Mladá Boleslav – 29. února
V loňském roce spolu se mšenskými specialisty na obhajobu završil zlatý extraligový hattrick. Avšak s dalšími svými výsledky nebyl zas až tak spokojený. Nicméně přes zimu se pilně připravoval a nyní na prahu nové sezóny tvrdí, že jeho ambice jsou stejně vysoké jako v předchozích sezónách. Kromě toho se Filip Šitera v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z svěřuje s vírou, že se jeho plány už o další rok přesunovat nebudou.

speedwayA-Z: „Před rokem jsi tvrdil, že druhá obhajoba mšenského extraligového titulu bude ještě složitější než první. Přitom s takovou lehkostí jako loni Mšeno už dlouho nikdo nevyhrál. Obavy zkraje sezóny tedy byly naprosto liché?“
Filip Šitera: „Lichý nebyly. Vypadalo to jednoduše, ale jednoduchý to nebylo. To, že jsme vyhráli všechny závody v základní části, bylo o štěstí. Hlavně v Pardubicích, tam nám to vyhráli Greg Hancock s Martinem Vaculíkem. Ale plochá dráha je o štěstí, a když ho nemáš, máš defekty a tak. To štěstí znamená, že jsme ty defekty nebo blbý vyloučení neměli a nestálo nás to vítězství. Když vyhraješ titul, můžeš si říct, že to nebylo tak těžký, ale v průběhu sezóny se může stát cokoliv. Štěstí bylo důležitý, to potřebuješ, abys moh‘ vyhrávat. My ho měli a tím vyhráli i ten titul. Finále nebylo jednoduchý, Pardubice byly silnej‘ tým celou sezónu. A štěstí je, že ve Mšeně je pan Grepl a díky němu může bejt‘ tým, co máme. Dokázal přivést člověka jako je Greg Hancock. Pomáhá klubu jak bodově, tak je i kolega, že dokáže poradit s převodama nebo stopou, kudy jet, kde jsou díry a tak. Klobouk dolů před ním, dokáže pomoct každýmu jezdci v týmu. Dráha je pokaždý jiná, každej‘ má jinej‘ motor, to jo, ale Greg má obrovský zkušenosti. Řekneš mu, co ti to dělá, jaký máš nastavení a on ti řekne, co bys měl dělat. A v devadesáti devíti procentech to funguje, ne-li ve stech. A plochá dráha jsou všude dvě rovinky a dvě zatáčky. Nervy jsou při finále vždycky. Nechceš vypadnout na blbou závadu, všechno kontroluješ. Je to finále a nervy k tomu patřej‘. Naštěstí se nám podařilo obhájit. Domácí prostředí je, když víme, že druhýmu dráha nevyhovuje a nám jo, proto se taková dráha připravila. Nebudem‘ dělat dráhu rovnou jako stůl, aby to vyhovovalo Pardubicím. Připravovala se narychlo, ale podle mě to za limitem nebylo, dráha je někdy i v horším stavu. Ale bylo to domácí prostředí. Každej‘ chce vyhrát, ale myslím si, že rozhodlo, že jsme měli dráhu, co nám vyhovovala. To byl ten kousíček navíc, co nám pomoh‘. Pocity jsou rozhodně dobrý, ale teď se už musím soustředit na novou sezónu.“

speedwayA-Z: „Na obhajobu titulu je Mšeno už vyhlášený specialista. Jaké to bude letos, když se ve hře objevil pátý celek, který ti dokonce házel udičku?“
Filip Šitera: „Určitě je to o jeden tým víc. Budou dvě dráhy, my máme jen jednu, ale uvidíme, jestli to pro nás bude výhoda. Chtěli bychom určitě obhájit. Změnila se pravidla jako každej‘ rok, když Mšeno vyhrálo titul. Zatím se nám to podařilo vyhrát pokaždý, uvidíme, jestli se to vyjde i počtvrtý. Za Plzeň jsem jezdil, nikdy jsem neřek‘, že bych se nechtěl vrátit, ale nemám sebemenší důvod odcházet ze Mšena. Nic mi tu nechybí. Ztratil jsem sice sponzora DaK Moto, ale i vzhledem k tréninkům je pro mě Mšeno výhodnější. A bude to domácí dráha na všechny kola a vím, co tam čekat. Neměl jsem proto jedinej‘ důvod ze Mšena odejít. Do každý sezóny vstupuješ jako favorit, sice máme tři tituly, ale je nová sezóna a máme o Haďase a Holubína míň. Někdo si může myslet, že jsme favoriti, někdo ne. Já se musím soustředit na každej‘ závod. Sezóna začne odznovu, doufám, že budu z Anglie rozjetej‘. A zase půjdu za největšími cíly. Člověk musí věřit, že to půjde.“

speedwayA-Z: „Do mistrovství republiky jednotlivců jsi vstoupil naprosto famózně dvěma vítězstvími v Divišově. Jenže křídla ti přistřihnul pád, navíc ve Mšeně přišel defekt a tys skončil celkově šestý. Jak toto umístění vnímáš?“
Filip Šitera: „Tak do jednotlivců jsem šel získat titul. Po Divišově jsem věděl, že to nedopadne. Cíl se změnil na osmý místo, abych se udržel ve finále a nemusel jet kvalifikaci. Šestý místo není první. Zklamání to je, je jedno za jakejch‘ okolností to bylo. Škoda Divišova, musím jezdit širším obloukem, i když nevím kudy (smích). Byl to pech, ale stane se, to je plochá dráha, a to bylo za jakejchkoliv okolností. V tak krátkým seriálu to nejde dohnat. Chtěl jsem se na to vykašlat, ale dojel jsem to, abych se udržel ve finále. V Praze už bylo vidět, že na titul není, jel jsem tam odznova. Ve Mšeně jsem chtěl vyhrát, ale kleklo to. Ale při republice mám smůlu už kolik let, takže je to tak nějak jedno. Ale další rok do toho půjdu znova. Letos je to na dva závody, je to trošku charita, ale k republice by měl člověk přistupovat tak, aby vyhrál. Ten cíl zůstává na letošní rok a snad ho už nebudu přesouvat na další sezónu.“

speedwayA-Z: „Šampionát dvojic už jednou zažil kombinaci Filip Šitera – Richard Wolff – Březolupy. A také tentokrát nebyl důvod k oslavám, i když jsi nezapomněl na bonbóny gumídky. Je snad toto spojení osudově zakleté?“
Filip Šitera: „Asi jo. Měl jsem domluvený, že pojedu s Martinem Vaculíkem. Ten nemoh‘, Franta sháněl náhradu na poslední chvíli. Asi je to zakletý, že jsme se sešli s Richardem podruhý, znova v Březolupech a zase to nevyšlo. Byla to škoda, že jsme nepostoupili do semifinále, kde by se bojovalo o finále. Smůla to byla, ale nic se s tím neudělá. Letos nevím, určitě bych rád ve Mšeně jel za Mšeno. Nezáleží to na mně, ale když přijde s nabídkou, určitě rád pojedu před domácím publikem za Mšeno. Je to ale až v srpnu, času dost a závodů je taky dost.“

speedwayA-Z: „Loni ses vrátil do sestavy českého národního týmu. V Lonigu jste vyhráli, avšak v prvním závodě hlavního turnaje v King’s Lynnu opět vypadli. Je letos vyšší šance na postup do race-off?“
Filip Šitera: „Myslím, že postup do race-off jsme propásli loni. Rusům vypadly hvězdy a jeli jen ve čtyřech. Všichni vědí, jaká je plochá dráha u nás a ve světě. Je úspěch, že v tom world cupu vůbec jsme. Bylo to vidět už v tom Lonigu. V půlce závodu jsme prohrávali se Slovinskem asi o tři body a otočili to až na konci. Aspoň z pohledu jezdce při závodech to tak vypadalo. I Lotyši tam tahali, ale měli mladej‘ tým. Teď je na nás, abychom se dali dohromady a bojovali o race-off, i když to nebude jednoduchý. V King’s Lynn jsme měli štěstí, že nejeli Sajfutdinov a Lagutové, což jsou špičky. Jeden jim chyběl, dvě rozjížďky nemohli jet, a přesto jsme je nedokázali porazit. Tak to je, když v pěti nedokážeme porazit tým ve čtyřech. A když se dostaneme do race-off, tam budou týmy, co nás porazí o třicet bodů. Proto se musíme soustředit nejen na to, abychom se tam dostali, alte také abychom tam byli konkurenceschopní. Uvidíme ze začátku roku, kdo bude rozjetej‘, ale world cup jedou nejlepší borci světa. Postup je reálnej‘, ale letos to bude těžší, jestli tam pojedou špičky. Je úspěch postoupit, ale byla by ostuda postoupit a udělat v race-off pět bodů.“

speedwayA-Z: „Velká očekávání se tradičně vkládala do českého týmu v mistrovství Evropy dvojic, které vždy bylo zdrojem cenných kovů. Z Berghtauptenu jste postoupili, ovšem co se dělo v Pile?“
Filip Šitera: „Bylo to začarovaný. Prostě to nevyšlo. Z mý strany to byl propadák. Měl jsem technický problémy. A když se ti nedaří, psychika je hned někde jinde. Nebejt‘ Aleše Drymla, jsme poslední. Milíček je mladej‘, já měl psychiku dole a nechal radši jet jeho. Byl to černej‘ den, dařilo se jen Alešovi, nám ne a tak nám to bohužel nevyšlo. Dalo se čekat, že Poláci chtěj‘ jet na vítězství. Měli Hampela a oba Pawlický, pro který to byla domácí dráha. To je zase otázka k world cupu. Jestli chceme postoupit do race-off, tyhle závodníky bychom v Evropě měli porážet, což se nám v posledních letech nedaří.“

speedwayA-Z: „Portfolio tvých reprezentačních startů uzavírají mistrovství světa v Terenzanu a mistrovství Evropy v Plzni. I v těchto případech bude letos co zlepšovat, když se naskytne šance, že?“
Filip Šitera: „Myslím si, že pro mě by byla zajímavější Evropa. Ale udělali to nový, jede se to na čtyři kola a je to rozlítaný. A podle tabulek tam nejsem. Když bude nabídka, budu o ní přemejšlet. Ale hrnout se tam nebudu, soustředím se na ligy. Všichni vědí, jak to dopadlo letos. Ti, co se dostali do Grand Prix, to odřekli. To není můj případ, ale je třeba se nad tím zamyslet. Ale když nejseš první, příští rok chceš bejt‘ první zase. Co si budeme povídat, je to o financích. Druhá věc však je, že kdyby se ti Evropa zrušila, přeloží se ti na druhej‘ den, kdy se jezdí ligy. Ty jsou pro tebe důležitější a musíš je oželet. A je to hrozně daleko, třeba vejlet do Balakova ti sebere závody za celej‘ tejden. Nevyděláš si, uděláš si jméno, ale tejden stojíš jinde. A já nejsem takovej‘ dobrodruh, abych každej‘ rok jezdil do Ruska. Seberou ti pas kvůli vízům. Teď sice můžem‘ jezdit na občanku, ale zabere ti hodně času vyřizování formalit.“

speedwayA-Z: „Loni jsi v britské Elite League rozšířil řady týmu King’s Lynn. Jak jsi byl za kanálem La Manche spokojený?“
Filip Šitera: „Určitě jsem byl v King’s Lynn maximálně spokojenej‘. Nebylo to jen o závodění, ale ty lidi ti vyjdou ve všem vstříc. Nebyl problém s tréninkama. Byli jsme dobrej‘ tým a vycházeli spolu dobře. Pomáhali jsme si s motorkama a s cestama na letiště. Dráha tam je výborná a na každej‘ závod suprově připravená. Nejde na to říct jedinou negativní věc. Když jsem tam zůstával, šli jsme se kouknout třeba na fotbal. Na stadiónu se pořád něco dělo, měli tam závody aut nebo driftování na betoně, kde nás třeba taky svezli. Byl jsem tam spokojenej‘ úplně maximálně. Zezačátku sezóny byl problém, že byla jiná dráha než v Coventry, ale rychle jsme to doladili. Chtěl bych poděkovat Topasovi, kterej‘ tam už nějakej‘ pátek je. Kdykoliv jsem něco potřeboval, hned jsem volal jemu, protože jsem dobře věděl, že u něj vždycky dobře pochodím.“

speedwayA-Z: „Letos jsi podepsal kontrakt s Berwickem na Premier League a dál budeš jezdit Elite League za King’s Lynn. Co to bude obnášet? A co další ligy, jezdíval jsi Švédsko a Polsko, to už je konečná?“
Filip Šitera: „Bude to obnášet hodně závodů, ale s tím jsem do toho šel. To je pro mě priorita vyjezdit se. V Premier League je víc závodů než v Elite League. Děkuju King’s Lynnu, že mi to zařídili. Uvidíme po sezóně, ale bych se vyjezdil a poznal nový dráhy v Anglii, to bude ideální. Když jedeš do Polska, není to daleko, ale časově to vyjde, jak když přejedeš celou Anglii. Budu mít bydlení i dílnu v Berwicku i v King’s Lynn. Když chceš hodně závodit, musíš hodně cestovat, to k plochý dráze patří. To víš, že by bylo nejlepší mít sto závodů za rok ve Mšeně (smích)! Chtěl bych v sezóně podepsat jako do Švédska, tak Polska. Minulou sezónu jsem nebyl vytíženej‘ a myslím, že mi to ublížilo ve výkonnosti. Ale v Polsku maj‘ average na tým a je těžký se tam dostat. Přes známýho jsem loni zkoušel Švédsko, ale nedopadlo to, ani Dánsko přes Madse Korneliussena. Tam jsou kategorie A, B a C. teď budu mít hodně závodů v Anglii, nebudu to dalších kontraktů tak tlačenej‘, ale uvidíme, jak to dopadne.“

speedwayA-Z: „Sezóna je pro tebe už prakticky přímo za dveřmi. Jak ses na ní chystal a jaké cíle sis stanovil?“
Filip Šitera: „Cíle jsou jako minulej‘ rok, vyhrát extraligu a republiku. Plus když pojedu dvojice, tak zazářit tam. A hlavně bodovat v ligách. A když se najde místo ve world cupu, prolomit tam smůlu. Motorky jsou zatím jen vyleštěný a chromovaný. Ještě nic nepřišlo, ani blatníky. Technická příprava je hotová. Honím jen poslední maličkosti. Příští tejden jedu do Anglie. Po fyzický stránce jsem na tom, myslím, dobře. A po psychický stránce jsem se, doufám, zahojil.“

Filip Šitera děkuje:
„Dědovi a celý rodině. Ze sponzorů určitě velký díky Marcelu Váňovi z firmy MITRANS, firmám Rimini, Autokomplex Menčík, FH logistik. SPS Bakov nad Jizerou, panu Greplovi a firmě Grepl Gestav, Dak Moto Liebezeit, Gardinia, Motopoint, EK Chains, Kohút, SýS a Scandic CNC.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Michal Kohout

Praha – 26. února
Se stopětadvacítkou se nechtěl rozloučit předčasně a vskutku se mu loni podařilo posunout hranici možného ještě dále. Druhý hattrick na české scéně navíc podtrhl bronzem z poháru mládeže FIM ve francouzském St. Macaire. I když ve druhé polovině sezóny střídal obě kubatury a to dokonce i v rámci jednoho podniku, zaznamenal pozoruhodné výsledky i s pětistovkou. Michal Škurla se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že jediným problémem bylo uvědomit si, na jakém stroji právě sedí.

speedwayA-Z: „Jsou závodníci, kteří v roce patnáctých narozenin odkládají stopětadvacítku a soustředí se plně na půllitry. Ty jsi naopak v sedle kolibříka vytrvat až do konce. Proč ses tak rozhodl a dokázalo tě závodění se stopětadvacítkou naplnit?“
Michal Škurla: „Měl jsem tu sezónu dobře rozjetou a chtěl jsem to dojet. Je to spousta zkušeností a vyjít z kontaktu s těma závodníkama není dobrý. Po závodní stránce mi to pořád něco přinášelo. Některý jízdy byly pěkný, některý i hodně bojovný, že jsem se do toho musel hodně zakousnout. Počítal jsem, že půjdu do půllitrů, ale bylo v plánu, že zůstanu ve stopětadvacítkách, chtěl jsem obhájit všechny ty výsledky, který jsem dosáhnul předminulej‘ rok. Byl to dobrej‘ krok, určitě výsledky za to stoprocentně stály.“

speedwayA-Z: „V klasickém šampionátu stopětadvacítek spousta borců prahlo po tvém skalpu. Dokonce tě tu a tam někdo porazil, ale v konečném součtu jsi mistrovský titul uhájil. Čím si to vysvětluješ?“
Michal Škurla: „Bylo to hodně technikou. Motory byly pořád od pana Šmída z Litomyšle. Ty musím pochválit, byly bezchybný a nikdy mě nezklamaly. Ve stopětadvacítkách jsem taky už pár let jezdil a zkušenosti tam už něco málo byly. A spoustu zkušeností jsem si přinášel z půllitru zpátky na tu stopětadvacítku. Přemožitelé byli, ale to zvyšovalo moji motivaci. Když prohraje, člověk se namotivuje bejt‘ zase z nich nejlepší. To je hodně velká motivace. Jsem rád a titul, obzvl᚝ když je obhájenej‘. To bylo těžší, ostatní soupeři se zlepšovali, jejich technika šla nahoru a hlavně já už byl těžší. Třeba Patrik Mikel jezdí hodně dobře, v Pardubicích vychytali převody a věděl, jak to tam jet. A jsem dělal, co jsem dělal, nemoh‘ jsem ho předjet. Největší radost jsem měl, že jsem stopětadvacítky zakončil nejvyšším místem.“

speedwayA-Z: „Při Speedway Mini Cupu jsi dominoval už jen tím, že jsi jako jediný z okruhu favoritů odjel celý seriál, ale v mistrovství republiky na malé dráze ses už pomalu smiřoval se ztrátou titulu. Nakonec jsi i tady obhájil, ale finále A v posledním závodě v Praze bylo hodně dramatické.“
Michal Škurla: „To bylo. Ale oni se rozčilovali zbytečně, já si stojím za tím, že jsem se jich ani nedotk‘.Byl to blbej‘ závod už od začátku. Měli jsme technický potíže a nějaká jízda se navíc nepovedla. A nakonec to dopadlo hodně dobře na to, jak blbě to začalo. Tenhle titul byl určitě nejtěžší. Neměl jsem takovej‘ náskok a hlavně, kdo by tady vyhrál finále, byl by mistr. A mně nevyšel vůbec start. Pak jsem se tam probojovával. Nejdřív spadnul Holubín, pak jsem jel jen s Míšou. Tý jsem to tam vsadil v poslední zatáčce. Ani nespadla, ale stejně říkali, že jsem ji poškodil. Ale já bych to neřek‘. Jsem hodně spokojenej‘, stopětadvacítky jsem zakončil, jak jsem chtěl. Byla i bedna ve Francii, i když to mohlo dopadnout líp. Tři kola jsem jel první, ale pak mě předjeli oba dva.“

speedwayA-Z: „Od června jsi střídal obě kubatury a to dokonce i v rámci jednotlivých závodů v jednom dni. Co takové rychlé přesednutí na motocykl druhé kubatury obnáší po stránce závodníka a z úhlu pohledu mechanika?“
Michal Škurla: „Mechanik stíhat musí. Když sednu na stopětadvacítku, musí připravovat půllitra a naopak. Stíhal před závodem i o závodech. Nic jinýho mu nezbejvalo. Já si musel uvědomit, na jaký motorce jedu a jak na ní jet. Třeba jsem udělal úplně blbej‘ nájezd, než jsem si uvědomil, že jedu na druhý motorce. Dá se to splýst. Hodně snadno. I na startu jsem si třeba blbě sednul a ten start pak nebyl tak dobrej‘. Vždycky jsem se musel přizpůsobit. Občas to bylo hektický, ale šlo to. Nic jinýho nezbejvalo, muselo to jít.“

speedwayA-Z: „Až do října, kdy tě vyrovnal Ondřej Smetana, jsi byl jediným plochodrážníkem, který závodil ve třech kubaturách. Ale zlatý pohár dvěstěpadesátek v Nörrkopingu byl tak trošku krok vedle nebo ne?“
Michal Škurla: „Tam to bylo hodně špatný. Nebylo to připravený dopředu. Teprve tejden předem jsem dostal motor od Průchy. Byla tam asi nějaká porucha. Někdy se podařilo odstranit, ale vůbec to nejelo. Byla to nepřipravená akce a už bych to vůbec nezopakoval. Chtěl jsem to původně jet, ale chtěl to mít připravený. Neměl jsem ale svůj motor a hlavně nebyl čas to vyřizovat. Až když se Michal zmáknul v Chabařovicích, zavolal mi pan Křikava. Nabídnul mi to a já to vzal. Dojeli jsme pro ten motor a takhle se to vyřešilo. Byl to ale krok vedle. Tohle už nikdy neudělám, vůbec to nevyšlo. Do nepřipravenejch‘ věcí už nepůjdu.“

speedwayA-Z: „Letos je už stopětadvacítka minulostí, ale co dvěstěpadesátka? Anebo budeš závodit už jen v klasické plochodrážní kubatuře?“
Michal Škurla: „Už zůstanu asi jen u půllitrů. Kdybych náhodou jel dvěstěpadesátku, muselo by se to připravit dopředu. A jel bych na ní jen trávu, ne normální plochou. Trávu bych si chtěl zkusit, víc mě to láká. Je tam sice Plzeň, ale já bych radši jel trávu. Nijak to neřeším a hlavně na to teďka vůbec není čas.“

speedwayA-Z: „Ostrý debut s pětistovkou přišel při červnovém Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích. Zažíval jsi nějaké zvláštní pocity? Závodní kolotoč pro tebe nebylo ničím novým, nicméně půllitr je půllitr. Pomohly ti předchozí zkušenosti ze stopětadvacítek?“
Michal Škurla: „Byl to první závod a byl jsem z toho nervózní. A dobře dopad‘ na první závod. Pátý místo, ale nějak divně mě vyřadili z finále. Bylo to něco jinýho než stopětadvacítky. Nevěděl jsem, co od toho očekávat. Chtěl jsem taky udělav nějakej‘ výsledek a byl z toho celkově nervózní. Zkušenosti ze stopětadvacítek mi trošku pomohly. Už jsem tam párkrát jel. Pro mě byly stopětadvacítky dobrej‘ výcvik, každopádně mi to neuškodilo a pomohlo. Po závodech jsem byl naštvanej‘, že mě nepustili dál do finále, ale zároveň měl radost. První závody a hned pátý místo!“

speedwayA-Z: „Aklimatizace na pětistovky byla ovšem rychlá. Už v šampionátu republiky do devatenácti let jsi debutoval skvělým pátým místem. A hned další víkend při pátém závodě své kariéry stanul v Liberci poprvé na pódiu. Jak jsi tyto úspěchy prožíval?“
Michal Škurla: „V těhle závodech se povedlo vychytat převody a nastavení motorky. Byly to parádní závody. Z Pardubic mám hodně velkou radost. Vůbec jsem to nepředpokládal. Celou dobu jsem si říkal, že můžu jen překvapit a nemůžu si dávat žádnej‘ cíl. Hlavně jsem nechtěl bejt‘ poslední. A to jsem naštěstí nebyl. Z Liberce jsem měl taky radost, skončil jsem druhej‘. Byl jsem jen naštvanej‘, že jsem neporazil v rozjezdu Vlada. Byl lepší a hlavně zkušenější. Chvílema jsem jezdil před ním, ale v poslední zatáčce mě předjel. Takovýhle výsledky by chtělo ještě zopakovat.“

speedwayA-Z: „Do konce sezóny jsi s půllitrem stihnul první ligu, juniorské šampionáty, debut v extralize i třeba oslavy českého vítězství v jadranské lize. Představil ses i v Polsku a na Slovensku. Jak to všechno hodnotíš?“
Michal Škurla: „Já si myslím, že začátek to byl docela dobrej‘. Poznal jsem hodně drah, naučil se v tom pohybovat, naučil se něco novýho a tenhle rok bych chtěl začít dělat nějaký výsledky. Loni byly nejlepší ty devatenáctky v Pardubicích. To byl můj nejlepší výsledek v celý sezóně. V extralize jsem jel jen jednu jízdu, takže z toho dojmy nejsou žádný. Jadranský liga byla taky dobrá, je to pro mě dobrá soutěž, daj‘ se tam získat nový zkušenosti.“

speedwayA-Z: „Příští měsíc začnou boje na oválech nanovo. Klasická otázka na závěr exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z se týká přípravy na novou sezónu a cílů, které sis na ní stanovil.“
Michal Škurla: „Motorky budou černý, ale jenom rámy. Ale dečky budou určitě žlutý. Teď stavím motorky, pomalu se to začíná rýsovat. Probíhá fyzická příprava, s celým týmem chodíme do posilovny, na spinning a na squash. Cíle jsem si nějaký stanovil. Chtěl bych bejt‘ na bedně v jednadvacítkách a udělat titul v devatenáctkách.“

Michal Škurla děkuje:
„Poděkuju trenérovi panu Schneiderwindovi. Celýmu týmu Shupa za celokariérovou podporu. Pak tátovi, kterej‘ mě nejvíc sponzoruje a drží mě u plochý dráhy. A vůbec rodině, mámě, že mi podepíše licenci. A pak sponzorům Zdeňkovi Nevařilovi a Pepovi Novotnýmu. A však, co mi pomáhají.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Václav Buřič a Jiřina Šifaldová

Žarnovica – 18. februára
O prechode z juniorskej na seniorskú kategóriu bolo toho popísané už ve¾a. Väčšina jazdcov, ktorých sa to týkalo, pripúštali určité obavy. Úplne inak ja na tom Martin Vaculík. Ten už v minulej sezóne jazdil po¾skú Extraligu v pozícii seniora a sám v nasledujúcich riadkoch hovorí, že nemá vôbec obavy z prechodu do seniorskej kategórie natrvalo, čo ho čaká v tejto sezóne. Naopak, pod¾a jeho vyjadrení sa na to teší. O tomto, ale aj o iných záležitostiach týkajúcich sa Martina Vaculíka, sa porozprával magazín speedwayA-Z so samotným jazdcom.

speedwayA-Z: „Tvojim hlavným cie¾om pred sezónou 2011 bolo medailové umiestnenie v MS juniorov. No nakoniec z toho bolo ‚iba‘ siedme miesto…“
Martin Vaculík: „Nepodarilo sa to. Mrzí ma to, že posledný rok medzi juniormi mi nebolo súdené medailové umiestnenie v tomto šampionáte. Neviem čo na to poveda. Dos som laboroval s motormi. H¾adal som dlho ideálne nastavenie. Najhoršie to bolo v Poole. Podcenil som túto anglickú dráhu najmä čo sa týka nastaveniami motorov, ktoré som mal pripravené ako na dráhy na kontinente. Po týchto pretekoch som mal ve¾ké bodové manko. Dos ma to znechutilo a nepodarilo sa mi to prekona.“

speedwayA-Z: „Pred sezónou 2011 bol na teba vytváraný tlak zo strany tvojho po¾ského klubu Tarnówa, aby si si vybavil po¾ské občianstvo. Nakoniec si však ostal pri slovenskom. Ako to vyzerá s tebou v súčasnosti?“
Martin Vaculík: „Teraz mám stále slovenské občianstvo a navždy chcem Slovákom aj osta. Pre Tarnów bolo dôležité, aby som štartoval v po¾skej Exralige za ich tím ako junior a na to by som musel ma po¾ské občianstvo. Klub nemal takých kvalitných juniorov. Takto som však štartoval ako senior, kvôli čomu musel ďalší kvalitný senior stá. Nakoniec som však ostal pri slovenskom občianstve, pričom som musel ukáza, že som lepší od iných seniorov.“

speedwayA-Z: „Ako celkovo hodnotíš uplynulú sezónu z poh¾adu, že končíš medzi juniormi?“
Martin Vaculík: „Teším sa, že končím juniorský vek. Každý totiž očakával a dával mi najavo, že by som mal získa nejakú medailu z MS juniorov. Bolo to dos zväzujúce. Nebolo to dobré. Bol to silný tlak. Keď mi niečo nevyšlo, bol som z toho sklamaný a moja forma klesala. Teraz sa však teším na seniorskú kategóriu.“

speedwayA-Z: „Tvojmu po¾skému klubu Tarnówu sa v uplynulej sezóne ve¾mi nedarilo, rovnako aj tvoje výkony v Po¾sku boli ako na hojdačke. V čom to bolo?“
Martin Vaculík: „K výkonu Tarnówa asi to¾ko, že nám v tíme chýbal líder. Nejaký kvalitný pretekár, ktorý by tím ahal v každom stretnutí. Rovnako tu chýbal tréner, ktorý by nás nabudil, vedel zomknú družinu, sceli ju. V tíme bola horšia komunikácia aj medzi nami jazdcami. Neboli sme ako jeden tím. Táto nie najlepšia atmosféra nevplývala dobre ani na moju formu v Po¾sku. Nebolo to ono. Rovnako ako som už predtým spomínal, dos sme laborovali s technikou, motormi. Báli sme sa či sa nám podarí motory zladi s novými tlmičmi. Nakoniec sme zistili, že to nie je také zložité, no aj to ubralo kus sezóny. Potom som mal rôzne výkyvy, keď som urobil 12 bodov alebo aj nulu. No aj pritom som mal nieko¾kokrát smolu so zadretými motormi. Rovnako to bolo individuálne aj na dráhach. Napríklad v takej Toruni, či Leszne som nikdy nezajazdil dobre. Maximum som tam možno nazbieral pä bodov. Jednoducho mi to tam nesedí a môžem robi čoko¾vek.“

speedwayA-Z: „Zato v Čechách si po prestupe do Mšena pomohol tomuto klubu k zavàšeniu majstrovského hattricku.“
Martin Vaculík: „Ve¾mi sa teším, že sme vyhrali extraligu. Pre mňa to bolo po dlhom čase. Naposledy som bol vo víaznom tíme v roku 2006 v Slanom. Super bolo aj jazdi s Gregom Hancockom. Od neho som sa mohol priuči a dá to ve¾a jazdi s takýmto majstrom. Boli sme dobrá partia aj medzi chalanmi, či už s Fandom, Filipom Šiterom, Honzom Holubom, Michaelom Hádekom, Sebastianom Ulamekom, Honzom Jarošom a ďalšími. Navzájom sme si medzi sebou radili a pomáhali. Bola tam v celom klube výborná atmosféra a som skutočne rád, že sme dovàšili ten hattrick.“

speedwayA-Z: „V kvalifikácii do GP 2012 sa ti takmer podarilo postúpi do tohto prestížneho seriálu…“
Martin Vaculík: „Teším sa, že som prvým náhradníkom. Je to pre mňa ve¾ká pocta. Ak niekto nebude môc štartova v nejakej z GP a to samozrejme nikomu neprajem zranenie, ale napríklad, že nedostane víza do Cardiffu, určite budem rád štartova namiesto neho. No zároveň si však myslím, že v súčasnosti som ešte na jazdenie počas celej sezóny v GP nedozrel. Keď už by som mal štartova v GP, tak rovno bojova v prvej osmičke. Nechcem tým poveda, že si neverím, no jednoducho na GP musíš dozrie. Je málo jazdcov, možno jeden za celé desaročie, ktorí sú ako Emil Sajfutdinov, ktorí sem prídu v devätnástich, či dvadsiatich rokoch a patria hneď medzi elitu. Ja som ako radový jazdec, ktorý musí na to dozrie a musí by dostatočne vyjazdený, aby mohol patri medzi elitu aj v GP. A na to si musím ešte počka.“

speedwayA-Z: „Počas sezóny si sa trikrát predstavil aj na žarnovickej dráhe. Aký je to pocit štartova na dráhe, kde si začínal?“
Martin Vaculík: „Jazdenie na domácej dráhe je dobré. Vždy som sa na to tešil. A vždy keď to čas dovolí rád budem štartova na žarnovických pretekoch. Veď tu mám strašne ve¾a známych a kamarátov, či fanúšikov, pred ktorými sa rád ukážem. Doma je jednoducho doma. Je to niečo iné.“

speedwayA-Z: „Pre budúci rok by si mal štartova v štyroch plochodrážnych ligách. Nemáš trochu obavy z toho, že tu budeš môc štartova už len ako senior?“
Martin Vaculík: „V Po¾sku som bol ako senior už v uplynulej sezóne, nako¾ko z juniorskej pozície tu mohli štartova iba domáci jazdci a ja som bol zahraničný. Takže tento skok som prekonal a myslím, že som ho zvládol celkom dobre. Veď ko¾kí aj kvalitní jazdci mali s prechodom do seniorskej kategórie problémy a v Po¾sku sa neujali. Ja som sa s tým popasoval a verím, že ďalšia sezóna bude len lepšia. V Dánsku a vo Švédsku je to jedno. Tam som bol vždy v podstate ako senior. Vo Švédsku mám garantované všetky preteky. To sa jazdí v utorky. V Dánsku mám garantovaných osem pretekov v stredy. Teraz budem potrebova čo najviac pretekov, aby som sa poriadne vyjazdil.“

speedwayA-Z: „Chystáš pre sezónu 2012 nejaké zmeny vo svojom tíme?“
Martin Vaculík: „Chcem zosta býva v Žarnovici. Práve tu mám výborný tím, ktorý sa rozrastie ešte o jedného výborného po¾ského mechanika. Sebastian Jagoda je totiž bývalý mechanik Magnusa Zetterströma, u ktorého pracoval štyri roky. Je skutočne výborný. Rozumie sa do toho a myslím, že mi to pomôže vo výsledkoch. Okrem neho mám v tíme môjho otca a Denisa Takáča. Na preteky bude občas so mnou chodi aj môj sponzor a zároveň kamarát Mirči Takáč. Je to skutočne dobrý tím. Okrem toho som dos investoval aj do zázemia, keď som zväčšil garáž a urobil si tam ve¾kú, profesionálne vybavenú dielňu. Tu sa môže odvádza kvalitná práca.“

speedwayA-Z: „V minulom roku si štartoval s licenciou PZM. Vrátiš sa v sezóne 2012 k slovenskej?“
Martin Vaculík: „Budúci rok budem určite jazdi s licenciou SMF. Chcel by som štartova vo všetkých šampionátoch, v ktorých máme miesto. V Majstrovstvách Európy jednotlivcov to bude žarnovické semifinále. O postup do GP 2013 zabojujem v kvalifikácii.“

Martin Vaculík ďakuje:
„Poďakova sa chcem mojim sponzorom Azoty a Tauron, Eurosan Tarnava, TKC – Mirči Takáč, Wulf sport, Stuha Tomáš Uher, Fuchs oil Slovensko, DaK moto František Liebezeit, Wap – Alto, ¼ubošovi Šmondrkovi a ve¾ké ďakujem patrí aj celému môjmu tímu, Danielovi Landovi a celému dračiemu tímu. Poďakova sa chcem aj všetkým fanúšikom a všetkým, ktorí ma akoko¾vek podporujú.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Martin Búri a Igor Fellner

Žarnovica – 13. februára
Slovenská plochá dráha už viac ako dve desaročia neoplýva množstvom pretekárom. Skôr sa to dá nazva živorením. Našastie sa však v každom úseku tohto obdobia našlo nieko¾ko jednotlivcov, vďaka ktorým sa stále v medzinárodnej konkurencii objavuje aj slovenský reprezentant. V súčasnosti sú slovenskými stálicami Martin Vaculík a Ján Halabrín. V prípade prvého ide o profesionála a v prípade druhého ide o nadšenca, ktorý pracuje, aby si zarobil na svoj koníček. Práve on sa podelil s čitate¾mi magazínu SpeedwayA-Z o svoje pocity z minulej sezóny, či poh¾ad na dianie v slovenskej plochej dráhe.

speedwayA-Z: „Za posledné dva roky si prežil dve odlišné sezóny. Ako by si ich porovnal?“
Ján Halabrín: „Sezóna v roku 2010 nebola pre mňa ve¾mi bohatá na preteky ani tréningy. Mal som len tri preteky a pár tréningov. Boli problémy s financiami, dráhou v Žarnovici a aj s technickým zabezpečením. Avšak sezóna 2011 bola ove¾a lepšia čo sa tohto týka. Jazdil som stále keď to šlo, nový klub mi to umožňoval. Starali sa o to, aby som nie len ja, ale aj ostatní chalani mali čo najviac tréningov, bolo ich hodne a aj pretekov. Takisto sa mi starali z ve¾kej časti aj o technické zabezpečenie a sponzorov.“

speedwayA-Z: „Po nespokojnosti ve¾kej časti plochodrážnej verejnosti v Žarnovici s vedením plochej dráhy, vznikol nový SC Žarnovica, ktorého členom si sa vzápätí stal aj ty. Ako spätne hodnotíš tento krok?“
Ján Halabrín: „Vznik nového klubu žarnovickej a teda aj slovenskej plochej dráhe ve¾mi pomohol. Vďaka tomuto klubu to v Žarnovici zase ožilo, aspoň o niečo. Pri konci sezóny 2010 prišli za mnou chalani Martin Búri a Jakub Zliechovec, povedali mi o ich plánoch s plochou dráhou a aj so mnou a nemohol som odmietnu. Myslím si, že chalani majú ve¾ké plány, ktoré sa im postupne darí plni a tomu som ve¾mi rád. Kúpili nafukovacie mantinely, po nieko¾kých rokoch dostali Žarnovicu opä do ligy, robili pravidelné tréningy, zháňali sponzorov, zorganizovali množstvo iných akcií a samozrejme aj viac pretekov.“

speedwayA-Z: „Sezónu 2011 si začal oproti minulým rokom ove¾a skôr. Už na začiatku apríla si mal v kalendári tri preteky. Cítil si v tom nejakú výhodu?“
Ján Halabrín: „Určite je to výhoda začína s pretekmi čo najskôr, čím viac pretekov tým viac skúseností. Keby to bolo možné, tak by som jazdil už v marci. Ale naše podmienky na dráhe to neumožňujú, aj kvôli Autoslidu, po ktorom je pravidelne problém da dráhu dokopy. Ja jazdím rád a čím skôr v sezóne začnem tým je lepšie.“

speedwayA-Z: „Už pred sezónou, ale aj cez ňu si absolvoval rôzne propagačné plochodrážne akcie, či besedy. Aký je tvoj názor na túto činnos. Má to význam pre propagáciu plochej dráhy a h¾adanie nových talentov?“
Ján Halabrín: „U nás je to ve¾mi ažké čo sa týka mladých talentov. Propagácia je samozrejme výborná, mali sme podpisovanie zmlúv (prezentácia plochodrážneho ligového tímu a klubu – pozn. redakcie), čo bolo otvorené pre verejnos, ja osobne som bol na žarnovickej základnej škole na besede a ešte na iných akciách. Mao Vaculík bol zase na žarnovickej cirkevnej základnej škole a tiež na iných akciách, kde propagoval slovenskú plochú dráhu a myslím si, že deom sa to páčilo. Boli k nám bližšie. A mnoho z nich by chcelo jazdi, problém sú však peniaze. Našastie náš SC Žarnovica zakúpil zo sponzorských peňazí na tento rok motorku pre mladých, pričom plánuje pred sezónou kúpi ešte jednu, v čom vidím budúcnos. Je super, že sa takéto podujatia robia. A rád na ne budem chodi aj tento rok (smiech). Uvidíme ako sa to prejaví v ďalšom fungovaní plochej dráhy v Žarnovici.“

speedwayA-Z: „V podstate v úvodnej časti sezóny si prišiel o motorku a počas sezóny si mal k dispozícii iba jediný stroj. Na konci sezóny si však kúpil zánovný GM, no ten ti vydržal jediné preteky… Nebola to tak trochu smola? V čom to väzilo?“
Ján Halabrín: „Motorku, o ktorú som prišiel som mal od starého AMK PD Žarnovica. Bola by to pomoc. Pred sezónou sme ju zrepasovali a však na začiatku sezóny ju chceli naspä. Nič iné mi neostávalo len ju odovzda. S jednou motorkou sa ažko jazdí celá sezóna. Mal som s tým niekedy ve¾ký problém, hlavne keď som mal poruchy alebo pády, ktorých som mal neúrekom. Na konci sezóny som mal možnos kúpi motor GM, bol som šastný, že ho mám a myslel som si, že mi vydrží dlhšie ako jeden pretek a tréning. Bol to prvý môj prvý GM  Lenže na tréningu na štarte som ho zadrel na komplet, súčiastky vypadávali cez výfuk. Bola to fakt smola. V čom bol problém? Nemám šajnu, proste som ho dostal s tým, že je dobrý, mal som na ňom skontrolova ventily, ale neurobil som tak, pretože jeden z mechanikov prišiel s tým, že to netreba hneď, čo nakoniec bola blbos, ale už bolo neskoro. Proste sa to stáva, to sa môže sta aj pri novom motore, bolo mi to ¾úto, ale nemal som koho z toho vini.“

speedwayA-Z: „Za sezónu si absolvoval trinás pretekov, čo je oproti sezóne asi 400%-tný nárast. Ako hodnotíš svoje výkony v nich?“
Ján Halabrín: „Minulú sezónu som si užil pretekov až až na moje pomery. Ale na výkon v nich som nebol až tak hrdý a ani nie som. Bodoval som v nich minimálne a to niekedy kvôli technike, ale väčšinou to bolo tým, že som ve¾a padal. To bolo najhoršie a hlavne kvôli tomu, že som ničil svoju jedinú motorku pádmi a potom som mal problém dáva to dokopy do ďalších pretekov. Veď som mal skoro v každom preteku jeden až dva pády. No katastrofa. A tým som určite sklamal aj ve¾a ¾udí.“

speedwayA-Z: „SC Žarnovica sa aj kvôli tebe prihlásil do Jadranskej ligy. Ako hodnotíš svoje vystúpenia v nej?“
Ján Halabrín: „Jadranská liga je super, pretože sa tam dá dobre vyjazdi, sú tam aj chalani približne takej výkonnosti ako som ja. Pred sezónou som myslel len na to ako tam budem bodova a pomáha týmu, chcel som ma za preteky 6 až 8 bodov. No realita bola iná a to aj vďaka už spomínaným pádom. Za preteky som robil 3 až 4 body a to nie je bohviečo. Určite som čakal od seba viac.“

speedwayA-Z: „Ako celkovo vnímaš dianie okolo plochej dráhy v Žarnovici? Pravidelné tréningy, pä pretekov, rôzne akcie za poslednú sezónu. Ako to vyzerá s popularitou tohto športu v Žarnovici?“
Ján Halabrín: „Ako som už povedal, nový SC Žarnovica priniesol do Žarnovice nové svetlo pre plochú dráhu, snažia sa ju propagova ako sa len dá. Aj úroveň vybavenia štadióna sa zvýšila vďaka nafukovacím mantinelom, čo zakúpili. Na tréningy ktoré sa robia pravidelne každý týždeň a niekedy aj dvakrát, chodí čím ďalej tým viac ¾udí, myslím fanúšikov, ktorí sa snažia aj pomáha. Niekedy ich tam možno naráta aj vyše sto. Mrzí ma len, že nedokážeme nadviaza normálnu komunikáciu medzi SC Žarnovica a AMK PD Žarnovica, máme dva kluby a vzahy medzi nimi sú na ostrie noža a to je ve¾ká škoda. Viem, že naši chalani sa snažili nadviaza komunikáciu, ale odpovede sa tuším nedočkali. Všetko viazne hlavne na tej komunikácii. A čo sa týka popularity tohto športu u nás? V Žarnovici je to populárne dos, je tu kopa fanúšikov a prívržencov plochej dráhy. Myslím, že každý Žarnovičan príde aspoň na 2 až 3 preteky za sezónu, záleží ko¾ko podujatí sa koná. Na pretekoch býva skoro vždy do dvoch tisíc ¾udí, pričom na Majstrovstvá Slovenska ich prišlo tuším do 3 000. Horšie je to z popularitou celkovo na Slovensku, plochú dráhu poznajú ¾udia v okolí Žarnovice na 50 km, čes výnimkám. A to je dos smutné. No to je dlhodobý problém.“

speedwayA-Z: „Prvýkrát v histórii Zlatej prilby SNP, neštartoval na tomto podujatí ani jeden slovenský pretekár. Prečo si sa v štartovnej listine neobjavil ani ty?“
Ján Halabrín: „Bolo to riadne fiasko, to sme nečakali nikto. A myslím, že to bola aj hanba organizátora, pretože v Žarnovici sme mali troch vlastných jazdcov.
Každý rok mi buď zavolali alebo poslali mailom pozvánku na Zlatú prilbu SNP, no v roku 2011 ako som prestúpil do druhého klubu, sa tak nestalo. Absolútne žiadny záujem z ich strany, aj keď vedeli že Vaculdo im nepríde. Mal ís za nás Pučko, ale ten zadrel pred prilbou motory a tým pádom nemali jazdca za Slovensko. Mne to ponúkli zhruba hodinu pred pretekmi, no nemal som pripravenú motorku, pretože som s tým nerátal. Do toho času ako nevedeli, že nebudú ma jazdca, tak som ich nezaujímal a zrazu keď nemali koho, tak už aj ja som im bol dobrý. Aj keby som mal nachystanú motorku, tak by som možno nešiel, kvôli tomu ako sa zachovali. A čo viem, tak prilbu chcel ís aj Vlado Višváder, ale tomu tuším povedali, že je už starý, že ho už nechcú.“ (Vladimír Višváder je rekordér čo do počtu štartov na ZP SNP, kde štartoval dvadsa rokov takmer nepretržite – pozn. redakcie)

speedwayA-Z: „Počas sezóny si mal nieko¾ko zle vyzerajúcich pádov. Ako je to s tvojim zdravotným stavom?“
Ján Halabrín: „Najhoršie na mojich pádoch bolo, že mne nebolo skoro nikdy nič, ale motorka bola na šrot. Keď som si to tak spätne prehral, teda aspoň čo som si pamätal alebo čo som videl na fotkách, tak som nechápal, ako sa mi nič nemohlo sta. Som úplne v pohode, našastie som z toho vždy vyviazol len s odreninami.“

speedwayA-Z: „Sezóna 2012 sa rýchlo blíži. Aké máš ciele do nej? Ako to vyzerá s tvojim kalendárom? Ako sa na ňu pripravuješ?“
Ján Halabrín: „Mojím najväčším cie¾om je čo najmenej pada, najlepšie by bolo keby vôbec (smiech). Bodova čo najviac v lige a samozrejme čo najvyššie priečky v individuálnych pretekoch. Ale najviac by som chcel zabojova a dúfam, že sa mi to aj podarí na ME jednotlivcov v Žarnovici. Momentálne, mám isté preteky v Jadranskej lige, všetky preteky organizované SC Žarnovica, Fritz Wallner mi vybavuje preteky v Rakúsku, mal by som ís Alpe Adria Cup, ďalej pôjdem ME dvojíc v Miskolci, MČR dvojíc za SC Žarnovica, s¾úbené mám miesto v Zlatom Znaku v Kršku a chalani v klube sa snažia presadi, aby sme spolu s Fritzom jazdili Maďarský šampionát jednotlivcov. Moja príprava čo sa týka kondičky je na tento rok trochu slabšia, pretože chodím robi do Čiech a čas mi nedovo¾uje až tak pracova na sebe. Ale teraz som už dáky ten čas doma, tak sa snažím cviči každý deň. Tak dúfam dobehnem to čo som zameškal (smiech).“

Ján Halabrín ďakuje:
„Chcem sa poďakova svojim sponzorom Miroslavovi Takáčovi – TKC montované domy, Peovi Cvangovi a ďalším. Ďakujem aj svojim mechanikom. Rovnako vďaka patrí aj Speedway Clubu Žarnovica za finančnú, materiálnu a ďalšiu pomoc. Poďakova sa chcem samozrejme aj všetkým fanúšikom, ktorí mi počas pretekov v Žarnovici fandili a všetkým nadšencom, ktorí sa zaujímajú o plochú dráhu.“

Foto: Martin Búri a Igor Fellner

Praha – 2. února
V plochodrážních depech patří mezi nepříliš hovorné typy závodníků, jimž mnohdy nerozváže jazyk ani kromobyčejně povedený mítink. Když však přesto promluví pro médie, jeho komentáře jsou trefné a výstižné. A loňská sezóna s třetím titulem v extralize a životním výsledkem v mistrovství republiky jednotlivců dalo mnoho podnětů pro exkluzivní rozhovor. Nicméně Jan Jaroš se v něm pouze neotáčí zpátky, ale hledí vstříc rychle se blížící sezóně.

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky skončilo tvým rozjezdem s Matějem Kůsem o bronzovou medaili. Stíhal jsi ho vytrvale a po závodě tvrdil, že by stačilo jedno jediné kolo navíc a podařilo se ti ho předjet. Skutečně bys na něho dokázal něco vymyslet?“
Jan Jaroš: „Ono to není podstatný, protože se plochá dráha právě jezdí na čtyři kola. Pořád je to na čtyři kola. Bylo to hrozně rychlý. Zkoušel jsem se prosmyknout kolem mantinelu. Ale Matěj mi bohužel nikde nenechal skulinku, abych se tam moh‘ dostat. Hlídal si mě, byli jsem stejný rychlí. Bylo to o tom, kdo udělá chybu. Jak říkám, zkoušel jsem všechno možný. Dokonce tam byl v nájezdu jeden okamžik, kdy by to šlo, ale nedokázal jsem nabrat takovou rychlost, abych ho předjel. Hlídal si mě, chtělo to lepší start.“

speedwayA-Z: „Za těchto okolností jsi skončil celkově čtvrtý. Toto umístění bývá tradičně vnímáno jako nevděčné. Ke stupňům vítězů chyběl kousíček, avšak na druhou stranu jde o tvůj nejlepší výsledek v šampionátu vůbec. Jak to vnímáš ty coby osoba nejpovolanější?“
Jan Jaroš: „Vnímám to, jak říkáš. Jako úspěch a myslím si, že vyloučení v Praze bylo rozhodující. To byl v ten bod, kterej‘ mi v konečným výsledku scházel. Ten rozjezd byl potom takovej‘ bonus, kterej‘ se mi nepovedlo úplně na sto procent využít. Ale stejně to vnímám jako úspěch, je to nejlepší výsledek, kterej‘ jsem v mistráku dosáhl. A tak to řadím mezi svý úspěchy, i když je to čtvrtý místo. Vždycky může bejt‘ líp a nebo hůř. To nikdy nevíš. Výběr drah byl loni pro mě výhodnej‘. V Divišově to mám rád, v Praze to nebylo špatný, kdyby nebylo to vyloučení a Mšeno je doma. Ale podmínky má každej‘ stejný.“

speedwayA-Z: „Zato čtvrté místo v šampionátu dvojic budeš hodnotit jako zklamání. Co pro tebe znamenala výměna Filipa Šitery za Zdeňka Simotu oproti předloňské sestavě HBC fans? A jak na závod v Březolupech vzpomínáš?“
Jan Jaroš: „Tam si myslím, že nám to s Hadičákem nevyšlo, i když ten tam jel fantasticky. Já se pořádně nemoh‘ srovnat a doladit motorku, by jsem tam předtím jel první ligu a fungovalo to. Začlo to už od rána. Na dálnici jsem uvařil auto. Nakonec mě do Březolup vzal Richard Wolff. Naložil nás i s malinkým Honzíkem, za což mu chci poděkovat. Měl to i se zvukovou kulisou, když se malej‘ díval celou cestu Praha – Březolupy na Krtečka. Dvojice byly zakletý už od rána. To mě mrzí, opravdu mrzí, Březolupy řadím mezi své oblíbený dráhy. Škoda, no. Letos bych chtěl jet, chtěl bych nastoupit za Mšeno, ale jak to ve finále dopadne, je ještě ve hvězdách.“

speedwayA-Z: „Mšeno získalo třetí extraligový titul ve své historii. Letos ovšem neprohrálo jediné utkání, by v pár případech sehrála Štěstěna možná větší roli než přesně nasazený žolík. Jak jsi prožíval vaše vítězné tažení ze svého úhlu pohledu?“
Jan Jaroš: „Mšeno jako celek získalo třetí titul, což je fantastický. A že jsme vůbec neprohráli, je neuvěřitelný. Každopádně štěstí při nás stálo po celou dobu. Co se týče finálovýho závodu ve Mšeně, myslím, že to pro všechny i pro mě byl obrovskej‘ zážitek, na kterej‘ moc rád vzpomínám. To byla špička. Štěstí při nás stálo po celou dobu třech let a konstelace v týmu je celkově fantastická. Funguje to.“

speedwayA-Z: „2009, 2010 a 2011. Pěkná řádka titulů. Dá se nějak srovnat, který byl nejtěžší? Říká se, že obhajoba bývá mnohdy těžší, ale v tomto ohledu musíte být specialisté.“
Jan Jaroš: „Jak říkám, při každým závodě při nás stálo štěstí. Hodně při nás stálo, bylo nám nakloněný. Petr Vandírek jako manažer dělá svou práci špičkově a tituly jsou zásluha všech lidí ve Mšeně. Všechny tři byly těžký. Finále je vždy infarktový, ale nejvíc jsem si užil to poslední. Z toho mám radost, že to tam vyšlo. Paráda, fakt super. Užil jsem si ten závod jako takovej‘, od začátku do konce to bylo v takovým klidu. Sice nervy šílený, ale někde vevnitř si člověk říkal, že to dopadne dobře. I ten mančaft se sešel v dobrý formě, by kluci z Pardubic byli rychlí, ale my jsme chtěli víc vyhrát. A to si myslím, že rozhodlo.“

speedwayA-Z: „V depu působíš poměrně uzavřeným introvertním dojmem a ani povedený závod mnohdy neotevře stavidla tvé výřečnosti. Je to součást nějaké strategie? A když už se bavíme o dění v tvých boxech, mnohdy si dáváš hodně na čas s vjezdem na ovál…“
Jan Jaroš: „Ty vjezdy nejsou záměrný, bejvám‘ rád i první na pásce, ale spíš to bylo zaviněný tím, že jsme do poslední chvíle něco předělávali nebo dodělávali na motorce. Mám vždycky pocit, že to stihnu, ale párkrát se mi vymstilo, že jsem to nestih‘. Takže to je možná ten důvod, proč po závodech nemluvím (smích). Řídím se spíš pravidlem mluvit stříbro, mlčeti zlato. Mám svůj mikrosvět, jak jsi jednou napsal, do kterýho si málokdy někoho pustím.“

speedwayA-Z: „V polské lize jsi loni pokračoval opět v Krosně, ale pro letošek podepsal Gniezno. Už ti nestačila druholigová jistota?“
Jan Jaroš: „V Krosně jsem byl dlouho a potřeboval už změnu. Chtěl jsem se upgradovat o stupeň nebo ligu výš. Jeden z důvodů byl taky, že po čtyřleté spolupráci se ke mně Krosno nezachovalo korektně. Podařilo se mi podepsat do Gniezna do první ligy. Zjara tam mám na začátku března tréninky. Těším se na novej‘ klub, novej‘ mančaft a novou spolupráci s více profesionálním klubem. Jistý nemáš nikde nic, ani v polský druhý lize a jak říkám, chtěl jsem jít o úroveň vejš. A myslím, že bylo nezbytně nutný to udělat takhle. Dráhu znám, už třetí rok se tam jezdím zjara rozjezdit a trénovat. Najezdím tam pokaždý sto koleček. A ještě když Gniezno bylo ve druhý lize, jeli jsme tam s Krosnem závody proti sobě. A tak doufám, že tam na mě Toník Kasper bude zezhora dohlížet.“

speedwayA-Z: „A co ostatní světové ligy? Býval jsi hodně aktivní na Britských ostrovech, kam sis našel cestu už v juniorském věku. To je už uzavřená kapitola? A není problém obejít se bez většího počtu angažmá?“
Jan Jaroš: „Co se týče Anglie, je to spíš o tom, že letos určitě ještě asi ne. Je tam otazník. Jsou tu určitý věci, který potřebuju mít vyřešený předtím, než bych do Anglie šel. Zatím to není reálný. Ostatní ligy jsou složitý, jak tu sezónu postavit. Momentálně jsem jezdec amatér, naplno se věnuju práci a plochou dráhu dělám jako koníček. Je to s tím všechno spojený. Ale to je směr, kterým bych se chtěl vydat. Závodit míň, než se honit a závodit čtyřikrát do tejdne. Aby kvantita nepřesáhla kvalitu. Ale Anglii mám ještě v hlavě, že bych se tam chtěl jednou vrátit, ale v tuhle chvíli na to není zatím prostor.“

speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi loni absolvoval semifinále evropského šampionátu v Murecku, kde tě o postup připravil úvodní defekt. Letos jsi však poskočil v mistrovství republiky výš, budeš tedy mít více příležitostí. Hodláš je využít?“
Jan Jaroš: „První čtyři jezdci v mistráku mají mít nejvíc možností, ale praxe může bejt‘ jiná, tak uvidíme, jaký budou ty příležitosti a pak, jak se s nima popasuju. Určitě se chystám je využít všechny. Mám přislíbený semifinále mistrovství světa v Divišově, tam bych chtěl postoupit. Co se týčce mistrovství Evropy, co jsem mluvil s panem Špinkou, konkrétně ani nevím, kam jsem nominovanej‘. Neberu reprezentaci jako výhodu nebo nevýhodu, ale těší mě to. Prostě jseš reprezentant a každej‘ závod je čest. Člověk reprezentuje zemi, kde se narodil, což je špička. A jak jsem využil těch příležitostí, si povíme po sezóně.“

speedwayA-Z: „Nyní na počátku února je ještě měsíc relativního klidu. Jak se na novou sezónu chystáš a co bys v ní rád dosáhl?“
Jan Jaroš: „Nějaký změny zřejmě budou, uvažuju o tom, že přestoupím do silnější kubatury tisíc kubíků (smích)! S těmi cíli, je to momentálně tak, že si je sám se sebou probírám. A až budu mít jasno a odsouhlaseno, nechám si je pro sebe. A pak na konci sezóny ti řeknu, jestli byla trefa. Teď nevím, kde mi hlava stojí. Pracuje se, pracuje, postupně se všechno vytřibuje, uvidíme, jak se to podaří.“

Jan Jaroš děkuje:
„Chtěl bych poděkovat svýmu tátovi. Díky němu už umím spousta věcí a dneska závodím na motorce. Potom Zdenče a malýmu JPJ, že při mně stojí v dobrým i zlým. A celé rodině. Pak panu Greplovi, bez kterýho bych nejspíš těžko závodil. Panu Vopatovi, klukům ze Stuhy, Oldovi Řezníčkovi za žihadlo, klukům z DC, mechanikům Mufovi a Milanovi a samozřejmě i těm všem, které jsem nevyjmenoval.
PS – Jituš, dort se ti poved‘, byl výbornej‘, děkujeme!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Jiří Havlíček a Antonín Škach

Praha 28. ledna
Předloni na sebe začal upozorňovat výraznějším způsobem, avšak se svými výsledky nebyl spokojený. Jaro mu zkomplikovaly studia a autoškola a pak přišlo období, v němž přetržený řetěz byl jistý prakticky stejně jako termín podání daňového přiznání. Přesto dokázal trápit zkušenější soupeře. Nyní zdědil post pražské juniorské jedničky, ale rozhodně ho nebere formálně a je plný odhodlání se s novou sezónou začít naplno prát o skvělá umístění. Čtenáři magazínu speedwayA-Z se o tom mohou přesvědčit sami, jelikož Ondřej Veverka je dalším v řadě zimních exkluzivních rozhovorů.

speedwayA-Z: „Loňská sezóna pro tebe byla trošičku zlomová. Matěj Kůs odešel z juniorské kategorie a pro úspěch v extralize jsou juniorští závodníci klíčoví. Najednou byla na tobě a Pavlu Pučkovi větší zodpovědnost. Jak ses s ní vypořádal a jak jsi celou extraligovou kampaň prožíval?“
Ondřej Veverka: „Extraliga, to byly závody, co mě nějak bavily. Jsou to velký závody a funguje při nich větší spolupráce v kolektivu. Přijdou starší a poradí ti. Jistý místo juniora neměl nikdo. Záleželo na průběžný výkonnosti. Trenéři to ale hodnotili spravedlivě, kdo měl nejlepší formu, byl tam. Šanci měl každej‘. Extraliga se mi líbila, výsledky jsou ale věc druhá. Snažil jsem se maximálně, ale kolikrát to nešlo. Nejvíc se mi to líbilo ve Slaným. Pepe mi poradil nastavení a motorka fungovala. To bylo asi nejlepší. Nevím, mám takový výkyvy, spíš asi psychický. Jednou jedu dobře, pak ne, snažím se, ale nejde to. V semifinále jsme měli smůlu, mohli jsme to vyhrát. Jak se Pepovi zastavila motorka a přestala jet, byl to rozhodující okamžik. A my s Pučkinem jsme v juniorský jízdě nezatáhali. To byla taky chyba. Škoda, to byla velká škoda. První moje sezóna extraligy a mohli jsme bejt‘ ve finále. A nejlepší by bylo ho vyhrát!“

speedwayA-Z: „Pakliže ještě úplně neopustím předcházející otázku, nyní jsi z pražských juniorů nejstarší, protože Pavol Pučko přešel na flat track. Jsi připraven porvat se o roli klubové juniorské jedničky s mladšími dravci?“
Ondřej Veverka: „Určitě. Ale rozhodně chci jít nahoru. Nechci bojovat s nima, ale chci jít vejš‘, než aby mě oni dohnali. To by bylo asi něco špatně. Ale rozhodně to jednoduchý mít nebudu. Oni budou draví a půjdou po tom místě. Snažím se na to připravit co nejlíp. Ale je to i v týmu, abychom si nedělali naschvály a bylo to fair play. Ještě nejsem v situaci, abych moh‘ těm mladším radit, sám toho hodně nevím. Ale Pepe se nám snaží hodně pomáhat, to je velký plus. Škoda, že těch závodníků, který by nám poradili, není víc. Rozhodně když nebude konkurence, nebudem‘ se nikam posouvat. Doufám, že to pro mě bude plus. Musíme bojovat mezi sebou a pak na závodech s těma ostatníma.“

speedwayA-Z: „Noční můrou tvé loňské sezóny se staly defekty. Nikomu bych nepřál přehazovat hromadu přetržených řetězů, které tě ruku v ruce s dalšími patáliemi připravily například o pódium při Hurychově memoriálu či postup do finále mistrovství republiky. Co se dělo, někdo tě snad proklel?“
Ondřej Veverka: „Rozhodně přetrhanejch‘ řetězů mám v krabici v dílně spousta. Začalo to Hurychem, praskaly nový primáry. A jsem tam dal jakejkoliv, prasknul. Na motorce jsem měnil spoustu věcí, zkoumali jsme to i s Pepčou a ostatníma klukama, ale na nic jsme nepřišli. Bylo to strašný, ale najednou to zničehonic zase přestalo praskat a bylo to v pohodě. Doteď nevím, čím to bylo. Všechno bylo v pořádku. Ani jsme to nenatahovali moc, ani nepovolovali, ale stejně to rupalo. A nebyli jsme jediný, na Zlatý stuze to praskalo i jinejm‘. Bylo to strašný, byl jsem na pokraji zhroucení, když jsem jel na jízdu a počítal, že mi zase rupne řetěz.“

speedwayA-Z: „V Goričanu jsi vstoupil do mistrovství světa juniorů, v Krosně do evropského šampionátu do devatenácti let. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Ondřej Veverka: „V tom Goričanu to byl můj první hodně velkej‘ závod. Byl jsem nervózní, nevěděl, jak to tam chodí. Vůbec se mi to nepovedlo, získal tři body a to bylo dost málo. Byla to dobrá zkušenost pro závody, co jsem jel v Krosně. Tam jsem přijel s tím, že vím, jak to bude fungovat. Byl jsem si jistější a myslím, že to už bylo vidět. Nebyl to postup, ale nebyl jsem nespokojenej‘. Spokojenej‘ ale taky ne. Výhodou pro mě byla dráha, třeba Pulczynski tam dvakrát spadnul. Sice nejsem technickej‘ typ, ale tam se mi vyplatilo, že byla technická dráha. Odstartovat a držet to. Spíš to nehodnotím pozitivně, je to průměrný, lehce podprůměrný, ale snad to budou pozitivní zkušenosti na tajtu sezónu a projeví se to. Postoupit aspoň v tý Evropě do finále by bylo dobrý. Už by nějaký takový výsledky mohly přijít.“

speedwayA-Z: „Předloni jsi válčil o místo v národním týmu do devatenácti let, až jsi skončil na divišovském mantinelu. Dočkal ses loni a na svůj debut v Červenogradu asi nezapomeneš, že?“
Ondřej Veverka: „Cesta byla dlouhá. Jel jsem s otcem a panem Špinkou. Na hranicích jsme stáli patnáct hodin a to bylo úmorný. Všichni byli vyřízený stát tam v tom vedru. Ale budu na to vzpomínat rád. Podíval jsem se na Ukrajinu a to jsem v životě neviděl, co jsem tam zažil. Pěkný silnice tam hlavně maj‘. Ale na tank nebo čtyřkolku. V depu jsme měli víc mechaniků než závodníků. Zezačátku jsem měl problém se spojkou. Táhla a vůbec jsem nemoh‘ odstartovat. Pak si sedla a začlo to startovat. Hned z toho byla trojka a pak dvojka. A tu poslední jízdu jsem posral, to se mi nepovedlo. Neodstartoval jsem a vůbec na tom neuměl předjíždět. S pěti bodama jsem nebyl spokojenej‘, chtěl jsem víc. Udělal jsem je v nejtěžších rozjížďkách a v těch jednoduchejch‘ nic. Ty jsem snad ani nejel, ale ty nejtěžší jízdy jsem zatáh‘. Zkušenost to ale byla dobrá. I do života, že na Ukrajinu už ne. Když mě tam pošlou, pojedu, ale sám ne.“

speedwayA-Z: „O českých devatenáctkách se raději šířit nebudeme, ale co jednadvacítky? V nich jsi skončil na osmém místě. Jak bys komentoval své vystoupení a celkový výsledek?“
Ondřej Veverka: „Nejsem spokojenej‘. Ani s devatenáctkama, tam vůbec. To byl velkej‘propadák. Tam jsem měl vybojovat vítězství, ne se plazit vzadu. Defekt byl, ale spíš v mý hlavě. Ani jednadvacítky bych nehodnotil jako dobrej‘ výsledek. Nevím, čím to je, měl jsem snad dva závody dobrý, ale zbytek byla hrůza. Je prostor na zlepšení. Už musím… Nebo nemusím, musím jenom umřít, ale už chci nějaký výsledky. Co nejlíp se připravit na sezónu a pak, aby to někde bylo vidět. Had odejde, ale přijdou zase mladší. Jsou taky draví a s náma staršíma si nebudou brát servítky. Příští sezóna bude asi zajímavá.“

speedwayA-Z: „Na přebor jednotlivců ovšem budeš dozajista vzpomínat rád, že? Hlavně na bednu v Praze. Kdyby jich bylo víc, skončil jsi lépe než na šestém místě.“
Ondřej Veverka: „Ten přebor se mi poved‘, hlavně v Praze jízda s Filipem Šiterou. Ke konci sezóny jsem si aspoň zlepšil náladu. Každej‘ závod je jako závod, ale rozhodně jsem neměl z bedny takovou radost, jako kdyby to byly jednadvacítky. Je tady slabší konkurence než tam. V přeboru jsem z toho měl radost, ale zase ne takovou, ta konkurence nebyla v přeboru zase tak veliká. Jely se tam i jízdy ve třech. Ale je to lepší než trénink, každej‘ závod je lepší než trénink.“

speedwayA-Z: „Pražská Markéta dávala v první lize šanci výhradně juniorským závodníkům. Nechyběl vám třeba zkušenější závodník, jenž by vás mohl nasměrovat na pódium, které se vám celou sezónu úspěšně vyhýbalo?“
Ondřej Veverka: „Určitě, všichni ostatní měli v týmu minimálně jednoho zkušenějšího, aby tahal ten tým. V Praze rozhodli, že budou mít jen juniory. Snažili jsme se, bojovali, ale moc to nešlo. Byli jsme opravdu nejmladší, sešlo se to tak, prostě se nám nedařilo. Rozhodně to nebyla špatná soutěž, nebyly to špatný závody. Štvalo nás bejt‘ pořád poslední nebo dvakrát předposlední. Ale nešlo to, byly pády, defekty, nevím, prostě první liga. Ale příští rok jim dáme pořádně. Víc se vyjezdíme. Všichni i taktizovali, jezdili ve třech, aby mohli nasazovat ty lepší, ale Praha to myslela pro ty mladý, aby měli závody. Není to špatnej‘ nápad, aspoň jsme se vyjezdili.“

speedwayA-Z: „Zajímavou zkušeností bylo tvé účinkování v jadranské lize, kde jsi vedle vítězné české sestavy pomáhal rovněž Chorvatům. Dá se porovnat fungování obou družstev?“
Ondřej Veverka: „Ty Chorvaty jsem v Žarnovici fakt posílil, ti museli koukat (smích)! Udělal jsem jeden bod. V chorvatským týmu jsem je neznal, tak jsem se s těma klukama ani nebavil. S Čechama se znám, vzájemně si poradíme, ale v tom koučování je to stejný. Rozdíly jsem nepostřeh‘. Vítězství je samozřejmě dobrý, ale taky to neberu jako nejdůležitější závody. Na začátek sezóny to bylo dobrý rozjetí, ale v Goričanu jsem nezajel a tak mě nenasadili do Krška. Celkově ten začátek sezóny byl pro mě hroznej‘. Měl jsem toho hodně ve škole a dělal ještě autoškolu na céčko a béčko. Nezvládal jsem to psychicky, ale pak se to zlepšilo, když jsme dostali ty klubový GM. A posunuli jsme se vejš.“

speedwayA-Z: „Už jsme začali psát nový letopočet a nová sezóny se blíží mílovými kroky, obzvl᚝ když Markéta vyráží už v půlce března do Maďarska. Jak se připravuješ a jaké cíle sis stanovil?“
Ondřej Veverka: „Fyzickou přípravu se snažím dělat co nejvíc, abych na tom byl co nejlíp. Motorky teď začnu dělat. Bude změna, moje nejoblíbenější barva je černá a není na ní nic vidět (smích). Když se to meje, je to lepší, aspoň z dálky (smích). Ptal jsem se v Polsku, ale není nic, bohužel, což mě docela štve, protože by to byly taky zkušenosti. Polska je škoda. Cíle jsou rozhodně jít do sezóny naplno a snažit se mít co nejlepší výsledky. A do každýho závodu dát maximum.“

Ondřej Veverka děkuje:
„“Určitě tátovi, že to se mnou vydržel. A trenérům pánům Schneiderwindovi a Špinkovi. CS MV, panu Vopatovi a celý mý rodině. A kamarádům, který mi pomáhali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach