Živanice – 4. listopadu
Léta platilo, že sotva sleze sníh a začne se rozbíhat sezóna škvárové dráhy, objeví se v depu. Jenže loni zjara přišel s prohlášením, že na krátké dráze už závodit nebude. I když nikdy nemluvil do větru, přece jenom jeho slova zněla neuvěřitelně. Avšak on jim dostál, ještě jednu vypomohl Mšenu v extralize a oficiálně se rozloučil v říjnu v Žarnovici, kde bezmála před čtvrtstoletím svou kariéru začínal. Co ho motivovalo, vysvětlí Vladimír Višváder v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z sám.

speedwayA-Z: „Po dlouhých třiadvaceti letech ses najednou rozhodl skončit s plochou dráhou. Přišel jsi do svítkovských boxů, když Slováci jeli jadranskou ligu proti českému týmu, a oznámil konec. Takové rozhodnutí ale neuzraje ze dne na den. Jak jsi k němu dospěl?“
Vladimír Višváder: „Přestalo mě to bavit. Systém závodů je špatný, třeba extraliga. Vezmi si celkově závodní systémy celkově, nový vejfuky nebo dvě federace. To mě položilo. Už to není hezkej‘ čistej‘ sport. To kouzlo je pryč. Proto přišlo to zásadní rozhodnutí. Už loni jsem nechtěl jezdit kvůli vejfukům. To je něco jako špatná soulož. Chybí tam takovej‘ ten vrchol a tím pádem je to nudný. A víc o penězích. A hlavně požitek z jízdy už není takovej‘. Je to nahoře úplně přerušený. A zase tak těžký rozhodnutí to nebylo. Já jsem prvního května moh‘ závodit a mistři světa potom desátýho už ne?! Uznávám, že dráha ve Mšeně byla o držku už při přeboru. To moje finální rozhodnutí přišlo už tam. Takže jsem se rozhod‘ a konečná. Definitivně, i když se možná svezu ještě nějakej‘ přebor v Pardubicích s Káčou Kadlecem.“

speedwayA-Z: „Nicméně Mšeno bylo v pozici, kdy by šikovného závodníka v letošní extralize potřebovalo. A jednou ses dokonce v jeho sestavě v Pardubicích přece jen objevil…“
Vladimír Višváder: „Já právě chci závodit, abych si vydobyl post na tréninku. Ne proto, že mám doma motorku a umím přidat plyn. Přestaly ale tréninky, přestalo se jezdit na pásku. V srdíčku jsem cejtil, že nejsem rozježděnej‘. Mšenu bych vždycky pomoh‘ velmi rád, ale necejtil jsem, že bych moh‘ dělat ty body. Hlavně to jezdím na deset let starejch‘ motorkách a to ty nový vejfuky přerušily. Řek‘ jsem si, že ne. A mám svoji váhu a třeba kámoš Filip Šitera ví, o čem mluvím. Když jsem jel tu jednu jízdu v Pardubicích a dva dny předtím byl v Žarnovici na veteránech, chtělo se mi brečet, už když jsem sledoval trénink Pardubáků. Ty motorky nemaj‘ správnej‘ zvuk.“

speedwayA-Z: „A co třeba první liga nebo přebor? Tady bys mohl být mšenským mladíkům více než výtečným rádcem. A rozhodně bys zřejmě nehrál druhé housle, loni jsi měl velkou šanci celý přebor vyhrát.“
Vladimír Višváder: „To je stejný jako v té otázce předtím. Kouzlo tý rozkoše je pryč a to je špatný. Už to rozhodnutí od srdíčka přišlo a hlava to musela přijmout. Srdce řeklo, že ne. A já už mám svůj věk a svou váhu.“

speedwayA-Z: „takže když tohle všechno vykrystalizovalo, při žarnovické rozlučce jsi jel svůj poslední závod. Symbolicky se tak uzavřel kruh, protože právě v Žarnovici jsi svou kariéru začínal. Jak sis ten den užil?“
Vladimír Višváder: „Bylo to krásný. Všichni říkali, že to krásný počasí jsem objednal já. Děkuju všem, že to domluvili a spunktovali. Bylo to v rodině mezi závodnicekjma klukama. Měl jsem hezkej‘ pocit, bylo to dojemný. Jel jsem dvaadvacet let za sebou Zlatou přilbu a oni ji pak jeli bez Slováka. To jsou další a další věci, co se ukládaj‘ v hlavě. A se někdo zamyslí, mohli jsme tu rozlučku udělat při ZP SNP a ve větším stylu. Ale o to mi nejde, jsem rádo, že jsem se Martinem Búrim domluvil. Jendou jsme si hodili maila a udělali to při jejich rozlučce. Bylo to bez příprav a proběhlo to všechno v pohodě. Bylo to pěkný. A řešil jsem to tak, že jsem v půlce depa dolaďoval svejm‘ mladejm‘ kámošům motorku. Dominikovi Slezákovi ze Zohoru a Pepíkovi Novákovi z Pardubic. V poslední jízdě jsme jeli v osmnácti doprava, bylo ta takový dojemný. Povedená akce, super.“

speedwayA-Z: „Vždycky jsi říkal, že je pro tebe důležité sedět na motorce. I proto jsi patřil k průkopníkům českého flat tracku. Čím tě ta disciplína oslovila?“
Vladimír Višváder: „Však je to á la plochá dráha, akorát tam řadíš. Do motorky dáváš věci z garáže. Stavíš si svůj speciální stroj, jako sis hrál s Merkurem nebo Legem, když jsi byl malej‘. Letos jsem to pojal jako nultej‘ rok, jestli se tomu budu věnovat dál, nevím, řešíme teď rodinný problémy. Flat track je taková super disciplína jako šroubky, nerozhoduje výkon. Je to hodně o citu a technice jízdy. Nerozhoduje plnej‘ plyn a držet za každou cenu. Je to umění přenýst výkon na dráhu. Moc se mi to líbí. Asi to budu dělat dál, když na to budou finance. Koukal jsem, že je zajímavej‘ kalendář FIM. Přináší to motivaci, ale teď do toho nemůžu tolik financovat, i když by to chtělo lepší stroj.“

speedwayA-Z: „Pavol Pučko si ve flat tracku vybudoval vcelku slušnou pozici. Úspěšně tu závodí i další bývalí plochodrážníci. Fabrizio Vesprini, s nímž ses utkával jako plochodrážník, vyhrál pohár FIM. Když jsi přestal s klasickou speedway, povede tudy i tvoje cesta?“
Vladimír Višváder: „To už jsem říkal. Uvidím, jak se rozmyslím. Spíš to pojmu jako závody v Čechách, aby se člověk neválel doma a potil se v kombinéze. Uvidíme, ten FIMáckej‘ seriál, zatím na to nemám připravenej‘ stroj. Ale flat track se mi jako disciplína moc líbí. Plochá dráha je dobrá, že to děláš tolik let, máš to jako maturitu. Ale obdivuju ostatní kluky v Čechách, že do toho jdou. Když jsem ale dělal ten sport tolik let, mám výuční list za sebou (smích). A můžu jezdit flat track. Je to hezkej‘ sport, není tam žádný omezení hlučnosti, takže je to požitek. Hezká lahodná jízda. Je to o jezdci, nerozhoduje tolik stroj.“

speedwayA-Z: „Pravá zima byla sice letos hodně krátká, trvala prakticky necelý měsíc, ale zato pořádně tuhá, takže ses mohl představit v úloze ledaře. Čím tě právě tahle disciplína nadchla?“
Vladimír Višváder: „Nadchlo mě to tím, že je v Čechách parta kluků ledařů, co znám dlouho. Jezdil jsem vedle nich se šroubkama. Líbilo se mi, že je to rychlý. Přes zimu se člověk nudí. Je to takovej‘ doplněk. Ledová dráha je o citu a o srdíčku, což se mi líbí. Zatím jsem se rozkoukával. Co dál, nevím, řeším tu rodinnou situaci a jsem takovej‘ bez nálady. Jak jsem v únoru odstavil motorku, tak je připravená na novu sezónu. Teď mi Radek Hutla vyrábí náhradní zadní kolo. Jestli ještě pořídím rezervní motor, nevím, je to otázka financí. Mám něco rozjednanýho.“

speedwayA-Z: „Absolvoval jsi oba české ledařské šampionáty s výjimkou závěrečného kola mistrovství republiky družstev v Kopřivnici, kam jsi kvůli autu dorazil pozdě. Jak svou premiéru hodnotíš?“
Vladimír Višváder: „Sed‘ jsem a jel jsem. Ta vysoká škola z plochý dráhy ti něco dá. Ve svým věku už závodním s čistou hlavou. Nešel jsem do každýho souboje. Rozum musí bejt‘ jako u každýho motoristickýho sportu. Líbilo se mi to moc. Motorka mi sedla. Když s něčím začínáš, zamotáš se do toho, ale tady mi motorka sedla. V Mělicích jsem zkoušel novej‘ tlumič Ducati od Jirky Němce alias Fifa a málem šel na hubu. Na Hamru jsme zkusili přepáčkování a jinej‘ tlumič. Bylo to super, akorát jsem ještě nevěděl, jak jet na měkkým ledě. Takže se musím učit. Učit se, učit se, učit se.“

speedwayA-Z: „Jak říkáš, v příští sezóně se nebudeš pravidelně objevovat na škvárové dráze, ale na ledech a ve flat tracku ano. Jak se tedy chystáš a co bys rád na oválech ještě dosáhl?“
Vladimír Višváder: „Příští sezóna je otazník, jak mi hrábne. Sám to neodzávodím. Na zimu potřebuju někoho do týmu, tu těžkou obludu naložit a vyložit. Potřebuješ kamarády, co jsou spolehliví a ochotní pomoct. Sám jseš ten poslední. Ty kamarády k sobě potřebuješ. Bráchy mám moc daleko. S těma by se mi závodilo, ale holt nás dělí dvě stě padesát kilometrů. Dneska je normální, že se každej‘ omlouvá, že přijde o hodinu pozdějc. To je špatně. Když se na něčem domluvíme, platí to. Ale s tou dochvilností je to problém v celý společnosti. Sezóna 2013 je otevřená. Je to věc pudová, buď to pude nebo nepude (smích). Srdíčko bije závodnickým rytmem, ale někdy nad ním musí hlava zvítězit. Takže otazník.“

Vladimír Višváder děkuje:
„Děkování bude těm lidem, co mi pomáhaj‘ deset let. Tam se nic nemění. Pořád jsem v kontaktu s panem Kopeckým, lehce s Oldou Řezníčkem. Finanční zázemí mám od Stopy. Děkuju všem kamarádům, co jsou ochotní mně naložit motorky a roztlačit mě. Musím na ně přitlačit, aby víc fungovali. Aby nebyly zamrzlý autíčka.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach a Michal Kohout

Praha – 24. dubna
Ještě coby účastník finálové série dlouhodrážního mistrovství světa kombinoval tuto disciplínu s klasickými ovály. Po zranění ze Zlaté přilby SNP před třemi lety se stával větším a větším specialistou na dlouhé a travnaté dráhy. A letos musel jít speedway úplně stranou. Richard Wolff v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z vysvětlil důvody, ale rozhovořil se na celou řadu jiných témat.

speedwayA-Z: „V loňském roce jsi všehovšudy absolvoval čtyři mítinky na krátké dráze. Dvakrát první ligu, český šampionát dvojic a jarní pouák v Německu. Co toho bylo příčinou?“
Richard Wolff: „Šlo o to, že jak jsem byl v Grand Prix, soustředil jsem se na dlouhou dráhu. Nešlo to s krátkou kombinovat a stálo to udržovat park čtyř motorek. Musely se korigovat termíny. Problém začal už v dřívější době, když jsem kombinoval polskou ligu s dlouhou dráhou. Potom v roce 2009 ještě přišlo zranění, to byla ještě plná sezóna, že se skákalo z dlouhý na krátkou. Od toho zranění, za prvý komplikace se zraněním plus za druhý ty termíny. Samozřejmě jsem chtěl závodit, na začátku loňský sezóny jsem podepsal první ligu do Plzně, což bylo super, ale vypukly dohady, tak jsem to odpískal. Německo se nepovedlo, čekal jsem víc. Jel jsem na turné s jednou motorkou, protože tam byla ještě dlouhá. Motor nefungoval, zatahoval se. Připravil jsem se na první ligu v Praze a dělal osm plus jedna. Krátký bylo poskrovnu, na konci sezóny 2010 jsem byl ještě třetí v Rakousku, jel jsem hlavně dlouhou a letošní sezónu jsem krátkou už ani nechtěl. Nešlo to skloubit, ne že bych chtěl skončit, ale korigování termínů a celkové zaneprázdnění způsobily, že jsem se přiklonil k tý dlouhodrážní kariéře. To je priorita. Chtěl jsem k tomu ještě něco vzít, ale Polsko se jezdí o víkendech jako dlouhá a tak je to neslučitelný. Dlouhá to vyhrála, a proto jsem se na ní soustředil.“

speedwayA-Z: „V extralize se pražská filozofie řídila v zásadě dle vzoru Matěj Kůs, Josef Franc, dva cizinci a dva povinní junioři. Na tebe by zbylo místo náhradníka, což by tě zřejmě uspokojit nemohlo, že?“
Richard Wolff: „Určitě mě to neuspokojovalo. I na náhradníka se musíš svědomitě připravit. Strávíš několik hodin mytím motorek a přípravou, pak to odstojíš a jedeš pryč. O tu práci nejde, ale stát jen na kopci tě štve, když máš na extraligu výkonnost. Nemít ji, děla čvančaru, to ne, to tě morálně ubíjí. To není dobrý pro závodníka. Závodník má závodit a stání na kopci tě nenadchne. Jsem klubista, rád hraju hokej, to je týmová hra. Radši přihraju, než abych střílel gól. Mám větší radost, když se povede akce. To je i v plochý dráze. Dělat šaška, to ne. Jsou i další důvody, o kterejch‘ se nechci bavit. Navíc jsem loni na začátku sezóny začal chodit do práce. Jestli někdo vidí, že mám okurku na hlavě, tak nemám.“

speedwayA-Z: „V první lize ses dohodl s Plzní, avšak její vestu jsi oblékl pouze při dvou závodech. Není snad první liga soutěž dle tvého gusta?“
Richard Wolff: „Ale ne, zrovna včera jsem se o tom bavil se Zdendou Schneiderwindem. Dlouhý léta jsem jezdil první ligu ještě za Markétu, snažil se bejt‘ tahoun a radit mladejm‘. Tady se to nesešlo, že by se někdo revanšoval a interní věci nedopadly, jak měly. Co se týká Plzně, měli jsme dobrej‘ tým. S klukama jsme mysleli na vítězství. Na prvním pohovoru jsme si řekli podmínky, za jakejch‘ budu v Plzni jezdit. Že upřednostňuju férovost jednání. Bohužel se to jednou pokazilo a už se to táhlo. Navíc je to problém s termínama, řek‘ jsem, že rád Plzni pomůžu, ale moje priorita je připravovat se na dlouhou. Když někde podepíšeš závody tři neděle dopředu a když si potom někdo vzpomene za pět minut dvanáct, taky to nejde. Je to prostě o komunikaci. V Polsku se točej‘ hodně velký peníze, tam by si to mohli dovolit. Ale řeknou, že máš čekat, že zavolaj‘. A zavolaj‘. Je třeba to vědět už ve středu, protože třeba přehazuješ motor na jinou dráhu. Jako všude, je to o komunikaci. Jako v autě. Když blikáš doleva a jedeš doprava, je to průser.“

speedwayA-Z: „Za daného stavu přišla nabídka od Františka Liebezeita zaskočit za Martina Vaculíka při mistrovství republiky dvojic v Březolupech. Jaké to bylo připravit se na takový prestižní závod ze dne na den?“
Richard Wolff: „Ty dvojice mě mrzej‘. Bylo to náročný. Vrátil jsem se ze Scheesselu a Staphorstu a bylo to relativně na rychlo. Fanda volal ve čtvrtek večer a přípravy začly hned po ránu, takže to bylo omezený. Byl jsem flexibilní, čas na motorky byl, asi do sedmnácti jsem ladil a ještě si psal se Šíou. Dokázal jsem se připravit, ale upozorňoval jsem Fandu, že jsem na tom půlku sezóny neseděl a nevím, co to udělá. Když kombinuješ dlouhou, krátkou, krátkou, dlouhou, dlouhou a zase krátkou, funguje to. Jako to má Pepe, vždycky se aklimatizuješ. Ale jak něco vynecháš, je to problém, i když to nezapomeneš jako jezdit na kole. Líp se dá zvyknout z krátký na dlouhou než obráceně. Krátká je víc technická, a když dva měsíce na tom nesedíš, je to problém. Motorka je jinak dlouhá a není odpružená. Není to výmluva, ale musí se skákat v nějakým sledu. Nebo by sis musel zatrénovat, aby sis na tu kratší motorku zvyknul. Na Březolupy příprava proběhla, i když to bylo náročný. Ale já se ten den cejtil dobře. Trénink dobrej‘. Říkám si ‚jo, to půjde‘, dráha byla super.“

speedwayA-Z: „S Filipem Šiterou jsi mistrovské dvojice již jednou jel. Bylo to shodou okolností také v Březolupech a ani tehdy před čtyřmi lety jste o výsledku nemohli mluvit v superlativech. Z toho by se jeden už stal pověrčivým.“
Richard Wolff: „Asi budu pověrčivej’. Březolupy mám rád. Když se podívám zpátky, vždycky se mi to líbilo a mám na Březolupy dobrý vzpomínky. Není to tvrdý, dráha odsejpá, dá se tam něco vymyslet, je to závodivá dráha. Na dvojice, myslím, že byla ideálně dobrá. Samozřejmě tenkrát před čtyřmi lety mi kleknul motor, když jsme jeli první a druhej‘ a to nás stálo postup. Teď to bylo v opačném gardu. Motor se rozlít‘ na maděru v poslední jízdě. Taky paradox, zrovna v tý nejlehčí jízdě. Teď nemá cenu řešit kdyby, kdyby, je to za náma, ale až mi teď bude Šía volat na dvojice do Březolup, řeknu ne (smích). Samozřejmě v dobrým, nemám problém s ním jet, ale nějak nám to spolu nevyšlo. To asi bude těma gumídkama, že mi nedal. Velká omluva Fandovi, ale to je sport.“

speedwayA-Z: „Sezóna na dlouhých drahách pro tebe loni začala v Artigues du Lussac s postupem do challenge ve St. Colomb du Lauzun. Jak své vystoupení v loňském mistrovství světa hodnotíš?“
Richard Wolff: „Myslím, že se to táhlo od zranění v Žarnovici v roce 2009. Rehabilitace s tím kolenem dopadly dobře, ale bylo to komplikovanější, než jsem čekal. Musím prodělat ještě jednu operaci. Doktor Kutáček mi dovolil operaci odložit s tím, že jsme blázni, a že jsem hodně makal a jezdil na kole. Čekali jsme na poslední chvíli a už to nebylo ono. Ani v tom Grand Prix, a jsem se snažil, výsledky nebyly, aby byl člověk spokojenej‘. Jestli byla malinko spokojenost, bylo to ještě v sezóně 2009. Ale 2010 a 2011 to byla špatenka. Artigues je dráha z těch dlouhejch‘ plochejch‘ ta kratší. Tam mi to sedí, věřím si tam. Je to dlouhá, uváděj‘ to jako trávu, ale je tam hlína a typově to patří mezi krátký dráhy. Je to, že jedeš dlouhou na krátkodrážní motorce. Risknul jsem na finále, chtěl jsem tam do třetice udělat pódium. Ale přepísk‘ jsem to a byl rád, že jsem dojel šestej‘. Na challenge jsem byl připravenej‘ dobře, ale tam bych se vůbec nebavil o technice. Selhal jsem já. Cesta na otočku, blbý počasí, den dopředu nás nepustili do depa a nemohli jsme se připravit. Byla zima, mlha, zataženo. Vůbec nebylo vidět a už měl bejt‘ trénink. Já chytnul nějakej‘ únavovej‘ syndrom. Byl jsem vymačkanej‘ jako citrón, nebyla síla a chvílema jsem si připadal, že na tý motorce sedím obráceně. První jízdu jsme se s Pepou plácali vzadu. Jenže Pepe se z toho oklepal, dal se do kupy a vyzávodil krásný třetí místo, ale já zůstal na ocase. Byl jsem unavenej‘, nebyla síla, dráha těžká, ale pro všechny stejná. Bylo to o fyzický kondici, sezóna byla dlouhá a tam se to nějak nepovedlo. Beru to na sebe, motorku jsem si vybral dobře, chtělo to jen donastavit.“

speedwayA-Z: „Ke svým pětatřicátým narozeninám jsi dostal určitě mnoho dárků. A jeden z nich byl svým způsobem i divoká karta na finálový závod mistrovství světa v Mariánských Lázních. Jak sis to užil?“
Richard Wolff: „Jo, samozřejmě chtělo to lepší výsledek. Byl to dobrej‘ dárek a dost jsem si ho užil. Jednu jízdu jsem se honil s Krögerem. Vyloktovával mě, ale užil jsem si to. S těma grandpristama se potkávám, mám tam spousta kamarádů. Je to příjemný, Mariánky jako takový jsou pěkný svezení, dobrejch‘ tisícovek je málo, tohle je jedna z mála, co jsou v kalendáři. Vrací se sem rádo i spousta grandpristů,mrzí je, že tady už není Grand Prix. Česká republika je střed Evropy a dobře se jim tady závodí. Jestli chce někdo mít požitek z dlouhý, musí v Mariánkách, ale nesmí bejt‘ vzadu. Když to rozbalíš na rovince, je to adrenalin. Ten den jsem si určitě užil, kór v takový společnosti.“

speedwayA-Z: „Bezprostřední kontakt se světovou špičkou musel být určitě hodně podnětný. Nakolik je reálné, že by ses do finálového seriálu znovu vrátil?“
Richard Wolff: „Nejprve je první kolo v Tayacu, teprve pak bude účast o Grand Prix, to už jsme výše malinko nakousli. Ve výkonnostních cílech klubu jsem psal, že bych chtěl udělat evropský finále na trávě a kousnout se do Grand Prix. Tayac je nevyzpytatelnej‘, je to menší dráha. Uvidíme, reálná šance je. Nesmíš podceňovat nikoho, sbírat bod po bodu, protože v každý jízdě je vedle tebe pět vlčáků. Hlavně postoupit a potom v září v Mariánkách překvapit. Mám dobrý vztahy s Mírou Musilem, kterej‘ mi loni lehce finančně pomoh‘ k narozeninový Grand Prix. Věřím tomu, že by nám zařídil soustředění jako předtím. Toho se nebojím, teď se tam dostat. A potom se tam zkusit vmáčknout. Uvidíme, teď s panem Dvořákem ladíme novej‘ motor a uvidíme, jak jsme konkurenceschopný. Speciální motor na dlouhou mám, loni jawy v Mariánkách nestíhaly, musí tam bejt‘ GM. Ale myslím, že bychom se na to dokázali připravit. Motto letošní sezóny mám to evropský finále a kousnout se do Grand Prix. A trošku ti to malinko užít. Vždycky byl stres a nervy, prostě chci, chci, chci, to je důležitý si to říct a udělat výsledek. A nenervovat se a nemít nůž na krku. Když jsem měl divoko kartu, člověka to svazuje, poslední divoká karta se nepovedla, vždycky to chce nějakej‘ plus. Musí to bejt‘ podložený výkonama, než tohleto, to tam jsem jako chudej‘ příbuznej‘ a bejt‘ za okurku, není dobrý. Důležitý je tam bejt‘, ale taky se zviditelnit a mít tam svoje dětičky a rodinu.“

speedwayA-Z: „Loni byl český nároďák na dlouhou dráhu prakticky v nejsilnější možné sestavě. Výkon tomu odpovídal, avšak medaile vám doslova proklouzla mezi prsty…“
Richard Wolff: „Já bych zdůraznil, že každej‘ rok, co jsme tam jeli, vždycky chybělo malinko. Rok předtím jsme měli podobnou šanci a mohli jsme bejt‘ plackoví. Už i předtím jsme mohli chodit s Káčou s medailema po Plzni. To by bylo skvělý! V tý Francii jsem kluky hecoval, že tohle by bylo úsměvný a super. Ty oslavy bych podniknul. Bejt‘ Káča na bedně, věřím, že by to prodal a sehnal víc sponzorů než já, Pavel nebo Zdenda dohromady. My jsme to nedokázali, loni to byli jiný. Byl tam Ála a Pepa. Bohužel měl vždycky někdo výpadek a to nás odsunulo od dobrýho výsledku. A samozřejmě, loni jsem to vzal na sebe já. Snažil jsem se, ale Scheessel mi nesed‘. Tyhle situace mě doopravdy mrzej‘. Vždycky nám za ty roky chyběl nějakej‘ bodík a mohli jsme bejt‘ jinde. Ve Werlte, když jsem byl nejúspěšnější, jsme si dělali srandu, že kdybych udělal o jeden bod víc, bylo by to jiný. Kdyby teď Pepe udělal o bod víc, je to stejně úsměvný. Je to jako v hokeji, někdo gól dá, někdo nedá, ale vybojuje akci. Vždycky nám chybí ten pověstnej‘ malinkej‘ krůček. Když prohraješ o kilometr, není to, jako když prohraješ o koňskou dýlku. Před Scheesselem jsem byl ve Staphorstu, úplně jiná dráha. Jeden defekt, když jsem předjížděl z třetího místa na druhý, a místo Evropy v Anglii jsem měl víkend volno. Tak ten sport je, vyhraje ten nejlepší, ale musí udělat iks kroků, a když ti pět pé neklapnou, nezrodí se výsledek. Pokud zvládneš čtyři body a nezvládneš ještě jeden bod, výsledek nepřijde.“

speedwayA-Z: „Sezóna už odstartovala a z tvého úhlu bude první, jenž se ponese výhradně v duchu účinkování na dlouhých a travnatých oválech. Co od ní očekáváš?“
Richard Wolff: „Bude to ve znamení dlouhý a trávy. Krátká už ne, to bude jen jako tréninková fáze, ale závody ne. Motorky připravený mám, bohužel jsem bez motoru, ty mám už jen na dlouhou. Dá se to překousnout, na krátký jsem dal prostor mládí. Vím, že bych se namotivoval a hecnul se, ale nemá cenu jet čtyři závody za rok. Přišel čas, že jsem se dal dlouhodrážní cestou. Mrzí mě to, ale mládí vpřed, budou tady jiný a já to tak beru. Šel bych do krátký, ale nejde to zvládnout časově a logisticky. Vrátit se z víkendu a mít čtyři motorky špinavý, je problém. A to se ještě nesmí nic stát. To jde na amatérský úrovni, ale když chceš postoupit, nejde to tak dělat. Je to spousta práce, nejde to takhle dokola. Mrzí mě to, stejská se mi hrozně po těch motorkách, ale udržovat si další motory nejde. Než dělat někde tu okurku na ocase, radši si připravím krosku a pojedu se na ní projet. Koukat na závody a bejt‘ oblečenej‘ v kombinéze, nejde. Plochá dráha mi hodně dala, něco vzala, ale jsem rád, že jsem ji jezdil. Nějaký výsledky se zrodily, ale blbě se závodí, když vidíš ty prázdný ochozy. Není to tak dávno, co na extralize bylo tisíc lidí nebo dva a půl tisíce v Kopřivnici. To se závodí potom jinak. Na těch dlouhejch‘ drahách jedu nějakej‘ top závod a tam bejvá patnáct tisíc lidí. A to tě žene dopředu. Je to smutný, když by se diváci pomalu měli chodit ukazovat závodníkům do depa. Mrzí mě, že tam ty lidi nejsou, ale recept sám nevím.“

Richard Wolff děkuje:
„Divákům v první řadě, potom divákům ve třetí řadě a v pátý řadě. Omlouvám se divákům ve druhý řadě. Globálně velký poděkování všem, kdo mi pomohli, oni se tam sami najdou. Bez pomoci to nejde. Kdo to nevyzkouší, neví. Není to jako ve fotbale, skončí závod a už přemejšlíš, co tam dáš za motor, jak pojedeš. Proto dík všem, který mi pomůžou. Díky za Žarnovici, rozhovor jsme spolu dlouho nepsali, oni budou vědět, kdo přidal ruku k dílu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Jiří Bayer

Slaný – 10. března
V dětství se kamarádil s Romanem Čejkou, jehož děda ho vzal někdy před devíti lety na plochodrážní trénink do Slaného, aby mu nebylo líto, že on musí zůstat ve Smečně sám bez svého přítele. Čas letěl, on odložil stopětadvacítku a etabloval se mezi českou juniorskou špičkou. Nyní však stojí na prahu své seniorské kariéry. V exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z se Michal Dudek ohlíží za svým posledním juniorským rokem se světovou medailí na dohled, avšak zároveň vzhlíží k nové kapitole své plochodrážní kariéry.

speedwayA-Z: „Dosáhl jsi přelomový věk českého závodníka, skončil jsi juniory a přecházíš o věkovou kategorii výše. Cítíš se skutečně jako senior?“
Michal Dudek: „To se necejtím, cejtím se pořád stejně, jako když jsem byl junior. Dělám to samý, dělám ten samej‘ sport. Jezdil jsem i s těma dospělejma, takže je to pořád stejný. Mohlo to v juniorech bejt‘ občas lepší, myslel jsem, že bych moh‘ dokázat i jiný výsledky. Občas jsem měl na víc, chtěl jsem bejt‘ aspoň jednou mistr, aspoň v těch juniorskejch‘ družstvech, ale bylo to tak asi daný. Nepovedlo se, dopadlo to takhle. Mění se pro mě jen to, že skončily juniorský závody. Nebude jich tolik, musím se snažit bejt‘ nejlepší. Jezdci tam budou ty samí, ale já budu víc s těma lepšíma než s těma, co začínaj‘. Musím se snažit dokázat víc, než jsem dokázal teď. Spíš to bude obtížnější udělat ten výsledek v závodech se seniorama. Jsou tu velký jednotlivci, extraliga. O mistrovství světa pochybuju, na to jsou jiný. Nechám to osudu, jak se to povede. Nechám tomu volnej‘ průběh, osud se rozhodne sám, jak to bude. Dá se říct, že bych mu moh‘ jít naproti, ale je to jedno s druhým.“

speedwayA-Z: „Když se začneme ohlížet za tvou poslední juniorskou sezónou, určitě by ji ozdobila medaile z mistrovství světa juniorských družstev. A ta byla v Balakově už takřka na dohled, že?“
Michal Dudek: „Jak jsme byli v Rawiczi, nepovedlo se to. Když si to tak vezmu, ze semifinále jsme nepostoupili. Nedařilo se nám, nepovedlo se to, ale pak mi volal Milan Špinka, co dělám třetího září. Říkám, že nevím, a on, že jedu finále v Balakovu, že to ostatní týmy odvolaly. Dostali jsme se tam náhodou, skončily čtvrtý, ale i tam jsem říkal klukům, že jsme tam neměli, co dělat, když jsme vypadli. Medaili jsme drželi, ale pak každej‘ zkurvil jednu jízdu. Já ved‘ a klesl na čtvrtý místo, ostatní měli taky něco, akorát Venca nás podržel. Dělal hodně bodů, jel rozjezd s Loktajevem, ale nevyšlo to. Chtěli jsme dovézt třetí místo, aby na nás koukali jinak. Dánové si zezačátku ani neškrtli a najednou zničehonic začali jet. O Rusákách se nemá cenu bavit, to byli leadeři. Ukrajince jsme mohli dát. Sice to bude znít blbě, ale jsem spokojenej‘, že jsme tam byli a já jel finále mistrovství světa juniorskejch‘ družstev. Za to jsem spokojenej‘, medaile by byla větší bonus a jelo by se domů líp. I tady by se o tom vědělo, že jsme něco pro reprezentaci udělali, byli na mistrovství světa a přivezli medaili. Prostě to tak bylo, jak jsme si to rozjeli, začali jsme si věřit, že na to máme. A asi jsme to chtěli moc, začali dělat chyby a tím se to pokazilo. Skončil jsem juniory, ale tahle parta v Balakově mi přišla jako nejlepší za celou kariéru, jen jeden kolega řek‘ něco, co lidem z týmu doma uškodilo, ale to je osobní a netýká se to jízd, jenom tý naší party. Vzpomínky na to budu mít určitě dobrý, tohle byla nejlepší jezdecká parta, akorát ta medaile nevyšla. Mrzí mě, že jsem skončil juniory a s touhle partou už nebudu jezdit. Jedině jako divák.“

speedwayA-Z: „Úspěchem by bezesporu byl i titul v domácích juniorských družstvech. Jak to že vyrovnaná slánská trojice nestačila na spojení Michael Hádek – Jan Holub?“
Michal Dudek: „To je o štěstí. Já, Roman Čejka, Haďas, Holubín jsme na stejný úrovni. Jednou jeden předjede druhýho a naopak. Jeden tým udělá pět bodů, jinak jsou zase lepší oni. Od toho se odvíjí i další jízdy. Můžeme porazit je, ale neporazíme ostatní. Pořád se to motá dokola. Do loňský sezóny jsme nastupovali, že jsme ten titul chtěli. Nepovedlo se, zoologická zahrada měla zase víc štěstí. Haďas jednou nejel, ale pak jeli všichni, zase ty jednou nedojedeš, zadřeš motor, nepustíš metyl. Čekali jsme od toho víc, doufám, že kluci ten titul letos udělaj‘. Bude mě mrzet, že tam nebudu s nima, ale co se dá dělat?! Věřím, že Roman s Edou jsou silnej‘ mančaft a i Michal něco udělá. Bylo by to dobrý i pro klub, věřím tomu.“

speedwayA-Z: „Oproti předloňskému třetímu místu jsi loni v české juniorce o dvě pozice klesl. Jak jsi se svou poslední sezónou v něm spokojený?“
Michal Dudek: „Spokojenej‘ jsem nebyl, předloni jsem skončil třetí, ale loni jsem to celý posral. Nedařilo se. Nechci to svádět na techniku. Měl jsem problém s motorama, ale bylo to i na mě. Čekal jsem, že to bude lepší. Kdybych byl druhej‘, v pohodě, ale že jsem skončil až pátej‘, se mi vůbec nelíbí. Záleží, jak ti to sedne, mám rád dráhy jako Mšeno nebo Pardubice, kde je materiál, a kde můžeš předjíždět. V Divišově se mi dařily starty. Mně, kterýmu se start ve třech závodech povede dvakrát. Ale tady v Divišově se to dařilo. Ale ta nejhlavnější jízda. Milík, Holub, Hádek a já. Jeden jel lajnu, druhej‘ venek, další střed a nešlo je uhlídat. Skončil jsem třetí, ale věřil jsem si, že bych moh‘ vyhrát. Nepovedlo se, nedá se nic dělat. Příště už žádný nebude, už jenom jednotlivci, s těma juniorama jsem to promarnil a budu se na ně už jenom koukat, jak jim to jde.“

speedwayA-Z: „Extraliga anno domini 2011 Slanému vůbec nevyšla podle představ. Jak si vysvětluješ skutečnost, že jste ani jeden závod nevyhráli?“
Michal Dudek: „V každým závodě jsme byli druhý (smích). Ale prostě se nedařilo. Jak každej‘ něco očekával, nepovedlo se. Roli hrajou peníze, ostatní si koupili dobrý jezdce. Neříkám, že my měli špatný závodníky. Ale na Mšeno s Hancockem jsme neměli. Počítal jsem, že bychom mohli dát aspoň Prahu. Slabej‘ tým jsme neměli, ale je to o štěstí. V Praze, jak jsme jeli s Emilem, upad‘ Robert Kosciecha. Hned ztrácíš body, otočí se to. Párkrát jsme vedli, ale jak když řekneš ‚teď‘, se to otočilo. Každej‘ bod tam hraje roli. Nepovedlo se, spousta lidí měla představy, že by to mohlo bejt‘ dobrý, ale nepovedlo se. Milan Mach byl zklamanej‘, my závodníci taky. Doufáme, že letos už něco uděláme.“

speedwayA-Z: „První ligu jsi absolvoval s vestou Březolup. V čem byl zakopaný pes, že na vás Pardubice a Praha vyzrály?“
Michal Dudek: „Je to o štěstí. Je jedno, jestli jsme jezdili jen ve třech, to bylo vidět i ve Svitavách a Březolupech, že i ve dvou se dá udělat bedna. Když jsem byl v Březolupech poprvý, dělal jsem snad jen dva body, podruhý třináct. Martinovi nebylo dobře a vzdal to, my to s Martinem Gavendou dojeli ve dvou a vyhráli. Je to o štěstí, jakej‘ má kdo den, jak sedne dráha. První liga je super soutěž, pro každýho stejná. I pro seniory je to víc závodů, jezdí to i junioři, že jsou to závody navíc. Každej‘ závod je dobrej‘, aby ses zlepšoval. Jsem rád, že mě Březolupy oslovily i letos, je to plus pro mě, jinak by žádný závody nebyly. I když se mi loni ta sezóna nepovedla, určitě to bude dobrý a chělo by to udělat lepší výsledek. A pohybovat se na těch bednách, aby se pro klub něco dokázalo. Když mě oslovili, aby to mělo smysl a nezklamali jsme pana Mizeru. A ukázali mu, když nás oslovil, že na to máme.“

speedwayA-Z: „V českém přeboru jsi mohl mít titul, obzvl᚝ když jsi vyhrál v prvním závodě v Pardubicích. Stačilo málo, samozřejmě málo v uvozovkách, vyhrát ještě jeden závod a měl jsi zlato doma ve Smečně.“
Michal Dudek: „Jeden závod, jasný. Do Pardubic jsem jel, abych postoupil do jednotlivců. Dopadlo to, jak to dopadlo. Vyhrál jsem. Nečekal jsem to a měl radost. Šance vyhrát celkově byla už ve Mšeně, byl tam Filip, nepovedlo se to. Jel jsem rozjezd o druhý místo. ved‘ jsem a pak Holubína trefil do helmy kousek z mýho karteru. Byl to můj nejlepší motor, s kterým jsem jel devatenáctky v Teterowě a skončil čtvrtej‘. A pak na něm v Debrecenu postoupil do finále. Potom jsem ho odložil a jel ho až loni, než ve Mšeně odešel do věčnejch‘ loviš. Nejdřív jsem myslel, že prasknul řetěz. Motor byl od oleje. Pak jsem koukal a viděl, že ojnice kouká z karteru. Liberce byla škoda, že jsem nejel, ale měl jsem domluvený něco jinýho. Ne, jako závody, ale jinou akci. Nechtěl jsem to odkládat. Taky jsem se dozvěděl, že bych ani nejel na vyhlášení mistrů, kdybych byl první. V Praze jsem jel, že bych to moh‘ vyhrát. Skončil jsem tam třetí, ale zas‘… V jedný jízdě mi prasklo spojkový lanko a druhá motorka nebyla ohřátá. Dopadlo to, jak to dopadlo. Zastavil jsem u pásky, když tam byla nula. Když bude ta možnost letos, je jasný, že pojedu, i když se to dá říct, že je to sranda, jsou to závody. Je to zadarmo, ale jsou to závody, a když budu mít šanci jet, pojedu.“

speedwayA-Z: „Jako jeden z mála českých závodníků jsi letošní sezónu už zahájil na saských šroubcích. Jak se ti Speedway-on-ice v režii Ronnyho Weise líbila?“
Michal Dudek: „Je to prostě něco, co se mi líbí. Ronny to má suprově připravený, co řekne, to platí, má to promyšlený. Akorát v tom Polsku maj‘ stejný podmínky. Tady má jeden pět set šroubků, druhej‘ šest set, další dvě stě. Ronny má sice míň šroubků, ale zase jsou dost dlouhý. To kolo tam hraje strašnou roli. Je tam sedmdesátka rozeta, ale letí na to, že je to nehorázný. Je jedno, jestli má někdo takovej‘ motor nebo jinej‘, je to stejně jen o kole. A hlavně šroubky musej‘ bejt‘ ostrý. Když se mi obrousej‘, kolo nebere, jak má, hrabe a klouže. Já to beru jako srandu, že jsem s motorkou v kontaktu. Jestli budu první nebo poslední, je jedno. Jsem rád, že jsem si moh‘ zajezdit, když to bude příští rok, pojedu zase. Ronny se ozval a říct mu ne, znamená zavřít ti dveře. Loni do Drážďan mě nejdřív nechtěl, ale den předem mi volal, že mu někdo odřek‘. A letos to samý, přítelkyně se ho ptala, jestli bych moh‘ přijet a on, že má plno. Pak mi volal v půlce týden a ptal se, jestli můžu přijet. Když jsem mu ukázal, že přijedu, když řekne, tak se mnou příští rok počítá. Dobrej‘ trénink, zase zkušenosti, je to jiný než klasická plochá dráha. Všechno je naopak. Na startu sedíš úplně vzadu a nedáváš ani čtvrt plynu, aby se kolo vůbec chytlo. Je to menší, jezdí se na jiným povrchu. Když jsem na ty dráhy koukal poprvý, říkal jsem si, že se tam ani ve třech nevejdeme, ale vejdou se tam i dvě auta. Je to paráda, baví mě to.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna už zaklepala na dveře. Ty jsi ji zahájil už na šroubkách, nicméně ty jde přece jen vnímat spíše jako trénink na škvárové mítinky. Co dalšího jsi v zimě podnikal a jaké cíle sis ve své prvním seniorském roce vytkl?“
Michal Dudek: „Prostě něco jako snažit se dokázat něco v jednotlivcích, pomoct týmu v extralize. Přemejšlet, jít do toho s rozvahou, ale dělat hodně bodů. Příprava byla šroubky a posilovna. Motorky se daly dohromady postupně, já jsem na to trošku flink. Dělám to sám, doufám, že Zdeněk Uhl bude mít čas a bude se mnou jezdit. Ty známosti dělaj‘ hodně. Teď jsme byli v Polsku u Maliniaka a vyměnil jsem kompletně design. Jel jsem tam s úmyslem vybrat si, projížděl katalog a hned na první pohled mě zaujala kombinace ve stylu, co má Karol Zabik. Budou černo-zeleno-stříbrný barvy. Hrozně se mi líbí, na ostatním mi nezáleží. Kupovali jsme novej‘ motor GM. Zkusíme to a uvidíme.“

Michal Dudek děkuje:
„Nejvíc budu děkovat tátovi. To je největší sponzor. Pořád se točí s kamiónem, aby byly peníze. Nemít jeho, nejezdil bych nebo neměl tu techniku. Pak děkuju městu Smečno, potom rodině Langových, kteří mi pomáhaj‘. Panu Brandejsovi, potom rodině, ty mě v tom podporujou. Zdeňkovi Uhlovi a AK Slaný komplet.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach a Eva Palánová

Slaný – 10. března
Uplynulou sezónu nemůže bilancovat s negativními dojmy. Zabydlel se v české juniorské špičce, stal se platným členem reprezentace a jeho jméno museli brát vážně rovněž soupeři v seniorských závodech. Přesto mohl skončit lépe, tu o jednu, tady o více příček. Roman Čejka si je toho dobře vědom. V exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z se svěřil, že má za sebou tvrdou práci během zimní přestávky, jejímž motivem byl jednoznačně záměr dál udržovat křivku své výkonnosti na stoupající tendenci.

speedwayA-Z: „Stejně jako loni jsi trávil zimní přestávku také závoděním na šroubcích. Jak jsi spokojen se svými výkony a můžeš na základě svých předchozích zkušeností říct, že se ti taková forma zimní přípravy vyplatí v hlavní sezóně?“
Roman Čejka: „Já si myslím, že je to dobrá zimní příprava. Není to k zahození, každej‘ kontakt s motorkou je dobrej‘. Někdo říká, že to kazí styl, ale sám to nechápu, jak by ho to mohlo kazit. Nevím, myslím, že je to blbost. Jezdí se to i ve světě i závodníci z mistrovství světa to v Polsku jezděj‘. Když to jezděj‘ oni, není to určitě k ničemu. Určitě je budu jezdit dál, akorát teď budu muset připravit lepší motor. Chemnitz a poslední Freital nebyly dobrý. Myslíme, že ten problém je i v kolech a ve šroubcích. Navrtáme nový šroubky a uvidíme, jak to půjde. Chceme to poladit, aby byl měkčí motor. A půjdem‘ po nich, to jsou plány na příští rok, teď jsme neměli čas, chystaly jsme motorky už na novou sezónu. Ale šroubky hodnotím pozitivně. Každej‘ kontakt s motorkou je dobrej‘. A nejenom s motorkou, ale i s jezdcema. Předjíždíme se, je to tělo na tělo. Jsou tam občas krizovky. I to pomáhá nabírat zkušenosti. A to se potom v tý sezóně na škváře ukáže.“

speedwayA-Z: „Kromě Speedway-on-ice Ronnyho Weise jsi obdržel pozvání do Opole. Tam to ovšem bylo o něčem jiném. V čem se polský závod lišil od těch saských?“
Roman Čejka: „V Polsku se to jede jiným stylem. Každej‘ musí mít stejný kolo, kdežto v Německu má každej‘ svoje, jak si to udělá. To je první věc. Potom celej‘ závod se jede ve čtyřech, nekoukaj‘ na bezpečnost, blatníky tam maj‘, co jak kdo udělá. Když si o sebe škrtnou, může se něco stát. Jezdí úplně jiný převody. S tím jsme ani nepočítali, že hodně těžký převody udělaj‘ tolik. Poláci jeli parádně, hodně rychle, už od startu to byly střelby. Nevím, jak je to možný, prostě je to dobrá zkušenost. A když mě zase pozvou, bude to třeba lepší. A třeba nepřivezu audinu (smích). Hlavně ještě před startem jsme nemohli nastartovat motorku. Nevěděli, co s tím je. Štelovali jsme to, měnili elektriku, měli rozdělanej‘ karbec a nejelo to. Roztlačili jsme to na betoně a než to chytlo, byly šroubky o půlku kratší. Oba mechanici uběhli maratón a byli úplně vyřízený. Pak jsem tam běhal sám, ale bylo to stejně prd platný. Byl nástup, odtáhli jsme to zpátky, přišel jsem tam pozdě, jel hned první jízdu. Doladili jsme to, roztlačili motorku a chytla za minutu dvanáct. Čapla zničehonic, sednul jsem na ní a jel hned na první jízdu. Naštěstí jsem to stih‘, ale zerko jsem vystřih‘. Prskalo to, ale byli jsme rádi, že mně to jede. A tak jsem se nepouštěl do žádnejch‘ větších akcí. Tak zas za rok, Gala lodowa. Takováhle šroubkařská akci by se měla udělat i u nás v Čechách. Kdyby se to udělalo ve Slaným, udělala se reklama, myslím, že by lidi přišli. Plochou dráhu na ledě tady nikdo nezná, akorát by to musel někdo pořádat. Nějaký peníze by to stálo, ale dalo by se na tom vydělat. I kdyby to bylo jen na metyl, bylo by to dobrý. Svezli bychom se, lidi by to bavilo, jezdci by přijeli, to není problém. Bylo by hezký, kdyby se to takhle povedlo.“

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky juniorů jsi konečně prolomil dlouhé čekání na umístění na pódiu. A ze čtvrtého místa nebylo k celkovým vavřínům zas až tak daleko. Jak jsi se svým výkonem spokojený?“
Roman Čejka: „Zezačátku sezóny jsem neměl úplně dobrý výsledky vůbec. Měl jsem v tom junioráku mínus a i tady se ukázalo takový slabší období. Přišlo nějaký Polsko, trošku jsem se rozjel. Myslel jsem, že bych to třetí místo moh‘ urvat. Dostal jsem se taky konečně po dlouhým čekání na bednu. Celkově jsem byl čtvrtej‘ a byl jsem spokojenej‘. Na bednu byl kousek, ale Holoubek byl o kousek lepší. Doufám, že letos Holubína a zbytek startovky spráskám. Titul by byl moc hezkej‘, budu se určitě snažit a udělám pro to všechno. Co udělám, uděláme, jako celej‘ tým uděláme, teda i otec a pan kolega (přezdívka mechanika Antonína Poláka – pozn. Redakce). Soupeři ubyli, ale zase přibyli. Vždycky si říkám ‚tohle je mlaďoch, to bude brnkačka‘, ale ty mladý dokážou překvapit.“

speedwayA-Z: „A co juniorská družstva? Tady se slánskému týmu všeobecně přisuzovaly ambice jít po krku Michaela Hádka a Jana Holuba, ale něco bylo špatně…“
Roman Čejka: „Snažili jsme se celou dobu udělat co nejlepší výsledek. Měli jsme docela dobrou sestavu. Měli jsme na to bejt‘ mistří, ale prostě Haďas s Hobulem byli lepší. Ale úplně zadarmo to neměli. Letos jsme vyměnili jednoho závodníka, staršího za mladšího, uvidíme, jestli to bude dravec hned od začátku nebo jestli se bude rozjíždět. Letos na toho mistra máme šance, uvidíme.“

speedwayA-Z: „Dost prostoru na zlepšení přináší také mistrovství republiky do devatenácti let. Pardubice byly pro tebe hodně zakleté, takže by Svitavy v tomto ohledu nejen mohly, ale především měly přinést skok výsledkovou listinou.“
Roman Čejka: „Já na ty Pardubice měl nějakou smůlu, mně se tam nějak moc závodů nepovedlo. Hlavně byl problém s technikou, ne se mnou. Bylo tam hrozně moc problémů s motorkou. Prasklá hadička od metylu, zapalování, upadávali nám štelovací šroubky na ventily, což je věc, která by se neměla stávat. Devatenáctky jsou stylem jednoho závodu, takže je to takový, že nemůžeš prostě ani jednou zaváhat. Musí se ti povést celej‘ závod a to mi přijde blbý. Seriál pěti závodů by byl lepší, kde by se třeba jeden výsledek moh‘ škrtnout, bylo by to spravedlivější. Jednou nemáš den a je to. Letos se to jede ve Svitavách, tam se mi minulej‘ rok docela dařilo. Myslím, že by to mohlo bejt‘ docela dobrý. Zase se to jede jen na ten jeden závod, uvidím, až to bude.“

speedwayA-Z: „Extraliga se Slanému nevyvedla. Předloni se tvrdilo, že už to horší být nemůže. Ale ono bylo. Nevyhráli jste jediný závod a skončili před play off. Čím to?“
Roman Čejka: „Ani jeden závod jsme nevyhráli, ale pokaždý jsme byli aspoň druhý (smích). Bohužel. Občas jsme měli smůlu, pak zase smůlu a nakonec jsme měli zase smůlu. Bylo to trošku i o tý technice. Vždycky jsme měli dobrej‘ tým, ale soupeři byli lepší. Nevím, jak to bylo možný, ale pokaždý jsme prohráli. Doufám, že to letos bude lepší. Hrozně dlouho jsme nebyli mistří, naposledy 2005 a 2006, to už je let. Zase by se to mohlo povést, bylo by to hezký. Soupisku máme docela dobrou. Ale v extralize, kdo má peníze, vyhrává. Ne vždycky to tak je, ale většinou myslím, že jo.“

speedwayA-Z: „První ligu jsi strávil v Březolupech, které nakonec z předloňského nejvyššího postu klesly až na třetí místo. Jak se ti tyto závody zamlouvaly?“
Roman Čejka: „První liga se mi líbí dost. Je to hezký. V první řadě se to vyplatí, v Březolupech je to docela dobře placený. Rozpis jízd je taky dobrej‘, docela se mi líbí. První liga určitě byla dobrá na svezení. Zrovna mě napadá ten závod ve Svitavách, dařilo se mi a měl dost bodů. Jeli jsme s Holoubkem rozjezd o druhý místo. Měl jsem krásnej‘ náskok a jel to na nejstarší a nejhorší motorce, co mám, a byl suverén. Líbilo se mi to, ale pak ten motor… Letos zase pojedu za Březolupy, takže doufám, že to bude lepší než loni.“

speedwayA-Z: „V evropském šampionátu do devatenácti let jsi vypadl v semifinále v Güstrowě, ale do Lublaně ses podíval jako náhradník. Avšak světové jednadvacítky v Goričanu ti postup nepřinesly. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Roman Čejka: „Ta Evropa se loni jela v Güstrowě. Dráha se mi hrozně líbila. Kraoučká a startuje se ze zatáčky. Krásně se mi tam jelo, je to jedna z nejhezčích drah, na kterých jsem kdy vůbec byl. Výsledek byl docela dobrej‘. Jel jsem nakonec rozjezd o čtvrtý až šestý místo. Šlo vlastně o postup rovnou do finále. Bohužel se mi nepoved‘ start a byl jsem šestej‘. V základní části jsem je oba porazil, přišel rozjezd a oni porazili mě. Ale kdybych je předtím neporazil, nedostal jsem se do rozjezdu. Stačil mi jeden bod navíc. Pak jsem se nějakou náhodou do finále dostal. Tam jsem jel jako náhradník a počítal, že se budu jenom dívat. A nakonec to tak bylo a možná to bylo lepší. Bylo tam dost bojů a věčně se padalo, tak je možná lepší, že jsem to nejel. Ve finále jsem ale byl. Svět je oproti Evropě jinde. Tam jsem ani s postupem někam dál nepočítal. A ještě Goričan jako dráhu nemám moc rád. Tam mi to moc nejde a dráha mi nesedí. Chtělo by to tam třeba dva dny potrénovat, to by bylo určitě dobrý.“

 
speedwayA-Z: „Juniorské nároďáky byly vyřazeny v Rawiczi a ten mladší později i v Červenogradě. Ale po odstoupení dalších soupeřů jste nakonec do Balakova jeli. Na to se asi nedá zapomenout, by medaile proklouzla doslova mezi prsty, že?“
Roman Čejka: „Ten Rawicz byl hodně těžkej‘ závod. Nepočítal jsem vůbec s nějakou šancí, ale aspoň Ukrajince jsme mohli dát. Bohužel nedali, závod se nepoved‘. Nakonec jsme se do finále dostali řízením osudu, někdo to odřek‘, že je to daleko. My jsme to vzali, kdo by se nechtěl podívat do Ruska na takovej‘ závod. Vyvíjelo se to dobře. Zezačátku jsme dlouhou dobu byli na druhým místě, pak se to prostě ke konci v posledních pěti jízdách jako naschvál začalo obracet. Pomalu jsme jízdu po jízdě šli níž a níž. Najednou jsme byli třetí a pak mezi třetím a čtvrtým místem. Jel se rozjezd, Ukrajinci nasadili Loktajeva, což je dost dobrej‘ jezdec. A na něj jsme bohužel neměli šanci a skončily čtvrtý. Byli jsme hodně zklamaný, když jsme mohli bejt‘ druhý. Je to prostě smůla. Tak snad příště, ale doufám, že se tam dostanem‘, aby se to nemuselo jezdit ve Vladivostoku, abychom se tam zase dostali (smích). V Červenogradě jsme jeli jen tři jezdci. Hlavní tahoun byl Milda, což bylo velký plus. Já taky nějakej‘ bod udělal. Veve, když přišli závodníci, na který má, tak je neporazil, ale když jel s Bělousovem, porazil ho. Ale jo, snažil se, tak dobrý. Nakonec jsme skončili na bedně, to bylo dobrý. Dráha byla pěkná, diváci super, bavili jsme se s fanouškama, co bydlej‘ napůl na Ukrajině a napůl v Čechách. To bylo hezký, závody dobrý, jen tak dál.“

speedwayA-Z: „Sezóna už buší na dveře, pozítří odjíždíš se závodníky CS MV na soustředění do Krška. Jak ses připravoval a s jakými ambicemi vstupuješ do nové kampaně na plochodrážních oválech?“
Roman Čejka: „Na sezónu se chystám celou zimu jak technicky, tak fyzicky. Na motorkách pracuju celou dobu, vyměnili jsme hodně moc věcí, co se týče motoru i designu. A různých dalších vychytávek, to si myslím, že taky dělá hodně na psychice jezdců, co jedou proti mně. Mám hezký motorky a dobrý motory. Uvidíme, jak to všechno bude. Chodil jsem do posilovny, sauny, vířivky a na squash. Hráli jsme fotbálky a makali na fyzičce. Doufám, že se to vyplatí, dřeli jsme celou zimu. Z posilky jsem se vracel zničenej‘, padnul jsem rovnou do postele a spal. Jezdili jsme i šroubky, to je určitě dobrá příprava. Každej‘ kontakt s motorkou je dobrej‘. I když budu sedět na motorce v dílně nebo jezdit doma na zahradě, bude to určitě dobrý. Cíle na letošní sezónu jsou bejt‘ prostě lepší než minulej‘ rok a jít pořád dopředu. Doufám, že nedojde k nějakýmu pádu, kterej‘ by mě moh‘ zbrzdit, a že půjdu nahoru. V každým závodě bejt‘ v celkovým hodnocení aspoň o stupeň vejš‘. Pracuju na tom hrozně, je s tím hodně práce jenom na motorkách a potom v posilovně. Mohlo by to bejt‘ určitě lepší. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, doufám, že se toto rčení projeví.“

Roman Čejka děkuje:
„Určitě chci poděkovat sponzorům. Hlavně Češka Autodíly. Bez toho by asi nešlo tu plochou dráhu ani dělat. Nebo by to nebylo na takový úrovni, co máme teď. Potom jsou tu další sponzoři Šrámek Elektro, Speeddrill, Jaromír Burger, Altman Moto. Klukům Rákos a Macek, kteří mi dodávají mraky gum na sezónu. Taky bych chtěl poděkovat panu Zubrovi za podporu. A hlavně tátovi, rodině a všem příbuznejm‘. A panu Polákovi, kterej‘ pro mě dělá hrozně moc. Díky moc!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová a Milan Špinka

Slaný – 10. března
Své mimořádné postavení v nižších kubaturách loni potvrdil obhajobou svého triumfu při zlaté trofeji FIM dvěstěpadesátek v Norkköpingu. Nicméně hlavním bodem jeho závodního programu se staly pětistovky, v nichž se rázem zařadil do užší juniorské špičky naší země. Titul vicemistra v českých devatenáctkách toho byl více než výmluvným důkazem. Eduard Krčmář by se ovšem rozhodně nechtěl u dosažených výsledků zastavit a v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z se svěřuje se svým odhodláním proměnit kvalitní zimní přípravu ve skvělé výsledky.

speedwayA-Z: „Svého času jsi ovládl stopětadvacítky a loni podruhé triumfoval ve zlaté trofeji dvěstěpadesátek. Byl úspěch v Norkköpingu složitější než ten předloni ve Slaném a pokusíš se letos o hattrick?“
Eduard Krčmář: „Loni byla větší konkurence. Zase jsem musel jet rozjezd s Victorem Palovaarou. O tréninku byla tvrdá dráha. Hodinu před závodem ale začalo pršet a bylo to hodně prochcaný. První jízdu jsem nemoh‘ předjet, jak byla těžká dráha. Začal jsem to pod něj dávat pozdě, když jsem to předtím dával nad něj, zastavovalo se to. Měnili jsme nastavení, předstih, trysky a rozetu a druhá jízda už byla dobrá. V první zatáčce jsem předjel Victora Palovaaru a pak už to bylo bez problémů. Ani jsem nevěděl, že jedu rozjezd, protože jsem šel fandit Ondrovi Smetanovi do jeho rozjezdu. Pak za mnou přiběhli ‚dělej, dělej, jedeš rozjezd‘. Chtěl jsem červenou a vylosoval jsem si ji. Start se mi poved‘, za celej‘ závod byl nejlepší. Chtěli dávat protest na naše motory, ale vysvětlili jsme jim, že to nemá cenu. Nevím na sto procent, jestli to pojedu i letos. Cíl mám hlavně pětistovky a ve dvěstěpadesátkách, když bude čas, pojedu to, ale když nebude, tak nepojedu. Hattrick by byl zajímavej‘, když pojedu, budu se snažit, ale když budou jiný závody, nepojedu. Největší cíl mám pětistovky a tam udělat co nejlepší výsledky. Ten výsledek ve dvěstěpadesátkách není takovej‘ jako v pětistovkách.“

speedwayA-Z: „Dlouho ses těšil na závodění s pětistovkou a loni konečně mohl do něho vstoupit naplno. V juniorském šampionátu jsi debutoval pátým místem na domácí dráze a v celkové klasifikaci obsadil šesté místo. Jak jsi s tímto umístěním spokojený?“
Eduard Krčmář: „Docela dobrý, ale mohlo to bejt‘ stoprocentně lepší. Měl jsem defekty a nemoh‘ udělat bednu. Vnímal jsem první závod jinak, na stopětadvacítce je to jiný. Tady to víc letělo. První čtyři závody jsem byl nervózní a pak si zvyknul. Jsem spokojenej‘, ale mohlo to bejt‘ lepší. Letos to po fyzický stránce bude stoprocentně lepší a technicky to bude taky super. Máme docela dobrou techniku. Dělali jsme všechno pro to, aby byly nejlepší výsledky a dali všechno do techniky.“

speedwayA-Z: „V šampionátu do devatenácti let jsi šel tvrdě za titulem. Už jsi ho měl takřka na dohled a přišel o něho až v poslední jízdě. Tvé zklamání bylo asi velké, co?“
Eduard Krčmář: „Zkazil jsem tu jízdu s Němcem. Nechal jsem se školácky objet. Měl jsem ho zavřít na prkna a bylo to v klidu. Celý závody šlo všechno v pohodě. Akorát ta poslední jízdu s Václavem. Nemůžu říct, že bych to vyhrál. On šel z červený, já chyt‘ materiál. On jel rovně a brknul do mě. Ale to jsou závody. Letos se to jede ve Svitavách. Udělám všechno, abych vyhrál já. Ve Svitavách jsem udělal svůj první titul ve stopětadvacítkách. Letos by bylo druhý místo bylo zklamání, na každý závod se pojede s tím udělat co nejlepší výsledek.“

speedwayA-Z: „Ambice na titul se vám přisuzovaly rovněž v mistrovství republiky juniorských družstev. Proč v něm ambiciózní a vyrovnaná slánská trojice nakonec nestačila na spojení Michael Hádek – Jan Holub?“
Eduard Krčmář: „Loni se to nějak nezadařilo. Letos odpad‘ Michal Dudek, místo něj přišel Michal Průcha. Bude to jeho první sezóna. Uvidíme, budeme muset s Romanem Čejkou zatáhnout. Musíme dělat výsledky, abychom vyhráli. Dlouho jsme ve Slaným neměli titul ve družstvech, tak se musíme snažit. Loni nevím, uteklo nám to o kousek. Je to škoda, mohli jsme vyhrát, ale letos vyhrajeme určitě.“

speedwayA-Z: „První extraligu ve své kariéře jsi proseděl na lavičce, na začátku druhé byl vyloučen za nahřívání pneumatiky a z extraligového debutu na slánském ovále sis odvezl skvělé vítězství při svém jediném pozdním nasazení. Extraligových dojmů by bylo evidentně hodně…“
Eduard Krčmář: „Extraliga byla pro zezačátku nezáživná. Byl jsem mladej‘, ale ukázal jsem se a tak jsem začal jezdit. Seděl jsem na lavičce, ale to si musí prožít každej‘. Jenom jsem koukal, ale určitě to byly dobrý zkušenosti, co jsem v extralize získal. Pořádně to začalo až ve Slaným. Dokázal jsem, že jsem vyhrál a porazil Filipa s Hadem. V Pardubicích se mi povolila páčka, udělala se vůle. A že se mi to protáčelo, tak mě vyloučili. Co jsem moh‘ dělat? Pak jsem si to místo zasloužil, dělal jsem víc bodů ze tří jízd než někdo ze čtyř. To už bylo dobrý. V Čechách je extraliga nejvyšší soutěž. Setkáš se na pásce s dobrýma jezdcema a to jsou zkušenosti. Dá se sejít i s grandpristy. Respekt mám všude stejnej‘, ale extraliga je soutěž, kde se musí spolupracovat s jezdcema z týmu.“

speedwayA-Z: „Přestože by si Slaný rozhodně nezasloužil označení extraligového otloukánka, nevyhráli jste jediné utkání a nedostali se do play-off. Čím si to vysvětluješ?“
Eduard Krčmář: „Měli jsme hlavně smůlu. V Praze, když jsme měli Emila, to bylo kousek, ale jak spadnul Kosciecha, to nepřidalo. Všechny nás mrzelo, že jsme nevyhráli ani jeden závod. Nějak se nedařilo, a když se nedaří, tak to prostě nejde. Letos to musíme zlomit a nejlíp vyhrát. Už to tady dlouho nebylo, tak bychom si to zasloužili. Sestavu máme dobrou a celej‘ tým musíme tahat a bude to v pohodě. Uvidíme, jak to dopadne.“

speedwayA-Z: „Podniků mistrovství světa a Evropy ses ještě nemohl zúčastnit kvůli věku, nicméně reprezentační atmosféru sis užil v jadranské lize. První místo bylo vskutku bombové, budeš souhlasit?“
Eduard Krčmář: „V tom Liberci to bylo dobrý. Bojovalo se, ale v těch Svitavách nemělo cenu jet. Jedinej‘, s kým se dalo závodit, byl Fritz Wallner. Určitě je to dobrá zkušenost. Všechny závody jsou dobrý, ale těším se na reprezentaci, až pojedu. To zase bude o něčem jiným.“

speedwayA-Z: „Na letošní rok jsi podepsal kontrakt s druholigovým Opole. Úspěch v zemi našich severních sousedů je důležitý pro další směřování tvé kariéry. Věříš v místo v ligové sestavě?“
Eduard Krčmář: „Určitě věřím na sto procent. Byli jsme na horách a přijeli tam za náma prezidenti. Před sezónou máme test matche. Já jsem tam nejmladší, všem ostatním je přes osmnáct. Chovali se ke mně skvěle a bylo to super. Mám garanci startů, ale musí vidět snahu. Test matche by měly bejt‘ už příští tejden podle počasí. Těším se, v Polsku se mi moc líbí. Je to něco jinýho než u nás. Věřím, že to dopadne dobře.“

speedwayA-Z: „S opolským týmem jsi absolvoval zimní soustředění na horách ve Szczyrku. Užil sis ho perfektně?“
Eduard Krčmář: „Jo, určitě. Jeli jsme tam v pátek a strávil tam šest dnů. Bylo to super. První den jsme se seznamovali. Pak v pohodě, byla tam strašná prdel. Každej‘ den bylo něco, bazén, sauny, každý ráno jsme běhali a pak chodili na lyže. Přijel tam celej‘ tým kromě Bjelousova, ale byli tam dva Flégrové, dva Rempalové, Czechowicz, Bojarski, Sekula a Kobrin. Kluci jsou perfektní, všechno bylo úplně bez problémů. Mohlo by to šlapat i v sezóně. Bude to moje první sezóna v Polsku, tak to snad bude dobrý.“

speedwayA-Z: „Nová sezóna už rázně klepe na dveře. Jak se na ní připravoval a jaké výsledky bys rád dosáhl?“
Eduard Krčmář: „Celou zimu jsem pořád něco dělal. Chodil do posilovny a do bazénu. Makal jsem maximálně na fyzičce, aby to bylo co nejlepší. Všechno bude nový, design a všechno úplně jiný. Teďka to nejde popsat, ale změny jsou. Do techniky jsme dali hodně, aby byly co nejlepší výsledky a nic se nemohlo vysrat. Cíle jsou udělat co nejlepší výsledky. Vyhrát devatenáctky, jednadvacítky, družstva a extraligu. A když pojedu dvěstěpadesátky, tak ty taky. To se ale rozhodnu třeba tejden‘ předem, zatím vůbec nevím.“

Eduard Krčmář děkuje:
„Hlavně rodičům, bez kterejch‘ by to nešlo. Chtěl bych poděkovat sponzorům Františku Němcovi, Ondrovi Hedvábnýmu, Milanovi Piknovi, Jiřímu Beránkovi, Tomáši Uhrovi z firmy Stuha, Milanu Machovi a firmě JAZ servis – Jirkovi Čermákovi. A mechanikům Jakubu Růžičkovi a Jakubu Fenclovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach a Radek Smetana

Racková – 3. března
Když se smůla lepí na paty, je to vždy mrzuté. Tohle platí i pro plochodrážního závodníka, pro něhož je přísun finančních prostředků úspěchem přímo podmíněný. A to tím spíše, otočily-li nové tlumiče výfuku křivku nákladů směrem nahoru. Martin Málek se o tom dopodrobna rozhovořil v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z. Avšak vzhledem k úspěchům typu bronzu z šampionátu dvojic samozřejmě nepůjde jen o pesimistické čtení.

speedwayA-Z: „Tvou loňskou sezónu je možné charakterizovat tak trošku stylem tvého vystoupení v promoklé kvalifikaci SGP v Divišově. Velké nasazení, vidina skvělého výsledku a nakonec pech. Ztotožníš se s takovým závěrem?“
Martin Málek: „Máš pravdu, že tak vypadala celá sezóna. Závod v Divišově byl rozjetý dobře, jenomže ten d隝 udělal svoje. Pršelo celý závod a podmínky na dráze byly čím dál tím horší. Výhoda byla, že jsem začal se starty z vnitřní pozice. Pak jsem šel na dvojku, trojku a k mantinelu. Hlavně jsem spoléhal, že se závody po dvanácté jízdě ukončí. Dráha byla už dost špatná. Nakonec se to dojelo celé a já udělal chybu, že jsem nedojel tu předposlední jízdu. Zkoušel jsem na tom bahně závodit. Ale teď už vím, že se to opravdu nedá. V poslední jízdě stačil jenom bod, ale nevydržel to zadní řetěz. Roztrhl se a bylo po závodě. I po postupu. Je to škoda, těšil jsem se na mistrovství Evropy, měsíc jsem stál a tak to nevyšlo. Hlavně jsem byl z loňské sezóny hodně otrávený a ta nechu trvá ještě doteď. Potom jsem se účastnil kalendářní porady v Praze a zjistil, že lepších zítřků v české ploché dráze se letos určitě nedočkám. Největší loňské zklamání pro mě bylo, že přišly v platnost nové tlumiče, protože jsem proti nim. Sport by se měl zlevňovat a být dostupný pro všechny ostatní, ale místo toho se vymýšlí nová pravidla, která z peněženek závodníků vytahují dost velké částky na techniku. Nové tlumiče hlavně snižují výkon a motorka se potom hůř ovládá, než jak to bývalo dřív. Plochá dráha už není to, co bývala dřív. Já se s tlumičem trápil hodně dlouho, protože jak jsem měl nastavenou motorku, tak to s novým tlumičem absolutně nefungovalo. Musel jsem hledat nové nastavení motoru, převody a hlavně změnit úplně styl jízdy, protože jízda se k tomu musí přizpůsobit, abych nešel na držku. A také posez na motorce. Akorát je smutné, že o zdraví závodníků fakticky rozhodují nějací pánové u stolu a potom je na jezdcích, kteří nasazují své zdraví v rozjížďkách, jak se s tím vypořádají. Motorky také nevydrží tolik, co vydržely. Ceny náhradních dílů šly dost nahoru. Opravy se nezlevnily a musí se dělat třikrát častěji, než to bylo dřív. To jsou pak jednoduché počty. Krát počet motorů, když jeden servis stojí dvacet tisíc a musí se dělat třikrát, čtyřikrát častěji, než by se musel. Tak nevím, kde ti kluci na to chtějí brát.“

speedwayA-Z: „Něco podobného se odehrávalo rovněž při mistrovství republiky jednotlivců. Po skvělém divišovském druhém místě v Praze napadl tvé motocykly nějaký železný bacil. A snad aby dva zadřené motory nebyly málo, zohýbal jsi ještě rám…“
Martin Málek: „To nebyla snad ani smůla. Ale špatný vtip. Ale útěchou bude, že se něco takového nestává závodníkovi dvakrát za kariéru. Co se týká motorů, jelo mi to tam dost dobře, ale objevily se tam dvě dost podobné závady. Nejdřív se uvolnily sedla v hlavě a ustřihlo mi to ventily. Takže z motoru se daly použít jen kartery a víčko od zapalování. No a ve druhém motoru se asi udělala velká vůle na ventilech. Taky to ucvaklo ventily a z motoru mi taky zbyl jenom obal. Příčinou toho prvního bylo, že jsem nechával předělávat sedla v Jawě. No, a prostě se to uvolnilo a vypadlo a následovala pořádná destrukce. A potom ten následný pád se Zdendou, to už byla kulturní vložka pro diváky. Ocitnul jsem se ve špatný moment na špatném místě. Když jsem se na to díval potom na videu, nic jiného by s tím stejně nešlo dělat. Jen jsem měl obrovské štěstí, že jsem si to namířil ještě na poslední metry vzduchových bariér. Je to škoda, bylo to dobře rozjeté. Po startu první rozjížďky to vypadalo dobře, i po startu druhé rozjížďky to vypadalo dobře. No a dopadlo to jinak.“

speedwayA-Z: „Do Mšena jsi původně nechtěl ani jezdit, avšak tvůj záměr udržet se ve finálové osmičce pro letošní rok se nakonec zdařil. S osmým místem asi nejsi spokojený, navíc ti to ubírá možnosti v reprezentaci, hlavně v mistrovství Evropy, na které jsi loni kvůli zranění z polské ligy musel rezignovat.“
Martin Málek: „To mě dost mrzelo, ale hlavně po té Praze mi to vzalo veškerou chu do závodění. V září jsem utratil všechny úspory za dvě nové GMy, které mi měly vydržet až do letošní sezóny. Vydržel jeden, o druhý jsem přišel stejně jako o dvě své Jawy. Jinak k tomu Mšenu, najednou jsem se ocitl bez peněz a bez motoru a ještě k tomu bez chuti do závodění. První jízda mi tam nevyšla, na tvrdé dráze se ze čtvrté pozice dalo těžko odjet. Když jsem tak závody začal, to už mi pak bylo trošku jedno, jak to dopadne. Spíš jsem počítal pořád body, abych zůstal v té osmičce a nemusel příští rok jet kvalifikaci. Jenže jsem počítal málo a nedošlo mi, že jsem takhle přišel o účast v mistrovství Evropy. To mě hodně mrzí. Jsou jenom čtyři volná místa, takže budu muset čekat ještě další rok.“

speedwayA-Z: „Ze slánského působení v extralize se stala jedna procházka dlouhým slzavým údolím. V základní části jste nezískali jeden jediný bod. Čím to? Nálepka outsidera by přitom ve vašem případě rozhodně nebyla na místě.“
Martin Málek: „Nevím, v čem byl problém. Z mých výsledků v extralize jsem byl fakt hodně špatný. Ani jednou jsem se nedostal přes čtyři body. Ze čtyř závodů, které jsem jel, je to dost velká slabot. Na o potom se to všechno sype. Já jsem nebodoval, některým klukům se nevyvedly závody a nikdy se to nesešlo v ten správný čas. Hlavně mi to absolutně nešlo na slánské dráze, trápil jsem se s nastavením motorky a dvakrát nejel kvůli zranění. Nevím, škoda dál mluvit.“

speedwayA-Z: „Nikdy ses netajil svou kritikou vůči současnému extraligovému systému. Je pravda, že Slanému evidentně nechutná, když se už podruhé nepodíval do play-off. Jak se díváš na vývoj soutěže v letošním roce?“
Martin Málek: „Taky se mi to moc nelíbí, ale o tom už snad také nemá cenu ani mluvit. Raději na tím ani nepřemýšlím. Je to prostě klasika. Další rok, další nový systém. Spekulace co by kdyby, stejně se to za rok zase změní.“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky dvojic v Březolupech ti ovšem muselo výrazně zlepšit náladu, obzvl᚝ týden po nepříjemném prvoligovém pádu ve Svitavách. A nebo jsi s Robertem Kosciechou po boku mířil výš než na třetí místo?“
Martin Málek: „Na dvojice jsem se těšil. Jel jsem doma,i když za Slaný. Ale ono je to nakonec jedno, co má jezdec na vestě. V Březolupech jsem vyrůstal, tam to znám nejlíp. Měl jsem perfektního paráka. Já si myslím, že mi to nejelo špatně, jen jsem pokazil semifinále. Nepovedl se mi start a nedostal se mezi první tři místa ve výjezdu. A pak už s tím šlo těžko něco dělat. Předjíždět se moc nedalo, snažil jsem se, ale pokazil jsem ten výjezd. Trošku jsem ubral plyn, protože jsem si nebyl jistý, jestli bych se tam vešel. A to byla ta chyba, stačilo jen zavřít oči. Potom ta jízda o třetí místo je už jen taková rozjížďka útěchy. Bedna byla, aspoň něco. Letos je to ještě hodně daleko. Zrovna se to jede ve Mšeně a to nepatří mezi moje oblíbené dráhy, tak uvidíme.“

speedwayA-Z: „A co česká první liga? Zdá se, že zapadala do tvých plánů a zaplnila ti diář dalšími závody. Nicméně z předloňského trůnu Březolupy sesadily Pardubice.“
Martin Málek: „No, abych byl upřímný, z loňské první ligy jsem byl dost otrávený. Vůbec se mi nelíbil systém závodů a rozpis rozjížděk. Už jsem to kritizoval v zimě na kalendářní poradě, nakonec stejně všichni zjistili, že to není to pravé ořechové. Ale byla to zase další příležitost se svézt někde na závodech. S Pardubicemi se dalo závodit, ale my jezdili ve třech a většinou se dvěma dařilo a třetímu to moc nešlo. Letos pojedu, je to moje klubová povinnost, ale taky se na to vůbec netěším. Moc se mi ten systém, co jsme schválili, nepozdává. Proč, to každý pozná sám zase po prvním závodě. Problém je v tom, že každý klub má trošku jiné představy o těchto závodech. Tak uvidím, jak se to letos bude líbit divákům.“

speedwayA-Z: „Tvůj poměrně vřelý vztah k Žarnovici se loni ještě prohloubil tvým pravidelným účinkováním v jadranské lize. S trochou nadsázky se dá konstatovat, že už pouze licence SMF a vítězství při Zlaté přilbě SNP ti chybí, aby ses stal ozajstným slovenským pretekárom.“
Martin Málek: „Do Žarnovice jezdím rád a moc Martinovi Búrimu a Kubovi Zliechovcovi fandím. Fakt jsou dobří a snaží se plochou dráhu na Slovensko oživit. Dělají spoustu akcí a besed na školách, dají tréninky v sezóně a spoustu reklamy pro plochou dráhu. Snaží se klub prezentovat všelijakým možným způsobem, shání sponzory, hledají nové mladé závodníky. Hodně to v Žarnovici ožilo, navíc ze Žarnovice mám toho nejlepších mechanika, co můžu mít, Rudyho, takže do Žarnovice jezdím docela často. Mrzí mě, že jsem v jejich závodech tak neexceloval. Zvolili mě kapitánem týmu. Mrzí mě, že můj bodový zisk nebýval takový, jako by měl kapitán mít. Snad to letos bude lepší, jestli mě po těch mých horších výsledcích nechají v nějakých závodech svézt, tak se tam už moc těším. Konečně jsem loni prolomil na mistrovství Slovenska smůlu čtvrtých míst a po několika letech dosáhl na první bednu. Přilba byla loni po tom pádu ve Svitavách, ze kterého si uvědomuju až cestu domů, hodně daleko. Ale zkusil jsem to a bylo to těžké. Nad slovenskou licencí jsem uvažoval, ale to bych se asi nesvezl u nás v extralize. To by mě tady musel stačit pas, aby mě brali jako Čecha. Ale to by nás asi potom bylo daleko víc.“

speedwayA-Z: „Krosno je už léta tvou tradiční polskou druholigovou štací. Nakolik je pro tebe důležité mít angažmá v Polsku?“
Martin Málek: „Mít angažmá v Polsku a bodovat tam, je hodně důležité vůbec pro existenci závodníka. Protože v Česku se peníze moc vydělat nedají, co se týká závodění. V polské lize tam závodníkům po závodech aspoň něco zbude. Z toho se pak dá investovat do náhradních dílů, oprav a auta. No, a když se v Polsku závodníkovi daří a dělá body, fanoušci to dokážou skvěle ocenit. Ze svých výkonů jsem byl vysloveně zklamaný. Hlavně na začátku sezóny přišlo zranění. Těšil jsem se na polskou ligu už z důvodu, že měli schválené staré tlumiče. Mohl jsem jezdit tak, jak vím, že mi to jede a to, co tam funguje. Přišlo zranění a pak nařízení používat nové tlumiče. Pak jsem se chvilku trápil a nevím, jestli to bylo rozhodnutí klubu nebo jenom trenéra, ale co se jezdívalo na měkké a hlubší dráze, tak najednou začali připravovat tvrdé dráhy, na kterých mi to zrovna moc nejde. Je škoda, že začátek sezóny se mi docela vydařil, ale ten konec mi vůbec nevyšel. Uvidíme, jak se bude dařit letos. Asi jsem vzhledem ke svým loňským výsledkům ani žádné jiné nabídky neměl a s podpisem smlouvy jsem vůbec neváhal.“

speedwayA-Z: „Dlouho jsi kombinoval školu, nejprve střední a posléze univerzitu, se závoděním. Nyní už máš inženýrský titul v kapse. Změnilo se tedy něco na tvé zimní přípravě a případně i v ambicích na novou sezónu, která začíná příští měsíc?“
Martin Málek:„Školu už mám za sebou, dělám tak všechno možné. Po tom pražském výbuchu motoru a zničeném rámu jsem neměl nic našetřené, tak zimu přežívám dost špatně. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl, že ještě jednu sezónu na ploché dráze vydržím, jsem se nenechal ani nikde zaměstnat, protože by určitě v žádné firmě ježdění netolerovali. To nejde nastoupit do firmy a říct šéfovi, že bys potřeboval mít v sezóně čtyřicet dnů volno. Dělám tak všechno možné, pomalu chystám motorky a přežívám do začátku sezóny. Čekal jsem na nějaké peníze z Polska, dorazily trošku později, tak zima pro mě byla komplikovaná. Zase cvičím, snažím se posilovat. O ambicích se bojím mluvit dopředu. Doufám, že ty výsledky budou daleko lepší než v loňské sezóně. A že dobře rozjeté závody budu dotahovat až do konce s dobrým výsledkem. Jsem rád, že mám hotovou školu, zranění tomu taky asi hodně prospělo. Uvidím, jak dlouho zůstanu v ploché dráze, protože jsem nestudoval proto, abych měl titul, ale abych se věnoval tomu, co jsem studoval, kontruktérské činnosti.“

Martin Málek děkuje:
„Chci poděkovat opět rodičům, že mě ještě nikdy nenechali ve štychu a vždy jsem se na ně mohl spolehnout. Velký dík taky patří panu Němcovi, strejdovi Petrovi, panu Vopatovi a hlavně Sašovi Kopeckému za pomoc a za finanční a technickou podporu! Děkuji za pomoc taky klukům do Slaného Milanovi Machovi, Ládovi Šímovi a Mirkovi Rosůlkovi. Taky moc děkuji panu docentovi Dvořákovi, že měl se mnou ve škole velkou trpělivost při práci na diplomové práci. Hlavní poděkování taky patří mému mechanikovi Rudymu, že si na mě vždycky najde čas a jede se mnou na závody. Ale nejsou to jen tito jmenovaní skvělí človíčci, ale další spousta fanoušků, známých a kamarádů, kteří si to taky budou číst, tak děkuji i vám… Kdyby nebylo vás všech, tak mě na dráze už nikdo nevidí.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach