poslední jízdy se nevědělo, kdo udělá titul. Extraliga roste vejš a vejš.“

speedwayA-Z: „S Alešem Drymlem jste vytvořili poměrně ambiciózní spojení pro mistrovství republiky dvojic. Od pódia vám v Liberci scházel jen kousíček. Jak to hodnotíš?“
Tomáš Suchánek: „Dvojice nevypadaly špatně. Měl jsem jet s Hynkem, ale ten se zmáknul. Potřeboval jsem náhradu a Aleš se mi jako náhrada líbil (smích). Bez problémů jsme se dostali z kvalifikace do hlavního závodu. A v něm se probojovali do první čtyřky. Až v semifinále jsem udělal chybu. Měl jsem špatnej start, ale byl rychlej výjezd. Po rovině se to rozjelo a já si říkal, že je objedu. Aleše jsem vzal na rovině. V nájezdu jsem chytil takovou kolej, která mě podržela, až jsem skončil pod nafukovačkama. Ale Pardubice určitě byly spokojený. Viděly, že jsme jeli a měli na bednu. Bylo tam i moje sporný vyloučení s Martinem Málkem. Vůbec jsem se ho nedotknul. Mně se to zvedlo, ale jemu taky. Ani jsem ho nelíznul, spíš se leknul. To je ale sport a stává se, že rozhodčí to takhle odpíská.“

speedwayA-Z: „Tvou letošní náplní se stala hlavně tříčlenná družstva. Na podzim jste skutečně měli silný tým, který mohl směle útočit na titul. Jenže to už bylo pozdě.“
Tomáš Suchánek: „To si hlavně měli uvědomit v klubu. Jestli to chtěj‘ vyhrát nebo ne. Podle toho musí nasadit jezdce. A ten první půlrok jsme byli nejslabší. Pak se ale po zranění začal rozjíždět Milíček. Začal porážet starší jezdce a dělal pořád dvanáct, třináct bodů každej závod. Hynek se vrátil, taky něco odjel. A z předposledního místa jsme skočili skoro až na první. Ale Březolupy byly nabitý už od začátku sezóny každej závod. Bylo jasný, že je jen tak nedoženeme. Ale jezdit v týhle naší sestavě už od začátku sezóny, určitě by to dopadlo jinak. Bral jsem to, že jsem neměl závody, pokud jsem si je nesehnal jinde. Trojky byly dobrej trénink, vyzkoušení motorky. A abych si aspoň něco vydělal a měl na nájem a další věci. Lepší jet tenhle závod než sedět doma na zadku a nedělat nic. Kór když nemáš závody.“

speedwayA-Z: „Tvá letošní sezóna ale bez titulu neskončila. V Žarnovici se po dvaceti letech uskutečnilo mistrovství Slovenska. V něm jsi favoritům úplně vypálil rybník.“
Tomáš Suchánek: „Bylo to o tom dostat se hlavně do finále. Povedlo se to. Během slabších jízd jsem si zkoušel různý nastavení. Někdy bylo dobrý, někdy špatný. Na finále jsem to úplně změnil a udělal to jinak. Zbyla na mě vzhledově nejhorší pozice. Bylo to suchý, kamenitý, tvrdý. Nikdo to nechtěl a udělali chybu. Tak to chodí. Když si vybíráš první, máš výhodu, ale třeba si zvolíš blbě. Když na tebe něco zbyde, nemůžeš si nadávat. Pro finále jsem nastavení motorky překopal na start, což bylo důležitý. Vyvedlo se to. Celou jízdu jsem slyšel, jak to Martin zkoušel. Párkrát jsem ho už viděl vedle sebe. Když jsem ho měl nad sebou, dal jsem to ven, nebo mu poslal cejchu. Udržel jsem se v ideální stopě. Vítězství jsem nečekal a byl rád, že to dopadlo, protože mám další úspěch do sbírky. A když nejsem českej mistr, jsem aspoň slovenskej. Aspoň v nějaký zemi jsem mistr.“

speedwayA-Z: „Tvou silnou zbraní vždy bývaly excelentní starty. V poslední době sis však hodně stěžoval, že se ti nedařily. V čem je zakopaný pes?“
Tomáš Suchánek: „Nevím, čím a proč se mi přestaly dařit. Reakci máš, je jasný, že někdy zaspíš, to se stane. Měl jsem spíš problém s nastavením. A s tím, jak na svý nastavení najít flek. Tím se se ty dva roky trápil. Možná to bylo tou Anglií. Letos jsem si to dal do kupy. I ty starty zase fungovaly. Ale to trápení mělo i svou výhodu. V Readingu jsem předjížděl z posledního na první. A třeba v jedný zatáčce předjel dva. V tom mně Reading nejvíc pomoh‘. Musel jsem předjíždět a neměl na výběr. A přitvrdil jsem trošku víc na jízdě. Bylo to dobrý, ale radši bych se vrátil ke svý klasice. Start, cíl a první pódium! Ale takhle je to lepší pro diváky. Vidí akci. Pro mě je to taky dobrý, že si zazávodím. Ale jsem zasranej, ocejchovanej, a tak není nad to bejt první už od startu.“

speedwayA-Z: „Nechme už za sebou minulost a soustřeďme se na nadcházející sezónu 2010. Co bys v ní chtěl dokázat a jak se připravuješ?
Tomáš Suchánek: „Určitě cíle mám. Ty jsou vždycky. Teď se snažím sehnat co nejvíc lig. Zatím to vypadá na Anglii a Polsko. Ještě bych chtěl buď dánskou, nebo švédskou ligu. Určitě bych chtěl mít ty tři ligy, abych jezdil ob den. Potřebuju vydělat a jezdit. Už závodím docela dlouho a pořád nic nemám. Pořád to plácám, co to jde. Potřebuju základ, abych si moh‘ dovolit to nej. Doufám, že bych moh‘ dostat místo na mistrovství Evropy. A na svět, protože určitě bude ještě jedno místo volný podle výsledků, jak se bude sezóna rozjíždět. To je asi můj hlavní cíl. Dostat se do světa a do českýho nároďáku. Je ještě jeden cíl ke Zlatý přilbě, už konečně vyhrát. Ale v první řadě bych se chtěl dostat do finále. Ale doufám, že jednou vyhraju. Je to domácí půda. Příprava probíhá u táty na stavbě. Jinak motorku nemám umytou po Zlatý přilbě. Je tam, jak skončila. Ted‘ je počasí dobrý na stavbu. A dá se říct, že mám na sezónu všechno připravený. Na Zlatou přilbu se dělalo všechno nový a po ní pro mě skončila sezóny. Tak to stačí jen ošplouchnout. A na Anglii mám motorky už od loňska, protože jsem na ně nešáh‘. Mohla by to pro mě bejt pěkná klidná zima někde na horách. Fyzičku honím na stavbě. Děláme zdivo, to jsou třiceti, čtyřicetikilový bloky a já je musím podávat zespodu až nahoru. Makačku to dá, nejsem moc vysokej, a tak nic moc vysoko nedosáhnu. Ale už je to skoro dodělaný, takže budu muset přejít na stroje a dojít za svým trenérem. A začne posilování. Radši mám zimní sporty. Hokej a hlavně mám hobby sport poker. Posilování to není, ale pár dolárků tam vydělám.“

Tomáš Suchánek děkuje:
„Určitě všem, kdo se kolem mě motali a pomáhali mi. Hlavně tátovi, letos mi pomoh‘ docela dost. Přítelkyni Kátě, že mě přemluvila zpátky k plochý dráze. Všem sponzorům, panu Šmahelovi – strojírenská výroba a D+B autobazar.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Martin Búri, Antonín Škach a Wojta Zavřel

Kutná Hora – 22. března
Říká se, že na dvou židlích nejde sedět. On však toto rčení svým příkladem popírá a navíc si přibral ještě jednu sesli navíc. Navzdory smolné sezóně se s ním musí počítat jako s členem užší světové špičky na dlouhých a travnatých oválech, což potvrdil loni v květnu při mistrovství světa v Mariánských Lázních. A stejně tak o dva měsíce později, kdy inkasoval další domácí titul. Vedle toho rozběhl Markéta Cup pro stopětadvacítky a jeho projekt se má čile k světu i ve své druhé sezóně. Aby toho nebylo málo, rozšířil řady členů VV SPD. Jak to lze všechno zvládnou vám Zdeněk Schneiderwind poví sám, protože poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Na podzim jsi rozšířil řady členů VV SPD, kde jsi nahradil Radomíra Semelu. Znamená to tedy, že se vedle závodění a trénování vrháš i na funkcionaření?“
Zdeněk Schneiderwind: „Na jednu stranu mě mrzí, že jsem tam vlez‘. Došlo ke střetu zájmů. Mám hájit nominaci na mistrovství světa na dlouhý dráze, když jsem jeho účastník. Ale chtěl bych, aby vznik‘ systém, že nominace je daná a přes ní nejede vlak. Jsou situace, že ne všechno je na začátku optimální. Chtěl bych, aby to fungovalo, že všechno bude jasný. Moh‘ jsem s tím počkat, až skončím, kdyby mě to bavilo a byl zájem. Ale není špatný, aby ve VV SPD byl jezdec. Tím nechci říct, že bych byl zástupce jezdců. Měl by tam bejt‘ mladší kluk, co jezdí mistrovství světa a je in.“

speedwayA-Z: „Dlouho ti nenechala spát malá dráha ležící ladem za první zatáčkou pražské Markéty. Loni jsi stál u zrodu Markéta Cupu. Splnily tyto závody tvé očekávání?“
Zdeněk Schneiderwind: „Na sto procent splnilo. Měl jsem obavy z počátečních jednání. A že odjedeme dva, tři závody a pak to z nějakýho důvodu nepůjde. Dopadlo to ale nad očekávání. Musí jít stranou, jestli se to líbilo mně. Účel to splní, až se některej‘ z těch kluků stane mistrem světa. Na týhle dráze začínal třeba Topas. A dnes je v Anglii a i on si umí přiznat, že tam začínal. Chci, aby těch Topinků bylo víc. Nemůžu očekávat, že to bude za jeden rok, ale chce to čas. Až třeba Venca Milík, Zdeněk Vrba nebo Jarda Hladký půjdou jezdit do polský ligy nebo udělaj‘ výsledek v juniorech, splní to účel. Přesvědčil mě o tom Venca Milík. Bral to jako špás, nemusel to vůbec jezdit. Ale dal do toho náboj boje Pardubice versus Praha. Poznal sám, když to pod někoho vsadí, může jít taky přes hák. A šel několikrát. Ale tady je to pomalý, nic se mu nestalo, ale na velký dráze by měl zlomenou kličku. Byly to ale souboje všech. Šli do toho tihle Škurlové, Smetanové a další. A jsem přesvědčen, že se zvýšila úroveň a prestiž mistrovství republiky na velký dráze. Už ho nejezdilo sedm lidí, ale třeba dvanáct, čtrnáct. Nemůžu očekávat, že jeden rok Markéta Cupu spasí plochou dráhu. Je to příspěvek, aby se kluci prosadili. Ale to musej‘ chtít hlavně oni.“

speedwayA-Z: „Markéta Cup bude letos mít svůj druhý ročník. Na malé dráze se pojede i mistrovství republiky. Na jaké novinky se můžeme těšit?“
Zdeněk Schneiderwind: „Byl bych rád, kdyby to fungovalo takhle. A možná líp. Zásadní novinkou je program, kterej‘ vzniká. Sponzorsky by to mělo bejt zajištěný. Vrbové by měli bejt‘ hvězdy, k nim by měli dorůst další. Škoda, že to Eda nedojel. Kluci se na ty souboje s ním těšili. Chtěl bych, aby se do toho zapojilo víc závodníků. Než začneš běhat, musíš se naučit chodit. Mistrovství republiky na malý dráze je takovej‘ stupínek navíc. Když kluk udělá titul, je to malej‘ krok, ale je. Už loni jsme tam dali startovací zařízení. V Míšni jsem včera mluvil s Fandou Kalinou, kterej‘ mi loni úžasně pomoh‘. Je dobře, že to nezávisí jen na mně. Oficiálního rozhodčího nemáme, ten stojí peníze, ale Fanda to dělá z lásky ke sportu. Chci, aby byl objektivní systém. A to není, když se udělují mistrovský body. Pokud je rozpis na šestnáct závodníků, je to lepší, ale když nejedou všichni s každým, je to sporný. Tady je to, že co si vybojujou, to maj‘. Na rozpise se moh‘ podílet každej‘, ale nikdo se neozval s připomínkou. Novinkou však je, abych měl den předem uzávěrku přihlášek. Loni jsem ještě pět minut po čtvrtý nevěděl, jestli budu mít deset závodníků nebo čtrnáct. Myslím si, že bude i mezinárodní účast. Mluvil jsem s Rony Weisem. Vím, že v úterý v šestnáct je to obrovskej‘ handicap, ale je to otevřený všem. Bylo by to zpestření a o prázdninách by tam někdo moh‘ přijet.“

speedwayA-Z: „Předloni jsi smolně vypadl z mistrovství světa na dlouhé dráze a loni dostal jen dvakrát divokou kartu. Jak šampionát hodnotíš?“
Zdeněk Schneiderwind: „Nehodnotím nijak. Byl jsem nadšenej‘ z Mariánek. Ve Francii jsem byl třetí v last chance. Byla to chybka, že jsem se nedostal dál. Nadávat můžu jen sám sobě. Nepovedlo se. Počítal jsem na devadesát procent, že mě vezmou do Morizes. Nepovedlo se, ani pak do Vechty. To je život. Ale v Mariánkách jsem z toho byl nadšenej‘. Celá atmosféra, dobrej výsledek. Celá mozaika se poskládala a fungovalo všechno. Škoda, že jsem se nekouk‘ na bednu, ale člověk nemůže mít všechno. Hodně mi pomoh‘ Michal Stárek, domluvil mi motor od Bohouše Brhela. Byl jsem s tím spokojenej‘. Škoda, že pak ty další dva závody nedopadly s divokou kartou. Možná to bylo i tím, že jsem sem nevzali Dienera. Třeba by se výsledek nepovedl, třeba jo, ale po čtvrtým místě v Mariánkách jsem měl našlápnutý dobře. V Morizes jsem se zmáknul, ale při družstvech mi to tam předloni šlo. Jsou to závody, jak říkám, třeba by to dopadlo, třeba ne.“

speedwayA-Z: „Na letošní rok jsi dostal permanentní divokou kartu. S jakými ambicemi do seriálu nastoupíš?“
Zdeněk Schneiderwind: „Se žádnýma. Budu se snažit vydat, co ve mně v tý chvíli bude. Snažím se připravovat, abych si moh‘ říct, že jsem víc pro to udělat nemoh‘. Času ubejvá, na Markétě máme Grand Prix a chtěl bych se věnovat také svejm‘ klukům v Praze. Mají obrovský rezervy v technice. Není v mý moci udělat každýmu motorku, ale budu se snažit. Michal Stárek mi na dlouhou půjčí GM, nevím ještě, jestli mi Evžen Erban půjčí JRM. Říkal, že pro mě něco ve fabrice budou mít. Něco převratnýho se ode mě nedá očekávat. Buď to půjde nebo ne. Tak k tomu přistupuju. Nebudu říkat, že v Mariánkách vyhraju. Klidně můžu bejt poslední. I když poslední nechci bejt. Chci, aby po závodech moh‘ říct, že jsem se připravil co nejlíp, jak to šlo.“

speedwayA-Z: „Jako zlý sen muselo působit finále mistrovství Evropy v Siddeburen. Pád, defekt, poslední místo. Co se tam dělo?“
Zdeněk Schneiderwind: „Zlej‘ sen to byl pro všechny, co tam přijeli! Bylo neskutečnejch‘ pádů! Hned v první jízdě jsem se k jednomu přimotal. Dva to přetočili a pustili do sebe. Já trefil Milanesseho a skočil do prken. Něco mi odešlo v rameni a věděl jsem, že závody jsou v háji. Bavil jsem se s Pavlem Ondrašíkem, co dělal náhradníka, jestli nechce jet. Nestavěl se k tomu, tak jsem to dojel. Už jsem věděl, že to bude blbý. Marodím s tím ramenem dodneška. Byla škoda, když jsem postoupil do finále, nevyužil jsem šanci bojovat. Nebyl sem sám, padalo se tam od začátku do konce. Můžu si za to sám, ale to je závodění.“

speedwayA-Z: „Český národní tým skončil pátý v mistrovství světa. Ovšem nebýt tvého nešastného pádu, mohlo to být lepší…“
Zdeněk Schneiderwind: „Wolfík jel suprově. Já se nemůžu vymlouvat na nic. Nevím, jestli je tělo opotřebovaný, ale upad‘ jsem sám. Odešla mi síla. Rovnal jsem si řidítka a nevěděl jsem už, kde jsem. Palice mě bolela. Moje chyba… Byla škoda, že Wolfíkovi to šlo. Chtělo to ještě jednoho vyrovnanějšího a mohlo to bejt lepší. Ale taky nemuselo. Je to škoda, to tě mrzí. Nebudeme si říkat, že to není prestižní soutěž, ale není v ní daleko k tomu se dobře umístit. K medaili není blízko, ale šance je reálnější než udělat mistra světa na krátký.“

speedwayA-Z: „Magnetem mistrovství republiky v Mariánských Lázních byl tvůj duel se Sirgem Schützbachem. V traovém rekordu tě minimálním rozdílem porazil, ve finále A jsi ovšem úřadoval. Rozhodla správná volba dráhy nebo pád Karla Kadlece v prašné skrumáži první zatáčky?“
Zdeněk Schneiderwind: „Abych ti řek‘ úplnou pravdu, to si už přesně nepamatuju. Tam moh‘vyhrát kdokoliv. Kdyby odjela Nynke, nebyla by ostuda skončit za ní. Bylo určitě bezvadný, že jsem změřil Sirga. Je to úplná světová špička, vyhrál už závod finále mistrovství světa. Spíš si vybavuju finále s Tondou Švábem v roce 2005. Tituly nepočítám, kdyby se nedařilo, bylo by překvapení, kdybych byl při mistrovství republiky vpředu. Budu se snažit se připravit, ale nepůjdu tam s tím, jestli na tom něco stojí nebo nestojí. Mariánky jsou pěkný závody, mají něco do sebe. Je škoda, že se nechytnou další dva závodníci, co by na tu dlouhou skočili.“

speedwayA-Z: „V Čechách na dlouhé dráze závodí pravidelně čtyři borci, k nimž se někdy přidá Antonín Klatovský. Přesto se s vámi musí v mistrovství světa a Evropy počítat. Není škoda, že nemáme masovější základnu?“
Zdeněk Schneiderwind: „Škoda to určitě je. Je jednoduchý něco zrušit, protože nejsou lidi. Ale pak to nastartovat zpátky je složitější. Jak stadión v Mariánkách. Kdyby se tomu nevěnoval Míra Musil, rostou tam kopřivy nebo tam už má někdo baráček. Zaplapánbůh za ty čtyři závodníky! Škoda Tondy Švába. To je problém i na krátký dráze. Stadión se zavře snadno, ale pak ho obnovovat je horší. Je to, jak to chodí všude. Chyběj‘ peníze, technicky je to náročný. Nás podporuje Markéta, mě ještě léta podporovala fabrika. Je to u nás tím, že nejsou závody. Ve Francii, Německu nebo Holandsku je jich víc. Když se tam přijde podívat dvacet kluků, dva si řeknou, proč to nezkusit. Je to jak Markéta Cup, když přišel Ondra Smetana. Musíme to brát, jak to je a nemůžeme vycházet z nějakýho ‚kdyby‘. Na ‚kdyby‘ se hraje akorát v hospodě, ne na závodech. Pomoh‘ by tomu nějakej‘ úspěch. Ty úspěchy jsou taky motivující. Je potřeba, aby kluci začali sami. Kdyby jezdil dlouhou třeba Michael Hádek, věřím, že o tom začne přemejšlet i Holoubek. Jenže každej‘ ti řekne, ‚nemám peníze‘!. To je začarovanej‘ kruh.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna už začala roztáčet svá kola. Jak se na ní připravuješ a čeho bys rád dosáhl?“
Zdeněk Schneiderwind: „Co bych chtěl? Chystám se jako na každou další sezónu. Zdraví to ovlivňuje docela dost. Zatím jsem se chystal po fyzický stránce, ne po technický. Mám toho rozjetý dost na hodně frontách. Kdyby se mi poved‘ závod jako v Mariánkách, byl bych rád. Když se dostaví takovej‘úspěch, je to znát. Ale i když nevyhraješ, kolikrát tě jízdy, kde bojuješ, nabijou energií. Máš radost, i když Pepík Franc udělá nějakej‘ výsledek. Nebo tyhle kluci, co s nima spolupracuješ. To ti taky dá nějakej‘ pocit. Jsem docela rád, že se Pepe, Tomáš Topinka a Kůsáček zúčastní na Markéta Cupu. Myslím si, že by to mělo bejt potvrzení toho, že to není blbej‘ nápad.“

Zdeněk Schneiderwind děkuje:
„Chtěl bych poděkovat všem sponzorům, co pomáhaj‘ nejen mně, ale vrhli se i na Markéta Cup. MPM Trading a Michalu Stárkovi. Paní Vikové ze Semtexu. JRM Divišov, panu Beránkovi z PRO-TEC a společnosti Fuchs Oil. Jsem rád, že jsem se domluvil i s panem Greplem. Nemalou měrou se podílej‘ na mých úspěších i na Markéta Cupu. Těmhle lidem, který neřeknou, že něco je špatný, ale snaží se něco udělat. Přijdou a řeknou ‚uděláme‘ a snažej‘ se dle svých možností pomoct plochý dráze. Důvody, proč to nejde, můžeme řešit v hospodě. Tam se vyřeší všechno, proto jsou ty hospody tak plný.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Racková – 14. března
Loni úspěšně zakončil bakalářská studia na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a v půlce sezóny dokonce uvažoval o konci kariéry. Nebylo divu, Slaný doplatil na podivná extraligová pravidla a třinácté místo v mistrovství republiky jednotlivců leželo daleko za jeho ambicemi. Avšak na podzim přišlo jeho famózní závěrečné kolo při finálové rozjížďce mistrovství republiky dvojic, díky němuž se titul na poslední chvíli přelil z Prahy do Slaného. Během zimní přestávky hodně investoval do techniky. A nyní přišel s převratnou novinkou, že se ploché dráze chce věnovat více než univerzitě. O tom si ostatně můžete přečíst sami, protože Martin Málek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Během zimy se o tebe nemohly dohodnout Březolupy a Slaný. Co se vlastně odehrávalo?“
Martin Málek: „Slaný by chtěl, abych jezdil všechny závody za ně. A Březolupy zase jenom extraligu. Zatím vím, že za Slaný chci jet extraligu a dvojice, protože tam mám obhajovat titul. A za Březolupy tříčlenná družstva, pokud platí ty podmínky, co mě slíbily koncem minulé sezóny. Jak to bude s jednotlivci, nevím. Protože musím do kvalifikace a jak to znám, nemusí se ani postoupit. Může být den blbec, a když mi ve dvou jízdách vypadnou dvakrát motorky, je vymalováno. Loni byla kvalifikace nabitá a Praha je pro mě zapeklitá, protože jednou se mi tam daří a jednou ne. Jak to dopadne s Březolupy a Slaným, v tuto chvíli nevím. Měl bych být kmenovým jezdcem Březolup, ale někdy tam opravdu nerozumím, jak to je. Radši se na to ani neptám, protože to fakt někdy nedává smysl. S tou plochou dráhou je to čím dál horší.“

speedwayA-Z: „Skvělým momentem sezóny byl tvůj triumf s Karolem Zabikem v mistrovství republiky dvojic v Březolupech. Na klubové bázi jsi už vyhrál extraligové tituly v letech 2005 a 2006, nicméně toto zlato asi nikdy nezmizí z tvé paměti, protože jsi o něm rozhodl právě ty…“
Martin Málek: „To mi nevymizí z paměti. Hrozně dlouho jsem se na ten závod těšil. A jsem hrozně rád, že jsem to jel za Slaný, protože roky předtím mi Březolupy slibovaly, že mi seženou dobrého kolegu. Nerad bych se dotknul Martina Gavendy nebo Vláda Višvádera, ale zatím jsem to jezdil jenom s nima. A potřeboval jsem někoho, kdo by spíš táhnul mě, než abychom na tom byli stejně nebo podobně s body. Před tímto závodem jsem zadřel hodně motorů a nakonec se mi dva týdny předem podařilo poskládat jeden motor, který docela jel. Pocity jsem už říkal několikrát. Byl to těžký závod. Hlavně na psychiku. Navíc jsem jel na domácí dráze a ještě k tomu proti Březolupům. Měl jsem tam hodně známých, co mi přáli, a já je nechtěl zklamat. Taky jsem cítil šanci, že můžu udělat po dlouhé době nějaký výsledek. Že by to mohlo vyjít. Jinak finálová jízda byla úplně nejlepší v celé mé plochodrážní kariéře. Největší zásluhu na tom měl samozřejmě Karol a to díky Milanu Machovi.“

speedwayA-Z: „A co třinácté místo v mistrovství republiky jednotlivců? Tvoje ambice asi ležely někde jinde, že?“
Martin Málek: „Moje ambice byly daleko větší. Co jsem přijel na závody, vůbec se nedařilo. Nevím proč, kvalifikace se mi povedla. Myslel jsem si, že to bude i lepší. Problém byl asi v tom, že první dva závody byly hned den po sobě a to jsem ještě nebyl rozjetý. A potom v Liberci, i když tam jezdím dobře a mám ho rád, se mi ten den nedařilo. Seriálová podoba není špatná, ale pro mě je to finančně docela náročné. Závodím vlastně jenom za prestiž a pneumatiku.“

speedwayA-Z: „Extraliga 2008 by si asi z tvého úhlu pohledu zasloužila zapomenutí. Jak jsi ji vnímal?“
Martin Málek: „Já tu extraligu moc nechápu. Přišlo mi to, že systém se udělal vyloženě proti Slanému. I když jsem nevěřil, že by Slaný měl vypadnout a vůbec na to nepomýšlel, nakonec k tomu stejně došlo. Myslím, že loni jsme si smůly vybrali co nejvíc. Protože hodněkrát jsme prohráli jen o pár bodů. Tento systém se mi nelíbí a hlavně jsem proti tomu, aby se na závodech střídali jezdci a jeden jel za více týmů. Přijde mi to proti všem sportovním pravidlům. Vyřazení jsem nesl blbě. Na závody extraligy jsem se těšil a vždycky mi na nich nejvíc záleželo. Jsou hodně kvalitní, přináší mně hodně nových a dobrých zkušeností, ale myslím, že mi moc jezdecky neprospělo, že jsem přišel o čtyři závody. Systém stojí za prd. A největší problém byl, že Martina Vaculíka neuznali jako českého jezdce.“

speedwayA-Z: „Po vyřazení Slaného z prvního kola extraligy o tvé služby projevila zájem Plzeň. Avšak Slaný tě neuvolnil. Jaký je tvůj názor na tento problém?“
Martin Málek: „Já jsem chtěl jet hlavně z těch důvodů, abych se ještě svezl v extralize. Rozhodnutí jsem už nechal na Slaném. Vyloženě jsem se na tom normálně dohodl s Milanem Machem. Myslím si, že kdybych si stál tvrdě za svým, uvolnili by mě. Ale nejel jsem hlavně proto, že nesouhlasím s takovým tím přebíháním jezdců. A se systémem extraligy. Tyto pravidla se mi nelíbí a myslím si, že tento systém nebude letos dobře fungovat.“

speedwayA-Z: „Tříčlenná družstva tě zastihla s březolupskou vestou. Byli jste černým koněm soutěže, ale nakonec dobyli jediné vítězství ve Svitavách. Čím to?“
Martin Málek: „Mně se ve trojkách nepovedl jeden jediný závod a to bylo zrovna v Březolupech. To jsem měl v srpnu zrovna takové nejisté období. Vůbec mi to nešlo, i když jsem se snažil. Vůbec jsem nevěděl, čím to je. Možná tím, že jsem hodně přes červenec pracoval na brigádě a byl unavený a utahaný a neměl ani pořádně čas připravit motorky. To už jsem pak uvažoval, že to bude jedna z posledních sezón. Jinak si myslím, že bodový průměr jsem neměl špatný. Možná jsme měli i na to druhé místo. Ale nikdy jsme neměli třetího vyrovnaného jezdce. I když jsme měli dobrou sestavu, většinou to aspoň jednomu nešlo. A bylo to hodně na střídačku, jednou to šlo jednomu, pak další závod neměl den a tak se to tak hýbalo. Nejlepší závody byly a jsou vždycky ve Svitavách. Tam hrozně rád jezdím, protože se tam pořád něco děje. Bývá tam hodně legrace. Trojky se mi docela líbí, systém není špatný, jenomže je tam zase to ‚ale‘. Není tam prostor na chybu, závody jsou hodně rychlé pro závodníky. Rozjížďky jsou většinou ob jednu, máš jen jednu jízdu na oddych a zase musíš na dráhu. Když se nic nestane, je to dobré, ale pokud se něco pokazí, nestíhá se. Letos to bude třeba lepší, uvidíme, jaké budou sestavy.“

speedwayA-Z: „Během roku se ti naskytla šance nastoupit do mistrovství Evropy jednotlivců ve Lvově. Znamenalo tvé odmítnutí, že je reprezentace pro tebe už uzavřenou kapitolou?“
Martin Málek: „Nepokládám ji za uzavřenou kapitolu, klidně bych tam jel. Ukrajina by mně vůbec nevadila, ale závisel na tom můj titul bakaláře. Bylo to v době, kdy jsem končil semestr, byly zkoušky a zápočty. A každý den byl dobrý. Pomalu každá hodina byla k dobru. Tak bych ztratil tři dny, s přípravou možná i čtyři. A opravdu jsem v té škole nestíhal! Nakonec se mi podařilo úspěšně udělat státnice. Vím, že to byla jedna z posledních šancí. Teď jsem špatně dopadl v celkové klasifikaci mistrovství republiky. Uvidíme, jak to bude letos a pak v dalších letech. Myslím si, že bych i postoupil. Viděl jsem dráhu z fotek, líbila by se mi. Myslím si, že by se to dalo, jak ten Michal Hádků.“

speedwayA-Z: „V polské lize jsi podepsal Krosno. Jak jsi tam byl spokojený?“
Martin Málek: „V Krosně jsem byl velice spokojený. Hlavně se vyměnilo vedení a je to úplně o něčem jiném než předtím. Podařilo se mi tam udělat nějaké body, což jsem byl rád. A letos bych se chtěl na tu polskou ligu zaměřit víc. Hlavně kvůli finanční stránce, protože jsem koupil dva nové motory. Doufám, že se mi to podaří a ty finance se mi vrátí. Loni se mi tam líbilo, jel jsem tam i pouák, byl jsem spokojený, rád bych se tam letos chytnul a chtěl bych za ně odjet víc závodů než loni. Tak snad se mi tam bude dařit.“

speedwayA-Z: „Dalo by se říct, že jsi už tradičním vítězem Memoriálu Antonína Vildeho, avšak při obou Zlatých přilbách se ti stále lepí smůla na paty…“
Martin Málek: „Ve Slaném se mi vždycky v memoriálech zatím dařilo. Musím to zaklepat. Navíc jsem měl dobrého kolegu, takže to nebyl tak velký problém. Myslím si, že jsme byli dobře sehraní. Padli jsme si do noty. A co se týče Zlaté přilby na Slovensku, myslím si, že ten den jsem měl na vítězství. Ale stala se mi taková kuriózní nehoda, kdy jsem si před závodem vytahovacím nožem málem uřezal půlku článku prostředníčku na levé ruce. Naštěstí to šlo mimo kost, i když tu jsem tam taky, myslím zahlédl. Jeli jsme do nemocnice, tam mi to ošetřili. Když jsem myslel, že mám po závodě, nechal jsem si prst ještě jednou obvázat od mamky, abych to měl menší a vlezl se do rukavice. Říkal jsem si, že za zkoušku nic nedám. A nakonec to šlo jako po másle. Tři vyhrané rozjížďky ze čtyř v základní části a přímý postup ze semifinále. Závody se ale hrozně táhly a ruka začala čím dál víc bolet. Ve finále mi ještě z třetího místa před cílem prasknul nový řetěz. A po závodech jsem ještě zjistil, že jsem jel na přidřeném motoru. Chtěl jsem v semifinále sednout na druhou motorku, ale nějak se mi nechtělo ji znovu připravovat. Ta první se mi už v semifinále nezdála, ale řekl jsem si, že to ještě jednu jízdu vydrží. A česká přilba, tam jsem měl trošku smůlu, že druhý den jsem startoval z vnějších drah. A i když motorka jela pěkně, což mě na domácí výrobu mile překvapilo, poslední start se mi nepovedl a to rozhodlo. Hodně se mi to na startu postavilo a musel jsem hodně mačkat spojku. To mě zpomalilo a bylo vymalováno. Dráha byla tvrdá a předjíždět se moc nedalo. Ale jinak z loňské Zlaté přilby v Pardubicích mám asi nejlepší pocit ze všech startů, co jsem tam kdy měl. Co se týká jiných pouáků, v Divišově a ve Mšeně to bylo v období, kdy mi to moc nešlo a byl zrovna z formy. A hlavně mi nevyšly rakouské závody. Nejelo mi to špatně, ale v každém jsem šel na držku. Jednou to byla moje chyba, kdy jsem přecenil soupeřovi schopnosti. Ve druhém závodě se mi uvolnil šroub na přední vidlici přímo v zatáčce. A byl to docela tvrdý pád.“

speedwayA-Z: „Během několika dnů už propukne závodní kolotoč naplno. Jak se připravuješ a čeho bys rád dosáhl?“
Martin Málek: „V letošní sezóně bych se chtěl věnovat víc ploché dráze než škole. Začíná to být docela náročné a tak se potřebuju trochu odreagovat. Hodně jsem věnoval technické přípravě. Po technické stránce jsem asi nejlíp připravený za celou svou kariéru. Koupil jsem dva nové motory, jednu nový rám a taky proti minulým sezónám trochu podceňuji fyzickou přípravu. Dlouho se mě drželo nachlazení, ale tím samozřejmě nechci říct, že nic nedělám. Ale není to tak intenzivní jak v předchozích letech. Posiluju, trochu běhám, teď jsem jezdil na běžkách. A asi vytáhnu brzo kolo. Máme hodně projektů do školy, je tam moc konstruování a navrhování. Je to docela časově náročné. Už to není tak jednoduché jako na bakalářském stupni. Celé tři roky nebyly tak náročné jako tento čtvrtý ročník.“

Martin Málek děkuje:
„Hlavní dík patří rodině! Mamince, tatínkovi, taky trochu ségře Veverce, trochu, protože je někdy na závodech drzá, a taky Hance. Všem hlavně za pomoc a podporu. Nesmím zapomenout na kluky ze slaného, mistrům Mirkovi Hrdličkovi, Ládovi Šímovi a taky mistru manažerovi Milanovi Machovi za pomoc při závodech. Co se týká sponzorů, tak nejvíc děkuji panu Zdeňkovi Němcovi za důvěru, technickou a finanční pomoc! Taky nesmím zapomenout na pana Ing. Suchého z Mitasu. Samozřejmě lidí, kterým patří díky je daleko víc, ale tito všichni mi loni nejvíc pomohli.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Svitavy – 1. března
Seniorům u nás příliš pšenka nekvete, obzvl᚝ nepatří-li k absolutní špičce. Junioři mají tři šampionáty a navíc jsou preferováni také v extralize, kde při naplnění kvóty dvou cizinců zbývají na starší české závodníky už jen pouhá dvě místa v sestavě. Tříčlenná družstva v mnoha případech jsou polovinou extraligového celku a nižší divize zanikla rychleji než euforie ze skvělého dramatu baráže. Není proto divu, že borci nad jednadvacet let vesměs rychle věší kombinézy na hřebík. Druhou cestou je bojovat, shánět závody a sám si vytvářet příležitosti ke svezení. Po ní se vydal Jaromír Otruba, poslední mohykán svitavské plochodrážní líhně.

speedwayA-Z: „Mšeno se v loňské extralize obrovským způsobem zvedlo. Z pozice outsidera dosáhlo nadoblačných výšek a ozdobilo se stříbrnou medailí. Změnila se také extraligová pravidla, kdy náhradnická čísla museli oblékat výhradně junioři s českou licencí. Tím pádem na tebe místo v sestavě ani jednou nezbylo. Jak jsi to věčné čekání prožíval?“
Jaromír Otruba: „Je to strašná škoda. Jsem v tom klubu rád. Když šlo o práci, vždy jsem pomoh‘. Vzali ale Vlada Višvádera a moje místo v sestavě se úplně ucpalo. Stát v depu nebo na tribuně je málo. Připravenej‘ jsem byl vždycky a přijel bych kamkoliv, to věděli všichni. Nedopadlo to, Poláci dělaj‘ výsledky, živí se tím, my, co se tím bavíme, se vozíme. Není to žádná sranda. Chceš se svýzt, nechceš žádný velký prachy a stejně tu šanci nemáš. Takže je to těžký. S vedením AK Svitavy jsem zkusil na kalendářní poradě oslovit pana Klímu, jestli by nebylo možný jezdit v Plzni. S tím samozřejmě, že nechci extra prachy, protože mám sponzory. Uvidíme, koho bude Plzeň mít. Technicky jsem připravenej‘, kvůli plochý dráze jsem se vzdal služeb v práci a dělám osmičky, takže nebudu tak utahanej‘. Uvidíme. Slušný to bude, i kdybych jel jedinou jízdu, protože to bude lepší, než se dívat. Sponzoři chtěj‘ bejt vidět a reklama na každým závodě je dobrá. Těším se na novej‘ kolektiv a věřím, že to špatný nebude. Myslím si, že letošní rok bude o penězích. Nikdo nemluví o krizi, ale myslím, že ty největší profíci to pocejtěj‘ nejvíc.“

speedwayA-Z: „Podobná paralela se nabízí také v souvislosti s tříčlennými družstvy. Liberec usiloval o obhajobu a Praha ho měřila. Věroslav Kollert tedy stavěl co možná nejsilnější sestavy a pro tebe se místo nenašlo…“
Jaromír Otruba: „Trojky mě loni hodně zklamaly. Už při domlouvání angažmá jsem měl od Věrouše slíbený, že mě nechá jet Svitavy. Že jiný závody ne, ale ve Svitavách se mnou bude počítat. Byl jsem z toho docela zklamanej‘. Musel jsem se smát, jak pak Poláci ve Svitavách jezdili. Na rozdíl od nich bych čtyři kola určitě objel a nastoupil do každý svý jízdy. Ale každej‘ prahne po vítězství, najme paliče a paliči pak vyhořej‘. Byl jsem zklamanej‘, že jsem nejel ve Svitavách. Měl jsem v plánu pozvat svý známý a sponzory. Tohle zklamání vedlo k rozhodnutí poprosit vedení AMK Svitavy, jestli bych nemoh‘ jet za ně. Dohodlo se to na kalendářce, kdy Kalda řek‘ Láďovi Olivovi, a si to hodí do podmínek. Mladý kluky sem na tu dráhu moc pouštět nechce, je docela nebezpečná. Letos teda pojedu za Pardubice a tím se určitě nastartuje lepší spolupráci se svitavským autoklubem.“

speedwayA-Z: „Tvé vztahy s AMK Svitavy v minulosti bývaly trošku napjaté. Je tedy popisované angažmá signálem o konsolidovaných poměrech?“
Jaromír Otruba: „Vztahy jsou lepší. Přišel pan Oliva, novej‘ předseda, a s ním vycházím. Taky jsme se třeba chytli, ale pro dobro obou stran bude lepší, když budeme vycházet. Když bude čas, pomůžu jim. Přivezou petky z Pardubic a navěsí je na mantinely. Na podzim se dráha přeorala, myslím, že povrch by moh‘ bejt solidní. Bezpečnost bude dobrá. Každopádně jim pomůžu při finále mistrovství republiky. Chtěl bych se postarat i o doprovodnej‘ program, aby se diváci měli, na co dívat. A samozřejmě bych to finále chtěl jet.“

speedwayA-Z: „Loni jsi do šampionátu republiky jednotlivců zasáhl při semifinále v Kopřivnici. Jak na ten závod vzpomínáš?“
Jaromír Otruba: „V Kopřivnici mě dráha nikdy jako taková neseděla. Mám vzpomínku na nepříjemnej‘ juniorskej‘ pád. Nepomůže ti ani, když ti den předem odřekne mechanik spolupráci na tak důležitej‘závod. Nedá se nic dělat, zkusíme to prolomit letos. Praha bude každopádně lepší. Nějakej‘ závod jsem tam odjel a něco odtrénoval. Dráha je bezpečnější a líp připravená. Je kvalitní a určitě taky pomůže, že člověk nemusí na směny a vyspí se. Po čtyřiadvacetihodinový službě ti nepracujou optimálně svaly. A musíš řídit sám tam a zpátky, to je masakr.“

speedwayA-Z: „Nicméně Kopřivnice ti také přinesla mnohem příjemnější pocity. Postavil ses tam na nejvyšší stupeň vítězů.“
Jaromír Otruba: „Nebylo to při semifinále, ale při Memoriálu Michala Matuly. Zvedlo mi to náladu. Byl jsem překvapenej‘. Úplně jiná dráha, dalo se jet venkem a úplně poprvý jsem snad v Kopřivnici někoho předjel. Potřeboval jsem si zvednout psychiku a uspět. A určitě si myslím, že to k něčemu bude. Bedna byla dobrá, závod sice slabší, ale je to závod a to se počítá. Můžeme bejt jenom za to rádi, jen víc takovejch‘ vloženejch‘ závodů.“

speedwayA-Z: „Už podruhé jsi v šampionátu dvojic postavil svůj vlastní tým. Loni jsi startoval se Slovákem Rastislavem Bandzim.“
Jaromír Otruba: „Už předloni v Divišově jsem nemoh‘ sehnat paráka. Každej‘ prahne po umístění a průměrnej‘ závodník těžko někoho sežene. Obtelefonovala se spousta jezdců a nikdo nechtěl, až pomoh‘ Káča Kadlec. Proto jsem loni na tenhle závod zůstal přihlášenej‘ pod svým jménem, i když bych na to sehnal sponzory. Letos jsem zase přihlášenej‘ zase a uvidíme. Březolupy byl dobrej‘ závod, těšil jsem se tam jako vždycky, protože mám tu dráhu rád. Nejeli jsme tam vyhrát, potřebujeme závody, ale nakonec chyběl kousek a dostali jsme se před Pardubice a Prahu. Ostuda to rozhodně nebyla. I když jsme s Rasou byli braný jako nejslabší, dojeli jsme všechny jízdy, všechny kola. Závody nemáme, jsem vděčnej‘ za každý svezení. Letos ještě nevím, s kým pojedu. Panu Moravcovi jsem se přihlásil mezi prvníma, uvidíme, jakej‘ bude výběr závodníků, kdo by to chtěl se mnou absolvovat. Kdyby byl zájem, budu rád.“

speedwayA-Z: „V předchozích letech jsi jezdíval středoevropský pohár MACEC Cup, nicméně loni jsi vyrazil jen do Krosna, kde se nakonec kvůli dešti nejelo. Čím to?“
Jaromír Otruba: „Minulej‘ rok byl problém, že mně dal košem mechanik a zároveň řidič. Je to těžký, když máš jet do Krosna sám. Pak se jel Lublin, kam to bylo přeložený, a když je na to člověk úplně sám, je to fakt těžký. Nikdo z Čechů to nechce jezdit. Škoda Kuby Hejrala, to byl nadšenec! Letos do sezóny vstoupím s novejma mechanikama, snad to bude lepší. Bližší tréninky a závody si objedu sám. Mladej‘ už taky zvládne mazání řetězu na tréninku, ale na závody potřebuješ mechána. To bude Radek Ivan, v záloze další dva, takže si myslím, že to nějak dopadne. Pro mě bude výhoda, že nemusím chodit na ty směny. Pak skočit do auta a sám řídit, mechanikovat a závodit, je záhul. Chodím do práce už jen na dopoledne a to věřím, že mi pomůže ke zlepšení.“

speedwayA-Z: „Vždycky jsi toužil svézt se ve slovenské Žarnovici, kde jsi doposud býval jen jako divák. Loni v srpnu se ti tvé přání splnilo a to přímo během prestižní Zlaté přilby SNP. Jaký to byl pocit?“
Jaromír Otruba: „To byl takovej‘ nejšastnější den v mý kariéře. Jeli jsme se tam nejdříve jen podívat. Vzal jsem si motorku, že možná pojedu jen jako druhej‘ náhradník zadarmo bez honoráře. Půl hodiny před začátkem přišli, že budu přímo v závodě s číslem devět. Jel jsem tam poprvý v životě a dráhu znal jen z tribuny. Byl jsem přesvědčenej‘, že bude rovná a tvrdá. Chyba lávky, trošku rozbitá. S pomocí kamarádů jsem zpřevodoval motorku a nakonec za mnou zůstala i zvučná jména. Byl bych rád, kdybych to moh‘ jet znovu. Svým způsobem jsem loni závod zachránil (smích). Po nikom nic nechci, když někdo zavolá, rád pojedu závod, když zaplatí trošku nafty.“

speedwayA-Z: „U nás především senioři jen obtížně hledají příležitost k závodění, k čemuž nahrává dlouhodobé preferování juniorů a to nejen v jejich soutěžích, ale nyní i třeba v extralize. Jaké jsou tvé zkušenosti v tomto směru?“
Jaromír Otruba: „Závodí se, že se nezávodí. Kolik jsem měl v loňský sezóně závodů?! Nejel jsem náhradníka v extralize, nejel jsem trojky. Měl jsem loni sedm závodů! Tréninky se taky nikde moc nedělaj‘. Nevím, asi je to kvůli penězům. Když závodil Kuba, měl jsem za jedinou sezónu asi dvacet tréninků. Teď jich mám tak osm. Letos to snad bude lepší, budu trénovat v Pardubicích. Jsem odhodlanej‘ jezdit trénovat i do Plzně, když to bude možný. Jezdil jsem i do Mšena. Proč ne, když mě zavolaj‘, že se trénuje, přijedu. Každej‘ trénink v kolektivu je dobrej‘. Můžu trénovat sám ve Svitavách, ale to je k ničemu. Nic se nenaučíš, nic si nevyzkoušíš.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna se rychle blíží. Jak se na ni chystáš a co bys v ní rád dosáhl?“
Jaromír Otruba: „Chystám se, posháněl jsem si mechaniky. Zamakalo se na technice. Chodím bruslit, běhat, plavat, do posilovny ne. Spíš taková příprava na vytrvalost. Trošku se poladilo auto. Měnit ho nebudu, trošku se pospravovaly brzdy a povyměňovaly se věci, aby to bylo na sto procent. Zabíračka je běhání po sponzorech. Určitě toužím, abych se moh‘ svýzt v extralize. Teď jsem celou sezónu stál a určitě bych chtěl jet. Trojky mám slíbený ve Svitavách, chtěl bych jet i další, ale to záleží jen na mně. Po Svitavách bych určitě chtěl jet do Kopřivnice. Tam se nikomu nebude chtít, tak by mě Kalda moh‘ pozvat. A určitě Zlatou přilbu v Žarnovici. A českou, když už jsem závodník Pardubic, snad bych moh‘ jet jako náhradník.“

Jaromír Otruba děkuje:
„Určitě panu Klímovi, že mě vzal do Plzně. Panu Greplovi, že mě pustil. Radkovi Ivanovi, že mě pomáhá s autem a motorkama. A sponzorům. Situace díky krizi je mizerná a tak jsem rád, že mě stálý sponzoři pomůžou i letos. To ti určitě taky zvedne sebevědomí. Musím poděkovat rodině za pomoc a šéfové z práce za trpělivost.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Kolín – 21. února
Rozhodně se mu nedá upřít, že by nebyl svůj. Neuvěřitelně přátelský závodník, ochotný odpovídat na otázky snad v každé situaci. Přesto si nebere servítky. Celý exkluzivní rozhovor, který magazínu speedwayA-Z poskytl, se nese v tomto duchu. Veselé zážitky z oválů střídá nekompromisní kritika a upřímná vyznání, že se posledních pět let na oválech nemůže najít. Pražský závodník Josef Franc také hovoří o svém vztahu k Premier League, nadějích na novou sezónu, ale i o úvahách přestat závodit.

speedwayA-Z: „Od roku 2005 jsi v Premier League hájil barvy Newcastle, nicméně na sklonku roku jsi ohlásil podpis s Berwickem. Mimo jiné jsi uvedl, že tě k tomu vedly špatné zkušenosti s Newcastle. Můžeš to trošku rozšířit?“
Josef Franc: „Spolupráce s manažerem byla vždy dobrá. Roli kapitána ale dostal špatnej člověk, co neměl zájem, aby tým fungoval. Během sezóny jsme se dohodli, že ho vystřídá Richard Juul. Projevil se jako dobrej kapitán. Umí poradit a dokáže spousta dalších věcí, ale bylo to pozdě. Z osobní stránky jsem toho měl za čtyři roky v Newcastle dost. Snažili jsme se upravit dráhu ve prospěch domácích, ale to nevyšlo. Nejhorší je, že ti někdo něco slíbí a pak se hovno stane. A to nejzkurvenější, každej rok mi dlužili peníze. A dost. Došel jsem k názoru, že na člověku nezáleží. Už to chtělo změnu, i kdyby mě chtěli zpátky, nešel bych tam. Zkoušel jsem do Birminghamu, ale jezděj‘ středy jako u nás extraliga, takže to bylo pasé. Oslovil jsem i Elite League, ale nebyl zájem. Pevně doufám, že Berwick je dobrá volba. Jsou tam noví lidi, doufám, že se mi tam bude líbit. V Berwicku je to dobrý, obnoví se Supporter‘s Club, co se díky Waiákovi zrušil. Těším se, že se všechno obnoví. Třeba se nebude dařit, ale tým nevypadá špatně. Bude to pro ně zkušební sezóna. Řekli jsme si, co si můžeme dovolit, a těším se na to. Anglie je Anglie, snažej‘ se sundat cenu závodníků dolů, což je asi špatně, když ceny jdou nahoru. Beru Anglii, že si ji odjedu, i když budu mít stejnej average. Můj sen je mít pohodovou devítku. Sezónu jsem neměl špatnou, ale chci se soustředit na Evropu. To je numero uno, Anglie bude taková jistota. Podepsal jsem Polsko, ale Polsko je Polsko a všichni víme, jak to tam chodí.“

speedwayA-Z: „Na Britských ostrovech závodíš prakticky o sezóny 2001. Co pro tebe starty v Premier League znamenají?“
Josef Franc: „Nad tím jsem nikdy nepřemejšlel. Ve svý věkový kategorii se vždycky snažím srovnávat s Alešem Drymlem, což je pro mě měřítko. Do Anglie jsem šel s holou prdelí. Počítal jsem, že několik let budu jezdit Premier League. A až finančně a výkonnostně na to budu mít, půjdu do Elite League. Ale asi to dopadlo, že jsem ve druhý lize zůstal příliš dlouho. Výkonnost se nezlepšuje, je to věc zázemí, nebo že jsem typ člověka, co dělá všechno ihned a nepřemejšlí dopředu. Vždycky jsem si říkal, kam se dostane Aleš, moh‘ bych já taky, i když mi to bude třeba trvat dýl. Je pravda, v Elite League je to tvrdý. Ale styl plochý dráhy dneska je bejt tvrdej a dravej. Jako Angličani a Dánové, co jezděj‘ všude tvrdě. Doba to vyžaduje. Chce to jít rovnou do Elite League, i když se tam člověk bude rok, dva plácat. Poznal jsem to na Luboši Tomíčkovi. Po roce v Premier League se nasral do Elite a neztratil se tam. To jsem chtěl letos taky, ale není zájem. Myslel jsem, že mám trošku jméno, ale mám hovno. Nevím, jestli to ještě přijde. Dal jsem si jedinej cíl, dojet tuhle sezónu s dobrým výsledkem a bez dluhů. Pak se uvidí. Netajím se, že to možná bude poslední sezóna. Měl jsem toho plný zuby už letos. Ale Berwick znamená nadšení a TWA, můj novej sponzor, může znamenat odraz ode dna. Třeba z toho vznikne dobrá spolupráce na dva nebo tři roky. Rád bych jel mistrovství světa a Evropy. Nemám co ztratit, ale velký zápal do závodění po zkušenostech z posledních dvou, třech let už nemám… Premier League pro mě znamená jistotu průměrnýho výsledku. Ty dráhy už po těch letech znám. Někde mi to jde líp, někde hůř, ale je to zaměstnání a někdy jsou dva, tři závody v tejdnu. Od března do října budu minimálně jednou tejdně závodit. Na Polsko se nedá spolehnout, abych lítal do Švédska, nemám zázemí. V Anglii už spousta let bydlím a cejtím se tam jako doma. Nechtěl bych tam bejt napořád, nelíbí se mi tam. Doma je doma. A kdyby byla šance na Elite League, chytnu ji oběma rukama. Podepsal jsem Polsko a chci víc závodů v Evropě. Když budou díry, pojedu třeba v Německu, ale pod svou cenu nepůjdu. To si radši dám volnej víkend.“

speedwayA-Z: „Reprezentace v tvém loňském podání znamenala účast v mistrovství světa a Evropy. Zatímco ve světovém šampionátu jsi vypadl na začátku v Abensbergu, v evropském ses dostal na šesté místo, by to na trase Gyula – Herxheim –Lendava bylo hodně dramatické, že?“
Josef Franc: „Začnu světem, nebude k tomu moc mluvení. Byl to tejden zklamání, Gyula, mistrák v Čechách… Byl to namáhavej‘ tejden a Abensberg nula, nic. Dráha byla na fyzičku. To jsem ustál, i dobrý závodníci měli větší problémy. V první jízdě jsem si z druhýho místa vytáh‘ chcípák. A táhlo se to. Měl jsem s sebou dva mechaniky, připravoval jsem se, ale bylo zklamání z těch předchozích výsledků. A k tý Evropě? Začneme úvodem (smích). Velký poděkování patří Filipovi Šiterovi. Celej seriál mě držel nad vodou. Nebejt jeho, nebyly by ani ty výsledky v mistrovství Evropy. Když se nedaří, poznáš přítele. Začalo to Gyulou. Výprava dvě motorky a rezervní motor. O tréninku jsme jeden motor měnili. Dopasovali jsme ho, ale dobrej‘ pocit z něho jsem měl jen jednou za sezónu. Strašně jsem se na závody těšil, ale první jízdou to začalo. Báječnej start skoro i na Mateje Ferjana! Měl lepší pozici. Jezdil jsem druhej. Najednou porucha a čtvrt kola jsem běžel pro bod. Odstavili jsme motorku, vzali rezervní a z prvního nebo druhýho další porucha. Zase jsem dobíhal, ale už jsem neměl, na čem jet. Běžel jsem za Filipem, kterej tam přijel pár hodin rovnou z Polska. A domluvili jsme se, že si vezmu jeho třetí rezervní motorku. Když jsem z druhýho místa jel ve výjezdu do cíle, něco zachrupalo v motoru a zároveň prasknul primární řetěz. A běžel jsem do cíle i na Filipově motorce. Byl jsem na dně a prosil, a mi půjčí další. Čtvrtou jízdu jsem dojel na druhým místě a poslední jel s Filipem. Jel výborně. Já jsem byl na jeho motorce a ještě se domluvil, aby mě pustil. Dopadlo to báječně, děkuju mu za to. Dostal jsem se do Herxheimu. Filip tam byl taky. Půjčil mi svou Jawu, co měl na prodej. Jeho motor jel dobře, nějaký body jsem udělal a nakonec jel finále v Lendavě. Jel jsem na GM z Markéty. Bylo špatný počasí a závody se odložily na druhej den. GM fungovalo perfektně, hned první dvě nebo tři jízdy jsem vyhrál. Aleš to měl taky perfektně rozjetý, ale se mnou dojel třetí. Pak nás bylo šest, co jsme bojovali o druhý až šestý místo. Chudákovi Filipovi se to nepovedlo. Ještě jednou mu děkuju, a když bude něco potřebovat, má to u mě. Budu mu pak dělat mechanika měsíc zadarmo. Jsem rád, že se mi finále povedlo. Outsider jako prase a moh‘ jsem po čtyřech jízdách bejt stříbrnej! Formu jsme s mechanikem před závodem naladili v baru dobře, třeba by to takhle chtělo praktikovat pořád (smích). Chtěl jsem oslavit, že jsem nemusel letět do Newcastle. Dlužili mi peníze, táhlo se to a chu do závodění nebyla. Chtěl jsem si prodloužit prázdniny. Čvachtali jsme se v termálu a spálil jsem se u vody. Takový zpestření v tom koloběhu.“

speedwayA-Z: „Stále koketuješ s dlouhými drahami a vzhledem k pořádání mistrovství světa v Mariánských Lázních se objevila možnost zasáhnout do rozjížďky poslední šance. Nestálo za to ji využít?“
Josef Franc: „Stálo. Zkoušel jsem v Pardubicích nějakou motorku z JRM, co by za deset tisíc byla k dispozici. Po mistráku jsem se na ní svez‘, jestli to řadí a je to schopný jet. Nebyl jsem ale v tý situaci, že si někdo z pánů potřeboval odčárkovat, že pojedu v reprezentaci. Šlo o to, aby sehnali ty peníze. Na tom to pohořelo. Dal jsem i nabídku, že jsem schopnej jet i družstva. Finance na to nejsou, ale je možný se domluvit, kdyby potřebovali kluci helfnout, přiletěl bych. Prostě nemám motorku na dlouhou, ale kdyby mně ji reprezentace koupila a zaplatili mě, přijel bych. Já na to peníze nemám. Nabízel jsem to panu Špinkovi. Vím, že je na prodej hodně dobrá motorka od Tondy Švába. A mi ji reprezentace koupí. Ale to ne! Všichni mě nabízej‘ jezdit dlouhou, ale nikdo si neuvědomuje, kolik peněz stojí mít dvě motorky na dlouhou. To není žádná sranda. Uvažuju nad dlouhou, ale myslím, že se tímhle směrem z finančních důvodů nevydám. Kdyby mi někdo půjčil motorku, pojedu, ale ne že bych se chtěl někam dostat. Když skončím se závoděním, určitě se nebudu zúčastňovat dlouhý a trávy.“

speedwayA-Z: „Třikrát po sobě jsi byl alespoň krátkou chvilku mistr republiky jednotlivců, když jsi vedl finálovou jízdu. Loni jsi skončil osmý. Znamená to, že ti nevyhovuje seriálová podoba šampionátu, nebo na tom má vinu laborování s technikou, o němž jsi často mluvil?“
Josef Franc: „To ti neřeknu. Ty roky předtím to bylo štěstí. Povedlo se to. Někdo to dává na vinu, že jsem jel na GM. Ale jeden rok jsem jel na Jawě, druhej na GM. Spíš to bylo o náhodě. Motivoval jsem se třeba i kvůli tátovi. Tušil jsem to, že když se to rozdělí na seriál, že se to třikrát za sebou nepovede. Pět let se hledám a třeba v Liberci mně vyšla jediná rozjížďka. Osmý místo není žádná špička, ale jde mi o mistrovství světa a Evropy. Na mistráky jsem zapomněl pět minut po nich. I rozhodčí tam odpískal něco, co neměl, ne na mě, ale pár kiksů tam bylo. Jak říkám, já se pět let hledám. Nemám finanční podmínky, abych něco nacpal ladiči. Preferuju Jawu, vyměnil jsem spoustu věcí a dostal se do krize a nenašel jsem zatím, co by mně sedělo. V Anglii vím, na čem jet, funguje to, ale u nás ne. Doufám, že ve spolupráci s klukama z vývoje v Divišově to třeba najdem‘. Na to se těším, domluvil jsem si spolupráci. Nějakou korunu to bude stát, ale materiální pomoc bude. Chci vyměňovat vnitřnosti motoru tak dlouho, dokud se mi to nebude líbit.“

speedwayA-Z: „S Adrianem jste měli titul na lopatě rovněž při mistrovství republiky dvojic v Březolupech. Stačilo jedno jediné kolo a všechno bylo jinak.“
Josef Franc: „Mates je hero. On to vyhrál. Přeju mu to. Výsledky hovoří. Bylo to na konci sezóny. Přivez‘ jsem si předělanej‘ motor z Anglie na Evropu. Už v Praze na extralize to fungovalo dobře a v Březolupech taky. Věřil jsem si na ty body, co jsem vytvořil, a věděl, že Adrian je bezkonkurenční. Prokličkovali jsme se až do finále. Zabik nám ujel, já si hlídal Aďu. A Martin to tam vsadil po závodnicku. Já ho chtěl zbrzdit, ale nejsem prasáckej závodník, abych na něj naleh‘ a vyloučili ho. Ale v tom fofru je to rychlý. Prostě mě podjel a dojeli si pro vítězství. Věřím, že to celá rodina oslavila a já jim k tomu jedině blahopřeju. Je hodnej klučík a závodí taky dobře. Prohráli jsme to, od toho jsou dvojice. Třeba to bylo mnou, že jsem zvyklej na druhý místa a na lepší nemám (smích). Ale takhle kdybych závodil celej rok, byl bych vysmátej!“

speedwayA-Z: „Extraliga zpočátku vypadala jako jednoznačná pražská záležitost. Ale ono ne. Ve finálové části hrály prim Pardubice a v nervy drásající koncovce vám sebralo stříbro Mšeno. Co se dělo?“
Josef Franc: „Když to shrnu, proč by ostatní týmy v první polovině utrácely peníze za závodníky, když stejně postupovaly čtyři z pěti? My jsme jeli se stejným kádrem a vyhrávali jsme. Ve finále jsme nic nevyměnili. Přišly zranění kluků, ale já třeba v Plzni koukal, jak se mi daří. Vyšvih‘ jsem tam osm bodů. Náš klub prosazuje jezdit s vlastními jezdci. A jeli jsme na to, co jsme měli. A tak to dopadlo. Mrzelo nás to, ale za to vinu nikomu dávat nemůžeme. Určitě by byla přínosem pomoc cizince, ale politika klubu je, že chce závodit za český peníze s českejma závodníkama. Vychováváme i mládež, což ostatní zanedbali. To je věc ne posledních dvou, třech let, ale deseti. To je případ Slaného, Mšena. Nemaj‘ nikoho a je věc, kolik dají peněz, aby si mohli najmout závodníky. Ale to jde jen o extraligu, nic víc. Politika je takhle daná, asi to tak bude, že naše priorita je závodit s našimi závodníky. A dát příležitost mladším. To rád podpořím, budeme to potřebovat. Nebude to dlouho trvat a ty starší se na to vyserou.“

speedwayA-Z: „Loni jsi spolu s Adrianem Rymelem sponzoroval jeden závod Markéta Cupu stopětadvacítek. A dokonce ses objevil na dráze. Co tě k tomu inspirovalo?“
Josef Franc: „Beru to trošku jako show. Mladý kluci by se měli sblížit se staršími. Návaznost by tu měla bejt. A v dnešní době tomu tak není. Se Zdendou Schneiderwindem mám dobrej vztah celou kariéru. Když jsem byl mladej, tuhle šanci jsem neměl. A je možná hezký, když jim někdo za to ještě něco dá. Slíbil jsem to Zdendovi i letos. Dobře to dělá. Slíbil jsem mu, že tam taky vlítnu. Nikdy jsem na týhle Hondě nejel. Jen jednou na velký dráze a tady na malý to musíš znát. Měl jsem lufta. Dali jsme si dvě, tři kola trénink a jel jsem rekord dráhy. Myslel jsem, že bych do toho promluvil, ale kluci jsou mladý a lehký. Dnes to funguje jinak než dřív. Starší byli mazáci, takže když byla potřeba vynést popelnici, mazáci to nedělali. Dřív byla vzácnost použití vapa. Dnes jsou mladý voprsklý, ale taky se třeba bojej‘ navázat kontakt se staršíma. Od toho jsou mazáci, aby mladším pomohli a poradili. Třeba dopadne, až skončím kariéru, že budu jako hobík jezdit Markéta Cup (smích). Vzal bych si volno z práce a šel jezdit na hondičce.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna je prakticky už tady. S jakými ambicemi do ní vstupuješ?“
Josef Franc: „Jsem nespokojenej se stylem plochý dráhy u nás. A s lidmi, co se do toho šouraj‘ a vědí o tom houbec. Jsou bafuňáři, co se snaží udržet u korejtek co nejdýl na úkor funkčnosti plochý dráhy. Co se týče mýho klubu, letos budou podmínky stejný jako loni. Jsou úpravy v odměňování jezdců, který se maj‘ řešit individuálně. Nemělo by to bejt jako v minulosti, že člověk dostane nabídku, a když se mu nelíbí, bude se s tím muset smířit. Nejde o to, jak se bude závodník cejtit, ale jak se to bude vyvíjet do budoucna. A když se mi nebude něco líbit, vyprdnu se na to. Koupil jsem si motokrosovou motorku Suzuki čtyři pade. Někdo ji musí nastartovat a vyhodit mě do sedla. Je to na mě strašně velký. Strávil jsem tejden na Zadově. Líbilo se mi tam, na amatérský úrovni to zvládáme. Jedeme na fyzičku, už jsme vyrostli z toho to ochcávat. Víme, že to děláme pro sebe. Večer vínečko, panáček, pokecali jsme. Ve třiceti letech jsem se začal učit na snowboardu. K tomu posilovna, squash. V dílně nic novýho, žlutý motorky s trošku předělaným designem. Je tam víc místa na reklamu, ubejvá sponzorů. Mechanik Bulhar mně už pomáhat nebude, flegmatik a s flegmatikem není dobrá zkušenost. Sháním nějakýho novýho, ale v Praze jich moc není a když, tak jsou rozmazlený. Cíle v letošní sezóně, Grand Prix je nesmysl. Když vyjde spolupráce s TWA a budu závodit, bude plán na dva, tři roky. Zúčastnit se mistrovství světa a Evropy a postoupit co nejdál. Jsem rád, že to můžu po týhle zkažený sezóně jet. Mistrák je stejně o ničem, to je k ničemu. Z dvojic mám nabídku, že bych za někoho jel, když mi to dovolí klub. Extraliga klasicky a Zlatá přilba hezký zakončení sezóny. Budu se snažit postarat se o lidi, co mně pomáhaj‘. To je základ. Zanedbal jsem to, a tak se musím snažit to dohnat. Když se bude dařit, budu závodit dál, ale takhle to nejde. Uvidím tuhle sezónu. Za ní udělám tlustou čáru a rozhodnu se, co bude dál. Je blbý, že ani nejde o to zúčastňovat se mistráků, ale nikam to nevede kvůli tomu, že je to finančně prodělečný. Mechanik Bazi je v Anglii, doufám, že spolupráce bude pokračovat. Ale je zaláskovanej s Angličankou, ale snad to bude fungovat. A na rady přijdu ke Štanclíkovi. Ještě záleží na Polsku. Když se bude dařit, člověk tam bude závodit, když ne, vymaže to z kalendáře.“

Josef Franc děkuje:
„Začneme netradičně. Musím poděkovat sám sobě, že jsem to vydržel tak dlouho mezi lidma, co tu plochou dráhu kurvěj‘. Teď ty ostatní. Filip Šitera a jeho motory GM. Pak Bulhar (přezdívka Jiřího Georgieva – pozn. redakce), mechanik, vždycky říkal, že na příští rok se už dobře připravíme. Bazi (Petr Bazika – pozn. redakce) v Anglii. Pak TWA, pan Řezníček. Ze sponzorů bych vybral Pneu K.A.L.T., JRM Divišov a Alana Zubra. Kamarádi, závodníci a lidi, co o ploché dráze něco vědí a choděj‘ na ni.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach