Lišov – 13. února
Český šampionát juniorů označuje ze svého hlediska jako zakletý. Navzdory ambicím se mu totiž ani jednou nepodařilo vystoupit na jeho pódium. Nicméně uplynulá sezóna ho posunula hodně nahoru. V devatenáctkách skončil druhý hned za fenomenálním Martinem Vaculíkem. Společně s Michaelem Hádkem vybojovali titul v juniorských družstev, když v rozhodující fázi za sebou nechali pražskou Markétu posílenou o Matěje Kůse. S českým nároďákem se dostal dvakrát do finále mistrovství světa a Evropy, v Žarnovici stál na stupních vítězů při slavné Zlaté přilbě SNP. O tom všem vypráví Jan Holub v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.


speedwayA-Z: „V loňské sezóně ses vůbec poprvé v kariéře podíval do finále ranku mistrovství Evropy a světa. Semifinále v Moorwinkelsdammu a v Pardubicích tě s českým nároďákem zastihla na nejvyšším stupni. Ve finále jste se ovšem v obou případech na pódium nepostavili…“
Jan Holub: „Byli jsme dobře sehraný. Když se někomu něco stalo, tak jsme si pomohli. V Pardubicích byla domácí dráha a tak si každej‘ víc věřil. Byla pro nás známá. Výsledek jsem nečekal, kór ne v Pardubicích. Nikdy mi to tam nešlo a nejde. Gorzow byl potom hodně špatnej‘. Dráha vypadala jinak než nakonec byla, s motorama to bylo taky dost špatný. Nejely. Těžko říct, kde se stala chyba. Je dobrý se ukázat ve finále, ale výsledek si myslím, že moh‘ bejt‘ lepší. Letos je šance. Snad, uvidíme. V Plzni bude výhoda domácí dráhy. Budou rozhodovat starty. Devatenáctky v Moorwinkelsdammu byly taky pěkný. Finové byli favoriti. Dráha vypadala dost zajímavě. O tréninku to bylo mokrý bahno, ale druhej‘ den to bylo sušší a pěkný. Docela mi to i sedlo a líbilo se mi to tam. Byly nervy, jestli to vyjde nebo ne. Nakonec to vyšlo a spokojenost byla. Vyhrát byl dobrej‘ pocit, nikdo to asi nečekal. V Dánsku byly takový chyby, dost jsem se tam nemoh‘ vejít. Až tak malá ta dráha nebyla, ale dělal jsem, co jsem neměl dělat. Letos jsme už postoupili do finále. Divišov je celkem pěkná dráha. Malá a zajímavá. Bude to chtít si tam párkrát zatrénovat. S postupem do dvou finále spíš není z mojí strany spokojenost. Je to úspěch, ale bedna by byla lepší.“

speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi startoval také na individuální bázi. Jak vzpomínáš na kvalifikační kola mistrovství Evropy do devatenácti let v Debrecenu a mistrovství světa v Neustadt/Donau?“
Jan Holub: „V Debrecenu to bylo hodně špatný. Velice nerad na to vzpomínám. Jel jsem tam s tím, že postoupím. Potom se to nepovedlo. Hodně náhod, praskaly tam řetězy. Určitě mi ale přibyly nějaký zkušenosti. Neustadt byl o něco lepší. Dráha byla dost zajímavá bez těch prken. Jel jsem tam poprvý, tak jsem byl z toho dost vyplašenej‘. Je to takový divný, úplně jiný než na normální dráze. Někde ti ty mantinely chyběj‘, nesmíš přejet ten praporek. Ale zase se člověk nebojí to nad někoho dávat. V devatenáctkách mám letos Rawicz, loni jsem tam jednou byl. Dráha je určitě lepší než Herxheim. Snad by byla možnost svýzt se tam i předtím v polský lize. I když v Polsku je to, že je dráha o závodě jiná než při tréninku. Nechci moc předvídat, ale byl bych spokojenej‘, kdyby to finále dopadlo.“

speedwayA-Z: „V českých juniorských družstvech se zpočátku zdálo, že s Michaelem Hádkem nebudete mít vůbec konkurenci. Po dvou vašich suverénních triumfech však Praha nasadila Matěje Kůse a navíc slabě obsazený podnik ve Mšeně uplaval. Nakonec jste se titulu přece jen zmocnili, ale bylo to drama, co?“
Jan Holub: „Bylo. V Pardubicích ta finálová jízda. Vzpomínám si na to. Musel jsem Gavendíka předjet. Nakonec se to povedlo, naštěstí. Haďas se snažil. Mšeno už bylo potom tak nějak jistý. Povedlo se. Tenhle titul je pro mě cennej‘, ten z roku 2007 ani nepočítám. Byl jsem jen náhradník. Tady jsme jeli s Haďasem jen my dva. Jezdí se mi s ním ve dvojici dobře. Dokážeme taktizovat, vždy se domluvíme. Na dráze, když vidí někde něco, hned reaguje. V Liberci (šampionátu republiky dvojic, kde Jan Holub s Michaelem Hádkem skončili v letech 2007 – 8 čtvrtí – pozn. redakce) ani nevím, co se dělo. Nešlo to, byl den blbec. Stalo se to, je to za náma a novej‘ mistrák před náma. Navíc to vypadá, že podle novýho systému extraligy pojedeme spolu. Určitě bych byl spokojenej‘ jezdit s ním. Se sestrou (smích). V juniorskejch‘ družstvech to nebude ani nic jednoduchýho, ale zkusíme to. Vyrostou noví soupeři, Pražáci, Milík, Slaňáci… Uvidí se, kdo pojede, uvidí se…“

speedwayA-Z: „A jak vidíš své účinkování v mistrovství republiky do jednadvaceti a devatenácti let? V nižší věkové kategorii jsi nemohl být nespokojen, avšak co v té vyšší?“
Jan Holub: „S jednadvacítkama jsem nespokojenej‘. Toho se už asi nezbavím. To je nějaká kletba nebo nevím. Nic nevychází, jak bych chtěl. Je tam konkurence, ale nevychází to. O to je větší motivace bejt‘ na bedně. Devatenáctky byly paráda, s těma jsem spokojenej‘. Maximálně ne, nebylo to první místo, ale bedna byla. Čekal jsem, že to bude horší, ale všechno vyšlo a klapalo, jak mělo. Byla tam konkurence, třeba Haďas jezdí v Pardubicích dobře. Letos by to chtělo ještě pozvednout. Jede se v Liberci. Tam je to podle toho, jak kdy. Záleží na tom, jak udělaj‘ dráhu.“

speedwayA-Z: „Extraligový osud vložil do plzeňských rukou černého Petra, díky němuž jste se nedostali do finále. Jak jsi to vnímal a myslíš, že letos se vám povede lépe?“
Jan Holub: „Těžko říct. Možná nám Pražáci pomůžou, ale zase nám odešel Simoák. Naše sestava nebude jak v Praze nebo ve Mšeně, myslím, že u nás budou slabší jezdci. Ten novej‘ systém je možná lepší. Bude víc závodů. Uvidíme. Dvojice mi vyhovujou, to bude lepší. Bude ale záležet, jak se dvojice spolu domluví. Jezdil bych s Haďasem. K tý loňský extralize nevím, co říct. Myslím, že se to dalo tak nějak čekat. Filip odešel, my s Haďasem jeli celou extraligu prvním rokem.“

speedwayA-Z: „Loni o tvé extraligové služby usilovalo Mšeno. Ale k přestupu nedošlo ani v zimě, ani na finálovou část, protože nedošlo ke všeobecnému souhlasu ostatních rivalů. Letos už podobný zájem nebyl?“
Jan Holub: „Něco málo se debatovalo, ale nakonec se nic nezměnilo. Zůstal jsem v Plzni. Jsem spokojenej‘. Loni bych byl spokojenější, kdyby mě na to hostování pustili. Měl jsem o čtyři finálový závod míň. Je lepší v extralize bejt, těch zkušeností tam získáš nejvíc.“

speedwayA-Z: „Tříčlenná družstva jsi strávil v týmu Liberce. Tým se v úvodu sezóny netajil ambicemi na titul, ale nakonec z toho sešlo. Jak bys to okomentoval?“
Jan Holub: „Těžko říct. Myslím si, že sestavy nebyly úplně nejsilnější, co jsme mohli mít třeba s Filipem nebo Jarošákem. Byly nějaký bedny. Třetí místo je asi za těchto okolností úspěch. Ve Slaným jsem jel přes deset jízd a ještě rozjezdy. Ve trojkách byly pěkný jízdy a dalo se tam užít závodění. Letos to budu jezdit zase.“

speedwayA-Z: „Loni jsi podepsal kontrakt s Opole, který ti dal první polské angažmá, pomineme-li starty za pražskou Markétu. Ale příliš příležitostí se ti nenaskytlo. Mělo by to být letos lepší? A co další ligy?“
Jan Holub: „Uvidíme, snad jo, doufám, že se svezu víckrát. Budu se snažit co nejvíc. Dráha v Opoli se mi líbí, to vajíčko je pěkný. V klubu je to tam dost zajímavý, záleží, jak se zrovna domluví. Smlouvu jsem prodloužil bez problémů. A další ligy zatím asi ne. Anglie určitě ne, možná Dánsko by se dalo.“

speedwayA-Z: „Závod, který se ti rozhodně musel líbit, byla Zlatá přilba SNP v Žarnovici. Skončil jsi v ní třetí. Čekal jsem takový výsledek?“
Jan Holub: „Nečekal jsem, že skončím na bedně. Nečekal jsem ani, že tam vůbec dojedu. Po cestě jsme měli pěkný problémy s autem. Na dálnici se úplně rozsypalo ložisko u předního kola. Náhradní jsme samozřejmě neměli. Taky proč. Děda měl nějakýho známýho, tak mi jednu motorku dovez‘ na stadión. Přijel jsem tam asi půl hodiny před závodem. Nakonec to dopadlo pěkně. Finále bylo hodně zajímavý. Dva pády. Pak přišla bedna. Původně jsem tam ani nechtěl jet, chtěl se omluvit a nakonec to bylo pěkný. V Žarnovici se závodí pěkně, je to krásná dráha a dobrá atmosféra.“

speedwayA-Z: „I když se paní Zima jen nerada pouští své vlády, jaro přece jenom přijde. A s ním i nová sezóna. Jak se na ni chystáš a co bys v ní rád dosáhl?“
Jan Holub: „Motorky jsem už začal stavět. Ještě ale nemám obě. Rozjezdit se chci v Chorvatsku. Jezdím šroubky, snažím se, když to jde. Něco málo se z nich dá přenýst na škváru, ale někdy je to pravej‘ opak a motorka se chová úplně jinak. Fyzická příprava probíhá. Posilovna, běžky. Stanovený cíle jsou, ale neví se, jak to dopadne. Chtěl bych obhájit tituly a získat další.“

Jan Holub děkuje:
„Poděkoval bych celý fabrice JRM Divišov, ta mi hodně pomáhá. Potom všem sponzorům a lidem, co mi pomáhali. A dědovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Svitavy – 7. února
Plochá dráha je o penězích a o závodech. A obojí se v našich podmínkách často nedostává. Nicméně Jaromír Otruba, poslední mohykán svitavské ploché dráhy, si však dokáže poradit. Kmenový závodním Mšena loni zamířil na soupisky Plzně a Pardubic, vyhledával každou příležitost k závodění a opět neváhal postavit svou vlastní dvojici. O tom všem si můžete přečíst v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Loni jsi tušil, že se ti v extraligovém Mšeně toužícím po titulu nedostane příliš mnoho šancí. Proto jsi zamířil na extraligovou soupisku Plzně. Západočeský tým ovšem vypadl po první půli a vzhledem k reglementům preferujícím juniorské závodníky ses ani jednou nedostal do sestavy. Tvá očekávání se tedy nesplnila, že?“
Jaromír Otruba: „Určitě se nesplnily. Čekal jsem, že bych se aspoň do jednoho nebo dvou závodů moh‘ dostat. Ale bohužel. Bylo to zklamání, ale člověk to musí hodit za hlavu a jet dál. Škoda, že náhradník může být je junior. Myslím, že by se jich tam tolik zase až tak cpát nemuselo. Maj‘ spoustu jinejch‘ závodů. Extraligu jsem při pár kolech viděl jako divák. Myslím, že zahraniční posily znamenaly pokrok. Bylo se na co dívat. O to víc mě mrzelo, že jsem tam nebyl. Je to česká extraliga, tak by se tam měli dostat víc závodníci z Čech. Ale je to o penězích a výsledcích. Každej‘ chce vyhrávat. Myslím, že kdybych zůstal ve Mšeně, nebylo by to o moc lepší. Moc šancí bych neměl. Mšeno šlo od začátku sezóny za titulem, takže to bylo uzavřený. Ale pořád je to o náhradníkovi, kterej‘ musí bejt‘ junior. Přemejšlel jsem, že bych si změnil datum narození. Ale úřady jsou drahý.“

speedwayA-Z: „Letošní extraliga ovšem přináší nový systém dvoutkání, o němž se věří, že mnoha borcům přinese více příležitostí k závodění. Zůstáváš v Plzni, myslíš, že se tentokrát prosadíš?“
Jaromír Otruba: „V Plzni zůstávám každopádně. Co bude, je otázka. Samozřejmě toužím po tom se na jeden, dva závody do extraligy dostat. Je to ale o vedení týmu a výkonnosti plzeňskejch‘ juniorů. Záleží , co předvedou. A když nic, třeba přijde řada na mě. Teď se musím stoprocentně připravit na sezónu. Rozpis extraligy se mi líbí, přikláním se k tomu. Závodů bude víc, i když to bude asi finančně nákladný pro kluby. To ukáže čas, jak to bude vypadat. Bude docela honička s náhradními termíny, když to bude někde uchcávat.“

speedwayA-Z: „Klubové barvy jsi změnil také v přeboru tříčlenných družstev. Z Liberce jsi přešel do Pardubic. Byl to šastný krok?“
Jaromír Otruba: „Určitě. Bylo to mnohem lepší než v Liberci. Co mi slíbili, jsem dostal. Závody ve Svitavách jsem si odjel nakonec všechny. V Březolupech jsem dokonce zůstal jako jedinej‘ Pardubičák v sestavě. To byla sranda. Byl jsem překvapenej‘. Stál jsem v boxu a najednou se vedle mě začnou skládat mladý Pražáci. A tak chodíš po depu, jestli nestojíš v jiným boxu. A pak se dozvíš, jak to je. Ty Březolupy byl pro mě jeden z nejlepších závodů sezóny. Kdyby nezlobila technika, Ján Halabrín by koukal. Loktoval mě už na startu. Myslel si, že se podělám, ale kluci se občas pletou. Těch závodů bylo loni ve trojkách víc. Škoda, že zmoklo Slaný, na opakovaný závody jsem se už nedostal. Ale při tom druhým svitavským závodě jsem nezklamal a nějaký bodíky jim přidal.“

speedwayA-Z: „Nicméně v posledním závodě jsi závodil za Slaný. Nebyla to známka, že v Pardubicích nejsi z nějakého důvodu spokojený?“
Jaromír Otruba: „Ne, ne, ne. Jenom jsem se na tenhle závod nedostal do sestavy Pardubic. Takže když byla šance jet aspoň jako náhradník za Slaný, proč toho nevyužít?! Nic jsem za to nechtěl. Jel jsem to za vlastní náklady, na vlastní pěst. Dostat se do závodu je pro mě přednější než dostat peníze. Nakonec to dopadlo, že Pardubičáků bylo stejně málo. Jarda Petrák zadřel a byla hoňka. Jel za ně nakonec Jirka Brummer a pak zas bylo málo Pražáků (smích). Slánský kluci dokážou dostat závod na úroveň. Hlavně Krzysziek je šoumen. V tomhle směru na něj málokdo má. I když se mu nedaří, dokáže pobavit diváky. Nebo když se čeká tři hodiny na sanitku, sedne do sajdkáry a baví lidi.“

speedwayA-Z: „Ani tříčlenným družstvům se nevyhnula změna systému. Pojede se rozpisem jednotlivců a pro účast už nebude nutná klubová strategie. Jak se ti to zamlouvá?“
Jaromír Otruba: „Na jednu stranu to vítám. Nebudu se muset s nikým prát o místo v sestavě. Jednoduše se přihlásím a na ten závod pojedu. Na druhou stranu ten systém stále nechápu. Kdo tam přijede, pojede, ale co když na závod přijede víc než dvacet závodníků? Bude to hlavně o tom, jak kluci budou mít prachy. Každej‘ říká, že je zlá doba, že je krize. Já mám krizi akorát co se týče místa na autě pro nálepky od sponzorů. Pro mě není problém jet celej‘ seriál. Jsem připravenej‘, v tuto chvíli mám i finanční rezervu, abych se nemusel ničeho obávat. Hlavně se těším na závod v Pardubicích. Tam už jsem hodně dlouho nejel celej‘ závod. Jsem připravenej‘ odjet všechny závody, co bude možný. Dokoupil jsem ochranný prvky a zlomeniny z roku 2007 jsou už doléčený. Kosti jsou tam, kde maj‘ bejt‘ a je to dobrý. Loňskej‘ rok žebra ještě zlobily. Měl jsem plíci přirostlou ke hrudníku a bylo to docela nebezpečný.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi musel do kvalifikace před semifinále. Přesto jsi nakonec ochutnal i atmosféru finálových podniků s bojem o mistra…“
Jaromír Otruba: „Kvalifikace v Praze byl takovej‘ trošku nešastnej‘ závod. Musel jsem přijet jen s jednou motorkou a těsně před závodem se mi rozsypal rychlopal. Nezbylo než obcházet mladý Pražáky, jestli by ti ho někdo nepůjčil. To ti taky moc nepřidá, jseš z toho vyfluslej‘. Kvalifikace se nepovedla, určitě se nepovedla. Byl z toho náhradník, ale dostal jsem se na dráhu a moh‘ Luboši Velinskýmu oplatit porážku z kvalifikace. Závod byl pěknej‘, ale škoda, že jsem nemoh‘ mít druhou motorku. Ale díky Jirkovi Brummerovi jsem moh‘ v tom závodě startovat. Nakonec bylo finále. Volal jsem panu Moravcovi a prosil ho, jestli bych ve Svitavách nemoh‘ jet jako druhej‘ náhradník, když tam mám diváky a sponzory. On potvrdil, že to vyjde. A nakonec mi v pátek v den pardubickýho finále volal, že si mám vzít motorku a přijet i do Pardubic, protože budu druhej‘ náhradník už tam. Nelenil jsem naložit, protože jsem byl stejně připravenej‘ jet tam pro metyl na svitavský finále. Pocit to byl dobrej‘. V takovým závodě jsem byl poprvý za celou kariéru. Díky tomu, že se Adrianovi udělalo špatně, dostali jsme se s Vladem na dráhu. Ta jedna jízda byla dobrá zkušenost. Sice jsem dal špatnej‘ převod, ale to se stane. To byla doba, kdy jsem jezdil bez mechanika a to není ono. V ten den jsem už věděl, že Svitavy pojedu jako první náhradník, protože se omluvil Martin Vaculík. Ani jednou nevyšlo, že bych jel na dráhu, ale nevadí, stál jsem na tom nástupu. A všichni, co mi fandí, viděli, že je i šance se dostat do toho finále. Roky přibejvaj‘ a každej‘ takovej‘ závod je určitě dobrej‘.“

speedwayA-Z: „Opět jsi postavil vlastní dvojici do šampionátu republiky. Co tě k této myšlence každý rok pohání?“
Jaromír Otruba: „Postavit dvojici na mistrák? Další závody. Určitě je to dobrý. Krzysztofa jsem si vybral, že je ve stejné situaci jako já. Chce závodit, má snahu, ale chyběj‘ mu závody. Myslím, že nechybělo moc a postoupili jsme z kvalifikace dál. V tomhle systému budu pokračovat i letos. Dvojici jsem už přihlásil a na poslední chvíli k sobě někoho seženu. S Krzyszkiem se mi jelo dobře. Jak jsem se už zmiňoval, je to dobrej‘ kluk. Dá se s ním mluvit o spoustě věcí. Nedostal horentní sumu, za kterou by si koupil motorku nebo postavil barák, ale aspoň to, co dostává ve Slaným, měl. Dal jsem mu i gumu, takže spokojenost byla oboustranná. Neříkal aspoň nic (smích).“

speedwayA-Z: „Žarnovica byla vždy tvým snem. Po předloňském debutu jsi tam loni absolvoval oba závody. Jak se ti na Slovensku líbí?“
Jaromír Otruba: „Na Slovensku dokážou udělat závody jako celodenní show. Tentokrát ta dráha nebyla úplně dle představ závodníků. O Zlaté přilbě všichni viděli, že to není optimální. Zase další zkušenost, další závod navíc. Sice tam jedeš s pocitem třetího náhradníka, že se do závodu nepodíváš. Ale je to nabídka a žádná nabídka k závodům se neodmítá. Slovenskej‘ mistrák byl dobrej‘ nápad. To byla hodně povedená akce. Jel jsem pět jízda, i když jsem byl náhradník. Nějakej‘ bod jsem urval a bylo to dobrý. Sice je to daleko, ale pojedu kamkoliv. Spousta závodníků se ptá, co za to. Ale já tyhle blbý otázky nekladu. Zavolaj‘ mě na třetího náhradníka, naložím motorky a jedu.“

speedwayA-Z: „Tvoje auto je polepené nálepkami s logy sponzorů doslova od střechy až po prahy dveří. Sám jsi uváděl, že žádnou krizí rozhodně netrpíš. V čem spočívá tajemství úspěchu při shánění mecenášů?“
Jaromír Otruba: „Polepený auto mám, ale taky to stojí spousta času a sil. Hodně let říkám, že se člověk musí spokojit s málem. Někteří se mi smějí, že jedu sedmdesát kiláků pro tisícovku. Ale i když projedu naftu, sedm stovek pořád mám. Za sezónu objezdím sto šedesát firem a asi z půlky jsem úspěšnej‘. Jak říkám, je to tisícovka k tisícovce. Na to, abych si pokryl sezónu, to stačí. Když přijedu někam,že chci padesát tisíc, buď mi daj‘ klackem nebo na mě pustěj‘ psy. Když si řeknu o dva, tři tisíce, není v tom problém.“

speedwayA-Z: „Loni jsi hodně pomáhal AMK Svitavy při organizaci povedeného finálového podniku šampionátu republiky jednotlivců. Bude vaše vzájemná spolupráce pokračovat i v letošním roce?“
Jaromír Otruba: „Určitě mě tyhle práce baví. I když nevím, jakej‘ vztah maj‘ ke mně členové AMK, snažil jsem se ukázat, že jim dokážu pomoct. Pár hodin jsem na stadióně strávil. Pomáhal jsem připravovat dráhu a zajišovat mantinely. Povedlo se mi to i dostat do rádia. Sehnala se aparatura a spíkr na úrovni. A myslím, že to bylo dobrý. AMK určitě očekával větší návštěvnost, ale holt Svitavy jsou malý.“

speedwayA-Z: „Za okny se válí haldy sněhu, nicméně během příštího měsíce by měly roztát. A nové sezóně už nebude stát nic v cestě. Jak se na ní chystáš a s jakými ambicemi do ní vstoupíš?“
Jaromír Otruba: „Nejdůležitější příprava je objíždění sponzorů. A prodlužování smluv. To v týhle době zabere moc času a sil. Techniku mám připravenou, teď se musej‘ předělat blatníky, to je ta novinka. Na motorce nemám tlumiče, ale to je ta poslední věc, co mi chybí. Zapracovalo se na ochranných prvcích, aby se člověk nebál spadnout. A probíhá vytrvalostní příprava. Běhání, bruslení. Největší cíl je svézt se v extralize. To už je letitej‘ sen. A dostat se do semifinále mistrovství republiky jednotlivců a zkusit zabojovat v kvalifikaci dvojic. A vůbec trošku líp závodit než v loňským roce.“

Jaromír Otruba děkuje:
„Panu Klímovi, že mě vzal do Plzně, panu Machovi, že mě nechal jet ve Slaným. Sponzorům za pomoc. Bez nich by nešlo dělat nic. Vůbec nic, fakt. Rodině za podporu a všem lidem, co mi pomáhali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Milan Mach

Praha – 16. ledna
Předloni se už už loučil s plochodrážní kariérou. Laboroval se zdravím, nevyšla mu britská liga a ani plánované řešení v podobě návratu k motokrosu. Jenže na sklonku července potkal v roli diváka tehdejšího mšenského kouče Antonína Kaspera. A muž, který vrátil Mšeno do extraligy, ho přemluvil ke comebacku. Vrcholem jeho spojení s podkokořínským klubem přišlo loni. Jako jeho kmenový jezdec po vypršení pětiletého kontraktu s pražským Olympem měl nemalou zásluhu na zisku extraligového titulu. Jan Jaroš poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor, v němž prozradil nejen svérázné zimní soupeření s týmovým kolegou Filipem Šiterou.

speedwayA-Z: „V říjnu se tobě a manželce Zdeňce narodil syn Honzík. Určitě si užíváš roli tatínka, ovšem na druhou stranu se traduje, že otcovství ubere závodníkovi na dravosti. Myslíš, že to tvůj případ nebude?“
Jan Jaroš: „Hele, tohleto se ukáže, až vypukne sezóna a začnou závody. Osobně si myslím, že v mým případě by mi to mohlo pomoct. Čtvrtýho dubna mám závody v Güstrowě, tam se uvidí. Ale nemyslím, že by to měl bejt‘ nějakej‘ problém. To posoudíme až příští rok na dalším rozhovoru. Aspoň jsem si teď udělal dobrý alibi (smích). Když jsem na pásce, snažím se myslet jen na to, aby přivez‘ ty tři body. Snažím se úplně všechno vytěsnit a daří se mi to jak kdy. Roli táty si užívám, je to krásný, super, paráda. Přebalovat umím jako fík. Je to fakt hezký období, snažíme si ho užívat. Po českejch‘ závodech ho chci brát s sebou, ale v rámci možností jak to půjde. Čas ukáže, jak bude zvládat cestování, každopádně bych chtěl, aby se Zdenčou jezdili se mnou a byli v tom dění. Já taky jezdil s tátou, když jsem byl malej‘ a mám na to hezký vzpomínky. Ve škole jsem měl co vyprávět. Na sídlišti takový zajímavý příběhy nezažiješ.“

speedwayA-Z: „Mšeno dosáhlo historický triumf v extralize. S Gregem Hancockem v týmu jste byli papírovými favority, nicméně extraliga nebyla jednoduchá. O titulu se rozhodovalo až v posledních jízdách posledního závodu v Praze. Kdy jsi začal věřit, že budete mistry?“
Jan Jaroš: „Už před sezónou, když jsme byli ve Mšeně a jednalo se o soupisce, bylo jasný, že se jede na titul. Chtěli jsme to vyhrát hlavně, když jsme byli v dobrým složení. Ale během sezóny se to různě poskládalo. Museli jsme zamakat, do klína nám nic nespadlo. Papírově jsme byli nejlepší, ale jsou to závody. Byl to boj až do poslední chvíle. Byl to hezkej‘ pocit, když to tak dopadlo. A ve Mšeně, si myslím, že byla velká spokojenost. Závodíš vždycky s tím, že chceš vyhrát. S tím se do toho šlo, i když jednu chvíli to vypadalo ne úplně dobře. Všechno se najednou vyostřilo a dopadlo to výborně. Suprový zážitky, ta Praha byla euforie, díky tomu, jak se jelo na ten titul. Rád na to vzpomínám, bylo to hezký. Je to vlastně můj druhej‘ extraligovej‘ titul. První jsem vyhrál s Prahou, ale to bylo v jiný situaci. To jsem startoval jen asi ve dvou závodech, tak ho neberu jako extra zaslouženej‘. Tady to bylo něco jinýho. Člověk bojoval v každým závodě a díky Praze mám hezký vzpomínky. A kdykoliv se tady doma podívám na poličku, pohár mi to připomene.“

speedwayA-Z: „Slaný byl svého času podrobován kritice, že jeho tituly získávají Poláci najatí za hříšné peníze, zatímco vývoj domácích závodníků stojí. V případě Mšena by se ovšem mohlo zajít ještě dále, protože v mistrovské sestavě nebyl ani jeden odchovanec. Nicméně jaký je podíl zahraničních borců ve srovnání s českými? A myslíš, že v letošním ročníku se to s ohledem na počet závodů rozmělní?“
Jan Jaroš: „Abych se vrátil k systému, je škoda, že se od toho starýho, co se jel loni, upustilo. Přišlo mi to dost vyrovnaný a nevěřím, že letos ten systém bude stejnej‘. Nicméně jsou odsouhlasený tyhle pravidla a pojede se podle nich. Jsem závodník a tam se přizpůsobím. Co se týče těch cizinců, určitě si myslím, že to byl přínos. Všichni to byli paliči, žádný hovnaři. Člověk měl možnost se s nima srovnat a něco okoukat. Právě Greg Hancock nebo Pepe Protasiewicz jsou lidi, co jezdí vyšší soutěže a můžeš se od nich hodně naučit. Pořád se musíš zdokonalovat a i pro další závodníky to byl přínos. Je dobrý, že sem jezdí závodit. Je to plus nejen pro tým, ale pro všechny. A závody dostanou i na prestiži, když tady jezdí hvězdy typu Hancocka. Už jen z titulu, že jezdí Grand Prix, ty se s ním bavíš, ptáš se ho na nastavení, koukáš, jak jede. Takže plus, pro mě plus. Letos si to vůbec nedokážu představit. Čas ukáže. Pro mě se nic nemění, pořád se budu snažit bodovat.“

speedwayA-Z: „Zatímco v extralize jsi byl nominován automaticky, v Liberci tomu tak nebylo. Přitom solidní závodník tvých kvalit by byl dozajista pádným argumentem v boji o titul. Co za tím vězelo?“
Jan Jaroš: „Původně než se podepisovala smlouva, byli jsme domluvený na určitý závody, který by Věrouš chtěl. Ty jsem jel. Potom mě to tím zmatkem s Ukrajinou, jak se to domlouvalo na jaře, hodně kolidovalo. Hodně závodů jsem kvůli přesunům nemoh‘ jet. Celkově se to nějak vyvrbilo, že se od toho odstoupilo.“

speedwayA-Z: „V šampionátu jednotlivců jsi měl na dohled premiérové umístění mezi prvními třemi. Nakonec tě o něho připravila sporná diskvalifikace za kolizi s Filipem Šiterou ve Svitavách. Může chybný verdikt rozhodčího zhatit výsledek i v seriálu, kde vyšší počet závodů dává prostor pro eliminaci případné chyby?“
Jan Jaroš: „Samozřejmě může a to sakra zamrzí. Ale jak známo, neexistuje odvolání proti rozhodnutí rozhodčího a tak to nemá cenu komentovat. Vyvrbilo se to tak, že mě to zrovna v tom posledním závodě vyšlo. Ale život jde dál, nesložím se z toho, musím nějak pokračovat. Neměl jsem až úplně super závod v Pardubicích. Trošku jsem to tam vyšachoval, nesedlo mi to. Byla to škoda, sakra. Letos uvidíme, Pavel Váňa rozhodne (smích).“

speedwayA-Z: „A jak bys ohodnotil výkon mšenského páru v mistrovství republiky dvojic v Liberci? V kvalifikaci jste se s Norbertem Kosciuchem úspěšně servali o postup, ovšem v semifinále jste skončili na štítě…“
Jan Jaroš: „Tam jsem úplně vybouch‘. V kvalifikaci dobrý, ale měl jsem leteckej‘ den s Dariuszem Lowickim. Dostal zatměno nebo nevím. Zdemoloval jsem motorku i sebe, takže výborný. Nevím, jestli to bylo tím pádem, ale vůbec jsem to nebyl já. Jak kdybych na tom seděl obráceně. Tam to nebylo zrovna super. Na to, s jakejma jsem tam jeli ambicema, jsem to zazdil. Nicméně i takový závody k tomu patří. Bylo to hořký, hodně hořký. Ještě před závodem jsem zvažoval, jestli tam pojedu. Stěhoval jsem doma skříně, hnul si se zádama a nemoh‘ se postavit. Ale zprovoznil jsem se a hned v první jízdě samý hvězdičky.“

speedwayA-Z: „V souvislosti s polskou ligou jsi prožil pořádné nervy, když se slibný kontrakt s Rovnem rozplynul jako pára nad hrncem. Vrátil ses do Krosna, jaká to byla sezóna? A kde zakotvíš letos? Jiné ligy tě nelákají a třeba Anglie je uzavřená kapitola tvého života?“
Jan Jaroš: „Sezóna byla překvapení už tím, jak tejden před jejím začátkem jsem se na internetu dočet‘, že Rovno skončilo, aniž by nám dali vědět. Fakt super. Pro Jardu to byl husarskej‘ kousek, aby sehnal angažmá v Polsku. To se podařilo, šel jsem zpátky do Krosna. Atmosféra tam byla prazvláštní. Skončili jsme třetím místem a bylo to hektický. Zjara jsem na prvních závodech měl nepříjemnej‘ pád. Průběh sezóny byla sinusoida. Takový nemastný, neslaný. Polsko se mi nepovedlo, nebylo to ono. Atmosféra v klubu byla taková zvláštní, očekávali jsme od toho něco jinýho. Letos jsem momentálně bez angažmá, uvidíme, jak se to vyvrbí do konce ledna. Jednám s Krosnem a dalšími kluby. Doufám, že se Jardovi podaří zajistit angažmá, abych v Polsku závodil. Nějaký nabídky z Anglie jsme dostali, ale je to o tom, že žádná nebyla z Elite League a v Premier League bych tam musel bydlet. A jelikož mám rodinu tady, chci se zdržovat u nás, takže momentálně je nereálný závodit v Anglii. Uvidíme do budoucna, až malej‘ povyroste. Mám v plánu zaměřit se na fungování tady u nás a v Polsku.“

speedwayA-Z: „Splnilo se ti přání se vrátit zase do reprezentace. V mistrovství Evropy ve Lvově jsi postoupil dodatečně, v Goričanu už ne. A při divišovském mistrovství světa jsi nastoupil jako náhradník, ale jet celý závod, třeba to vypadalo jinak.“
Jan Jaroš: „V Divišově mně ty dvě jízdy vyšly, dráha byla připravená jako úplná bomba. Co se týče zázemí tam, čuměl jsem. A myslím, že nejen já. Udělali spoustu práce, fakt dobrý, opravdu velkej‘ kus práce. Bylo to na odpovídající úrovni pro mistrovství světa. Co se týče Evropy, jsem rád, že jsem dostal možnost reprezentovat, protože mistrák 2008 se mi nevydařil. Ukrajina se mi nepovedla, ale byla to zkušenost. Prostě kluci byli lepší. Dopadlo to, jak to dopadlo. Nebylo to úplně marný, chyběl kousek, abych postoupil. Bylo tam organizační plašení, ne moc dobře to zvládali. Jel jsem domů rozčarovanej‘, nicméně pak přišla zpráva, že jsem stejně postoupil do Goričanu. Chtěl jsem zatáhnout a postoupit ještě dál. Nevyšly mi ale první jízdy. Jel jsem tam poprvé a netrefil se do převodů. Byl tam sice trénink, ale dráha se změnila a ty první jízdy mi ke konci chyběly. Jsem rád za zkušenost, kterou jsem získal. Věřím tomu,že se mi letos bude v mistrovství Evropy a světa dařit lépe. Na Evropu jsem se dostal do Balakova a svět pojedu taky tam. První tam jedu mistrovství světa, takže budu mít možnost si to tam ošlápnout na Evropu. Nikdy jsem tam nebyl. Bude to pěkná sranda, Balakovo a dvakrát po sobě. Uvidíme, jak se s touhle výzvou poperu. Ale v Rusku jsem nikdy nebyl a podívat se tam chci, tak se z toho snažím udělat výhodu. Snad se mnou pojede pan Špinka, je v Rusku jako doma. Uvidíme, jak se mu bude chtít na ruskou vodku (smích). Má tam jet i Filip, ale na mistrovství Evropy musí postoupit z Debrecenu. Takže s Gumou to bude dobrý. Cesta bude určitě zajímavá.“

speedwayA-Z: „Trošku zakletým závodem je pro tebe pardubická ZP. Co pro tebe tento závod znamená?“
Jan Jaroš: „Díky systému je Zlatá přilba závodem buď a nebo. Jsem hrozně rád, když ho můžu jet. Speciálně na loňskou Přilbu jsem se připravoval. Ale už od začátku jsme měli technický problémy. Stavěli jsme na to motor, kterej‘ se mi předtím dvakrát po sobě zadřel. A potom na to začalo bejt‘ málo času, blížil se termín Přilby. Bylo to zase hrozně hektický a posralo se, co šlo. Loňská Zlatá přilba byla hrozně velký zklamání a radši bych to vymazal. Jestli dostanu možnost zase na letošek to jet, doufám, že se s tím popasuju lépe než loni. Chtěl bych se dobře připravit.“

speedwayA-Z: „Sníh za okny neevokuje příliš mnoho myšlenek na ježdění na motocyklu. Nicméně závodníci se v tomto období už pilně připravují na novou sezónu. Jak jsi na tom v tomto směru ty a jaké cíle na rok 2010 si kladeš?“
Jan Jaroš: „Příprava je trochu složitější, že tady máme našeho malýho Honďoura. Bude to jinačí než jinou sezónu. Jsem taky starší a nebaví mě tolik běhat. O to horší bude vejít se na jaře do kombinézy. Soutěžím s Filipem, kdo zhubne víc. Takže cíl přípravy je jednoduchej‘ – zhubnout víc než Guma (smích). Co se týče nějakejch‘ plánů, tak přežít, nic si neulomit a bavit se tím závoděním.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Milan Mach

Pardubice – 11. ledna
V dřevních dobách ploché dráhy, kdy dokonalá technika nebyla rozhodujícím faktorem úspěchu, by dozajista patřil ke světovým esům. V zemi zaslíbených plochodrážnímu sportu by svým pověstným nasazením patřil k miláčkům tribun a hřál se v přízni sponzorů. Jenže on sám sebe stále pokládá za Čechoslováka. Ale i v našich podmínkách rozhodně aspiruje na místo v plochodrážní síni slávy. A že v žádném případě nežije jen ze vzpomínek na jednadvacet sezón své kariéry, svědčí loňská sezóna, v níž také on v rozhodujících okamžicích přispěl svou měrou do extraligového mlýna zlatého extraligového Mšena. Ale nechme raději mluvit přímo Vladimíra Višvádera, který opět poskytl exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Jako jeden z mála plochodrážníků máš letos za sebou už ostré závodní zkušenosti. V sobotu večer jsi jel v německém Geisingu. Dva pády ve finále, nakonec celkové třetí místo. Jak jsi to prožíval?“
Vladimír Višváder: „Říká se, že v hale nesmíš závodit. To se lehce vypravuje, ale stejně do toho jdeš. Roman Čejka jen koukal, jak jsem ho podjel. Ve finále jsem jel z modrý a Rony mě vyšouch‘. Opakovačku jsem zaspal na startu. Pak jsem to posral a spadnul sám. Ve finále byla po letech dvě BM. Takový pekelný stroje, že jeden měl spojku z Esa z roku šedesát! Jedno ležatý, to jsem jel já, jedno stojatý, který měl Partyzán. Byl to klasickej‘ zimák. Dráha malinká, kolem nohy. Bylo to, co ti dovolej‘ kuželíky a rozměry stadiónu. Předjížděl jsem svým stylem. Musíš to pod něho narvat, aby se leknul. Tam jiná možnost není. Ale když jsem chtěl předjíždět ve finále, lehnul jsem. Ronyho jsem povodil taky z modrý. Perfektně jsem odstartoval, přikryl ho a už si jel lajničku. Chtěli, abych jezdil v brejlích, jenže u toho ledu jsou nižší teploty a potěj‘ se. Ale znáš Čechoslováky. Vychčijou se vším. A tak jsem měl brejle, ale vyndal z nich sklo (smích). Škoda, že takovouhle atrakci neuděláme v Čechách. Mohli bychom aspoň Ronymu a jeho kamarádům oplatit pozvání. Já jsem závodník. Jsem připravenej‘ s motorkama, ale závody musí zorganizovat někdo jinej‘. Kdyby třeba Slaňáci něco zorganizovali, bylo by to fajn. Chtělo by udělat třeba Čintara cirkus ve stylu jako má Travis Pastrana. S Geisingem spokojenost, udělali jsme si vejlet s panem Štěrovským a jeho Davídkem. Rony říkal, že chce udělat ještě něco na přírodním rybníku u Míšně. A my zase chceme jet s partou do Zohoru. Nevím, jestli Matys Hlaváček se připojí, ale Partyzán a David jo. Ještě to domluvím s bráchama a ten cirkus uděláme tam.“

speedwayA-Z: „Mšeno v loňské sezóně dokázalo něco, čemuž svého času věřil jen málokdo. V extralize jste vystrčili růžky už v sezóně 2008, ale loni se sápali po zlatě už od začátku. Nebylo to vůbec jednoduché a o vašem triumfu rozhodly skutečně až poslední rozjížďky. Bylo to pro tebe hodně dramatické?“
Vladimír Višváder: „Už jsem byl u prvního úspěchu Mšena, když vyhrálo svůj první extraligovej‘ závod (1. května 2002 – pozn. redakce). Rok předtím ses mě ptal, kdy Mšeno vyhraje. A já ti řekl, až pojede Tomáš Topinka, Vlado Višváder a dva Poláci. A stalo se. Teď jsem byl u dalšího úspěchu. Ve svých letech se potřebuju víc rozpálit. Když se mi to povede, je to vidět. V klubu je krásná atmosféra, lidi to prožívaj‘ jako na fotbale. Dal jsem to toho všechno, pan Grepl dokázal ty lidi stmelit. Na konci kariéry jsem poznal správnej‘ tým. V Praze jsem se nakonec modlil, aby našim střelcům třeba neprask‘ řetěz nebo něco. Byly to tutovky, ale přesto, je to sport, je to motorismus. Třeba i Schumacherovi došel benzín… Bylo to zmatený a přišlo mi, že soupeři měli svázaný ruce. A to my měli poruchy! Já, měl ji Filip i Honza Jaroš. Ale bylo to asi tak, jak to mělo být. Vůbec jsem si neuvědomil, že bych moh‘ přestat běžet, aby Slaný nedal žolíka. Vedení mělo dost času mě na rovince zastavit. Neběhám jako superman a nepočítám skóre. Dvě extraligy jsem jel vlastně navíc. Jedna byla ve Mšeně zrušená a v Praze jsem byl místo zraněnýho Topinky. Loni jsem si užil extraligu jako už dlouho ne. Zajel jsem si šest závodů. Mám už titul se Slaným, ale to jsem jel jen dvě jízdy. Je to můj druhej‘ titul, ale tento byl hezkej‘, byl jsem v týmu a jel víc než jeden závod.“

speedwayA-Z: „Velikánskou zásluhu na mšenském titulu má Greg Hancock. Ovšem i zbytek týmu je vskutku netradiční. Není v něm totiž ani jediný odchovanec mšenského klubu. Je dle tvého soudu cesta dopředu, že si finančně silný klub najme elitní závodníky?“
Vladimír Višváder: „Taková situace ale není jen v plochý dráze. To je třeba i ve fotbale, kde v anglickým týmu není ani jeden Angličan. Mšeno je malý městečko. Mšenský závodníci byli třeba Kuba Hejral nebo Matýsek Hlaváček. Byla by asi náhoda, aby se poveď rodilej‘ mšenskej‘ plochodrážník. Jde vlastně jen o příslušnost k tomu klubu. Pan Grepl s panem Kasperem se snažej‘ o vlastní závodníky, ale nedaří se to. I Filip těm novejm‘ klukům něco šoup‘. Ale jestli z nich něco bude, je otazník. A jak jednou řek‘ pan Kasper, je to sport o štěstěně a slávě. Štěstí potřebuješ a slávu získáš. Dokázali jsme se stmelit, pod Mšenem začal jezdit Honza Jaroš, v dílně v Brandejse maj‘ s Filipem pěkný zázemí. Ostatní je otázka finanční síly toho klubu a koho si dokážou vzít.“

speedwayA-Z: „A jak se ti zamlouvá podoba extraligy 2010? Jako jeden z mála aktivních závodníků pamatuješ ligu osmičlenných družstev z počátku devadesátých let i její návrat ke čtyřčlenných týmům, které jí přinesly nejslavnější období.“
Vladimír Višváder: „V tom počtu víc závodů je to určitě lepší. Kluci ze stopětadvacítek jsou jediná šance, aby ten sport přežil. Ale letos na to lidi nejsou. To jsou jednoduchý počty. Sám jsem na to zvědavej‘, jestli to kluby budou doplňovat Polákama s českou licencí. Asi tam budou hodně exotický jména a nadšenci, co maj‘ ten sport rádi. Tak to vidím já. Závodění ve dvojici nemám rád, protože jsem na kolegu ohleduplnej‘. To mi nedělá dobře a nejedu tak agresivně. Není pod přilbou ta správná tma. A ten vypínač není vypnutej‘. Co jsem koukal na utkání švédský ligy, je běžný, že kolega sundá kolegu. Je to výbušnej‘, adrenalinovej‘ sport, stát se může cokoliv. Jezdí se to ale v Anglii, Polsku, Švédsku, takže v tom nevidím problém.“

speedwayA-Z: „Tříčlenná družstva jsi opět prožíval v Liberci. Finanční problémy způsobily, že klub zůstal své pověsti ledacos dlužen. Místo útoku na titul jste nakonec byli rádi za třetí místo…“
Vladimír Višváder: „Byli. Nevím, co se dělo. Co jsme si domluvili, to jsem dostal. Pan Kollert říká, že jsem levnější než všichni. Beru to jako zábavu. Obdivuju motokrosaře, co to dělaj‘ za svý. Já tady na plochý mám cesák a ještě něco málo na řetěz. Jsem závodník tělem i duší. Šel jsem do toho naplno, chci se ale vrátit domů ve zdraví. Je to však plochá dráha, tak jseš razantní a ten prostor si uděláš nebo sedíš doma u televize. Trojky se nedaj‘ srovnat s s extraligou s Polákama a kontinentální špičkou. Je to tak. Nižší liga je pro mladý a pro nás, co nemáme závody, abychom měli motorku v ruce. Potřebuju to jako plnohodnotnej‘ trénink. Nezávodím třikrát za tejden jako ostatní v extralize.“

speedwayA-Z: „Letos soutěž tříčlenných družstev dostává podobu individuálních klání. Jak tento posun vnímáš a může to dle tvého soudu vyřešit nedostatek závodních příležitostí pro seniory u nás?“
Vladimír Višváder: „Zkraje jsem byl rozžhavenej‘, že to nemá smysl, ale teď se mi to líbí. Promyslel jsem si to. Máš jistejch‘ pět jízd a to ve trojkách nebylo. Až se se udělá součet i pro družstva, nevidím na tom nic špatnýho. Je to jako v extralize, kde jezdili jednotlivci a body se sčítaly. Tady budeš pětkrát na dráze. Nemá to chybu, kdy se ti to podaří? Vidím to jak dobře. Klidně bychom mohli jet pohár za nějakýho starostu nebo pivovaru.“

speedwayA-Z: „V semifinále mistrovství republiky jednotlivců jsi tentokrát vypadl, ale vzhledem k absencím jsi nakonec ve finále přece jen startoval. Jaká to byla zkušenost?“
Vladimír Višváder: „Na podzim jsem měl motivaci chytnout se v extralize. Potřeboval jsem si udělat nějaký skalpy. Dostat se do formy. Proto jsem měl radost, že jsem se svez‘ v Pardubicích a ve Svitavách. Jawka jel líp než GM. A nakonec jsem byl lepší než předloni, když jsem to finále jel regulérně. Letos buď postoupím nebo ne (smích). Jsou to závody na rozjetí, co jinýho pro mě? Mistra neudělám a chci poznat, jestli na ně mám nebo nemám. Pro mě je každej‘ závod na rozjetí. Už patnáct let jich mám dvacet za rok.“

speedwayA-Z: „V šampionátu dvojic tě klub dal dohromady s Dariuszem Lowickim. Jenže pramalá poptávka po účasti z předchozích let byla loni vystřídána mohutnou poptávkou a ke slovu musela přijít kvalifikace. A ta se vám stala osudnou…“
Vladimír Višváder: „Ani tři dny předtím jsem nevěděl, že pojedu. Pořád byly nějaký změny. A nakonec jsem jel s ním. Každej‘ závod, dobrej‘ závod. Když člověk cejtí šanci, jde do toho na sto dvacet procent. Věrouš Kollert ho vyhecoval a dopadlo to, jak to dopadlo. Jsem rád, že jsem Darkovi neublížil, jednou jsem brzdil i ušima.“

speedwayA-Z: „Jsi držitelem vskutku ojedinělého primátu. Absolvoval jsi neuvěřitelných dvacet ročníků Zlaté přilby SNP v Žarnovici. Co pro tebe tento závod znamená a budeš do budoucna svůj rekord ještě vylepšovat?“
Vladimír Višváder: „Je to závod na Slovensku, kde je jeden z mála. Pořád se pořádá. A já jako Čechoslovák jsem inventář startovky. Závod je to jako každej‘ jinej‘. Snažím se uspět, někdy to přeženu. Velký dráhy mě ale už nesvědčej‘. Mám už nějakou váhu a taky nemám techniku. Za těch dvacet let se nezměnilo nic. Pořád je to o tom, že se iděme zabíja. Loni byla dráha dost kamikadze. Viděl jsem tam klapnout i Filipa. Vidět to bylo ve finále. Do budoucna nevím. Můžeš si naladit kondičku, motorky, ale přijde blbej‘ blbej‘ pád… Ale i přesto jezdit budu, dokud nebudou bolet záda.“

speedwayA-Z: „I když dnes Pardubice zasypaly nevídané záplavy sněhu, z tvého povídání je patrné, jak moc se už těšíš na novou sezónu. Jak se na ni chystáš a co bys v ní rád dokázal?“
Vladimír Višváder: „Motory jsem ti ukazoval před chvílí, viděl jsi je naživo. Dvě Jawky po generálce, na GM už nejsou peníze. Pomoh‘ mi Tomáš Rambousek a kluci z Pardubic, za to jim děkuju. Daly se nový vačky a motory jsou od prosince připravený. Což značí, že se už těším na sezónu. V pondělí a ve středu chodím se Zlatou přilbou na fotbálek a blbnu na šroubkách. Kdybych shodil deset kilo, byl bych třeba mistr republiky, ale to asi nedokážu. Budu rád ze pět kilo, jak je člověk starší, musí pro to dělat víc, dřív to šlo samo. Cejtím se v pohodě, takže uvidíme.“

Vladimír Višváder děkuje:
„Poděkujeme Ládíkovi Štěrovskýmu, který mi pomůže s dopravou, když mi teče do bot. Kamarádovi Luboši Hromádkovi z Nemošic, že jsem ho zblbnul a on mi věnuje část života. Bratrům a Oldovi Řezňovi za ochotu s motorama. Jak jsem už vzpomínal CK Stopa Tomáše Rambouska a Petru Makuševovi, vždycky mi pomůžou. A panu Greplovi, vyšel mi vstříc vždycky, kdy jsem něco potřeboval.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Praha – 27. prosince
Těsně před Vánoci na svém profilu na facebooku glosoval blížící se konec roku poznámkou, že se už nemůže dočkat letopočtu 2010. Nebylo ani divu, že sezónu s devítkou na konci letopočtu už chtěl mít mermomocí za sebou. Pomsta anglického manažera mu uzavřela náruč britských klubů. By ke svým výkonům bývá hodně náročný, v řadě případů byla sebekritika na místě. Koncem prázdnin se zdálo, že se vše otáčí k lepšímu. Smíření s Lakeside bylo stvrzeno zápůjčkou do Belle Vue. A po memoriálu jeho dědečka nezmizel rychle v klubovém zázemí, ale se zářivým úsměvem odpovídal na všechny otázky zvědavého novináře. Osud se však k němu zachoval jako prodejná děvka. O osmačtyřicet hodin později klel nad zlomenou klíční kostí a několika žebry. Exkluzivním rozhovorem, který Luboš Tomíček magazínu speedwayA-Z poskytl, se probleskují černé myšlenky, nicméně i pozitivní víra, že se letos všechno zase v dobré obrátí.

speedwayA-Z: „Koncem sezóny 2008 ti manažer Lakeside zkomplikoval život a vskutku hlavní část roku 2009 proběhl ve Velké Británii bez tebe. Až na sklonku léta přišla nabídka z Belle Vue. Nicméně tento příběh neskončil happy endem…“
Luboš Tomíček: „Po těch předloňských problémech to skončilo tak, že můj promotér, co vlastní můj kontrakt, se cítil ukřivděnej‘, že jsem nejel ve finálovejch‘ závodech play off. Bral to jako křivdu a slíbil, že zajistí, že si v Anglii ani neškrtnu. Myslel jsem, že to jsou silná slova, ale nakonec to bylo tak. Až dneska toho trošku lituju, že moje rozhodnutí nebylo jinačí. V průběhu sezóny jsme se usmířili, a když Belle Vue vzalo Jasona Crumpa, půjčil mě tam. Bylo totiž nový pravidlo, že poslední v Elite League jede na konci sezóny o udržení. Proto vzali Jasona, bojovali s Poolem a museli udělat i další změny v sestavě a já se jim se svým average 4,59 hodil. Odjel jsem čtyři závody, dva na výjezdu a dva doma. A v tom čtvrtým to skončilo nešastně, zlomil jsem si kličku. A tím pro mě počátkem září skončila sezóna. Potřeboval jsem odjet dvanáct závodů, aby se mi změnil average. Buď aby se zvýšil nebo snížil, abych si našel na letošek angažmá. Teď je těžký ho najít, v Premier League se average násobí dvěma, což je taky dost.“

speedwayA-Z: „Anglie ti během kariéry přinesla mnohé. Od počátku jsi k ní vzhlížel jako k plochodrážní zemi zaslíbené, v sedmnácti byl nadšený z debutu. Zažil jsi tam skvělé okamžiky, ale i ty horší, kdy na tebe klub svalil vinu za prohraný titul. Přesto tam chceš stále závodit. Proč?“
Luboš Tomíček: „To je právě, když si to promítnu zpátky s odstupem času, vidím,že jsem šel do Anglie moc brzo. Nebyl jsem na to připravenej‘ a měl jsem se víc vyjet na evropskejch‘ drahách. Měl jsem se víc soustředit i na polskou ligu i kvůli finančním důvodům. Když se kouknu na jiný závodníky, oni nejdou do Anglie, ale závodí v Polsku, Švédsku a jinde a jdou v žebříčku rychle nahoru. Jsou kvalitní i bez britský ligy. Třeba Emil Sajfutdinov nemusí jít do Anglie, protože má dost závodů v Evropě. Je pravidelně stavěnej‘ do švédský ligy, polský ligy plus Grand Prix. Vzhlížím to tmu tak, že kdybych nebyl výkonnostně stabilní v polský lize, počet závodů, když skončíš v juniorech, je malej‘. Anglie mi navíc přirostla k srdci. Mám k tomu osobní důvody. Proto bych se tam chtěl vrátit a taky, aby se mi zvýšil počet závodů. I když to není vidět, jako kdybych odjel ten samej‘ počet závodů jako v Polsku. Začínám chápat jezdce jako Tomáš Topinka, Michal Makovský nebo jako byl George Štancl, že v určitým okamžiku začli jezdit jen v Anglii. Tím sportem se nestaneš bohatým, ale máš to jako zaměstnání. A nemusíš čekat, jestli tě nominujou do skladu družyny jak v Polsku. Takže Anglie mi neuškodila, ale uškodilo mi, že jsem tam šel brzy. V tý chvíli, kdyby mi to někdo vymlouval, asi bych mu vynadal, ale teď si to uvědomuju, že to tak je. V současnosti je situace taková, že do poslední chvíle jsem byl v hledáčku Belle Vue. Ale podepsali Hanse N. Andersena a Petera Karlssona a díky tomu jsem se tam nevešel. To byl jedinej‘ tým z Elite League, kde mi dali šanci. Byly dvě nabídky z Premier League, ale vyhořelo to kvůli average. Poslední byla do Somersetu za Emila Kramera, co se zabil v autě, ale nevyšlo to asi o půl bodu. Žádali BSPA o výjimku, ale oni řekli, že ne. Jediná nabídka je Workington, ale to se mi nelíbí z logistikejch‘ důvodů. Takže to vypadá bohužel, že začátek sezóny budu bez anglickýho angažmá. Jsem rád, že atmosféra mezi mnou a Jonem Cookem z Lakeside je už na lepší úrovni. Ale letos ty výsledky nebyly dobrý, je těžký znovu přesvědčit promotéry, aby vsadili na mě na úkor jinejch‘ závodníků.“

speedwayA-Z: „Loni ses ocitnul prakticky ve stejné situaci jako předloni. Na konci sezóny jsi byl zraněný a nechtěl jsi ji ukončit bez závodů. To je pro tebe tolik důležité?“
Luboš Tomíček: „Je to spíš psychická věc. Musím říct, že závěr sezóny 2008 byl loni jak přes kopírák. Předloni šlo o srdeční věc, byl to kulatej‘ ročník dědova memoriálu. Jet Zlatou přilbu po pauze není nejlepší, protože je to dlouhej‘ a náročnej‘ závod. Loni byl důvod, že jako každoročně jsem jel do Ameriky a chtěl se na motorku vrátit co nejdřív. Teď vím, že jsem ti moh‘ odpustit. Klíční kost sice srostla, ale mohl srůst rovnějc‘. Ale prej‘ až si ji zlomím příště, operativně se to srovná. Asi tak, že při mým povolání se to nevyplácí rovnat poprvý (smích). Je ale důležitý se po zranění na tu motorku zase vrátit. Vždycky to vyznělo pozitivně, i když jsem loni jel po třech tejdnech po zlomenině, ale při extralize tady na Markétě jsem to cejtil. Bolí to, ale tahle kost jde zafixovat dobře a je to zlomenina, se kterou jde závodit. Jiný s tím jeli ještě dřív. Jedině jsem měl strach, že by se mi v Americe vytvořil pakloub a musel by se tam dávat štěp. Ale na snímcích se ukázalo, že se kost chytla a operace už nebyla třeba.“

speedwayA-Z: „Opět jsi v říjnu letěl přes Atlantik. Absolvoval jsi už tradičně utkání USA versus Zbytek světa a dalo by se říct, tradičně Yankees vyhráli. Avšak závodění zřejmě nebylo hlavním bodem tvého programu, že?“
Luboš Tomíček: „Na programu jsem měl čtyři závody. Hlavní byl ten první, ten největší. Jak jsem měl tu klíční kost, pak jsem ty závody, tady extraligu a ve stejnej‘ tejden‘ v Auburnu, protrpěl. Hodně to bolelo a tam jsem se rozmyslel, že když o nic nejde, nemá cenu zkoušet další závody. Tak jsem je odvolal a zbytek pojal jako dovolenou. Ten životní styl mi přirost‘ k srdci. Poznal jsem nový kamarády, Kalifornie je velký území a v současnosti mě v Český republice drží ten sport a samozřejmě rodina. Jednoho dne, až tady nebudu cítit povinnosti, rád bych žil tam. Zejména v tý oblasti kolem Los Angeles. Myslel jsem, že první rok jseš takovej‘ očarovanej‘, ale opravdu se mi tam líbí. Připadá mi tam lepší život. Rád bych v tomhle sportu pokračoval, ale až poznám, že mám to nejlepší za sebou, pokusím se prorazit v jiným businessu a část života prožít tam. Všude jsou problémy, ale tam se mi líbí. A určitě bych si to tam chtěl vyzkoušet. Když ti to tolik nejde, máš víc času na přemýšlení. Nejsou nabídky a hledáš něco novýho, co bys dělal po tom. Přemýšlel jsem o zadních vrátkách, podnikat v USA a dělat tam plochou dráhu jako hobby. Jako profík to tam můžeš dělat, ale musíš k tomu mít ještě něco. Šlo by si závoděním přivydělat, ale nemůžeš spoléhat jen na to. Líbí se mi, jak je Auburn pojatej‘ jako show. Ty lidi vůbec žijou život jako show. Letos jsem jel taky do Nevady do Las Vegas. Pro mě jako Evropana je to nejen město v poušti, ale takový plastický a uměle vytvořený. Je tam třeba místo jako Benátky, pak jdeš k pyramidám, pralesů nebo Eifelovce a přitom se nehneš z města. Není to jen hazard, je to město, ze kterýho by ses zbláznil. Znovu jsem byl v Los Angeles, je tam hodně míst, co můžeš vidět. Projel jsem si Hollywood. Určitě se tam budu rád vracet. Kdyby se mi podařil dobrej‘ rok po finanční stránce, chtěl bych tam odjet na celou zimu. Do svýho vlastního pronájmu, protože u kamarádů nejde bydlet celou zimu.“

speedwayA-Z: „Když jsi loni v červenci nenašel své jméno v hlavní pětici pro světový pohár družstev, rozhodl ses rezignovat na českou reprezentaci a uvažoval o americké licenci. Je tohle téma ještě stále tak žhavé?“
Luboš Tomíček: „Víc jsem se o to zajímal, kdybych měl startovat za USA. Moh‘ bych jet, vydala by se mi jejich licence, ale moh‘ bych reprezentovat jen v mistrovství světa jednotlivců, ne v mistrovství Evropy a ne v mistrovství světa družstev. Tam je potřeba občanství. To bych musel v USA pracovat aspoň pět let nebo bych se tam musel oženit. V současnosti vůbec ve výběru český reprezentace nejsem, protože jsem nedokončil mistrovství republiky. Ale abych se k tvý otázce vyjádřil… Jsem vázán desetiletou smlouvou s Markétou Praha, že můžu bejt‘ podporován klubem jen s licencí AČR. Musím jet závody jednotlivců, ale můžu odmítnout mistrovství světa družstev. Letos jsem se cejtil ukřivděnej‘ a tak bych chtěl ukázat současnýmu manažerovi, že mi měl dát prostor. Je to koloběh života, ale dotklo se mě, že když jsem se propadal, on mě ještě podkop‘ nohy. Ani já, ani Pepa nespasíme nároďák, kdyby já nebo on udělal o tři body víc, ale já splnil kritéria nominace a tak mi měl dát šanci. Tvrdil, že nominaci dělal podle formy, ale můžu mu ukázat iks případů z minulosti, kdy podle momentální formy nenominoval. Třeba předloni Filipa v mistrovství Evropy dvojic. Je to tak, že mi podkop‘ nohy a proto bych chtěl dokázat bejt‘ v dobrý formě, a když mě bude potřebovat do nároďáku, řeknu mu ne. Myslím, že na poli reprezentačního trenéra by měl bejt‘ někdo jinej‘. Pana Moravce bych na jeho postu nechal. Ten člověk má dobrý názory na plochou dráhu a je za ním vidět nějaká práce. I když mě taky neměl rád, když ve Sportu vyšlo, že budu jezdit za jinou zemi. Vím, že není dobrý propagovat takhle svý názory, ale když budu mlčet, nic se nezmění. V jakýmkoliv sportu, když nejsou výsledky, dělá se změna od vrchu, ale tady to nefunguje. Žijou z toho, co bylo v minulosti. Respektuju pana Špinku jako závodníka, ale to neznamená, že je dobrej‘ trenér. Je tady víc lidí, co by to mohlo dělat, co vypadlo ze závodění nedávno a mohou uplatnit svý kontakty, co se týče shánění volnejch‘ závodů. Proč třeba na začátku sezóny nemáme utkání třeba Swindon Robins versus českej‘ nároďák? Dáš tam dva mladý, jeden udělá pět bodů a už se mu otevřou dveře do světa.“

speedwayA-Z: „Kromě kvalifikace světového šampionátu družstev v Daugavpilsu tě předloňské třetí místo v mistrovství republiky poslalo do mistrovství Evropy a světa. Nicméně třikrát jsi skončil vyřazen. V evropském šampionátu ve Lvově a posléze i v Goričanu, kam jsi nakonec přece jen postoupil kvůli absencím jiných závodníků. A Divišov byl zvláštní kapitola…“
Luboš Tomíček: „Rok 2009 byl pro mě celkově nejhorší. Co se týče reprezentace, tak určitě. Jenom si myslím, že jsem se z Daugavpilsu kvalifikoval a ze světovýho poháru byl vyřazenej‘ neprávem. Nebyl jsem nejhorší a stejně jsem nebyl nominovanej‘ do Vojensu. Ale o tom jsme už mluvili. Jinde jsem byl vyřazenej‘ všude v prvních kolech. V Divišově jsem odstoupil po první jízdě, kdy jsem vlastní vinou upad‘. Mistrovství Evropy jsem si zkazil jenom sám. Myslím ale, že je to prapodivná soutěž. Většinou se jezdí na oválech, co jsou hodně vzdálený od naší republiky. Jel jsi třeba taky přes půl Evropy a i kdyby postoupil, dostaneš dvě stě euro. Je to hodně náročný, co se týká financí. Když vezmu reprezentaci jako celek, nechceš na tom vydělat, ale aby se ti zaplatily aspoň náklady. A když se ti mistrovství Evropy nevyplatí, nechceš tam jet. To je normální lidská vlastnost. Žagar to předved‘ v Goričanu. Když to bude daleko, a se ti zaplatí aspoň cesta. Je zbytečně moc soutěží, kdyby se sloučily, zbyde víc peněz. Vím, že kluci chtěj‘ závody, ale nejsou nás stovky.“

speedwayA-Z: „Ani druhý ročník české extraligy dle rozpisu světového poháru dle návrhu pražského bývalého kouče Radomíra Semely nepřinesl Praze titul, by vám měl padnout jako šaty ušité na míru. V čem spatřuješ příčiny a myslíš, že nový model přijatý opět z pražské iniciativy bude v tomto směru úspěšnější?“
Luboš Tomíček: „Z osobního hlediska bych byl rád, kdybychom titul do Prahy získali. A to byl jakejkoliv systém, vítězství nám uteklo v posledních jízdách. Víc než systém bych měnil kádr. A ten by měl bejt‘ alespoň s jednou zahraniční posilou. Loňskej‘ rok byl takovej‘, že nám opět chybělo pár bodů v závěrečný fázi. To nás trápí už tři roky. Kdyby někdo k našim bodům přidal sedm, osm dalších, vyhráli jsme. Bavili jsme se o tom spolu už několikrát, ale Praha má pohled, že musí vyhrávat extraligu jen s českými závodníky. Ale je nás málo, může přijít zranění. Je to tak jako, kdyby Pardubice byly bez bratří Drymlů. Ale na letošní rok jsem slyšel, že by nějaká zahraniční posila měla bejt‘. Je docela legrační, že Radek Semela byl ve své době za svý názory o cizinci v kádru odsuzovanej‘ a najednou je to možný. Nevím, ale myslím, že teď jsme mohli mít už tři tituly. Extraliga je napínavá a vyrovnaná, ale proč se mění systém, který fungoval? Myslím si, že děláme změny na nepravejch‘ místech. A osobně jsem přesvědčenej‘, že to, že Praha nevyhrála, není otázka systému. Když ti přijede Greg Hancock, vyhraje všude. A nedostatek závodů pro mladý jezdce by se měl kompenzovat nižší soutěží. Pro kluby to bude větší finanční zátěž a myslím, že nemáme dostatek jezdců. Ale doufám, že tento systém dá Praze blejskání na lepší časy. Jsem Pražák a přál bych si, aby se prioritní soutěž vrátila k nám. Ale s tou posilou bychom to měli vyhrát v jakémkoliv systému. Ale nechápu, proč něco měnit, když to fungovalo.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců jsi kvůli zranění nemohl dokončit, avšak absolvoval jsi šampionát dvojic v Liberci. Vaše spojení s Matějem Kůsem vypadalo ambiciózně, jenže do finálové části jste nepostoupili.“
Luboš Tomíček: „Co se týče mistrovství republiky jednotlivců, je to jasný, překazily to zdravotní problémy. Liberec mě mrzel. Teď byla dráha dost vydřená, chyběl materiál, ale jinak docela dobrá a závodivá. Matěj byl ve formě, ale já byl ten slabej‘ článek dvojice. Poslední jízdu v základní sérii jsem měl přivézt tři body a postoupili jsme. Matěj vyhrál a já mu to vlastně zkazil. Když si to tam promítnu, loni to byl pro mě jeden z nejslabších roků. Mrzelo mě to i proto, že jsem jel pod hlavičkou Bellis týmu, protože pan Vopat mě pomáhá. Proto mě to mrzelo, že v tý loňský krizi moh‘ nějakej‘ úspěch bejt. Snažím se na to zapomenout a spravit si chu v letošním roce. S Matějem to bylo poprvý, je to jinačí pocit, že člověk udělal krok dozadu. Spíš bych to měl bejt‘ já, kdo tu dvojici vede, ale loni to byl Matěj, kdo ji táhnul. Mistrovství republiky dvojic mám rád a těším se na další ročník. Jsou soutěže, který ti přilnou jako třeba národní kvalifikace, která však zmizela neznámo kam.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi se vrátil do Lublinu. Jaká to byla sezóna a jak to vypadá s tvým angažmá pro letošek?“
Luboš Tomíček: „Byl úspěch, že se tam plochá dráha vůbec vrátila po dvouletý pauze,kdy neměli peníze. Pak to tam novej‘ prezes zase nastartoval. Sehnal peníze a postavil docela dobrej‘ tým. Měli jsme oba Rempaly, Karola Barana, já tam byl a Hynek. Měli jsme cíl jako každej‘ rok a všude awansovat. Leadery byli Jacek Rempala a Karol Baran. Asi nepřekvapím, že já jsem zklamal. Měl jsem se k nim připojit, ale nějak se to nepodařilo jako všechno loni. Trenér Rafal Wilk mi pořád dával šanci a stále mě nominoval. Dva nejlepší závody jsem měl v Miskolci. Po dobrý sezóně v Lublinu v sezóně 2006, kde se mi dařilo na rozbitý domácí dráze, se mi letos dařilo spíš venku. S klubem jsem v kontaktu, ale vypadá to, že tam startovat nebudu, pokud se v nejbližší době neozvou.v širším hledáčku je Krakow, Ostrow nebo Lublin. Dobrý bylo, že v posledním závodě v Miskolci jsme měli vyhrát nebo prohrát o míň než pět bodů, abychom postoupili do finále. A já tam byl nejlepší a zakončil to dobrým závodem, i když klub prohrál.“

speedwayA-Z: „Nedávno ses vyjádřil, že se už nemůžeš dočkat konce roku 2009, a že se těšíš na letopočet 2010. Platí to i mimo plochou dráhu?“
Luboš Tomíček: „Co se týče osobního života, jsem rád, že mě a moje nejbližší nepotkaly žádné zdravotní problémy. To je ze všeho nejdůležitější. Ale v plochý dráze se budu na konec sezóny 2009 zapomenout. Těch okamžiků, že by mi závodění přineslo radost, bylo málo. Kdyby se taková sezóna měla opakovat, aby mě to psychicky trápilo, budu si hledat jinou profesi k realizaci. Jsem ctižádostivej‘, snažím se, aby mě práce naplňovala. Zjistil jsem, že plochá dráha je pro mě hodně, ale ne všechno. Připravuju se s Prahou, snažím se udělat velký změny po technický stránce. Mám rozjetou spoustu projektů, ale i nadále v sezóně 2010 budu startovat na Jawě, což je možná pro mnoho lidí udivení a zklamání. Určitě se snažím zlepšit všechny oblasti, odkud pochází problémy. Cítím se víc hladovější do závodění. Než loni. Jsem víc odpočatej‘ a začínám si uvědomovat, že mi to chybí. Těším se už na další rok. Chtěl bych se vrátit do užší špičky v Čechách. A víc se v tom sportu začít realizovat, abych viděl, že to někam vede. Buď to budu dělat dobře na nějaký úrovni nebo vůbec.“

Luboš Tomíček děkuje:
„Určitě bych chtěl poděkovat tátovi za motory a Mírovi za péči o motorky. Dále ze sponzorů to bude JRM Divišov, Fuchs Silkolene, pan Vopat alias Bellis. Pražské Markétě a CS MV. Všem lidem a fanouškům, kteří mě podporujou i v při horších chvílích. A PF 2010 a hodně zdraví!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D MarkII), Radek Fanta, Antonín Škach, Milan Mach a archív Luboše Tomíčka

Praha – 25. prosince
Nepatří k těm závodníkům, kteří vyletí prudce jako meteor. O svých kvalitách přesvědčil už před pěti lety při svém triumfálním tažením ve stopětadvacítkách. Od té doby stoupá pomalu, ale jistě. Rok 2009 byl zatím jeho nejvýraznější sezónou. A zaznamenal v ní nejen svou první diskvalifikaci za najetí do pásky v životě, ale především třetí příčku v českém šampionátu juniorů, postup s nároďákem do evropského finále či povedené extraligové výsledky. Pavol Pučko poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor, v němž hovoří o mnoha tématech včetně změny transkripce svého křestního jména.

speedwayA-Z: „Od začátku tvé kariéry bylo tvé jméno uváděno jako Pavel. V loňském roce se však v oficiálních materiálech začala objevovat jeho slovenská verze Pavol. Co za tím vězí? Přihlásil ses ke slovenské národnosti po otci?“
Pavol Pučko: „Normálně se celej život jmenuju Pavol. Mám to tak i ve všech papírech. Když jsem přišel do Čech, počeštilo se to. I ze základky mám vysvědčení jako Pavel. Bylo to i na licenci, ale loni ve Wiener Neustadtu (semifinále ME juniorských družstev – pozn. redakce) za mnou přišli, proč mám na licenci Pavel a v pase Pavol. A že prej je to jiná osoba. Nemyslel jsem si, že by si toho moh‘ někdo všimnout, ale musel jsem to začít řešit. Všechno jsem začal předělávat na Pavol. I v přihlášce na řidičák byl Pavel, takže kolem toho bylo dost lítaček. Nerozlišuju, jestli jsem víc Slovák nebo Čech, jsem Čechoslovák. Všichni mi můžou říkat Pavle, na Slovensku se to neskloňuje. Navíc Pavol je tam hodně oficiální, spíš se říká Pal’o.“

speedwayA-Z: „Měl jsi výtečný nástup do juniorského šampionátu. Ve Slaném jsi skončil třetí a vpředu ses držel i nadále. Po zranění Martina Vaculíka ses dokonce dělil s Michaelem Hádkem o průběžné vedení. Jak si ceníš svého konečného třetího místa?“
Pavol Pučko: „Toho si cením hodně. Mrzí mě Praha, ale ta jedna jízda chyběla každýmu. Já ji měl hodně lehkou, co se dá dělat?! Škoda Slanýho, šel jsem na držku pomocí Vency Milíka. Pohmoždil jsem si záda a bylo to dlouho citlivý. Divišov byl dobrej, tam se mi líbilo. Mrzí mě, že nemám skalp Martina Vaculíka. Jenom tři kola (smích). Nějak to nevyšlo s jeho ohlídáním. Čekal jsem, že to udělá, ale nebyl schopnej mu v tom zabránit. Spíš jsem doufal, že to tam nepošle. Ale poslal. Škoda, že v Divišově nemaj‘ o půl kola kratší dráhu (smích). Ale aspoň tři kola jsem mu konkuroval. Pak jsem byl leader klasifikace, ale v Březolupech (tříčlenná družstva – pozn. redakce) jsem se vyhejbal Holubínovi a Martinu Málkovi. Upad‘jsem a narazil si zápěstí, co jsem měl zlomený lono. Chladil jsem to, až jsem si přivodil omrzliny, ale v Liberci jsem neudržel řidítka. Měl jsem deset bodů a ani jsem to nečekal. Liberec není zrovna z nejlehčích drah. Když ruka bolí, jde to tam blbě. Kdyby se jelo třeba v Praze, je tam pohodlnější dráha. Mšeno bylo dobrý, v poslední jízdě jsem věděl, kolik potřebuju, abych udržel Gavendíka a Haďase za zády. Mrzí mě první jízda s Vencou a Filipem. Tam jsem se nějak nesrovnal. Třetí místo je úplně super, zvl᚝ když vím, že nebylo snadný se tam dostat. Bylo tam pět, šest lidí, co mohlo skončit v první trojce. Letos bych chtěl zase.“

speedwayA-Z: „Naproti tomu od mistrovství republiky do devatenácti let jsi zřejmě očekával víc než páté místo, že?“
Pavol Pučko: „Na devatenáctkách jsem loni nebyl! To jsem nebyl já! Přiveď mi toho člověka, co jel pod mým jménem a sprasil to, jak to sprasil! Nedařilo se mi, prasknul novej řetěz. Všechno jsem vsadil na techniku. Jel jsem dřív ze soustředění, abych si připravil motorku a hned v první jízdě tlačil. Tenhle závod jsem vynechal, i na fotky, co mi donesli lidi jako Jirka Brummer, jsem nekoukal. Chtěl jsem aspoň první trojku, potrápit i Vaculdu a nakonec jsem se pral s úplně jinejma jezdcema. Motivace na letošek bude. Kousnu se a zabejčím. Jak říkaj‘ kluci z Markéty, udělám Pučkinovo zatmění. V Liberci to nebude nic lehkýho. Ta dráha je jednou tvrdší a děravá, pak je to hlubina, že se nedá zatočit. Když procházíš dráhu, potkáš i nějaký hřebíky. Ale už se na tenhle závod těším. A vyhraje nejlepší!“

speedwayA-Z: „Ani mistrovství republiky juniorských družstev evidentně nedopadlo podle tvých představ. Plzeň odrazila v Pardubicích váš nástup a posunula před posledním závodem ve Mšeně vaše šance do teoretické roviny.“
Pavol Pučko: „Nevím, tyhle závody mě nějak nevzaly. Jednou jsem jel za Pardubice, nevešel jsem se do sestavy za Prahu. Z Plzně jsem jel rovnou do Anglie na mistrovství světa. Dělal jsem hodněkrát i náhradníka. Tohle nebylo ono. Měl jsem pocit, že se mě tyhle závody netýkaly. Nebyl jsem součástí týmu. Vlastně jedinej závod, kterej počítám za svůj, byl ve Mšeně. Byli jsme třetí a jel jsem já, Rozruch a Jirka Brummer. Letos uvidíme, jak to bude. Aspoň první trojku, a není ostuda.“

speedwayA-Z: „S juniorským nároďákem sis ovšem musel spravit chu. Z Moorwinkelsdammu jste po vítězství postoupili do Holstedu. Jak jsi vnímal atmosféru svého prvního finále?“
Pavol Pučko: „Moorwinkelsdamm byly dobrý závody. Jak jsem tam přišel, líbilo se mi to. Pršelo, ale dráha brala vodu. Byl to typ dráhy, co se mi líbí. Uprostřed pole. Fungovali jsme jako tým hodně dobře. Po první sérii jsme byli druhý a přišel za náma pan Špinka, že nic není ztracený. Finové už slavili, vypadalo to, že se ukolébali na vavřínech. A tu poslední sérii už nezvládli, tam jsme byli lepší my. Atmosféra v Holstedu? Lidí moc nebylo. Čekal jsem, že bude nabito. Finále mistrovství Evropy v Dánsku, kde plochá dráha není mrtvej sport. Z našeho týmu to zvládal jedině Haďas. Trénink byl dobrej, všechno jsme vychytali a krásně to doladili. Čekal jsem, že dráha bude jiná, protože po tréninku to rozbránovali a udělali z toho hlubinu. Ale nesrovnal jsem se s tím. A vůbec poprvý v životě trefil pásku. Potáhla mě spojka a už jsem tam byl. A to jsem si říkal, že konečně už umím nastavit spojku. A bum! Chtěl jsem udělat víc bodů pro tým, dva jsou málo. S tím spokojenej bejt nemůžu, ale jsem spokojenej, že jsem byl ve finále. Letos bych chtěl udělat víc bodů. Divišov mám rád a chtěl bych dokázat, že už něco umím.“

speedwayA-Z: „Na individiulní úrovni jsi však reprezentační postup nezaznamenal. V mistrovství Evropy devatenáctiletých jsi vypadl v Debrecenu, v juniorském mistrovství světa v Rye House. Co ti tyto závody přinesly?“
Pavol Pučko: „V Debrecenu byla hned v první jízdě držka. Těsně před zatáčkou mě sundal jeden Angličan. Jak se jedna motorka rozbije a druhá není z finančních důvodů připravená, těžko se to lepší. Rye House byl obrovským přínosem. Akorát jsem pak byl pár závodů po tom unavenej, bylo to znát. Dalo mi to strašně moc zkušeností. Jel jsem tam bez manažera a musela jsem se na všechno ptát sám. A angličtina není moje silná stránka. Prolezli jsme s ní ale celej Londýn. Seznámil jsem se se Samem Ermolenkem. Před tejdnem jsem ho viděl v televizi a tady ho potkal, když jsem si procházel dráhu. Radil mi, ale já mu nerozuměl. Těsně před závodem za mnou přišel Topas, se kterým jsme se osobně neznali. Poradil mi s převodem a najednou to šlo. Kluci v Praze se sázeli, v který zatáčce půjdu na držku, než jsem tam jel, ale líbilo se mi to. Dráha mi sedla, akorát se jelo víc naostro. Když jsem to z trojky poslal na lajnu, hned jsem ji dostal zleva a pak hned od toho na čtyřce. Jsem za to hodně rád. Když jsem byl v Pardubicích na Zlatý přilbě, přijeli lidi, co v Rye House byli, třeba ředitel depa a fanoušci. Chodili za mnou, pamatovali si mě. Jsou tam strašně milí lidi, je to trošku jiný než tady. Ráno před závodem jsem myl motorky a přišel za mnou pán a dones‘ mi zabalenej oběd. Spíš jsem myslel, že mě jde vynadat. Teče tam říčka, my parkovali vedle a motorky myli natvrdo v ní. Čekali jsme spíš greenpeacáka.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců ti patří celková dvanáctá příčka. Nikdo mladší se ovšem před tebou neumístil. V tomto úhlu pohledu je tedy tvé umístění hodně slibné. Souhlasíš?“
Pavol Pučko: „Jo, to určitě, tohle je dobrý. Konečně jsem měl příležitost dostat se mezi jezdce jako třeba Pepe. S Lubošem Tomíčkem jsem jel mimo trénink poprvý na pásku až v Divišově. Bylo to dobrý. V poslední rozjížďce jsem se najednou ocitnul před Tomášem Suchánkem, v jízdě předtím před Matějem a Filipem. Neudržel jsem to, byla tam jedna dírka a já ji vždycky trefil. Ale aspoň jsem se o ty místa bil. Jsem hlavně rád, že ty body byly vyrovnaný. Ne deset bodů v jednom závodě a pak nula. Bylo to v rovině a na rozdílnejch typech drah. Pardubice nemám rád, Svitavy pohoda. Jel jsem tam dost tříčlenek a dělal tam předtím jedenáct bodů. Říkal jsem si, že už mi to jde a myslel, že bych moh‘ překvapit. Mistrák ale byl jiná palba než tříčlenky, ale hlavně dráha byla najednou jiná. Materiál byl tvrdej.“

speedwayA-Z: „Dlouho jsi čekal na příležitost v extralize, až ses nakonec přece jen dočkal. Jak se ti závodilo a myslíš, že s novým systémem to bude lepší? Proslýchá se cosi o tvém hostování v Plzni…“
Pavol Pučko: „O Plzni nic nevím, takže nemůžu komentovat. Letošní systém extraligy mě bavil. Byl bych rád, že můžu jet za tým a dělat práci jako jednotlivec. Nemám rád systém dvojic. Tenhle rozpis bude co se týče příležitostí lepší. V Praze jsem ji dlouho neměl. Nakonec jsem měl v prvním závodě tři, ve druhým pět bodů. Jsem spokojenej, myslím, že to není špatný. Jel jsem s jezdci typu Tomáš Topinka, Matej Ferjan, udělal si skalp Filipa. A dvakrát. Čekal jsem dlouho, v Praze je velká základna jezdců, jinde se kluci dostanou aspoň na toho náhradníka. Já i na něho čekal dlouho a střídal se s Gavendíkem. Do týmu jsem se dostal, až když se někdo zranil. Je to blbý, když se to stane, ale já se tam dostal díky tomu.“

speedwayA-Z: „Tvým hlavním závodnickým chlebem byl ovšem prozatím přebor tříčlenných družstev. Dokázali jste se v několika závodech dostat na pódium, nicméně není právě proto celková čtvrtá příčka zklamáním?“
Pavol Pučko: „Tohle byly dobrý závody v tom, že jich bylo dost. A hodně jízd, šest na závod. Bylo to dobrý na vyjetí. A třeba, když byly dva závody v jeden den. Jel jsem asi patnáct jízd a byl na kaši. Byl tam i rozjezd, ale dobrý. Když vynechám závod v Liberci, neměl jsem výsledek, s kterým bych nebyl spokojenej. Když ještě vynechám Prahu a Březolupy, kde mi třikrát z prvního nebo druhýho místa prasknul řetěz. Neměl jsem čas zamyslet se nad novou podobou soutěže. Akorát jsem něco zaslech‘, ale nevím. Jestli to bude na jednotlivce, bude to dobrý, jednotlivce mám radši než dvojice. Uvidíme, čas ukáže.“

speedwayA-Z: „Píšeme poslední dny letošního roku. Jak se chystáš na novou sezónu a co bys v ních chtěl dosáhnout?“
Pavol Pučko: „Připravuju se tím, že po konci sezóny jsem skočil na kolo. Snažím se hrát squash, moc mi to nejde, ale snažím se. Posiluju. Po fyzický stránce do toho jdu naplno, po technický taky. Konečně by měly bejt obě motorky stejný. Aspoň v prvních závodech, všechno závisí na financích. Cíle jsou hlavně dojet celou sezónu bez úrazů. To je nejdůležitější cíl. Chtěl bych bejt v jednadvacítkách do první trojky, v devatenáctkách taky. Postoupit do finále mistrovství republiky jednotlivců. A už se trošku odpíchnout v devatenáctkách v Evropě a v jednadvacítkách ve světě. Chtělo by to postup. A znova bych se chtěl podívat do Rye House z Plzně a v Divišově zajet první trojku.“

Pavol Pučko děkuje:
„Chtěl bych poděkovat hlavně tátovi a celé rodině. Panu Mariánu Troligovi, panu Vopatovi, panu Tomíčkovi za super motory, AK Markéta Praha, CS MV, panu Beránkovi z firmy PRO TEC, Madeleine Horvath, Fandovi Liebezeitovi, Luboši Tomíčkovi mladšímu, Tomáši Topinkovi za pomoc v Anglii, rodině Ištokovičových, oni vědí za co, třídnímu učiteli Vavřínovi za pomoc ve škole. Všem, co mi letos pomohli jako mechanici, a pak každýmu, kdo mi nějak pomoh‘. Nebylo jich málo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Pavol Pučko st. a Antonín Škach