Březolupy – 3. prosince
Ještě předloni na sklonku svých juniorských let by si nepřipustil, že se bude prát s chronickým nedostatkem závodních příležitostí. Jenže jeho kontrakt s Miskolcem měl nakonec pouze cenu potištěného papíru a jeho služeb vůbec nevyužíval ani Olymp, kam se vrátil po ročním hostování v Plzni. Ruku v ruce s úbytkem závodů přišly finanční starosti, navíc v depu řešil závady, na nimiž šlo jen nechápavě kroutit hlavou. Martin Gavenda se však v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že přestat s plochou dráhou není jen tak.

speedwayA-Z: „Zjara jsi podepsal kontrakt s maďarským Miskolcem, nicméně ten nakonec nebyl do polské ligy vpuštěn. Co to pro tebe v praxi znamenalo? A jaká situace panuje v otázce zahraničního angažmá na sezónu 2012?“
Martin Gavenda: „Hlavně nedostatek závodů, nedostatek financí. Prostě těch závodů bylo letos hodně málo. Hlavně těch kvalitních, nešel jsem ani do extraligy. Fakt hodně málo. Maďaři dlužili ještě závodníků a tak nedostali licenci. Tušil jsem, že je problém. Byl jsem s nimi v kontaktu. Ujišovali mě, že to bude v pořádku. Že se to všechno vylepší do konce týden. Pak se tři nebo čtyři týdny neozvali. Nakonec přišel omluvný e-mail, že to nestihli a přišli o licenci. A průser byl na světě. Bylo to až po uzávěrce v únoru a na všechno bylo pozdě. Byl jsem s nimi v kontaktu i přes sezónu, příští rok by zase chtěli jet. Psal jsem jim, ještě neodpověděli. To je ten problém, že nekomunikují. Člověk neví, co se děje. Lehce zkouším jiné kluby, ale jestli to vyjde nebo nevyjde, nevím. Bylo by dobré něco podepsat. Jet se tam svézt na trénink. Trénovat tam s Polákama a trénovat tady, je úplně něco jiného. Ale když mi dají dvě stě euro za bod v Čechách, bude mi to tady stačit (smích)!“

speedwayA-Z: „Pražský Olymp tě do své extraligové sezóny povolal jej jednou pro svůj dubnový výjezd do Pardubic. Proslýchá se, že o tebe má opět zájem Plzeň pro svůj comeback do vyšší ligy. Můžeš toto téma komentovat?“
Martin Gavenda: „Bavili jsme se na podzim po dvojicích v Březolupech, že by chtěli do extraligy a teoreticky by o mě měli zájem. Zatím nic nevím, jakým stylem se extraliga pojede. To je otevřená věc až do kalendářní porady. Letos jsem jel v Čechách jen první ligu. A nebýt té jadranské ligy, asi bych se na to vysral. Takové závodění je úplně k ničemu. Plzeňské nabídce bych se nebránil, ale záleží na domluvě s Olympem. To se ale bude muset řešit po kalendářní poradě v sobotu.“

speedwayA-Z: „Březolupy startovaly v obnovené první lize, nicméně po loňském triumfálním tažení přeborem jste byli příliš krátcí na Pardubice. Čím to?“
Martin Gavenda: „Letos to bylo vyrovnanější. Sešli se závodníci a závody byly kvalitnější než loni. Do konce závodu nebyl kolikrát jasný vítěz. Někdy ani na konci jako v Březolupech. Chtěli jsme aspoň ten poslední závod doma vyhrát. Ale nakonec jsme se smířili, že nevyhrajeme. Zůstali jsme jen dva závodníci, ale nějakým neuvěřitelným způsobem se nám vyhrát povedlo. V rozjezdu jsem odstartoval na Suchoše a rychle jel pryč od něho. V tom posledním kole jsem z výjezdu viděl jeho přední kolo. V tu chvíli jsem si řek‘: ‚Ne, ne, ne!‘. A udržel jsem to do toho vítězného konce. Celá soutěž byla výborná, startovaly tam vyrovnané týmy. Loni jsme vyhrávali suverénně, to se nelíbilo ani divákům, ani ostatním manažerům, takže letos to bylo lepší. Sice horší ve výsledku, ale lepší v kvalitě. Příští rok bychom to chtěli jet zase a samozřejmě zase vyhrát.“

speedwayA-Z: „Zajímavou příležitost navýšit si počet závodu poskytl nově utvořený Speedwayclub Žarnovica, který se přihlásil do jadranské ligy. Jak jsi byl spokojen?“
Martin Gavenda: „Byl jsem určitě spokojený. Bez toho bych neměl skoro vůbec nic. Byli jsme všichni kompletně kamarádi. Závodilo se s obrovským klidem. Sranda byla, prostě pohodové závody. Byli jsme hlavně nabroušení na Čechy a chtěli je porazit. Když to Slovákům nevyšlo v hokeji, chtělo to v ploché dráze, ale v Žarnovici nám chyběl kousíček. Řekli jsme si, že to nevadí, že to napravíme ve Svitavách, ale vyskytnul se problém se závodníky. Nevyšlo to ani podruhé, ale jadranská liga byla přínosná, že jsem se dostal do Evropy. Žarnovicu mám rád, miluju to tam a jezdím tam závodit s radostí. Zatím se neozvali na příští rok, ale na ukončení jsme se domluvili, že by to mělo zase fungovat. Za ně vždycky rád pojedu. Bavili jsme si o slovenské licenci, ale zatím v tom nevidím výhodu. Spíš by to byla nevýhoda. V Čechách by mě brali jako cizince, nedostal bych se do extraligy, ani bych nemohl jet první ligu. Těch závodů bych odjel míň a celkově by to byl posun o level nebo o dva dolů.“

speedwayA-Z: „V Žarnovici jsi prakticky jako doma. Absolvoval jsi vrcholy plochodrážního roku obou zdejších klubů. Jak bys porovnal mistrovství Slovenska v podání SC a Zlatou přilbu SNP v režii tradičního AMK a vystihl své účinkování v nich?“
Martin Gavenda: „Zlatá přilba je tam dlouhodobou tradicí, i slovenský mistrák, ale ten se kdysi utnul. Myšlenka vrátit ho zpátky, byl dobrý nápad. Chyba je, že se oba kluby nemůžou domluvit a perou se navzájem mezi sebou. Z pohledu výsledku je to složitější. Na svou první přilbu rád vzpomínám, každý ví, o co jde (vítězství mu sebral až prasklý řetěz na začátku posledního kola finálové jízdy – pozn. redakce.) od té doby se mi tam nedařilo. Letos jsem měl smůlu na kontaktní konflikty. Odstartoval jsem a třeba Magosi mě přibil a já už to nedohnal. To bylo při mistráku a to samé se stalo předtím o té přilbě.“

speedwayA-Z: „Do evropského šampionátu jednotlivců jsi vstoupil v ukrajinském Červenogradu. O svém vystoupení jsi po návratu nechtěl příliš vyprávět. Změní se to nyní, když jsi do semifinále v Plzni přece jen dostal?“
Martin Gavenda: „Ukrajina byl ohromný zážitek. Byl jsem tam čtyřikrát, pětkrát, ale v Červenogradě jsem jel poprvé. Co jsem zažil za cestu, to jsem nikdy neviděl. Jeli jsme tam strašně dlouho. Snad dvacet hodin, byli jsme z auta úplně unavení a rozlámaní. Při tréninku jsem se pral s dráhou a plácal to všelijak možně. I když jsem v závodě odstartoval, na rovince mě všichni předjeli. Ke konci udělali změnu, že to překropili a na dráze se dělaly díry. Mně to sedlo a díky tomu jsem začal dělat body. Pořád to ale bylo málo. Málo na to, co jsem původně chtěl. Že jsem se dostal do Plzně, jsem nechápal. Tam to bylo o něčem jiným. Dráhu tam znám, výsledek mohl být o něco lepší, ale třeba mi dvakrát zastavili jízdu, když jsem ved‘ a v opakovačce to bylo horší.“

speedwayA-Z: „Letošní sezóna ti umožnila debutovat při kvalifikaci o SGP 2012 v Divišově. Nakolik byl tvůj výkon poznamenán deštěm?“
Martin Gavenda: „Trošku ty deštivý dráhy nemusím. Ale tady byla připravená dobře. Mně Divišov vůbec nesedí. Těžko říct, jestli by to bylo lepší, kdyby nezapršelo. Každopádně reprezentačních závodů bylo docela dost. A to mně hodně pomohlo. V Divišově jsme laborovali s motorkou a začlo mi to už docela fungovat. A na dráze jsem se setkal s lepšíma závodníkama. Těšil jsem se na to dlouho předem.“

speedwayA-Z: „A co mistrovství republiky jednotlivců? V Praze to byl přímo festival neuvěřitelných defektů. A ve dvojicích v Březolupech sis to také představoval jinak, že?“
Martin Gavenda: „Ta Praha to byl přímo děs! Ve čtvrté jízdě jsem říkal, že už nejedu, že na celou sezónu už kašlu. Zadlužil jsem se na jedněch věcech a teď se vysraly úplně jiné. Bylo to akorát si hodit někde v lese mašlu. Nevím, jak je to možné, nikdy jsem neviděl, že by utrhlo ozubení na spojce. Že by uletěla jedna půlka a druhá tam zůstala! To jsem nikdy neviděl! To se snad může stát jedině mně! A zrovna v důležitým závodě! Kde jde o hovno, nestane se nic. Do Mšena se mi ani nechtělo jezdit. Když se losovaly čísla, ani jsem žádný nechtěl. Úplně jsem ztratil chu do toho závodu. A nenašel ji ani tam. Byl jsem rád, že to všechno skončí. Spokojenej‘ ale budu, až se vypořádám s dluhama. Dvojice jsem si skutečně představoval jinak. Byl jsem domluvený s Kamilem Brzozowskim, ale jel do Německa na ligu. Cíle byly jinde. Čekal jsem na motor, co jsem věděl, že jede. Ale motor nedošel, vezl ho Pavol Pučko, pokazilo se mu auto a dovezl ho až po závodě. Smůla.“

speedwayA-Z: „V určitém období letošního roku jsi zvažoval možnost ukončení své kariéry. Nebylo by to ve třiadvaceti letech přece jen poněkud předčasné?“
Martin Gavenda: „Nevím. Situace je taková, že chybí peníze. Nemám sponzory a všechno tahám z práce. České kluby přeplácí cizince a čeští jezdci jezdí skoro zadarmo. Mělo by se to rozdělit, abychom mohli investovat do techniky. Určitě nejsem sám, kdo to pociuje. A řada kluků už skončila.
Sám nemám nic, jsem rád, že v zimě zaplatím všechny poplatky. Je to tak na hovno. Ale největší problém je, že se na to vykašlat nejde. Už loni jsem byl smířený, že končím. Ale za tři dny jsem změnil názory. Uvědomil jsem si, co bych ztratil. Mám hrůza kamarádů, co jsem se s nima seznámil na plochý dráze. Nejvíc asi na Slovensku. Jsem v tom odmalička a neumím si představit, co bych dělal. Je to taková motivace, baví mně to. Někoho baví chlastat, mně baví závodit. Takže zatím žádný konec!“

speedwayA-Z: „Protože překonáváš všechny nepřízně, musíš vnímat, že nová sezóna se blíží. Prozatím sice pomalu, ale jistě. Jak se na ni chystáš a s jakými ambicemi do ní vstoupíš?“
Martin Gavenda: „Jak se chystám? Zatím na to nemám čas, jsem v zápalu práce. Chodím dom až někdy v devět večer. Pomalinku už ale vytvářím plán a pomalinku se začne něco dít. Cíle se budou odvíjet od toho, co teď vydělám.“

Martin Gavenda děkuje:
„Láďovi Dvořákovi, nemá to se mnou vůbec jednoduché. Panu Vopatovi, který mi na začátku sezóny taky pomohl. Pak rodině, AK Markéta Praha a Březolupům. A zdravím chalany ze Speedway Clubu Žarnovica.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Pardubice – 6. listopadu
Předloni šokoval informací, že končí se závoděním. V předčasném závodnickém důchodu ovšem vydržel jen pár týdnů a znovu naskočil do plochodrážního kolotoče. Letos si dal oddechovou sezónu bez zahraničních angažmá a nakonec sklidil tři tituly českého vicemistra. Jak je to možné, prozradí Tomáš Suchánek osobně, jelikož poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Žarnovická rozlučka koncem minulého měsíce pro tebe skončila poměrně nešastně. Doufám, že zraněná noha nezanechá žádné následky a nezkomplikuje ti přípravu na následující sezónu.“
Tomáš Suchánek: „Doufal jsem, že sezóna skončí bez pádu. Večer jsem to říkal i při party pád lidem, ale porušil jsem to. Asi jsem to zakřik‘. Celej‘ závod probíhal hezky, s Vencou s Škurličem jsme jen vyhrávali. Až poslední jízda. Šel jsem od prken a Fritz Wallner byl pode mnou. Jak jsme odstartovali, šel hned loktama do mě, což jsem při rozlučce nepochopil. Gavendík byl první, Wallner to dal na lajnu. Jel jsem venek a viděl, jak jsou nalepený na sobě. Pak už jsem viděl, jak letěj‘. Mezi nima byla škvíra, chtěl jsem to vzít mezi ně. Najednou se motorky zavřely a už jsem si vybíral, přes koho to vezmu. Vybral jsem si Wallnera a už to lítalo. Saltíčka přes řidítka. Vašek mi říkal, že jsem si přitom ohnul nohu. Zlomený to nebylo, sice tam mám modřinu, ale v pohodě, jen naražený stehno a žebro. Na plánech se změnilo jen to, že musím koupit motorku. V Žarnovici jsem jel na tý černý, nechtělo se mi stavět na konci sezóny modrou, kde mám prasklý šáska. Říkal jsem si, že tu rozlučku odjedu a teď mám půlku motorky v prdeli. Kdyby to bylo na začátku sezóny a v normálním závodě, ale v rozlučce a v poslední jízdě?!“

speedwayA-Z: „V roce 2012 budeš mít určitě co obhajovat. Letos jsi dosáhnul výsledků, které snesou přídomek životní. Zdálo se, že na dráze závodí nový Tomáš Suchánek, který dokonce předjíždí zezadu, když se mu nepovede start. Jak k této proměně došlo?“
Tomáš Suchánek: „Srovnal jsem se, jak jsem si dal pauzu od Anglie, byl jsem bez lítání a stresů. V Anglii sice vyděláš, ale máš investice. Převážně jsem byl tam a tady v Čechách měl nevyzkoušený motorky. Letos jsem byl tady, měl dvě motorky, pokud jsem si nebral dědka s babkou. Měl jsem to vyzkoušený a zjistili, že Anglie pro mě nebude. Je lepší bejt‘ tady v Evropě, najít si správný lidi. Nemusíš se honit. V Anglii jsem se naučil předjíždět. Neměl jsem tam dobrý spojky, byly všechny starý. Vůbec jsem nestartoval a všechno hnal zezadu. Až loni jsem se srovnal a začal jsem víc předjíždět. Ale starty jsem ztratil, ty nemám jako dřív, když jsem byl mladej‘. Asi vypadaly s mejma vlasama (smích)! Ale oni přijdou! Bude to jako dřív, když mi bylo šestnáct, sedmnáct. Start – cíl!“

speedwayA-Z: „Během sezóny jsi odolal vábení britských promotérů, přitom v minulosti pro tebe bývala tamní liga důležitou součástí závodnického programu. Znamená to, že nyní je pro tebe britská liga už uzavřenou kapitolou?“
Tomáš Suchánek: „Úplně ne. Pořád nad ní přemýšlím, ale vypadá to, že spíš ne. Musel bych koupit minimálně další motorku plus dva motory. To by byla dost velká investice. Kdybych chtěl do toho jít, nezbudou mi peníze tady. To si spíš vezmu Polsko nebo Švédsko, připravím se na Evropu a budu se věnovat tomu tady. Na konci sezóny jsem měl nabídku z Workingtonu na posledních sedmnáct závodů. Další nabídky asi určitě budou, uvidím i podle sponzorů. Když se nějakej‘ najde, moh‘ bych si to dovolit. Ale bez kapitálu by nemělo cenu se někde jen plácat a nedělat to na sto procent.“

speedwayA-Z: „Řada závodníků by absenci zahraničních angažmá prožívala jako noční můru. Ty jsi závodil prakticky jen v Čechách, trénoval zejména pouze při první lize, a přesto jsi sklidil úrodu medailí. Čím si to vysvětluješ?“
Tomáš Suchánek: „Řek‘ jsem si, že se nebudu nikam hnát. Dám se do kupy, srovnám se. Sice jsem na Polsko čekal, byly i nabídky, ozvalo se Krosno a asi dva další kluby. Ani s jedním jsem se nedomluvil na penězích. Abych někam jezdil, honil se a po závodech zjistil, že jsem na svejch‘, to radši budu doma leštit mašiny a připravovat se. Takhle jsem si krásně odpočinul, jel na vejlet, kdy jsem chtěl, protože jsem měl čas. Je to nevýhoda, že nemáš závody. Třeba jsem čtrnáct dnů neseděl na motorce. Na trénink jsem nešel, v Pardubicích to mám najetý, nebylo, co testovat. Byla to taková pohodová sezónička na druhý místečka. Když máš čistou hlavu, jedeš na závody s úsměvem, s radostí, ne že musíš zabodovat, protože máš někde dluh za motor nebo něco dalšího. Byla to zábavná sezóna, spíš jsem se bavil. A vyplatilo se. Teď mi vlasy zase začínaj‘ růst, takže možná začínám mládnout (smích).“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců nabídlo strhující thriller se závěrem, který se ti musel líbit. Po pátém místě v Divišově jsi po Praze skočil na třetí příčku a ze Mšena odjížděl s titulem vicemistra. Jak jsi to celé prožíval?“
Tomáš Suchánek: „Ten Divišov se mi nelíbil. Moh‘ jsem dopadnout líp. Bod chyběl, moh‘ jsem bejt‘ klidně druhej‘. Měl jsem problém s motorkou. Všechno jsme tam měnili. Zapalování, svíčky, ale pořád to nejelo. Pak jsme na to přišli až doma. Kabel na fajfce. Jak tam máš kolínko, bylo to prasklý. Jak se to chvělo, vynechávalo to. A já pořád měnil svíčky jak debil! Druhá motorka byla prostě druhá. A podle toho taky jela. V Praze jsem to ani nečekal. Když jsme tam jeli extraligu a zkoušel jsem si motorku a motory, nic nefungovalo. Je to tam suchý a tvrdý. Já to mám silný a kolo se nechtělo přilepit na dráhu. Vzal jsem si druhou motorku, co jsem tam nikdy nezkoušel. A zjistil, že není špatná. Startovala, krásně jela. Byl jsem spokojenej‘ a pak jsem měl ve Mšeně zgenerálkovanou jedničku. Jdu s ní na trénink. Start, zatáčka a začalo to bouchat do hlavy. Takže když to tak vezmu, všechny tři finále jsem odjel na dvojce. Kdybych jel jedničku, byl jsem první, takhle jsem skončil druhej‘ (smích). Škoda toho Edy, měl jsem ho předjet. Honil jsem ho, ale on mi vždycky dal zadní kolo do nájezdu. Navíc to byla první jízda, nebyl ještě vyházenej‘ materiál, byla to zatím jednokolejka. Pak to šlo dobře. Příští rok půjdu na mistra. Letos byl určitě dobrej‘ krok zpátky do svý bývalý formy, ale mám předsevzetí bejt‘ příští rok první.“

speedwayA-Z: „Konečně jsi také prolomil smůlu při mistrovství republiky dvojic. Se Stanislawem Burzou jste v Březolupech skončili druzí. Co bylo rozhodujícím faktorem úspěchu?“
Tomáš Suchánek: „Na bedně jsem byl naposledy ještě s Jardou Petrákem v Kopřivnici v roce 2002. Tohle byl pro mě úspěch, po letech jsem se na druhej‘ stupínek vrátil. Hynek byl zraněnej‘, Lukáš taky, ten to ani nejezdí, Aleš nevím, asi se nedomluvil s Pardubicema, nebo jestli měl závody. Jarda Petrák to měl vyjednaný s Jardou Otrubou a já si to domluvil se Staszkem Burzou. Napadlo to tátu nebo Řezňu, že je taky na soupisce Pardubic. Měl čas, jsme i kamarádi a jako parák se mi líbil. Rozuměli jsme si dobře. Bylo vidět, že Matěj s Renatem Gafurovem byli suverénní. Gafurov startoval, měl to rychlý a Matěj taky není pomalej‘. Ve finále odjeli oba dobře, my hůř a tak si nás už oba pohlídali. Staszek nejel špatně, akorát byla škoda, že oni byli o kousek lepší. Když už jsme se dostali do finále, chtělo to víc zabodovat. Bylo to pěkný závody a výherci vyhráli zaslouženě.“

speedwayA-Z: „Stříbrem skončila také pardubická kampaň v letošní extralize. Jak na ni vzpomínáš? A není ti líto, že okolnosti nakonec neposadily na trůn bílého pardubického půlkoně?“
Tomáš Suchánek: „Škoda byla už v průběhu základní části. Docela se nám dařilo, byly ale malinký smůly. Mohlo to skončit jinak, finále by se třeba jelo u nás. Ale skončilo to, jak to skončilo. Štěstíčko jsme měli v Praze. Aspoň někde. Zorro dal dobrý nastavení. Od půlky závodu bylo vidět, že to má dopasovaný. Jel hezky, rychle a v čistý stopě. Už jak šel do rozjezdu, věřili jsme, že to vyhraje a postoupíme my. Ve Mšeně jsme byli ve vedení, měli náskok, což nebylo špatný. Ale holt Mšeno, kamkoliv přijeli, měli štěstí. Asi jim to bylo přáno, aby ten titul měli potřetí. Uvidíme, jaký štěstíčko budou mít příští rok, nebo jestli ho budeme mít my.“

speedwayA-Z: „Do koncepce úspěšné sezóny zapadalo rovněž tvé vystoupení při Zlaté přilbě. Na ploché dráze se samozřejmě na žádný kdyby nehraje,ale zkusme to porušit. Co by se stalo, kdyby ti v poslední semifinálové jízdě neodešel motor?“
Tomáš Suchánek: „Ty vole, nevím, jestli bych postoupil. Bjerre pustil Lasseho, takže ten měl pětku. Nesměl by ho pustit a pak bych se tam dostal já. Nebo kdyby mě Aleš třeba pustil v prvním kole, byl bych bez problémů. Brzdil by je a já bych si jel v klidu svoje. Ale to je právě to ‚kdyby‘. Každopádně je to škoda, byl by to můj nejlepší úspěch ve Zlatý přilbě. Zrovna se to dalo, jelo to, jak mělo až na ten motor. Zadřenej‘ a nejhorší je, že to bylo zrovna fungl nově udělaný. Všechny součástky vyměněný a vydrželo to jen čtyři jízdy. Byla to moje jednička, ale s jedničkama jsem měl smůlu celou sezónu. V mistrákách a v Přilbě v tý nejdůležitější jízdě. Jediný závody, kde mě vydržela, byly dvojice. Tam vydržela celej‘ závod. Na Zlatou přilbu se dá čekat dál, ale já čekat nechci. A ještě když jsem letos cejtil‘ šanci, že bych tam moh‘ bejt‘.“

speedwayA-Z: „Asi jediné, co se ti letos nepovedlo, byly reprezentační starty. V kvalifikaci o SGP jsi po postupu z Terenzana vypadl v Lonigu, šampionát Evropy ti vystavil stopku už v kvalifikačním kole ve Stralsundu. Tady bude asi velký prostor pro zlepšení v příštím roce, protože jako vicemistr republiky budeš mít hodně možností.“
Tomáš Suchánek: „Určitě. Kvůli tomu jsem chtěl skončit v mistráku do čtvrtýho místa, abych si moh‘ vybírat. To se povedlo. Reprezentace je důležitá, chci jet hlavně světovej‘ pohár a dostat se do challenge. Měl jsem to rozjetý i letos. V Terenzanu se to povedlo, ale v Lonigu jsem trošku vyhořel. Už postup jsem ale bral jako úspěch. Vždycky jsem vypadnul už ve čtvrtfinále a ještě končil předposlední. Teď jsem postoupil do semifinále a ještě v něm skončil dvanáctej‘. Uvidíme příští rok, co si vyberu. Ve Stralsundu jsem opět vyhořel na motor jedna. Při tréninku jsem si ještě zkusil start při červenejch‘ světlech a rozhodčí mě z tréninku vyloučil. Až když jsem se mu omluvil, pustil mě na dráhu po tréninku. Už jsem byl převlíknutej‘, hnal jsem se zpátky a na dráze jsem měl málo času. Byl jsem rozhozenej‘. Bylo teplo, dráha suchá, pořád se měnila a já nemoh‘ dopasovat motorku. Když se mi to povedlo, byla poslední jízda a to už nic nedoženeš. Evropu pojedu taky, pojedu všechno, co půjde a co se vyplatí.“

speedwayA-Z: „V současné době ve vzpomínkách stále dožívá uplynulá sezóna, nicméně brzy přijde čas pomýšlet na tu nadcházející. Jak se na ní chystáš a co bys v ní rád dokázal?“
Tomáš Suchánek: „Motorky umyl táta. Umyl, rozebral a začal na nich dělat. Díky, co jsem v poslední jízdě naohejbal, se objednávaj‘. Já si užíval, teprve skončila sezóna, příprava teprve začne. Posilovna, nějaký hory. Chtěl bych Alpy, tam jsem nikdy nebyl. Jinak to bude probíhat jako každej‘ rok. Poskládat, leštit, pojede to jako na pásu. Shánět sponzory, je jich rok od roku míň. Možná se trošku změní design na rámovinách. Asi dám eloxovat černý ráfky, abych měl celýho černýho monstrovýho ďábla. Deky budou stejný, sponzoři jsou stejný, nikdo nepřibývá, takže není potřeba zatím měnit design. Cíle? Určitě světovej‘ pohár družstev. Udělat pěknej‘ výsledek z hlediska mýho i celýho týmu. Další cíl mám dostat se do challenge, udělat mistra republiky, to je samozřejmý. I ve dvojicích a v extralize taky. No, a za evropskej‘ titul bych se taky nezlobil. Tohle kdyby vyšlo, asi by ten novej‘ design byl!“

Tomáš Suchánek děkuje:
„Musím poděkovat tátovi, celou sezónu se staral o motorky, připravoval je a dělal na nich úplně všechno. Všem sponzorům, co mi pomáhali, všem lidem, co mi fandili a podporovali mě. A celý rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Lišov – 12. března
Otázku, kdo bude králem české juniorské scény, vyřešil jednoznačně ve svůj prospěch. Triumfoval v rozpálených červencových devatenáctkách, přidal titul v juniorských družstvech společně s Michaelem Hádkem, jehož nakonec porazil v dramatické koncovce jednadvacítek. Se vstupem do nové sezóny má ovšem obrovskou chu na ještě lepší výsledky a více titulů. I z toho důvodu po rezignaci jeho Plzně na letošní extraligu upřednostnil mistrovské Mšeno před pražským Olympem. Jan Holub o všech těchto tématech hovoří v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Tvým oblíbeným zimním sportem jsou šroubky. Letošní zima byla v tomto směru příznivá a ty jsi ji hodně využíval. Myslíš, že budeš mít oproti soupeřům náskok?“
Jan Holub: „Těžko říct. Je to spíš, že jsem seděl na motorce. Je to lepší než nic, ale že by to byla velká výhoda? Myslím si, že ne. Je to spíš taková zábava. Jezdil jsem v Lišově. Moh‘ jsem jet do Opole na halu, ale to se mi nechtěla skládat motorka jen kvůli tomu. Škoda, že se nejely závody u nás, mohlo to bejt‘ pěkný. Od Ronnyho Weise jsem neměl pozvánku, akorát do toho Opole. Tady je dost velkej‘ rybník. Do budoucna je to o domluvě, závody jde domluvit a naplánovat.“

speedwayA-Z: „Nejvýraznějším úspěchem na mezinárodní scéně je bronz v evropském šampionátu juniorských družstev, když ke stříbru nebylo daleko. Letos už bude národní tým startovat bez tebe. Jak se ti závod v Divišově líbil?“
Jan Holub: „Je to úspěch, ale zas taky slavný závody to nebyly. Poláci byli jasný. Začátek vypadal dobře, ale Švédové se s tím srovnali. My moc ne. Byly tam defekty z docela dobrejch‘ pozic. Dráha byla po dešti hodně zajímavá. Moc jsem tam dvakrát spokojenej‘ nebyl, čekal jsem, že to bude o hodně lepší. Myslel jsem, že bude výhoda, že dráhu známe, že je přece jenom domácí, ale moc se to nepotvrdilo. Byla úplně jiná a s těma vejfukama to žádná sláva není. Moc hezky se na ně netvářím, radši bych ty starý. Měl jsem problém, že odcházely motory a vydržely jen pár závodů. Je tam o něco jiný nastavení s převodama a s motorem, co si myslím já. Největší problém je, že jsem motorku vůbec neslyšel, jestli to chce jinej‘ převod. Hlavně na tý těžký dráze je poznat, že je to hodně slabý a podle zvuku jsem si připadal, že jedu na Pionýru. Bronz je určitě úspěch, kterej‘ se dá zapsat, druhý místo by ale bylo hezčí. Škoda.“

speedwayA-Z: „Při semifinále mistrovství světa juniorských družstev v Plzni, ovšem domácí dráha byla. A nakonec se vidina postupu rychle rozplynula…“
Jan Holub: „V Plzni byla domácí dráha, ale byly tam dost velký mezery. Matěj spadnul a nejel. To byly dost velká ztráta, když jede dobře. Zase bych to tolik na vejfuky nesváděl. Měl jsem špatnej‘ den a taky pád. Poláci jsou malinko někde jinde s úrovní a se vším. Plzeň je velká dráha, ale asi jim to sedělo. Letos to může bejt‘ jen lepší. Snad jo, doufám.“

speedwayA-Z: „V evropském šampionátu do devatenácti let jsi z Rawicze postoupil do finále v Goričanu a skončil v něm dvanáctý. V mistrovství světa juniorů jsi byl vyřazen v kvalifikačním kole v Neustadt/Donau. Jak tyto závody hodnotíš?“
Jan Holub: „Rawicz byl super, už jsem tam jel s Markétou a Opolí. Postup byl doma, by jsem spokojenej‘. Doufal jsem, že se podobnej‘ výsledek povede i ve finále, ale nevyšlo to. V Goričanu byla dráha zajímavá. Nevědělo se, jestli se pojede nebo ne. Potom jsem měl exhibiční kousek. Z rovinky jsem chytnul nějakou kolej a měl to jen tak tak. Pak už to bylo takový na prd. Moc spokojenej‘ s tím nejsem. Poslední rok v devatenáctkách jsem si myslel, že by to nemuselo bejt‘ špatný. Možná by bylo lepší, kdybych tam netrénoval. Nastavila se nějak motorka, ale pak tu dráhu stáhli a bylo to o hodně hlubší. Místama to bylo mokrý, klouzalo to, ale místama bylo dost materiálu a chytalo se to. Neustadt bylo zklamání dost veliký. Spíš takový nasrání. Bylo to podruhý, teď jsem se ale dostal dál, že vyřazení přišlo až v rozjezdu. A ještě ke všemu z prvního místa. Byla tam kolej, myslel jsem si, že budu rychlejší, když ji najedu. Ale najel jsem ji špatně, zvedlo se mi to a vyjel jsem ven. Nejsou tam prkna a jel jsem až za ty kolíky. Letos jsem si to vzal zase s tím, že snad tu dráhu už napotřetí pokořím. Finále v Pardubicích bylo. Ale hodně slabý. Zjistil jsem tam, že finále ve světě je o něčem jiným než kvalifikace, co jsem doteď jel. Každej závod k něčemu přidá, najde se tam něco dobrý, co si z toho vzít. A pak to horší. Takový ty chyby v nastavení motorky a všechno kolem.“

speedwayA-Z: „Domáčí juniorský šampionát nabídl dramatickou podívanou. Po Pardubicích ses dělil o vedení se Slawomirem Musielakem, ale v Plzni o ně přišel. Postupně ses opět dostal dopředu a nakonec si uhlídal Michaela Hádka a získal titul. Jsi spokojený?“
Jan Holub: „Určitě jsem. První titul v juniorech a v jednotlivcích. Je to dobrej‘ pocit. Zadarmo to nebylo, v tý Praze to bylo dost rozhodující. Tři body náskoku jsou někdy dost, někdy je to málo. Všechno fungovalo, jak mělo, vyšlo to, jak jsem chtěl. Byl jsem s těma závodama celkem spokojenej‘. Dalo by se říct i s celým mistrákem. Až na tu Plzeň, to bylo smutnější. Pech, že to byl domácí závod, ale byla výhoda, že se nejhorší výsledek škrtá. Blbý je, že to bylo už ve druhým závodě, ale aspoň se člověk o něco víc snaží. Letos řek‘ Haďas, že půjde po titulu, že ho chce on, ale doufám, že mu do toho přijde zase nějaká dlouhá (smích). Vašek Milík bude taky dost velká konkurence, si myslím. Bude to letos asi těžší a zajímavější.“

speedwayA-Z: „Tvůj první individuální titul ovšem přišel o čtvrt roku dříve při mistrovství republiky do devatenácti let. Otázku, kdo je větší favorit, jestli ty nebo Václav Milík jsi vyřešil ve svůj prospěch.“
Jan Holub: „To jsem neřešil, ale zase Venca v Liberci předtím vyhrál juniorák. Čekal jsem, že to bude zajímavý. Přál jsem si, aby to dopadlo takhle, ale bylo to o tom dostat se do finále. A hlavně tam zaject. Což se povedlo. Výhoda byla, že jsem startoval z červený, protože byla celej‘ závod nejlepší a já měl výhodu, že jsem si moh‘ vybírat první. Věřím, že jinak by si ji Venca vybral taky a mohlo to dopadnout jinak. Naštěstí to dopadlo, byl to první samostatnej‘ titul a z toho jsem byl asi nejvíc šastnej‘. Lepší je seriál víc závodů, tady není prostor na opravu, ale ta jedna jízda je o štěstí. Může se stát cokoliv, prasklej‘ řetěz, píchlá guma a místo prvního místa jsi poslední.“

speedwayA-Z: „Z tvých loňských titulů vypadal nejsnadněji ten v juniorských družstvech. Slaňáci vás srovnali jen, když jsi v Plzni jel bez Michaela Hádka. Budeš souhlasit?“
Jan Holub: „Žádnej závod není jednoduchej‘, ale bylo to snazší, rok předtím to bylo zajímavější, hlavně slavnej‘ závod v Pardubicích. Automaticky se to nebralo, ale byla to povinnost. Po těch pár letech, co jedu s Haďasem dvojici, je to o něčem jiným, než jet s někým jiným. Už jsme docela sehraný. Jezdí se s ním suprově, vždycky se domluvíme. Nejsou problémy.“

speedwayA-Z: „Plzeň měla v extralize hrát papírově nejslabší roli. Nakonec jste ovšem něco podobného odmítli a zastavili se až v semifinále. Jak to hodnotíš?“
Jan Holub: „Systém je to pro někoho dobrej‘, pro někoho špatnej‘. Je to podle toho, s kým se jede. Dvojice jsou znát. Když si pomůžeš, je to jiný než s někým, komu je to úplně jedno a pošle to tam od startu. Dvojutkání jsou dobrý, jedou se v Polsku a Anglii a člověk si na to líp zvykne. Extraliga loni nebyla tak špatná. Nečekali jsme takový výsledky. V Pardubicích jsme prohráli o bod. O kousek to bylo pokaždý, o pár bodíků, to je škoda. Semifinále nebylo špatný, ale tam bylo jasnější, že Mšeno bude chtít každopádně postoupit. Měli lepší sestavu než v Plzni.“

speedwayA-Z: „Letos Plzeň nepojede a ty jsi skončil ve Mšeně, které o tebe usilovalo už v minulosti. Proč Mšeno a ne Praha, která rovněž projevila zájem o tvé služby?“
Jan Holub: „Bylo to i tím, že mě tam dlouho chtěli. Dostal jsem i docela dobrý podmínky. A hlavní přednost byla,že nemaj‘ juniora. Je tam sice Haďas, ale určitě pojedu juniorskou jízdu a pak se uvidí. Těžko říct, jestli by v Praze byla větší šance, těch juniorů je tam víc. Dal jsem přednost Mšenu. Je to mistrovskej‘ celek. A jeden z důvodů je možnost udělat zase titul v extralize.“

speedwayA-Z: „Sezóna už začíná. Jak ses na ni připravoval a s jakými ambicemi a plány do ní vstupuješ?“
Jan Holub: „Určitě obhajoba nějakých titulů. Kdyby jich bylo víc, bylo by to lepší. Udělat nějakej‘ výsledek v Evropě i ve světě a nejlíp se dostat do toho finále. A chtěl bych se ukázat i v Polsku, ale tam je to těžký. Nebylo by špatný ani podívat se do Anglie. Příprava byla, jak motorek, tak sebe. Změny na motorkách nebudou, asi to nechám při starým. Zatím zůstávaj‘ stejný designy. Možná po prvních závodech by se něco změnilo, ale to je otevřený.“

Jan Holub děkuje:
„Všem sponzorům a lidem, co mi pomohli. Dědovi a rodině. Největší poděkování bude JRM Divišov. A Fuchs Oil, ten mi docela taky pomoh‘.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Živanice – 27. února
Loni řádil na šroubcích a do sezóny vstoupil pořádně natěšený s vidinou, že se oproti toku 2009 posune ještě dál. Ale ouha, nakonec musel naprosto nečekaně řešit akutní nedostatek závodů. Mšeno, jemuž urputně pomáhal k prvnímu titulu, mu ve své extraligové kampani přisoudilo jeden závod. Vyhrál jedinou rozjížďku, s average 3,00 je nejlepší individualitou soutěže, ale kvůli zraněnému zápěstí už nemohl pokračovat. Sezónu nakonec ani nedokončil, nicméně na prahu té další má znovu správnou chu naskočit do závodního kolotoče. Vladimír Višváder o tom všem hovořil v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Extraligové časy se poněkud změnily. V Praze v říjnu 2009 jsi v klíčovém závodě za sebou vodil Matěje Kůse a nakonec po defektu motoru běžel pro bod, loni jsi neměl šanci předvést své nasazení. Absolvoval jsi jedinou rozjížďku, vyhrál, ale kvůli zranění ruky jel ve finále Aleš Dryml. Co dodat?“
Vladimír Višváder: „To jde úplně kolem mě. Nemám s tím nic společnýho. Řekli mi ‚Vlado, vyhraj první jízdu!‘. Já jim řek‘, že to nebude prdel. Pak mi řekli, že už nejedu. Ani jsem tomu nechtěl rozumět. Mšenu o nic nešlo a já si moh‘ vyjet body. Ještě před závodem jsem skákal přes švihadlo a chtěl si to vyjet. A pak, že za mě jel Aleš, to už je díra v řádech. Co k tomu říct? Jednou jsem ještě v extralize dělal náhradníka. Takže z mýho pohledu takový o ničem. To je sport, jednou jsi nahoře, jednou dole. Buďme upřímní, s kým můžu soupeřit? Sám se sebou. Tréninků je míň a já se chytám až poslední jízdu, když se uvolním. A když mě do ní nepustí, co můžu předvýst?! Mně by se líbilo, kdyby se ta liga jela jako dva závody za den jako jednou tříčlenný družstva ve Slaným. Na jednu cestovný bychom si zajezdili dopoledne a odpoledne. Určitě by s tím kolegové závodníci souhlasili. Celkově ta sezóna byla divná. Ke konci jsem nejezdil, bolela mě ruka. Přišel jsem o čtyři, pět závodů a to už bylo o ničem. Čo bolo, bolo, iděme dalej!“

speedwayA-Z: „Pro letošní rok ovšem nefiguruješ na žádné soupisce, ani v extralize, ani v první lize, ani v přeboru. Co se děje?“
Vladimír Višváder: „Už mě nikdo nechce, už mě chtěj‘ jenom Slováci. Na tu ligu mongolskou nebo jak se to jmenuje. Asi pro mě nejsou závody. Jsem moc slabej‘ na extraligu a moc silnej‘ na jiný závody. Ale začne sezóna a někdo se ozve. Zatím mám jistých šest nebo sedm závodů. Šest za to Slovensko a Zlatou přilbu. Loni jsem jel devět závodů. Šílený, děs a hrůza! Motorky mám připravený na další sezónu po těch loňských generálkách. Nic nebyl špatenka. Když se přihlásím na přebor, postoupím do semifinále a finále mistrovství republiky budu mít nějaký další závody. Licenci mám potvrzenou od doktorky, jen to musím poslat do Prahy. Po předloňský suprový sezóně, kdy člověk má motivaci a vrazí penízky do motorek, to přišlo vniveč.“

speedwayA-Z: „A v jakém stadiu je tvé koketování s ledovými ovály? Letošní zima byla kromobyčejně příznivá a při prvním závodě v Růžené tě bylo vidět jako mechanika u týmu Hutlových…“
Vladimír Višváder: „Motám se kolem těch svejch‘ šroubků, abych neseděl doma. Chtěl jsem postavit speciál na ledovou dráhu. Motor mám už doma pod ponkem a rámovinu si vyzvednu u pana Klatovskýho, až budou peníze. Budou, až mi je přinesou sponzoři nebo Ježíšek. Láká mě jezdit, vůně metylu, motorky. Když mám málo závodů na škváře, abych jich měl aspoň patnáct za sezónu. Uvidíme, je to otevřené, co dál. Necháme to náhodě. Chtěli bych se s kamarádem Fifem letos objevit na flat tracku. Přes Pavla Pučka jsme se zkontaktovali s promotérem. Máme připravenou motorku, upravenýho Transapla. Jezdili jsme s ním i šroubky. Flat track je taky plochá dráha, americká. Takže takovýhle bláznivý myšlenky nám choděj‘ po hlavách.“

speedwayA-Z: „Začátek loňské sezóny tě zastihl hodně natěšeného na závody. A bylo to vidět hlavně v přeboru jednotlivců/družstev. Jak se ti tyto závody zamlouvaly?“
Vladimír Višváder: „Bylo to super, pozávodil jsem si s mladejma klukama, což mě vyhecuje vždycky v výkonům. Byly to pěkný závody, perfektní z mýho hlediska. Zjara jsem byl rozjetej‘ ze šroubků a skočil do toho rovnejma nohama. V létě mám pauzu a to je znát. A pak jsem to musel zapíchnout kvůli tomu dlouhodobě zraněnýmu zápěstí. A to už mám chronický. Jestli se závody jmenujou přebor nebo pohár starosty Otrokovic nebo čeho, je jedno, hlavně aby závody byly.pro nás neprofíky, kdyby byly závody každej‘ víkend od dubna do září, bude jich dost.“

speedwayA-Z: „V červnu jsi ale vyzkoušel něco úplně jiného, extrémní závod v terénu Erzberg Rodeo. Jaké to bylo?“
Vladimír Višváder: „Ten kámoš, Jirka Němec alias Fif mě tam přihlásil za docela vysoký startovný, že jsem mu pomáhal v práci. Tak jsme tam šli čtyři dny blbnout. Byla to mega akce. Já byl v kategorii dvouválců. Erzberg je lom na železnou rudu, jede se dvanáctikilometrovej‘ úsek na kopec. Nahoře byl cíl. První den jsem po kamenitých cestách prolít čtyřicítkou rovinky, kde se dalo jet přes sto, protože jsem musel jet na zdechlou trojku, když mi vynechal jeden válec. Motorka nechtěla jet, dva, co jsem předjel, mě zase předjeli zpátky. Dostal jsem do elektriky vodu, když jsem předtím prolít‘ louži, kde bylo vody po nádrž. Po přelouskání výsledkových listin tohohle prologu jsem se asi ze sta závodníků objevil na jedenáctým místě. Druhej‘ den ta samá tra, druhej‘ pokus. Na kamenech jsem píchnul přední kolo. V milisekundách mi hlavou prolítla myšlenka, jestli mám zastavit. V žádným případě! Jenže asi v osmdesáti jsem z toho vystoupil a ulomil řidítka. Stejně jsem dorazil do cíle, ale to už uklidili rampu, protože chystali exhibici Kimiho Raikkönena a Tadeusze Blazusiaka. To je mistr světa v extrémním enduru a Kimiho znaj‘ všichni. Celkově jsem tak skončil devatenáctej‘. Byl tam šílenej‘ ruch fanoušků a lidí. Mega akce, kolem našeho kempu projalo nahoru a dolů tisíc motorek. Dočet‘ jsem se, že za prodlouženej‘ víkend tam bylo třicet tisíc lidí. Celou noc jsem pálil pneumatiky, dělal ohně a pilkou na železo řezal dříví. Rakouský ochranáři ze mě museli mít radost (smích). V neděli se jezdí extrémní hill climb, to je brutalita. Rovnou nahoru přes skály. Z pěti set jezdců tam vyjede třeba jen dvacet lidí. Bylo vedro a já ten svůj pád absolvoval jen v páteřáku a motokrosovým tričku. Při prvním pálení v ruce jsem se překulil na záda a jel asi čtyřicet metrů, až jsem se zastavil o svýho Transalpa. Večír jsem potkal Jaromíra Bartoše z Plzně a dali jsme si tam nějaký pivka. Ještě jsem se účastnil gumování, pálení pneumatik. Zapřel jsem si přední kolo o lavičku z posilovny a držel to asi pět minut. Transalp je nezničitelná motorka a ani já ji nedokážu zničit (smích). Tak jsem si pro jistotu koupil ještě jednoho, na kterým jsem letos měl udělaný šroubky. Přihlásil jsem se i na letošní ročník, ale pořadatel se omluvil, že má hodně jezdců. Dostali se do oficiálního mistrovství světa extrémního endura a tím je to daný. Stejně se tam chceme jet podívat.“

speedwayA-Z: „S endurem či motokrosem jsi experimentoval už dříve. Dokázaly by ti tyto disciplíny uspokojit tvůj apetit po závodění?“
Vladimír Višváder: „Určitě asi jo. Sedneš, chytneš řidítka, uvolníš se a vyčistíš si hlavu od starostí. Chlapi sobě. Motorky jsou hodně o odreagování a uvolnění. Buď si ten čas uděláš a vyrazíš nebo neuděláš a sedíš doma. Plochá dráha je super, že máš aspoň nějaký cesáky a jseš aspoň na motorce. Tyhlety zábavy a aktivity už stojej‘ jen penízky. Plochá dráha je pořád priorita, to je taková rutina. Ještě jsem pořád jednonásobnej‘ junior, bude mi teprve čtyřicet (smích).“

speedwayA-Z: „Absolvoval jsi kvalifikační kolo mistrovství Evropy jednotlivců ve Lvově, kam ses dostal na poslední chvíli. Jak na něj vzpomínáš?“
Vladimír Višváder: „Byl jsem rád, že jsem nejel sám. Tomáše Suchánka jsem vyzvedával na letišti v Rzeszowě a dělal mu takovýho závozníka. Závody byly o ničem. Filip mi půjčil novej‘ vejfuk, hodil jsem ho tam. On mi hodně pomáhá, dává mi po sezóně věci, za což mu takhle mediálně děkuji. Je to hodně udušený a já jsem trošičku těžší, nemám šedesát kilo. S tímhle výfukem to bylo hodně špatný. Čtyři jízdy jsem jel bez zájmu, až tu poslední s nasazením. Dvě kola jsem jezdil za Martinem, ve třetím mi to vylítlo z ruky. špatný, špatný.nemůžu ten vejfuk posuzovat z jednoho závodu, ale zvažoval jsem, že bych skončil, kdyby se na nich jezdilo. Proto mě potěšil Martin Búri, že se ten mongolskej‘ cup pojede na starejch‘. Novej‘ si pořizovat zatím nebudu. Nenamontoval bych ho ani na civilní motorku. Má to hnusnej‘ zvuk. Takže Ukrajina se mi líbila, párkrát jsem tu už byl. Strašně se mi ta země libí, ale závody byly o ničem, nesedlo mi to. Jako vždy jsem ale rád za každej‘ závod. Ale to tak bejvá, že se někdy vracíš spokojenej‘ a jindy naštvanej‘.“

speedwayA-Z: „Tvá závodnická dlouhověkost přináší rekord v počtu startů na ZP SNP v Žarnovici. Loni jsi opět posunul laku, když jsi v tomto závodě startoval už po jednadvacáté. Budeš tuto hodnotu ještě zvyšovat?“
Vladimír Višváder: „Dokud mi fungujou údy a budu mít chu,myslím, že to tam budu pořád přihazovat. Víš, jak to je v plochý dráze. Stane se ti něco nepříjemnýho a je po závodění. Zrovna večer jsem popíjel kafe s Lukášem Drymlem a on říkal to samý o český Zlatý přilbě. Že je tady přemotivovanej‘ a dráha mu nesedí. A to je se mnou to samý. Už se ani nepřemotivovávám a dráha v Žarnovici mi nesedí. Je to moc široký, potřebuju mantinely blíž. Nemůžu se soustředit, potřebuju spíš Kopřivnici, to mě baví víc. A teď poslední dva roky tam byl obzvl᚝ divoký povrch.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna se blíží stále rychlejším tempem. Jak se na ní připravuješ a s jakými záměry do ní vstoupíš?“
Vladimír Višváder: „Motorky mám zgenerálkovaný z minulý sezóny. Jezdím šroubky, tělocvična letos nebyla. Zlatá přilba nic nedělala, nedomluvili jsme se, takže individuálně. Lítal jsem na enduru, dokud to šlo. Teď je dlouhá zima, takže ty šroubky. Doma na prdeli nesedím. Cílem je, že bych chtěl postoupit do finále ZP SNP. To je jeden jistej‘ závod, že ho pojedu.“

Vladimír Višváder děkuje:
„Děkuju všem, kdo mě maj‘ rádi a kdo mi fandí. Jmenovitě Jakub Hejral, mám od něj dva motory, který mu už tři roky ojíždím.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Jiří Havlíček, Milan Mach a Jiří Brummer st.

Racková – 26. února
Celou svou kariéru kombinuje závodění se studiem. V posledních dvou sezónách však univerzita ustoupila přece jen do pozadí. A výsledky se dostavily. Životní výsledky v šampionátech republiky, stabilní reprezentační vesta, pozvánka do národního týmu či vylepšené renomé v polském Krosnu jsou milníky této cesty. Nyní však má nůž na krku a musí už mít zlínskou Univerzitu Tomáš Bati s inženýrským diplomem v kapse. Tomu podřizuje přípravu, kterou mu ovšem komplikuje rehabilitace poraněných vazů z plzeňského vyvrcholení přeboru jednotlivců/družstev a začátek vlastní produkce plochodrážních kol. O tom všem hovoří Martin Málek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „V prosinci jsi na kalendářní poradě zastupoval Březolupy. Jak na tebe jednání zapůsobilo? A je možné, že by ses objevil na ploché dráze také v roli funkcionáře?“
Martin Málek: „Nevím, co bych k tomu řekl. Celé zasedání na mě zapůsobilo dost negativním dojmem. Nechápu některé nové pravidla, hlasování a některé lidi, co tam sedí a jejich myšlení. Měl bych na spoustu věcí jiný názor. Nakonec stejně si ti dědkové odhlasují, jak se jim to zrovna hodí a ani snad o tom nepřemýšlí. Bezmyšlenkovitě zvednou ruku, aniž by se zamysleli nad podstatou věci. Co jsem přijel z výboru, uvažoval jsem, že bych ukončil kariéru, byl jsem z toho dost špatný. Možná bude pokračování, ploché dráze se jen tak nepřestanu věnovat, třeba budu pokračovat jako trenér. Ale na kalendářní porady prostě nemám.“

speedwayA-Z: „Po dlouhé době byl na fóru, které určuje vývoj ploché dráhy v naší zemi, aktivní závodník. A byl aktivní i v otázce návrhů. Většina tvých kolegů vesměs tvrdí, že pravidla určují funkcionáři a na závodnících je, aby se podřídili. Není to ovšem škoda?“
Martin Málek: „Myslím, že je to škoda. Byl bych pro, kdyby závodníci měli možnost vyjádřit se k pravidlům a vznést námitky. A taky by se jejich námitky musely vyslechnout a musely by se pochopit a zamyslet se nad nimi. Ale co jsem vznesl, každá námitka byla zametená pod stůl našimi odborníky na plochou dráhu. Je škoda, že v roli funkcionářů nejsou bývalí závodníci. Jsou tam lidi, co nikdy neseděli na motorce. Proto ani nemůžou pochopit, jaké může mít závodník nepříjemnosti, které mu svými pravidly přidávají. Nedomyslelo se hodně věcí až do konce. A je to v pravidlech nebo v otázkách pneumatik. Chtěl bych to navrhnout panu Moravcovi, ale napřed je potřeba zvolit si z řad závodníků několik zástupců. A začít u nich s touto myšlenkou, jestli by byli pro a jestli má cenu se do toho vůbec pouštět a nenechat všechno na našich odbornících.“

speedwayA-Z: „Sezóna 2010 pro tebe znamenala dost pozitivních prvků. Mezi ně bezesporu patří i první pozvánka startovat za národní tým ve světovém poháru družstev. Jak na Abensberg a Gorzow vzpomínáš?“
Martin Málek: „Na Abensberg dobře, na Gorzow už hůř. Ale hlavně byla pro mě velká čest se do národního týmu dostat. I když před Abensbergem nebylo jasné, jestli pojedu nebo ne. Hlavně v tom Abensbergu mi šlo o to, udělat dobrý výsledek a nebýt nejhorší z celého týmu, protože vím, že některým lidem se nelíbilo, že jsem byl v národním týmu. Taky tam byla novinka – nové výfuky. To byl největší omyl FIMu, že to vůbec schválil. Pokud se pojede na nich, plochá dráha už nikdy nebude plochou dráhou. Je to nebezpečná věc pro závodníky, protože z vlastní zkušenosti vím, že jezdec neví, co může od motorky čekat. A taky je postavené na hlavu, že jednou se nový výfuky musí jet a pak je zase zruší. Abensberg se docela povedl, i když jsem si myslel, že bych mohl udělat aspoň o dva body víc. Měl jsem ke konci špatné starty, poslední dva se vůbec nevyvedly, startoval jsem z vnějších drah. Co se týká Gorzowa, to mi začalo takové hodně slabé období v minulé sezóně, kdy už na mě dopadla únava. Kazila se mi technika, začal jsem mít problémy s pístama. Zničil jsem čtyři motory, než se vůbec přišlo, kde byla chyba. Hlavně ten výsledek byl docela žalostný pro celý český tým. Je to škoda, na takový závod bych chtěl co nejdřív zapomenout. A někdy bych chtěl, abych tam vůbec nebyl. V Gorzowě jsme byli v nevýhodě, že jsme přijeli na nový stadión, kde jsme nikdy nejeli. Má trošku specifické parametry zatáček. Byli jsme ve velké nevýhodě, že jsme netrénovali. Pršelo, dva dny jsme byli na hotelu a museli skočit rovnou do závodu, aniž bychom si to mohli předem vyzkoušet.“

speedwayA-Z: „Dle současného stylu SWC se z kvalifikace dostane do finálové části jeden jediný tým. Tam narazí na velmoce a končí. Existuje dle tvého soudu reálná šance postoupit aspoň do poslední šance nebo je už sám o sobě úspěchem dostat se mezi nejlepší osmičku?“
Martin Málek: „Co se týče systému, světový pohár je dobře udělaný. Myslím si, že je to spravedlivý systém postupu. Neměl bych proti tomu námitky. Spíš co se týká situace české ploché dráhy, tak je dost špatná. Nechci říct, že máme špatné závodníky, ale ten svět je už trošku dál než my. Po technické stránce ani ne, ale spíš co byla doba Bohouše Brhela, Tondy Kaspera, Tondy Švába, oni jezdili často s tou světovou špičkou. Ta doba už je pryč a spíš by se čeští závodníci měli snažit dostat se mezi světovou špičku v individuálních soutěžích nebo světových nejvyšších ligách. A potom bychom se mohli prát o medaile ve světovém poháru družstev.“

speedwayA-Z: „V mistrovství Evropy jednotlivců se ti však nepodařilo navázat na předloňské finále. Ze Lvova jsi postoupil z osmého místa, ale semifinále v Berghauptenu přineslo pohromu…“
Martin Málek: „Na Evropě mně hodně záleželo. Hodně jsem chtěl zopakovat předloňské finále. Ve Lvově se mi docela dařilo, jenom se mi nepovedl začátek, kdy jsem hned první jízdu dojel s defektem. Co se týče Berghauptenu, to byla atypická dráha. Takové malé kolečko, které bylo malé i pro malé motorky. Když se k tomu přidala kombinace nových výfuků, tak z toho byl výsledek velikého nepodařeného dne. Nešly mi tam starty, skoro vůbec se nedalo předjíždět. Dráha bez mantinelů, dost špatně se orientovalo v zatáčce. Myslím si, že to nebyly regulérní závody pro semifinále mistrovství Evropy. Liberec je proti tomu letiště. Říkal jsem si, že rád jezdím v Liberci, že budu mít výhodu. A nakonec to bylo jinak a bylo to ještě menší než maličké. Letos uvidím, jak to půjde. Vybral jsem si Červenograd, ale pak nevím, kam se postupuje. Ale finále je ve Lvově, z toho mám obavy. Mistrovství Evropy jde taky špatným směrem, co se týče volby stadiónů. Cestování přes ukrajinské hranice, to je fakt velký životní zážitek. “

speedwayA-Z: „Kvalifikace o SGP 2011 tě zastihla v Goričanu, kde jsi obsadil čtrnáctou pozici. Letos sis vybral Divišov. Myslíš, že by to mohla být výhoda?“
Martin Málek: „Mistrovství světa se mi taky dost nedařilo. Ale v kvalifikaci do Grand Prix jsem ani nedoufal v nějaký větší postup. Spíš jsem to bral jako takové získávání dalších zkušeností na světové scéně. V závodě mi to moc nešlo, při tréninku jsem z jednoho motoru vypustil kovové pilinky, tak jsem ho musel odstavit a zůstala mi jen jedna motorka. Doufal jsem, aby se nic nestalo a vydrželo to do konce závodu. Letos hlavně nemusíme jezdit tak daleko. Jen kousek po dálnici (smích). A v Divišově jezdím docela rád. Uvidíme, jak se mi tam bude dařit. Ten svět je úplně jinde, ale nějaký postup by byl fajn.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jsi opět vyrovnal svůj životní výsledek a skončil pátý. Jsi s tím spokojen nebo tě dráždí ty dva body, které tě v končené klasifikaci dělí od bronzu?“
Martin Málek: „Vlastně jsem si to předloňské páté místo zopakoval. Je fakt, že jsem si to pokazil posledníma dvěma rozjížďkama v závodě v Praze. Vesměs jsem spokojený. Možná mi tam chyběl ten jeden finálový závod, co byl předloni a pojede se zase letos. Ale páté místo je pro mě dobrý výsledek. A co se týče loňského mistra, Matějovi moc blahopřeju. Co ho znám jako nerváka, nemyslel jsem si, že by to dotáhl do vítězného konce. Zvládl to perfektně. Co se týká dvojic, moc mě také potěšilo, že dvojice vyhrál Pepíček se Zdendou. Tam jsem mu to hrozně přál. Já jsem se chystal na třetí finálovou jízdu za sebou a mrzelo mě, že to s Martinem Vaculíkem nevyšlo. Ty dvojice mě loni hodně mrzely, že jsem neměl kvalitního paráka. Pepíček si ale zasloužil udělat titul po deseti letech. To jsem byl nakonec rád, že jsem žádného výborného paráka neměl, protože by zase skončil druhý (smích).“

speedwayA-Z: „V přeboru jednotlivců/družstev jsi hrál roli suveréna a spolu s Martinem Gavendou a Jaroslavem Petrákem vévodil průběžné klasifikaci. Nakonec jsi ovšem měl vrch díky většímu počtu vítězství. Byl to snadný titul a co ti tyto závody přinesly?“
Martin Málek: „Hlavně mi přinášely starty za Březolupy. Akorát mě trošku štve, že se říká role suveréna, ale moc velkou konkurenci jsem ve startovním poli neměl, než se uzdravil Venca Milík. Nejobtížnější byl první závod v Pardubicích, kdy to bylo asi nejobtížnější závod. Za každé vítězství jsem rád, každého titulu si cením, ale asi bych ho víc ocenil v nějaké vyšší soutěži. Co se týká vítězství v jednotlivcích, nijak velice jsem o to neusiloval, nezáleželo mi tolik na titulu v jednotlivcích, ale spíš obhájit vítězství ve družstvech. Pro Březolupy je to taková hezká prezentace, že jsou alespoň v přeboru nejlepší. Neprožíval jsem to, ale z toho posledního závodu v Plzni jsem si odnesl potrhané vazy v rameni.“

speedwayA-Z: „Nikdy ses netajil svou neoblibou nového extraligového systému. Změnil se tvůj postoj během sezóny a mělo by na něj vliv, kdyby Slaný nevypadl z play-off?“
Martin Málek: „Nezměnil se můj negativní postoj k tomuto systému. Myšlenka to není špatná, ale mně jako závodníkovi se ten systém nelíbí. Praxe je taková, že nemám rád, když musím jet rozjížďku hned po rozjížďce a je málo času na přípravu. Když něco neklape podle plánu na sto procent, je ta druhá rozjížďka tak trošku v háji. I kdybychom nevypadli, systém by se mi nelíbil. Nebude se mi líbit ani letos, když budeme mistři. Pro závodníka je dost hektický. Hlavní věc, co se mi nelíbí, je, že ti samí závodníci z jednoho a druhého týmu jedou pětkrát, šestkrát mezi sebou. Výsledky jsou pak dost zkreslené, nejsou tak objektivní jako při polském systému,kdy se protivníci vystřídají více mezi sebou. Hlavně nám chyběla posila dalšího českého jezdce nebo lepší výsledky juniora. Kluci se dost zlepšili a otázka dobrého juniora je dost klíčová pro vítězství ve dvojutkáních. Tak uvidíme.“

speedwayA-Z: „Loni ti dlouho trvalo, než jsi podepsal kontrakt v Polsku. Letos jsi dlouho neváhal a rychle podepsal v Krosnu, kde jsi dokonce byl jeden z prvních závodníků, které klub ze své dlouho utajované soupisky zveřejnil.“
Martin Málek: „Zatím je to pohoda, ale na začátku loňské sezóny nebyla. Protože předtím jsem si udělal v Krosnu problém, že jsem nepřijel ani na jeden závod, co mě pozvali. Většinou z důvodů, že jsem se den předtím zranil. Loni se mi nepodařilo sehnat žádný kontrakt, ani varšavský v žádném klubu. Zkoušel jsem oslovit Krakov, Ostrow, Lublin, dokonce i Rybnik, Pilu, Opole, ale nikde o mě nebyl zájem. Potom, když se ozvalo znovu Krosno s dalším pokračováním v polské lize, neváhal jsem a podepsal. Naštěstí to byla dobrá volba, hlavně jsem si chtěl napravit reputaci tam,kde jsem si ji pokazil, protože Krosno beru jako svůj domácí polský klub. Za jiný jsem tam ještě nejezdil a dráha patří mezi mé oblíbené, i když ten černý uhlový prach mně trošku vadí. Co se týká toho Krosna, velké plus bylo, že se vydařil hned první závod. Hlavně byla hlubší dráha, kterou tam mám rád. Jenom mě dost štvalo, že pak ty výsledky nebyly už takové jako v tom prvním závodě. Přišel jsem o jeden dobrý motor hned po prvním závodě, co mi tam jel. Než skončila základní část, dlouho trvalo, než se mi podařilo zase nějaký dobrý motor dopasovat zpátky. Letos se tam už docela těším, doufám, že moje bodové výsledky budou lepší než loni.“

speedwayA-Z: „Škola a závodění se prolíná celou tvou dosavadní kariérou. Nyní jsi dokonce začal stavět plochodrážní kola. Jak stíháš přípravu na novou sezónu a co bys v ní chtěl dokázat?“
Martin Málek: „Moje letošní příprava probíhá dost špatně. Za prvé před měsícem jsem skončil rehabilitaci přetrhaných vazů v levém rameni, co jsem si odnesl z přeboru v Plzni. Ještě jsem měl takový nápad, že bych zkusil prodávat plochodrážní kola. A to jsem ještě netušil, kolik starostí a problémů takový nápad obnáší. Ale nějaké výrobky mám hotové. Vypadají dobře a myslím, že i kvalita je dobrá. Zatím řeším produkci, a až budě hotová produkce, zkusím řešit reklamu. Hlavně mi jde o kvalitu. Hlavní prioritou pro letošní rok bude konečně dokončit moje vysokoškolské studium. Tomu podřídím i začátek sezóny, který klidně oželím, ale školu musím už letos ukončit, přes to nejede vlak. Už bych to rád dokončil, abych měl čistou hlavu a mohl si užít možná poslední sezónu v mé kariéře. Nerad bych od toho studia na delší dobu vypadnul, baví mě co dělám, ale chce to čas. Dokonce jsem dostal i nějaké pracovní příležitosti, ale jsou to zatím jen nabídky. V dnešní době nejde práce kloubit se sportem. Nebo jde, ale ne na takové úrovni, na jaké bych ten sport dělat chtěl. Pomalu chystám techniku, uvidím, jak to dopadne. Prostě začátku sezóny nechám takový volný průběh. Neříkám, že se na to úplně vykašlu,ale do státnic nebudou mít závody takovou prioritu jako loni. To jsem školu odsunul až na druhé místo a tak to letos musí být obráceně. Po tom Gorzowě mi došla spousta věcí. Jak doposud provozuju plochou dráhu, dělám všechno špatně. Závodník nemůže stihnout připravovat si motorky na závody, skládat motory a do toho ještě dělat školu, navíc chtít podnikat a ještě závodit. Aby tohle všechno dělal jeden člověk, to nejde. Potřeboval bych sehnat nějakého spolehlivého mechanika,někoho, kdo by těm motorkám rozuměl a tu práci dělal hodně poctivě. Já jsem docela náročný ve svých požadavcích, co se týká odvedené práce, proto mi na motorky jen tak někdo sahat nemůže.“

Martin Málek děkuje:
„Moc bych chtěl opět poděkovat rodičům, že mě ještě nekopli do zadku. Dělají toho pro mě tolik, že už to víc ani nejde. Chtěl bych se kvůli nim polepšit, protože přes ten rok je občas hodně zlobím. Ale asi to se mnou už lepší nebude. Na druhou stranu, jakého si mě udělali, tak mě mají. Taky moc děkuji strejdovi Petrovi, panu Němcovi a Sašovi Kopeckému za technickou podporu a pomoc. Díky taky Mirkovi Rosůlkovi, Ládovi Šímovi a strategickému mágovi Milanovi Machovi za pomoc při závodech. Mechanikům Ríšovi Frištenskému a Vláďovi Sobkovi. Poděkovaní taky patří spoustě dalších lidí, kteří mi pomáhají a které jsem nevyjmenoval.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Milan Mach a Martin Málek

Mladá Boleslav – 29. ledna
V současné době chodí do posilovny, hraje hokej a prohání svůj pitbike. Připravuje se i po technické stránce a samozřejmě osnuje i plány na letošní sezónu. Rád by navázal na své loňské úspěchy. Obhájil se Mšenem extraligový titul a vylepšil své umístění z mistrovství Evropy jednotlivců a republikového šampionátu dvojic. Chtěl by vylepšit také svůj výsledek v mistrovství republiky jednotlivců a prostřednictvím Miskolce a King’s Lynnu se více etablovat na mezinárodní scéně. Ale dejme raději slovo přímo Filipu Šiterovi, který poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Před loňskou sezónou sis stanovil poměrně jednoduchý, by ambiciózní cíl. A sice mít svůj první rok mezi seniory lepší než ten poslední v juniorech. I stalo se?“
Filip Šitera: „Sezóna nebyla rozhodně lepší v Anglii, ale zase lepší v mistrovství Evropy. A o dvě místa lepší v republice. Kdyby nebylo problémů, mohlo to bejt‘ ještě lepší. Ale na republiku mám poslední léta smůlu, takže aspoň, že to dopadlo takhle. Udržel jsem se v osmičce, nemusím jet kvalifikaci a jsem v reprezentaci. V nějakejch‘ závodech to bylo lepší, někde horší. Bylo znát, že jsem měl míň závodů. Určitě bych tenhle rok chtěl minimálně o jednu, dvě třetiny víc závodů. Úbytek byl znát na výkonnosti, nejlepší trénink jsou závody a těch bylo hodně málo. Neměl jsem velký výsledky, tak nebylo tolik nabídek. Doufám, že se to konečně změní. To ti říkám už dva roky, snad se to už změní. Každej‘ pozná, že skončí juniory. Hlavně v Polsku je pro tým přínos mít dobrýho juniora, seniorů je dost. I u nás může mít jako junior dvanáct závodů, když k tomu dáš Polsko, je to hned rozdíl dvaceti závodů. Jednou, dvakrát v tejdnu jedeš závody, víc sedíš na motorce a jezdíš.“

speedwayA-Z: „Loni Mšeno v extralize dostálo své pověsti favorita a ozdobilo se druhým titulem. V mnoha případech to ovšem nebylo vůbec jednoduché. Jak váš triumf hodnotíš?“
Filip Šitera: „Byl novej‘ systém. Za poslední tři roky zase jinej‘ systém, ale teď úplně novej‘, že to jsou dvojutkání. Má to svý pro i proti. Jezdí se to tak v celým světě, ale zase třeba diváci ze Slanýho se už nejeli kouknout, když jsme jeli v Pardubicích. Až na semifinále a finále se jezdili dívat i lidi z jinejch‘ měst. Ale systém je takovej‘, co určí VV SPD, my závodníci to určovat nemůžeme. Myslím, že třeba ve Mšeně neměli špatnou návštěvnost. Prohráli jsme v Pardubicích, ale bylo to o štěstí a mně to v Pardubicích nejde už delší dobu. Měli jsme tam i vyloučení. Chybělo nám štěstí, ale zase nám nevyšel jen jeden závod. Ještě v Plzni jsme prohráli. Lidi na to maj‘ různej‘ názor, ale každej‘ by udělal to samý. Jakejkoliv‘ klub by nechal jet mladý místo Poláků. Byli jsme v pozici, že jsme si mohli dovolit prohrát. Nechali jsme svýzt mladý, nepotřebovali jsme posily, měli jsme už jistý finále, když se tam dostaneme přes semifinále. A dopadlo to, jak to dopadlo. Semifinále nebylo jednoduchý, jak to vypadalo. Plzeň dokázala kolikrát potrápit soupeře. Mohli jsme doplatit na vyloučení nebo defekty. Domácí prostředí je výhoda, že si můžeme říct při úpravě dráhy, co chceme, ale stejně ostatní tu dráhu znaj‘. Na finále nám vyšlo, že pršelo a mně dráha vyhovovala. Co se dělo před závodama, mně se taky nelíbilo, že jel Aleš. Vzal mi místo v sestavě, ale na druhou stranu i Praha, kdyby věděla, že má slabinu, udělala by to samý. Kdyby se pořád neměnily řády, nemusely by se řešit tyhle díry. Když ty lidi z VV SPD udělaj‘ takový řády, nemůžou se divit, že manažer potom ty díry využije. Začalo to tím, že jsem po základní části chtěli po základní části Martina Vaculíka. Celou dobu od začátku, co závodí, jezdí v Čechách. Nikomu to nevadilo a se slovenskou licencí se na mistrovství světa v Pardubicích přihlásil už předloni. Když se každej‘ rok bude měnit systém, řády nikdy nebudou dokonalý a najde se v nich spousta děr. To samý bylo s Wolffíkem. Dali ho do Slanýho a pak si ho vzali zpátky. Sice to nebylo ve finále, ale to se jezdilo ještě normálně. A v řádech se našlo, že to šlo udělat. Titul je určitě dobrej‘, bylo jasný,že finále bude těžký. Když jsme viděli dráhu, věřili jsme si. V Praze je tvrdá, nám teď pomoh‘ d隝 a nemuseli jsme to řešit. Byly tam díry, ale i na takovejch‘ drahách se jezdí. A proč to překládat, když nám to vyhovovalo?! Loňskej‘ titul byl těžší, ve finále bylo všechno od nuly. Měli jsme výhodu domácího prostředí, přišli diváci, za to díky. Obhajoba se říká, že je těžká a teď obhájit potřetí bude ještě těžší. Je vidět, že některý týmy to nemůžou přenést, že jsme to vyhráli dvakrát. Pan Grepl extraligu hodně povznes‘, ostatní na nás museli nazbrojit. Byl tady Nicki, byl i větší zájem médií i divácky je to něco jinýho, když ho vidí víckrát než při Grand Prix a Tomíčkově memoriálu. I pro závodníky je to lepší. Svýzt se s Nickim taky není každej‘ den.“

speedwayA-Z: „V extraligovém rozpise jsou dvě místa vyhrazena pro juniorské závodníky s českou licencí. Mšeno staví stabilně dva cizince a na zbylé seniorské posty je docela tlačenice. Vyhovuje ti ten tlak, že si svou nominaci musíš zasloužit, nebo tě třeba napadlo volit jistotu v jiném klubu?“
Filip Šitera: „Určitě je to lepší. Je tam zdravá konkurence. V Polsku máš třeba pět lidí na jedno místo, my jsme na dvě místa tři. Je to motivující, vlastně v Plzni bylo, že jsme cizince nepotřebovali a junior moh‘ jet na seniorovi. Je to jedno, jestli junior startuje na pětce nebo šestce, stejně se potkává se seniorama. O finále se mi trošku nelíbilo, že jsem byl náhradník. Spíš měl bejt‘ na pozici náhradníka Aleš. A měl bejt‘ nasazovanej‘ do těžších jízd. Ale to bylo rozhodnutí manažera. Já s tím nesouhlasil a měl jinej‘ názor. Bylo to chvíli po finále mistrovství Evropy. Přišlo i přemejšlení, že by to jinde mohlo bejt‘ lepší, protože jsem měl výsledky a v tom základním týmu bych byl. Chvíli jsem o tom přemejšlel‘, ale na druhou stranu, Mšeno mám blízko, vyrůstal jsem tam a abych kvůli jednomu závodu chodil jinam, by taky nebylo dobrý. I když jsem jezdil za Plzeň, pořád pro mě byla domácí dráha mšenská. A sponzory jsem měl spíš z okolí Boleslavi než z Plzně. V Plzni jsem ale měl krásný tři roky, rád na ně vzpomínám a taky jsem se tam hodně naučil. Ve Mšeně se mi líbí, mám tam hodně fanoušků, tu dráhu znám, ale kdyby se to do budoucna opakovalo, že bych stál? Taky není jednoduchý v extralize skočit do půlky rozjetýho závodu.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky dvojic ses objevil po boku Jana Jaroše v barvách DaK Moto Františka Liebezeita. V Divišově jste nakonec skončili třetí. Jaký to byl pocit stát zase na pódiu mistrovského závodu?“
Filip Šitera: „Určitě to bylo dobrý. V Divišově byla dobrá dráha, akorát pak to bylo suchý. Každej‘ věděl, že Kůsák s Dobruckim jsou favoriti, ale Pepe se Simoákem jim to vzali. S Gumou (přezdívka Jana Jaroše – pozn. redakce) jsme se domluvili líp než při extralize (smích). Určitě to bylo lepší. Předloni jsem jel se Simoákem, ale to je venkař jako já. Guma je lajnař a on věděl, že já pojedu venek a tak to bylo snazší. To ale neznamená, že se mi se Zdendou jelo špatně. V semifinále se Kůsák držel ideální stopu a já ho nemoh‘ předjet. Byli hlavní favoriti a všechno se jim povedlo až do finále. Pro nás byl úspěch bejt‘ na bedně. Zopakovat by to nebylo špatný, ale rozhodně bych na to nemusel čekat šest let (smích). Určitě bychom to teď chtěli obhájit, ale ještě radši skončit na lepším místě. Ale je to závod dvojic, záleží na celý dvojici. Lepší je dojet druhej‘ a třetí než první a poslední. Jak jsme to dělali v Divišově, nechat toho jednoho za sebou. Nevím, jak pojedu, je to na šéfovi. Něco říkal, s kým bych měl jet. A to by bylo na titul!“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jsi začal osmým místem v Pardubicích. V Praze ses o jednu příčku zlepšil, v celkové klasifikaci hned o dvě. Lituješ dvou nul a defektu nebo jsi spokojený, že ses udržel v elitní osmičce?“
Filip Šitera: „Určitě jsem pomejšlel vejš‘ a přemejšlel o bedně. V Pardubicích jsem přidíral motor a zadřel ho v cíli. V Praze jsem měl problém s elektrikou. Je dobrý, že jsem se udržel ve světě, když jsem to měl v Evropě jistý, protože jsem finalista. Dva závody byly dostatečný, měl jsem tam smůlu, aspoň že to dopadlo takhle. Ale určitě úspěšný to nebylo. Tady čekám, můžu se o mistra pokoušet dlouho, není to jako v juniorech, kde jsem to vyhrál všechno najednou. Letos mi finálový dráhy vyhovujou. Uvidíme. Je pravda, že Pardubice v oblibě nemám a Divišov je pro mě lepší. Praha je dobrý, Mšeno ještě lepší, akorát je problém, že to tam jde hodně lidem.“

speedwayA-Z: „Šampionát Evropy jsi odstartoval pódiem v Diedenbergenu. Přes semifinále v Balakovu ses nakonec přece jen dostal do finále v Tarnowě a tam obsadil desátou pozici. Jak své vystoupení hodnotíš?“
Filip Šitera: „Diedenbergen dobrej‘. Byl jsem tam minulej‘ rok a absolutně mi to tam nešlo. Měl jsem obavy, ale dařilo se nadmíru dobře. Velký kolo, ale pršelo, bylo to hluboký, možná to bylo tím. Balakovo se mi nepovedlo, v poslední jízdě se mi zastavila motorka. Trošku jsem byl zklamanej‘, ale moh‘ jsem jet finále jako náhradník. Nakonec nepřijel Darkin a já byl šastnej‘. Dvakrát jsem se nechal blbě předjet. Jednou ve třetím kole od Žagara, pak v poslední zatáčce od Gizatulina. To mi chybělo, abych bylo okolo čtvrtýho, pátýho místa. Byl jsem rád, že jsem to moh‘ jet a letos nemusím na kvalifikaci někam do tramtárie. Spokojenost, že jsem neskončil poslední a nakonec se svez‘ a měl desátý místo. Budu se snažit ho vylepšit, jestli se do finále dostanu.“

speedwayA-Z: „Do Ruska jsi zamířil i v kvalifikaci o SGP. Čekalo tě Balakovo a v něm čtrnácté místo. Jak vidíš smysl takového mistrovství světa, kde většina účastníků mluví rusky?“
Filip Šitera: „Není problém, že je to daleko, ale špatný, myslím, bylo, že se udělal extraliga dva dny před Balakovem. To zabránilo vzít si tam auto a motorky. Všichni to věděli a to si myslím, že od nich bylo blbý. Všichni vědí, jak to chodí v reprezentaci, ale já kdybych si měl vybrat mezi mistrovství světa a extraligou, vybral bych si extraligu. Nakonec se to vyřešilo, že tam poletím a půjčíme si motorky. Když jsem viděl tu motorku, divím se, že jsem dojel vůbec dvakrát do cíle. Neměl jsem štěstí při vybírání. Vybírali jsme si tři, já jako první, zvenku vypadala ta motorka dobře, ale uvnitř ne. Postupovalo deset lidí, škoda, že jsem nepostoupil, ale zase na druhou stranu bych trávil víkend s Gumou na hotelu s policajtama v pokoji (Jan Jaroš měl v Togliatti propadlá víza – pozn. redakce).“

speedwayA-Z: „V dnešní ploché dráze hraje rozhodující roli i technika. Mnohdy se veškeré vybavení ani nevejde do dodávky. Jaké to pak je letět do Ruska jen třeba s jedním motorem v tašce?“
Filip Šitera: „Neměli jsme motory, pan Špinka říkal, že si motorky půjčíme tam. Ale bohužel nebyly nový. Na pohled nebyly tak hrozný, ale pak nám došlo, že nám nepůjčí dobrý motorky, abychom dělali konkurenci jejich závodníkům. Vzal jsem si řidítka, sedlo, karburátor a lamely do spojky. Na mistrovství světa se motorka zastavila. Měnili jsme zapalování a svíčku. Pak jsem byl druhej‘, ale další jízdy se to zadíralo. Ve čtvrtý jízdě se to zadřelo a v poslední jsem neměl, na čem jet. Když jsme s Gumou jeli na Evropu, pan Grepl nám půjčil auto, za což mu děkuju. Jeli jsme s vlastníma motorkama. Zážitky obrovský, bylo to 3200 kiláků. Co jsem si myslel o Rusku, nebylo tak hrozný. Pravda, párkrát nás policajti zastavili a chtěli pivo,ale nebránil bych se tomu jet tam znovu. Ale je to dva a půl dne cesty a člověk je tejden pryč. Když máš závody, nemůžeš si dovolit bej pryč tak dlouho. Bylo ale lepší mít českou techniku i českýho rozhodčího, s kterým jsme byli domluvený, že mi nechá trošku času při úpravě, ale bohužel na to zapomněl. Sundal jsem kolo a už šly dvě minuty, takže jsem to tam naházel zpátky, vzal helmu a šel rovnou na jízdu. Takže na těch závodech byla i trošku sranda.“

speedwayA-Z: „Do května jsi jezdil v Coventry, v srpnu jsi získal angažmá v Belle Vue. pár závodů jsi odjel rovněž s vestou Lublinu. Co bys řekl na téma svých zahraničních angažmá?“
Filip Šitera: „V Polsku se projevilo, že už nejsem junior. Dostal jsem příležitost ve třech závodech. První se povedly, ale před druhým jsem měl zadřený dva motory, jeden z Polska, druhej‘ jsem zadřel tady. Vzal jsem si anglickej‘ motor a v Polsku to nefungovalo. V Coventry se mi první závody povedly dobře, ale pak to šlo dolů. V létě jsem neměl v úmyslu jít do Anglie, ale z Belle Vue mi dali nabídku. Myslel jsem, když mi půjčí techniku, šel bych do toho. Na tři závody by se mi nevyplatilo odvážet tam svoje motorky, ale jejich technika nebyla konkurenceschopná. Určitě to byl v zahraničí neúspěch, docela propadák. Letos mám King’s Lynn. Topas mi říkal o dráze, zná to, je tam osmnáct let, doufám, že mi pomůže. A když to půjde, pomůžu jemu. Dráhy v Elite League znám, žádný nový pro mě nejsou. Uvidíme, jak to půjde, doufám, že líp než minulej‘ rok. Anglie je pro mě důležitá. Musím se v zahraničí chytnout, aby o mně věděli a byl o mě zájem. Budu mít nový bydlení, doufám, že to bude změna k lepšímu. A že mi to na domácí dráze půjde a venku se srovnám.“

speedwayA-Z: „Uběhne ještě pár dnů a nová sezóna bude realitou. Jak se na ní chystáš a co bys rád dosáhnul?“
Filip Šitera: „Chystám se odlišnějc‘ než minulej‘ rok. Změnil jsem zimní přípravu. Chodím hrát hokej, máme partu s motokrosařema. Párkrát jsem byl s Petrem Bartošem v superkrosový hale. Mám závodního pitbika. Nevadilo, když sněžilo nebo pršelo. A posilovna, chodím na heat program. Uvidíme, doufám, že budu připravenej‘ dobře. Zůstávám na GM, změní se ale design. I barevně. Cíle jsou určitě obhájit titul v extralize, bejt‘ na bedně v republice a dostat se do finále Evropy a kvalifikace SGP. A bedna ve dvojicích.“

Filip Šitera děkuje:
„V první řadě určitě dědovi za všechno a pak Frantovi Liebezeitovi taky za všechno. Panu Greplovi. Firmě Autokomplex Menčík, panu Kohútovi, SPS Bakov nad Jizerou, Martinu Švestkovi, firmám MOTO Point, EK řetězy a AA beton, panu Sýsovi, Bogasovi a mechanikům Kaldovi a Dolkovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiří Havlíček