Meno Castagna je akýmsi synonymom pre plochú dráhu v Taliansku. Armando sa totiž postaral o najväčšie úspechy pre taliansku plochú dráhu. Jeho výsledky v porovnaní s ostatnými jeho krajanmi patria do skupiny neprekonate¾ných. Medzi širšou svetovou špičkou sa totiž neocitol iba nakrátko, ale držal sa tam takmer dvadsa rokov. Jeho kariéra sa však už priblížila koncu.
Už nieko¾ko rokov jazdí iba nieko¾ko pretekov v roku pre zábavu. V minulom roku ich počet neprekročil tri. Jeho prioritou sa stávajú organizátorské a manažérske aktivity. No aj tak meno Castagna diváci pravdepodobne ešte na určitý čas nemusia škrta zo zoznamu aktívnych jazdcov. Stačí tu urobi len pár drobných úprav, namiesto mena Armando napísa Paco a k priezvisku Castagna skratku ml. Samozrejme ako inak, na plochodrážne ovály si to ako jazdec mieni zamieri syn slávneho otca Paco Castagna.

Magazín speedwayA-Z ponúka na najbližších pár riadkoch krátky rozhovor s nádejným plochodrážnikom a nosite¾om slávneho mena Castagna.

speedwayA-Z: „Aké je to by synom slávneho otca?“
Paco Castagna: „Je to super, pretože ma môže uči v mnohých veciach.“

speedwayA-Z: „Cestoval si často so svojím otcom po pretekoch?“
Paco Castagna: „Áno. Brával ma mnohokrát na preteky.“

speedwayA-Z: „Otázka, kto je tvoj pretekársky vzor je asi zbytočná, ale predsa.“
Paco Castagna: „Samozrejme môj otec – Armando. Ale mám ob¾úbených viac jazdcov. Z aktívnych je to najmä Jason Crump, Greg Hancock a iní. Z bývalých jazdcov Per Jonsson. Ale idol je môj otec.“

speedwayA-Z: „Kedy si sa rozhodol ís v otcových stopách?“
Paco Castagna: „Vždy som chcel by plochodrážnikom. No až v minulom roku som sa preto vážne rozhodol.“

speedwayA-Z: „Ako je to s tvojimi debutovými pretekami?“
Paco Castagna: „Mojimi prvými pretekami bolo prvé kolo Italian Trivieneto Championship v Lonigu, no tu som padol a zlomil som si ruku v zápästí. Tak som prišiel nielen o prvé kolo Majstrovstiev Talianska jednotlivcov v Lonigu ale aj o druhé kolo šampionátu v Giavera del Montello. Takto som stratilmožnos získa body do konečného poradia. No v ďalšom kole, ktoré sa pôjde v Terenzane, už hádam chýba nebudem.“

speedwayA-Z: „Plánuješ sa v tejto sezóne predstavi aj v zahraničí?“
Paco Castagna: „V súčasnosti nemám nič. Ale keď budú nejaké preteky talianska federácia sa mi ozve. Možno pôjdem FIM World Trophy 250 ccm, ale ešte neviem.“

speedwayA-Z: „Predstaví sa túto sezónu ešte nejaký mladý nováčik na plochej dráhe v tvojej krajine?“
Paco Castagna: „Áno. Je tu ešte jeden mladý chalan. Bol so mnou minulý rok aj na pretekoch 250 ccm v Nemecku. Volá sa Dario Del Torre a je ve¾mi dobrý. A potom je tu ešte nieko¾ko mladších, ktorí ale začnú za nieko¾ko rokov. V mojom veku je len Dario.“

speedwayA-Z: „A ako to vyzerá s tvojim otcom Armandom, bude ešte preteka?“
Paco Castagna: „Neviem. Ak bude ešte chcie, tak možno. Ale teraz neviem.“

speedwayA-Z: „Máš nejaký cie¾ alebo sen, ktorý by si si chcel splni v súvislosti s plochou dráhou?“
Paco Castagna: „Túto sezónu sa chcem uči, bavi sa, zbiera skúsenosti. Ale jedného dňa chcem by číslo 1., chcem by najlepším! Jednoduché.“

Foto: archív Paco Castagni

Mladá Boleslav – 4. dubna
Vůbec nezastírá, že uplynulé dva roky mu nevyšly dle jeho představ. Přitom je však daleko toho, aby civěl na hračky spadlé do kanálu nebo dokonce plakal nad rozlitým mlékem. Nevrací se k minulosti, chce žít přítomností. Učinil objev, že pořekadlo, že všeho moc škodí, může uplatnit i na přípravu na důležité závody. A už podniká kroky, aby jeho první seniorská sezóna byla mnohem úspěšnější než obě předchozí. O tom hovořil Filip Šitera v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z. Čtenáři se ovšem dočtou mnohem více, kupříkladu jako by mohl dopadnout motor s novým tlumičem výfuku za žhavého letního dne.

speedwayA-Z: „Vzhledem k tvému angažmá ve Velké Británii pro tebe sezóna už začala. Jak jsi se svými výkony spokojen?“
Filip Šitera: „Teď už to je dobrý. Zezačátku trošku trvalo, než se člověk rozjede. Na první dva závody jsme měli nový vejfuky, pak se do vrátilo do patnáctýho května ke starým, že se rozhodne pak. Doufám, že to není budoucnost, akorát teď závodníci vyhodili peníze za něco, co není třeba. Závody dobrý, akorát ty poslední hrozně pršelo. Dráha byla slizká, ale pro všechny stejná. Doufám, že prolomím smůlu a začnu zase závodit. Teď jsem dva roky jenom jezdil. Mám pět závodů a zatím to jde pomaličku nahoru. Mohlo by to jít rychlejc‘, ale jde to pomaličku. Aspoň, že to jde nahoru. V zázemí se nic nezměnilo, je to v pohodě a doufám, že to půjde tak dál.“

speedwayA-Z: „Hodně diskutovaným tématem přelomu roku se stalo zavedení povinného používání nových tlumičů. Národní federace od nich ustupují, ale FIM a UEM nikoliv. Vyzkoušel jsi je a jaký je tvůj názor na ně?“
Filip Šitera: „Jsou to další náklady navíc. Motory se hrozně přehřívaj‘, tlumič je víc tlumí. Zkoušel jsem na jaře v Anglii. Tam není teplo nikdy a jsou tam kratší dráhy. Ale kdyby se nový vejfuky používaly tady v Pardubicích v létě, po každým závodě bys musel dělat motor, kdyby to vůbec vydržel! Důvod, proč to zatím odložili, byly motory. Hlavně ale když se jede na hlubší dráze, motor nemá takovej‘ spodek. Když to člověka natáhne, je hned u mantinelu. Je to nebezpečný vůči závodníkům. A nepoznal jsem, proč to omezení dělali. Když něco funguje, proč to měnit?! Byla to slepá ulička, nevím, proč se zatěžovat takovejma věcma, když motorky fungují. Aby byly tišší, to je můžeme rovnou tlačit nebo se závody ani nemusí jezdit. Já budu používat starý vejfuky, ty nový, myslím, byl špatnej‘ nápad.kdyby to chtěli dát zpátky na nový, závodníci by protestovali a asi by to nebyl dobrej‘ nápad. V Anglii se rozhodně 15. května. Hodně lidí z Grand Prix si stěžovalo. Kdyby se od toho ustoupilo v ligách, mělo by se to vrátit všude, ne přehazovat vejfuky na svět a Evropu. Zkušenosti na reprezentaci nebudou asi žádný, moc jsem na nich nenajezdil. Teď lidi, co je neměli, a pojedou svět, což jsou prodělečný závody, si musí kupovat drahý vejfuky. To je asi odradí. Žádný střelci to nejedou. Když předloni přesunuli Lendavu kvůli dešti a oni přišli o polskou ligu, dost je to odradilo. A teď ještě aby si kvůli jendomu nebo dvěma závodům kupovali nový vejfuky!“

speedwayA-Z: „Již od svých ranných závodnických let ses orientoval na polskou ligu. Letos jsi však zůstal bez angažmá. Čím to?“
Filip Šitera: „Sezóna nebyla trošku nic moc. A jsem senior a to tě berou hned jinak. Seniorů je hodně, juniorů málo. Bylo málo nabídek, nic zajímavýho. Pro mě je důležitá Anglie. V Čechách se začíná pozdě, tam se závodí už od března. Když v sezóna přijde z Polska dobrá nabídka, určitě bych tam chtěl jít. V Polsku jsou dobrý závody. Opravdu je to tam o něčem jiným, diváků chodí hodně a je to tam profesionálnější než tady. Loni ta sezóna byla taková, jaká byla, ale musím říct, že ve druhý půlce sezóny jsem byl víc spokojenej‘. První liga není už o tolik horší než extraliga. Měl jsem třeba pauzu pět, sedm jízd. A to je znát, když jedeš se střelcema. Vychladneš a udržet tempo, když jedeš první jízdu a pak až devátou, je trošku těžký. Letos by to tam bejt‘ nemělo. Už to začalo před dvouma rokama tím pádem, loni jsem jel naposledy juniory a nic nevyšlo. Letos jsem udělal pár změn a uvidím, jak to bude.“

speedwayA-Z: „Loni ses stal jedním z klíčových hráčů Mšena v jeho boji o titul. By jste byli pasováni do úlohy černých koňů, nebylo to nikterak snadné. Jak se na to díváš na prahu nové extraligové kampaně?“
Filip Šitera: „P5ed sezónou nás každej‘ pasoval na titul. Tvrdili jsme to i s Gumou Jarošem, že to nebude jednoduchý. Že soupiska je silná, ale záleží na jezdcích, jejich formě a jestli maj‘ štěstí. To se ukázalo, začátek byl slabší. Šli jsme na to chytře. Měli jsme slabší začátek a silnej‘ konec. Někdo měl třeba silnej‘ začátek a slabej‘ konec a to bylo horší. V Praze to bylo hodně o nervech. Věřil jsem si, že jsme měli Grega. Byla jistota, že udělá body. Záleželo na mně, na Gumě a na Vladovi. Ten tu jednu jízdu zajel hodně pěkně. Moh‘ vyhrát, ale oběh‘ si jedno kolo, aby měl aspoň jeden bod. Povedlo se to, všichni byli spokojený. Titul jsme si zasloužili, i když někdo tvrdí, že jsme měli Grega. Nikdo nikomu nebránil, aby si vzal taky lidi z Grand Prix. Slaný těžil z Poláků, když měl titul. Mšeno si to zasloužilo a aspoň jsme ukázali, že můžeme porazit i velkou konkurenci. Hodně lidí jsme naštvali, že jsme vyhráli, ale takovej‘ je život. Letos bude jinej‘ systém, uvidí se po prvních závodech. Bude hodně záležet na manažerech a na nasazení. Hlavně nesmí přijít zranění. Ale chceme obhájit titul!“

speedwayA-Z: „Velké drama se strhlo rovněž v mistrovství republiky juniorů. Po zranění Martina Vaculíka byl rázem ring volný pro pět borců. Ty jsi nakonec skončil s titulem vicemistra.“
Filip Šitera: „Na začátku jsme měli kvalifikační kolo do Grand Prix a oni tam dali juniorák. To by se nemělo stávat. Závodů v Čechách není tolik a ještě to dávat, aby se to krylo! Když se jede svět a vidí, že jedou junioři, co chtěj‘ bojovat o titul, je vůči nám nefér, když to nepřeloží. Kvůli nám se jeden závod škrtal, ale my měli v Praze o jízdu míň. To bylo nedomyšlený. Závěr byl takovej, že jsem měl pád v extralize v Praze a měl bolesti. Kůsák jel dobře celou sezónu, gratuluju mu k titulu, ale samozřejmě jsem ho chtěl získat já!“

speedwayA-Z: „A co české šampionáty jednotlivců a dvojic? Sedmé místo a se Zdeňkem Simotou těsné vyřazení z finálové části. Jak to hodnotíš?“
Filip Šitera: „Jednotlivci nic moc. Sezóna byla špatná, ale aspoň jsem se udržel v osmičce a nemusím jet semifinále. Ve dvojicích jsme vzhlíželi vejš‘. Museli jsme jet kvalifikaci a nakonec postoupili. Ale bohužel jsme už nepostoupili dál do semifinále. Asi jsme málo tahali za plyn (smích). Bohužel se nám to nepovedlo. Doufám, že letos oba šampionáty dopadnou o hodně líp. Kdyby to v jednotlivcích bylo aspoň o šest míst vejš, už by to šlo (smích). A ve dvojicích by stačilo jen o čtyři (smích).“

speedwayA-Z: „Loni jsi skončil s věkem plochodrážního juniora. Splnila se tvá očekávání vytčená na začátku kariéry? A cítíš se skutečně jako senior?“
Filip Šitera: „Určitě to teď je těžší. Očekávání se nesplnila. Chtěl jsem medaili ze světa, v Evropě se to splnilo na poslední chvíli, ve světě ne. Poslední dvě sezóny bylo hodně pádů. Předloni jsem si musel dát pauzu. Těžký je potom se vrátit. S tím se musí každej‘ vypořádat. V seniorech je to hodně těžký se dostat do špičky. Juniorů tolik není jako seniorů. Doufám ale, že si to v nich ještě vynahradím. Získal jsem tady dvakrát juniorskej‘ hattrick, což je hezký. Člověk však nemůže žít tím, co bylo, ale tím, co je. V závodech pocejtíš, že jsi senior. Startuješ na jiný pozici. Jinak to nepoznáš. Jedeš s těma samejma‘ jezdcema‘ jako junior. Jediný, co jsem zatím poznal, je, že mi odpadnou závody a při jednání v cizích ligách. Teď je třeba se dostat zase zpátky do špičky a ty závody zase získávat.“

speedwayA-Z: „Hodně hořkou pilulkou ke skousnutí asi muselo být tvé loňské vyřazení z mistrovství světa juniorů. V kvalifikačním kole a na tvé domácí dráze…“
Filip Šitera: „To je tak, že vždycky, když mi o něco šlo a udělal jsem pro to všechno, dopadlo to nejhůř, jak jen mohlo. Jako o rok předtím v Pardubicích. Teď budu mít jinej‘ přístup. Čím víc se připravuješ, tím víc se to nepovede a o to víc to mrzí. Kdybych věděl, čím to je, těch chyb bych se nedopustil.pro mě je lepší sednout na motorku a jet závod jako v Polsku nebo v Anglii bez tréninku. I když zatrénovat si musíš, abys věděl, jestli něco neodejde. Když ale trénuješ hodně, začneš přemejšlet, co by bylo ještě lepší, ale ono je to ještě horší.letos pojedu mistrovství světa a Evropy. Nebudu o tom tolik přemejšlet. Když mi bylo sedmnáct, říkal jsem si, ‚vyjde to příště‘, ale čas rychle letí a najednou zjistíš, že žádný příště nebude. Chci se snažit jet závod tak, že už nebude další šance, ale mistrovství světa a Evropy nejsou výhodný. Člověk jezdí ligy, na ně se soustředím. Budu se snažit dostat se co nejdál ve světě i v Evropě a uvidíme, jak to všechno dopadne.“

speedwayA-Z: „Tvůj poslední závod v juniorech ti určitě nevymizí z paměti. A to nejen hektickým sprintem do kopečka depa pro rezervní stroj před finálovou jízdou. Nicméně stát na stupních vítězů Zlaté stuhy je skvělý pocit, že?“
Filip Šitera: „Určitě nevymizí. Měl jsem už ten přístup, co chci teď použít na mistrovství světa a Evropy. Příprava byla jako na obyčejný závody. Nakoplo mě, že jsem Kůsáka porazil v první jízdě. Druhou motorku jsme měli připravenou na trénink na Zlatou přilbu. Byla na ní stará guma a trošku jinej‘ převod. Na první motorce se mi vybil box. Naštěstí se to opakovalo, jinak by se to vybilo při jízdě a nedojel bych. Rychle jsem musel pro druhou motorku. A na tu bídu se mi povedlo dojet na druhým místě. Ale myslím, že na tý první motorce bych měl jedinej‘ cíl. Vyhrát to za každou cenu. Ale takovej‘ je život, někdy se ti to povede, jindy ne.“

speedwayA-Z: „Zimní přípravu máš za sebou, stejně jako první závody. Jaké ambice si děláš na letošní sezónu?“
Filip Šitera: „Cíl je jednoduchej‘, mít lepší sezónu než ty obě poslední. Musím začít závodit. Teď jsem se snažil, ale snaha je asi málo. Proběhlo pár změn po technický stránce i po tý mojí. Konkrétní cíle nejsou, konkrétní je mít co nejlepší výsledky.“

Filip Šitera děkuje:
„Všem sponzorům, všem lidem, co mi pomohli. Určitě dědovi a celý rodině za podporu, mechanikům Jarkovi, Vdolkovi a Láďovi Kaldovi. Firmám Grepl, DaK moto Liebezeit, Rimini, SOPS Bakov nad Jizerou, Gardinia, AA beton, Motopoint-EK Chains, Švestka stavební materiály, SýS, Autokomplex Menšík, Kohút, Přikryl, Scandic CNC a Bohoušovi Brhelovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Racková – 13. března
Loni vyhlásil změnu závodní strategie. Méně se věnoval univerzitnímu studiu a více ploché dráze. Výsledky se dostavily. Zaznamenal dosavadní vrcholy své kariéry. Postoupil do finále mistrovství Evropy jednotlivců a domácím šampionátu obsadil pátou příčku. Se Sebastianem Ulamkem byl druhý v mistrovství republiky dvojic. Bohužel se mu nevyhnula smůla. Po čtyřech pádech byl hodně potlučený. Letos dostává přednost zase škola. Avšak Martin Málek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z prozradil, že by se vedle titulu inženýra nebránil ani mistrovskému titulu z oválů.

speedwayA-Z: „Před rokem ses rozhodl věnovat se víc ploché dráze a to překvapivě i na úkor svých vysokoškolských studií. Povedlo se ti spousta věcí, nicméně přišly i pády. Pokládáš dnes své rozhodnutí za podařené?“
Martin Málek: „Já si myslím, že ve výsledcích to bylo hodně znát. Jen teď přes zimu zjišuju, že to asi nebyl ten nejlepší krok kupředu. Hodně jsem si tím zkomplikoval studium. Letos to bude zase úplně obráceně. Budu se víc věnovat škole, abych to konečně už zapíchnul a stal se tím inženýrem. Jestli se mi povede úspěšně ukončit studium, chci se sezónu nebo dvě pustit do závodění naplno, pokud to půjde. Nechal jsem si tři zkoušky z loňského roku. Letos ten pátý ročník je hodně náročný. Je tam hodně práce, nestíhám, nedá se dobře skloubit závody a škola. Největší problém je, že semestr trvá tři měsíce. Škola mi začíná v půlce září, do půlky října závodím a ve výsledku ten měsíc ve zkouškovém období hodně chybí. Rok od roku je to čím dál náročnější. Při závodech se moc učit nejde, v depu mám spíš myšlenky na závody. Škola vyžaduje hodně času, teď do toho diplomka, takže budu muset hodně máknout a jelikož nemám žádné zahraniční angažmá, tak nemám ani tak velkou motivaci do závodění jako loni. Teď ale bude na prvním místě škola.“

speedwayA-Z: „I když ti nevyšlo kvalifikační kolo mistrovství Evropy ve Lvově, nakonec se ti přes semifinále v Goričanu povedlo postoupit až do finále v Togliatti. Označil bys svůj start v něm za určitý vrchol své kariéry?“
Martin Málek: „Postup do finále je můj největší úspěch. Moc si toho vážím a myslím si, že postup jsem si vyjel zaslouženě. I když o tom Lvovu se to říct nedá. V tréninku měli Luboš s Honzou problémy strefit se do zatáček. Já se s tím vypořádal asi nejlíp. Na závod jsem se těšil, ale změnila se dráha a dopadlo to úplně obráceně. Před závodem jsem zjistil, že mám přidřený motor, na kterém jsem chtěl jet, tak jsem musel na jiné motorce. Vůbec mi to nejelo a taky mi nešly starty. Bylo to možná i začátek sezóny, kdy jsem se teprve rozjížděl. Po Lvovu jsem toho byl hodně špatný, psychicky rozhozený a zašel za psychologem. Hodně mi to pomohlo a moje výkony šly od té doby hodně nahoru. V Goričanu jsem zajel slušný závod, i když mi nevyšla jedna rozjížďka. Ale na postup to naštěstí stačilo. Jen po závodě jsem nevěděl, jestli je to výhra nebo prohra, postoupit do Ruska. Togliatti je kapitola sama pro sebe. Nikdy jsem takový závod nejel a neměl zkušenosti. Dost jsem to podcenil. Nemám tak velké zázemí jako ostatní závodníci, cesta do Ruska je hodně nákladná a nikdo neví, co se může stát. Mohl jsem tam poslat jen jednu motorku a úplně základní vybavení, protože víc místa u Matěje Kůse v autě jsem neměl. A pak mi to chybělo. Na tak velké závody jsem nebyl dobře vybavený. Byly to dost extrémní podmínky. Ujeli dráhu a udělali z ní hrozný beton. V tréninku to bylo ještě dobré, ale v závodě jsem na tak tvrdé dráze snad ještě nejel. Trápil jsem se od začátku do konce, zkoušel jsem převody a všechno možné, ale nešlo to. Tolik zkušeností, kolik mi dal tenhle závod v Rusku jsem nikdy nezískal. Letos bych si přál to finále zopakovat.“

speedwayA-Z: „O vyšším zdvihovém objemu tvých motorů se hlavně od poloviny sezóny hovořilo dost často. Je možné, že spolupráce s psychologem může přinést takové zrychlení na dráze a nebo příčina spočívá v jiném naladění?“
Martin Málek: „Hodně lidí se ptalo, čím to, že mi to tak jede. A jestli mi ladí motory někdo jiný. Jak jsem už řekl, musel jsem zajít za psychologem, za panem Bláhou. Díky němu jsem získal úplně jiný náhled na závodění. Poradil mi meditační trénink a abych jinak o závodech přemýšlel. Po několika našich schůzkách začal jít můj výkon nahoru. Jsem teď daleko víc klidnější a už mě jen tak něco nerozhodí a nevyvede z míry. Ani po nějakém větším pádu jsem dokázal v pohodě nasednout na motorku a závodit dál. Tím bych panu Bláhovi chtěl moc poděkovat. Hlavně vyvrátit spekulace, že jezdím na šestistovkách. Motory mi nikdo neladí, stále si je skládám sám doma v garáži a zůstávám u Jawy. Když jsem zkoušel GM, zjistil jsem, že je to krok dozadu. Nic lepšího jsem v tom neviděl a hlavně to udělalo hrozný vír v peněžence. V mistrovství republiky jednotlivců bylo vidět, že mi kluci neujíždí, a že i s Jawou jim můžu konkurovat. Konstrukčně jsou oba motory stejné, dokonce se mi líbí víc Jawa. Jen GM má líp udělané setrváky. Taky je Jawa levnější. Jen na začátku sezóny jsem se vydal opačným směrem v naladění motoru, ale vypadá to, že už jsem přišel na to, co mi vyhovuje. Snad to letos ještě vylepším. Myslím, že v Pardubicích na finále i na Zlaté přilbě bylo vidět, že mi to nejede špatně.“

speedwayA-Z: „Hodně se ti dařilo také ve finále mistrovství republiky jednotlivců. Celkové páté místo znamená zatím nejlepší výsledek ve tvé kariéře. Ovšem mohlo to být ještě lepší nebýt následků pádu při finále Zlaté přilby SNP v Žarnovici, že?“
Martin Málek: „Myslím si, že to mohlo být lepší. Loni mi to jelo hodně dobře. Ale teď si ten brzký návrat po zranění ze Žarnovice hodně vyčítám. Zdravotní problémy mám ještě doteď. Do ledna jsem chodil se zádama na rehabilitace. Ten pád byl hodně ošklivý a ještě to není stoprocentně dobré. Navíc ta zranění byla potom ještě dvě, to se na tom taky určitě podepsalo. V Divišově jsem byl čtvrtý, možná mohlo být ještě o stupínek lepší umístění. Nevyhnul se mi pád s Martinem Vaculíkem. Měl jsem rozbitou lepší motorku a musel skočit na druhou. S Martinem se těžko závodí, je daleko lepší závodník než já. Kdyby se mi povedl start, těžko říct, jak by to dopadlo. Ale 4.místo byl zatím můj nejlepší výsledek, tak jsem se toho nechtěl jen tak vzdát. Do Pardubic jsem přijel s tím, že buď to půjde, nebo nepůjde a ukončím předčasně sezonu. Nakonec to šlo. Perfektně mi jely motorky. Začátek byl super, ale ke konci mi docházely síly. No a ze Svitav si vybavuju jenom obrovskou bolest zad. Zapomněl jsem prášky proti bolesti, tak jsem už v půlce závodu chtěl odstoupit, ale někdo mi donesl dva ibalginy, tak jsem to spolknul. Trošku to tu bolest ztlumilo, ale bylo to utrpení až do konce. Další den jsem měl jet do Krosna, ale to jsem byl rád, že jsem se už v pátek po Pardubicích omluvil, že v neděli nepřijedu. Mistrák byl hodně o štěstí. Stačilo vyhrát jednu rozjížďku navíc a celkové místo bylo jiné. Ještě k tomu dodám, že jsem hodně fandil Pepíčkovi a moc mu ten titul přál, ale v sobotu chudák neměl den. Lukáš už pár titulů měl, ale nedá se říct, že bych mu ho nepřál. Ten den byl Lukáš mnohem lepší a byl líp připravený.“

speedwayA-Z: „Na pódiu jsi nechyběl při mistrovství republiky dvojic. Druhé místo je skvělý výsledek, za který by mnohý závodník dal hodně. Avšak ty jsi jel se Sebastianem Ulamkem a obhajoval loňský titul. Není tedy za těchto okolností stříbrná pozice zklamáním?“
Martin Málek: „Je to trošku zklamání, ale na okolnosti, které v tom závodě byly, je to docela dobrý výsledek. Kdyby mě ve finále nezradil motor, bojoval bych ještě o titul, aspoň si to myslím. Zezačátku mi první motorka moc dobře nejela, pak mě srazil Tomáš Suchánek, i když tvrdí, že se mě ani nedotknul. Vzal mi přední kolo, jde to vidět i na fotkách, určitě tenkrát rozhodl rozhodčí správně. Jednu motorku jsem měl teda rozbitou, ta druhá se ukázala, že jela líp. Ale ten motor měl najetých hodně závodů, tak jsem mu moc nedůvěřoval. Jenom mohl vydržet aspoň o tři kola ve finále dýl. Zajel jsem tam dobré rozjížďky, podařilo se mi i několikrát předjíždět. Se Sebou jsme byli dobrá dvojice. On to táhnul a já mu dobře sekundoval. Jenom ten pád nebyl příjemný, protože jsem si pohmoždil prsty na levé ruce a byl hodně odřený a potlučený. Tak jsem se nemohl dočkat konce závodu.“

speedwayA-Z: „O jistém zklamání se dá hovořit rovněž v souvislosti s extraligou. Nebýt zranění Martina Vaculíka, mohlo být slánské umístění v závěrečné tabulce lepší než třetí příčka…“
Martin Málek: „Tu smůlu jsme si začali koncem sezóny vybírat všichni. Já chyběl na jednom závodě v Pardubicích a největší absence byla Martin Vaculík. To byla velká škoda, jinak by to bylo určitě lepší umístění. Ale bylo to napínavé až do konce. A my na tom byli se sestavou posledním závodě asi nejhůř. Ale obrovský obdiv má Milan Mach, protože co dokázal vyčarovat v závěrečných rozjížďkách, bylo neuvěřitelné. Samozřejmě to není jen Milan, je to i na těch závodnících. Ale Milan přesně věděl, kdy koho má kde dát. Loni jsem konečně začal v extralize bodovat, takže i z toho jakože neúspěšného třetího místa mám konečně po těch sezónách, co jsem se v extralize objevoval, také nějaký podíl. Co se týká vítěze a i když mám ve Mšeně kamarády a nerad bych je urazil, ale titul jsem Mšenu ze srdce nepřál. Štve mě ten systém, jakým vyhráli.“

speedwayA-Z: „Zato v přeboru tříčlenných družstev neměly Březolupy konkurenci. Titul jste získali už dávno před koncem. Jak své vítězné tažení hodnotíš?“
Martin Málek: „Nakonec tříčlenné družstva byli takové zklamání na konci sezóny. Celý rok se snažíme, abychom vyhráli, a nakonec nedostaneme ano pohár na památku. Taková soutěž je tak trochu k ničemu. Ale pro mě to byly dobré závody, takové tréninkové. Do poloviny sezóny jsme neměli konkurenci. Kluby neměly peníze a tak začaly šetřit, proto se na závodech neobjevovali lepší závodníci. V Pardubicích chyběl zraněný Hynek, a jak se vrátil společně s Tomášem Suchánkem, začali nám konkurovat. Jinak moc rád jezdím do Liberce, Svitav a Březolupy. To jsou stadióny, kam se většinou dostanu jen přes tříčlenná družstva. Letos to budu jezdit, protože mi stejně nic jiného nezbyde. Nepodařilo se mi sehnat kontrakt v Polsku ani jinde v zahraničí, takže to bude jako letos.“

speedwayA-Z: „O Zlaté přilbě SNP jsme už hovořili, nicméně vrame se k ní ještě jednou. Letos jsi do ní vstupoval hodně namotivovaný. Co pro tebe tento závod znamená?“
Martin Málek: „To je pro mě závod, ve kterých bych chtěl aspoň jednou vyhrát, je to takový můj ještě nesplněný sen. Každým rokem k tomu mám blíž a blíž. Loni jsem měl k tomu ze všech těch roků nejblíž. Dobře mi jela motorka, ale Martinovi Vaculíkovi to jelo daleko líp a líp startoval. I když by to to první místo nebylo, chtěl jsem si aspoň jednou stoupnout na bednu. A hlavně jsem chtěl získat ten motor, protože jsem byl v takové situaci, že by mi vytrhnul velký trn z paty. Navíc ta čtvrtá místa mě už hodně štvou, mám za ně snad už čtyři poháry. Letos, pokud se mi podaří dostat se na startovku, bych rád zopakoval to finále. Nebo zopakoval postup do finále a úspěšně dojel do cíle. Ne ten pád, na něj bych chtěl co nejdřív zapomenout, protože to hodně bolelo a zdravotní následky se táhnou ještě doteď. Do Žarnovice jezdím moc rád, je to taková třetí moje domácí dráha v pořadí Březolupy, Kopřivnice a Žarnovica. Tak doufám, že se mi podaří dobrý výsledek. Na mistrovství Slovenska jsem dojel čtvrtý. Nejelo mi to špatně, ale naprosto mi nevyšel start ve finále. Taky všech pět jezdců podcenilo Tomáše Suchánka a to první místo ve finále jsme mu to prostě nachystali. Nechali jsme mu červenou dráhu, od té doby se už nenechává červená dráha ležet ladem. Také se objevila diskuse o třetím a čtvrtém místě – vedle sebe jsem Filipa v cíli neviděl, ale když jsem se později díval na video, byl tam jednoznačně on.“

speedwayA-Z: „Po letech v Krosně jsi na letošní neprodloužil kontrakt. A nesehnal jsi žádné jiné angažmá v Polsku a nepodepsal ani varšavský kontrakt. Čím to?“
Martin Málek: „Loňské výsledky jsem neměl přece tak špatné, tak nevím proč nemám kontrakt. Asi jsem se málo staral. Loni to bylo tak, že jsem na jaře pokazil sparing, kdy jelo mezi sebou Krosno proti Krosnu. Doplatil jsem na defekty, v prvních dvou jízdách a v poslední. Dvakrát jsem se vždy z posledního místa probojoval na druhé, ale v té poslední jízdě jsem měl také defekt nebo snad kvůli defektu jen jeden bod. Taky jsem tam měl podepsanou smlouvu za málo peněz s tím, že tam je dost závodníků. Myslel jsem si, že když budu výkonnostně stejný s nimi, že pozvou raději mě než drahé Dány nebo někoho jiného. Zezačátku ligy jsem se prosil o závody, ale nikdy jsem nedostal žádnou odpověď. Počítal jsem s tím, že už mě nepozvou. Potom, když viděli, že mám opravdu výsledky, začali mě zvát. Ale měl jsem domluvenou na přivýdělek nějakou práci. Prošel jsem si taky čtrnáctidenní stáží v Mitasu se zaměřením na výrobu motocyklových pl᚝ů. Pak jsem jednou nepřijel, když se mi pokazilo auto cestou z Goričanu. V neděli je problém sehnat náhradní díly a opraváře, který by to dal dohromady. To byly dvě moje omluvy, které se netýkají zranění. Vinou zranění, která přišla o víkendu před ligou, jsem se musel omluvit. Jenomže to bylo tolik nešastných náhod za sebou, že mi hrozili i pokutou. Pro letošní rok o mě neměli zájem podobně jako o Michaela Hádka. Zájem se neprojevil ani z ostatních klubů, takže proto jsem letos bez kontraktu. Byl bych rád, kdyby se něco objevilo v průběhu sezóny.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna už prakticky rozrazila dveře. Jak ses na ní připravoval a čeho bys v ní chtěl dosáhnout?“
Martin Málek: „Letošní příprava vzhledem na fyzickou stránku moc dobrá není. Je to zapříčiněno několika zraněními v Liberci, v Žarnovici, v Březolupech a v Murecku. Až do ledna jsem se trápil s bolestmi zad, jak jsem už říkal. Taky mě občas ještě zlobí kotník. Musím říct, že jsem hodně pracoval po technické stránce. Připravený jsem dost dobře, ačkoliv nemám ještě nové výfuky. Ale letos se pustím do závodění na sto procent, až budu mít po zkouškách a napsanou diplomku. Vymýšlím návrh nového plochodrážního pláště, přišel jsem na některé úpravy, které by se ještě daly udělat a myslím,že by to fungovalo a zlepšil by se záběr pláště. Musím to navrhnout včetně lisovací formy. Práce je na tom ještě dost, konstrukční část mám vymyšlenou, ale ještě ne zrealizovanou a to teď zabere hodně času. Do závodění se chci pustit až dodělám školu. Pak se budu snažit, abych k tomu přidal i nějaký mistrovský titul. Čeká mě teď několik nejtěžších měsíců na škole, tak dokud to nedodělám, do závodů se nepohrnu, jako loni. Důvodů je několik. Hlavně se na novou sezónu ani moc netěším, tak ani nemám velkou motivaci. Nemám podepsaný žádný kontrakt v zahraničí a jsem dost otrávený ze všech těch nových pravidel, co se vymyslely pro letošní rok. Nevím, proč dobré zajeté věci, které fungují a lidi jsou na ně zvyklí, se pořád mění za někdy nesmyslné pravidla. Ve výboru by se měli dostat ke slovu i jezdci. Stejně tak je to s výfuky a hlavně vůbec nechápu ceny náhradních dílů na plochou dráhu. Někteří si z toho dělají jen velký byznys. Navíc stejně mě to neživí. Je to jen můj koníček, kterého se těžko budu někdy vzdávat. A když mi to nepůjde, tak mám oproti jiným závodníkům jedno velké plus. Kdykoliv to můžu zabalit a věnovat se třeba zaměstnání. Myslím, že se v životě stejně uživím lépe s vysokoškolským titulem než s titulem třeba mistra republiky.“

Martin Málek děkuje:
„Moc bych chtěl poděkovat hlavně své rodině, mamce, takovi a ségře Veverce, za obrovskou pomoc za všechny ty roky, vytrvalost, ochotu a nasazení. Klukům ve Slaném Milanu Machovi, Ládovi Šímovi a Mirku Hrdličkovi za pomoc a podporu při závodech. Taky panu Zdeňku Němcovi a Sašovi Kopeckému, za technickou a finanční pomoc a důvěru. Hlavně panu Bláhovi, za psychickou pomoc a jeho rady. Poděkování taky patří Hance, strejdovi Petrovi, Ing. Suchému, panu Jechovi a spoustě dalším lidem, kamarádům a fanouškům, za pomoc a podporu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Milan Mach

Kolín – 20. února
Třímat čtyřikrát titul mistra republiky a skončit pokaždé druhý, znamená pořádnou porci smůly. Nebo je v tom něco jiného? Není nikdo jiný, kdo by o tom mohl hovořit než Josef Franc. Pražský závodník poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. Samozřejmě by bylo chybou zůstávat monotematicky u šampionátu jednotlivců, protože malý velký bojovník za loňskou sezónu nasbíral spoustu zajímavých zážitků.

speedwayA-Z: „Loni zjara jsi pochyboval, zda se v seriálu mistrovství republiky jednotlivců podíváš aspoň jednou na stupně vítězů. Nakonec sis v jeho průběhu vypracoval až tříbodový náskok na druhého v pořadí Lukáše Drymla. Avšak v konečném součtu jsi znovu zůstal vicemistrem, už počtvrté v kariéře. To musela být hodně hořká pilulka, že?“
Josef Franc: „Co jsem říkal loni, byla pravda. Nepočítal jsem, že bych měl takový štěstí a vybojoval nějaký dobrý umístění. Po prvním závodě v Divišově jsem měl radost, že jsem moh‘ závodit s Lukášem. Moh‘ jsem i vést a porazit ho, ale nepovedlo se. Po delší pauze přišly Pardubice a Svitavy. Největší obavy jsem měl z Pardubic, je to rychlá dráha. Excelentní výsledek jsem tam nikdy neměl. A tejden předtím jsem tam na extralize utrpěl tři body. Snažil jsem se se svým zázemím udělat něco, abych si neudělal ostudu jako na extralize. Mně a Honzovi Hlačinovi se poved‘ dobrej‘ výsledek. Byl jsem tvrdší než bejvám‘. Třeba na Matěje jsem byl hodně tvrdej‘, ale to je sport. Každej‘ jede sám na sebe. Největší radost jsem ale měl, když jsem porazil Drymlíky. Oba na jejich domácí dráze! Ve čtvrtek jsem nemoh‘ ani spát. Byl jsem nervózní, jak kdybych jel první závod, ale povedlo se to. Sobotní závod ve Svitavách byla kapitola sama pro sebe, mechanik nestačil připravit obě motorky na trénink. Můj nejlepší kamarád Aďa mě přemluvil, že můžu jet trénink s jeho vestou místo něj. Ale všichni to poznali. Zkusil jsem si jeden start s druhou motorkou a dostal jsem pokáráno. Cejtil jsem, že bych titul moh‘ vyhrát. Měl jsem dobře rozjetej‘ závod, ale posral jsem to. Udělal jsem chybu, prohrál s Honzou Jarošem, Matějem a Lukášem. Nedokázal jsem přenastavit motorku, aby fungovala líp. Skočil jsem na druhou, která nebyla lepší. Tyhle věci nemůžu házet na nikoho než na sebe. Byl jsem hodně zklamanej‘. Říkám, že nejlepší vyhrává a říkám to už počtvrtý. Zase jsem byl první poraženej‘. Asi nejsem závodník, abych všechno dotahoval do vítěznýho konce. Budu se snažit na tomhle pracovat. Musíme vychytat větší a menší chybičky, co jsem udělal já a mechanik. A snažit se ještě trošku závodit. Důchodovej‘závodnickej‘ věk se blíží. Zisk titulu není u nás nic výraznýho. Nijak to nepomůže, je to pocit sám pro sebe, že máš diplom nebo plaketku, ale z hlediska sponzorů je to úplně jedno. Celkově ten titul nemá cenu, lidi u nás plochou dráhu neznaj‘ a nikomu to nic neříká.“

speedwayA-Z: „Ve Svitavách jsi ve svých rukou třímal všechny triumfy, a přesto jsi podlehl Lukáši Drymlovi. V čem byl dle tvého soudu lepší a co rozhodlo v jeho prospěch?“
Josef Franc: „Jak jsem říkal předtím. V nastavení motorky. Ale v první řadě je větší profesionál než já. Ale když ho někdo rozhodí jako já v Divišově, byl jsem najednou v rozjezdu před ním. Ale dráha byla rozbitá a já udělal chybu. Lukáš je velkej‘ závodník. Hodně lidí říká, že ve Svitavách měla bejt‘ týmová spolupráce, ale je to soutěž jednotlivců. Jedinej‘, kdo mi pomoh‘, byl Adrian, na kterýho se můžu spolehnout. Ten říkal od začátku, že mi k titulu pomůže. Ale nemám k tomu co říct, chyby jsem udělal já. Ani jsem s titulem nepočítal, ale když ho člověk už má v kapse a nestane se to, je hodně zklamanej‘. V sobotu Lukáš líp startoval. V ničem jiným to nebylo. A v nastavení motorky, že jsem s tím nehejbal‘. Nevyměknul jsem. A už o tom nebudeme mluvit!“

speedwayA-Z: „Na pódiu jsi skončil rovněž v mistrovství republiky dvojic. S Richardem Wolffem jste však byli nejlepší ryze český pár. Jak se ti závody v Liberci líbily?“
Josef Franc: „Abych řek‘ pravdu, když to vemu, liberecká dráha je strašně nádherný místo. Ale není závodní. Jezdíme tam na drti ze skládky. Mohly by tem bejt lepší závody. Moc se nezávodilo, bylo to start – cíl. Ríša taky umí jezdit dvojice. Ten den byl mnohem lepší než já. Mně se dařily starty a on to dotáh‘ zezadu. Za náš výsledek můžou lidi, co maj‘ chu dát do kupy tým. Obyčejný lidi, co se složej‘ a ve spolupráci s Markétou, dokážou udělat třetí místo. Choděj‘ normálně do práce a pak pod svým jménem závodí. To se mi líbí. Jak říkám, Wolfík to táhnul. Jediný, co jsem dělal já, že jsem dobře odstartoval. Já za sebou někoho brzdil a on ho vopral. Ten tahoun byl on. Že to bylo až třetí místo, je škoda. Ale co? Byli jsme na bedně a já už jsem na ty druhý, třetí místa zvyklej‘.“

speedwayA-Z: „Extraliga však už léta není pražským šálkem čaje. Předloni jste na poslední chvíli přišli o stříbro, loni se na pódium nedostali vůbec. Čím to?“
Josef Franc: „Je to každej‘ rok stejný. Nevím, co na to říct. V základní části extraligy kluby šetřej‘ peníze na finále. V něm nazbrojej‘ lepší závodníky a my na ně nestačíme. Nejsme schopný jezdit všichni v týmu stejný výsledky. Vždycky někdo vybuchne. Byli jsme třeba druhý nebo třetí, ale jen o pár bodů. Bylo to o štěstíčku, že nám nešlo naproti. Ten novej‘ systém bude lepší. Je reálná šance taktizovat, ale realita může bejt‘ jiná. I ve světě jezdí každej‘ sám na sebe pro peníze. Ale když nebudeme jezdit týmově,nepomůže to. Dobrý bude, když v některejch‘ závodech budeme moct použít zahraničního hosta, kterej‘ náš tým podrží. Myslím, že to bude takový vyhecování. Přijde někdo cizí a to nám může pomoct. Budeme se snažit vyrovnat se tomu tahounovi. Uvidíme. Tehdá ve Slaným, kdy za nás jel Gapinski, jsme natrhli prdel úplně všem. A šlo to samo. Uvidíme, co ten systém přinese. Jestli zlepšení nebo zhoršení. Ale ve světě se to jezdí všude.“

speedwayA-Z: „Z portfolia tvých loňských úspěchů musíme vyzdvihnout také páté místo v mistrovství Evropy jednotlivců v Togliatti. V Rusku se ti asi muselo hodně líbit, co?“
Josef Franc: „Byl jsem tam už před několika lety. Moc se mi tam tehdy nedařilo, ale mám hezký zážitky. Když vidíš, že z šestnácti závodníků je půlka domácích, myslíš, že to bude řezanka. Ale šlo s nima závodit. Oproti předloňsku to bylo o jedno místo zlepšení. Rád bych to zopakoval, i když bednička by byla příjemná. Loňská sezóna pro mě byla úspěšná. I když to možná nebylo vidět, dalo mi to chu do závodění. A dalo se tomu říkat zaměstnání a koníček v jednom. Do Togliatti jsme letěli a spali v hotelu Sputnik. Bydleli jsme tam všichni. Po tréninku byl uvítací rautík. Vodečka, džusíčky, pivečko. Obsluhovaly nás hezký slečny. Byla sranda. Ze závodníků jsem tam zůstal jako jeden z posledních a druhej‘ den jsem dejchal. Ale nic jsem neměl, protože sportovec nepije. Dráha byla tvrdá, trošinku rozbitá, ale atmosféra skvělá. Stadión byl našlapanej‘, všichni fandili Rasiji a bylo to jak někde na fotbale.“

speedwayA-Z: „A co podniky ranku mistrovství světa? Kvalifikace o Grand Prix 2010 v Divišově a účast s nároďákem ve světovém poháru družstev?“
Josef Franc: „V Divišově chyběl kousek. Měl jsem jedno vyloučení a jednu nulu. Bodů bylo málo. Pro takovýho obyčejnýho závodníka jako já je to sázka do loterie. Ale všechno fungovalo. Měl jsem tři dvojky a pak mě zvláštním způsobem vyloučil rozhodčí. Ale moc hezký závody, moc se mi tam líbilo. Nuly byla škoda, počítal jsem, že bych chtěl postoupit, ale nepovedlo se. Bylo to čtrnáct dnů po postupu na Evropě, byl jsem natěšenej‘, že by to vyšlo i tady. Ke světovýmu poháru, měl jsem o tréninku prasklej‘ rám. Byl jsem naštvanej‘, ale snažil jsem se odtrénovat na obou motorech v jedný rámovině. Rám jsme spravili přes noc. Šance byla, pro mě byl svátek jezdit s takovejma závodníkama. Jak s nima člověk nejezdí několikrát za tejden, je to hra na jiným hřišti. Ale z našeho týmu nepředved‘ nikdo nic. Počítali jsme, že budeme trošku bojovat s Rusákama, ale ty dali čuchnout k vejfuku úplně všem. Podle mě organizace naší reprezentace nebyla moc dobrá, jak jsme spali na hotelu. Ale záleží, co si člověk může dovolit. Dobře jsem startoval, ale tyhle závodníci se nedaj‘ ukormidlovat, když jedeš o deset míň. Vrčeli za mnou ve dvou jízdách, ale vystrkali mě.“

speedwayA-Z: „V Premier League ses vrátil do klubu svých počátků, do Berwicku. Jaká byla britská část sezóny z tvého úhlu pohledu?“
Josef Franc: „Musím říct, že v Berwicku se jezdilo hezky. Suprová dráha, lidi, majitelé. Všechno super. Rád bych se tam vrátil, ale před sezónou věděli, že zmeškám sedm závodů. Nakonec jich bylo asi dvanáct a to si jak klub, tak závodník nemůže dovolit. A když chceš jezdit mezinárodní závody, neměl bys mít klub, co jezdí o víkendu. Dařilo se, měl jsem dobrou sezónu. Jsem hodně týmovej‘ jezdec, a když mám někoho, vycházíme si vstříc ve dvojici. Je pravda, že nefiguruju na prvních místech, ale mám víc bonusů, to se nepočítá. Jezdím týmově a nechávám svýho paráka vyhrávat. Začátek sezóny jsem měli dobře rozjetej‘. Škoda, že jsme neudělali nějakej‘ výsledek. Při mý častý absenci nám chyběla jedna dobrá rezerva a výsledky by byly jiný.“

speedwayA-Z: „Na letošek jsi však podepsal do Sheffieldu. Co tě vedlo k dalšímu přestupu?“
Josef Franc: „Hlavně kvůli jejich čtvrtkům. Než jsem podepsal do Sheffieldu, dal jsem si cíl jezdit v Elite League. Nikdo ale neměl zájem. Hledali jsme tým a Sheffield se ozval sám. Bylo vidět, že měli velikej‘ zájem a udělali i pár změn na úkor ostatních v týmu. To mě trošku nakoplo a změna ovzduší by mi měla prospět. Koukám na to jako na svůj novej‘ počátek v Anglii. Je to dráha na srdíčko. Tam se ukáže, jestli na to závodník má nebo ne. Kolikrát je to o tom zavřít oči a pustit to tam. Kdyby se mi povedlo naučit se dráhu jako domácí, moh‘ by to opravdu bejt‘ novej‘ začátek po závodnický a sponzorský stránce. Musím myslet i na testimonial. V Berwicku ho nepojedu, tam ho bude mít Adrian. A jestli budu ještě v Sheffieldu, budu ho muset jet tam. Jedenáctýho máme první trénink a osmnáctýho test match proti Belle Vue. A devatenáctýho venku ve Scunthorpe. Těším se.“

speedwayA-Z: „Poprvé od jediné epizody s Prahou v létě roku 2007 jsi se objevil v polské lize. V Krosně jsi musel být spokojený, soudě dle skutečnosti, že jste se rychle dohodli na další spolupráci.“
Josef Franc: „To určitě, ale Polsko je takový, že jedna hvězda přichází a stará odchází. Přesvědčili se o tom Ríša a Honza Jaroš, že se Polsko musí brát s nadhledem. Měl jsem štěstí, že jsem se vrátil do klubu, kde jsem už jezdil. A dařilo se mi doma i venku. A důležitý je to, že jsem s Krosnem neměl problém s placením. Nabídli mi, jestli se chci vrátit, tak jsem podepsal na novou sezónu. Maj‘ ale dost Dánů na dobrý úrovni, je možný, že se třeba ani nesvezu. Určitě je příjemný jezdit v Polsku. Domácí fanouškové fanděj‘ doma a jezděj‘ ven. Vykřikujou tvoje jméno. Závodník by měl jezdit, když ho lidi podporujou. Tohle u nás není.“

speedwayA-Z: „Plochodrážní sezóna 2010 je prakticky už tady. Jak se na ni připravuješ a jaké cíle sis vytknul?“
Josef Franc: „Nad tím jsem nepřemejšlel‘. Nic významnýho a velkýho nechystám. S Honzou Hlačinů se připravíme tak dobře, jak to půjde. Cíle nemám. Chtěl bych se svýzt na dlouhý. Nemůžu si vytyčit cíle, který nemůžu splnit. Bude to trošku takový překvapení. Nemám cíle, jen se v letošní sezóně bavit tím sportem. A užívat si to. Strašně rád trávím noci nevyspalej‘ na letišti. A na to se těším nejvíc. Příprava je klasika. Tejden na horách s klukama na běžkách. Já se připravuju individuálně v Kutný Hoře, kam jsem si přestěhoval věci. Těším se, až se vrátím do Anglie a skočím na motokrosovou motorku. To je jedna z nejlepších příprav.“

Josef Franc děkuje:
„To je klasika. Důležitý je poděkovat mechanikovi, kterej‘ mi moc pomoh‘ a vytáh‘ z bryndy, Honzovi Hlačinovi a jeho rodině. Poděkovat chci lidem, kteří ještě jezdí fandit plochý dráze a maj‘ z toho trošku radost. Takovejch‘ bychom potřebovali víc. Sponzorům TWA, Pneu K.A.L.T., Motosport Kolín, JRM, CS MV, Motul, LZ engineering, Luděk Řezníček, Bulhar a anglickým Just Diesels, SMC, Scottish John, GRA Cars, Burrow Family, Clives Shoes, JYC, CLEMCO.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Milan Mach

Praha – 18. února
Při hodnocení loňské sezóny hovoří o dvou polovinách. S tou první není vůbec spokojený, jelikož mu přinesla jen málo radosti. Nicméně s druhou částí plochodrážního roku je spokojený. A přeje si, aby letos začal tak, jak loni skončil. Navíc si pro rok 2010 stanovil vskutku ambiciózní, nikoliv však nereálné cíle. Matěj Kůs, úřadující juniorský mistr České republiky a druhý vicemistr z šampionátu jednotlivců, poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Letos vstoupí v platnost pravidlo o nových výfucích. Ty jsi jeden produkt testoval už na podzim. Jaké s ním máš zkušenosti a co to přinese po technické stránce?“
Matěj Kůs: „Po technický stránce to přinese drobný úpravy na motoru. Posune se hladina hluku, musí se posunout i výkon. To bude na začátku sezóny alchymie. Šok to bude znamenat po finanční stránce. Tlumiče nebudou levný a budou stát spoustu peněz. Doufám, že to opatření bude aspoň bez výjimek na všechny závody. Nevím ještě, pro jakou značku se rozhodnu. Mám na výběr tlumiče od více výrobců, ale ještě nejsem rozhodnutej‘. Testovali jsme to na podzim a mezi tehdejším modelem a tím současným je hodně změn. Potřebovali jsme odladit spousta much. Na jaře uvidím. Vezmu si tlumiče k sobě a rozhodnu se. Asi to vidím, že od každýho si vezmu jeden. Myslím, že je to úplná kravina. Je to závodní věc. Plochá dráha není ani o výkonu, ale o jeho charakteristice. A ta se změní, to je to nejzásadnější. Na plochou dráhu se chodí kvůli randálu a motorka musí řvát. Myslím, že takovej‘ rozdíl ve hluku zase nebude. Říkalo se, že to zachrání stadióny ve městech, ale jejich upadání je spíš z finančních důvodů než hlukovejch‘.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi loni skočil z druhé ligy rovnou do extraligy. Co tě k tomu vedlo a splnila se tvá očekávání?“
Matěj Kůs: „Myslím, že sezóna nebyla ztracená, jak to vypadalo podle výsledků. Jezdil jsem přece jen těžší soutěže a konkurence v nich byla velká. Od druhý půlky sezóny se začalo dařit. Do extraligy to byl velkej‘ skok. Je to jiný prostředí, lidi, motory, jinej‘ přístup. Musíš se v tom orientovat. Nerad jsem odcházel z Toruně. Nezbylo místo, po dohodě mě půjčili do Gdaňsku. To půjčení bylo zadarmo, zachovali se fér. Chtěli, abych se vrátil, když mi to letos půjde. Budu pro to dělat všechno. Chtěl jsem zůstat v extralize, ale problém byl v tom, že mě Toruň do jinýho klubu v extralize nepustila. Dali mi prostor na začátku sezóny. Je tam velkej‘ tlak a já byl ještě rozstřelenej‘. Měl jsem psychickej‘ blok a spolupracoval s psychologem. Nejely mi motorky, pak jsem nejel já. Nějaká práce se udělala a ve druhý půlce sezóny mi to začalo jít. Jedeme dál, myslím, že motorky budou letos na perfektní úrovni. Už je mám hotový. Uvidím, jak se to letos rozjede. Doufám, že mi to půjde a odjedu sezónu bez zranění.“

speedwayA-Z: „Na sklonku sezóny ses po dvouleté pauze znovu objevil ve Velké Británii. Co bylo smyslem tvých startů v Poole a proč nemáš letos žádný britský kontrakt?“
Matěj Kůs: „Původní plán, když skončila sezóna 2009, byl, že půjdu do Anglie a začnu svou cestu na Ostrovech. Všichni jsme si sedli dohromady a hlavně Bohouš Brhel mi to rozmluvil. Abych tady zůstal, udělal si zázemí a šel tam až za rok. Je to člověk, kterýho se snažím poslouchat. Jednal jsem s Peterborough, mám s nima dobrý vztahy. Oni čekaj‘, až tam budu chtít jít, pokud mě to půjde dál aspoň jako teď. Osmýho března tam jedu trénovat a patnáctýho tam jsou volný závody čtyřiceti let klubu. Jedu se tam ukázat. Od roku 2007 o mě měli zájem v Poole. Byl jsem tam na podzim, odjel jsem rovnou ze Zlatý přilby. Závody dobrý, lidi se mi líbili, podmínky byly dobrý a promotér Matt Ford mi dal slovo, že mi bude držet místo. Stalo se, ale bylo vidět, že koupě Darcyeho Warda ho vycucla. Nikdo neví, kolik za něj zaplatil, ale byla rekordní částka, která překonala Jasona Crumpa. A za to, co mi nabíd‘, nejde v Elite League fungovat. Byly to minimální sazby a tak jsem mu řek‘ ne. Mezitím se ozvali z Peterborough. Z nabídky jsem si sed‘ na zadek, bylo by to finančně zajímavý. Ale pak jsme si sedli a rozhodli se, že Anglie zatím počká. Do absolutní špičky mám daleko, ale na další úroveň mi schází krůček, kterej‘, doufám, že v letošní sezóně udělám.“

speedwayA-Z: „V pražské Grand Prix jsi dostal divokou kartu. Atmosféru takového vrcholného podniku jsi ve své kariéře prožíval už podruhé. Co se změnilo od tvého účinkování v roli náhradníka v roce 2007?“
Matěj Kůs: „Změnilo se hodně. Když se mi někdo zeptá, co je novýho, říkám, že nic. Ale mění se denně všechno. To bychom stáli na místě a nedělali nic. Na plochý dráze v Čechách je těžký posunovat se dál. Není moc lidí, co by tomu byli nakloněný. Je to těžký, ale posuny tam jsou. Teď už mám svýho stálýho mechanika, mám plné zázemí GM, jsem od roku 2007 zkušenější. Změnilo se vybavení a přístup. Když si šáhnu na srdce, přístup jsem měl vždycky dobrej‘, ale roky se člověk mění. Vypadá to dlouho všechno pěkně, ale už dávno nejsem ten malej‘, za rok budu už ten velkej‘ a roky juniora jsou strašně rychle pryč. Není čas na váhání ani teorie, čas běží a je třeba tomu dát vše, nejen o tom kecat. Změnilo se, že jsem už nebyl náhradník, ale jel na divokou kartu. Vedení počítalo se s tím, že postoupím do semifinále a já měl jedinej‘ bod. Trošku jsem se sesypal a psychicky mě to srazilo. Měl jsem zdravotní, technický a finanční problémy a bylo to vidět. Věděl jsem, že ten závod je narychlo a zmatečnej‘. Člověk si věří, ale cejtí to. Jsem na domácí půdě a jede se tady Grand Prix. Každej‘ říká, že je to závod sezóny a oni mi udělaj‘ jeden trénink v pondělí a Grand Prix je v sobotu. Podmínky jsem měl takový, že tejden předtím nesmím jet žádný závody a budu v Praze odpočívat, tak jsme všichni vyodpočívali jeden krásnej‘ bod. V pondělí mě udělali jeden hodinovej‘ trénink na hlubině. Každej‘ ví, že Olsen léta dělá tvrdý dráhy. Když jsem to někomu řek‘, jak to bylo, nikdo nevěřil. A jedinej‘ důvod, proč se netrénovalo bylo, že se nechtělo nasazovat nafukovačky. Tohle je realita, ale výsledek si zodpovídám já. Jestli dostanu šanci jet, vezmu ji, chci být jezdec Grand Prix, pokud to bude ale opět za takových podmínek, děkuju, nemám zájem. Nepotřebuju dokola někoho přesvědčovat, že chci udělat výsledek, musím cítit, že mi k tomu chce pomoct a dát ruku k dílu. Každej‘ se na to dívá a když mě uvidí sponzor, jak jezdím na ocase, má zájem mi dále pomáhat? Divil bych se. Já si to pustil v televizi jednou a chtělo se mi zvracet. Víckrát jsem to už neviděl. Budu rád, když tu šanci dostanu znova. Chystám se, připravuju, chci to dostat za odměnu, že si to zasloužím a užít si závody.“

speedwayA-Z: „Mimo Grand Prix ses dostal také do finále mistrovství Evropy jednotlivců a s juniorským nároďákem do světového finále. Naproti tomu svá vystoupení v mistrovství světa juniorů a jednotlivců za podařená nepokládáš, že?“
Matěj Kůs: „Říkám, že do půlky sezóny jsem se trápil. Ale už bych tu kapitolu uzavřel a nebavil se o tom věčně. Závody v první polovině byly utrpení jak pro mě, tak pro diváka. Vypad‘ jsem v Miskolci, nevím, co bych dál k tomu řek‘. Doufám, že letos to rozjedu, jak jsem loni skončil. A budu na bedně. To byla i jedna z priorit, proč jsem to do Gdaňsku podepsal. Vydařený Togliatti, no, vydařený… Byl jsem z Ruska vyplesklej‘, i když jsem jezdil rok na Ukrajině. Dráha byla tvrdá. Jednokolejka, nepředjíždělo se. Všechno bylo udělaný, aby vyhrál domácí. Extrém byl rozjezd, byla vidět startovací pozice Rusáka a Aleše. Z jeho pozice nešlo odjet. Ze sedmýho místa jsem byl dost zklamanej‘, prostě mistrovství světa a Evropy se mi loni nepodařilo. V Gorzowě jsme dostali nakládačku. Ten den mi to fakt jelo. Kdybych nezadřel oba motory, určitě bych z těch šesti jízd posbíral patnáct bodů. Dvakrát po sobě jsem porazil Klindta s Gustafssonem a Janowskiho. Ale skončila třetí jízda a já neměl, na čem jet. Druhej‘ den jsem měl jet ligu v Czestochowej. Volali, co se děje. Řek‘ jsem, že nemůžu, jinak bych jel další den ještě extraligu. Ale stalo se. Kluci se s tím prali jak mohli, ale málo, jako kapitán musím pochválit Vencu Milíka. Jel dravě ale bylo vidět, že potřebuje lepší techniku.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky juniorů byl pořádný thriller. Ty jsi v něm vzhledem k okolnostem nezačínal zrovna optimálně. Ve Slaném jsi chyběl už v Pockingu, čímž se ti škrtnul jeden nejhorší výsledek, což tě handicapovalo po zrušené poslední sérii v Praze. Titul tě neminul, ale musely to být nervy.“
Matěj Kůs: „Předloni, když jsem udělal mistra do devatenácti let v Plzni, jsem řek‘, že mě to stálo pět let života. Nejde o konkurenci, i když Michal v Plzni dokáže porazit kohokoliv. Věděl jsem, že stačí jedna jízda a je to pryč. A já jsem ten titul chtěl. Motivoval jsem sebe a mechanika. Po dvou jízdách začalo pršet a teď se musíš zmobilizovat znovu na jiný dráze a ustát to. A šampionát do jednadvaceti let jsem procházel, že jsem ho jel, i když jsem nejdřív nechtěl. Slaný si udělalo pravidlo, že chtěli, aby Martin Vaculík měl titul. Přeju mu to, byl bezkonkurenční a já mu nesahal ani po paty. Loni jsem ho porazil jednou v Polsku. Ten titul jsem udělal díky panu Vopatovi. Řek‘ jsem, že ten mistrák nepojedu, štvaly mě neférový podmínky a měl jsem snahu to bojkotovat. Ale ačkoliv jsem věděl, že Martin je rychlejší, věděl jsem že vyhraje, neměl jsem na něho, tak nechtěl jsem se posrat natolik, že bych tam nepřijel, pan Vopat mě o tom přesvědčil. V pátek jsem trénoval v Toruni, v sobotu jel Divišov a přes noc zase osobákem zpátky. V Divišově mi to nešlo. Letěl jsem o půl čtvrtý z Varšavy a vyspal se asi hodinu před závodem. Odešlo mi zapalování, mechanik neměl připravenou druhou motorku a nestihli jsme dvě minuty. Stalo se, co se stalo, Martin se zranil. Kdyby to jel, měl náskok a titul byl jeho. Ale bohužel se zranil a byla šance pro mě. Ztrácel jsem dva body a v Liberci potvrdil suverenitu a vyhrál všechno. Získal jsem tříbodovej‘ náskok do Mšena na Filipa s Michalem. Přiletěl jsem z Poole, ale zapomněl si v Anglii chrániče a jel závod bez nich. Odtrénoval jsem, ale necejtil jsem se na tý motorce. Chrániče ti daj‘ posez a já jsem pintlich, že potřebuji každý detail na motorce na svým místě. Zatrénoval jsem si a obě motorky nejely. Byl stres jako prase. Během pěti minut jsem musel složit ze dvou motorek jednu. A pak jsem v první jízdě najel do pásky. Zašlapal bych se do země. Všichni ztuhli. Pan Vopat, táta, Kalda. Nepamatuju se, že bych někdy najel do pásky sám od sebe. Teď se soupeři v depu začali radovat. Ale přišla rozhodující jízda. Porazil jsem Michala, kterej‘ navíc defektoval. Pak šla jízda o titul s Filipem. A takovej‘ první vingl, jak jsem projel s ním! Odstartovali jsem stejně, Filipa to koplo. Dělal všechno pro to, aby mě vyvez a rozmazal o prkna‘. Věděl jsem to, už ho nejaký pátek znám, zůstal jsem v tom sedět, bylo tam hodně materiálu. Opřel jsem se o materiál, líznul mantinel a protáhl to kolem něho na venku. Motorka byla nastavená jen na ten první vingl. Nesměl jsem bejt druhej‘, ta motorka nebyla nastavená abych někoho předjet, musel jsem dát do prvního vinglu všechno a pak si jet svoje. To byl závod, měl jsem ohromnou radost. Hodně toho ze mě spadlo. Je to titul mistra republiky.“

speedwayA-Z: „Podobně dramaticky vyzněl i šampionát jednotlivců. V dramatické koncovce jsi vystoupil na třetí stupínek závěrečného pódia. Jak se díváš na své umístění?“
Matěj Kůs: „Je to životní umístění v mistráku. První runda se jela v Divišově, pak přišly Pardubice a Svitavy. Říkám, že druhá půlka sezóny mi šla a vyšly mi i tyhle dva závody. Doteď jsem přesvědčenej‘, že kdybych nepokazil Divišov, kde jsem se nemoh‘ vejít do zatáčky, ve Svitavách při možnosti rozjezdu o titul bych vyhrál, jelo mi to jak prase, Bohouš si dal záležet a na každý den zvl᚝ jsme měli jiný motor. Pokazil jsem jen první jízdu, kde mě Aďa nesmyslně vyvez‘ na výpadovku do Litomyšle, přičemž nás podjel Lukáš a Pepča tím přišel o titul. Mám v hlavě myšlenky, že kdybych Pepu pustil, tak udělal mistra. Spousta lidí na mě bylo naštvanejch‘, že jsem ho nepustil‘. Do poslední zatáčky jsem byl přesvědčenej‘, že ho pustím. Ale Pepu to natáhlo a s Alešem byli na stejný úrovni. Já neměl, jak ho pustit. Pak jsem si spočítal, že kdybych ho pustil, nerozjíždím se o třetí místo. Je to moje třetí místo. Pepu mám rád, titul bych mu přál. A si každej‘ říká, co chce, ale do toho cíle by mě mohli předjet oba dva. A navíc jsem měl náskok roviny a nevěděl, jestli se za tohle nevylučuje. V letošním roce chci titul. A jedu na bednu finále mistrovství světa juniorů. Chtěl bych se dostat do Grand Prix challenge. Nejsou to cíle malý, ale nemyslím, že nereálný. Ještě mám dost času, abych byl spokojenej‘. V momentě, kdy si to řeknu, stojí to za hovno a končím.“

speedwayA-Z: „Když už listujeme albem tvých loňských úspěchů, nemůžeme opomenout Zlatou stuhu a Zlatou přilbu. V obou případech jsi byl nejlepší český závodník, v sobotu dokonce úplně nejlepší závodník. Jak náročný je takový maratón rozjížděk?“
Matěj Kůs: „Podle mě není prakticky možný vyhrát Zlatou přilbu od kvalifikačních jízd. Motorka to nevydrží. Znamená to dva ojetý motory a za ten víkend to znamená hodně peněz. Jezdím to z prestiže, chtěl bych ji vyhrát. Nesnažím si to tak připouštět, protože stejně jako Drymlové i Bogas ji chtěli vždycky vyhrát a nikdy se jim tam nedařilo. Zlatá přilba je pro mě podobné jako vyhrát mistrovství světa. Je to před mým publikem. Jedu na dráze, kterou mám odmalička rád. Nemyslím na to, že je to prodělečná záležitost, a že motorka dostává na prdel. Vždycky to pojedu, že k tomu mám citový vazby. Ale vyhrát se dá jen z nasazenýho čísla do čtvrtfinále. I pro závodníka je to záhul. Spočítal jsem, že za ten víkend jsem jel snad osmnáct jízd. Je to náročný na fyzičku. Dráha není technická, ale je velká. Musí se na ní pracovat. Ne jako ve Svitavách, to je jasný, ale na plochý dráze se nezávodí, že se na motorce vezeš. A když se závodí, vždycky to stojí síly.“

speedwayA-Z: „Ožehavé téma z pražského úhlu pohledu je extraliga. A to víceméně rok co rok. Nyní proběhly nějaké změny, jenž se zdají pozitivní. Změnil se i systém soutěže. Myslíš, že tudy vede ta správná cesta k titulu?
Matěj Kůs: „Uvidíme. Nevyvlíkám ze z odpovědi, ale uvidí se, až se rozjede sezóna. Nemám rád hodnocení typu, jak to bude… To se uvidí. Doufám, že změny budou k lepšímu. Jestli uděláme úspěch v extralize, záleží na každým z nás. Pokud pojedeme s tím, že jsme na sebe nasraný, výsledek nebude. Když k tomu přistoupíme každý stejně zodpovědně, budeme parta a budeme se zodpovídat za svoje výsledky, výsledek bude. Už jsem říkal dřív, že potřebujeme zahraniční posilu. Uvidíme jak se dokážeme namotivovat a jestli bude v týmu zájem prát se o sestavu. Není to Polsko. Je potřeba, aby každej‘ zakopal na svým hrobečku. Tenhle novej‘ systém jsem jel v Dánsku. Nejlíp se mi zamlouval systém čtyřek. Prostřídali jsme se každej‘ s každým.“

speedwayA-Z: „Už jsi zmiňoval, že sis na letošní rok nastavil smělé cíle. Jak se na jejich dosažení připravuješ?“
Matěj Kůs: „Připravuju se stejně jako každej‘ rok. Nemůžu říct, že bych se připravoval jako nikdy. Vždy se připravuju na maximum za daných možností. Mám hotový motorky. Olda jich postavil pět. Na autě se ještě dělá. Bude hotové příští týden. Dá se říct, že čekám na začátek sezóny. Cíle jsem si dal bejt‘ na bedně v junioráku ve světě a bejt mistrem u nás. Na to se zaměřím. A odjet sezónu bez zranění a v každým závodě dát ze sebe všechno a sbírat zkušenosti, protože zkušenej‘ zbytečně neriskuje (smích). Vůbec by mně nevadilo, kdybych se zalíbil nějakému novému partnerovi. Fyzická příprava probíhá v zimě pětkrát, šestkrát tejdně.“

Matěj Kůs děkuje:
„Poděkuju lidem kolem mě bez rozdílů, který se mně snažej‘ pomoc‘. Samozřejmě na prvním místě moje rodina, mechanik Olí, sponzoři. Táta, máma, Martin, přítelkyně. A hlavně sponzorům, kteří v dnešní době bohužel ubývají, ale doufám, že se zase objeví. Děkuji panu Vopatovi a jejich firmě Bellis, Pepovi Wildovi se Zdendou Stuchlem a jejich firmě FoxInterier – dřevoprodej Plzeň, Fuchs Oil Silkolene, Michalovi Stárkovi z MPM Trading a vydavatelství Grand Princ a centru sportu MV. Děkuju Bohoušovi Brhelovi alias BMR za přípravu motorů, rady a čas. Těším se na spolupráci s novým mechanikem Oldou Šmahelem a jemu děkuji za přípravu motorek na mojí přelomovou sezónu. To jsou všechno lidé bez kterých se určité věci neobejdou. Děkuji fanouškům za zdravý doping a jejich podporu při závodech. Děkuji paní Papežové, že mi dokopala uzavřít poslední ročník ve škole“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Babice u Netolic – 14. února
Po předloňském vážném úrazu páteře při prvomájovém utkání druhé polské ligy v Miskolci začínal loni zjara prakticky nanovo. Jeho závodní pauza trvala takřka rok. Překonal všechny počáteční obtíže a znovu dokázal, že s ním soupeři na oválech musí počítat. Protože Plzeň vypadla už po první extraligovém kole a on se rozhodl nestartovat v mistrovství republiky, viděli jsme ho v Čechách prakticky jen sporadicky. Nicméně na prahu sezóny 2009 stojí Zdeněk Simota plný odhodlání. Netají se záměrem znovu zaútočit na nejvyšší mety včetně extraligy, kde bude hostovat v pražském Olympu, jak o tom hovoří v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Loni v únoru ses při našem rozhovoru svěřil, že máš maličko obavy ze svého comebacku po zranění. Jaké to bylo nakonec ve skutečnosti?“
Zdeněk Simota: „Už jsem začínal v zimě na šroubkách. Bylo to dobrý. Na jaře jsem měl dva tréninky v Pardubicích a v Plzni. Skočil jsem na to a neviděl žádnej‘ rozdíl. 13. dubna jsem měl volný závody v Lonigu. Závody ale byly úplně něco jinýho než tréninky… Byl jsem nervózní a vůbec to nešlo, jak bych chtěl! Byl jsem na motorce jako vosa na bonbónu a říkal si, že to bude špatný. Jak jsem jezdil při tréninku sám, šlo to, jak jsme ale stáli čtyři na pásce, v tý hlavě asi něco bylo. Dráha v Lonigu byla navíc docela rozbitá a na první závody po takový době to taky nebylo nic dobrýho. Pak přišly další závody a postupně to bylo lepší a lepší.“

speedwayA-Z: „Na základě výsledků v předchozích letech jsi byl nasazen do mistrovství republiky jednotlivců, i když jsi v ročníku 2008 kvůli svému úrazu nestartoval. V Praze jsi se nakonec neobjevil. Proč? A nelituješ s odstupem času“
Zdeněk Simota: „Určitě mě teď mrzí, že nepojedu ani svět, ani Evropu. Mistrák jsem nejel, protože jsem se necejtil jet o mistra. A navíc se mělo na drahách jako Svitavy a Divišov. Svitavy jezdí jen pár závodů do roka a dráha tam vždycky stála za pěknej‘ prd. Kdyby se mi ty závody povedly, jel bych možná v reprezentaci svět a Evropu, ale rozhod‘ jsem se, že nepojedu. Už je to stejně pryč. Letos pojedu a budu se snažit, abych udělal co nejlepší výsledek a jel další rok mistrovství světa a Evropy. Třeba v Polsku a všude jinde se na tyhle výsledky dívaj‘, jsou pak lepší kontrakty a všechno. Když se udělá výsledek, kompenzuje se tak prodělek.“

speedwayA-Z: „Jednu dobu dokonce kuloáry létaly zprávy o tvém přání startovat se slovenskou licencí. Bylo na tomto šprochu přece jen pravdy trochu?“
Zdeněk Simota: „Trošku jsem o tom přemejšlel. Ale tím, že bych měl slovenskou licenci, byl bych branej‘ v Plzni jako host. Ta by mi to stejně nepovolila. A místo do kol mistrovství světa a Evropy by měli Slováci stejně jen jedno a to by dostal Vaculík, takže to byla jen taková úvaha. Ale je vidět, že zprávy se šíří rychle (smích). Ale když člověk chce, tak nic.“

speedwayA-Z: „Ve spojení s Filipem Šiterou jsi absolvoval domácí šampionát dvojic. Jak se ti s ním spolupracovalo a jako hodnotíš výsledek?“
Zdeněk Simota: „Domlouvali jsme se s Frantou Liebezeitem už v zimě. Sešli jsme se na výstavě Motocykl. Nakonec se to i zrealizovalo a s Filipem jsem mistrák odjel. S Filipem se mi jezdí dobře. Je to dobrej‘ parák do dvojic i kámoš. Jemu se víc dařilo v kvalifikaci, mně pak zase v samotným závodě. Z kvalifikace jsme sice postoupili z posledního místa. Pak samotnej‘ závod nebyl úplně tak špatnej‘, ale lepší to určitě bejt‘ mohlo! Ve chvíli, kdy nám šlo o postup, jsem blbě odstartoval. Promydlil jsem to a Filip dojel třetí. Jízda, kdy šlo o všechno, se nám vůbec nepovedla. A bylo hotovo. Myslím, že výsledek, moh‘ bejt‘ lepší. Letos uvidím, jak to bude, mám nabídku od HBC fans, že bych jel s Pepíčkem. Ještě uvidím, ale myslím, že asi pojedu.“

speedwayA-Z: „Plzeň měla v extralize tristní sezónu, když vypadla po základním kole. To ti docela zkomplikovalo podzimní část sezóny, že?“
Zdeněk Simota: „Určitě mě štvalo, že jsme vypadli, nejeli druhou půlku a přišel jsem o čtyři závody. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem se rozhod‘ jít do Prahy. Ve Mšeně jsme mohli ještě postoupit do finálový části extraligy. Měl nám přijet Polák Mariusz Frankow. Něco se mu ale stalo s autem v Liberci a nepřijel. Mšeno mělo Hancocka, Protasiewicze a celkově byl ten tým hodně silnej‘. My bychom museli vyhrát a oni bejt‘ až poslední. A to nebylo úplně tak reálný. Nebyli jsem vyrovnaný, aby každej‘ z nás pravidelně dělal osm nebo dvanáct bodů celou sezónu. Udělat jednou osm bodů, podruhý dva, to nejde. A já dělal první extraligu v Praze jen bod. Ve Slaným jsem měl osm, v Plzni třináct a ve Mšeně šest. Prostě jsem se trápil s motorama.“

speedwayA-Z: „V letošním roce pojedeš extraligu za Prahu. Co tě k přestupu vedlo a co od něho očekáváš?“
Zdeněk Simota: „Trochu to, že jsme loni vypadli v první půlce, druhou nejeli a já přišel o závody u nás. Chtěl jsem taky vyzkoušet něco jinýho. Uvidíme, jak to bude v Praze fungovat. Je tam Luboš, Pepča, Aďa, Matěj… Tak doufám, že to fungovat bude. Pan Vopat mi přijde jako dobrej‘ člověk i manažer. Uvidím, jak to všechno dohromady bude klapat. Letos budeme mít i zahraniční posily. Myslím, že si můžeme sáhnout na titul. Je výhoda systému dvojic, můžeme si na dráze mezi sebou pomáhat a trochu víc taktizovat.“

speedwayA-Z: „Nicméně v Plzni jsi začínal, stal se nedílnou součástí týmu, s nímž jsi prožil dobré i zlé. Jak těžké bylo odejít?“
Zdeněk Simota: „V Plzni jsem začínal, mám to tam rád, ale jak jsem už řek‘, chtěl jsem si vyzkoušet něco jinýho. V Praze jen hostuju a pořád jsem plzeňskej‘! Uvidíme, jak to bude fungovat. Jestli se mi bude dařit, bude se mi v Praze líbit a Plzeň bude spokojená s Pražákama, třeba se do prodlouží nebo se za rok vrátím zpátky do Plzně. Už mám pražskou vestu se svým jménem, ale rozhodně to neberu jako definitivní rozchod s Plzní.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi měl kontrakt s Lodží. Nakonec vám nevyšel záměr postoupit do první ligy. Jak hodnotíš své letošní polské účinkování?“
Zdeněk Simota: „Každej‘ závod jsem nejel. Měli jsme nového trenéra Ruteckeho, který přišel z Bydhoště. Den před závodem dělal předkvalifikační trénink. A z něho si vybíral lidi, co pojedou v neděli. A podle mě není trénink závod. Abychom se mydlili mezi sebou při tréninku, kdo pojede závody?! Vím, že na něj tlačili, aby byl výsledek a postoupili jsme do první ligy, ale tohle se mi zrovna nelíbilo. Vyhráli jsme základní část, Miskolc byl druhej‘. Jeli jsme u nich a prohráli. Za tejden se pak jelo u nás a všichni to brali jako samozřejmost, že postoupíme. Ale ono ne. Ve třináctý jízdě jsme jejich náskok stáhli, ale ty dvě další nám nevyšly a oni postoupili. Přitom půlku jejich bodů dělal Semen Vlasov. Nechali mu dokonce rozebrat motor, protože si mysleli, že má větší obsah motoru nebo něco podobnýho. Ale měl to v pořádku a tak mu ještě museli zaplatit, že mu to nechali rozebrat. Měli jsem smůlu, že v jedný jízdě vyloučili Gustafssona. Mohli jsme postoupit, ale nevyšlo to. Pak jsme jeli ještě s Grudziadzem. Kdybychom ho porazili, mohli jsme ještě postoupit. Doma jsme prohráli těsně, ale u nich hodně, takže to nakonec nevyšlo. Letos je ten trenér stejnej‘, tak uvidíme, jaký to bude, protože pokud nepostoupíme do první ligy, tak si v Lodži moc nevydělá, protože druhá polovina peněz mu bude vyplacená, až když postoupíme. V Lodži se ke mně vždycky chovali hezky. Neměl jsem s nima nikdy žádnej‘ problém, proto jsem tam zůstal a jedu za ně!“

speedwayA-Z: „S ohledem na rekonvalescenci jsi nechtěl jít do britské ligy. To platí pořád? A dokázala ti dánská liga absenci závodění ve Velké Británii nahradit?“
Zdeněk Simota: „V Dánsku není tolik závodů jako v Anglii a sezóna tam začíná pozdějc. Loni jsem nechtěl jít do Anglie nebo jsem si myslel, že půjdu až v půlce sezóny. Chtěl jsem se tady rozjet, nemělo cenu skočit do Anglie, když jsem rok stál. Nakonec jsem tam šel až na sklonku sezóny a jel ve Stoke a v Birminghamu. Ve Stoke to byl volnej‘ závod. Dělal jsem devět bodů, ale v první jízdě mi vyplivla motorka. Než jsem se stačil vrátit a připravit druhou, vyloučili mě za dvě body. Pak mi chyběly ty body na finále. Nechal jsem si udělat motor u Barryho a pak jsme jeli Premier League za Stoke v Birminghamu. Dělal jsem deset plus jedna a to jsem jednou z prvního místa v poslední zatáčce před cílem spadnul. Kdybych nespad‘, ztratil bych jen jeden bod s jedničkou Birminghamu Jasonem Lyonsem. Podruhý jsem ho už porazil. Letos jsem dostal nabídky asi z pěti klubů. Ale tím, že jsem podepsal do Prahy, byla tam podmínka, že nesmím jezdit v Anglii. Docela dobrá nabídka přišla ze Somersetu, kde nakonec místo mě podepsal Steven Boxal. Když se v Praze domluvím a jemu se nebude po dvanácti závodech dařit, třeba bych tam ještě moh‘ jít. V Dánsku to bylo docela dobrý. Všechny dráhy pro mě byly nový a nikdy předtím jsem tam nebyl, ale myslím, že se mi tam dařilo a nebylo to špatný. Měl jsem tam osm závodů. Dobrá úroveň, jezdili tam jezdci Grand Prix Pedersen, Andersen, Ulamek, Harris a tak. Docela se mi tam líbilo!“

speedwayA-Z: „A jak se připravuješ na novou sezónu? Postavil sis i nějaké cíle? Vždy za pár dnů se už budeme znovu setkávat v depech plochodrážních stadiónů…“
Zdeněk Simota: „Připravuju se po fyzický stránce. S Prahou chodím dvakrát tejdně cvičit. Pak i u nás, když mám čas. Chodím na běžky, lyžovat, zahraju si hokej nebo se sem tam svezu na motokrosovej‘ motorce. Teď začínám připravovat motorky. Minulej‘ rok jsem dával motory Řezňovi. Neříkám, že to bylo špatný, ale chtěl bych je letos zase vozit Barrymu do Anglie. Od něho mi to sedí a vyhovuje. Letos pojedu mistrák. Chtěl bych skončit co nejvejš, abych se pro příští rok dostal zpátky do mistrovství světa a Evropy. A byl v nároďáku. To se mi snad povede i letos. A pak ještě vyhrát extraligu!“

Zdeněk Simota děkuje:
Známým z Anglie, který se mi snaží pořád pomáhat, i když tam nejedu. Potom firmám AA BETON a Stuha. Mechanikovi, kterej‘ má svoji práci, ale vždycky si na mě udělal čas a na všechny závody se mnou jel. Rodině a všem lidem, co mi fandí a motaj‘ se kolem plochý dráhy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Martin Búri