Chotíkov – 19. prosince
Štěstí a smůla jsou faktory, které se neodmyslitelně řadí k plochodrážnímu sportu. Jenže se bohužel nestřídají jako den a noc, ale vyskytují se v dlouhých sériích. Jeho v letošní sezóně navštěvovaly stejně často. Užil si zaslouženě vybojované tituly v juniorských a tříčlenných družstev, ale i patálie v jednadvacítkách. A navzdory svému klidnému založení explodoval během šampionátu do devatenácti let jako jeho motor, který mu vzal naději na medaili v jeho posledním roce této věkové kategorie. Výrazně se podílel na finálovém postupu juniorských nároďáků a nebyl spokojen s konečným umístěním. O tom všem, stejně jako kupříkladu o svém světovém rekordu, hovoří Michael Hádek v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z. Jeho vyprávěním se však prolíná i nová výzva v podobě dlouhé dráhy.

speedwayA-Z: „Když Martin Vaculík za nešastných okolností vypadl z boje o titul juniorského mistra republiky, stal ses prakticky během okamžiku jeho spoluleaderem. By byl titul hodně blízko, nakonec jsi skončil pátý…“
Michael Hádek: „Dá se říct, že to bylo i souhrou náhod. Jak bylo u mě letos zvykem, defekty. Zkazil jsem to i v té poslední jízdě ve Mšeně. Odstartoval jsem a objeli mě jak učedníka. Titul byl pryč, ale získal ho ten lepší, tak gratuluju Matějovi. Liberec byl jeden z mála závodů, co se poved‘. Ale zase ta poslední jízda! Nějak se to nepovedlo. A byla z toho rozpáraná kombinéza a rukavice. Ani jsem tomu nevěřil, že bych čtyři jízdy moh‘ mít plnej‘ počet bodů a pátá jízda, že by rozhodovala, ale bylo to tak. Akorát mě nasral Divišov s tím metylem. To mi hnulo žlučí. Celej‘ závod pohoda a v poslední jízdě vyplej‘ kohoutek! Taky nemusel padat ten Němec. S pátým místem jsem se už smířil, s tím nenaděláš nic. Bylo to našláplý, nějak se to lepší. Vůbec bych se nebránil útočit na titul, ale musí bejt‘ štěstí. A hlavně, aby mě neporáželi Milíčkové a tuty mlaďoši. To k tomu patří, hlavně, a se zlepšujou. Ale říkám to každej‘ rok, pro titul udělám maximum.“

speedwayA-Z: „Tvé jméno se hodně skloňovalo v souvislosti s mistrovstvím republiky do devatenácti let. Patřil jsi na hrot favoritů, jel jsi naposledy a Pardubice ti kromobyčejně sedí. Dva defekty ovšem byly až přespříliš, že?“
Michael Hádek: „To bylo moc i na mě. Jsem klidná povaha, ale teď jsem vybouch‘. Zase defekty, jak jsem říkal v předchozí otázce. Nejdřív zapalování, pak se to kouslo úplně. I lidi kolem říkali, že bych na Vaculdu měl, že jsem byl rychlejší. Ale štěstí prostě hrálo Martinovi do karet. Bohužel to tak je, o titulu se rozhoduje v jediným závodě všude a proč bychom se u nás měli zařizovat jinak?! Smířil jsem se s tím, už mě to nežere jako tejden po tom. Akorát lidi z Chotíkova byli v aquaparku v Praze a já je pozval, a se jedou podívat do Pardubic. A viděli akorát jednu mou vyhranou jízdu a dva defekty. Žralo mě to hodně,ale čas jde dál, třeba se mi to stane jednou i v jednadvacítkách. S tím nic nenadělám, to se může stát komukoliv. My Plzeňáci na to máme v devatenáctkách kliku. Nejdřív Filip u nás v Plzni, teďka já a kdyby se to příští rok stalo Holoubkovi, asi bych seknul s plochou dráhou a všude říkal, že je to nefér.“

speedwayA-Z: „V juniorském mistrovství Evropy do devatenácti let jsi ze semifinále ve slovinské Lendavě dokázal postoupit do finále v Tarnowě. Ve finále jsi byl i v evropském finále družstev, když jste hladce postoupili z Moorwinkelsdammu do Holstedu. Jak tyto závody hodnotíš?“
Michael Hádek: „Lendava byla hodně vyrovnaná. Šel jsem tam, že bych moh‘ bejt i na bedně. Během závodu už bylo jasný, že to tak snadný nebude. Bylo to hodně našláplý, já měl velkou kliku a nakonec byl rád za postup z posledního místa. Finále bylo jako vždycky u mě. Během závodu jako bych neměl svůj den. Byly i problémy s technikou. V první jízdě se mi protáčelo kolo a málem vjel do pásky. A ještě jsem dostal napomenutí, že jsem si ohřejval‘ gumu. Pak jsem byl na tý motorce rozházenej‘ a nesrovnal se. Moorwinkelsdamm jsme si užívali. Tomu se říká diktát! Hlavně poslední série, to bylo něco suprovýho. Akorát já jim tou jednou dvojkou zkazil průměr (smích). Před tréninkem jsme obcházeli dráhu a odchyt‘ nás tam nějakej‘ šéf. Ptal se nás, co jsme zač. Když jsem řekli,že Češi, povídal, že jsme tam černý koně. A taky to tak bylo. Senzační, ale Dánsko byl kámen úrazu. Finále prostě, na ty mám kliku. Celkově patnáct bodů snad nečekal ani náš největší odpůrce. Devět jsem dělal já, prostě správnej‘ kapitán. Ale začalo se mi nějak líbit na těžkejch‘ drahách a z mý strany se tam zadařilo. Ani nevím, co se stalo, ale najednou se mi daří na drahách, kde je materiál a dá se jezdit na venku. Začalo to při mistrovství světa v Pardubicích, dělala se tam hlubina. Dobře jsem se s tím popasoval a už toho nejsem takovej‘ odpůrce.“

speedwayA-Z: „V mistrovství světa juniorů jsi vypadl v Neustadt/Donau, ale s nároďákem jsi vyhrál semifinále v Pardubicích. Ve finále v Gorzowě ti ovšem tréninkový pád sebral možnost účasti. Smůla se pravidelně střídala se štěstím, souhlasíš?“
Michael Hádek: „U mě to bylo v tý sezóně takový půl na půl. Půlka propadák, půlka dobrý nebo hodně dobrý. Neustadt byl při tréninku dobrej‘, nakonec to ale skončilo třema bodama. V první jízdě jsem si škrt‘ o Rene Deddense a byl na hubě. Dával jsem to pod něj, ale on se přetočil, já o něho škrtnul a šel. A ve čtvrtý jízdě se to zvedlo v díře a kdyby tam nebyla před prknama tráva, jsem v nich. A v poslední jízdě jsem zadřel GM. Zase dokonalej‘ den blbec. Pardubice mi přišly jako Moorwinkelsdamm. Užíval jsem si to, hlavně jsem ale startoval. Kluci bojovali a odnesli to i Dánové. Jsem za to rád, i když ve finále to vypadalo jinak. Na to Polsko bych radši zapomněl. Nemoh‘ jsem se s tím srovnat. Místo abych to pustil na venek, šmrdlal jsem lajnu. Natáh‘ mě nájezd a pak jsem se přetočil. To bylo jednoznačně zklamání. Fandil jsem klukům, ale taky měli defekty, takže to nedopadlo, jak jsme chtěli. Akorát kapitán to zas držel nad vodou. Když jsem viděl, kdo příští rok pojede tady v Plzni, byl bych rád, kdybychom postoupili. Je to atypická dráha, rozhodujou na ní starty, pak už nepředjedeš. Říkám to nerad, ale myslím, že budeme hrát tak třetí housle. Půjdu do toho, nechci ten závod zatracovat, stát se může všechno a můžeme překvapit.“

speedwayA-Z: „V souvislosti s reprezentací jsi však zaznamenal ojedinělý rekord. Během jediného dne jsi stačil dva podniky ranku mistrovství světa, dopoledne v Pardubicích, odpoledne v Divišově. Co to obnášelo a šlo by něco takového zvládnout, pakliže bys v Divišově nebyl jen náhradník?“
Michael Hádek: „Určitě by to šlo zvládnout. Ale já byl vyfluslej‘ z Pardubic. Neměl jsem nastavenou motorku, přijeli jsme rovnou na nástup a ani jsem netrénoval. A přijet z Pardubic na maličkou dráhu je risk. I když pro peníze udělám všechno (smích). Zohejbal jsem motorku, ale nějaký peníze byly. Nejeli jsme tam neprázdno se jen podívat. Z pohledu financí byl Divišov dobrej‘, ale z pohledu jezdce katastrofa. Ale zase je rekord, všechno špatný je pro něco dobrý. Snad se na mě jen tak nezapomene (smích).“

speedwayA-Z: „Když otočíme naše vyprávění pozitivnějším směrem, nemůžeme nezmínit titul v mistrovství republiky juniorských družstev. Ten byl zaslouženě vybojovaný, obzvl᚝ pakliže jste v Pardubicích vyřídili nabitou Prahu. Vidíš to také tak?“
Michael Hádek: „Zezačátku to vypadalo jako procházka růžovou zahradou. Pak nastoupil Matěj a začalo se to vyrovnávat. Praha nám nesedla, asi špatná konstelace hvězd. Ví se o mě, že se mi tam nedaří, nedá se tam dát přední kolo za lajnu. Do Mšena jsme přijeli s pádlama a nakonec byli zklamaný, že se to nejelo, protože ostatní kluby měly neslabší sestavy. Byla by to jen formalita. Pak se to překopalo do Pardubic a tam měli dokonalej‘ den blbec Pražáci. Bojovali jsme s Jéňou. Startovali jsme. Během závodu jsem byl klidnej‘ a jel hlavou. Ke konci mě naštval jeden pořadatel. Nechtěl pustil přítelkyni Lucku do depa. A jak jsem byl naštvanej‘, odnesl to Kůsák. Vyvážečka na prkna a nenechal jsem mu místo. Ale odved‘ mě Milíček, ale finále jsme měli jistý. A když jsme si tam poradili s Martinem Gavendou, měli jsme titul. Tenhle závod rozhod‘. Nebylo reálný, že by ve Mšeně byla Praha první a my poslední. To by pro ně musela bejt hodně, hodně velká klika. Tenhle titul byl těžší než ten v roce 2007. To byl Filip špička, bezkonkurenční. Já jsem mu notoval a Jéňa to jistil jako náhradník. Ne, že bych si tohohle titulu cenil víc, ale víc jsem si ho užil.“

speedwayA-Z: „Další titul, by jen přebornický, přišel ve tříčlenných družstvech. Březolupy byly hodně dominantní. Jak vysoko tento titul řadíš?“
Michael Hádek: „Neberu to ani jako titul. Ne, že bychom byli nejlepší, ale byli jsme nejvyrovnanější. Zasloužili jsme si to, ale jako titul to neberu, je to jenom přebor. Není tak důležitej‘, nedávám tomu velkou váhu. Přece jenom mistr je mistr a přeborník je přeborník. Bral bych to jako hodně, hodně dobrej‘ trénink. Jezdci tam nebyli tak dobrý jako v extralize. A když člověk neodstartoval, moh‘ ještě něco dělat. A oproti tréninku se tam taky dali vydělat peníze. A zazávodit si. Příští rok nevím, bude to hodně zajímavý. Nedokážu si představit, jak to bude fungovat a co od toho čekat.“

speedwayA-Z: „Extraliga přinesla Plzni vskutku hořkou pilulku. Po titulu v roce 2007 jste se loni nevešli na stupně vítězů a letos vypadli už po základní části. Nemáš pocit, že Plzeň stále něco extraligově ztrácí, navíc nyní po odchodu Zdeňka Simoty?“
Michael Hádek: „Určitě, odchod Filipa a Zdendy je kámen úrazu. Nevím, ale klub věří, že s Jéňou dorosteme a budeme to táhnout my. Ne, že bych se v extralize letos nesvez‘, ale nedělal jsem body. Čekali ode mě víc. Na extraligu se nedokážu motivovat a radši jsem jezdil trojky. Mělo by to bejt‘ naopak, ale není. Jsem zvědavej‘, jak to bude příští rok. S Jéňou jsme sehraný, ve dvojici by to mohlo bejt‘ lepší. Ale pojede proti nám celá česká špička. Tak uvidíme jako každej‘ rok. Necháme se překvapit. Po prvním závodě jsem čekal, že vypadneme. Ty naše výsledky nebyly aspoň vyrovnaný s ostatníma klubama. Nedařilo se celýmu týmu, ani zahraničním posilám a šlo to od desíti k pěti. Předloni jsme měli Filipa, Zdendu a Walaska. Já se to pořád učím, Jéňa taky, chtělo to dva lepší jezdce. Nebylo to prostě ono.“

speedwayA-Z: „Už dlouho hovoříš o dlouhé dráze. Nyní se už na ni chystáš na ostro. Po Neustadtu jsi dokonce prohlašoval, že prodáš motorky na krátkou dráhu a zaměříš se jen na dlouhou. Za jakých okolností by tato alternativa mohla nastat?“
Michael Hádek: „Já nevím. Teďka, když jsem nad tím přemejšlel, chtěl bych dojet juniory na krátký. Ale když mi to půjde závratně, chtěl bych spíš dlouhou, než to střídat s krátkou. Chce to čas, ale na dlouhou se těším jako malej‘ kluk. Nevím, jak mi to půjde v šesti. Hlavní problém bude cejcha nebo se orientovat v tý rychlosti. Pojedou proti mně mazáci. Než se vyjedu, bude to hodně velkej‘ oříšek. Nevím, jestli se tam dá třeba dát loket. Snad se mi povede se prosadit. A doufám, že mladý kluci jako třeba Kůsák nebo Filip se toho chytnou a dlouhá se u nás zase zvedne. Ale hodně jim to jde na krátký, těžko říct, jestli by se toho chytli. Já jsem se rozhod‘ takhle a určitě by mi nevadilo, kdyby to oni jezdili taky. Hlavně na to maj‘ peníze, myslím. Na tu dlouhou se dá říct, že jsem se spolčil s Káčou Kadlecem a on mi pomáhá a radí. Říkal, že mi určitě sežene i závody. Co jsem se s ním bavil, už dva dopadly. Určitě bych na rozjetí šel do B lizenz. Prostě, co pojede Káča a budu mít možnost, pojedu to taky. Před mistrákem v Mariánkách by měly bejt‘ dva nebo tři tréninky. Nevidím žádnej‘ problém si tam jet zatrénovat.“

speedwayA-Z: „Nový rok se kvapem blíží. Nová sezóna je jen o kousek dál. Jak se připravuješ a co bys rád dokázal?“
Michael Hádek: „V pondělí a čtvrtek chodím s Káčou do posilovny. Chtěl bych s chotíkovskejma hokejistama chodit každou středu na tréninky a sem tam to proložit bazénem. Zůstanu u techniky, co jsem měl doposud. Jedno GM a jedna Jawka. Za prvý nejsou peníze na nic extra a za druhý s tím jsem spokojenej‘. Motory mi jedou vždycky a tak by to mělo bejt‘ dobrý. Cíle v sezóně jsou určitě se pomalu, ale jistě prosazovat na dlouhý. Třeba vyhrát béčkový finále v Mariánkách, ale to jen kecám. Na ty mý začátky by tohle bylo až moc dobrý. A na krátký s Jéňou obhájit juniorský družstva a pokusit se o titul v jednadvacítkách. A předvést se při družstvech v Plzni při svěáku. Mám nabídku z Miskolce a na facebooku se mi ozval jeden chlápek, že dá telefon Rafalu Wilkovi z Lublinu. Kdyby polská liga nebyla, ani by mi to nevadilo, protože by to vadilo kvůli dlouhý. A jestli klapne Diedenbergen nebo něco, nevím, ještě se neozvali. Ale myslím, že zase budu mít závodů až až.“

Michael Hádek děkuje:
„Určitě našim, že maj‘ se mnou trpělivost, i když to někdy vypadá, že půjdu z baráku i s motorkama. Péovi Vysockému, strejčkovi, Pavlu Homolojovi, Petru Farkašovi, dědovi, našemu klubu PK Plzeň. Těch lidí je, dá se říct, strašně moc. A tak děkuju všem těm, který stojej‘ za mnou.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Pavol Pučko

Slaný – 12. prosince
Svou kariéru začal pod vlivem dědečka Romana Čejky, svého souseda ve Smečně nedaleko Slaného. By nad plochodrážníky předtím kroutil nechápavě hlavou, záhy začal kroužit stopětadvacítku na někdejším slánském černém hřišti. Vypracoval se do absolutní špičky kolibří třídy, avšak následoval logický přechod do sedla pětistovky. Ani tady se jeho výkonnost nezastavila. A dosavadním vrcholem se stal letošní rok. Věkovou kariéru do devatenácti let ukončil účastí v obou evropských finále a třetím místem v domácím šampionátu. O tom všem, a mnohém dalším, je řeč v exkluzivním rozhovoru, který Michal Dudek poskytl magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Nepocházíš z plochodrážní rodiny a nikdo z tvých příbuzných nebyl se sportem levých zatáček svázaný. Jak vlastně začala tvá plochodrážní kariéra?“
Michal Dudek: „Přivedl mě k tomu děda Romana Čejky. Znal pana Moulise staršího. Byl u Romana a ptal se ho, jestli nechce plochou dráhu zkusit. Jsme oba ze Smečna. A strejda si myslel, aby mně to nebylo líto, a tak mě přihlásil taky. Předtím jsem byl na plochý jen jednou, když jezdil Renda. Vyboural se a já říkal, že to jsou hrozný magoři. A nakonec jsem u toho skončil. Začal jsem na stopětadvacítkách. Učili jsme se na tom, jak je dnes parkoviště Meiler, a pak šli na velkou dráhu. Poznal jsem nový lidi, města, podíval jsem se na nový místa a setkal se i s jezdci z jinejch zemí, protože jsme byli v Polsku. Na tý stopětadvacítce to je spíš přetahování s motorkou, ale na půllitru to šlo samo. Ale byl to hroznej skok. Určitě je plochá dráha lepší než sedět na zastávce a fetovat, tady mám honičku, co mě drží v pohodě.“

speedwayA-Z: „Letos jsi se blýskl především v evropském šampionátu do devatenácti let. Z kvalifikace v Teterowě jsi postoupil do semifinále v Debrecenu a odtud do finále v Tarnowě, kde jsi skončil šestnáctý. Jak na to vzpomínáš?“
Michal Dudek: „Když jsme jeli do Teterowa, pan Špinka mi říkal svoje plány a já mu nevěřil. Ale on mi tvrdil, že ho tam znají. A na nástupu hlásí jeho jméno, tak a mu neudělám ostudu. Když jsem pak věděl, že jsem postoupil, byla to hrozná radost. V Debrecenu taky. Byli jsme tam o den dřív, trénovali a zkoušeli převody. Trefili jsme se, v první jízdě jsem byl první dvě kola před Martinem Vaculíkem. Přečetl si mě a byl rychlejší. Nakonec mi o bod uteklo třetí místo, ale už ve čtvrtý jízdě jsem věděl, že jsem postoupil. Nevěřil jsem tomu, ale když jsem jel ten rozjezd, tak už jo. Přišlo finále a tam to dopadlo, jak to dopadlo. Tarnow mi nesed‘. Dráha je hrozná taktická a tvrdá. Jel jsem tu nejmenší rozetu, padesát šest, a fakt to nezvládal. Neuměl jsem motorku zatížit a přenést váhu na zadní kolo. Polský dráhy mi nejdou. Vůbec jsem nečekal, že by si mi ta sezóna takhle rozjela, nikdo nepočítal, že postoupím. Nikdo nepočítal ani se semifinále a já se dostal až do finále. Atmosféra tam byla stresující, moc lidí na mě. Bylo tu dost fanoušků a Čechů. Nemám rád, když se na mě moc lidí kouká, pak jsem nervózní. Určitě to však řadím vysoko i to finále družstev.“

speedwayA-Z: „Úspěšné bylo i tvé účinkování v národním týmu do devatenácti let. Suverénní výkon v Moorwinkelsdammu vám otevřel finálové brány v Holstedu.“
Michal Dudek: „Pamatuju si, jak jsme tam přijeli. Na hotelu jsem byl já a Honza Holub. Přišel i Venca Milík, Rozruch a Hospodin. Dělali jsme nehoráznej bordel. Pamatuju si snídani, kdy přišel pan Špinka a ptal se, kdo spal na pokoji číslo dvacet čtyři. Přihlásili jsme se a on ‚pojďte se mnou‘ a ukázal nám ten bordel po nás. Báli jsme se, že kdyby to nevyšlo, vpálil by nám to. A nakonec jsme vyhráli a tak nám to i odpustil. Válcovali jsme je. Jel jsem jednou z červený. Nejsem lajnař, ale ten start mi vyšel. Vyházel jsem je na mantinel a tři body byly doma. V poslední sérii jsem jel jako druhej. Start zase hrůza, byl jsem na druhým místě. Pak jsem to loupnul na venek a dovez‘ tři body. Pak Honza taky a už mě bylo jasný, že jsme postoupili. V Dánsku byli Poláci nařachaný. A ta dráha! O tréninku jsem měl nejlepší časy, ale hrozná atmosféra. Bylo vedro a mně nebylo dobře. Motala se mi hlava, a tak to pan Špinka dal Vencovi. Zas to bylo finále, tak jsem měl dobrej pocit, že jsem tam byl.“

speedwayA-Z: „A konečně do třetice skvělý výsledek ve věkové kategorii do devatenácti let. V pardubickém mistrovství republiky byl jasným favoritem Martin Vaculík, ale ty ses nakonec probil na třetí místo. Čekal jsi takové umístění?“
Michal Dudek: „Nečekal, vůbec. Myslel jsem, že tam bude Martin Vaculík, Michael Hádek, Honza Holube nebo na domácí dráze Venca Milík. Vůbec jsem nepočítal, že bych to moh‘ bejt já. Měl jsem číslo třináct a na to jsem pověrčivej. Mechanik mi kvůli tomu nadával, že jsem debil, a si tam udělám tečku nebo ještě jedno číslo. Nakonec mi řek‘, že když jsem skončil třetí, musím tu třináctku olízat. Jak měl Haďas druhej defekt, Honzu to hodilo na druhý místo a mě na třetí. Měl jsem z toho radost, byl to poslední závod v devatenáctkách. Končil jsem v nich a všechno mi tam vyšlo. Jsem rád, že jsem tak dopad‘.“

speedwayA-Z: „Ani jednadvacítky se sedmým místem v tvém podání nevyzněly vůbec špatně, pomineme-li Divišov. Ten se ti však škrtal, takže největší výsledkovou brzdou byl závod v Praze. Mšenský triumf ti ovšem musel udělat radost, že?“
Michal Dudek: „Mšeno jsem nečekal. Nejvíc mi nahrálo, že Matěj najel do pásky. Vyloučili ho a ztratil tři body. Jednu jízdu měl Venca přede mnou defekt a já měl zase tři body. Jel jsem poslední jízdu a dojel v ní první. A přišel za mnou Fanda Kalina a říkal ‚vyhrál jsi‘. A já‚ jo, pěkná jízda‘. Ale on, že jsem vyhrál celej závod! Vůbec jsem tomu nevěřil, dokud jsem nestál na bedně nad Matějem a Filipem. A to jsem měl ještě problém se svíčkou, tak jsem musel brát náhradní motorku. Celkově jsem s juniorákem spokojenej, jsem rád, že jsem postoupil do toho světa na příští rok, takže spokojenost. Praha mi nevyšla, co naděláš, jeden den je blbec, druhej zase libovej. To je přesně se mnou. Jednou zajedu jak z partesu a pak, jak když na to sedím poprvý.“

speedwayA-Z: „A co juniorská družstva? S Romanem Čejkou se vám podařilo dostat se na stupně vítězů ve Slaném a v Pardubicích.“
Michal Dudek: „Nechci ho pomlouvat, ale začíná, chce tam bejt a jede, ale dokáže mě i zavřít. Když jsem moh‘, pustil jsem ho a hlídal zezadu. Je tam však potenciál na výsledek. Pardubice byly dobrý, Slaný se nám taky povedlo. A zase jsme u toho. Jednou je dobrej den, jindy blbej. Byly to dobrý závody. Zkušenosti navíc. V Pardubicích jsem pomoh‘ Plzni, že jsem předjel Matěje a on udělal jen dva body, ne tři. Je to další skalp jak s tím Filipem.“

speedwayA-Z: „V extralize nebyl další titul pro Slaný daleko. Jenže okolnosti chtěly jinak. By jste ještě dvě jízdy do konce útočili na zlato, nakonec jste skončili až třetí. Jak jsi extraligu prožíval?“
Michal Dudek: „Byl jsem spokojenej s prvním závodem v Pardubicích. Byl jsem v Německu, upad‘ a pohmoždil si kotník. Pak jsem měl jet do Pardubic a hned do Debrecenu. Dělal jsem jenom tři body, ale to nám pomohlo k prvnímu místu. Jinak bychom byli třetí. Jel jsem tam před Ríšou Wolffem, ale on mě natlačil na mantinel a já si hnul s tou nohou. Pak jsem ve Mšeně měl pět bodů, vyšlo mi to tam, ale poprvý se mi tam nedařilo. Měl jsem snad jeden nebo dva body, možná ani to ne. Navíc nám chyběl Roman Čejka, byl na dovolený, a jedna guma. Jezdil jsem na galuskách, co ojeli Drabik, Vaculík a Staszek. Rozhodlo se pár jízd před koncem v Praze, ale mít Martina Vaculíka, myslím, že titul je náš. Dělal body, byl hvězda a takhle to skončilo. Extraliga mi přináší zkušenosti. Předjížděl jsem se s Pepíčkem, vím, že už na něho mám. Dojmy jsou spíš pozitivní, jde o to, z jakýho závodu. Negativních je málo, když jsem nemoh‘ udělat víc pro tým, že mi to nesedlo. Ale mám další zkušenosti.“

speedwayA-Z: „Zatímco v extralize jsi sbíral především zkušenosti, v přeboru tříčlenných družstev odpovědnost za výsledek ležela na tvých bedrech…“
Michal Dudek: „Krzysztof má srdce. Jede, vybourá se, ale jede dál. Žádný au, au, au, ale chce jezdit. Rozjezdil se a už to jde. Výsledek ale byl víc na mně, ale i na něm a Romanovi, protože každej‘ bodík je dobrej. Taky jsem taktizoval, když jsem jeli s Honzou Holubem v Březolupech, pustil jsem Romana dopředu a hlídal ho. Byly i bedny, Liberec, Praha a Březolupy. Udělali jsme dohodu s klubem, dostali jsme jeden pohár. A řekli jsme, že se o něj nebudeme hádat a dali ho manažerovi. Trojky přinesly další zkušenosti na rozjetí, byli tam vyrovnaný i lepší jezdci. A když dlouho nebyly závody, byly trojky, takže jsem z toho nevypad‘ a pořád se držel.“

speedwayA-Z: „Kalendář ukazuje poslední měsíc starého roku. Nová sezóna se blíží, zatím pomalu, ale jistě. Jak se na ni chystáš a s jakými ambicemi do ní vstoupíš?“
Michal Dudek: „Teď se nepřipravuju nijak. Chci mít od toho pokoj a klid. Od ledna začneme posilovat a budeme s Romanem chodit na kick box. Hodně nám to dalo, byli jsme tam tři měsíce a při prvním závodě v Německu mě nic nebolelo. V pohodě, kondička se udržela i přes zimu. Musím dát zrepasovat motory, aby se udělaly na příští sezóny, jinak všechno v pohodě. Cílům nechávám volnou ruku. Letos jsem to taky tak udělal a dopadlo to, jak to dopadlo. Velice dobře.“

Michal Dudek děkuje:
„Všem lidem, co mi radili, jak mám jet. Fanda Moulis mladší, Karel Průcha, moji mechanici, pan Špinka. A sponzorům – tátovi a obci Smečno.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Pavol Pučko

Slaný – 12. prosince
Jeho kariéra se odvíjí podle osvědčeného slánského modelu posledních let. Několik sezón na stopětadvacítce s titulem, ale i jejím odložením do klubové garáže před vypršením věkového limitu. A pak rychle na pětistovku. Závodní debut hned po patnáctých narozeninách. A ve své první sezóně nálepka šikovného a talentovaného plochodrážníka. Roman Čejka je dalším borcem, který magazínu speedwayA-Z poskytl exkluzivní rozhovor. Naši čtenáři se tak o této genezi mohou dočíst přímo z jeho vlastního úhlu pohledu.

speedwayA-Z: „Loni jsi mohl ještě jezdit stopětadvacítky. Ty jsi však kolibříka odložil a radši se věnoval se tréninku na pětistovku, abys mohl později na podzim projít ostrým debutem. Nelituješ, že jsi ještě loni nebojoval o mistrovský titul stopětadvacítek?“
Roman Čejka: „Nelituju toho vůbec. Když jsem odzkoušel pětistovku, stopětadvacítky mě už nebavily. Nechtěl jsem zpátky, jednou jsem titul získal a to mi stačí. O to víc jsem se těšil na první závod na půllitru. Loni jsem nemohl závodit, ale závodili jsme o tréninku. Aspoň něco. Třeba jsme udělali chybu, že jsme stopětadvacítky loni nejeli, ale spíš ne. Měl jsem i dvěstěpadesátku, ale nebylo tam vůbec nic. Měl jsem jet něco v Německu, ale nedopadlo to. A ten motor se hodně sral. Nevím, kde byl problém, ani v Divišově to nevěděli. A to byl taky důvod, proč jsem se na dvěstěpadesátky vykašlal. A soustředil se na tréninky na půllitru. První závod byly juniorský družstva v Plzni. Střídali jsme se a já jel asi dvě jízdy. Odzkoušel jsem si, jakej je to pocit jet závody. Bylo to jiný než o tréninku. S takovejma jezdcema jsem neměl při tréninku šanci jet. Když to shrneme, nelituju. Podle Karla Průchy je blbost jezdit na obojím najednou. Ty styly jsou prostě jiný, stopětadvacítka je něco jinýho než půllitr. A proto nejde do sebe, abych jezdil na obojím.“

speedwayA-Z: „Stopětadvacítkám ses věnoval dlouho. V roce 2004 kvůli tobě dokonce museli snížit věkový limit, abys mohl závodit. Získal jsi titul a o další na poslední chvíli přišel. Co ti závodění v této kubatuře přineslo?“
Roman Čejka: „Plus je, že díky tomu jsem se dostal do Polska a Českou republiku mám projetou křížem krážem. Poznal jsem nový lidi a fanoušky, takže plus to je. Díky tomu, že jsem pozdějc měl i sponzory a viděli, že mi to jde tak dali i nějaký peníze. Mínus byl jedině po finanční a časový stránce. Stálo to dost peněz a času, ale to stojí každý závodění. Přineslo to titul, to je do plusu, takže něco to přineslo. A zážitky byly taky nějaký.“

speedwayA-Z: „V letošním juniorském mistrovství republiky ti patří celkové desáté místo. Jsi s ním spokojený, nebo tvé cíle byly před sezónou ještě vyšší?“
Roman Čejka: „Byla to první závodní sezóna na pětistovce. Nemoh‘ jsem čekat, že budu vyhrávat. Oukával jsem se, než jsem poznal, jaký to je. Neočekával jsem lepší umístění, jsem spokojenej. A asi bych ze sebe víc nedostal. Určitě je ale vždycky co zlepšovat. Z každýho závodu jsou další zkušenosti. Přišlo to, jak to přišlo, letos to bylo oukávání. Přišel jsem, jak to funguje, a tu sezónu, co bude, bych měl bejt někde vepředějc. Bylo by to pěkný. Dráhy jsem už poznal, takže by to mohlo bejt lepší. Bylo by super, kdyby se to sezónu od sezóny lepšilo.“

speedwayA-Z: „Oproti loňsku zhoustla konkurence v mistrovství republiky do devatenácti let a závod dostal opět klasický rozpis. Tady jsi skončil šestý, ale k pódiu nebylo daleko…“
Roman Čejka: „Tenhle závod si moc nevybavuju. Závodů bylo docela dost a na tenhle si nevzpomínám. Doufám, že příští rok bude větší šance. Budu muset přes zimu pracovat na pazourách. Zezačátku sezóny mě bolely ruce. Měl jsem s tím problém a občas jel i přes vint. Ke konci sezóny jsem si na to už zvyknul, jak jsem se doma snažil, poctivě klikoval a mačkal gumičky. Ale teď jsem nemocnej, a tak jsem tři tejdny nic nedělal.“

speedwayA-Z: „Juniorská družstva jsi prožíval společně s Michalem Dudkem. Blýskli jste se doma a hlavně v Pardubicích. Jak to hodnotíš?“
Roman Čejka: „Můj mechanik říká, že bychom se potřebovali naučit jezdit ve dvojici. Že je jezdíme špatně. Že první má jet na venku a ten druhej na lajně. To bychom se měli naučit a pak by to bylo lepší. Juniorský družstva jsou suprová zkušenost. Kolikrát se mi povedlo, že jsem jel před Haďasem i Holoubkem. Když jezdím před nima, držím jak Rus. A myslím si, že se víc snažím. Asi si to líp přeberu a jde mi to líp. A přináší to víc než, když bude jezdit na ocase. Když jedu poslední, nemám snahu jet a to je problém. Nebo když jsem jel za Kůsákem, měl jsem větší snahu ho dohnat. Kdybych ho předjel, bude to úspěch a postrčí mě to dopředu. Donutí mě to jet.“

speedwayA-Z: „Prakticky stejná sestava jen doplněná o Krzysztofa Nowackeho hájila barvy Slaného v přeboru tříčlenných družstev. I tady jste se dokázali prosadit na pódium. Jak hodnotíš tuto soutěž ve srovnání s extraligou?“
Roman Čejka: „Extraliga asi není ještě závod pro mě. Nejsem ještě tak dobrej, abych tam moh‘ jet. Proto jsou tříčlenný družstva dobrý. Můžu tam víc závodit a jsou tu jezdci srovnatelný se mnou. Po závodní stránce mi to dá víc. Pocit bejt na bedně je pěknej. A zaslouženě, když jsem tam nějakej bod udělal. Když tam tom má zásluhu celej tým, je to paráda. Jestli novej systém bude lepší, odzkoušej‘ až první závody, ale myslím, že to vyjde nastejno. Ale mínusem je, že asi nebudu na tý bedně. Nebo se budu muset víc snažit.“

speedwayA-Z: „V extralize ti v zásadě byla přisouzena role nosiče pneumatiky. A závodního vývoje jsi promlouval až po zranění svých kolegů. Jak jsi se s s tím srovnával?“
Roman Čejka: „Byl jsem do počtu, ale mně to nevadilo. Byl to super zážitek. Svez‘ jsem se s Gregem Hancockem, podal mu ruku a vyfotil se s ním. To se jen tak někomu nepovede. Fandím mu už od začátku a pak s ním jedu jízdu! Když to tak vezmu, nesere mě, že jsem dělal nosiče gumy. A ani mě to srát nemůže, bylo fajn tam bejt. Měli jsme velkou šanci bejt mistři. A i když jsem dělal náhradníka, dostal bych pohár a jel na vyhlášení. Suprová zkušenost, a když tam byla ta bedna, bylo to úplně super!“

speedwayA-Z: „Zajímavou zkušeností pro tebe muselo být mistrovství republiky jednotlivců, kde ses nakonec při výpadku finalistů dostal ke slovu i ve finále. To bylo hlavně ve Svitavách hodně dramatické. Co ti to dalo?
Roman Čejka: „Určitě zkušenost. Dráha ve Svitavách je taková, jaká je, hodně technická. Koukal jsem, abych ten závod dojel v pohodě. Nezabejval jsem se bojem o mistra. Nechtěl jsem se rozsekat, ve Svitavách jsem měl dost pádů, a proto jsem nekoukal na vývoj šampionátu. Nevnímal jsem závod a koukal spíš, jak se mění dráha. Mně nešlo o nic, viděl jsem, co tam je za jezdce, a věděl, že na ně nemám. Super byly ty dva body v Pardubicích. Ale příští rok by bylo dobrý, kdybych se do finále dostal normálně.“

speedwayA-Z: „Kromě domácích závodů ses objevil ve volných mítincích v Míšni a v Tarnowě. Jaké to tam bylo?“
Roman Čejka: „V Míšni jsem jel letos dva závody. Přinesly mi hodně zkušeností. Rony Weis to tam vede a závody si dělá pro sebe, aby tu stříbrnou botu vyhrál. A tak si nepozve lepší jezdce, než je on sám. Ale já jsem s ním na stejný úrovni. A když tam mám takový jezdce, který jsou se mnou srovnatelnej, je to lepší než jet extraligu. Mezi nima závodím, mám kontakt, což je dost dobrý. V Míšni mi to dalo hodně. Není to daleko, je to za rohem a nějaký peníze se tam vydělaly. Jezdil jsem tam i s holkou, Nanou Jörgensen. Čuměl jsem, jak jela. Taky mě porazila, ale tak, že jsem zadřel motor. Jela dobře, měla dobrý starty. Tři kola dokonce byla před Pavlem Pučkem. Asi se mu to zdálo blbý, tak to tam šoupnul tím jeho stylem a nazdar. Ta holka mu šla vynadat a mlela tam něco jako fucking bastards. Málem ho zbila. Svez‘ jsem se tam i s černochem. Zrovna v jízdě se mnou letěl jako kráva, ale po půlce závodu už nemoh‘ na ruce. Měl jsem smůlu a přišel s ním o bod. V Polsku to byl už závěr sezóny. Den předtím dost pršelo a říkali, že se to nepojede, i když to odložili. Jeli jsme na pokoje, kecali a ponocovali. Druhej den si říkali, že se to nepojede. Jenže zničehonic vytáhli traktor, dali brány a zorali to. Pak to uválcovali, ale dráha byla stejně na hovno. V Čechách by se to v životě nejelo. Tam museli kvůli sponzorům. Mně to nešlo, jel jsem tam, jako kdybych na tom seděl poprvý. Ke konci už to bylo dobrý, držel jsem plyn, ale stejně jim nestačil. Byli to starší kluci, třeba Busch nebo Lampart a takoví další. Neměl jsem proti nim žádnou šanci. Přišel jsem na to, že bychom měli trénovat na rozoranejch drahách. Když zaprší, jít hned trénovat. Nemám s tím žádný zkušenosti a proto jsem dopad‘, jak jsem dopad‘.“

speedwayA-Z: „Ukrajujeme poslední dny letošního roku. Na sezónu ses už začal připravovat, jak jsi už říkal. Co bys v ní chtěl dosáhnout?“
Roman Čejka: „Co skončila sezóna, poctivě jsem začal klikovat., dělat dřepy, sklapovačky a jezdit na kole. I v zimě jsem jezdil a díky tomu nastyd‘ a tři tejdny marodil. A tak jsem zase necvičil. Jinak už mám domluvenou posilovnu. Snažím se poctivě cvičit. Motorky jsem už rozebral, umyl a teď to budu dávat dohromady. Byli jsme v Polsku ušít nový dečky, sedačky a kombinézu. Bude to černá a stříbrná barva a zlatý lemování. Je to díky tomu, že dečka je na konci sezóny od oleje a z bílý barvy to nejde dolů a vypadá to strašně. Dali jsme opravit motor, což stálo spousta peněz. A v sezóně uvidíme, jak to všechno bude. Uvidíme, žádný konkrétní cíle nemám.“

Roman Čejka děkuje:
„Chtěl bych poděkovat všem sponzorům, hlavně firmám Autodíly Jiří Češka, který mi dal moc peněz a moc mu za to děkuju. Václavu Šrámkovi, Milanu Machovi a mechanikovi Antonínu Polákovi. Tomu chci poděkovat za čas, který se mnou strávil. Trenérovi Rosůlkovi, AK Slaný a firmám Altman Moto, Stuha a Speeddrill. Celý rodině za podporu a všem, co se motaj‘ kolem plochý dráhy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Březolupy – 5. prosince
Posádky dávných plachetnic zužovaly kurděje způsobené nedostatkem čerstvého jídla a pitné vody. Čeští plochodrážníci jsou na tom obdobně, obzvl᚝ překročí-li horní hranici juniorského věku. Místo obávané nemoci mořských vlků je trápí nízký počet závodů. Následky však mohou být stejně fatální. Martin Gavenda, pražský závodník, který se však na rozdíl od svých kolegů připravuje individuálně na rodné Moravě, by toho mohl být živoucím důkazem. V exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z problém malého počtu kvalitních závodů označil za příčinu své stagnace. A jako pádný důkaz svého tvrzení uvádí letošní podzim, kdy ho extraliga a polské play off pokropilo živou vodou. Na přetřes ovšem přijdou i jiná témata včetně zkušeností z testů nové bezdušové pneumatiky Mitas.

speedwayA-Z: „Letos jsi dosáhl plochodrážní plnoletosti, skončil jsi s juniorskou věkovou kategorií. Pakliže se ohlédneš zpátky do dubna 2004, kdy jsi ve Slaném při české juniorce absolvoval svůj první závod, splnila se tvá tehdejší očekávání?“
Martin Gavenda: „Když si vzpomenu na ten první závod, bylo to vesměs učení. Od své první sezóny jsem moc neočekával. Půl roku trvalo, než jsem se do toho dostal. Pak během třech let jsem se na nějakou úroveň posunul. Pak se to během posledních dvou sezón zastavilo. Už to není ono. Je nedostatek závodů, mám je jen v Čechách a to už nic nepřináší. Chyběly mi dobrý závody, třeba extraliga, a nebylo od čeho se odrazit dál. A v junioráku jsem byl návnadou pro začínající jezdce, který se na mě chystali, a už jsem ztrácel. Zpočátku kariéry byly očekávání určitě větší. Když se podívám zpětně, když se podíváš do kalendáře roku 2008, co jsem jel, snad v polovičce závodů jsem byl náhradník. A od náhradníka se člověk nikam neodkopne. Ale konec téhle sezóny byl výbornej‘. Jel jsem celý play off s Miskolcem, konečně jsem jel extraligu a hned to bylo o něčem jiném. Měl jsem do závodění větší chu.“

speedwayA-Z: „V juniorském mistrovství světa jsi vypadl v kvalifikačním kole ve Mšeně. Avšak s nároďákem jsi našel cestu z pardubického semifinále do finále v polském Gorzowě. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Martin Gavenda: „Mšeno nebylo jednoduchý závod. Dělal jsem šest bodů, bylo to takové, že by to mohlo vyjít. Na ten postup bylo. Kdybych měl o bod víc, kterej‘ se tam dal udělat. Chyběla tam manažerská spolupráce. Během závodů jsem nic nevěděl, jak to probíhá a kolik mám bodů, a do výsledků jsem se podíval až na konci závodu. Ale juniorský družstva byla jinačí pohádka. Pardubice byly hodně vydařený, myslím, že to byl nejvydařenější závod v sezóně. Jsou to Pardubice, je to velké a cizinci nejsou většinou na takové dráhy zvyklí. Loni to vyšlo málem, letos úplně. S tím jsme šli na to finále. Byl problém s počasím. Pršelo, dráha byla v tréninku dobrá, ale rozorali to a začalo pršet. Měli s tím dost práce. Dali to dohromady, ale bylo to jiný než v tréninku. Na tomto jsme prohráli, měli jsme problém to dopasovat. Byla to taková plastelína. Škoda. Byly to fantastický závody a aspoň to třetí místo by bylo super, kdybychom se na něj dostali. Zklamání bylo o to větší, že jsem jel juniory naposledy. Sice jednu medaili mám z Německa, ale na ní jsem se moc nepodílel.“

speedwayA-Z: „Po zranění Martina Vaculíka, který ovládnul letošní juniorské mistrovství republiky, se úponě přeskupila průběžná klasifikace. Bitva o titul začala znovu, ale ty jsi z ní vyšel až jako čtvrtý. Jeden bod k bronzu, to zamrzelo, ne?“
Martin Gavenda: „Mrzelo, mrzelo. Mrzelo mě víc bodů, možná tři nebo i čtyři. Hned v prvním závodě ve Slaným mě v první nejlehčí jízdě přestala fungovat motorka. Pak chyběly body z Prahy, kde se nejela poslední jízda. Zamrzí to, ale tak se to prostě počítá a nedá se s tím nic dělat. Bylo na druhé místo a ani na mistra nebylo daleko. Ale na kdyby se nikdo nedívá, musíš se dívat, proč to tak není. Ani ve Mšeně nechybělo moc na vítězství, ale ta poslední jízda to pokazila. Je tady i nevýhoda jedné gumy, už jsem nevěděl, co tma dát. Byla úplně otrhaná. Z toho tvrdýho místa to prostě neodstartovalo.“

speedwayA-Z: „Podobně tomu bylo v českých juniorských družstvech. Pražská ofenzíva v Pardubicích nevyšla a titul byl v Plzni…“
Martin Gavenda: „Pardubice byl nejhorší závod sezóny! Snad se k tomu ani nechci vracet. Vůbec se mi tam nedařilo. Titul to chtělo obhájit. Ale stalo se.“

speedwayA-Z: „Extraligové závody tě často zastihly na náhradnické lavičce. Bylo těžké smiřovat se s rolí pouhého dárce šesté pneumatiky? A myslíš, že nový sytém ti poskytne víc příležitostí?“
Martin Gavenda: „Je to na hovno. Jedeš tam štreku a podíváš se akorát, jak ostatní závodí. A je to tak už třetí rok a to jsou pak ty závody, co ti chybí. Extraliga není juniorák, ale kvalitní závody. Na podzim se to začalo otáčet a ten konec sezóny byl nejlepší. Prostě byla větší motivace a jinačí chu. Bylo to o něčem jiném. Pro závodníky bude nový systém lepší. Věřím, že se do sestavy aspoň párkrát dostanu. A co jen párkrát, nejlepší by bylo celou sezónu. Výhoda bude, že ve dvojici se dá spolupracovat s parákem. Můžete si pomáhat.“

speedwayA-Z: „Zato v přeboru tříčlenných družstev jsi patřil ke klíčovým postavám takřka ve všech případech suverénní sestavy Březolup. Loni jsi tuhle soutěž vyhrál s Prahou, letos s Březolupy. Není ti líto, že pro příští rok zanikla?“
Martin Gavenda: „Na jednu stranu jo. Z toho nového systému nevím, co to bude zač. každý rok je to něco jiného. Nejdřív přebor, pak mistrák, letos přebor a teď zase jednotlivci. Ale tomuhle systému dávám rok, protože další sezónu přijde zase něco jiného. Jsem zvědavý, s čím přijdou. Letos to byly dobré závody. Zezačátku takové nic moc. Vypadalo to, že to zanikne, Liberec se chtěl odhlásit, ale ty poslední závody měly úroveň. Pardubice nás honily a byly to pěkné jízdy.“

speedwayA-Z: „Ve druhé polské lize jsi strávil sezónu opět v Miskolci. Za něj závodíš, pomineme-li polské dobrodružství pražské Markéty, už od sezóny 2006. Postoupili jste do první ligy. Nekomplikuje ti to život při jednání o dalším prodloužení kontraktu, a to tím spíše po přechodu mezi seniory?“
Martin Gavenda: „Právě nevím. Je to v jednání a teďka je těžké něco říct. Sháním i nějaký druholigový klub a uvidíme, jak se rozhodnu. Z Miskolce zájem je, ale uvidíme, na čem se dohodneme. Letošní sezóna špatná nebyla, ale zas bylo málo příležitostí. Jel jsem tam na jednu nebo dvě jízdy. Ale pokaždé tam body byly, měl jsem average asi čtyři na závod, ale to bylo většinou za tu jednu nebo dvě jízdy. Postup překvapil. Když jsme jeli v Lodži na jaře, prohráli jsme docela dost. Doma jsme vyhráli a měli náskok. Věděl jsem, že to u nich nebude jednoduché. Na začátku jsme prohrávali jednu jízdu za druhou. Na stadiónu bylo sedm tisíc lidí. Pak se to začalo otáčet v náš prospěch a před poslední jízdou už tam nebyl nikdo. Šli jsme tam s výhodou, že my jsme nemuseli, ale oni jo. Snaží se o to už pár roků. Nám postup vybojoval Semen Vlasov. Udělal dvaadvacet bodů, jeden člověk za polovinu mančaftu. Radost byla veliká, horší bylo přemýšlet co příští rok.“

speedwayA-Z: „Letos jsi testoval revoluční novinku, bezdušovou pneumatiku Mitas. Výhody po defektu jsou nabíledni, ale údajně se projevily i nedostatky. Na tvrdé dráze se prý rychle opotřebovává a při horkém počasí se sama nafukuje. Je to tak?“
Martin Gavenda: „To zas není pravda. Byla taková úvaha, že by to tak mohlo bejt‘. Teplem se nafoukne každá pneumatika, jak se vzduch zahřeje, trošku to nabyde. Jezdil jsem to celou sezónu a problém s tím nebyl. Byl jsem s tím spokojený. Když jsme to na jaře zkoušeli poprvé, propíchali jsme gumu. Byla úplně prázdná. Jel jsem na ní šest kol a jak se tam leje ta voda, zůstal v ní tlak. Sice ne 0,4, ale 0,2, takže pohoda. Ale hlavně se nevyzuje. Díra se sama zalepí a dá se s tím jet. Až to bude jezdit třeba Jason Crump, budou to chtít všichni. Pneumatika je stejná, ale místo duše je v ní T-LOCK systém. Zůstanu u toho i nadále.“

speedwayA-Z: „V předvánoční době skoro nikdo ještě nemluví o nové sezóně. Nicméně já se tě zeptám, jak se ve svém moravském azylu připravuješ a s jakými plány a ambicemi odstartuješ nový plochodrážní rok?“
Martin Gavenda: „Hlavně chci závodit! Skončil jsem juniory a tak si nechci dávat cíle, ale hlavně mít závody. Bude teď těžké období, nevím, jak to bude, jestli závody budou nebo nebudou. Příprava už začala dávno. Chodím do posilovny, na squash a plavat. A práce. Potřebuju koupit dva motory GM, tak se na ně musí vydělat, protože sponzory nemám.“

Martin Gavenda děkuje:
„Děkuju Martinu Šerému za spolupráci. Petrovi Machů, Olympu Praha a CS MV. Vláďovi Dvořákovi a tátovi. Panu Plzákovi, Mitasu a AK Březolupy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Bulharsko patrí medzi exotické plochodrážne krajiny. K výsledkom z pretekov, ktoré sa tam konali je ažké sa dosta. Zámerne tu používam minulý čas, nako¾ko od roku 1996, kedy sa išli naposledy majstrovstvá tejto krajiny, nastala dlhá pauza, kedy fanúšikovia plochej dráhy zbytočne čakali na nejaké správy o tomto športe z Targoviša a ostatných plochodrážnych miest Bulharska. Až v roku 2007 došlo k pokusu reaktivácie plochej dráhy, keď sa v Targovišti konalo jedno kolo majstrovstiev Rumunska. Ďalšie preteky na tejto dráhe mohli diváci vidie až po ročnej prestávke, keď sa v sezóne 2009 uskutočnil Pohár Targoviša, ktorého sa zúčastnili iba rumunskí a bulharskí jazdci. Tu sa síce predstavili až ôsmi domáci jazdci, avšak v skutočnosti iba jeden z nich štartoval v tejto sezóne inde ako na týchto pretekoch, či pretekoch v Rumunsku. Jedná sa o Milena Maneva, syna trojnásobného účastníka kontinentálneho finále MS jednotlivcov z osemdesiatych rokov Nikolaia Maneva. Milen Manev po takmer desaročnej prestávke opä reprezentuje svoju vlas nielen v Rumunsku ale aj v iných krajinách Európy. Tento tridsaročný pretekár sa predstavil aj na žarnovickej Zlatej prilbe SNP, kde si s ním magazín speedwayA-Z dohodol rozhovor, ktorý sa uskutočnil deň pred sv. Mikulášom cez internet.
speedwayA-Z: „Narodil si sa do rodiny, kde otec už nieko¾ko rokov jazdil plochú dráhu. Stal si sa aj ty rýchlo fanúšikom tohto športu?“
Milen Manev: „Áno. Bol som ve¾kým fanúšikom predtým ako som začal s plochou dráhou. Môj otec začal jazdi v roku 1974 a ja som sa narodil v roku 1979 a vyrastal som na dráhe, takže som bol fanúšikom plochej dráhy skôr ako som sa narodil. Na 100%!“

speedwayA-Z: „Aké boli tvoje jazdecké začiatky?“
Milen Manev: „Pamätám sa na svoje začiatky v 6 rokoch keď som prvýkrát skúšal motocykel 50ccm. Takisto sa pamätám aj na moje prvé preteky v roku 1988 na tejto pädesiatke. Čo sa týka pästovky, tak tam som štartoval na prvých pretekoch v roku 1994. Tu by som poznamenal, že všetky preteky v tomto období (1994-1996) sme absolvovali s otcom na jedinej motorke, ktorú sme si striedali.“

speedwayA-Z: „Kto bol tvoj vzor?“
Milen Manev: „Jednoznačne môj otec – Nikolaj Manev.“

speedwayA-Z: „Ako to vyzeralo s plochou dráhou v Bulharsku, keď si začínal?“
Milen Manev: „Vtedy bolo v Bulharsku šes funkčných dráh. No po dvoch rokoch bola plochá dráha úplne zničená!“

speedwayA-Z: „Čo sa stalo?“
Milen Manev: „Pretože po posledných oficiálnych pretekoch šampionátu v roku 1996 Bulharská federácia stratila záujem o plochú dráhu a doteraz ho nemá pre nejaký dôvod. Musíš sa opýta BMF, prečo nie je plochá dráha v Bulharsku.“

speedwayA-Z: „Po takmer desaročnej prestávke si sa vrátil na ovály. Ako pokračovala tvoja kariéra?“
Milen Manev: „Opä som začal s plochou dráhou v roku 2005 v Rumunsku. V roku 2006 som skončil štvrtý na Rumunskom šampionáte aj keď som vynechal jedno kolo. O rok na to som bol šiesty na MACEC Cupe a tretí v rumunskom šampionáte. V roku 2008 som skončil štvrtý na MACEC Cupe a vyhral som rumunské majstrovstvá. V tomto roku som skončil opä štvrtý na MACEC Cupe a druhý v rumunskom šampionáte s rovnakým počtom bodov ako mal víaz. Tiež sa mi podarilo vyhra bez straty bodu v Targovišti, kde sa konal Pohár Targoviša. Tiež som sa zúčastnil na talianskom otvorenom šampionáte.“

speedwayA-Z: „Aký je tvoj najväčší úspech?“
Milen Manev: „Majster Rumunska jednotlivcov.“

speedwayA-Z: „Máš za sebou aj nejaké zranenia?“
Milen Manev: „Nie. Zatia¾ žiadne.“

speedwayA-Z: „Ako je to s tvojim materiálnym vybavením? Dajú sa v Bulharsku nájs nejakí sponzori?“
Milen Manev: „Nie, žiadna podpora pre plochú dráhu tu teraz nie je. S mojim kamarátom sa snažíme o niečo, ale nie je tu žiadna podpora zo strany federácie, ministerstva športu atď. Všetky moje účasti na pretekoch, cestách a výdavky spojené s motocyklami, či súčiastkami išli zatia¾ z mojich vlastných peňazí. Nemám sponzorov. Čo sa týka motoriek, tak mám dva GM z roku 2006, ktoré som si kúpil v Po¾sku, samozrejme už použité.“

speedwayA-Z: „V minulom roku sa v Targovišti konali po ročnej prestávke opä preteky, ako to vyzerá na sezónu 2010? Plánujú sa nejaké preteky?“
Milen Manev: „Nie. V Targovišti pravdepodobne nie, pretože dráha je súkromným vlastníctvom a majite¾ nejaví záujem, ale možno niekde inde v Bulharsku – ale zatia¾ nemôžem poveda áno.“

speedwayA-Z: „Má Bulharsko na obzore nejaký nádejný plochodrážny talent?“
Milen Manev: „To je zložité, pretože tu nie sú pomery na to, aby sa mohlo trénova. Ale záujem medzi mladými o plochú dráhu je.“

speedwayA-Z: „Aké máš plány na sezónu 2010?“
Milen Manev: „Moje plány na rok 2010 sú ešte budúcnosou, najprv skúsim nájs klub niekde v Európe a potom si urobím kalendár na ostatné preteky. No rád by som sa dostal na čo najviac pretekov v zahraničí.“

Foto: Martin Búri

Pardubice – 28. listopadu
Do své první sezóny mezi seniory vlétl vskutku ve velkém stylu. Podepsal smlouvy s Vlky z Wolverhamptonu a za kanálem La Manche debutoval rovnou v Elite League. Dnes o sezóně 2009 už hovoří s nadhledem, by mu ji zkomplikovalo zranění obratle. Na podzim se však do sedla vrátil a svou přípravu na plochodrážní rok 2010 zahájí v Argentině. Pardubický závodník Hynek Štichauer o tom všem hovoří v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Rozhodl ses rozšířit cestovatelské aktivity českých plochodrážníků a strávit podstatnou část zimy v Argentině. Co tě k tomu motivovalo a co taková cesta obnáší?“
Hynek Štichauer: „Asi to bylo tím, že jsem tuhle sezónu měl dost zranění. Nezazávodil jsem si tolik, aby mě to uspokojilo. Odjel jsem jen třicet sedm závodů a to není ani polovina toho co loni. A nikdy jsem neměl zimní přípravu na motorce. Když jsem dostal tuhle nabídku, nebylo co řešit hlavně, když se k tomu přidal Aďa. Nebude to jen plochá dráha, budeme cestovat, odpočneme si, poznáme nový lidi, novou zemi a novou kulturu. Je tam patnáct závodů, z toho osm je v Bahia Blanca. Dohromady to je pět drah, co se točí dokola. Bylo hodně papírování okolo bedny s vybavením. Letenka byla v pohodě, letíme v sedm ráno s přestupem ve Frankfurtu do Buenos Aires. Ve středu jsme posílali ty bedny, každej‘ jednu zhruba po tři sta kilech. Je v ní všechno. Motorka, nářadí, nějaký náhradní díly, kombinéza, chrániče a helmy. Bude tam asi nedostatek plochodrážního vybavení a tak jsem si vzal všechno. Bedna přistane prvního, máme od spedice agenta, kterej‘ si nás vezme, jakmile přistaneme a zařídí nám její vydání. Bude to příjemný, mít tam člověka, co mluví jejich jazykem a postará se o to. Nevím, do čeho jdeme, jen ve smlouvě máme nějaký ubytování s nějakou garáží. Až tam budu, teprve budu všechno vědět, představa, kterou můžu mít, je ve skutečnosti jiná. A patnáct závodů za dva měsíce není málo, program bude našláplej‘. Delší pauza tam asi nebude. Sedmýho února jsou poslední závody a zpáteční letenku máme zabukovanou na desátýho.“

speedwayA-Z: „V letošní sezóně jsi podepsal kontrakt s Wolverhamptonem a debutoval tak v britské Elite League. Bylo to hodně náročné?“
Hynek Štichauer: „Určitě těžší než jsem čekal. Potvrdilo se, co říkaj‘všichni, že první sezóna v seniorech a první v Anglii je hodně těžká. A niky se nevyvede, abys na jejím konci řekl, že byla úspěšná. Křest ohněm mám za sebou, ale neodradilo mě to. Ten půl rok mě dal víc, než jsem získal za tři roky závodění tady. Myslím, že z dlouhodobýho hlediska mi to prospělo. Nikdo za tebe nic neudělá, nestojí ti za zadkem a když si něco nezařídíš, prostě to nemáš. Tak je to i taková škola do života, nejen do závodění. Možná mě usmrtilo, že Elite League byla opravdu velký sousto. Kolikrát mě už napadaly beznadějný věci, ale jsem rád, že jsem to zkusil. Je úžasný jezdit v týmu s Peterem Karlssonem a Fredrikem Lindgrenem. Peter Karlsson je neuvěřitelnej‘. Jede tři vrcholný soutěže a v každý dělá body. Jsem hrdej‘, že jsem s takovým jezdcem moh’ jezdit v jednom týmu. Moje výkony byly slabší. Nastoupil jsem s average čtyři, takže se ode mě čekaly čtyři body na závod. To znamená dva body z první jízdy, kdy jedu s rezervama a pak dva body z poslední. Ty ostatní dvě jedeš s jedničkou a dvojkou od soupeře. A je těžký dělat body s Adamsem nebo Steadem. Na poslední jízdu mě ale většinou vyměnili za Ty Proctora, co mě dubloval. Tahle sezóna se mu povedla, jel 105 závodů v Elite i Premier League a protože bodoval, dostal tu poslední jízdu. Já přiletěl jen na tři jízdy, takže to bylo takový, že mě to určitě nepřidalo. V podstatě jsem nesplňoval, co se čekalo, dělal jsem tak dva plus dva nebo dva plus jedna. V Peterborough jsem jednou dostal pět jízda a dělal čtyři body a hned všechno bylo jiný. Jsem typ jezdce, že se potřebuje rozjet, poladit motorku a pak mě to začne jít. Je stresující, když tam člověk přiletí, stojí ho to peníze, srazí si sebevědomí a ještě nevydělá, aby na to závodění měl. Dráhy jsou… Speciálně Wolves nebo Lakeside. Nedá se to popsat. Koukneš na ní, řekneš ‚je malá, ale vypadá normální‘. Jenže se na ní svezeš a je to něco nenormálního. Je těžký se takovou dráhu naučit, ale když se to povede, je to ohromná výhoda. Za celou sezónu se mi nepoved‘ dopasovat motor. Neměl jsem, abych zaplatil ladiči za raketu, a plácal to, jak to šlo. A ještě to celou sezónu nefungovalo. Ale je to zase lepší, než udělat body lehce a zakrnět. Teď tak rok, dva zkusím Premier League a potom se zkusím nacpat do Elite. Premier League mi prospěje, začnu se cejtit sebevědomě a vyzkouším motorky.“

speedwayA-Z: „V polské lize jsi dlouho váhal mezi Miskolcem a Lublinem a nakonec ses přiklonil k polskému klubu. Avšak vzájemné utkání obou klubů v Miskolci se ti stalo osudné a kvůli zranění obratle jsi zůstal stát. Jak hodnotíš svou sezónu v Polsku?“
Hynek Štichauer: „V Polsku začala sezóna docela dobře. Těšil jsem se tam a spravoval si chu z Anglie. Dráha v Lublinu mi sedla. Zezačátku jsem měl únavově nataženej‘ nerv a nestih‘ jsem sparingy. Pozvali mě až koncem května. Osvědčila se mi jawka a hned první závod jsem dělal devět plus dva. Pak mě zvali na každej‘ závod. S placením je to horší, tohle má v Polsku asi každej‘ klub. Nakonec ale uhradili všechno, což se mi v Miskolci nepovedlo. S lidma jsem tam vycházel dobře a to je zranění, to je prostě plochá. Když se to sejde, člověk má takovejch‘ pádů pět za sezónu, ale jenom jednou se ti stane, že někdo za tebou to nestihne a trefí tě. Ale když jezdíš na závody unavenej‘, pak jseš nesoustředěnej‘ a stane se kravina. Splet‘ jsem se, spočítal blbě kola a po třetím to zabalil. Ale ten za mnou si toho nevšim‘. Ale možná je všechno zlý pro něco dobrý. Nechci tvrdit, že zlomenej‘ obratel je dobrej‘, ale přes léto jsem měl čas na sebe, abych si všechno srovnal. A nakonec jsem sezónu dojezdil a ne nedokončil se zraněním. Bylo to na štítě a z toho mám radost a těší mě to.“

speedwayA-Z: „V prvním roce po skončení juniorského věku se ti podařilo dostat do seniorské reprezentace. V mistrovství Evropy jsi ze Stralsundu postoupil do semifinále v Diedenbergenu, který znamenal konečnou. A v Divišově ti k pozici náhradníka semifinále kvalifikace o SGP 2010 chyběl jediný bod.“
Hynek Štichauer: „Reprezentaci, a už mistrovství Evropy nebo světa, jsem jel první rok. Rozhodně nejsem zklamanej‘, spíš spokojenej‘. Ve Stralsundu fungovala motorka, dařilo se a postoupil jsem. V Diedenbergenu letěly Rusákům strašně motorky. Sedlo jim to. Jezdci, co na tom nejsou jezdecky dobře, poráželi kde koho. První jízdu jsem vyhrál, pak byl problém se zapalováním. Nedojel jsem a ztratil kontakt s dráhou. Kropili to a byla to klouzačka a motorka na tvrdou dráhu už nestačila. Zkusil jsem jawku, honil se s Gafurovem, ale nestačilo to. Dělal jsem úplný psí kusy s nastavením. Dobře jsem si zazávodil a když letos bylo semifinále, příští rok by mohlo bejt‘ finále. Divišov bych zhodnotil, že nebyl špatnej‘. Ale odzkoušenej‘ motor přestal jet. Možná to podcenil ladič, nechtěl připravit motor jen na tenhle závod. Odešla ventilová péra, přestalo to jet. Skočil jsem na druhou motorku a jel o pět zubů jinej‘ převod než na GM. Motor se na tuhle dráhu nehodil. Ale jakž takž jsme to dopasovali a chyběl bodík. Trošku smůly, kdybych na tom náhradníkovi byl, byl bych spokojenej‘.“

speedwayA-Z: „Extraliga zpočátku vyznívala slibně pro Pardubice. Ve strhujícím závěru vás ovšem přeskočilo Mšeno. Ty jsi ovšem v Praze nezávodil…“
Hynek Štichauer: „Když si vybavím první závod v Pardubicích, měl jsem problémy s pravačkou od toho krku. Chyběla síla, ale v Praze to už začalo fungovat a Plzeň byla super. Ale bohužel jsem jednu jízdu neměl zaplej‘ metyl a neměl komplet. Všichni se mě v depu snažili pomoct, byli moc hodný, ale někdo zavřel metyl. Já si to už nestačil zkontrolovat, běžely dvě minuty. Pak jsem si udělal ten obratel. A o finále už s tebou mluvil Tomáš. Ve Mšeně letěl jako kráva, v Pardubicích byl taky super. Pak přišlo to, že jsme po Zlatý přilbě čekali do osmi do večera, jestli pojedeme. Vedení se rozhodlo, jak se rozhodlo. Nevím, jestli to byla správná volba, ale snažili se. Nejde, jestli jsme vyhráli tu extraligu nebo ne, ale spíš šlo o princip. Sezóna začala s tím, že se pojede s českejma jezdcema, protože na cizince nejsou peníze. Celej‘ rok jedeš za hubičku a ve finále tě nenechaj‘ vydělat. To nás s Tomášem trošku mrzí, ale stalo se, stalo.“

speedwayA-Z: „Když jsi během rekonvalescence stál, býval jsi k vidění v depu a nebo v ochozech stadiónů. Dokáže tě plochá dráha uspokojit také jako diváka?“
Hynek Štichauer: „Určitě dokáže, ale myslím, že je to i tím, že tam spousta lidí znám. Ale i kdybych byl laik, myslím, že by se našlo pár závodů, který by mě naplnily. Plochá dráha je pro zkušený oko, je třeba jí rozumět, aby si člověk našel to hezký. Není to jako fotbal, na kterej se může dívat každej‘ strejda, komentovat ho a ještě stačí vypít deset piv. Třeba mistrák v Divišově jsem si užil. Byla to závodnická dráha, akce, napětí, bomba. Ale na extralize ve Slaným jsem měl spoustu času pokecat si se známejma, protože se stačilo koukat na start. Když se někdo nepřetočil nebo neměl defekt, nic se nedělo. Ale pořadatelé se snažej‘, občas cejtím prvky freestyle, dělá se show a akce. To je budoucnost, ale plochá dráha se šedesátiletým hlasatelem, co žije deset let za vzpomínek, nemá budoucnost. Kombinace s exhibicí se show i s muzikou, i když to není můj šálek kávy jako v Divišově, ale ta kapela tam hrála a spousta lidí nejela po dvacátý jízdě domů. Chtělo by to, aby si každej‘ stadión udělal nějakou kampaň, protože tímhle současným stylem to lepší nebude. Všeobecně se adrenalinový sporty rozmáhaj‘, vezmi si freestyle a plochá dráha je jeden z nejstarších adrenalínovejch‘ sportů na světě. Už je to ale jiný než před padesáti lety. Tehdy lidi seděli doma a neměli co dělat. Pořadatelé dnes na lidi nesmí nadávat, ale musí dokázat, že plochá dráha je ta nejlepší a že se tam diváci dokáží bavit. A když pořadatel tu zábavu vytvoří, může si bejt‘ jistej‘, že přijdou.“

speedwayA-Z: „Letos jsi kvůli zranění nestihnul ani mistrovství republiky jednotlivců, ani dvojic. V páru jsi ovšem jel s Martinem Málkem při Memoriálu Antonína Vildeho. Za normálních okolností byste se stěží do dvojice dostali. Jaká s ním byla spolupráce?“
Hynek Štichauer: „Byly to moc hezký závody. Aspoň jeden pohár za tuhle sezónu mám. S Martinem je bomba jezdit dvojici. Domluvíme se, vyhovíme si. Jeli jsme na vítězství, když odstartoval, byl tam, když jsem odstartoval já, kryl mi záda. Dostal jsem se do pohody, vyzkoušel jsem si motor, co se rozlít‘ před zraněním v Lublinu. Dobrej‘ závod na rozjetí. Bylo hezký počasí, byl tam se mnou táta a Mič, večer jsme si dali i pivečko. Vez‘ jsem tam tři motorky, dvě pětikila a jednu, co má o jednu nulu míň. Jely tam Stadióny a Mič je pobil neuvěřitelným způsobem. Monster byl měl určitě radost. Ale co se divit, když jeden měl dvě promile. Zlomil si ruku a ještě se tlemil.“

speedwayA-Z: „V závěru sezóny jsi naskočil do šampionátu tříčlenných družstev. Přistupoval si k nim jako k lepšímu tréninku při svém comebacku nebo tam šlo ještě o něco víc?“
Hynek Štichauer: „Po úraze jsem si zatrénoval. Sundával jsem si ten krunýř dřív, než jsem měl. Svalstvo mi tolik neochabovalo a nepotřeboval jsem rehabilitace. Nevěřil jsem si ale natolik, abych se vrátil do Anglie. Domluvil jsem se s promotérem, že si tady zkusím pár lehčích závodů. Jel jsem dvakrát v Praze. Byl to super trénink, ale nebylo to jen o tréninku. Jezdím trojky rád, není tam stres, navíc jsme vyhráli a to mě potěšilo.“

speedwayA-Z: „Když ses uzdravoval, byla tvým cílem pardubická Zlatá přilba, kterou jsi nemohl jet ani loni. Jenže letos byly úžasně nabité už vylučovací skupiny. Přesto bylo tvé rychlé vyřazení zklamáním?“
Hynek Štichauer: „Určitě mě to zklamalo. Ale měl jsem hroznou smůlu. V tréninku jsem zkusil dvě motorky. Byl to první rok, kdy jsem jel Zlatou přilbu a nejel Stuhu. Vyhovovalo mi jet Stuhu a mít dopasovanou motorku. Ve Stuze jsem se pokaždý dostal do finále a když jedeš celej‘ závod, je to znát. Máš dráhu načtenou, dopasovanou motorku a když jezdci naskočí do Přilby, máš výhodu. V první zatáčce jsme se sukli s Ferjanem. Ve druhý zatáčce mě to vyhnalo ven, na lajně byly půlmetrový díry. Schultze to natáhlo a dal mi to na komoru. Zalhal jsem doktorovi, dal jsem si do hlavy. V opakovačce jsem byl čtvrtej‘, pak mě předjel Tomáš Topinka. Večer jsem nikam nešel. V noci se do mě dala zimnice. Vzal jsem si dva brufeiny, bolelo mě rameno a neměl sílu v zápěstí. Ráno jsem byl v pohodě a rozhod‘ jsem se to zkusit. Ale dráha byla jiná. Dojel jsem poslední a tu další jízdu nakonec druhej‘. Asi jsem se přemotivoval, soustředil se na to, ale to je speedway, s tím se nedá nic dělat, štěstí chybělo.“

speedwayA-Z: „V souvislosti s tvou cestou do Argentiny bude asi tvá zimní příprava na sezónu anno domini 2010 vskutku netradiční, že? A s jakými ambicemi se na jaře zase posadíš do sedla?“
Hynek Štichauer: „Příprava bude rozhodně jiná než doteď. Chci si odpočnout a udělat to jinak. Není potřeba dělat věci správně, ale dělat správné věci. Chci se soustředit na sebe, abych toho neměl po dvou měsících plný zuby. A připravit motorku dle svejch‘ schopností. Chci se připravit dobře a hlavně bez zranění, protože letos toho bylo dost. Chci se přes mistrák dostat zpátky do reprezentace a začít odznova. Chci kvalitně jezdit soutěže, kde podepíšu. Zatím vypadá pravděpodobně druhá polská liga a Premier League. Chci mít solidní average a odjet sezónu bez finančních komplikací. S Aďou budeme honit fyzičku i v Argentině. Hodil si do bedny i kolo, já si tam nějaký pořídím taky. Uděláme si to veselý, nebudeme jen trčet v posilovně, ale zaměříme se i na šikovnost. Až přijedu, udělám si motorky. Rozeberu to, umyju, složím a připravím jedno vybavení do Anglie a jedna tady. Hodím si pár intervalovejch‘ zátěžovejch‘ tréninků a budu ready.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Děkovat budeme hodně, protože letos tý pomoci bylo taky hodně. Určitě celý rodině, především tátovi a mámě. A pak sponzorům – Realitní kanceláři JORK, panu Vopatovi z Bellisu, pánům Tomáškovi a Hruškovi z HT KOVO, tiskárně Silueta, Vzdělávací agentuře METIS, Chládek a Tintěra a panu Ferarimu z MCF. Paulovi Goddardovi, mechanikovi z Anglie. Oldovi Řezníčkovi za motory a mechaničení. A mechanikovi Radíkovi Lamberskýmu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Jiří Brummer st. a Antonín Škach